Archive:HDP na regionální úrovni

Extrakce údajů z databáze: května 2015. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: listopadu 2016.

Mapy lze prohlížet v interaktivním prostředí prostřednictvím Eurostat’s Statistical Atlas (anglicky) (viz user manual) (anglicky)).

Mapa 1: Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly (PPS), podle regionů NUTS 2, 2013 (¹)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2gdp) a (nama_10_pc)

Obrázek 1: Regionální rozdíly v hrubém domácím produktu (HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly
(PPS), podle regionů NUTS 2, 2013 (¹)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2gdp) a (nama_10_pc)

Mapa 2: Změna hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly (PPS), podle regionů NUTS 2, 2008–13 (¹)
(rozdíl mezi roky 2013 a 2008 vyjádřený v procentních bodech ve vztahu k průměru EU-28)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2gdp) a (nama_10_pc)

Mapa 3: Podíl zemědělství, lesnictví a rybářství (sekce A NACE) na celkové hrubé přidané hodnotě, podle regionů NUTS 2, 2012 (¹)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_3gva) a (nama_10_a10)

Mapa 4: Podíl průmyslu (sekce B–E NACE) na celkové hrubé přidané hodnotě, podle regionů NUTS 2, 2012 (¹)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_3gva) a (nama_10_a10)

Mapa 5: Podíl stavebnictví (sekce F NACE) na celkové hrubé přidané hodnotě, podle regionů NUTS 2, 2012 (¹)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_3gva) a (nama_10_a10)

Mapa 6: Podíl tržních služeb (sekce G–N NACE) na celkové hrubé přidané hodnotě, podle regionů NUTS 2, 2012 (¹)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_3gva) a (nama_10_a10)

Mapa 7: Podíl veřejné správy a veřejných služeb, kulturních, zábavních a rekreačních činností, oprav zboží pro domácnost a jiných služeb (sekce O–U NACE) na celkové hrubé přidané hodnotě, podle regionů NUTS 2, 2012 (¹)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2gdp) a (nama_10_pc)

Mapa 8: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnanou osobu, podle regionů NUTS 2, 2013 (¹)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_3gva), (nama_10r_3empers), (nama_10_a10) a (nama_10_a10_e)

Tento článek je součástí souboru statistických článků (v angličtině) opírajících se o publikaci "regionální ročenky Eurostatu". K analýze hospodářského rozvoje v Evropské unii (EU) využívá soubor regionálních hospodářských účtů: první oddíl vychází z hrubého domácího produktu (HDP), což je hlavní souhrnný ukazatel pro měření hospodářského rozvoje / růstu; druhý obsahuje regionální analýzu hrubé přidané hodnoty podle činností (definovaných podle NACE); v závěru článku je uvedena stručná analýza produktivity práce (zde definovaná jako hrubá přidaná hodnota na zaměstnanou osobu).

Regionální účty slouží jako základ pro přidělování výdajů v rámci politiky soudržnosti EU. Politika soudržnosti se týká všech regionů EU: většina prostředků ze strukturálních fondů je však směřována do těch regionů NUTS 2, kde je HDP na hlavu nižší než 75 % průměru EU-28. Přidělování prostředků z fondu soudržnosti v současné době vychází z rozhodnutí odkazujícího k průměrnému HDP na hlavu během tříletého období od roku 2007 do roku 2009; více informací naleznete v článku Regional policies and Europe 2020 (v angličtině).

Hlavní statistické výsledky

V roce 2013 byl HDP v EU-28 v tržních cenách odhadován na 13,5 bilionů EUR, což odpovídá průměrné úrovni přibližně 26,6 tisíc PPS na hlavu.

Regionální HDP na hlavu

Mapa 1 zobrazuje HDP na hlavu v roce 2013 v regionech na úrovni NUTS 2, přičemž hodnota u každého regionu je vyjádřena jako procento průměru EU-28 (stanoveného na 100 %). Ukazuje tak relativně „bohaté“ regiony (vyobrazeny zeleně), kde byl HDP na hlavu vyšší než průměr EU, a relativně „chudé“ regiony (vyobrazeny červeně). Z mapy vyplývá jasný rozdíl mezi východem a západem. Není však tak výrazný, jako tomu bylo téměř před deseti lety, kdy došlo s přistoupením 10 nových členských států k největšímu rozšíření EU. Podíl na tom mají především dva faktory:

postupný proces hospodářské konvergence, který je výsledkem poměrně rychlého růstu méně rozvinutých regionů;
finanční a hospodářská krize, která měla značný dopad na hospodářskou výkonnost většiny členských států EU.

REGIONY ZBLÍZKA

Mazowieckie, Polsko

V letech 2008–13 zaznamenal mezi regiony úrovně NUTS 2 v EU nejrychlejší hospodářský růst polský region Mazowieckie, do nějž patří hlavní město Varšava. HDP na hlavu činil v tomto regionu v roce 2008 přibližně čtyři pětiny průměru EU-28, avšak do roku 2013 vzrostl natolik, že průměr EU-28 přesáhl o 7,1 %.

©: Itsmejust / Shutterstock.com

Na východě EU skutečně vzrostl HDP na hlavu (upravený tak, aby zohledňoval rozdíly v cenové úrovni) v absolutním vyjádření a také v poměru k průměru EU-28 v řadě regionů, zejména v regionech hlavních měst. HDP na hlavu naopak v důsledku krize klesl pod průměr EU-28 ve všech regionech Řecka, Kypru (na této úrovni členění se jedná o jediný region) a jižní Itálie, ve většině portugalských a španělských regionů a ve více než polovině regionů ve Francii a Spojeném království.

