Statistics Explained

Archive:Produkce a dovoz energie

Revision as of 13:19, 22 September 2015 by Johanaa (talk | contribs)
Údaje z března a května 2014. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: listopad 2015. Anglická verze je aktuálnější.
Tabulka 1: Produkce energie, 2002 a 2012
(miliony tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat (ten00076), (ten00080), (ten00077), (ten00079), (ten00078) a (ten00081)
Obrázek 1: Produkce primární energie, EU-28, 2012
(% z celkové produkce, na základě tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat (ten00080), (ten00077), (ten00079), (ten00078), (ten00081) a (nrg_107a)
Obrázek 2: Vývoj produkce primární energie
(podle druhu paliva), EU-28, 2002–12
(2002=100, na základě tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat (ten00076), (ten00081), (ten00080), (ten00079), (ten00078) a (ten00077)
Tabulka 2: Čistý dovoz primární energie, 2002–12 - Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (tps00001)
Tabulka 3: Hlavní původ dovozu primární energie, EU-28, 2002–12
(podíl dovozu ze zemí mimo EU-28 v %) - Zdroj: Eurostat (nrg_122a), (nrg_123a) a (nrg_124a)
Tabulka 4: Míra energetické závislosti, EU-28, 2002–12
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu) – Zdroj: Eurostat (nrg_100a), (nrg_102a) a (nrg_103a)
Obrázek 3: Míra energetické závislosti – všechny produkty, 2012
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu) – Zdroj: Eurostat (tsdcc310) a (nrg_100a)

Závislost Evropské unie (EU) na dovozu energie, zejména ropy a v poslední době i zemního plynu, je důvodem, proč se politiky zaměřují na řešení otázky bezpečnosti dodávek energie. Tento článek se zabývá otázkami produkce primární energie v EU a zvyšující se závislosti na dovozu energie z nečlenských zemí v důsledku schodku mezi produkcí a spotřebou. Skutečností je, že v roce 2012 více než polovina (53,4 %) hrubé domácí spotřeby energie EU-28 pocházela z dovezených zdrojů.

Hlavní statistické výsledky

Primární produkce

Produkce primární energie v EU-28 dosáhla v roce 2012 celkem 794,3 milionu tun ropného ekvivalentu (toe). Pokračoval tak obecný trend snižování produkce, k němuž za poslední roky dochází, přičemž výjimkou byl rok 2010, kdy se produkce po relativně výrazném poklesu v roce 2009, k němuž došlo v době finanční a hospodářské krize, zvýšila. Ze srovnání za delší období vyplývá, že produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2012 o 15,7 % nižší než o deset let dříve. Obecně klesající trend produkce v EU-28 lze alespoň částečně přičíst vyčerpávání surovin a/nebo názoru producentů, kteří považují využívání omezených zdrojů za neekonomické.

Z členských států EU dosahovala nejvyšší úrovně produkce primární energie Francie, a to 16,8 % z celkového objemu EU-28, následovalo Německo (15,6 %) a Spojené království (14,6 %). Ve srovnání s předchozím desetiletím byl nejvýraznější změnou pokles podílu Spojeného království z 27,1 % – viz tabulka 1. Jedinými dalšími členskými státy, jejichž podíly v uvedeném období poklesly, byly Dánsko (-0,6 procentního bodu) a Litva (-0,4 procentního bodu). Největší nárůst produkce primární energie během desetiletého období do roku 2012 byl v absolutních hodnotách zaznamenán v Itálii a Švédsku (oba státy až 4,4 mil. toe) a v Nizozemsku (až 4,3 mil. toe).

Produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2012 rozložena na řadu různých energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším, pokud jde o její podíl, byla jaderná energie (28,7 % z celkové produkce); význam jaderné energetiky byl obzvláště vysoký ve Francii, Belgii a na Slovensku – na národní produkci primární energie se podílela více než polovinou. Více než pětinou se na celkové produkci primární energie EU-28 podílely obnovitelné zdroje energie (22,3 %) a tuhá paliva (20,9 %, převážně uhlí), zatímco zemní plyn se na celkové produkci podílel o něco méně (16,8 %); surová ropa (8,9 %) tvořila zbytek celku (viz obrázek 1).

Růst primární produkce z obnovitelných zdrojů energie byl vyšší než ze všech ostatních druhů energie. V letech 2002 až 2012 byl růst primární produkce energie z obnovitelných zdrojů většinou poměrně stabilní s mírným poklesem v roce 2011 (viz obrázek 2). Za uvedených deset let se produkce energie z obnovitelných zdrojů celkově zvýšila o 81,3 %. Naproti tomu úroveň produkce z jiných primárních zdrojů energie obecně za toto období poklesla, přičemž největší snížení bylo zaznamenáno u surové nafty (-53,5 %), zemního plynu (-35,4 %) a tuhých paliv (-20,7 %). Jaderná energie poklesla méně, jen o 10,9 %.

Dovoz

V důsledku útlumu primární produkce černého uhlí, lignitu, surové ropy, zemního plynu a v nedávné době jaderné energie se EU ocitla v situaci, kdy stále více závisí na dovozu primární energie, aby uspokojila poptávku, přestože se tato situace po finanční a hospodářské krizi stabilizovala. Dovoz primární energie zemí EU-28 v roce 2012 převýšil vývoz o přibližně 922,8 mil. toe. Největšími čistými dovozci primární energie byly obecně nejlidnatější členské státy EU, s výjimkou Spojeného království a Polska (které stále mají vlastní zásoby ropy / zemního plynu a uhlí). Od roku 2004 bylo z členských států čistým vývozcem primární energie pouze Dánsko (viz tabulka 2).

V posledních letech se poněkud změnil původ dovozu energie do EU-28, jelikož Rusko si udrželo své postavení hlavního dodavatele surové ropy a zemního plynu a stalo se největším dodavatelem tuhých paliv (viz tabulka 3). V roce 2012 pocházelo přibližně 33,7 % dovozu surové ropy do EU-28 z Ruska, což bylo o něco méně než v letech 2010 (34,7 %) a 2011 (34,8 %). Rusko se v roce 2006 stalo hlavním dodavatelem tuhých paliv, čímž předběhlo Jižní Afriku, Austrálii předběhlo v roce 2004 a Kolumbii v roce 2002. Podíl Ruska na dovozu tuhých paliv do EU-28 stoupl z 13,1 % v roce 2002 na 30,0 % v roce 2009, v roce 2012 se však poněkud snížil, a to na 25,9 %. Přes toto snížení zůstalo Rusko i v roce 2012 hlavním zdrojem dovozu tuhých paliv do EU, ačkoli byl jeho podíl jen o něco málo vyšší než podíl Kolumbie (23,7 %) a Spojených států (23,0 %). Naopak podíl Ruska na dovozu zemního plynu do EU-28 se v letech 2002 až 2010 snížil z 45,2 % na 29,5 %, avšak tento trend se v letech 2011 a 2012, kdy došlo k nárůstu, otočil. Podíl Kataru na dovozu zemního plynu do EU-28 stoupl z necelého 1 % v roce 2002 na 11,0 % v roce 2011, v roce 2012 se však poněkud snížil, a to na 8,4 %.

