Archive:Produkce a dovoz energie

Údaje extrahované z databáze: červen 2017. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: září 2018.

Tabulka 1: Produkce energie, 2005 a 2015
(miliony tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a)

Obrázek 1: Produkce primární energie, EU-28, 2015
(% z celkové produkce, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (nrg_107a)

Obrázek 2: Vývoj produkce primární energie (podle druhu paliva), EU-28, 2005–2015
(2005 = 100, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a)

Tabulka 2: Čistý dovoz primární energie, 2005–2015
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (demo_pjan)

Tabulka 3: Hlavní původ dovozu primární energie, EU-28, 2005–2015
(podíl dovozu ze zemí mimo EU-28 v %)
Zdroj: Eurostat (nrg_122a), (nrg_123a) a (nrg_124a)

Obrázek 3: Míra energetické závislosti, EU-28, 2005–2015
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a), (nrg_102a) a (nrg_103a)

Obrázek 4: Míra energetické závislosti — všechny produkty, 2005 a 2015
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (tsdcc310)

Závislost Evropské unie (EU) na dovozu energie, zejména ropy a v poslední době i zemního plynu, je důvodem, proč se politiky zaměřují na řešení otázky bezpečnosti dodávek energie. Tento článek se zabývá otázkami produkce primární energie v EU a zvyšující se závislosti EU na dovozu energie z nečlenských zemí v důsledku schodku mezi produkcí a spotřebou. Skutečností je, že v roce 2015 více než polovina (54,0 %) hrubé domácí spotřeby energie EU-28 pocházela z dovezených zdrojů.

Hlavní statistické výsledky

Primární produkce

Produkce primární energie v EU-28 dosáhla v roce 2015 celkem 767 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe) – viz tabulka 1. To bylo o 0,8 % méně než v předešlém roce a pokračovala tak obecně sestupná tendence, k níž za poslední roky dochází, přičemž výjimkou byl rok 2010, kdy se produkce po relativně výrazném poklesu produkce energie v roce 2009, k němuž došlo v době celosvětové finanční a hospodářské krize, zvýšila. Ze srovnání za delší období vyplývá, že produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2015 o 15,2 % nižší než o deset let dříve. Obecně sestupnou tendenci produkce primární energie v EU-28 lze alespoň částečně přičíst vyčerpávání surovin a/nebo názoru producentů, kteří považují využívání omezených zdrojů za neekonomické.

Z členských států EU dosahovala v roce 2015 nejvyšší úrovně produkce primární energie Francie, a to 17,8 % z celkového objemu EU-28, následovalo Německo (15,6 %) a Spojené království (15,4 %). Ve srovnání s předchozím desetiletím byl nejvýraznější změnou pokles podílu Spojeného království o 7,1 procentního bodu a Dánska o 1,4 procentního bodu a nárůst podílu Francie o 2,8 procentního bodu a Itálie o 1,4 procentního bodu; relativní podíly zbývajících členských států se nelišily o více než +/-1,0 procentního bodu. Kromě Spojeného království a Dánska byly jedinými dalšími členskými státy, jejichž podíly v uvedeném období poklesly, Nizozemsko, Belgie a Litva.

V absolutním vyjádření byl nárůst úrovně produkce primární energie během desetiletého období do roku 2015 zaznamenán v polovině členských států EU. Největší přírůstek produkce byl zaznamenán v Itálii (nárůst o 5,9 Mtoe), následovalo Španělsko (3,4 Mtoe), Rakousko (2,2 Mtoe), Portugalsko a Estonsko (v obou zemích 1,7 Mtoe). Naopak produkce primární energie ve Spojeném království poklesla až o 85,7 Mtoe, a Německo (–17,0 Mtoe), Dánsko (–15,1 Mtoe), Nizozemsko (–14,9 Mtoe) a Polsko (–10,5 Mtoe) rovněž vykázaly pokles přesahující 10,0 Mtoe.

Produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2015 rozložena na řadu různých energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším, pokud jde o její podíl, byla jaderná energie (28,9 % z celkové produkce). Význam jaderné energie byl obzvláště vysoký ve Francii, kde na ni připadaly více než čtyři pětiny (82,5 %) národní produkce primární energie; v Belgii se podílela o něco méně než dvěma třetinami (65,0 %) a na Slovensku více než třemi pětinami (62,6 %); jinde byl podíl jaderné energie na primární produkci nižší než polovina celkové produkce, přičemž 14 členských států EU nemělo žádný podíl jaderné energie; německá vláda oznámila, že do roku 2022 hodlá uzavřít všechny své jaderné reaktory.

V roce 2014 se více než čtvrtinou (26,7 %) na celkové produkci primární energie EU-28 podílely obnovitelné zdroje energie, tuhá paliva (18,9 %, převážně uhlí) se podílela necelou pětinou a podíl zemního plynu byl poněkud nižší (14,0 %). Jediným dalším významným zdrojem produkce primární energie byla ropa (9,8 %) (viz obrázek 1).

