Archive:Vládní finanční statistika

Údaje z 23. dubna 2014. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: listopad 2014.

Obrázek 1: Veřejné saldo, 2012 a 2013 (1)
(čisté půjčky nebo čisté výpůjčky konsolidovaného sektoru vládních institucí, % HDP) - Zdroj: Eurostat (tec00127)

Tabulka 1: Veřejné saldo a dluh vládních institucí, 2010–13 (1)
(% HDP) - Zdroj: Eurostat (tec00127) a (tsdde410)

Obrázek 2: Dluh vládních institucí, 2012 a 2013 (1)
(konsolidovaný hrubý dluh vládních institucí, % HDP) - Zdroj: Eurostat (tsdde410)

Obrázek 3: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2003–13 (1)
(% HDP) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Obrázek 4: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2003–13 (1)
(1 000 milionů EUR) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Obrázek 5: Vládní příjmy a výdaje, 2013 (1)
(% HDP) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Obrázek 6: Skladba celkových příjmů, 2013 (1)
(% z celkových příjmů) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Obrázek 7: Hlavní položky vládních příjmů, 2013 (1)
(% z celkových příjmů) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Obrázek 8: Skladba celkových výdajů, 2013 (1)
(% z celkových výdajů) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Obrázek 9: Hlavní položky vládních výdajů, 2013 (1)
(% z celkových výdajů) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Obrázek 10: Výdaje vládních institucí podle funkcí COFOG, 2012 (1)
(% HDP) - Zdroj: Eurostat (gov_a_exp)

Obrázek 11: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, EU-27, 2003–13 (1)
(% HDP) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Obrázek 12: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, 2013 (1)
(% HDP) - Zdroj: Eurostat (gov_a_main)

Tento článek analyzuje, jak se vyvíjely klíčové ukazatele vládních financí v Evropské unii (EU) a eurozóně (EZ-18). Konkrétně pojednává o veřejných schodcích (vládních institucí), hrubém dluhu vládních institucí, příjmech a výdajích vládních institucí a rovněž o daních a sociálních příspěvcích, které jsou hlavními zdroji vládních příjmů.

Tyto statistiky jsou velmi důležitými ukazateli pro posouzení zdraví ekonomiky členského státu a v kontextu podmínek Paktu o stabilitě a růstu EU se členské státy zavázaly udržovat své schodky a dluh pod určitou hranicí: vládní schodek členského státu nesmí překročit -3 % jehohrubého domácího produktu (HDP) a vládní dluh nesmí překročit 60 % HDP. Pokud členský stát nesplňuje tyto limity, přistoupí se k tzv. postupu při nadměrném schodku. Tento postup zahrnuje několik kroků – včetně možnosti sankcí – s cílem podnítit dotyčný členský stát k přijetí příslušných nápravných opatření. Tytéž limity pro schodek a dluh jsou rovněž kritérii pro hospodářskou a měnovou unii (HMU), a tudíž pro vstup do eurozóny. Při poslední revizi integrovaných hlavních směrů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti (revidovaných jako součást strategie Evropa 2020 – strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění) byl navíc mezi integrované hlavní směry zahrnut hlavní směr zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí.

Hlavní statistické výsledky

V roce 2013 se vládní schodek (čisté výpůjčky konsolidovaného sektoru vládních institucí, jako podíl na HDP) jak EU-28, tak eurozóny (EZ-18) ve srovnání s rokem 2012 snížil, zatímco dluh vládních institucí vzrostl.

Vládní schodek

V EU-28 se poměr vládního schodku k HDP snížil z –3,9 % v roce 2012 na –3,3 % v roce 2013 a v eurozóně (EZ-18) klesl z –3,7 % na –3,0 %. Lucembursko v roce 2013 zaznamenalo malý vládní přebytek a Německo dosáhlo téměř vyrovnaného stavu. V roce 2013 navíc 16 členských států EU, jmenovitě Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Finsko a Švédsko, zaznamenalo schodky, které nepřevýšily –3,0 % HDP (viz obrázek 1).

