Statistics Explained

Archive:Produkce a dovoz energie

Revision as of 12:37, 16 December 2014 by Verdodo (talk | contribs)
Údaje z března a května 2014. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: duben 2015.
Tabulka 1: Produkce energie, 2002 a 2012
(miliony tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat (ten00076), (ten00080), (ten00077), (ten00079), (ten00078) a (ten00081)
Obrázek 1: Produkce primární energie, EU-28, 2012
(% z celkové produkce, na základě tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat (ten00080), (ten00077), (ten00079), (ten00078), (ten00081) a (nrg_107a)
Obrázek 2: Vývoj produkce primární energie
(podle druhu paliva), EU-28, 2002–12
(2002=100, na základě tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat (ten00076), (ten00081), (ten00080), (ten00079), (ten00078) a (ten00077)
Tabulka 2: Čistý dovoz primární energie, 2002–12 - Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (tps00001)
Tabulka 3: Hlavní původ dovozu primární energie, EU-28, 2002–12
(podíl dovozu ze zemí mimo EU-28 v %) - Zdroj: Eurostat (nrg_122a), (nrg_123a) a (nrg_124a)
Tabulka 4: Míra energetické závislosti, EU-28, 2002–12
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu) – Zdroj: Eurostat (nrg_100a), (nrg_102a) a (nrg_103a)
Obrázek 3: Míra energetické závislosti – všechny produkty, 2012
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu) – Zdroj: Eurostat (tsdcc310) a (nrg_100a)

Závislost Evropské unie (EU) na dovozu energie, zejména ropy a v poslední době i zemního plynu, je důvodem, proč se politiky zaměřují na řešení otázky bezpečnosti dodávek energie. Tento článek se zabývá otázkami produkce primární energie v EU a zvyšující se závislosti na dovozu energie z nečlenských zemí v důsledku schodku mezi produkcí a spotřebou. Skutečností je, že v roce 2012 více než polovina (53,4 %) hrubé domácí spotřeby energie EU-28 pocházela z dovezených zdrojů.

Hlavní statistické výsledky

Primární produkce

Produkce primární energie v EU-28 dosáhla v roce 2012 celkem 794,3 milionu tun ropného ekvivalentu (toe). Pokračoval tak obecný trend snižování produkce, k němuž za poslední roky dochází, přičemž výjimkou byl rok 2010, kdy se produkce po relativně výrazném poklesu v roce 2009, k němuž došlo v době finanční a hospodářské krize, zvýšila. Ze srovnání za delší období vyplývá, že produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2012 o 15,7 % nižší než o deset let dříve. Obecně klesající trend produkce v EU-28 lze alespoň částečně přičíst vyčerpávání surovin a/nebo názoru producentů, kteří považují využívání omezených zdrojů za neekonomické.

Z členských států EU dosahovala nejvyšší úrovně produkce primární energie Francie, a to 16,8 % z celkového objemu EU-28, následovalo Německo (15,6 %) a Spojené království (14,6 %). Ve srovnání s předchozím desetiletím byl nejvýraznější změnou pokles podílu Spojeného království z 27,1 % – viz tabulka 1. Jedinými dalšími členskými státy, jejichž podíly v uvedeném období poklesly, byly Dánsko (-0,6 procentního bodu) a Litva (-0,4 procentního bodu). Největší nárůst produkce primární energie během desetiletého období do roku 2012 byl v absolutních hodnotách zaznamenán v Itálii a Švédsku (oba státy až 4,4 mil. toe) a v Nizozemsku (až 4,3 mil. toe).

Produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2012 rozložena na řadu různých energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším, pokud jde o její podíl, byla jaderná energie (28,7 % z celkové produkce); význam jaderné energetiky byl obzvláště vysoký ve Francii, Belgii a na Slovensku – na národní produkci primární energie se podílela více než polovinou. Více než pětinou se na celkové produkci primární energie EU-28 podílely obnovitelné zdroje energie (22,3 %) a tuhá paliva (20,9 %, převážně uhlí), zatímco zemní plyn se na celkové produkci podílel o něco méně (16,8 %); surová ropa (8,9 %) tvořila zbytek celku (viz obrázek 1).