Zabezpečení dodávek primární energie do EU může být ohroženo, pokud se vysoký podíl dovozu soustředí na relativně malý počet partnerů. Více než tři čtvrtiny (76,8 %) dovozu zemního plynu do EU-28 pocházelo v roce 2012 z Ruska, Norska či Alžírska, tudíž byl dovoz koncentrovanější než v předchozích dvou letech, jelikož v roce 2010 na tyto tři země připadlo 71,0 % dovozu zemního plynu a v roce 2011 to bylo 72,0 %. Z podobné analýzy vyplývá, že 53,6 % dovozu surové ropy do EU-28 pocházelo v roce 2012 z Ruska, Norska a Saúdské Arábie, zatímco 72,6 % dovozu černého uhlí pocházelo z Ruska, Kolumbie a USA. V letech 2002 až 2012 byla navázána nová partnerství v této oblasti, i když objem dovozu z těchto zemí je stále relativně malý. Tak tomu bylo zejména v případě dovozu surové ropy z Nigérie, Ázerbájdžánu a Kazachstánu či dovozu zemního plynu z Kataru.

Závislost EU-28 na dovozu energie se od osmdesátých let 20. století, kdy činila necelých 40 % hrubé spotřeby energie, zvyšovala a v roce 2012 dosáhla 53,4 % (viz tabulka 4). Tento poslední údaj odráží mírný pokles míry závislosti, která byla nejvyšší v roce 2008, kdy dosahovala 54,7 %. Nejvyšší míra energetické závislosti byla v roce 2012 zaznamenána u surové ropy (88,2 %) a zemního plynu (65,8 %). V uplynulém desetiletí (v letech 2002 až 2012) rostla závislost na dodávkách zemního plynu (o 14,9 procentního bodu) a surové ropy (o 11,9 procentního bodu) z nečlenských zemí rychleji, než tomu bylo u tuhých paliv (o 8,9 procentního bodu). Od roku 2004 je čistý dovoz energie do EU-28 vyšší než její primární produkce; jinými slovy, více než polovina hrubé domácí spotřeby energie v EU-28 byla zajištěna čistým dovozem.

Dánsko, jakožto čistý vývozce, bylo v roce 2012 jediným členským státem EU se zápornou mírou závislosti (viz obrázek 3). Z ostatních členských států vykazovalo nejnižší míru závislosti Estonsko, Rumunsko, Česká republika a Švédsko (jediné další země, které vykázaly závislost nižší než 30,0 %); zatímco Malta, Lucembursko a Kypr byly (téměř) zcela závislé na dovozu primární energie.

Zdroje a dostupnost údajů

Energetické komodity těžené nebo dobývané přímo z přírodních zdrojů se nazývají primární energetické zdroje, zatímco energetické komodity, které se vyrábějí z primárních energetických zdrojů v transformačních zařízeních, se nazývají odvozené produkty. Produkce primární energie zahrnuje domácí produkci primárních energetických zdrojů a dochází k ní v případě využití přírodních zdrojů například v uhelných dolech, ropných polích, hydroelektrárnách či při výrobě biopaliv. Jakmile spotřeba převýší primární produkci, je nutné tento deficit pokrýt dovozem primárních nebo odvozených produktů.

Teplo vyrobené v reaktoru při jaderném štěpení se považuje za primární produkci jaderného tepla, jinými slovy jaderné energie. Stanoví se buď na základě tepla skutečně vyrobeného nebo na základě vykázané hrubé výroby elektřiny a stupně tepelného výkonu jaderné elektrárny. Primární produkce uhlí a lignitu představuje množství vytěžených nebo vyrobených paliv vypočítaná po všech úkonech, kterými se odstraní inertní složky.

Transformace energie z jedné formy do druhé, jako je výroba elektřiny nebo tepla v tepelných elektrárnách nebo výroba koksu v koksovnách, není považována za primární produkci.

Čistý dovoz se počítá jako objem dovozu minus ekvivalentní objem vývozu. Dovoz představuje všechny vstupy do tuzemska kromě objemu tranzitu (zejména prostřednictvím plynovodů a ropovodů); obdobně vývoz zahrnuje veškerá množství vyvážená z tuzemska.

Kontext

Více než polovina energie EU-28 pochází ze zemí mimo EU – a tento podíl za poslední desetiletí obecně neustále roste. Většina této energie pochází z Ruska, jehož spory s tranzitními zeměmi v nedávné době ohrozily plynulost dodávek – například v období od 6. do 20. ledna 2009 byla přerušena dodávka zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu.

