Česká republika - Faktické bydliště

Tato kapitola vysvětluje termín faktické bydliště a jeho význam pro sociální zabezpečení v České republice. Faktické bydliště je rozhodujícím prvkem pro nárok na dávku sociálního zabezpečení, která není vázaná na pojištění. Má přednost před oficiálním trvalým pobytem. Ten může mít člověk v jiné zemi, než ve které má faktické bydliště – tedy kde reálně pobývá.

Dozvíte se, jak se posuzuje naplňování podmínky faktického bydliště a jaké nároky z něj vyplývají.

Mám faktické bydliště v České republice?

Podle koordinačního nařízení Evropského parlamentu a Rady mají občané EU žijící v jiné členské zemi stejná práva v oblasti sociálního zabezpečení jako její vlastní občané. V přístupu k některým dávkám jim nesmí bránit podmínka občanství ani podmínka trvalého pobytu.

Pro účely posouzení, zda člověk v České republice skutečně žije, se používá princip faktického bydliště. Není totožný s trvalým pobytem ani s pronájmem či vlastnictvím nemovitosti na území ČR.

Faktickým bydlištěm se rozumí, že Česká republika je pro jednotlivce nebo rodinu centrem jeho/jejích zájmů. Předpokládá se nějaká vazba na Českou republiku – např. člověk v zemi už nějakou dobu žije; má zde rodinu; práci; své zájmy či do budoucna plánuje dlouhodobě žít v ČR.

Faktické bydliště posuzují pracovníci instituce, která rozhoduje o konkrétní dávce. Ve většině případů tedy kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR, zdravotní pojišťovny a Česká správa sociálního zabezpečení.

Zohledňují přitom více faktorů, například zda žadatel:

je v ČR zaměstnán, podniká tu nebo studuje;
bydlí v ČR, ať už v pronájmu, nebo v nemovitosti v osobním vlastnictví;
je přihlášen do systému důchodového a zdravotního pojištění;
jeho děti navštěvují školní či předškolní zařízení;
je registrován u všeobecného praktického lékaře, gynekologa, zubaře nebo dětského lékaře;
má zřízen bankovní účet;
účastní se jiných zájmových aktivit.

Ne všechny tyto podmínky musejí být pro přiznání faktického bydliště naplněny. Posuzují se jako celek.

Osoba, které má v České republice faktické bydliště může žádat o následující dávky a služby, jestliže splňuje příslušné podmínky stanovené českou legislativou:

příspěvek na péči;
podpora v nezaměstnanosti (respektive zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání);
zdravotní péče;
náhrada škod v případě pracovních úrazů;
dávky hmotné nouze (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc);
dávky ze systému státní sociální podpory (přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, pohřebné, porodné);
dávky pěstounské péče (odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla, příspěvek při ukončení pěstounské péče);
dávky pro osoby se zdravotním postižením (příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku, průkaz osoby se zdravotním postižením).

Pokud české právní předpisy vyžadují minimální doby účasti na pojistném, započítává se do nich doba, po kterou člověk byl pojištěn v jiných členských zemích EU.