Statistika bydlení

Extrakce údajů z databáze: květen 2018.

Plánovaná aktualizace článku: říjen 2019.

Zaujalo nás

V roce 2016 bydlela většina obyvatel každého členského státu EU ve vlastní nemovitosti, a sice mezi 52 % v Německu a 96 % v Rumunsku.

V roce 2016 žila jedna šestina obyvatel EU v přelidněných domácnostech; nejvyšší poměr ze všech členských států hlásí Rumunsko (48,4 %).

V roce 2016 trpěl v EU závažnou deprivací v oblasti bydlení jeden z dvaceti obyvatel.

V roce 2016 byla nejvyšší míra příliš vysokých nákladů na bydlení nájemníků, kteří si pronajímali nemovitost za tržní cenu, v Řecku: 84,6 % z nich utrácelo za bydlení víc než 40 % ekvivalizovaných disponibilních příjmů. Průměr EU činil 28,0 %.

Overcrowding rate, 2016

V tomto článku je uveden přehled aktuálních statistik bydlení v Evropské unii (EU), ve třech zemích ESVO a ve třech kandidátských zemích. Zaměřuje se na typy bydlení, právní důvod užívání nemovitosti (vlastnictví vs. pronájem), kvalitu a dostupnost bydlení.

Slušné bydlení za dostupnou cenu v bezpečném prostředí patří mezi základní potřeby a obecně se považuje za jedno z lidských práv. V mnoha evropských zemích je zajištění této potřeby, jež zpravidla zmírňuje chudobu a sociální vyloučení, stále ještě značným problémem.

Celý článek

Typ bydlení

V roce 2016 žily více než 4 osoby z 10 (41,8 %) v EU-28 v bytech, téměř jedna čtvrtina (23,9 %) v části dvojdomku a jen o něco málo více než jedna třetina (33,6 %) v samostatných rodinných domech (viz obrázek 1). Nejvyšší poměr lidí žijících v bytech mezi členskými státy EU byl ve Španělsku, Lotyšsku (obě země 66,1 %) a v Estonsku (62,0 %) a podobné číslo hlásí rovněž Švýcarsko (62,7 %). Nejvyšší procento osob žijících v části dvojdomku bylo zaznamenáno ve Spojeném království (60,1 %), v Nizozemsku (58,4 %) a Irsku (52,4 %); byly to jediné členské státy, v nichž žily v části dvojdomku více než dvě pětiny obyvatel. Největší podíl osob žijících v samostatných rodinných domech má Chorvatsko (71,0 %), Slovinsko (65,5 %), Maďarsko (62,8 %) a Rumunsko (61,9 %); vysoký podíl osob žijících v samostatných rodinných domech byl zjištěn rovněž v Bývalé jugoslávské republice Makedonii (72,9 %), Srbsku (64,2 %) a Norsku (59,9 %).

Obrázek 1: Rozdělení obyvatelstva podle typu bydlení, 2016
(% obyvatel)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho01)

Právní důvod užívání nemovitosti

V roce 2016 bydlela více než jedna čtvrtina (26,6 %) obyvatel EU-28 ve vlastní nemovitosti, u které dosud nebyla splacena půjčka či hypotéka, zatímco více než dvě pětiny (42,6 %) obyvatel bydlely ve vlastní nemovitosti nezatížené půjčkou či hypotékou. Ve vlastní nemovitosti tedy v EU-28 bydlelo sedm osob z deseti (69,2 %), zatímco 19,9 % lidí bydlelo v nemovitosti s tržním nájemným a 10,8 % využívalo bydlení bezplatné či se sníženým nájemným.

V roce 2016 bydlela více než polovina obyvatel v každém členském státě EU ve vlastní nemovitosti (viz obrázek 2). Nejméně jich bylo v Německu (51,7 %), nejvíce pak v Rumunsku (96,0 %). Žádný z členských států EU nezaznamenal vyšší podíl osob bydlících v pronájmu než osob bydlících ve vlastní nemovitosti. Ve Švýcarsku naopak více lidí (57,5 % obyvatel) bydlelo v pronájmu. V Nizozemsku (61,0 %) a ve Švédsku (54,8 %) žila více než polovina populace ve vlastní nemovitosti s nesplacenou půjčkou či hypotékou. Stejně tomu bylo také na Islandu (63,9 %) a v Norsku (62,3 %).

