Archive:Statistiky cen zemního plynu

Extrakce údajů z databáze: květen 2020.

Plánovaná aktualizace článku: srpen 2021.

This Statistics Explained article has been archived on 10 December 2020.

Highlights

Ceny zemního plynu pro domácnosti v EU ve druhé polovině roku 2019 nejvyšší ve Švédsku (0,12 EUR/kWh) a nejnižší v Rumunsku (0,03 EUR/kWh).

Ceny zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti v EU ve druhé polovině roku 2019 nejvyšší ve Finsku (0,06 EUR/kWh) a nejnižší v Belgii (0,02 EUR/kWh).

Ceny zemního plynu (včetně daní) pro spotřebitele v domácnostech, druhá polovina roku 2019

Tento článek pojednává o vývoji cen zemního plynu pro domácnosti a spotřebitele mimo domácnosti v Evropské unii (EU); obsahuje také údaje o cenách ve Spojeném království, v Srbsku, Turecku, Bosně a Hercegovině, Moldavsku a Gruzii.

Ceny energií v EU závisí na řadě různých podmínek nabídky a poptávky, včetně zeměpisné polohy, skladby zdrojů energie daného státu, diverzifikace dovozu, nákladů na sítě, nákladů na ochranu životního prostředí, nepříznivých povětrnostních podmínek nebo výše spotřebních a jiných daní. Je třeba vzít v úvahu, že ceny uvedené v tomto článku zahrnují daně, poplatky a DPH, pokud jde o spotřebitele v domácnostech, ale nezahrnují vratné daně a poplatky a DPH pro spotřebitele mimo domácnosti.

Full article

Ceny zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech

Nejvyšší ceny zemního plynu ve Švédsku, Španělsku a Nizozemsku

Ceny zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech (vymezené pro účely tohoto článku jako střední odběratelé s roční spotřebou v rozmezí od 20 gigajoulů (GJ) do 200 GJ) byly z členských států EU v druhé polovině roku 2019 nejvyšší ve Švédsku, Španělsku a Nizozemsku (viz obrázek 1) a nejnižší v Rumunsku, Maďarsku a Lotyšsku. Cena zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech byla ve Švédsku (0,1167 EUR/kWh) více než třiapůlkrát vyšší než v Rumunsku (0,0332 EUR/kWh).

Obrázek 1: Ceny zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech, druhé pololetí roku 2019
(EUR/kWh)
Zdroj: Eurostat (nrg_pc_202)

Průměrná cena v EU-27 – vážený průměr cen za použití nejnovějších údajů (za rok 2018) o spotřebě zemního plynu spotřebiteli v domácnostech – činila 0,0720 EUR/kWh.

Vývoj cen zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech v EU-27 od první poloviny roku 2008 je znázorněn na obrázku 2. Tyto ceny jsou obecně ve druhém pololetí každého roku vyšší. To je způsobeno sezónními vlivy. V EU-27 pozorujeme obecný trend růstu celkových cen zemního plynu, a to z 0,0558 EUR/kWh v druhé polovině roku 2009 na zatím nejvyšší hodnotu 0,0746 EUR/kWh ve druhém pololetí roku 2013. V letech 2013 až 2017 se snížil, ale od roku 2018 se opět začal zvyšovat. Cena bez daní za druhé pololetí roku 2019 je nižší než cena bez daní v prvním pololetí roku 2008 upravená o inflaci, přestože ceny v prvním pololetí bývají obecně nižší než ceny v druhém pololetí. V případě zahrnutí daní je snížení méně výrazné vzhledem k tomu, že podíl daní se zvýšil z 25 % v roce 2008 na 31 % v roce 2019.

Obrázek 2: Vývoj cen zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech, EU-27, 2008–2019
(EUR per kWh)
Zdroj: Eurostat (nrg_pc_202)

Podíl daní a poplatků se mezi členskými státy značně liší

Podíl daní a poplatků na celkové maloobchodní ceně zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech je zobrazen na obrázku 3. Relativní podíl daní byl v druhém pololetí 2019 nejmenší v Řecku (7,8 %), kde se na základní cenu uplatnila nízká DPH. Nejvyšší daně se odváděly v Dánsku, kde daně a poplatky tvořily 60,2 % celkové ceny. Více než polovinu ceny tvořily daně a poplatky rovněž v Nizozemsku (54,0 %). V EU-27 přestavuje DPH 16,4 % celkové ceny. Pohybuje se od 5,5 % v Řecku do 21,3 % v Maďarsku.