Růst primární produkce z obnovitelných zdrojů energie v EU-28 byl vyšší než v případě všech ostatních druhů energie; tento růst byl během období 2005–2015 poměrně rovnoměrný, s malým poklesem produkce v roce 2011 (viz obrázek 2). Za uvedených deset let se produkce energie z obnovitelných zdrojů zvýšila o 71,0 % a do určité míry nahradila produkci jiných zdrojů energie. Naproti tomu úroveň produkce jiných zdrojů poklesla, přičemž největší snížení bylo zaznamenáno u ropy (–43,9 %), zemního plynu (–43,5 %) a tuhých paliv (–25,7 %). Jaderná energie poklesla méně, jen o 14,1 %.

Dovoz

V důsledku útlumu primární produkce černého uhlí, lignitu, ropy, zemního plynu a v nedávné době jaderné energie se EU ocitla v situaci, kdy stále více závisí na dovozu primární energie, aby uspokojila svou poptávku, přestože se tato situace po celosvětové finanční a hospodářské krizi stabilizovala. Dovoz primární energie zemí EU-28 v roce 2015 převýšil vývoz o přibližně 902 Mtoe. Největšími čistými dovozci primární energie byly obecně nejlidnatější členské státy EU, s výjimkou Polska (které stále má vlastní zásoby uhlí). V roce 2005 bylo z členských států EU čistým vývozcem primární energie pouze Dánsko. V roce 2013 však dánský dovoz energie převýšil vývoz, a tak již žádný členský stát nebyl čistým vývozcem energie (viz tabulka 2). V poměru k počtu obyvatel byly v roce 2015 největšími čistými dovozci Lucembursko, Malta a Belgie.

V posledních letech se poněkud změnil původ dovozu energie do EU-28, přestože si Rusko udrželo své postavení hlavního dodavatele ropy a zemního plynu (i když se jeho podíl poněkud snížil) a stalo se také největším dodavatelem tuhých paliv (viz tabulka 3).

V roce 2015 pocházelo přibližně 25,8 % dovozu tuhých paliv do EU-28 z Ruska: Rusko se v roce 2006 stalo hlavním dodavatelem tuhých paliv, čímž předběhlo Jižní Afriku. Podíl Ruska na dovozu tuhých paliv do EU-28 postupně stoupal z 20,2 % v roce 2005 a dosáhl relativního vrcholu 26,2 % v roce 2009, v roce 2010 se však rychle snižoval, a poté se v roce 2013 opět zvýšil na 25,9 %; v následujících dvou letech pak jeho podíl zůstal téměř nezměněn. V letech 2005 až 2015 se podíl dovozu tuhých paliv do EU-28 z Kolumbie a z USA více než zdvojnásobil, v případě Kolumbie vzrostl z 10,0 % na 21,3 % celkového objemu a v případě USA z 6,5 % na 14,0 % celkového objemu. Naopak, v roce 2005 byla hlavním dodavatelem tuhých paliv do EU-28 Jižní Afrika (21,4 % celkového objemu), jejíž podíl do roku 2011 klesl na 6,9 %, a poté se ustálil.

Hlavním dodavatelem ropy do EU-28 bylo Rusko. V roce 2005 jeho podíl činil 30,5 % a postupně narůstal, až dosáhl v roce 2011 nejvyšší hodnoty 32,8 %, a poté v roce 2015 klesl na 27,7 %. Během stejného období došlo poměrně pomalu k poklesu podílu dovozu ropy do EU-28 z Norska, přičemž jeho podíl klesl z 15,6 % v roce 2005 na 11,4 % v roce 2015. Poměrné podíly dodávek ropy do EU-28 z Ázerbájdžánu (více než čtyřnásobně), Iráku (3,7násobně), Angoly (3,5násobně) a Nigérie (2,7násobně) se v letech 2005 až 2015 rychlým tempem zvyšovaly.

Naopak podíl Ruska na dovozu zemního plynu do EU-28 se v letech 2005 až 2010 snížil z 34,6 % na 26,8 %, avšak tento trend se otočil a v roce 2013 byla zaznamenána relativní maximální hodnota 32,4 %; poté se tento podíl o něco snížil na necelých 30,0 %. Během deseti let znázorněných v tabulce 3 zůstalo Norsko druhým největším dodavatelem zemního plynu do EU, jeho podíl vzrostl z téměř jedné pětiny (20,2 % v roce 2005) na více než jednu čtvrtinu (25,9 % v roce 2015). Podíl dodávek zemního plynu do EU-28 pocházejících z Alžírska se v letech 2005 až 2015 snížil téměř na polovinu, zatímco podíl Kataru vzrostl téměř pětinásobně.

