Archive:Produkce a dovoz energie

Extrakce údajů z databáze: května 2015. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: březen 2017. Anglická verze je aktuálnější.

Tabulka 1: Produkce energie, 2003 a 2013
(miliony tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a)

Obrázek 1: Produkce primární energie, EU-28, 2013
(% z celkové produkce, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (nrg_107a)

Obrázek 2: Vývoj produkce primární energie
(podle druhu paliva), EU-28, 2003–13
(2003 = 100, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a)

Tabulka 2: Čistý dovoz primární energie, 2003–13
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (demo_pjan)

Tabulka 3: Hlavní původ dovozu primární energie, EU-28, 2003–13
(podíl dovozu ze zemí mimo EU-28 v %)
Zdroj: Eurostat (nrg_122a), (nrg_123a) a (nrg_124a)

Tabulka 4: Míra energetické závislosti, EU-28, 2003–13
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a), (nrg_102a) a (nrg_103a)

Obrázek 3: Míra energetické závislosti – všechny produkty, 2013
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (tsdcc310)

Závislost Evropské unie (EU) na dovozu energie, zejména ropy a v poslední době i zemního plynu, je důvodem, proč se politiky zaměřují na řešení otázky bezpečnosti dodávek energie. Tento článek se zabývá otázkami produkce primární energie v EU a zvyšující se závislosti na dovozu energie z nečlenských zemí v důsledku schodku mezi produkcí a spotřebou. Skutečností je, že v roce 2013 více než polovina (53,2 %) hrubé domácí spotřeby energie EU-28 pocházela z dovezených zdrojů.

Hlavní statistické výsledky

Primární produkce

Produkce primární energie v EU-28 dosáhla v roce 2013 celkem 790 milionů tun ropného ekvivalentu (toe). Pokračovala tak obecně sestupná tendence, k níž za poslední roky dochází, přičemž výjimkou byl rok 2010, kdy se produkce po relativně výrazném poklesu v roce 2009, k němuž došlo v době finanční a hospodářské krize, zvýšila. Ze srovnání za delší období vyplývá, že produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2013 o 15,4 % nižší než o deset let dříve. Obecně sestupnou tendenci produkce primární energie v EU-28 lze alespoň částečně přičíst vyčerpávání surovin a/nebo názoru producentů, kteří považují využívání omezených zdrojů za neekonomické.

Z členských států EU dosahovala v roce 2013 nejvyšší úrovně produkce primární energie Francie, a to 17,1 % z celkového objemu EU-28, následovalo Německo (15,3 %) a Spojené království (13,9 %). Ve srovnání s předchozím desetiletím byl nejvýraznější změnou pokles podílu Spojeného království z 26,2 % — viz tabulka 1. Jedinými dalšími členskými státy, jejichž podíly v uvedeném období poklesly, byly Dánsko (–0,9 procentního bodu) a Litva (–0,4 procentního bodu). V absolutním vyjádření byl největší přírůstek produkce primární energie během desetiletého období do roku 2013 zaznamenán v Nizozemsku (11,0 mil. toe), Itálii (9,1 mil. toe) a Švédsku (4,3 mil. toe). Naopak produkce primární energie ve Spojeném království poklesla o 135,4 mil. toe a Německo (–14,3 mil. toe) a Dánsko (–11,6 mil. toe) byly jedinými dalšími členskými státy EU, které vykázaly dvouciferný pokles své úrovně produkce.

Produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2013 rozložena na řadu různých energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším, pokud jde o její podíl, byla jaderná energie (28,7 % z celkové produkce). Význam jaderné energie byl obzvláště vysoký ve Francii, kde na ni připadalo více než čtyři pětiny národní produkce primární energie; v Belgii se podílela třemi čtvrtinami a na Slovensku téměř dvěma třetinami; v jiných zemích se podílela ménež než polovinou. Ve 14 členských státech EU se jaderná energie nevyužívá. Téměř čtvrtinou se na celkové produkci primární energie EU-28 podílely obnovitelné zdroje energie (24,3 %), tuhá paliva (19,7 %, převážně uhlí) se podílela necelou pětinou a podíl zemního plynu byl poněkud nižší (16,7 %). Jediným dalším významným zdrojem produkce primární energie byla ropa (9,1 %) (viz obrázek 1).

Růst primární produkce z obnovitelných zdrojů energie byl vyšší než v případě všech ostatních druhů energie. Po téměř celé období let 2003 až 2013 byl tento růst poměrně stabilní s mírným poklesem v roce 2011 (viz obrázek 2). Za uvedených deset let se produkce energie z obnovitelných zdrojů celkově zvýšila o 88,4 %. Naproti tomu úroveň produkce jiných primárních zdrojů energie obecně za toto období poklesla, přičemž největší snížení bylo zaznamenáno u ropy (–54,0 %), zemního plynu (–34,6 %) a tuhých paliv (–24,9 %). Jaderná energie poklesla méně, jen o 12,0 %.