Obrázek 3: Zemní plyn – podíl daní a poplatků odváděných spotřebiteli v domácnostech, druhé pololetí roku 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_pc_202)

Největší zvýšení cen plynu pro spotřebitele v domácnostech v Bulharsku, Lotyšsku a Estonsku

Na obrázku 4 je znázorněna změna cen zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech, včetně všech daní (včetně DPH) a poplatků, v národních měnách od druhého pololetí 2018 a do druhého pololetí 2019. Tyto ceny klesly během posuzovaného období ve 13 z 24 členských států EU, z nichž jsou k dispozici údaje – Kypr, Malta a Finsko zemní plyn v sektoru domácností nespotřebovávají. Největší snížení bylo pozorováno v Lotyšsku (–22,0 %), Dánsku (–15,5 %) a Řecku (–10,2 %). V 11 členských státech ceny zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech mezi druhým pololetím 2018 a druhým pololetím 2019 vzrostly, přičemž největší nárůst byl zaznamenán ve Španělsku (16,7 %), Chorvatsku (12,9 %) a Nizozemsku (12,1 %).

Obrázek 4: Změna cen zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech ve srovnání se stejným pololetím předchozího roku, druhé pololetí roku 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_pc_202)

Ceny zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti

Ceny plynu pro spotřebitele mimo domácnosti nejvyšší ve Finsku a Švédsku

Pro spotřebitele mimo domácnosti (pro účely tohoto článku se vymezují jako střední spotřebitelé s roční spotřebou v rozmezí od 10 000 GJ do 100 000 GJ) byla cena zemního plynu v druhé polovině roku 2019 z členských států EU nejvyšší ve Finsku (0,0555 EUR/kWh), Francii (0,0368 EUR/kWh) a Švédsku (0,0357 EUR/kWh) a nejnižší v Belgii (0,0228 EUR/kWh) (viz obrázek 5). Finsko bylo o 51 % dražší než Francie, která měla z členských států druhou nejvyšší cenu.

Průměrná cena v EU-27 – vážený průměr cen za použití nejnovějších údajů (za rok 2018) o spotřebě zemního plynu mimo domácnosti – činila 0,0308 EUR/kWh.

Obrázek 5: Ceny zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti, druhé pololetí roku 2019
(EUR/kWh)
Zdroj: Eurostat (nrg_pc_203)

Vývoj cen zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti v EU-27 od první poloviny roku 2008 je znázorněn na obrázku 6. Tyto ceny vykazují stejný trend jako v případě spotřebitelů v domácnostech (viz obrázek 2), avšak bez sezónního vlivu. Po poklesu na 0,031 EUR/kWh v druhém pololetí 2009 se celková cena zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti každé pololetí zvyšovala až na maximální hodnotu 0,042 EUR/kWh v prvním pololetí 2013. Poté se každé pololetí snižovala a v druhé polovině roku 2017 dosáhla 0,029 EUR/kWh. Nejnovější údaje ukazují, že počínaje prvním pololetím roku 2018 ceny výrazně rostly s výjimkou posledního vykázaného období. Podíl daní se zvýšil z přibližně 7 % v roce 2008 na přibližně 13 % v roce 2019. Při srovnání s celkovou inflací je cena za druhé pololetí roku 2019 mnohem nižší než cena v prvním pololetí roku 2008 upravená o inflaci (o 26 % nižší)

Obrázek 6: Vývoj cen zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti, EU-27, 2008–2019
(EUR/kWh)
Zdroj: Eurostat (nrg_pc_203)

Na obrázku 7 je znázorněn podíl nevratných daní a poplatků pro spotřebitele mimo domácnosti na celkové ceně zemního plynu. Pro spotřebitele mimo domácnosti byl podíl daní v prvním pololetí 2019 nejnižší v Lucembursku (0,7 %), Rumunsku a Portugalsku (v obou zemích 2,2 %). Nejvyšší podíl daní byl zaznamenán ve Finsku (33,5 %), Dánsku (31,5 %) a Nizozemsku (25,0 %).