Obrázek 2: Rozdělení obyvatelstva podle právního důvodu užívání nemovitosti, 2016
(% obyvatel)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho02)

Podíl osob, jež v roce 2016 bydlely v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným, byl nižší než 10,0 % v 11 členských státech EU. Oproti tomu v Německu (39,8 %) a Dánsku (37,9 %) bydlely v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným skoro dvě pětiny populace, přibližně jedna třetina to byla ve Švédsku (34,0 %), Nizozemsku (30,3 %) a Rakousku (29,7 %) a jedna pětina v Lucembursku (21,5 %), Řecku (20,8 %) a Belgii (20,0 %). Ještě vyšší byl poměr osob, jež bydlely v pronajaté nemovitosti s tržním nájemným, ve Švýcarsku, kde těsně přesáhl polovinu (50,2 %). Ve všech členských státech EU a v šesti třetích zemích, z nichž máme k dispozici údaje, činil poměr osob žijících v nemovitosti se sníženým nájemným či bezplatně méně než 20,0 %.

Kvalita bydlení

Jedním z klíčových prvků při posuzování kvality bydlení je dostatečný prostor k životu. Míra přelidněnosti domácností popisuje počet lidí žijících v přelidněné domácnosti v poměru k počtu místností v domácnosti, její velikosti a věku a rodinné situaci jejích členů.

V roce 2016 žilo v přelidněných domácnostech 16,6 % obyvatel EU-28 (viz obrázek 3). Nejvyšší míru přelidněných domácností hlásilo z členských států EU Rumunsko (48,4 %), míra převyšující 50 % byla zaznamenána rovněž v Srbsku (55,5 %) a Bývalé jugoslávské republice Makedonii (50,1 %), přičemž poměrně vysokou míru přelidněnosti hlásí rovněž Turecko (46,0 %, údaje z roku 2015). Naproti tomu nejnižší míru přelidněných domácností zaznamenali na Kypru (2,4 %), Maltě (2,9 %), v Irsku (3,2 %), Belgii (3,7 %) a Nizozemsku (4,0 %) a dalších sedm členských států EU a také Norsko, Švýcarsko a Island hlásí, že v přelidněných domácnostech bydlí méně než 10,0 % jejich obyvatel.

Obrázek 3: Míra přelidněnosti domácností, 2016
(% stanovené populace)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho05a)

Míra přelidněnosti domácností u obyvatel ohrožených chudobou (jinými slovy obyvatel žijících v domácnosti, kde ekvivalizovaný disponibilní příjem na osobu činí méně než 60 % národního mediánu) v EU-28 v roce 2016 činila 29,5 %, tedy přibližně o 12,9 procentního bodu více, než kolik tato míra činí pro celou populaci. Nejvyšší míra osob ohrožených chudobou žijících v přelidněných domácnostech je hlášena z Rumunska (60,6 %), Polska (59,2 %), Maďarska (54,7 %), Slovenska (54,2 %) a Bulharska (51,1 %); vysokou míru obyvatel ohrožených chudobou žijících v přelidněných domácnostech hlásí rovněž Turecko (71,8 %, údaje z roku 2015), Srbsko (65,0 %) a Bývalá jugoslávská republika Makedonie (63,6 %). Na opačné straně žebříčku, pokud jde o počet osob ohrožených chudobou žijících v přelidněných domácnostech, se nachází Kypr (5,7 %), Irsko (6,0 %) a Malta (7,5 %). Jsou to jediné členské státy EU, kde v přelidněných domácnostech žije méně než každý desátý obyvatel ohrožený chudobou (viz obrázek 3). Kromě přelidněnosti se při vytváření komplexnějšího ukazatele kvality bydlení berou v úvahu rovněž jiné aspekty deprivace v oblasti bydlení. Jedná se například o chybějící koupelnu či toaletu v bytě, prosakující střechu nebo nedostatek světla v bytě. Míra závažné deprivace v oblasti bydlení se definuje jako procentuální podíl osob žijících v domácnosti, jež se považuje za přelidněnou a která současně vykazuje alespoň jedno z výše uvedených kritérií deprivace v oblasti bydlení. V celé EU-28 trpělo v roce 2016 závažnou deprivací v oblasti bydlení 4,8 % obyvatel (viz obrázek 4). Ve čtyřech členských státech EU čelil v roce 2016 závažné deprivaci v oblasti bydlení více než jeden z deseti obyvatel: v Bulharsku činila tato míra 11,6 %, ještě vyšší byla v Lotyšsku (14,6 %) a Maďarsku (16,9 %) a nejvyšší míru hlásí Rumunsko, kde se se závažnou deprivací v oblasti bydlení potýkal téměř každý pátý obyvatel (19,8 %). Naproti tomu ve Finsku a Irsku čelilo v roce 2016 závažné deprivaci v oblasti bydlení 1,0 % obyvatel či méně.

