Archive:Produkce a dovoz energie

Extrakce údajů z databáze: červenec 2016. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: září 2017. Anglická verze je aktuálnější.

Tabulka 1: Produkce energie, 2004 a 2014
(miliony tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a)

Obrázek 1: Produkce primární energie, EU-28, 2014
(% z celkové produkce, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (nrg_107a)

Obrázek 2: Vývoj produkce primární energie
(podle druhu paliva), EU-28, 2004–14
(2004 = 100, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a)

Tabulka 2: Čistý dovoz primární energie, 2004–14
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (demo_pjan)

Tabulka 3: Hlavní původ dovozu primární energie, EU-28, 2004–14
(podíl dovozu ze zemí mimo EU-28 v %)
Zdroj: Eurostat (nrg_122a), (nrg_123a) a (nrg_124a)

Obrázek 3: Míra energetické závislosti, EU-28, 2004–14
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a), (nrg_102a) a (nrg_103a)

Obrázek 4: Míra energetické závislosti – všechny produkty, 2014
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj:: Eurostat (tsdcc310)

Závislost Evropské unie (EU) na dovozu energie, zejména ropy a v poslední době i zemního plynu, je důvodem, proč se politiky zaměřují na řešení otázky bezpečnosti dodávek energie. Tento článek se zabývá otázkami produkce primární energie v EU a zvyšující se závislosti na dovozu energie z nečlenských zemí v důsledku schodku mezi produkcí a spotřebou. Skutečností je, že v roce 2014 více než polovina (53,5 %) hrubé domácí spotřeby energie EU-28 pocházela z dovezených zdrojů.

Hlavní statistické výsledky

Primární produkce

Produkce primární energie v EU-28 dosáhla v roce 2014 celkem 771 milionů tun ropného ekvivalentu (toe). Pokračovala tak obecně sestupná tendence, k níž za poslední roky dochází, přičemž výjimkou byl rok 2010, kdy se produkce po relativně výrazném poklesu produkce energie v roce 2009, k němuž došlo v době finanční a hospodářské krize, zvýšila. Ze srovnání za delší období vyplývá, že produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2014 o 17,3 % nižší než o deset let dříve. Obecně sestupnou tendenci produkce primární energie v EU-28 lze alespoň částečně přičíst vyčerpávání surovin a/nebo názoru producentů, kteří považují využívání omezených zdrojů za neekonomické.

Z členských států EU dosahovala v roce 2014 nejvyšší úrovně produkce primární energie Francie, a to 17,6 % z celkového objemu EU-28, následovalo Německo (15,6 %) a Spojené království (14,0 %). Ve srovnání s předchozím desetiletím byl nejvýraznější změnou pokles podílu Spojeného království z 24,1 % — viz tabulka 1. Jedinými dalšími členskými státy, jejichž podíly v uvedeném období poklesly, byly Dánsko (–1,3 procentního bodu) a Litva (–0,4 procentního bodu); podíly Řecka, Kypru a Malty zůstaly stejné.

V absolutním vyjádření byl nárůst úrovně produkce primární energie během desetiletého období do roku 2014 zaznamenán v polovině členských států EU. Největší přírůstek produkce byl zaznamenán v Itálii (7,6 mil. toe) a Španělsko, Finsko, Rakousko, Portugalsko a Estonsko zaznamenaly přírůstek v rozmezí 2,0–2,5 mil. toe. Naopak produkce primární energie ve Spojeném království poklesla až o 116,7 mil. toe, zatímco Německo (–16,9 mil. toe), Dánsko (–15,1 mil. toe) a Polsko (–11,2 mil. toe) byly jedinými dalšími členskými státy EU, které vykázaly pokles přesahující 10,0 mil. toe své úrovně produkce primární energie.

Produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2014 rozložena na řadu různých energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším, pokud jde o její podíl, byla jaderná energie (29,4& % z celkové produkce). Význam jaderné energie byl obzvláště vysoký ve Francii, kde na ni připadaly více než čtyři pětiny (82,8 %) národní produkce primární energie; v Belgii se podílela o něco méně než třemi čtvrtinami (71,2 %) a na Slovensku téměř dvěma třetinami (64,1 %); jinde byl podíl jaderné energie na primární produkci nižší než polovina celkové produkce, přičemž 14 členských států EU nemělo žádný podíl jaderné energie; německá vláda oznámila, že do roku 2022 hodlá uzavřít všechny své jaderné reaktory.

V roce 2014 se téměř čtvrtinou na celkové produkci primární energie EU-28 podílely obnovitelné zdroje energie (25,5 %), tuhá paliva (19,4 %, převážně uhlí) se podílela necelou pětinou a podíl zemního plynu byl poněkud nižší (15,2 %). Jediným dalším významným zdrojem produkce primární energie byla ropa (9,1 %) (viz obrázek 1).

Růst primární produkce z obnovitelných zdrojů energie byl vyšší než v případě všech ostatních druhů energie; tento růst byl během období 2004–14 poměrně rovnoměrný, s malým poklesem produkce v roce 2011 (viz obrázek 2). Za uvedených deset let se produkce energie z obnovitelných zdrojů zvýšila o 73,1 %. Naproti tomu úroveň produkce jiných primárních zdrojů energie obecně za toto období poklesla, přičemž největší snížení bylo zaznamenáno u ropy (–52,0 %), zemního plynu (–42,9 %) a tuhých paliv (–25,5 %). Jaderná energie poklesla méně, jen o 13,1 %.

Dovoz

V důsledku útlumu primární produkce černého uhlí, lignitu, ropy, zemního plynu a v nedávné době jaderné energie se EU ocitla v situaci, kdy stále více závisí na dovozu primární energie, aby uspokojila poptávku, přestože se tato situace po finanční a hospodářské krizi stabilizovala. Dovoz primární energie zemí EU-28 v roce 2014 převýšil vývoz o přibližně 881 mil. toe. Největšími čistými dovozci primární energie byly obecně nejlidnatější členské státy EU, s výjimkou Polska (které stále má vlastní zásoby uhlí). V roce 2004 bylo z členských států EU čistým vývozcem primární energie pouze Dánsko. V roce 2013 však dánský dovoz energie převýšil vývoz, a tak již žádný členský stát nebyl čistým vývozcem energie (viz tabulka 2). V poměru k počtu obyvatel byly v roce 2014 největšími čistými dovozci Lucembursko, Malta a Belgie.

V posledních letech se poněkud změnil původ dovozu energie do EU-28, přestože si Rusko udrželo své postavení hlavního dodavatele ropy a zemního plynu (i když se jeho podíl v posledních letech poněkud snížil) a stalo se také největším dodavatelem tuhých paliv (viz tabulka 3). V roce 2014 pocházelo přibližně 29,0& % dovozu ropy do EU-28 z Ruska: Rusko se v roce 2006 stalo hlavním dodavatelem tuhých paliv, čímž předběhlo Jižní Afriku, Austrálii předběhlo v roce 2004 a Kolumbii v roce 2002. Podíl Ruska na dovozu tuhých paliv do EU-28 stoupl z 18,0 % v roce 2004 na 30,0 % v roce 2009, do roku 2012 se však poněkud snížil, a to na 25,7 %, a v roce 2014 se opět zvýšil (29,0 %). Naopak podíl Ruska na dovozu zemního plynu do EU-28 se v letech 2004 až 2010 snížil z 43,6 % na 32,1 %, avšak tento trend se otočil a došlo k nárůstu a v roce 2014 tak podíl Ruska dosáhl 37,5 %. Po celé desetileté období zobrazené v tabulce 3 bylo druhým největším dodavatelem ropy a zemního plynu do EU Norsko.

