Volný pohyb pracovníků je základní zásadou evropské legislativy. Stanoví ji článek 45 Smlouvy o fungování Evropské unie a dále ji rozvíjejí předpisy sekundárního evropského práva a judikatura Soudního dvora. Občané EU mají nárok:

• hledat práci v jiné zemi EU
• pracovat tam, aniž by museli žádat o pracovní povolení
• pobývat tam po dobu zaměstnání
• zůstat tam i po skončení pracovního poměru
• využívat stejného zacházení jako místní státní příslušníci, pokud jde o dostupnost pracovních míst, pracovní podmínky a všechny ostatní sociální a daňové výhody

Státní příslušníci zemí EU si mohou rovněž nechat převést nárok na určitý typ zdravotního a sociálního zabezpečení do země, kam odcházejí za prací (viz koordinace systémů sociálního zabezpečení).

Volný pohyb pracovníků se také obecně vztahuje na země Evropského hospodářského prostoru (Island, Lichtenštejnsko a Norsko).

V některých oborech si lze nechat uznat kvalifikace ze zahraničí (viz vzájemné uznávání odborných kvalifikací).

Pravidla EU pro koordinaci sociálního zabezpečení chrání práva lidí, kteří se pohybují po území EU, Islandu, Lichtenštejnska, Norska a také Švýcarska.

Pro koho je volný pohyb pracovníků užitečný?

• pro uchazeče o zaměstnání, tj. státní příslušníky zemí EU, kteří vyjíždějí do jiné země EU hledat práci (za jistých podmínek)
• pro státní příslušníky zemí EU, kteří pracují v EU jinde než ve své zemi
• pro státní příslušníky zemí EU, kteří se vrátí do země původu poté, co pracovali v zahraničí
• pro rodinné příslušníky výše uvedených osob

Práva se mohou mírně lišit pro ty, kteří hodlají jinde v Unii studovat, trávit důchod nebo tam být samostatně výdělečně činní, a v případě dalších osob, které nejsou ekonomicky činné. Informace o těchto případech získáte na stránkách Vaše Evropa.

Existují nějaká omezení?

• Uvedená práva se vztahují na ty, kteří využívají volného pohybu z pracovních důvodů.
• Omezení se uplatňují na ochranu veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví a v případě zaměstnání ve veřejném sektoru.