Zabezpečení dodávek primární energie do EU může být ohroženo, pokud se vysoký podíl dovozu soustředí na relativně malý počet partnerů. Více než dvě třetiny (64,1 %) dovozu zemního plynu do EU-28 pocházelo v roce 2015 z Ruska, Norska či Alžírska. Z podobné analýzy vyplývá, že 61,0 % dovozu tuhých paliv do EU-28 pocházelo z Ruska, Kolumbie a USA, zatímco dovoz ropy byl poněkud méně rozložen mezi hlavní dodavatele, neboť na Rusko, Norsko a Nigérii připadalo 47,1 % dovozu do EU-28.

Závislost EU-28 na dovozu energie se od devadesátých let 20. století, kdy činila o něco více než 40 % hrubé spotřeby energie, zvyšovala a v roce 2015 dosáhla 54,0 % (viz obrázek 3). Od roku 2004 je čistý dovoz energie do EU-28 vyšší než její primární produkce; jinými slovy, více než polovina hrubé domácí spotřeby energie v EU-28 byla zajištěna čistým dovozem a míra závislosti překročila 50,0 %.

Tento údaj za rok 2015 odráží mírný pokles míry závislosti, která byla nejvyšší v roce 2008, kdy dosahovala až 54,5 %. V tomto ohledu míra energetické závislosti EU-28 vzrostla v letech 2013 až 2015 o 0,9 procentního bodu. Podíváme-li se podrobněji, nejvyšší míry byly v roce 2015 zaznamenány u ropy (88,8 %) a zemního plynu (69,1 %), zatímco nejnovější dostupné údaje uvádějí u tuhých paliv míru 42,8 %.

V uplynulém desetiletí (v letech 2005 až 2015) rostla závislost EU na dodávkách zemního plynu (o 12,0 procentního bodu) z nečlenských zemí rychleji, než tomu bylo u ropy (o 6,4 procentního bodu) a tuhých paliv (o 3,4 procentního bodu).

Jelikož Dánsko přestalo být čistým vývozcem, míra jeho energetické závislosti se v roce 2013 změnila a stala se pozitivní a pozitivní zůstala i v letech 2014 a 2015, stejně jako tomu bylo u všech ostatních členských států EU (viz obrázek 4). V roce 2015 byla nejnižší míra energetické závislosti zaznamenána v Estonsku, Dánsku, Rumunsku a Polsku (šlo o jediné členské státy, které vykázaly míru závislosti nižší než 30,0 %). Kypr, Malta a Lucembursko byly (téměř) zcela závislé na dovozu primární energie. Jejich míra závislosti překračovala 90,0 %.

Z analýzy vývoje v letech 2005 až 2015 vyplývá, že Dánsko, Spojené království, Litva, Nizozemsko a Polsko se z důvodu uspokojování své hrubé domácí spotřeby stávají stále závislejší na dovozu energie; tyto tendence lze z větší části přičítat poklesu produkce primární energie (spojené s vyčerpáváním surovin). Zvyšující se závislost, i když méně výrazná, byla zaznamenána rovněž v Belgii, České republice, Řecku a Německu. Všechny ostatní členské státy EU zaznamenaly v letech 2005 až 2015 snížení své míry energetické závislosti, přičemž nejrychleji došlo ke změnám v Estonsku, kde se míra závislosti snížila z 26,1 % na 7,4 %; míra závislosti rovněž poklesla o více než 10,0 procentních bodů v Lotyšsku, Bulharsku, Portugalsku, Rakousku a Rumunsku, což bylo vyvoláno současně zvýšením energetické účinnosti a/nebo změnou skladby zdrojů energie ve prospěch primární produkce z obnovitelných zdrojů.

Zdroje a dostupnost údajů

Energetické komodity těžené nebo dobývané přímo z přírodních zdrojů se nazývají primární energetické zdroje, zatímco energetické komodity, které se vyrábějí z primárních energetických zdrojů v transformačních zařízeních, se nazývají odvozené produkty. Produkce primární energie zahrnuje domácí produkci primárních energetických zdrojů a dochází k ní v případě využití přírodních zdrojů například v uhelných dolech, ropných polích, hydroelektrárnách či při výrobě biopaliv. Jakmile spotřeba převýší primární produkci, je nutné tento deficit pokrýt dovozem primárních nebo odvozených produktů.

Teplo vyrobené v reaktoru při jaderném štěpení se považuje za primární produkci jaderného tepla, jinými slovy jaderné energie. Stanoví se buď na základě tepla skutečně vyrobeného, nebo na základě vykázané hrubé výroby elektřiny a stupně tepelného výkonu jaderné elektrárny. Primární produkce uhlí a lignitu představuje množství vytěžených nebo vyrobených paliv vypočítaná po všech úkonech, kterými se odstraní inertní složky.

