Archive:Produkce a dovoz energie

Extrakce údajů z databáze: červen 2020.

Plánovaná aktualizace článku: říjen 2021.

This Statistics Explained article has been archived on 22 July 2021.

Highlights

Produkce primární energie v EU byla v roce 2018 o 9,2 % nižší než o deset let dříve.

V roce 2018 bylo hlavním dodavatelem zemního plynu, ropy a černého uhlí do EU Rusko.

Vývoj produkce primární energie (podle druhu paliva), EU-27, 2008–2018

Závislost Evropské unie (EU) na dovozu energie, zejména ropy a zemního plynu, je důvodem, proč se politiky zaměřují na řešení otázky bezpečnosti dodávek energie. Tento článek se zabývá otázkami produkce primární energie v EU a zvyšující se závislosti EU na dovozu energie z nečlenských zemí v důsledku schodku mezi produkcí a spotřebou. Skutečností je, že v roce 2018 více než polovina (58,2 %) hrubé dostupné energie EU pocházela z dovezených zdrojů.

Full article

Produkce primární energie se v letech 2008 až 2018 snížila

Produkce primární energie v Evropské unii (EU) dosáhla v roce 2018 celkem 635 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe) – viz tabulka 1. To bylo jen o 1 % méně než v předešlém roce, a pokračovala tak obecně sestupná tendence z posledních let. Výjimkou byl pouze rok 2010, kdy se produkce po relativně výrazném poklesu produkce energie v roce 2009, k němuž došlo v době celosvětové finanční a hospodářské krize, zvýšila, a poté období 2012–2013, kdy opět došlo k mírnému nárůstu. Ze srovnání za delší období vyplývá, že produkce primární energie v EU byla v roce 2018 o 9,2 % nižší než o deset let dříve. Obecně sestupnou tendenci produkce primární energie v EU lze alespoň částečně přičíst vyčerpávání surovin a/nebo postoji producentů, kteří považují využívání omezených zdrojů za neekonomické.

Z členských států EU dosahovala v roce 2018 nejvyšší úrovně produkce primární energie Francie, a to 21,7 % z celkového objemu EU, následovalo Německo (17,8 %), Polsko (9,7 %) a Itálie (5,9 %). Ve srovnání s předchozím desetiletím patřil k hlavním změnám nárůst podílu Francie (o 2,3 procentního bodu), Itálie (o 1,2 procentního bodu), Španělska (o 1,1 procentního bodu) a Švédska (o 1,1 procentního bodu) a pokles podílu Nizozemska (o 3,9 procentního bodu), Německa (o 1,7 procentního bodu) a Dánska (o 1,6 procentního bodu) na celkovém objemu EU.

V absolutním vyjádření byl nárůst úrovně produkce primární energie v období let 2008 až 2018 zaznamenán v 14 ze 27 členských států EU. Největší nárůst produkce byl zaznamenán v Itálii (přírůstek o 4,5 Mtoe), následovalo Španělsko (4,4 ;Mtoe), Švédsko (4,0 Mtoe), Irsko (3,4 Mtoe) a Finsko (3,2 Mtoe). Naopak produkce primární energie v Nizozemsku poklesla až o 31,2 Mtoe a Německo (–23,4 Mtoe) a Dánsko (–12,7 Mtoe) rovněž vykázaly pokles přesahující 10 Mtoe.

Tabulka 1: Produkce energie, 2008 a 2018
Zdroj: Eurostat (nrg_bal_c)

Produkce primární energie v EU byla v roce 2018 rozložena na řadu různých energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším, pokud jde o velikost podílu, byly obnovitelné zdroje energie s více než jednou třetinou (34,2 %) celkové produkce v EU.

Na druhém místě byla jaderná energie s 30,8 % celkové produkce primární energie. Význam jaderné energie byl obzvláště vysoký ve Francii, kde na ni připadalo 78,0 % národní produkce primární energie; v Belgii a na Slovensku se podílela více než třemi pětinami (63,1 % a 62,7 %). V dalších 10 členských státech byl podíl jaderné energie na primární produkci nižší než polovina celkové produkce. Ve 14 členských státech EU se neprodukuje žádná jaderná energie.

Podíl tuhých fosilních paliv (18,3 %, převážně uhlí) byl těsně pod pětinou a podíl zemního plynu činil téměř desetinu (9,3 %). Jediným dalším významným zdrojem produkce primární energie byla ropa (3,4 %) (viz obrázek 1).

