průmysl a podnikání
Ocelářství
Budoucnost ocelářství v Evropě
Historie dnešní Evropy úzce souvisí s budováním ocelářského průmyslu. Po druhé světové válce se Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) stalo základem dnešní Evropské unie. Od té doby se řada věcí změnila, nicméně toto odvětví na své důležitosti pro evropské hospodářství neztratilo: zaměstnává 360 000 lidí v 23 členských státech EU a vyrábí jeden z nejelementárnějších materiálů, který se v dnešním světě používá, ať již k výstavbě domů či výrobě ledniček.
Bez výroby oceli by se evropský průmysl ocitl ve značných potížích. Automobilky, loděnice, strojírenské závody, obranný průmysl a stavebnictví by byly nuceny nakupovat tuto základní surovinu v zahraničí, tedy za vyšší ceny.
„Od roku 1951 je projekt evropské integrace pevně spjat s uhlím a ocelí. Po vypršení platnosti Smlouvy o ESUO v roce 2002 však ocelářství poněkud upadlo v zapomnění. Je nejvyšší čas se o něj zase začít zajímat. Bez oceli se neobejdeme, a to nejenom kvůli stavebnictví a automobilovému průmyslu, ale také z důvodu plného využití našich zdrojů zeleného růstu. Odvětví oceli zůstává pro Evropu odvětvím strategickým. Nyní musíme spojit své síly a stávající krizi společně překonat.“
Evropská komise si dobře uvědomuje, že je naprosto nezbytné udržet dostatečnou produkci oceli v Evropě, a to i navzdory nedávným prudkým změnám ve světovém průmyslu.
EU je druhým největším výrobcem oceli na světě. Její podíl na celosvětové výrobě oceli však v období 2001 až 2011 klesl z 22 % na 12 %. Produkce oceli je zhruba o 17 % nižší než v roce 2007 a téměř 25 % evropské výrobní kapacity dnes zůstává nevyužito. V důsledku toho bylo mnoho oceláren nuceno svůj provoz ukončit, další před tímto krokem stojí.
Chceme-li tento vývoj zvrátit, musíme v Evropě obnovit poptávku po oceli, jelikož je nyní v důsledku finanční a hospodářské krize na velmi nízké úrovni.
Bojovat s krizí lze prostřednictvím zdravé investiční politiky, která bude stimulovat hlavní odběratele oceli v Evropě – automobilový a stavební průmysl. Ty společně spotřebují zhruba 40 % celkové produkce oceli. Komise proto navrhla řadu konkrétních opatření, která mají obě odvětví oživit.
Rovněž je velmi důležité provést revizi politiky EU v oblasti změny klimatu a učinit ji daleko flexibilnější. Evropa stojí v čele ekologické revoluce a tak by tomu mělo být i v budoucnu. Ale donutit výrobce oceli, aby svou výrobu přesunuli mimo EU, kde není tak přísná legislativa v oblasti životního prostředí a tak vysoké zdanění, evropskému boji proti změně klimatu nijak nepomůže.
Emise skleníkových plynů planetu poškozují bez ohledu na to, na kterém místě ve světě vznikají. Jelikož se celosvětová produkce oceli zvyšuje, měli bychom podporovat její výrobu v Evropě, kde je životní prostředí lépe chráněno než v zemích, které ani nepodepsaly Kjótský protokol OSN o změně klimatu. Pomůže to nejen naší planetě, ale také Evropě v boji proti vysoké nezaměstnanosti.
Také bychom měli pomoci evropským ocelárnám snížit náklady na energii, které představují až 40 % jejich celkových nákladů, což je podstatně více než v USA, Rusku, na Blízkém a Středním východě a v Číně.
Evropská komise v červnu 2013 zveřejnila akční plán pro ocelářství, který se těmito otázkami zabývá, a postupně zavádí opatření v něm navržená.