Statistics Explained

Statistika bydlení

Revision as of 15:47, 24 January 2020 by EXT-G-Albertone (talk | contribs)


Extrakce údajů z databáze: červen 2019.

Plánovaná aktualizace článku: říjen 2020.

Zaujalo nás

V roce 2017 bydlela většina obyvatel každého členského státu EU ve vlastní nemovitosti, a sice mezi 51,4 % v Německu a 96,8 % v Rumunsku.

V roce 2017 žilo více než 15 % obyvatel EU v přelidněných domácnostech; nejvyšší poměr ze všech členských států hlásí Rumunsko (47,0 %).

V roce 2017 trpěly v EU závažnou deprivací v oblasti bydlení 4 % obyvatel.

V roce 2017 byla nejvyšší míra příliš vysokých nákladů na bydlení nájemníků, kteří si pronajímali nemovitost za tržní cenu, v Řecku: 83,9 % z nich utrácelo za bydlení víc než 40 % ekvivalizovaných disponibilních příjmů. Průměr EU činil 26,3 %.

[[File:Housing statistics-FP2020-interactive-CS.XLSX]]

Míra přelidněnosti domácností, 2017

  • Island (IS): 2016.
  • Zdroj: Eurostat (on-line datový kód: ilc_lvho05a)

V tomto článku je uveden přehled aktuálních statistik bydlení v Evropské unii (EU), ve třech zemích ESVO a ve třech kandidátských zemích. Zaměřuje se na typy bydlení, právní důvod užívání nemovitosti (vlastnictví vs. pronájem), kvalitu a dostupnost bydlení.

Slušné bydlení za dostupnou cenu v bezpečném prostředí patří mezi základní potřeby a obecně se považuje za jedno z lidských práv. V mnoha evropských zemích je zajištění této potřeby, jež zpravidla zmírňuje chudobu a sociální vyloučení, stále ještě značným problémem.

Celý článek

Typ bydlení

Obrázek 1: Rozdělení obyvatelstva podle typu bydlení, 2017
(% celkové populace)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho01)


V roce 2017 žily více než 4 osoby z 10 (41,9 %) v EU-28 v bytech, téměř jedna čtvrtina (24,0 %) v části dvojdomku a o něco více než jedna třetina (33,6 %) v samostatných rodinných domech (viz obrázek 1).

  • Podíl lidí žijících v bytech činil mezi členskými státy EU nejméně 60 % v Lotyšsku (66,4 %), Španělsku (66,1 %), Estonsku (61,8 %) a v Řecku (60,0 %), podobný podíl osob žil v bytech také ve Švýcarsku (63,2 %).
  • Nejvyšší míru osob žijících v samostatných rodinných domech má Chorvatsko (70,7 %), Slovinsko (65,2 %), Rumunsko (64,7 %) a Maďarsko (63,8 %), vysokou míru obyvatel žijících v samostatném rodinném domku hlásí rovněž Severní Makedonie (74,3 %), Srbsko (63,6 %) a Norsko (58,5 %).
  • Nejvyšší poměr lidí žijících v části dvojdomku byl zaznamenán ve Spojeném království (60,4 %), Nizozemsku (58,7 %), Irsku (51,7 %), Belgii (40,3 %) a na Maltě (40,0 %). Byly to jediné členské státy, v nichž žily v části dvojdomku dvě pětiny obyvatel nebo více.

Právní důvod užívání nemovitosti

V roce 2017 bydlela více než jedna čtvrtina (26,5 %) obyvatel EU-28 ve vlastní nemovitosti, u které dosud nebyla splacena půjčka či hypotéka, zatímco více než dvě pětiny (42,8 %) obyvatel bydlely ve vlastní nemovitosti nezatížené půjčkou či hypotékou (viz obrázek 2). Ve vlastní nemovitosti tedy v EU-28 bydlelo sedm osob z deseti (69,3 %), zatímco 20,0 % lidí bydlelo v nemovitosti s tržním nájemným a 10,7 % využívalo bydlení bezplatné či se sníženým nájemným.