Obrázek 1: Produkce primární energie, EU-27, 2018
(% z celkové produkce, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_bal_c)

Růst primární produkce z obnovitelných zdrojů energie v EU byl vyšší než v případě všech ostatních druhů energie; tento růst byl během období let 2008–2018 poměrně rovnoměrný, s malým poklesem produkce v roce 2011 (viz obrázek 2). Za uvedené období se produkce energie z obnovitelných zdrojů zvýšila o 49,2 % a do určité míry nahradila produkci z jiných zdrojů energie. Naopak úroveň produkce z jiných zdrojů poklesla, přičemž největší snížení bylo zaznamenáno u zemního plynu (–46,4 %), ropy (–35,3 %) a tuhých fosilních paliv (–27,9 %). Jaderná energie poklesla mírněji, jen o 14,4 %.

Obrázek 2: Produkce primární energie (podle druhu paliva), EU-27, 2008–2018
(2008 = 100, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_bal_c)

EU a její členské státy jsou čistými dovozci energie

V důsledku útlumu primární produkce černého uhlí, lignitu, ropy, zemního plynu a v nedávné době jaderné energie se EU ocitla v situaci, kdy stále více závisí na dovozu primárních energetických komodit a rovněž sekundárních odvozených produktů (např. plynového oleje / motorové nafty), aby uspokojila svou poptávku, přestože se tato situace po celosvětové finanční a hospodářské krizi stabilizovala. Dovoz energie do EU v roce 2018 převýšil vývoz o 886 Mtoe. Největšími čistými dovozci energie v absolutních číslech byly Německo, Itálie, Francie a Španělsko. V roce 2008 bylo z členských států EU čistým vývozcem energie pouze Dánsko. V roce 2013 však dánský dovoz energie převýšil vývoz a tento trend se potvrdil i v následujících pěti letech do roku 2018. Od roku 2013 je tudíž všech 27 členských států EU čistým dovozcem energie. V poměru k počtu obyvatel byly v roce 2018 největšími čistými dovozci Lucembursko, Malta a Belgie.

Tabulka 2: Čistý dovoz energie, ve vybraných letech, 2008–2018
Zdroj: Eurostat (nrg_bal_s) a (demo_pjan)

V uplynulých letech se původ dovozu energie do EU do jisté míry změnil. V celém období 2008–2018 si Rusko udrželo své postavení hlavního dodavatele hlavních primárních energetických komodit – černého uhlí, ropy a zemního plynu (viz tabulka 3).

Tabulka 3: Hlavní původ dovozu primární energie, EU-27, 2008–2018
(podíl dovozu ze zemí mimo EU-27 v %)
Zdroj: Eurostat (nrg_ti_sff), (nrg_ti_oil) a (nrg_ti_gas)

V roce 2018 pocházelo 42,4 % dovozu černého uhlí do EU z Ruska. Rusko bylo v uplynulém desetiletí (s výjimkou roku 2012) neustále největším dodavatelem černého uhlí do EU. Druhým největším dodavatelem černého uhlí do EU v roce 2018 byly Spojené státy s podílem ve výši 18,6 %. V letech 2008 až 2015 se podíl dovozu černého uhlí z Kolumbie do EU-27 téměř zdvojnásobil, vzrostl z 11,7 % na 21,1 % na tomto dovozu celkem, přičemž v roce 2018 tento podíl klesl na 13,4 %.

Rusko bylo také hlavním dodavatelem ropy do EU. Jeho podíl v roce 2008 činil 32,1 % a kolísal mezi 35,6 % (v roce 2011, kdy byla také zaznamenána nejvyšší hodnota) a 29,8 % (nejnižší hodnota, zaznamenaná v roce 2018). Relativní podíl dodávek ropy z Iráku do EU mezi lety 2008 a 2018 rychle rostl a v roce 2018 dosáhl 8,7 %. Stal se tak druhým největším dodavatelem ropy před Saúdskou Arábií (7,4 %), která měla mezi lety 2008 a 2018 poměrně stabilní podíl.

Podíl Ruska na dovozu zemního plynu do EU mezi roky 2008 a 2018 mírně vzrostl (z 39,4 % na 40,4 %); nicméně nejnižší úroveň byla zaznamenána v roce 2010 (35,2 %) a nejvyšší 45,3 % v roce 2013. Během období znázorněného v tabulce 3 zůstalo Norsko druhým největším dodavatelem zemního plynu do EU, přičemž jeho podíl se pomalu snižoval z 22,0 % v roce 2008 na 18,1 % v roce 2018. Podíl dodávek zemního plynu do EU pocházejících z Alžírska, třetího největšího dodavatele, se v letech 2008 až 2018 snížil, zatímco podíl Kataru se téměř zdvojnásobil.