Růst primární produkce z obnovitelných zdrojů energie byl vyšší než ze všech ostatních druhů energie. V letech 2002 až 2012 byl růst primární produkce energie z obnovitelných zdrojů většinou poměrně stabilní s mírným poklesem v roce 2011 (viz obrázek 2). Za uvedených deset let se produkce energie z obnovitelných zdrojů celkově zvýšila o 81,3 %. Naproti tomu úroveň produkce z jiných primárních zdrojů energie obecně za toto období poklesla, přičemž největší snížení bylo zaznamenáno u surové nafty (-53,5 %), zemního plynu (-35,4 %) a tuhých paliv (-20,7 %). Jaderná energie poklesla méně, jen o 10,9 %.

Dovoz

V důsledku útlumu primární produkce černého uhlí, lignitu, surové ropy, zemního plynu a v nedávné době jaderné energie se EU ocitla v situaci, kdy stále více závisí na dovozu primární energie, aby uspokojila poptávku, přestože se tato situace po finanční a hospodářské krizi stabilizovala. Dovoz primární energie zemí EU-28 v roce 2012 převýšil vývoz o přibližně 922,8 mil. toe. Největšími čistými dovozci primární energie byly obecně nejlidnatější členské státy EU, s výjimkou Spojeného království a Polska (které stále mají vlastní zásoby ropy / zemního plynu a uhlí). Od roku 2004 bylo z členských států čistým vývozcem primární energie pouze Dánsko (viz tabulka 2).

V posledních letech se poněkud změnil původ dovozu energie do EU-28, jelikož Rusko si udrželo své postavení hlavního dodavatele surové ropy a zemního plynu a stalo se největším dodavatelem tuhých paliv (viz tabulka 3). V roce 2012 pocházelo přibližně 33,7 % dovozu surové ropy do EU-28 z Ruska, což bylo o něco méně než v letech 2010 (34,7 %) a 2011 (34,8 %). Rusko se v roce 2006 stalo hlavním dodavatelem tuhých paliv, čímž předběhlo Jižní Afriku, Austrálii předběhlo v roce 2004 a Kolumbii v roce 2002. Podíl Ruska na dovozu tuhých paliv do EU-28 stoupl z 13,1 % v roce 2002 na 30,0 % v roce 2009, v roce 2012 se však poněkud snížil, a to na 25,9 %. Přes toto snížení zůstalo Rusko i v roce 2012 hlavním zdrojem dovozu tuhých paliv do EU, ačkoli byl jeho podíl jen o něco málo vyšší než podíl Kolumbie (23,7 %) a Spojených států (23,0 %). Naopak podíl Ruska na dovozu zemního plynu do EU-28 se v letech 2002 až 2010 snížil z 45,2 % na 29,5 %, avšak tento trend se v letech 2011 a 2012, kdy došlo k nárůstu, otočil. Podíl Kataru na dovozu zemního plynu do EU-28 stoupl z necelého 1 % v roce 2002 na 11,0 % v roce 2011, v roce 2012 se však poněkud snížil, a to na 8,4 %.

Zabezpečení dodávek primární energie do EU může být ohroženo, pokud se vysoký podíl dovozu soustředí na relativně malý počet partnerů. Více než tři čtvrtiny (76,8 %) dovozu zemního plynu do EU-28 pocházelo v roce 2012 z Ruska, Norska či Alžírska, tudíž byl dovoz koncentrovanější než v předchozích dvou letech, jelikož v roce 2010 na tyto tři země připadlo 71,0 % dovozu zemního plynu a v roce 2011 to bylo 72,0 %. Z podobné analýzy vyplývá, že 53,6 % dovozu surové ropy do EU-28 pocházelo v roce 2012 z Ruska, Norska a Saúdské Arábie, zatímco 72,6 % dovozu černého uhlí pocházelo z Ruska, Kolumbie a USA. V letech 2002 až 2012 byla navázána nová partnerství v této oblasti, i když objem dovozu z těchto zemí je stále relativně malý. Tak tomu bylo zejména v případě dovozu surové ropy z Nigérie, Ázerbájdžánu a Kazachstánu či dovozu zemního plynu z Kataru.