Obrázek 4: Závažná deprivace v oblasti bydlení, 2015 a 2016
(% obyvatel)
Zdroj: Eurostat (ilc_mdho06a)

Mezi roky 2015 a 2016 se v EU-28 celkový podíl osob v situaci závažné deprivace v oblasti bydlení nepatrně snížil (o 0,1 procentního bodu). Nejvyšší nárůst podílu osob vystavených závažné deprivaci v oblasti bydlení byl, pokud jde o členské státy EU, hlášen z Maďarska a Belgie, kde se mezi roky 2015 a 2016 zvýšil o 1,4 (Maďarsko) a 1,0 (Belgie) procentního bodu. K většímu nárůstu míry závažné deprivace v oblasti bydlení došlo v Bývalé jugoslávské republice Makedonii, a sice o 2,4 bodu. Naopak k největšímu poklesu došlo v rámci EU v Itálii (o 2,0 bodu) a dále potom v Dánsku a na Slovensku (o 1,1 bodu). Pokles byl zaznamenán rovněž na Islandu, a to o 1,0 bodu.

Dostupnost bydlení

V roce 2016 žilo 11,1 % obyvatel EU-28 v domácnostech, jež utratily za bydlení 40 % svých ekvivalizovaných disponibilních příjmů či více (viz tabulka 1). Podíl obyvatel, jejichž náklady na bydlení přesahovaly 40 % jejich ekvivalizovaných disponibilních příjmů byl nejvyšší u osob obývajících nemovitost s tržním nájemným (28,0 %) a nejnižší u osob obývajících vlastní nemovitost zatíženou půjčkou či hypotékou (5,4 %).

Tabulka 1: Míra příliš vysokých nákladů na bydlení podle právního důvodu užívání nemovitosti, 2016
(% obyvatel)
Zdroj: Eurostat (ilc_lvho07c) a (ilc_lvho07a)

Průměr EU-28 v sobě skrývá významné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU. Na jedné straně je řada zemí, kde žije v domácnostech, jejichž náklady na bydlení přesahují 40 % disponibilních příjmů, poměrně nízké procento obyvatel. Jedná se zejména o Maltu (1,4 %) a Kypr (3,1 %). Na druhé straně pak dva z pěti obyvatel Řecka (40,5 %) a každý pátý obyvatel Bulharska (20,7 %) utratili za bydlení více než 40 % svých ekvivalizovaných disponibilních příjmů. V Německu (15,8 %) a Dánsku (15,0 %) to byl zhruba každý šestý.

Pokud se na tuto problematiku podíváme z hlediska právního důvodu užívání nemovitosti, nejvyšší podíl obyvatelstva, jejichž náklady na bydlení přesahovaly 40 % jejich ekvivalizovaných disponibilních příjmů, byl mezi osobami obývajícími nemovitost s tržním nájemným. V tomto ohledu panovaly mezi členskými státy EU značné rozdíly a některé z nich hlásily za rok 2016 velmi vysokou míru. V 10 členských státech utratila za bydlení více než 40 % ekvivalizovaných disponibilních příjmů více než jedna třetina osob obývajících nemovitost s tržním nájemným. Tento podíl přesahuje dvě pětiny ve Španělsku (43,0 %), Chorvatsku (45,2 %) a Litvě (48,3 %), mírně převyšuje polovinu (50,4 %) v Bulharsku a v Řecku dosahuje dokonce 84,6 %.

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Housing statistics: tables and figures (v angličtině)

Zdroje údajů

Údaje použité v tomto článku pocházejí především z mikroúdajů ze statistiky EU v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC). Referenční populací jsou všechny soukromé domácnosti a jejich současní členové bydlící v době sběru údajů na území členského státu EU. Osoby žijící v kolektivních domácnostech a v institucích se obecně do cílového základního souboru nezahrnují. Údaje za EU-28 a eurozónu jsou populací vážený průměr jednotlivých národních údajů.