Zabezpečení dodávek primární energie do EU může být ohroženo, pokud se vysoký podíl dovozu soustředí na relativně malý počet partnerů. Téměř tři čtvrtiny (70,3 %) dovozu zemního plynu do EU pocházely v roce 2018 z Ruska, Norska či Alžírska. Z podobné analýzy vyplývá, že téměř tři čtvrtiny (74,3 %) dovozu černého uhlí do EU pocházely z Ruska, Spojených států a Kolumbie, zatímco dovoz ropy byl méně soustředěn na hlavní dodavatele, neboť na Rusko, Irák a Saúdskou Arábii připadala přibližně polovina (45,9 %) dovozu do EU.

Více než polovinu energetických potřeb EU pokrývá dovoz

Závislost EU na dovozu energie se v posledním desetiletí výrazně nezměnila. V roce 2008 bylo dovezeno 58,4 % hrubé dostupné energie a v roce 2018 58,2 % (viz obrázek 3). Během uváděného období byl čistý dovoz energie do EU vyšší než její primární produkce; jinými slovy, více než polovina hrubé dostupné energie v EU byla zajištěna čistým dovozem a míra závislosti překročila 50,0 %.

V období 2008 až 2018 bylo zaznamenáno několik málo rozdílů v míře energetické závislosti: maximální hodnota 58,4 % byla zaznamenána v roce 2008, zatímco nejnižší míra závislosti 53,9 % byla zaznamenána v roce 2013. Podíváme-li se podrobněji, nejvyšší míry byly v roce 2018 zaznamenány u ropy (94,6 %) a zemního plynu (83,2 %), zatímco u tuhých fosilních paliv uvádějí nejnovější dostupné údaje míru 43,6 %.

Obrázek 3: Míra energetické závislosti, EU-27, 2008–2018
(podíl čistého dovozu na hrubé dostupné energii v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_id)

V letech 2008 až 2018 rostla závislost EU na dodávkách zemního plynu z nečlenských zemí mnohem rychleji (o 13,1 procentního bodu), než tomu bylo u tuhých fosilních paliv (o 2,1 procentního bodu). Závislost na ropě zůstala ve stejném období poměrně stabilní.

Dánsko přestalo být čistým vývozcem, míra jeho energetické závislosti se v roce 2013 změnila na pozitivní a zůstala pozitivní i v roce 2018, stejně jako tomu bylo u všech ostatních členských států EU (viz obrázek 4). V roce 2018 byla nejnižší míra energetické závislosti zaznamenána v Estonsku, Dánsku, Rumunsku a Švédsku. Malta, Lucembursko a Kypr byly (téměř) zcela závislé na dovozu primární energie. Jejich míra závislosti činila 92,4 % až 97,8 %.

Z analýzy vývoje v letech 2008 až 2018 vyplývá, že Dánsko, Nizozemsko, Litva a Polsko se z důvodu uspokojování své potřeby hrubé dostupné energie stávají stále závislejší na dovozu energie; tyto tendence lze z větší části přičítat poklesu produkce primární energie (spojené s vyčerpáváním surovin). V Česku, Německu a Belgii rovněž vzrostla závislost, i když méně výrazně. Všechny ostatní členské státy EU zaznamenaly v letech 2008 až 2018 snížení své míry energetické závislosti, přičemž nejrychleji došlo ke změnám v Estonsku, kde se míra závislosti snížila z 27,5 % na 0,7 % (–26,8 procentního bodu); míra závislosti rovněž výrazně poklesla v Irsku (–22,3 procentního bodu), Bulharsku (–15,8 procentního bodu) a Lotyšsku (–14,5 procentního bodu), což bylo vyvoláno současně zvýšením energetické účinnosti a/nebo změnou skladby zdrojů energie ve prospěch primární produkce z obnovitelných zdrojů.

Obrázek 4: Míra energetické závislosti – všechny produkty, 2008 a 2018
(podíl čistého dovozu na hrubé dostupné energii v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_id)

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Produkce a dovoz energie: tables and figures (v angličtině)

Zdroje údajů

Energetické komodity těžené nebo dobývané přímo z přírodních zdrojů se nazývají primární energetické zdroje, zatímco energetické komodity, které se vyrábějí z primárních energetických zdrojů v transformačních zařízeních, se nazývají odvozené produkty. Produkce primární energie zahrnuje domácí produkci primárních energetických zdrojů a dochází k ní v případě využití přírodních zdrojů například v uhelných dolech, ropných polích, hydroelektrárnách či při výrobě biopaliv. Jakmile spotřeba převýší primární produkci, je nutné tento deficit pokrýt dovozem primárních nebo odvozených produktů.

Teplo vyrobené v reaktoru při jaderném štěpení se považuje za primární produkci jaderného tepla, jinými slovy jaderné energie. Stanoví se buď na základě tepla skutečně vyrobeného, nebo na základě vykázané hrubé výroby elektřiny a stupně tepelného výkonu jaderné elektrárny. Primární produkce uhlí a lignitu představuje množství vytěžených nebo vyrobených paliv vypočítaná po všech úkonech, kterými se odstraní inertní složky.