Obrázek 7: Zemní plyn – podíl daní a poplatků odváděných spotřebiteli mimo domácnosti, druhé pololetí roku 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_pc_203)

Vývoj cen zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti

Na obrázku 8 je znázorněna změna cen zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti, včetně všech nevratných daní a poplatků v národních měnách od druhého pololetí 2018 do druhého pololetí 2019. Tyto ceny klesly v 15 z 25 členských států EU, které vykázaly své údaje — Kypr a Malta zemní plyn v sektoru mimo domácnosti nespotřebovávají. Klesly o 28,9 % v Litvě a dále ve Švédsku (23,6 %) a Dánsku (21,3 %). Naopak ceny zemního plynu pro sektor mimo domácnosti výrazně vzrostly na Slovensku (15,9 %), v Rumunsku (14,3 %) a Polsku (7,8 %).

Obrázek 8: Změna cen zemního plynu pro spotřebitele mimo domácnosti ve srovnání se stejným pololetím předchozího roku, druhé pololetí roku 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_pc_203)

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Natural gas price statistics tables and graphs (v angličtině)

Zdroje údajů

Definice spotřebitelů v domácnostech

V tomto článku se odkazy na spotřebitele v domácnostech týkají středního pásma standardní spotřeby domácností s roční spotřebou zemního plynu (v úvahu se bere pouze plyn vedený potrubím) mezi 5 555 kWh a 55 555 kWh (20 gigajoulů (GJ) a 200 GJ). Všechny údaje vyjadřují spotřebitelské maloobchodní ceny včetně daní (včetně DPH) a poplatků. Kypr, Malta a Finsko zemní plyn v sektoru domácností nespotřebovávají.

Definice spotřebitelů mimo domácnosti

V tomto článku se odkazy na spotřebitele mimo domácnosti týkají středního pásma standardní spotřeby mimo domácnosti s roční spotřebou zemního plynu mezi 2 778 a 27 778 GWh (10 000 a 100 000 GJ). Ceny odpovídají základní ceně zemního plynu, včetně všech nevratných daní a poplatků. Kypr a Malta zemní plyn v sektoru mimo domácnosti nespotřebovávají. Tyto údaje nezahrnují množství zemního plynu používané k chemickým procesům nebo k výrobě elektřiny a/nebo ke kombinované výrobě elektřiny a tepla.

Metodika

Porovnání cen v roce 2018 a v roce 2019 se provádí v národních měnách, aby se vyloučil vliv změn směnných kurzů mezi národními měnami a eurem.

Ceny v národních měnách se přepočítávají na eura pomocí průměrného směnného kurzu v období, za které byly ceny vykazovány.

Ceny se vždy porovnávají s cenami stejného pololetí (tj. meziročně), aby se anulovaly sezónní vlivy.

V roce 2016 vstoupilo v platnost nařízení (EU) 2016/1952. Vymezuje povinnost sběru a šíření údajů o cenách zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech a spotřebitele mimo domácnosti. Do roku 2016 byla doména spotřebitelů mimo domácnosti definována jako průmysloví spotřebitelé, avšak vykazující orgány do ní mohly zahrnout i jiné spotřebitele než domácnosti. Zavedením nařízení (EU) 2016/1952 byla změněna definice z průmyslových spotřebitelů na spotřebitele mimo domácnosti, aby byla k dispozici jednotná metodika pro všechny vykazující země. Do ledna 2017 poskytovaly vykazující orgány údaje o cenách pro domácnosti na dobrovolném základě.

Sazby za zemní plyn a cenové režimy se mezi jednotlivými dodavateli liší. Mohou, zejména u velkých spotřebitelů mimo domácnosti, vycházet z vyjednaných smluv. U menších spotřebitelů jsou většinou stanoveny podle řady charakteristik včetně množství spotřebovaného zemního plynu. Většina sazeb zahrnuje určitou formu pevného poplatku. U zemního plynu proto nelze hovořit o jednotné ceně. Ke srovnání cen v čase a mezi členskými státy EU tento článek představuje informace o pásmech spotřeby u spotřebitelů v domácnostech a mimo domácnosti. Ceny zemního plynu pro spotřebitele v domácnostech jsou rozděleny do tří ročních pásem spotřeby a v případě spotřebitelů mimo domácnosti do šesti různých pásem spotřeby.