Kontext

Bydlení má na kvalitu života v domácnosti dopad v mnoha ohledech: domov, to je nejen přístřeší. Poskytuje také bezpečí a soukromí a je to prostor, kde odpočíváme, učíme se a žijeme. Bydlení můžeme posuzovat rovněž v souvislosti s místem, kde se nachází, a to pokud jde o dostupnost zařízení péče o děti, vzdělávacích institucí, zaměstnání, možností volnočasových aktivit, obchodů, veřejných služeb atd. Platby za bydlení, ať již vlastní či pronájem, je pro řadu domácností jedním z nejzávažnějších problémů a často souvisí s jeho kvalitou.

Pokud jde o bydlení, nemá EU žádné konkrétní pravomoci. Politiky v oblasti bydlení rozpracovávají vlády členských států. Mnoho členských států EU však řeší podobné problémy: jedná se například o obnovu bytového fondu, plánování rozšiřování měst a boj proti němu, podporu udržitelného rozvoje, pomoc mladým a znevýhodněným skupinám vstoupit na trh s nemovitostmi a propagaci energetické účinnosti u majitelů nemovitostí.

Otázky sociálního bydlení, bezdomovectví či začleňování hrají v agendě sociální politiky EU významnou úlohu. Listina základních práv v hlavě IV článku 34 stanoví: „Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi, důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky.“ V této souvislosti dosáhla Evropská rada na zasedání v Nice v roce 2000 dohody o řadě společných cílů strategie EU proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Dva z nich se týkaly rovněž bydlení. Jedním je „provádět politiky, jejichž cílem je poskytnout všem přístup ke slušnému a ze zdravotního hlediska bezpečnému bydlení a k základním službám nezbytným k normálnímu životu, s ohledem na místní podmínky (elektřina, voda, topení atd.)“, druhým pak „zavést politiky, jež se pokusí předcházet životním krizím, které by mohly vést k sociálnímu vyloučení, jako je zadluženost, vyloučení ze škol a bezdomovectví.“ V roce 2010 k těmto cílům Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (KOM(2010) 758 v konečném znění) připojila také soubor opatření, jež mají do roku 2020 pomoci snížit počet osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením nejméně o 20 milionů (oproti roku 2008) – viz rovněž článek o lidech ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením (v angličtině).

Přímý přístup

Další články

Tabulky

Databáze

Tematické sekce

Publikace

Metodika

Právní předpisy

Vizualizace

Externí odkazy

Living conditions in Europe — housing quality (v angličtině)
Housing price statistics — house price index (v angličtině)
Statistiky příjmové chudoby
People at risk of poverty or social exclusion (v angličtině)
Quality of life indicators — material living conditions (v angličtině)

European social statistics — 2013 edition — Statistical books (v angličtině)
Housing conditions in Europe — Statistics in focus 4/2011 (v angličtině)
Living conditions in Europe — 2014 edition — Statistical books (v angličtině)
Quality of life — Facts and views — Statistical books (v angličtině)

Income and living conditions (t_ilc), viz (v angličtině)

Living conditions (t_ilc_lv)

Housing conditions (t_ilc_lvho)

Overcrowding rate (t_ilc_lvho_or)

Housing cost burden (t_ilc_lvho_hc)

Material deprivation (t_ilc_md)

Housing deprivation (t_ilc_mdho)

Income and living conditions (ilc), viz (v angličtině)

Living conditions (ilc_lv)

Housing conditions (ilc_lvho)

Overcrowding rate (ilc_lvho_or)

Under-occupied dwellings (ilc_lvho_uo)

Housing cost burden (ilc_lvho_hc)

Material deprivation (ilc_md)

Housing deprivation (ilc_mdho)

Income and living conditions (v angličtině)

Income and living conditions (ESMS metadata file — ilc_esms) (v angličtině)
The production of data on homelessness and housing deprivation in the European Union: survey and proposals — 2005 (v angličtině)

Nařízení (ES) č. 1177/2003 ze dne 16. června 2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC)
Nařízení (ES) č. 1553/2005 ze dne 7. září 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1177/2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC)
Nařízení (EU) č. 1157/2010 ze dne 9. prosince 2010, kterým se provádí nařízení (ES) č. 1177/2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC), pokud jde o seznam cílových sekundárních proměnných pro rok 2012, které se týkají podmínek bydlení