Archive:Statistika odpadů

Extrakce údajů z databáze: dubna 2015. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: říjen 2017. Anglická verze je aktuálnější.

Tabulka 1: Produkce odpadů podle ekonomických činností a domácností, 2012
(v tisících tun)
Zdroj: Eurostat (env_wasgen)

Obrázek 1: Produkce odpadů podle ekonomických činností a domácností v EU-28, 2012
(v %)
Zdroj: Eurostat (env_wasgen)

Obrázek 2: Produkce odpadů, 2012
(kg na obyvatele)
Zdroj: Eurostat (env_wasgen)

Obrázek 3: Produkce odpadů, kromě nejvýznamnějších druhů minerálního odpadu, 2004 a 2012
(kg na obyvatele)
Zdroj: Eurostat (env_wasgen)

Obrázek 4: Produkce odpadů, kromě nejvýznamnějších druhů minerálního odpadu, v EU-28, 2004–2012
(v milionech tun)
Zdroj: Eurostat (env_wasgen)

Tabulka 2: Produkce odpadů celkem, 2010 a 2012
(v tisících tun)
Zdroj: Eurostat (env_wasgen)

Obrázek 5: Produkce nebezpečného odpadu, 2004 a 2012 (¹)
(kg na obyvatele)
Zdroj: Eurostat (env_wasgen)

Tabulka 3: Zpracování odpadů, 2012
(v tisících tun)
Zdroj: Eurostat (env_wastrt)

Tabulka 4: Zpracování nebezpečného odpadu, 2012
(v tisících tun)
Zdroj: Eurostat (env_wastrt)

Obrázek 6: Vývoj zpracování odpadů v EU-28, 2004–2012
(v milionech tun)
Zdroj: Eurostat (env_wastrt)

V tomto článku najdete přehled vývoje produkce a zpracování odpadů v Evropské unii (EU) a několika zemích, jež nejsou členy EU; vychází výhradně z údajů shromážděných v rámci nařízení č. 2150/2002 Evropského parlamentu a Rady o statistice odpadů.

Odpad definovaný směrnicí 2008/98/ES (čl. 3 odst. 1) jako „jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil“, představuje obrovskou ztrátu zdrojů ve formě materiálu i energie; kromě toho může mít nakládání s odpady a jejich likvidace závažné důsledky pro životní prostředí. Například skládky zabírají pozemky a mohou znečišťovat vzduch, vodu a půdu, zatímco spalování, není-li řádně regulováno, může vést k emisím nebezpečných zplodin.

Politiky nakládání s odpady v EU jsou proto zaměřeny na snížení jejich dopadu na životní prostředí a zdraví a na větší účinnost využívání zdrojů v EU. Dlouhodobým cílem těchto politik je snížit množství produkovaných odpadů a v případech, kdy se produkci odpadů nelze vyhnout, podporovat využívání odpadu jakožto zdroje a dosáhnout vyšších úrovní recyklace a bezpečného odstraňování odpadu.

Hlavní statistické výsledky

Celková produkce odpadů

V roce 2012 činila celková produkce odpadů ze všech ekonomických činností a domácností v EU-28 2 515 milionů tun. To bylo o něco více než v letech 2010 a 2008 (2 460 milionů tun a 2 427 milionů tun), avšak méně než v roce 2004; relativně nízké hodnoty za roky 2008 a 2010 mohou, alespoň zčásti, odrážet pokles hospodářské činnosti v důsledku finanční a hospodářské krize. Z údajů v tabulce 1 je zřejmé, že v roce 2012 byly mezi členskými státy EU-28 výrazné rozdíly, a to jak pokud jde o množství vyprodukovaných odpadů, tak i činnosti, jež se na produkci odpadů nejvíce podílely.

Obrázek 1 znázorňuje podíl každé ekonomické činnosti a domácností na celkové produkci odpadů v EU-28 za rok 2012. Z celkového objemu představovaly stavebnictví a demolice 33 % (tj. 821 milionů tun), po nich následují těžba a dobývání (29 %, 734 milionů tun), zpracovatelský průmysl (11 %, 270 milionů tun), domácnosti (8 %, 213 milionů tun) a energetika (4 %, 96 milionů tun); zbývajících 15 % odpadů pochází z jiných ekonomických činností.