Zabezpečení dodávek primární energie do EU může být ohroženo, pokud se vysoký podíl dovozu soustředí na relativně malý počet partnerů. Více než dvě třetiny (69,1 %) dovozu zemního plynu do EU-28 pocházelo v roce 2014 z Ruska či Norska, dovoz byl tudíž koncentrovanější než v roce 2010, kdy na tyto dvě země připadlo 59,6 % dovozu zemního plynu. Z podobné analýzy vyplývá, že 43,5 % dovozu ropy do EU-28 pocházelo v roce 2014 z Ruska a Norska (značné podíly připadaly na Nigérii, Saúdskou Arábii a Kazachstán) a 70,7 % dovozu tuhých paliv do EU-28 pocházelo z Ruska, Kolumbie a USA. V letech 2004 až 2014 byla navázána nová partnerství v této oblasti. Tak tomu bylo zejména v případě dovozu ropy z Nigérie, Kazachstánu, Ázerbájdžánu a Iráku či dovozu zemního plynu z Kataru a Libye.

Závislost EU-28 na dovozu energie se od osmdesátých let 20. století, kdy činila necelých 40 % hrubé spotřeby energie, zvyšovala a v roce 2014 dosáhla 53,5 % (viz obrázek 3). Tento údaj odráží mírný pokles míry závislosti, která byla nejvyšší v roce 2008, kdy dosahovala až 54,5 %. Nejvyšší míra energetické závislosti byla v roce 2014 zaznamenána u ropy (88,2 %) a zemního plynu (67,4 %). V uplynulém desetiletí (v letech 2004 až 2014) rostla závislost EU na dodávkách zemního plynu (o 13,8 procentního bodu) z nečlenských zemí rychleji, než tomu bylo u ropy (o 7,5 procentního bodu) a tuhých paliv (o 7,4 procentního bodu). Od roku 2004 je čistý dovoz energie do EU-28 vyšší než její primární produkce; jinými slovy, více než polovina hrubé domácí spotřeby energie v EU-28 byla zajištěna čistým dovozem.

Dánsko přestalo být čistým vývozcem, míra jeho energetické závislosti se v roce 2013 změnila a stala se pozitivní a pozitivní zůstala i v roce 2014, stejně jako tomu bylo u všech ostatních členských států EU (viz obrázek 4). V roce 2014 byla nejnižší míra energetické závislosti zaznamenána v Estonsku, Dánsku, Rumunsku a Polsku (šlo o jediné další členské státy, které vykázaly míru závislosti nižší než 30,0 %). Malta, Lucembursko a Kypr byly (téměř) zcela závislé na dovozu primární energie. Jejich míra závislosti překračovala 90 %.

Zdroje a dostupnost údajů

Energetické komodity těžené nebo dobývané přímo z přírodních zdrojů se nazývají primární energetické zdroje, zatímco energetické komodity, které se vyrábějí z primárních energetických zdrojů v transformačních zařízeních, se nazývají odvozené produkty. Produkce primární energie zahrnuje domácí produkci primárních energetických zdrojů a dochází k ní v případě využití přírodních zdrojů například v uhelných dolech, ropných polích, hydroelektrárnách či při výrobě biopaliv. Jakmile spotřeba převýší primární produkci, je nutné tento deficit pokrýt dovozem primárních nebo odvozených produktů.

Teplo vyrobené v reaktoru při jaderném štěpení se považuje za primární produkci jaderného tepla, jinými slovy jaderné energie. Stanoví se buď na základě tepla skutečně vyrobeného, nebo na základě vykázané hrubé výroby elektřiny a stupně tepelného výkonu jaderné elektrárny. Primární produkce uhlí a lignitu představuje množství vytěžených nebo vyrobených paliv vypočítaná po všech úkonech, kterými se odstraní inertní složky.

Transformace energie z jedné formy do druhé, jako je výroba elektřiny nebo tepla v tepelných elektrárnách nebo výroba koksu v koksovnách, není považována za primární produkci.

Čistý dovoz se počítá jako objem dovozu minus ekvivalentní objem vývozu. Dovoz představuje všechny vstupy do tuzemska kromě objemu tranzitu (zejména prostřednictvím plynovodů a ropovodů); obdobně vývoz zahrnuje veškerá množství vyvážená z tuzemska.