Evropská komise přijala v listopadu 2008 druhý strategický přezkum energetické politiky (v angličtině). Zaměřil se na to, jak by mohla EU snížit svou závislost na dovážené energii, zlepšit tak bezpečnost dodávek a zároveň snížit emise skleníkových plynů. Na základě přezkumu byly členské státy EU vyzvány k energetické solidaritě, byl navržen akční plán pro zabezpečení udržitelných dodávek energie a přijat balíček návrhů týkajících se energetické účinnosti s cílem dosáhnout energetických úspor v klíčových oblastech, jako jsou budovy a elektrické spotřebiče.

V reakci na rusko-ukrajinskou plynovou krizi z ledna 2009 byl revidován legislativní rámec týkající se zabezpečení dodávek a v září 2009 přijala Rada Evropské unie směrnici 2009/119/ES, kterou se členským státům EU ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů. Účelem těchto opatření zaměřených na trh s ropou a zemním plynem bylo zajistit, aby všechny strany přijaly efektivní kroky k prevenci možného narušení dodávek a ke zmírnění jeho důsledků a zároveň aby byl vytvořen mechanismus, v jehož rámci by členské státy spolupracovaly na účinném řešení jakýchkoli významných narušení dodávek ropy či zemního plynu, ke kterým by mohlo dojít; byl stanoven koordinační mechanismus, který členským státům umožní reagovat v naléhavých případech jednotně a okamžitě.

Bohatá skladba zdrojů energie a také různorodost dodavatelů, přepravních tras a dopravních mechanismů mohou sehrát důležitou roli v zabezpečení dodávek energie. Vytváření spolehlivých partnerství s dodavatelskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi se považuje za způsob, jak snížit rizika spojená s energetickou závislostí EU. V září 2011 přijala Evropská komise sdělení „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (KOM(2011) 539 v konečném znění).

V listopadu 2010 přijala Evropská komise iniciativu s názvem „Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii“ (v angličtině) (KOM(2010) 639 v konečném znění). Tato strategie definuje energetické priority na období deseti let a navrhuje akce, které mohou být přijaty k řešení řady výzev, včetně vytvoření trhu s konkurenčními cenami a zabezpečenými dodávkami, posílení vedoucího postavení v technologické oblasti a účinného vyjednávání s mezinárodními partnery.

V témže měsíci přijala Evropská komise iniciativu s názvem „Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť“ (KOM(2010) 677 v konečném znění). Vymezuje prioritní koridory EU pro přenos elektřiny a přepravu zemního plynu a ropy. Byla rovněž navržena sada nástrojů s cílem usnadnit včasnou realizaci těchto prioritních infrastruktur.

V současné době se realizuje řada iniciativ zaměřených na výstavbu plynovodů mezi Evropou a jejími východními a jižními sousedy. Patří k nim plynovod Nord Stream (mezi Ruskem a EU přes Baltské moře), který byl zprovozněn v listopadu roku 2011, South Stream (mezi Ruskem a EU přes Černé moře), jehož dokončení je plánováno na rok 2015, a transadriatický plynovod (spojující Turecko a Itálii přes Řecko a Albánii pro přenos plynu z oblasti Kaspického moře do EU).

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Hlavní tabulky

Energy statistics - quantities (t_nrg_quant)
Total production of primary energy (ten00076)
Primary production of renewable energy (ten00081)
Energy dependence (tsdcc310)

Databáze

Energy statistics - quantities, annual data (nrg_quant)
Energy statistics - supply, transformation, consumption (nrg_10)
Energy statistics - imports (by country of origin) (nrg_12)
Energy statistics - exports (by country of destination) (nrg_13)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Externí odkazy


Retrieved from "https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:Produkce_a_dovoz_energie&oldid=256655"