Xavier Prats Monné, generální ředitel GŘ pro zdraví a bezpečnost potravin, Evropská komise
Cesta k vědeckému pokroku je často spletitá a obtížná. Výdobytky vědy se naopak rychle začnou považovat za samozřejmost. Kdo si již dnes vzpomene, že jen ve 20. století zabily třeba pravé neštovice 300 až 500 milionů lidí? Ano, to je téměř půl miliardy! Například v roce 1967, kdy Světová zdravotnická organizace oznámila zahájení globálního programu, kterým hodlala svět neštovic zbavit, tato nemoc zasáhla 10 až 15 milionů lidí. Dva miliony připravila o život, miliony znetvořila a dalších přibližně 100 000 po ní osleplo. Tato fakta však pomalu upadají v zapomnění. Na nemoci jako je obrna v západním světě již děti dávno neumírají a pravé neštovice známe jen z učebnic. Tento stav však nenastal přes noc mávnutím kouzelného proutku. Dospěli jsme k němu postupně zásluhou očkování, které odborníci považují za jeden z největších úspěchů 20. století na poli veřejného zdraví. Přesto dnes lidé začínají nutnost očkování zpochybňovat. Společnost nyní „oslepuje“ panika, mediální nadsázka a touha po senzaci ve spojení s hrubým nadhodnocením rizik vyplývajících z použití očkovacích látek, a význam očkování pro zdraví nás všech se tak začíná podceňovat.
Ačkoli preventivní očkování je v oblasti veřejného zdraví nejmocnějším nástrojem, jak občany chránit před celou řadu přenosných nemocí, proočkovanost v EU je nízká a ve většině členských států dokonce klesá! Je to důsledkem velkého nadhodnocení rizika spojeného s očkováním a podceňování nebezpečí přenosných nemocí.
Pokles poptávky po očkování dokonce ani nezpůsobuje přebytek očkovacího materiálu. V mnoha členských státech naopak nastal závažný nedostatek očkovacích látek. V Evropě nyní sídlí méně jejich výrobců, kteří musí uspokojovat stále globalizovanější trh. To často vede k nedostatku, který by mohl dosáhnout kritických rozměrů a způsobit reálné bezpečnostní riziko.
Řadě vnitrostátních programů imunizace navíc schází spolehlivé finanční plánování a programy trpí nedostatkem investic do infrastruktury a dohledu a nákladným a neefektivním nákupem očkovacích látek.
Za organizaci a provádění vlastních programů očkování jsou odpovědné členské státy. EU může pomoci v případě přeshraniční zdravotní hrozby, kterou by přenosné nemoci mohly představovat. Hlavním nástrojem pro poskytování této pomoci je dohoda o společném zadávacím řízení. Ta členským státům Unie umožňuje společně uzavírat smlouvy na nákup léčiv, vyjednávat nejlepší ceny a zajišťovat maximální dostupnost a rychlost dodání.
Můžeme však udělat ještě více. Komise v současné době zkoumá způsoby, jak členské státy přimět k propagaci očkování a k dohnání nedostatků v zásobování očkovacím materiálem. V případě, že by došlo k latentnímu rozšíření některého nebezpečného patogenu nebo k vypuknutí epidemie, by na to už nebyl čas. Jednat je třeba nyní. Dovolte mi znovu všem připomenout, že za současný zdravotní stav populace vděčíme očkovacím programům, které po desetiletí probíhaly, a že nebezpečí přirozené infekce převažuje nad riziky spojenými s očkováním. Rizikovější možností vždy bude neočkovat.