Obrázek 2: Rozdělení obyvatelstva podle právního důvodu užívání nemovitosti, 2017
(% celkové populace)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho02)


V roce 2017 bydlela více než polovina obyvatel každého členského státu EU ve vlastní nemovitosti. Nejméně jich bylo v Německu (51,4 %), nejvíce pak v Rumunsku (96,8 %). Žádný z členských států EU nezaznamenal vyšší podíl osob bydlících v pronájmu než osob bydlících ve vlastní nemovitosti. Ve Švýcarsku naopak více lidí (58,7 % obyvatel) bydlelo v pronájmu než ve vlastní nemovitosti. V Nizozemsku (60,7 %) a ve Švédsku (52,2 %) žila více než polovina populace ve vlastní nemovitosti s nesplacenou půjčkou či hypotékou. Stejně tomu bylo také na Islandu (63,9 %, údaje z roku 2016) a v Norsku (60,5 %).

Podíl osob, jež v roce 2017 bydlely v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným, byl nižší než 10,0 % v 11 členských státech EU. Oproti tomu v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným bydlely skoro dvě pětiny populace v Německu (40,0 %) a Dánsku (37,7 %), přibližně tři desetiny obyvatel ve Švédsku (34,0 %), Rakousku (30,1 %) a Nizozemsku (29,8 %) a přibližně jedna pětina obyvatel v Řecku (21,0 %), Lucembursku (20,8 %) a Francii (19,2 %). Ještě vyšší byl poměr osob, jež bydlely v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným, ve Švýcarsku, kde těsně přesáhl polovinu (50,9%). Ve všech členských státech EU a v šesti třetích zemích, z nichž máme k dispozici údaje, činil poměr osob žijících v nemovitosti se sníženým nájemným či bezplatně méně než 20,0 %.

Kvalita bydlení

Jedním z klíčových prvků při posuzování kvality bydlení je dostatečný prostor k životu. Míra přelidněnosti domácností popisuje počet lidí žijících v přelidněné domácnosti v poměru k počtu místností v domácnosti, její velikosti a věku a rodinné situaci jejích členů.

V roce 2017 žilo 15,7 % obyvatel EU-28 v přelidněných domácnostech

Obrázek 3: Míra přelidněnosti domácností, 2017
(% stanovené populace)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho05a)


Nejvyšší míru přelidněných domácností hlásilo z členských států EU (viz obrázek 3) Rumunsko (47,0 %), míra převyšující 50 % byla zaznamenána v Srbsku (56,2 %). Relativně vysokou míru přelidněnosti zaznamenaly rovněž Severní Makedonie (46,3 %) a Turecko (43,7 %). Naproti tomu nejnižší míru přelidněných domácností zaznamenali na Kypru a v Irsku (obě země 2,8 %), na Maltě (3,0 %), ve Spojeném království (3,4 %) a v Nizozemsku (4,1 %) a dalších osm členských států EU a také Norsko, Švýcarsko a Island hlásí, že v přelidněných domácnostech bydlí méně než 10 % jejich obyvatel.

Míra přelidněnosti domácností u obyvatel ohrožených chudobou (jinými slovy osob žijících v domácnosti, kde ekvivalizovaný disponibilní příjem na osobu činí méně než 60 % národního mediánu) v EU-28 v roce 2017 činila 26,5 %, tedy přibližně o 10,8 procentního bodu více, než kolik tato míra činí pro celou populaci (viz obrázek 3). Nejvyšší míra osob ohrožených chudobou žijících v přelidněných domácnostech je hlášena z Rumunska (58,3 %), Slovenska (55,6 %), Polska (49,8 %), Bulharska (48,6 %) a Lotyšska (47,0 %), vysokou míru osob ohrožených chudobou žijících v přelidněných domácnostech uvádí rovněž Turecko (70,7 %), Srbsko (65,2 %) a Severní Makedonie (63,7 %). Na opačné straně žebříčku, pokud jde o počet osob ohrožených chudobou žijících v přelidněné domácnosti, se nachází Irsko (7,5 %), Spojené království (6,4 %), Kypr (6,0 %) a Malta (5,9 %); jsou to jediné členské státy EU, kde v přelidněných domácnostech žije méně než každý desátý obyvatel ohrožený chudobou.