Celkovou produkci odpadů z ekonomických činností a domácností v roce 2012 lze také vyjádřit v poměru k počtu obyvatel (viz obrázek 2). V průměru bylo v EU-28 v roce 2012 vyprodukováno téměř pět tun (4 984 kg) odpadů na obyvatele. Tento průměr však neodráží značné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU. To je patrné z nejvyšších a nejnižších průměrných hodnot: v Bulharsku bylo vyprodukováno 22,1 tun odpadů na obyvatele, zatímco v Chorvatsku jen 791 kg na obyvatele.

Většinu (63 %) celkového množství odpadů vyprodukovaných v EU-28 představoval minerální odpad. Podíl minerálního odpadu na celkové produkci odpadů se v jednotlivých členských státech EU značně lišil, což může do určité míry odrážet rozdíly ve struktuře hospodářství. Obecně lze říci, že členské státy s vyšším podílem na produkci minerálního odpadu byly státy s rozsáhlými činnostmi v oblasti těžby a dobývání (např. Bulharsko, Finsko, Estonsko, Švédsko či Rumunsko) nebo v oblasti stavebnictví a demolic (např. Lucembursko). Na tyto dva typy činností připadalo 3,0 tun z celkového množství 3,2 tun minerálního odpadu na obyvatele, což odpovídá 93,5 % celkové produkce minerálního odpadu ve všech státech EU-28 v roce 2012.

Produkce odpadů kromě nejvýznamnějších druhů minerálního odpadu

V roce 2012 činila ve státech EU-28 produkce odpadů nezahrnujících nejvýznamnější druhy minerálního odpadu 922 milionů tun, což odpovídá 37 % celkového množství vyprodukovaných odpadů. Vyjádříme-li tuto hodnotu jako poměr k počtu obyvatel, v roce 2012 vyprodukoval každý obyvatel v EU-28 v průměru 1,8 tun odpadů, které nezahrnují nejvýznamnější druhy minerálního odpadu (viz obrázek 3). Zatímco celkové množství odpadů kromě nejvýznamnějších druhů minerálního odpadu pokleslo v letech 2004 až 2012 o 3,7 %, množství na obyvatele pokleslo o 5,8 % (jelikož počet obyvatel EU v daném období vzrostl).

V rámci členských států EU se produkce odpadů nezahrnujících nejvýznamnější druhy minerálního odpadu v roce 2012 pohybovala od průměrných 620 kg na obyvatele v Chorvatsku až po 8,6 tun na obyvatele v Estonsku; v tomto členském státě představoval většinu odpadu nebezpečný odpad ze spalování, nebezpečná chemická depozita a rezidua z rafinace a spalování ropné břidlice.

Obrázek 4 znázorňuje původ a vývoj produkce odpadů nezahrnujících nejvýznamnější druhy minerálního odpadu v EU-28 v členění podle ekonomických činností. V roce 2012 byla nejvyšší množství vyprodukovaných odpadů zaznamenána u domácností a zpracovatelského průmyslu (208,1 milionů tun a 200,8 milionů tun). Vývoj v průběhu času se u obou těchto sektorů lišil: produkce odpadů z domácností byla v roce 2012 na podobné úrovni jako v roce 2004, zatímco ve zpracovatelském průmyslu se v tomto období snížila o 26 %. V daném období se rovněž výrazně snížilo množství odpadů vyprodukovaných v odvětví těžby a dobývání (-25 %) a zemědělství, lesnictví a rybolovu (-49 %), avšak rychle rostlo v odvětví vodohospodářství a nakládání s odpady (61 %) a stavebnictví (45 %).

Produkce nebezpečného odpadu

Nenakládá-li se s nebezpečným odpadem odpovědně a není-li bezpečně odstraněn, může ohrožovat lidské zdraví a životní prostředí. Přibližně 100,7 milionů tun (4,0 % z celkového množství) odpadů vyprodukovaných v EU-28 v roce 2012 bylo klasifikováno jako nebezpečný odpad (viz tabulka 2). To odpovídá průměrně 200 kg nebezpečného odpadu na každého obyvatele v EU-28 (oproti 5 tunám celkového množství odpadů na obyvatele).