Transformace energie z jedné formy do druhé, jako je výroba elektřiny nebo tepla v tepelných elektrárnách nebo výroba koksu v koksovnách, není považována za primární produkci.

Čistý dovoz se počítá jako objem dovozu minus ekvivalentní objem vývozu. Dovoz představuje všechny vstupy do tuzemska kromě objemu tranzitu (zejména prostřednictvím plynovodů a ropovodů); obdobně vývoz zahrnuje veškerá množství vyvážená z tuzemska.

Kontext

Více než polovina energie EU pochází ze zemí mimo EU a tento podíl za poslední desetiletí obecně neustále roste (i když se objevují určité náznaky, že se míra závislosti v posledních letech ustálila). Většina energie dovážené do EU pochází z Ruska, jehož spory s tranzitními zeměmi v uplynulých letech ohrožovaly plynulost dodávek. Konflikt na Ukrajině obavy o bezpečnost dodávek energie z Ruska ještě vystupňoval. Účelem nových opatření zaměřených na trh s ropou a zemním plynem bylo zajistit, aby všechny strany přijaly efektivní kroky k prevenci možného narušení dodávek a ke zmírnění jeho důsledků a zároveň aby byl vytvořen mechanismus, v rámci kterého by členské státy EU spolupracovaly na účinném řešení jakýchkoli významných narušení dodávek ropy či zemního plynu, ke kterým by mohlo dojít; byl stanoven koordinační mechanismus, který členským státům umožní reagovat v naléhavých případech jednotně a okamžitě.

V listopadu 2010 přijala Evropská komise iniciativu s názvem Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii (KOM(2010) 639 v konečném znění). Tato strategie stanoví energetické priority na období deseti let a navrhuje akce, které mohou být přijaty k řešení řady výzev, včetně vytvoření trhu s konkurenčními cenami a zabezpečenými dodávkami; posílení vedoucího postavení v technologické oblasti; a účinného vyjednávání s mezinárodními partnery (např. udržovat dobré vztahy s externími dodavateli energie do EU a tranzitními zeměmi). Tato činnost je dále rozvíjena prostřednictvím strategie Energie 2030 (v angličtině), která stanoví rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky, a energetického plánu do roku 2050 (v angličtině), který stanoví dlouhodobý cíl snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů v EU o 80–95 %.

Prostřednictvím Energetického společenství (v angličtině), vytvořeného v říjnu 2005, EU rovněž usiluje o integraci sousedních zemí na vnitřním trhu EU s energií. Bohatá skladba zdrojů energie a také různorodost dodavatelů, přepravních tras a dopravních mechanismů mohou sehrát důležitou roli v zabezpečení dodávek energie. V současné době se například realizuje řada iniciativ zaměřených na výstavbu plynovodů mezi Evropou a jejími východními a jižními sousedy. Patří k nim plynovod Nord Stream (mezi Ruskem a EU přes Baltské moře), který byl zprovozněn v listopadu roku 2011, a transjadranský plynovod (spojující Turecko a Itálii přes Řecko a Albánii pro přenos plynu z oblasti Kaspického moře do EU). Vytváření spolehlivých partnerství s dodavatelskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi se považuje za způsob, jak snížit rizika spojená s energetickou závislostí EU. V září 2011 přijala Evropská komise sdělení Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicem (KOM(2011) 539 v konečném znění).

V reakci na pokračující obavy týkající se závislosti EU na dovozu energie zveřejnila Evropská komise v květnu 2014 svou strategii energetické bezpečnosti (COM(2014) 330 final), jejímž cílem je zajistit stabilní a dostatečnou dodávku energie. Strategie, stejně jako krátkodobá opatření zabývající se dopadem zastavení dovozu ruského plynu nebo přerušení dovozu přes Ukrajinu, řešila dlouhodobé problémy zabezpečení dodávek energie a navrhla opatření v pěti oblastech, mimo jiné: zvýšení výroby energie v EU a diverzifikaci dodavatelských zemí a tras a jednotné vystupování v rámci vnější energetické politiky. V roce 2015 vydala Evropská komise sdělení s názvem Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (COM(2015) 80 final), v němž se tvrdí, že jedním z důležitých prvků při zabezpečování dodávek energie (a zejména plynu) je zajištění plného souladu dohod o nákupu energie ze třetích zemí s právními předpisy EU. Poté v únoru 2016 Evropská komise navrhla nová pravidla pro zabezpečení dodávek plynu do EU (COM(2016) 52 final) a nová pravidla pro energetické dohody mezi EU a zeměmi mimo EU (COM(2016) 53 final).