Kromě přelidněnosti se při vytváření komplexnějšího ukazatele kvality bydlení berou v úvahu rovněž jiné aspekty deprivace v oblasti bydlení. Jedná se například o chybějící koupelnu či toaletu v bytě, prosakující střechu nebo nedostatek světla v bytě. Míra závažné deprivace v oblasti bydlení se definuje jako procentuální podíl osob žijících v domácnosti, jež se považuje za přelidněnou a která současně vykazuje alespoň jedno z výše uvedených kritérií deprivace v oblasti bydlení.

V celé EU-28 trpělo v roce 2017 závažnou deprivací v oblasti bydlení 4,0 % obyvatel

Obrázek 4: Závažná deprivace v oblasti bydlení, 2016 a 2017
(% populace)
Zdroj: Eurostat (ilc_mdho06a)


Ve čtyřech členských státech EU čelil závažné deprivaci v oblasti bydlení více než jeden z deseti obyvatel: v Bulharsku činila tato míra 10,6 %, ještě vyšší byla v Lotyšsku (15,2 %) a Maďarsku (16,2 %) a nejvyšší míru hlásí Rumunsko, kde se se závažnou deprivací v oblasti bydlení potýkal téměř každý pátý obyvatel (16,5 %) (viz obrázek 4). Naproti tomu v Nizozemsku (0,9 %), Irsku (0,8 %), na Kypru (0,8 %) a ve Finsku (0,7 %) čelilo v roce 2017 závažné deprivaci v oblasti bydlení 1,0 % obyvatel či méně. Mezi roky 2016 a 2017 se v EU-28 celkový podíl osob v situaci závažné deprivace v oblasti bydlení mírně snížil (o 0,7 procentního bodu). Nejvyšší nárůst podílu osob vystavených závažné deprivaci v oblasti bydlení byl, pokud jde o členské státy EU, hlášen z Lotyšska a Dánska, kde se mezi roky 2016 a 2017 zvýšil o 1,0 (Lotyšsko) a 0,9 (Dánsko) procentního bodu. K největšímu poklesu došlo mezi členskými státy EU v Rumunsku (–2,7 procentního bodu) a Itálii (–2,0 procentního bodu) a v Česku, Portugalsku a Spojeném království byl zaznamenán pokles ve výši 0,9 procentního bodu. V Turecku byl zaznamenán pokles ve výši 1,0 procentního bodu a v Severní Makedonii 1,9 procentního bodu.

Dostupnost bydlení

V roce 2017 žilo 10,4 % obyvatel EU-28 v domácnostech, jež za bydlení utratily nejméně 40 % svých ekvivalizovaných disponibilních příjmů

Tabulka 1: Míra příliš vysokých nákladů na bydlení podle právního důvodu užívání nemovitosti, 2017
(% stanovené populace)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho07c) a (ilc_lvho07a)


Poměr obyvatel, jejichž náklady na bydlení přesahovaly 40 % jejich ekvivalizovaných disponibilních příjmů, byl nejvyšší u osob obývajících nemovitost s tržním nájemným (26,3 %) a nejnižší u osob obývajících vlastní nemovitost zatíženou půjčkou či hypotékou (4,7 %) (viz tabulka 1).

Průměr EU-28 v sobě skrývá významné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU. Na jedné straně je řada zemí, kde žije v domácnostech, jejichž náklady na bydlení přesahují 40 % disponibilních příjmů, poměrně nízké procento obyvatel. Jedná se zejména o Maltu (1,4 %) a Kypr (2,8 %). Na druhé straně pak dva z pěti obyvatel Řecka (39,6 %) a téměř každý pátý obyvatel Bulharska (18,7 %) utratili za bydlení více než 40 % svých ekvivalizovaných disponibilních příjmů. V Dánsku (15,7 %) a Německu (14,5%) to byl zhruba každý šestý.