V porovnání s rokem 2010 bylo v EU-28 v roce 2012 vyprodukováno o 2,2 % více jiného než nebezpečného odpadu a o 3,3 % více nebezpečného odpadu, přičemž pokud jde o množství, produkce nebezpečného odpadu vzrostla z 97,5 na 100,7 milionů tun. V roce 2012 činil podíl nebezpečného odpadu na celkovém vyprodukovaném množství méně než 10,0 % ve všech členských státech EU kromě Estonska, kde představoval 41,6 % z celkového množství, a Irska, kde se jednalo o 10,3 %. Uvedený velmi vysoký podíl v případě Estonska byl způsoben zejména výrobou energie z ropné břidlice. Mezi nečlenskými zeměmi uvedenými v tabulce 2 vykazovalo nejvyšší podíl nebezpečného odpadu na celkové produkci odpadů Srbsko (26,3 %) z důvodu intenzivní činnosti v odvětví těžby a dobývání, po němž následovala Bosna a Hercegovina (21,2 %) a Norsko (12,7 %).

Obrázek 5 ukazuje množství nebezpečného odpadu vyprodukovaného na obyvatele v letech 2004 a 2012 (čísla zahrnují všechny kategorie nebezpečného odpadu, včetně minerálního odpadu). Obzvláště vysoké hodnoty u Estonska, Bulharska a Srbska lze do značné míry zdůvodnit těžbou specifických přírodních zdrojů v těchto zemích. Vedle těchto zvláštních případů se produkce nebezpečného odpadu v členských státech EU v roce 2012 pohybovala od nízkého množství 27 kg na obyvatele v Řecku až po významných 593 kg na obyvatele v Lucembursku.

V období 2004 až 2012 došlo v EU-28 ke zvýšení produkce nebezpečného odpadu na obyvatele o 11,1 %. Značný nárůst v případě některých členských států EU (např. Lotyšska a Dánska) byl do určité míry vyrovnán snížením v jedenácti jiných členských státech (např. na Kypru, v Portugalsku a Rumunsku).

Zpracování odpadů

V roce 2012 se v EU-28 zpracovalo přibližně 2 303 milionů tun odpadů. Do tohoto čísla je zahrnut také odpad do EU dovezený. Tabulka 3 obsahuje další informace ohledně typů operací používaných při zpracování odpadů. Téměř polovina (48,3 %) odpadů zpracovávaných v EU-28 v roce 2012 byla zlikvidována jinak než spalováním; jednalo se převážně o ukládání odpadů v úrovni nebo pod úrovní terénu (např. na skládky), ale též o terénní úpravy a vypouštění odpadů do vodních útvarů. Dalších 45,7 % odpadů zpracovávaných v EU-28 v roce 2012 se zaslalo k dalšímu využití (jinému než získávání energie z odpadů), jež zahrnuje recyklaci (36,4 %) a zasypávání (9,3 %); zasypávání je využití odpadu ve výkopech pro zásyp jámy, pro bezpečnostní účely nebo pro stavební účely při úpravách krajiny. Zbývajících 6,0 % odpadů zpracovávaných v EU-28 se spálilo: 4,4 % včetně a 1,6 % bez získávání energie z odpadů. Pokud jde o používání různých metod zpracování, existovaly mezi členskými státy EU značné rozdíly. Některé členské státy tak měly velmi vysokou míru využití (jiného než získávání energie z odpadů) (např. Slovinsko, Itálie, Belgie, Polsko či Německo), zatímco jiné státy upřednostňovaly odstranění (např. Bulharsko, Rumunsko, Řecko a Malta).

K odstranění docházelo téměř u poloviny (47,8 %) případů zpracování nebezpečného odpadu v zemích EU-28 v roce 2012 (viz tabuka 4). Přibližně 10,5 milionů tun (tj. 13,9 %) nebezpečného odpadu bylo spáleno nebo využito k získání energie a 28,8 milionů tun (38,3 %) bylo dále využito.