Dovoz

V důsledku útlumu primární produkce černého uhlí, lignitu, ropy, zemního plynu a v nedávné době jaderné energie se EU ocitla v situaci, kdy stále více závisí na dovozu primární energie, aby uspokojila poptávku, přestože se tato situace po finanční a hospodářské krizi stabilizovala. Dovoz primární energie zemí EU-28 v roce 2013 převýšil vývoz o přibližně 909 mil. toe. Největšími čistými dovozci primární energie byly obecně nejlidnatější členské státy EU, s výjimkou Polska (které stále má vlastní zásoby uhlí). Od roku 2004 bylo z členských států čistým vývozcem primární energie pouze Dánsko. V roce 2013 však dánský dovoz převýšil vývoz, a tak již žádný členský stát EU nebyl čistým vývozcem energie (viz tabulka 2). V poměru k počtu obyvatel byly v roce 2013 největšími čistými dovozci Lucembursko, Malta a Belgie.

V uplynulých letech se původ dovozu energie do EU-28 do jisté míry změnil. Rusko si udrželo své postavení hlavního dodavatele ropy a zemního plynu a stalo se největším dodavatelem tuhých paliv (viz tabulka 3). V roce 2013 pocházelo přibližně 33,5 % dovozu ropy do EU-28 z Ruska, což bylo o něco méně než v období let 2010 až 2012. Rusko se v roce 2006 stalo hlavním dodavatelem tuhých paliv, čímž předběhlo Jižní Afriku, Austrálii předběhlo v roce 2004 a Kolumbii v roce 2002. Podíl Ruska na dovozu tuhých paliv do EU-28 stoupl z 13,2 % v roce 2003 na 30,0 % v roce 2009, do roku 2012 se však poněkud snížil, a to na 25,9 % a v roce 2013 se opět zvýšil (28,8 %). Naopak podíl Ruska na dovozu zemního plynu do EU-28 se v letech 2003 až 2010 snížil z 44,8 % na 30,1 %, avšak tento trend se otočil a došlo k nárůstu a v roce 2013 tak podíl Ruska dosáhl 39,3 %. Po celé desetileté období zobrazené v tabulce 3 bylo druhým největším dodavatelem ropy a zemního plynu do EU Norsko.

Zabezpečení dodávek primární energie do EU může být ohroženo, pokud se vysoký podíl dovozu soustředí na relativně malý počet partnerů. Více než dvě třetiny (69,1 %) dovozu zemního plynu do EU-28 pocházelo v roce 2013 z Ruska či Norska, dovoz byl tudíž koncentrovanější než v předchozích dvou letech. V roce 2011 na tyto dvě země připadlo 59,6 % dovozu zemního plynu a v roce 2012 to bylo 63,7 %. Z podobné analýzy vyplývá, že 53,8 % dovozu ropy do EU-28 pocházelo v roce 2013 z Ruska, Norska a Saúdské Arábie a 73,1 % dovozu černého uhlí pocházelo z Ruska, Kolumbie a USA. V letech 2003 až 2013 byla navázána nová partnerství v této oblasti, i když objem dovozu z těchto zemí je stále relativně malý. Tak tomu bylo zejména v případě dovozu ropy z Nigérie, Kazachstánu, Ázerbájdžánu a Iráku či dovozu zemního plynu z Kataru a Libye.

Závislost EU-28 na dovozu energie se od osmdesátých let 20. století, kdy činila necelých 40 % hrubé spotřeby energie, zvyšovala a v roce 2013 dosáhla 53,2 % (viz tabulka 4). Tento údaj odráží mírný pokles míry závislosti, která byla nejvyšší v roce 2008, kdy dosahovala až 54,7 %. Nejvyšší míra energetické závislosti byla v roce 2013 zaznamenána u ropy (88,4 %) a zemního plynu (65,3 %). V uplynulém desetiletí (v letech 2003 až 2013) rostla závislost EU na dodávkách zemního plynu (o 13,3 procentního bodu) z nečlenských zemí rychleji, než tomu bylo u ropy (o 9,9 procentního bodu) a tuhých paliv (o 9,2 procentního bodu). Od roku 2004 je čistý dovoz energie do EU-28 vyšší než její primární produkce; jinými slovy, více než polovina hrubé domácí spotřeby energie v EU-28 byla zajištěna čistým dovozem.

Dánsko přestalo být čistým vývozcem, míra jeho energetické závislosti se v roce 2013 změnila a stala se na pozitivní, stejně jako u všech ostatních členských států EU (viz obrázek 3). Nejnižší míra energetické závislosti byla zaznamenaná v Estonsku, Dánsku, Rumunsku, Polsku, Nizozemsku a České republice (šlo o jediné další členské státy, které vykázaly míru závislosti nižší než 30,0 %). Malta, Lucembursko a Kypr byly (téměř) zcela závislé na dovozu primární energie.