Pokud se na tuto problematiku podíváme z hlediska právního důvodu užívání nemovitosti, nejvyšší podíl obyvatelstva, jejichž náklady na bydlení přesahovaly 40 % jejich ekvivalizovaných disponibilních příjmů, byl mezi osobami obývajícími nemovitost s tržním nájemným. V tomto ohledu panovaly mezi členskými státy EU značné rozdíly a některé z nich hlásily za rok 2017 velmi vysokou míru. V 9 členských státech utratila za bydlení více než 40 % ekvivalizovaných disponibilních příjmů více než jedna třetina osob obývajících nemovitost s tržním nájemným. Tento podíl přesahuje dvě pětiny ve Španělsku (42,1 %), Litvě (42,5 %) a Chorvatsku (48,6 %), mírně převyšuje polovinu v Bulharsku (51,0 %) a Rumunsku (60,4 %) a v Řecku dosahuje dokonce 83,9 %.

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Údaje použité v tomto článku pocházejí především z mikrodat ze statistiky EU v oblasti příjmů a životních podmínek(EU-SILC). Referenčním obyvatelstvem jsou všechny soukromé domácnosti a jejich současní členové bydlící v době sběru údajů na území členského státu EU. Osoby žijící v kolektivních domácnostech a v institucích se obecně do cílového základního souboru nezahrnují. Údaje za EU-28 a eurozónu jsou populací vážený průměr jednotlivých národních údajů.

Kontext

Bydlení má na kvalitu života v domácnosti dopad v mnoha ohledech: domov, to je nejen přístřeší. Poskytuje také bezpečí a soukromí a je to prostor, kde odpočíváme, učíme se a žijeme. Bydlení můžeme posuzovat rovněž v souvislosti s místem, kde se nachází, a to pokud jde o dostupnost zařízení péče o děti, vzdělávacích institucí, zaměstnání, možností volnočasových aktivit, obchodů, veřejných služeb atd. Platby za bydlení, ať již vlastní či pronájem, je pro řadu domácností jedním z nejzávažnějších problémů a často souvisí s jeho kvalitou.

Pokud jde o bydlení, nemá EU žádné konkrétní pravomoci. Politiky v oblasti bydlení rozpracovávají vlády členských států. Mnoho členských států EU však řeší podobné problémy: jedná se například o obnovu bytového fondu, plánování rozšiřování měst a boj proti němu, podporu udržitelného rozvoje, pomoc mladým a znevýhodněným skupinám vstoupit na trh s nemovitostmi a propagaci energetické účinnosti u majitelů nemovitostí.

Otázky sociálního bydlení, bezdomovectví či začleňování hrají v agendě sociální politiky EU významnou úlohu. Listina základních práv v hlavě IV článku 34 stanoví: „Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.“ V této souvislosti dosáhla Evropská rada na zasedání v Nice v roce 2000 dohody o řadě společných cílů strategie EU proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Dva z nich se týkaly rovněž bydlení. Jedním je „provádět politiky, jejichž cílem je poskytnout všem přístup ke slušnému a ze zdravotního hlediska bezpečnému bydlení a k základním službám nezbytným k normálnímu životu, s ohledem na místní podmínky (elektřina, voda, topení atd.)“, druhým pak „zavést politiky, jež se pokusí předcházet životním krizím, které by mohly vést k sociálnímu vyloučení, jako je zadluženost, vyloučení ze škol a bezdomovectví.“ V roce 2010 k těmto cílům Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (KOM(2010) 758 v konečném znění) připojila také soubor opatření, jež mají do roku 2020 pomoci snížit počet osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením nejméně o 20 milionů (oproti roku 2008) – viz rovněž článek o lidech ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením (v angličtině).

Přímý přístup

Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Vizualizace




Income and living conditions (t_ilc), viz (v angličtině)
Living conditions (t_ilc_lv)
Housing conditions (t_ilc_lvho)
Overcrowding rate (t_ilc_lvho_or)
Housing cost burden (t_ilc_lvho_hc)
Material deprivation (t_ilc_md)
Housing deprivation (t_ilc_mdho)
Income and living conditions (ilc), viz (v angličtině)
Living conditions (ilc_lv)
Housing conditions (ilc_lvho)
Overcrowding rate (ilc_lvho_or)
Under-occupied dwellings (ilc_lvho_uo)
Housing cost burden (ilc_lvho_hc)
Material deprivation (ilc_md)
Housing deprivation (ilc_mdho)
Retrieved from "https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:Housing_statistics/cs&oldid=468074"