Obrázek 6 ukazuje vývoj zpracování odpadů ve státech EU-28 pro každou z hlavních kategorií zpracování v období let 2004 až 2012. Množství odpadu určeného k odstranění bylo v roce 2012 mírně (o 0,4 %) nižší než v roce 2004. Množství využitého odpadu (kromě případů získávání energie) se zvýšilo z 890 milionů tun v roce 2004 na 1 053 milionů tun v roce 2012, což představuje nárůst o 18,3 %. Podíl využití na celkovém objemu zpracovaných odpadů se tak zvýšil ze 42,1 % v roce 2004 na 45,7 % v roce 2012. Spalování odpadů (včetně získávání energie) zaznamenalo v letech 2004 až 2012 celkový nárůst o 27,4 %.

Zdroje a dostupnost údajů

V zájmu sledování, jak je prováděna politika v oblasti odpadů, zejména zda je zajištěn soulad se zásadami využití a bezpečného odstranění, jsou zapotřebí spolehlivé statistiky o produkci odpadů z podniků a domácností a nakládání s nimi. V roce 2002 bylo přijato nařízení č. 2150/2002 o statistice odpadů, které vytvořilo rámec pro harmonizované statistiky odpadů ve Společenství.

Podle uvedeného nařízení musí členské státy EU počínaje referenčním rokem 2004 předkládat každé dva roky údaje o produkci, využití a odstranění odpadů. Údaje o produkci odpadů a nakládání s nimi jsou nyní k dispozici za pět referenčních let, konkrétně 2004, 2006, 2008, 2010 a 2012. Údaje za rok 2006 za EU-28 nejsou v současné době šířeny, ale očekává se, že v budoucnu budou dostupné.

Kontext

Přístup EU k nakládání s odpady vychází ze tří zásad: předcházení vzniku odpadů, recyklace a opětovné využití, lepší konečné odstranění a sledování. Vzniku odpadů můžeme předcházet prostřednictvím čistších technologií, ekodesignu nebo ekologicky efektivnějšími vzorci výroby a spotřeby. Díky předcházení vzniku odpadů a recyklaci se zaměřením na technologie materiálů můžeme rovněž zmírnit dopad používaných zdrojů na životní prostředí, a to omezením těžby surovin a transformací při výrobních procesech. Odpady, které nelze recyklovat či opětovně využít, by měly být pokud možno bezpečně spáleny a k uložení na skládku by se mělo přistoupit jen jako ke krajnímu řešení. Obě tyto metody je třeba důkladně sledovat, protože mohou způsobit nesmírné škody na životním prostředí.

Strategie EU pro udržitelný rozvoj (v angličtině) a sedmý akční program pro životní prostředí (v angličtině), který stanoví předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi jako jednu ze sedmi tematických strategií s názvem „„Podpora trvale udržitelného využívání zdrojů: Tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci“ (KOM(2005) 666 v konečném znění), zdůrazňují vztah mezi účinným využíváním zdrojů a produkcí odpadů a nakládání s nimi. Záměrem strategie Společenství v této oblasti je oddělit využívání zdrojů a tvorbu odpadů od hospodářského růstu a současně zajistit, aby udržitelná spotřeba nepřevýšila možnosti životního prostředí. S cílem přezkoumat pokrok, jehož bylo dosaženo v souvislosti s politikou EU v oblasti odpadů, bylo v roce 2010 provedeno hodnocení příslušné tematické strategie (KOM(2011) 13 v konečném znění). Tato zpráva uváděla, že v mnoha ohledech byl učiněn pokrok, například pokud jde o změny právních předpisů, vyšší míru recyklace, nižší objem odpadu, který je skládkován, a omezení používání nebezpečných látek u některých druhů odpadu. Závěry nicméně také upozorňovaly na řadu oblastí, kde by mělo dojít ke zlepšení, např. nepříznivý dopad na životní prostředí z důvodu očekávané vyšší produkce odpadů, nedostatečné využívání různých příležitostí ke snížení emisí skleníkových plynů či malý pokrok při vytváření pracovních míst v sektoru environmentálních služeb. Zpráva též vyzývala k definování nových a náročnějších cílů v oblasti předcházení vzniku odpadů a recyklace a k posunu k cílům stanoveným pro konkrétní materiály, jež by mohly přispět ke splnění cíle strategie Evropa 2020 spočívajícího v podpoře ekonomiky účinně využívající zdroje.