Závislost EU-28 na dovozu energie se od osmdesátých let 20. století, kdy činila necelých 40 % hrubé spotřeby energie, zvyšovala a v roce 2012 dosáhla 53,4 % (viz tabulka 4). Tento poslední údaj odráží mírný pokles míry závislosti, která byla nejvyšší v roce 2008, kdy dosahovala 54,7 %. Nejvyšší míra energetické závislosti byla v roce 2012 zaznamenána u surové ropy (88,2 %) a zemního plynu (65,8 %). V uplynulém desetiletí (v letech 2002 až 2012) rostla závislost na dodávkách zemního plynu (o 14,9 procentního bodu) a surové ropy (o 11,9 procentního bodu) z nečlenských zemí rychleji, než tomu bylo u tuhých paliv (o 8,9 procentního bodu). Od roku 2004 je čistý dovoz energie do EU-28 vyšší než její primární produkce; jinými slovy, více než polovina hrubé domácí spotřeby energie v EU-28 byla zajištěna čistým dovozem.

Dánsko, jakožto čistý vývozce, bylo v roce 2012 jediným členským státem EU se zápornou mírou závislosti (viz obrázek 3). Z ostatních členských států vykazovalo nejnižší míru závislosti Estonsko, Rumunsko, Česká republika a Švédsko (jediné další země, které vykázaly závislost nižší než 30,0 %); zatímco Malta, Lucembursko a Kypr byly (téměř) zcela závislé na dovozu primární energie.

Zdroje a dostupnost údajů

Energetické komodity těžené nebo dobývané přímo z přírodních zdrojů se nazývají primární energetické zdroje, zatímco energetické komodity, které se vyrábějí z primárních energetických zdrojů v transformačních zařízeních, se nazývají odvozené produkty. Produkce primární energie zahrnuje domácí produkci primárních energetických zdrojů a dochází k ní v případě využití přírodních zdrojů například v uhelných dolech, ropných polích, hydroelektrárnách či při výrobě biopaliv. Jakmile spotřeba převýší primární produkci, je nutné tento deficit pokrýt dovozem primárních nebo odvozených produktů.

Teplo vyrobené v reaktoru při jaderném štěpení se považuje za primární produkci jaderného tepla, jinými slovy jaderné energie. Stanoví se buď na základě tepla skutečně vyrobeného nebo na základě vykázané hrubé výroby elektřiny a stupně tepelného výkonu jaderné elektrárny. Primární produkce uhlí a lignitu představuje množství vytěžených nebo vyrobených paliv vypočítaná po všech úkonech, kterými se odstraní inertní složky.

Transformace energie z jedné formy do druhé, jako je výroba elektřiny nebo tepla v tepelných elektrárnách nebo výroba koksu v koksovnách, není považována za primární produkci.

Čistý dovoz se počítá jako objem dovozu minus ekvivalentní objem vývozu. Dovoz představuje všechny vstupy do tuzemska kromě objemu tranzitu (zejména prostřednictvím plynovodů a ropovodů); obdobně vývoz zahrnuje veškerá množství vyvážená z tuzemska.

Kontext

Více než polovina energie EU-28 pochází ze zemí mimo EU – a tento podíl za poslední desetiletí obecně neustále roste. Většina této energie pochází z Ruska, jehož spory s tranzitními zeměmi v nedávné době ohrozily plynulost dodávek – například v období od 6. do 20. ledna 2009 byla přerušena dodávka zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu.