Poměry schodků byly v roce 2013 vyšší než –3,0 % HDP v 10 členských státech EU: největší vládní schodky (jako procentuální podíl na HDP) byly zaznamenány ve Slovinsku (–14,7 %), Řecku (–12,7 %), Irsku (–7,2 %) a ve Španělsku (–7,1 %). Všech deset členských států s poměry schodků převyšujícími –3,0 % HDP také vykázalo schodky převyšující –3,0 % ve všech třech předchozích letech, tedy za celé sledované období zobrazené v tabulce 1.

Vládní schodek (ve vztahu k HDP) se v roce 2013 snížil ve srovnání s rokem 2012 v 17 členských státech. Dva členské státy – Estonsko a Itálie – zaznamenaly stejný schodek v roce 2013 jako v roce 2012. Lucembursko přešlo z vyrovnaného stavu k mírnému přebytku. Německo se posunulo od mírného přebytku v roce 2012 k vyrovnanému stavu v roce 2013, zatímco zbývajících sedm členských států EU zaznamenalo v roce 2013 vyšší schodky než v roce 2012.

Vládní dluh

V EU-28 se poměr vládního dluhu k HDP zvýšil z 85,2 % na konci roku 2012 na 87,1 % na konci roku 2013 a v eurozóně (EZ-18) z 90,7 % na 92,6 %. Celkem 16 členských států EU vykázalo v roce 2013 poměr dluhu k HDP nad 60 % HDP. Na konci roku 2013 byly nejnižší poměry vládního dluhu k HDP zaznamenány v Estonsku (10,0 %), Bulharsku (18,9 %) a Lucembursku (23,1 %) – viz obrázek 2.

Poměr vládního dluhu k HDP v roce 2013 vzrostl ve srovnání s rokem 2012 v 22 členských státech EU a v šesti členských státech tento poměr klesl: v České republice, Dánsku, Německu, Lotyšsku, Litvě a Maďarsku. Nejvyšší přírůstek poměru dluhu k HDP mezi roky 2010 a 2013 byl zjištěn ve Slovinsku (17,3 procentního bodu), Řecku (17,9 bodu) a na Kypru (25,1 bodu).

Vládní příjmy a výdaje

Význam sektoru vládních institucí v hospodářství lze měřit podílem celkových příjmů a výdajů vládních institucí na HDP v %. V EU-28 dosáhly v roce 2013 celkové vládní příjmy 45,7 % HDP (zvýšení ze 45,4 % HDP v roce 2012) a výdaje 49,0 % HDP (pokles ze 49,3 % v roce 2012). V eurozóně (EZ-18) dosáhly v roce 2012 celkové výdaje vládních institucí 49,7 % HDP a celkové příjmy 46,7 % HDP – viz obrázek 3.

V absolutním vyjádření se celkové výdaje vládních institucí v období od roku 2003 do roku 2013 soustavně zvyšovaly, a to jak v EU, tak v eurozóně (viz obrázek 4). Celkové výdaje vládních institucí v EU a v eurozóně v absolutním vyjádření se mírně snížily pouze mezi roky 2010 a 2011. Příjmy se do roku 2008 také soustavně zvyšovaly v EU i v eurozóně, v roce 2009 se snížily a od roku 2010 opět rostly. V roce 2011 celkové příjmy překročily úroveň z období před krizí jak v EU, tak v eurozóně.