Transformace energie z jedné formy do druhé, jako je výroba elektřiny nebo tepla v tepelných elektrárnách nebo výroba koksu v koksovnách, není považována za primární produkci.

Čistý dovoz se počítá jako objem dovozu minus ekvivalentní objem vývozu. Dovoz představuje všechny vstupy do tuzemska kromě objemu tranzitu (zejména prostřednictvím plynovodů a ropovodů); obdobně vývoz zahrnuje veškerá množství vyvážená z tuzemska.

Kontext

Energetická bezpečnost

Více než polovina energie EU-28 pochází ze zemí mimo EU a tento podíl za poslední desetiletí obecně neustále roste (i když se objevují určité náznaky, že se míra závislosti v posledních letech ustálila). Většina energie dovážené do EU pochází z Ruska, jehož spory s tranzitními zeměmi v uplynulých letech ohrožovaly plynulost dodávek. Konflikt na Ukrajině obavy o bezpečnost dodávek energie z Ruska ještě vystupňoval. Účelem nových opatření zaměřených na trh s ropou a zemním plynem bylo zajistit, aby všechny strany přijaly efektivní kroky k prevenci možného narušení dodávek a ke zmírnění jeho důsledků a zároveň aby byl vytvořen mechanismus, v rámci kterého by členské státy EU spolupracovaly na účinném řešení jakýchkoli významných narušení dodávek ropy či zemního plynu, ke kterým by mohlo dojít; byl stanoven koordinační mechanismus, který členským státům umožní reagovat v naléhavých případech jednotně a okamžitě.

V listopadu 2010 přijala Evropská komise iniciativu s názvem Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii (KOM(2010) 639 v konečném znění). Tato strategie stanoví energetické priority na období deseti let a navrhuje akce, které mohou být přijaty k řešení řady výzev, včetně vytvoření trhu s konkurenčními cenami a zabezpečenými dodávkami; posílení vedoucího postavení v technologické oblasti; a účinného vyjednávání s mezinárodními partnery (např. udržovat dobré vztahy s externími dodavateli energie do EU a tranzitními zeměmi). Tato činnost je dále rozvíjena prostřednictvím strategie Energie 2030 (v angličtině), která stanoví rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky, a energetického plánu do roku 2050 (v angličtině), který stanoví dlouhodobý cíl snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů v EU o 80–95 %.

Prostřednictvím Energetického společenství (v angličtině), vytvořeného v říjnu 2005, EU rovněž usiluje o integraci sousedních zemí na vnitřním trhu EU s energií. Bohatá skladba zdrojů energie a také různorodost dodavatelů, přepravních tras a dopravních mechanismů mohou sehrát důležitou roli v zabezpečení dodávek energie. V současné době se například realizuje řada iniciativ zaměřených na výstavbu plynovodů mezi Evropou a jejími východními a jižními sousedy. Patří k nim plynovod Nord Stream (mezi Ruskem a EU přes Baltské moře), který byl zprovozněn v listopadu roku 2011, a transjadranský plynovod (spojující Turecko a Itálii přes Řecko a Albánii pro přenos plynu z oblasti Kaspického moře do EU). Vytváření spolehlivých partnerství s dodavatelskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi se považuje za způsob, jak snížit rizika spojená s energetickou závislostí EU. V září 2011 přijala Evropská komise sdělení Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi (KOM(2011) 539 v konečném znění).

V reakci na pokračující obavy týkající se závislosti EU na dovozu energie zveřejnila Evropská komise v květnu 2014 svou strategii energetické bezpečnosti (v angličtině) ({{Template:EurLex|code=CELEX:52014DC0330:CS:NOT|title=COM(2014) 330 final), jejímž cílem je zajistit stabilní a dostatečnou dodávku energie. Strategie, stejně jako krátkodobá opatření zabývající se dopadem zastavení dovozu ruského plynu nebo přerušení dovozu přes Ukrajinu, řešila dlouhodobé problémy zabezpečení dodávek energie a navrhla opatření v pěti oblastech, mimo jiné zvýšení výroby energie v EU a diverzifikaci dodavatelských zemí a tras a jednotné vystupování v rámci vnější energetické politiky. V roce 2015 vydala Evropská komise sdělení s názvem Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (COM(2015) 80 final), v němž se tvrdí, že jedním z důležitých prvků při zabezpečování dodávek energie (a zejména plynu) je zajištění plného souladu dohod o nákupu energie ze třetích zemí s právními předpisy EU. Poté v únoru 2016 Evropská komise navrhla nová pravidla pro zabezpečení dodávek plynu do EU (COM(2016) 52 final) a nová pravidla pro energetické dohody mezi EU a zeměmi mimo EU (COM(2016) 53 final).