Evropská komise přijala v listopadu 2008 druhý strategický přezkum energetické politiky (v angličtině). Zaměřil se na to, jak by mohla EU snížit svou závislost na dovážené energii, zlepšit tak bezpečnost dodávek a zároveň snížit emise skleníkových plynů. Na základě přezkumu byly členské státy EU vyzvány k energetické solidaritě, byl navržen akční plán pro zabezpečení udržitelných dodávek energie a přijat balíček návrhů týkajících se energetické účinnosti s cílem dosáhnout energetických úspor v klíčových oblastech, jako jsou budovy a elektrické spotřebiče.

V reakci na rusko-ukrajinskou plynovou krizi z ledna 2009 byl revidován legislativní rámec týkající se zabezpečení dodávek a v září 2009 přijala Rada Evropské unie směrnici 2009/119/ES, kterou se členským státům EU ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy a/nebo ropných produktů. Účelem těchto opatření zaměřených na trh s ropou a zemním plynem bylo zajistit, aby všechny strany přijaly efektivní kroky k prevenci možného narušení dodávek a ke zmírnění jeho důsledků a zároveň aby byl vytvořen mechanismus, v jehož rámci by členské státy spolupracovaly na účinném řešení jakýchkoli významných narušení dodávek ropy či zemního plynu, ke kterým by mohlo dojít; byl stanoven koordinační mechanismus, který členským státům umožní reagovat v naléhavých případech jednotně a okamžitě.

Bohatá skladba zdrojů energie a také různorodost dodavatelů, přepravních tras a dopravních mechanismů mohou sehrát důležitou roli v zabezpečení dodávek energie. Vytváření spolehlivých partnerství s dodavatelskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi se považuje za způsob, jak snížit rizika spojená s energetickou závislostí EU. V září 2011 přijala Evropská komise sdělení „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ (KOM(2011) 539 v konečném znění).

V listopadu 2010 přijala Evropská komise iniciativu s názvem „Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii“ (v angličtině) (KOM(2010) 639 v konečném znění). Tato strategie definuje energetické priority na období deseti let a navrhuje akce, které mohou být přijaty k řešení řady výzev, včetně vytvoření trhu s konkurenčními cenami a zabezpečenými dodávkami, posílení vedoucího postavení v technologické oblasti a účinného vyjednávání s mezinárodními partnery.

V témže měsíci přijala Evropská komise iniciativu s názvem „Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť“ (KOM(2010) 677 v konečném znění). Vymezuje prioritní koridory EU pro přenos elektřiny a přepravu zemního plynu a ropy. Byla rovněž navržena sada nástrojů s cílem usnadnit včasnou realizaci těchto prioritních infrastruktur.

V současné době se realizuje řada iniciativ zaměřených na výstavbu plynovodů mezi Evropou a jejími východními a jižními sousedy. Patří k nim plynovod Nord Stream (mezi Ruskem a EU přes Baltské moře), který byl zprovozněn v listopadu roku 2011, South Stream (mezi Ruskem a EU přes Černé moře), jehož dokončení je plánováno na rok 2015, a transadriatický plynovod (spojující Turecko a Itálii přes Řecko a Albánii pro přenos plynu z oblasti Kaspického moře do EU).

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Hlavní tabulky

Energy statistics - quantities (t_nrg_quant)
Total production of primary energy (ten00076)
Primary production of coal and lignite (ten00077)
Primary production of crude oil (ten00078)
Primary production of natural gas (ten00079)
Primary production of nuclear energy (ten00080)
Primary production of renewable energy (ten00081)
Energy dependence (tsdcc310)

Databáze

Energy statistics - quantities, annual data (nrg_quant)
Energy statistics - supply, transformation, consumption (nrg_10)
Energy statistics - imports (by country of origin) (nrg_12)
Energy statistics - exports (by country of destination) (nrg_13)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Externí odkazy