Úroveň výdajů a příjmů vládních institucí se v jednotlivých členských státech EU značně liší (viz obrázek 5). V roce 2013 měly nejvyšší úroveň výdajů a příjmů vládních institucí dohromady jako podíl na HDP (převyšující 100 %) Finsko, Dánsko, Francie, Belgie, Švédsko, Řecko, Slovinsko a Rakousko z členských států EU a stejně tak Norsko ze zemí ESVO. Zvláště vysoké výše vládních výdajů v Řecku a Slovinsku byly dány intervencemi na podporu finančních institucí. Osm členských států vykázalo relativně nízký kombinovaný poměr (méně než 80 % HDP); těmito státy byly Litva, Rumunsko, Lotyšsko, Slovensko, Bulharsko, Estonsko, Irsko a Polsko, zatímco Švýcarsko vykázalo nejnižší poměr ze zemí ESVO.

V EU-28 jsou hlavními položkami celkových příjmů vládních institucí daně a sociální příspěvky (viz obrázek 6). Daně se v roce 2013 podílely 58,7 % na celkových příjmech v EU-28 a 55,7 % v eurozóně (EZ-18) a sociální příspěvky představovaly 30,7 % celkových příjmů v EU-28 a 34,1 % v eurozóně (EZ-18). V jednotlivých členských státech EU je relativní významnost jednotlivých kategorií příjmů značně rozdílná. Například na Slovensku, v České republice, Nizozemsku, Řecku a Litvě se v roce 2013 daně podílely na vládních příjmech méně než 50 %, ale v Dánsku téměř 86,5 % (viz obrázek 7).

Největší poměrná část vládních výdajů EU-28 v roce 2013 se týkala přerozdělení důchodů v podobě peněžitých nebo naturálních sociálních transferů (viz obrázek 8 a 9). Sociální transfery představovaly 44,4 % celkových výdajů v EU-28 a 47,7 % v eurozóně (EZ-18). Na náhrady zaměstnancům připadlo 21,6 % vládních výdajů v EU-28 a 21,0 % v eurozóně (EZ-18). Důchod z vlastnictví výdajový – jehož převážnou většinu tvoří platby úroků – se podílel 5,7 % na vládních výdajích v EU-28 a 5,8 % v eurozóně (EZ-18).

Výdaje vládních institucí lze analyzovat podrobněji použitím klasifikace funkcí vládních institucí (COFOG) — viz obrázek 10. V roce 2012 připadla na opatření social protection sociální ochrany (v angličtině) nejvyšší poměrná část vládních výdajů ve všech členských státech EU (kromě Kypru, kde byly stejně důležité všeobecné veřejné služby), přičemž průměr EU-28 činil 19,9 % HDP. Podíl funkce „sociální ochrana“ se pohyboval od 25,2 % HDP v Dánsku, 24,8 % ve Finsku a 24,4 % ve Francii do 11,3 % v Lotyšsku; na Islandu činil tento podíl 11,2 %. Na dalších místech v pořadí podle relativní významnosti v rámci EU-28 byly tyto funkce COFOG: zdraví (7,3 % HDP), všeobecné veřejné služby (6,7 %) a vzdělávání (5,3 %). Výdaje na ekonomické záležitosti dosahovaly v roce 2012 v EU-28 výše 4,1 % HDP a méně než 2 % HDP byla věnována na každou z těchto funkcí: na obranu, veřejný pořádek a bezpečnost, ochranu životního prostředí, bydlení a veřejnou infrastrukturu a na rekreaci, kulturu a náboženství (všechny tyto funkce jsou na obrázku 10 zahrnuty do jedné skupiny s názvem „ostatní“).

Hlavními druhy vládních příjmů jsou běžné daně z důchodů, jmění a jiné, daně z výroby a z dovozu a sociální příspěvky, kapitálové daně tvořily v roce 2013 v EU-28 pouze 0,3 % HDP. V EU-28 došlo během období let 2007 až 2009 ke zvýšení relativní významnosti příjmů ze sociálních příspěvků, tento trend se však v roce 2010 zvrátil a sociální příspěvky zůstaly v letech 2010 a 2013 téměř beze změny (14,0 % HDP v roce 2012 a 2013 a 13,9 % HDP v roce 2010 a 2011). Relativní významnost běžných daní z důchodů, jmění a jiných se snížila, a to z 13,6 % v roce 2007 na 12,3 % v roce 2010, a poté se v roce 2013 zvýšila na 13,2 % HDP. Daně z výroby a z dovozu vzrostly z nejnižší hodnoty 12,7 % v roce 2009 na 13,4 % HDP v roce 2013 (viz obrázek 11).

