Xavier Prats Monné, generální ředitel GŘ pro zdraví a bezpečnost potravin, Evropská komise
Konečným cílem směrnice o přeshraniční zdravotní péči je, aby všichni evropští občané měli stejný přístup ke kvalitní zdravotní péči odpovídající jejich konkrétním potřebám. Ať již to znamená vyžádat si druhou konzultaci u lékaře v jiném členském státě, nebo objednat dítě trpící vzácným onemocněním ke specialistovi na druhém konci EU, lidé potřebují mít jistotu, že jim bude poskytnuta ta nejlepší péče a že nebudou muset nést celou finanční zátěž sami.
Jednou z důležitých výzev, před níž stojíme (a potvrdil to také nedávný průzkum Eurobarometru), je zajistit, aby byli pacienti informováni o možnostech, které mají, a o postupech, kterými se musí řídit, aby mohli výhody přeshraniční zdravotní péče využívat. V současné době však méně než deset procent Evropanů ví, kde hledat příslušné informace, a osmdesát procent má pocit, že o svých právech v oblasti přeshraniční zdravotní péče nejsou dostatečně informováni.
Při hledání zdravotní péče v zahraničí nicméně vyvstávají určité otázky: Je potřeba mít doporučení? Nebo předběžné povolení? Budou pacientům proplaceny náklady na péči? Mohou požadovat následnou péči doma nebo v zahraničí? Jsou hrazena preventivní opatření, zejména pokud pacient bydlí v jedné zemi, ale pracuje v jiné?
Jsme proto rádi, že můžeme oznámit, že jsme v tomto ohledu dosáhli významného úspěchu: všechny členské státy EU mají nyní alespoň jedno národní kontaktní místo, kde se lidé mohou dozvědět více o svých právech a možnostech a najít odpovědi na výše uvedené otázky. Každé z těchto kontaktních míst má své vlastní vícejazyčné internetové stránky. Podpora Evropské komise spočívá v tom, že objasňuje otázky týkající se jak směrnice, tak nařízení o sociálním zabezpečení.
Zároveň kontaktní místa vyzýváme, aby spolupracovala v rámci sítí a sdílela své znalosti a zkušenosti. Tím se zajistí transparentnost i potřebná ochrana proti těm, kteří by chtěli z otevřených a spravedlivých možností přeshraniční zdravotní péče mít neoprávněný prospěch. Role národních kontaktních míst se může časem a v závislosti na poptávce rozšiřovat, aby tato místa byla schopna rovněž poskytovat konkrétnější informace (například jak získat přístup ke vhodným službám a odborné péči pro pacienty se vzácným onemocněním, které jsou k dispozici v jejich vlastní zemi) nebo zprostředkovávat kontakt s dalšími místy v zahraničí.