Kontext

Energetická bezpečnost

Více než polovina energie EU-28 pochází ze zemí mimo EU – a tento podíl za poslední desetiletí obecně neustále roste (i když se objevují určité náznaky, že se míra závislosti v posledních letech ustálila). Většina energie dovážené do EU pochází z Ruska, jehož spory s tranzitními zeměmi v uplynulých letech ohrožovaly plynulost dodávek. Konflikt na Ukrajině obavy o bezpečnost dodávek energie z Ruska ještě vystupňoval.

V reakci na rusko-ukrajinskou plynovou krizi z ledna 2009 byl revidován legislativní rámec týkající se zabezpečení dodávek a v září 2009 přijala Rada Evropské unie směrnici 2009/119/ES, kterou se členským státům EU ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů. Účelem těchto opatření zaměřených na trh s ropou a zemním plynem bylo zajistit, aby všechny strany přijaly efektivní kroky k prevenci možného narušení dodávek a ke zmírnění jeho důsledků a zároveň aby byl vytvořen mechanismus, v rámci kterého by členské státy spolupracovaly na účinném řešení jakýchkoli významných narušení dodávek ropy či zemního plynu, ke kterým by mohlo dojít; byl stanoven koordinační mechanismus, který členským státům umožní reagovat v naléhavých případech jednotně a okamžitě.

V listopadu 2010 přijala Evropská komise iniciativu s názvem „Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii“ (KOM(2010) 639 v konečném znění). Tato strategie stanovila energetické priority na období deseti let a navrhla akce, které mohou být přijaty k řešení řady výzev, včetně vytvoření trhu s konkurenčními cenami a zabezpečenými dodávkami, posílení vedoucího postavení v technologické oblasti a účinného vyjednávání s mezinárodními partnery. Jednou z priorit je udržovat dobré vztahy s externími dodavateli energie do EU a tranzitními zeměmi. Tato činnost je dále rozvíjena prostřednictvím strategie Energie 2030 (v angličtině), která stanoví rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky, a energetického plánu do roku 2050 (v angličtině), který stanoví dlouhodobý cíl snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů v EU o 80–95 %.

Prostřednictvím Energetického společenství (v angličtině), vytvořeného v říjnu 2005, EU rovněž usiluje o integraci sousedních zemí na vnitřním trhu EU s energií. Bohatá skladba zdrojů energie a také různorodost dodavatelů, přepravních tras a dopravních mechanismů mohou sehrát důležitou roli v zabezpečení dodávek energie. Vytváření spolehlivých partnerství s dodavatelskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi se považuje za způsob, jak snížit rizika spojená s energetickou závislostí EU. V září 2011 přijala Evropská komise sdělení „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (KOM(2011) 539 v konečném znění).

V současné době se realizuje řada iniciativ zaměřených na výstavbu plynovodů mezi Evropou a jejími východními a jižními sousedy. Patří k nim plynovod Nord Stream (mezi Ruskem a EU přes Baltské moře), který byl zprovozněn v listopadu roku 2011 a transadriatický plynovod (spojující Turecko a Itálii přes Řecko a Albánii pro přenos plynu z oblasti Kaspického moře do EU).

V reakci na pokračující obavy týkající se závislosti EU na dovozu energie zveřejnila Evropská komise v květnu 2014 svou strategii energetické bezpečnosti (COM(2014) 330 final), jejímž cílem je zajistit stabilní a dostatečnou dodávku energie. Strategie, stejně jako krátkodobá opatření zabývající se dopadem zastavení dovozu ruského plynu nebo přerušení dovozu přes Ukrajinu, řešila dlouhodobé problémy zabezpečení dodávek energie a navrhla opatření v pěti oblastech, mimo jiné: zvýšení výroby energie v EU a diverzifikaci dodavatelských zemí a tras a jednotné vystupování v rámci vnější energetické politiky.