Struktura příjmů z daní vykazovala v roce 2013 mezi členskými státy EU značnou variaci (viz obrázek 12). Podle očekávání ty země, které vykazovaly relativně vysoké úrovně výdajů, byly zpravidla i zeměmi, které také vybraly více daní (jako podíl na HDP). Například v roce 2013 byl nejvyšší podíl výnosů na HDP z hlavních kategorií daní a sociálních příspěvků zaznamenán v Dánsku (50,2 %), za ním následovala Francie s podílem ve výši 47,5 % a Belgie se 47,3 % a ve čtyřech členských státech EU byl podíl těchto příjmů na HDP nižší než 30 %: v Litvě, kde byl zaznamenán nejnižší podíl (27,3 % HDP), v Rumunsku, Lotyšsku a Bulharsku. Podíl nižší než 30 % zaznamenalo rovněž Švýcarsko.

Zdroje a dostupnost údajů

Podle podmínek postupu při nadměrném schodku mají členské státy EU povinnost každoročně poskytovat Evropské komisi statistické údaje o svém vládním schodku a dluhu, a to přede dnem 1.& dubna a 1. října. Kromě toho Eurostat shromažďuje podrobnější údaje o vládních financích v rámci ESA transmission programme programu pro předávání údajů ESA (v angličtině), kdy dochází k poskytování údajů národních účtů. Hlavní souhrny shromážděné za vládní instituce jsou poskytovány Eurostatu dvakrát ročně, zatímco statistiky týkající se funkcí vládních institucí (COFOG) by měly být předány do jednoho roku po skončení sledovaného období a statistiky týkající se podrobného členění příjmů z daní a sociálních příspěvků by měly být předány do devíti měsíců po skončení sledovaného období.

Údaje popisované v tomto článku odpovídají hlavním položkám příjmů a výdajů sektoru vládních institucí, jež jsou sestavovány na bázi národních účtů (ESA 95). Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými výdaji – včetně kapitálových výdajů (zejména tvorby hrubého fixního kapitálu) – se rovná čistým půjčkám / čistým výpůjčkám sektoru vládních institucí, což je také vyrovnávací položka nefinančních účtů vládních institucí.

Vymezení sektoru vládních institucí

Sektor vládních institucí zahrnuje všechny institucionální jednotky, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány zejména z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a/nebo všechny institucionální jednotky, které se převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a jmění. Sektor vládních institucí je rozdělen do čtyř subsektorů: ústřední vládní instituce, případně národní vládní instituce, místní vládní instituce a případně fondy sociálního zabezpečení.

Definice hlavních ukazatelů

Veřejným saldem se rozumí čisté výpůjčky / čisté půjčky sektoru vládních institucí oznámené v rámci postupu při nadměrném schodku a vyjadřuje se ve vztahu k HDP. Podle Protokolu o postupu při nadměrném schodku se veřejným dluhem rozumí hrubý dluh v jeho jmenovité hodnotě nesplacený na konci roku a konsolidovaný.

Hlavní příjmy vládních institucí zahrnují daně, sociální příspěvky, příjmy z prodeje a důchod z vlastnictví. Jsou vymezeny v ESA95 odkazem na seznam kategorií: tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití, platby za ostatní netržní produkci, daně z výroby a z dovozu, ostatní dotace na výrobu, důchod z vlastnictví příjmový, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, sociální příspěvky, ostatní běžné příjmy a kapitálové transfery.

