Evropská komise

Projekt na vrcholu

  • 01 January 2005

Právě zábavní a sportovní centrum v Haanja, poblíž jižní hranice Estonska, je pro mne totiž velmi dobrým příkladem regionálního rozvoje, a to jak svým cílem, tak svým provedením.

Zrod projektu spadá do roku 1999, kdy ministerstvo hospodářství provádělo inventuru návrhů v rámci programu PHARE ESC1 2000. Hrabství Võru a radnice v Haanja se tehdy spojily, aby společně předložily návrh stavby rekreačního střediska na úpatí nejvyšší estonské hory a dokonce i všech pobaltských republik, která se jmenuje Suur Munamägi (Kopec Matka) a dosahuje ... 318 metrů. Díky svému reliéfu už byla oblast Haanja navštěvovaná, v zimě běžkaři a v létě cyklisty na horském kole, ale neexistovala zde pro ně infrastruktura. Šlo tedy o to vytvořit na jedné straně polyfunkční centrum s šatnami, kavárnou, půjčovnou lyží, atd., a na straně druhé zdejší tratě pozvednout na úroveň norem Mezinárodní lyžařské federace, aby se daly pořádat závody světové úrovně. Stávající tratě se musely přestavět a rozšířit, koupit bylo třeba speciální sněhovou rolbu i další vybavení na údržbu. Velmi důležité bylo také osvětlení tratí, neboť je známo, že v zimě máme přes den jen 6 až 7 hodin slunečního svito. A nakonec - a hlavně - potřebovalo centrum marketingový plán pro propagaci tohoto místa jak v Estonsku, tak v okolních zemích. Nejobtížnější byla etapa spouštění projektu, kdy mnoho úsilí a času vyžadovalo hodnocení dopadu na životní prostředí a koncepce infrastruktury. Po vyhotovení projektové dokumentace se navíc ukázalo, že předpokládané zdroje pro projekt jsou naprosto nedostatečné, ale jak se říká, když se chce, všechno jde, takže radnice i estonská vláda neváhaly a vydaly peníze z dodatečných fondů. Zde se potvrdilo, jak důležité a dokonce zásadní je moci spoléhat na dobrou spolupráci mezi místními a centrálními úřady. Výsledek: bylo postaveno velmi krásné polyfunkční centrum, které dobře zapadá do okolního prostředí; v zimě slouží lyžařům a v létě milovníkům horských kol, turistům i jiným výletníkům, kteří se rozhodnou pokochat pohledem, jenž nabízí estonský vrchol. Centrum může pojmout až šedesát osob pro nejrůznější semináře, lyžař si může vybrat mezi tratěmi v délce 1, 3, 5 a 10 km, přičemž velmi dobře osvětlený úsek v délce 3,2 km umožňuje lyžovat až do devíti hodin večer. Projekt si vyžádal 636 000 eur, z toho Evropská unie dodala 395 000, estonská vláda 117 000 a radnice v Haanja 124 000. Trenér estonského týmu běžkařů Mati Alaver, který dovedl několik svých lyžařů na stupínek vítězů na olympijských hrách i mistrovstvích světa, shrnul při slavnostním otevírání centra v Haanja v prosinci 2003 úspěch projektu následujícími slovy: „Tím, že úřady umístily do této oblasti rekreační a sportovní centrum, splnily svůj úkol vůči milovníkům sportu“. První projekt ekonomické a sociální soudržnosti ve spolupráci s evropskými fondy bylo pro malou radnici v Haanja obtížným úkolem, její úspěch však nakonec vyústil ve schválení dalšího projektu PHARE ESC, který by měl být zahájen v roce 2004. Jde o celkovou rekonstrukci rozhledny, postavené na vrcholu Estonska v roce 1939 a naposledy rekonstruované o třicet let později. (1) ESC: Economic and Social Cohesion (Ekonomická a sociální soudržnost).