Zjišťovanými cenami jsou průměrné ceny za období šesti měsíců (polovina roku neboli pololetí) od ledna do června (první pololetí) a od července do prosince (druhé pololetí) každého roku. Ceny zahrnují základní cenu zemního plynu, poplatky za přenos a distribuci, pronájem plynoměru a další služby. Ceny zemního plynu pro domácnosti uvedené v tomto článku zahrnují daně (včetně DPH) a poplatky, jelikož tato částka obvykle představuje celkovou cenu placenou spotřebiteli v domácnostech. Vzhledem k tomu, že spotřebitelům mimo domácnosti se většinou DPH a některé další daně vrací, jsou ceny pro spotřebitele mimo domácnosti uvedeny bez DPH a jiných vratných daní/poplatků. Jednotkou ceny zemního plynu je euro za kilowatthodinu (EUR/kWh).

Kontext

Klíčovými prvky strategie dodávek energií každé země jsou cena a spolehlivost dodávek energie. Ceny zemního plynu jsou obzvláště důležité pro mezinárodní konkurenceschopnost, neboť zemní plyn může pro průmyslové podniky a subjekty poskytující služby představovat významnou část celkových nákladů na energii. Na rozdíl od cen fosilních paliv, které jsou většinou obchodovány na světových trzích s poměrně jednotnými cenami, se ceny zemního plynu v jednotlivých členských státech EU značně liší.

EU přistoupila ve druhé polovině devadesátých let 20. století k liberalizaci trhů s elektřinou a zemním plynem. Směrnice přijaté v roce 2003 stanovily společná pravidla pro vnitřní trhy s elektřinou a zemním plynem. Byly stanoveny lhůty, do kdy mají být trhy otevřeny, což spotřebitelům umožnilo vybrat si svého dodavatele: tímto datem byl 1. červenec 2004 pro průmyslové spotřebitele a 1. červenec 2007 pro všechny spotřebitele (včetně domácností). Některé členské státy EU tato odvětví liberalizovala dříve, jiné přijímaly nezbytná opatření pomaleji. Skutečností je, že stále existují podstatné překážky vstupu na řadu trhů s elektřinou a zemním plynem, čehož důkazem je počet trhů, na kterých stále dominují (téměř) monopolní dodavatelé.

V roce 2008 sdělení Evropské komise Řešení problému vyšších cen ropy (KOM(2008) 384) vyzvalo EU k efektivnějšímu využívání energie a dosažení menší závislosti na fosilních palivech, konkrétně využitím přístupu stanoveného v souboru opatření v oblasti změny klimatu a energie z obnovitelných zdrojů.

V červenci 2009 přijaly Evropský parlament a Rada třetí energetický balíček (soubor právních předpisů sestávající ze dvou směrnic a tří nařízení) s cílem zajistit skutečný a efektivní výběr dodavatelů a výhody pro zákazníky. Jedno nařízení se týkalo zřízení agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů do roku 2011.

V květnu 2013 vyzvala Evropská rada Komisi k provedení hloubkové analýzy vývoje cen energie a nákladů na energii v Evropě.

V roce 2014 vypracovala Evropská komise v reakci na žádost Evropské rady hloubkovou analýzu cen energie a nákladů na energii v Evropě, aby pomohla tvůrcům politik pochopit souvislosti, dopad nedávného zvyšování cen na spotřebitele a politické důsledky. Tato první zpráva o cenách energie a energetických nákladech ukázala, že ceny energie jsou obecně vysoké, že se mezi členskými státy EU výrazně liší a že jsou pro Evropu podstatně vyšší než pro její mezinárodní obchodní partnery, zejména pro USA. Maloobchodní ceny se zvýšily více než velkoobchodní ceny z důvodu zvýšení složek cen sítě a daní a poplatků. Nedostatky v údajích vedly k vydání doporučení, aby se zlepšily podrobnost, transparentnost a konzistentnost sběru údajů o cenách energií, a k návrhu Komise a přijetí nařízení (EU) 2016/1952. Bylo také rozhodnuto, aby taková zpráva o cenách energií a energetických nákladech byla vypracována každé dva roky. Evropská komise tedy takové zprávy zveřejnila také v letech 2016 a 2018.

Vyšší transparentnost cen zemního plynu a elektřiny by měla napomoci spravedlivé hospodářské soutěži tím, že spotřebitelům pomůže vybrat si mezi různými zdroji energie (ropa, uhlí, zemní plyn a obnovitelné zdroje energie) a mezi různými dodavateli. Transparentnost cen energie je účinnější, když se v co největší možné míře zveřejňují a sdělují ceny a systémy stanovování cen.