Hlavními příjmovými položkami jsou náhrady zaměstnancům (vládních institucí), sociální dávky, úroky z veřejného dluhu, dotace a tvorba hrubého fixního kapitálu. Celkové výdaje vládních institucí jsou vymezeny v ESA95 odkazem na seznam kategorií: mezispotřeba, tvorba hrubého kapitálu, náhrady zaměstnancům, ostatní daně z výroby, dotace, důchod z vlastnictví, výdajový, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, sociální dávky, některé části naturálních sociální transferů, ostatní běžné transfery, některé úpravy, kapitálové transfery a transakce s nevyráběnými aktivy.

Údaje za sektor vládních institucí vykazované pro hlavní souhrny za vládní instituce a pro výdaje vládních institucí podle funkcí v rámci ESA95 musí být konsolidovány, což znamená, že specifické transakce mezi institucionálními jednotkami v sektoru vládních institucí – důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery – se odstraní nebo zruší. Údaje za subsektory by měly být konsolidovány v rámci jednotlivých subsektorů, avšak nikoli mezi subsektory. Údaje na úrovni sektoru by se tudíž měly rovnat součtu údajů za subsektor, kromě položek důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery, které se konsolidují. Pro tyto položky a v důsledku toho pro celkové příjmy a celkové výdaje by měl součet za subsektory převýšit hodnotu za sektor.

Daně a sociální příspěvky odpovídají příjmům, které jsou vybírány ústředními, národními a místními vládními institucemi (v penězích nebo v naturáliích) a fondy sociálního zabezpečení. Tyto odvody (kterým se obvykle říká daně) jsou uspořádány do těchto tří hlavních vymezených oblastí:

daně z důchodů, jmění a jiné včetně všech povinných plateb, které pravidelně vybírají vládní instituce z důchodů a jmění podniků a domácností;
daně z výroby a z dovozu včetně všech povinných plateb, které vybírají vládní instituce ve vztahu k výrobě a dovozu zboží a služeb, k zaměstnávání pracovních sil, k vlastnictví nebo užívání půdy, budov nebo jiných aktiv používaných při výrobě;
sociální příspěvky včetně všech sociálních příspěvků zaměstnavatelů a zaměstnanců a rovněž imputovaných sociálních příspěvků, jež představují protipoložku k sociálním dávkám, které zaměstnavatelé platí přímo.

Kontext

Mnoho evropský vlád se v důsledku finanční a hospodářská krize musí potýkat z řadou závažných problémů. Hlavní obavy se týkají schopnosti státní správy v členských státech financovat svůj dluh, přijmout nezbytné kroky, které zajistí, že budou mít své veřejné výdaje pod kontrolou, a současně budou usilovat o podporu hospodářského růstu.

Pakt o stabilitě a růstu by měl zajišťovat obecnou synchronizaci hospodářského vývoje v EU, a především v zemích eurozóny. Jeho účelem je také zabraňovat členským státům EU přijímat politická opatření, která by příliš zvýhodňovala jejich vlastní hospodářství na úkor ostatních států EU. Pro Pakt o stabilitě a růstu platí dvě klíčové zásady: jmenovitě že schodek (plánovaný nebo skutečný) nesmí překročit –3 % HDP a že poměr dluhu k HDP by neměl přesahovat (nebo by měl klesat k) 60 %. V roce 2011 došlo k podstatnému posílení Paktu o stabilitě a růstu a stejně tak obecně správy ekonomických záležitostí.

Členské státy EU každoročně předkládají Evropské komisi podrobné informace o svých hospodářských politikách a stavu svých veřejných financí. Země eurozóny tyto informace poskytují v rámci stabilizačních programů a ostatní členské státy v podobě konvergenčních programů. Evropská komise posuzuje, zda jsou tyto politiky v souladu s dohodnutými hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli, a může se rozhodnout vydat varování, pokud se domnívá, že schodek nadměrně roste. Tato akce může vést k tomu, že Rada dospěje k závěru, že existuje nadměrný schodek a že je nezbytné stanovit lhůtu pro jeho nápravu.