Zdroje a dostupnost údajů

Energetické komodity těžené nebo dobývané přímo z přírodních zdrojů se nazývají primární energetické zdroje, zatímco energetické komodity, které se vyrábějí z primárních energetických zdrojů v transformačních zařízeních, se nazývají odvozené produkty. Produkce primární energie zahrnuje domácí produkci primárních energetických zdrojů a dochází k ní v případě využití přírodních zdrojů například v uhelných dolech, ropných polích, hydroelektrárnách či při výrobě biopaliv. Jakmile spotřeba převýší primární produkci, je nutné tento deficit pokrýt dovozem primárních nebo odvozených produktů.

Teplo vyrobené v reaktoru při jaderném štěpení se považuje za primární produkci jaderného tepla, jinými slovy jaderné energie. Stanoví se buď na základě tepla skutečně vyrobeného, nebo na základě vykázané hrubé výroby elektřiny a stupně tepelného výkonu jaderné elektrárny. Primární produkce uhlí a lignitu představuje množství vytěžených nebo vyrobených paliv vypočítaná po všech úkonech, kterými se odstraní inertní složky.

Transformace energie z jedné formy do druhé, jako je výroba elektřiny nebo tepla v tepelných elektrárnách nebo výroba koksu v koksovnách, není považována za primární produkci.

Čistý dovoz se počítá jako objem dovozu minus ekvivalentní objem vývozu. Dovoz představuje všechny vstupy do tuzemska kromě objemu tranzitu (zejména prostřednictvím plynovodů a ropovodů); obdobně vývoz zahrnuje veškerá množství vyvážená z tuzemska.

Kontext

Energetická bezpečnost

Více než polovina energie EU-28 pochází ze zemí mimo EU – a tento podíl za poslední desetiletí obecně neustále roste. Většina této energie pochází z Ruska, jehož spory s tranzitními zeměmi v uplynulých letech ohrožovaly plynulost dodávek. Konflikt na Ukrajině obavy o bezpečnost dodávek energie z Ruska ještě vystupňoval.

V reakci na rusko-ukrajinskou plynovou krizi z ledna 2009 byl revidován legislativní rámec týkající se zabezpečení dodávek a v září 2009 přijala Rada Evropské unie směrnici 2009/119/ES, kterou se členským státům EU ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů. Účelem těchto opatření zaměřených na trh s ropou a zemním plynem bylo zajistit, aby všechny strany přijaly efektivní kroky k prevenci možného narušení dodávek a ke zmírnění jeho důsledků a zároveň aby byl vytvořen mechanismus, v rámci kterého by členské státy spolupracovaly na účinném řešení jakýchkoli významných narušení dodávek ropy či zemního plynu, ke kterým by mohlo dojít; byl stanoven koordinační mechanismus, který členským státům umožní reagovat v naléhavých případech jednotně a okamžitě.

V listopadu 2010 přijala Evropská komise iniciativu s názvem „Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii“ (KOM(2010) 639). Tato strategie stanoví energetické priority na období deseti let a navrhuje akce, které mohou být přijaty k řešení řady výzev, včetně vytvoření trhu s konkurenčními cenami a zabezpečenými dodávkami, posílení vedoucího postavení v technologické oblasti a účinného vyjednávání s mezinárodními partnery. Jednou z priorit je udržovat dobré vztahy s externími dodavateli energie do EU a tranzitními zeměmi. Prostřednictvím Energetického společenství (v angličtině), vytvořeného v říjnu 2005, EU rovněž usiluje o integraci sousedních zemí na vnitřním trhu EU s energií. Bohatá skladba zdrojů energie a také různorodost dodavatelů, přepravních tras a dopravních mechanismů mohou sehrát důležitou roli v zabezpečení dodávek energie. Vytváření spolehlivých partnerství s dodavatelskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi se považuje za způsob, jak snížit rizika spojená s energetickou závislostí EU. V září 2011 přijala Evropská komise sdělení „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (KOM(2011) 539).

V současné době se realizuje řada iniciativ zaměřených na výstavbu plynovodů mezi Evropou a jejími východními a jižními sousedy. Patří k nim plynovod Nord Stream (mezi Ruskem a EU přes Baltské moře), který byl zprovozněn v listopadu roku 2011 a transadriatický plynovod (spojující Turecko a Itálii přes Řecko a Albánii pro přenos plynu z oblasti Kaspického moře do EU).

V reakci na pokračující obavy týkající se závislosti EU na dovozu energie zveřejnila Evropská komise v květnu 2014 svou strategii energetické bezpečnosti (COM(2014) 330), jejímž cílem je zajistit stabilní a dostatečnou dodávku energie. Kromě opatření, která mají být přijata v krátkodobém výhledu a která souvisejí s dopadem zastavení dovozu ruského zemního plynu či přerušení dovozu přes Ukrajinu, se strategie zaměřuje na řešení dlouhodobého zabezpečení dodávek a navrhuje opatření v pěti oblastech, mimo jiné: zvýšení výroby energie v EU a diverzifikaci dodavatelských zemí a tras a jednotné vystupování v rámci vnější energetické politiky.