Hospodářská činnost — definice HDP

HDP je základním měřítkem národních účtů, které souhrnně vyjadřuje hospodářské postavení země nebo regionu. Lze ho vypočítat pomocí různých metod: výrobní metody; výdajové metody a důchodové metody.

HDP se používá při analýze hospodářské výkonnosti a cyklů (jako jsou recese, oživení a konjunktury). Údaje v různých měnách lze převést na společnou měnu za účelem snazšího porovnávání – například převodem na eura či dolary. Směnné kurzy však neodrážejí všechny rozdíly v cenových hladinách mezi zeměmi. To lze napravit tak, že se HDP přepočte pomocí přepočítacích koeficientů, které se nazývají parity kupní síly (PPP). Použití parit kupní síly (místo tržních směnných kurzů) umožňuje převést tyto ukazatele na uměle vytvořenou společnou měnovou jednotku nazvanou standard kupní síly (PPS). Použití PPS umožňuje porovnat kupní sílu regionů členských států EU, jež používají různé měny a v nichž se liší cenové hladiny.

Obecně řečeno, použití řad v PPS místo řad na bázi eura má vyrovnávací účinek, jelikož regiony s velmi vysokým HDP na hlavu vyjádřeným v eurech mívají také dosti vysoké cenové hladiny (například životní náklady v centru Paříže nebo Londýna jsou obecně vyšší než životní náklady ve venkovských oblastech Maďarska nebo Polska).

Nejvyšší úroveň HDP na hlavu byla v EU zaznamenána v regionu Inner London

V roce 2013 přibližně 15 % z 250 regionů úrovně NUTS 2, o nichž jsou údaje k dispozici (viz mapa 1), uvádělo HDP na hlavu vyšší než průměr EU-28 alespoň o 25 %; jsou vyznačeny nejtmavším zeleným odstínem. V mnoha případech se jedná o regiony hlavních měst nebo regiony, jež s regionem hlavního města sousedí, avšak velká většina těch zbývajících se nachází v těsném shluku ve středu mapy a zahrnuje jižní Německo, západní Rakousko a severní Itálii a také Švýcarsko.

Ve třech regionech činil v roce 2013 HDP na hlavu více než dvojnásobek průměru EU-28: byly to regiony Inner London, Luxembourg (na této úrovni členění jediný region) a Région de Bruxelles-Capitale / Brussels Hoofdstedelijk Gewest.

Měřit bohatství a příjmy podle místa bydliště, nebo podle místa pracoviště?'

Průměrný HDP na hlavu nijak nevypovídá o rozdělení bohatství mezi různými skupinami obyvatelstva v témže regionu, ani není ukazatelem příjmů, které mají k dispozici domácnosti v regionu, protože v důsledku dojíždění za prací mohou zaměstnanci přispívat k HDP jednoho regionu (kde pracují) a k příjmům domácnosti v jiném regionu (kde žijí).

Tento nedostatek je nejzávažnější v případech významných čistých toků dojíždějících pracovníků do určitého regionu nebo z něj. Oblasti, pro které je typický velký počet osob dojíždějících do zaměstnání, často vykazují extrémně vysoký (ve srovnání se sousedními regiony) regionální HDP na hlavu. Tak je tomu v EU v mnoha oblastech velkých měst, ale především v hlavních městech. Vysoké úrovně HDP na hlavu, jež zaznamenávají některé regiony s čistým přílivem dojíždějících pracovníků, nemusí vzhledem k této anomálii vždy znamenat odpovídající vysoké úrovně příjmů osob, které v těchto regionech žijí.

Všechny tři tyto regiony s nejvyššími úrovněmi HDP na hlavu za rok 2013 se vyznačovaly vysokým přílivem dojíždějících pracovníků: do středu Londýna dojíždí každý den za prací mnoho lidí ze vzdálených míst; region Bruxelles-Capitale / Brussels Hoofdstedelijk Gewest je poměrně malý rozlohou (jen něco více než 160 km²) a dojíždí do něj za prací mnoho lidí; značný podíl těch, kdo pracují v Lucemburku, překračuje při své cestě za prací státní hranice ze sousední Belgie, Německa či Francie.

Regiony hlavních měst často zaznamenaly nejvyšší úrovně HDP na hlavu

Podíváme-li se na regiony s relativně vysokými průměrnými úrovněmi HDP na hlavu podrobněji, zjistíme, že v 17 z nich byl tento poměr alespoň o 50 % vyšší než průměr EU-28. Kromě tří již zmíněných regionů se jednalo o regiony hlavních měst Slovenska, Švédska, Francie, České republiky, Rakouska, Nizozemska a Dánska. Zbývajících sedm regionů se nachází v Německu (Bremen a Hamburg; údaje z Německa jsou uváděny pro regiony úrovně NUTS 1), Nizozemsku (Groningen a Utrecht), Rakousku (Salzburg) a Spojeném království (Berkshire, Buckinghamshire and Oxfordshire a North Eastern Scotland).

Na obrázku 1 je zobrazena alternativní analýza regionální distribuce HDP na hlavu v roce 2013. Ukazuje, že ve většině členských států EU o více regionech měly regiony hlavních měst obecně nejvyšší průměrný HDP na hlavu; jedinými výjimkami z tohoto pravidla byly Německo, Itálie a Nizozemsko. V Německu (údaje jsou uváděny pro regiony úrovně NUTS 1 ) zaznamenal nejvyšší průměrný HDP na hlavu region Hamburg, zatímco Berlin byl jediný region hlavního města, který měl HDP na hlavu nižší než celostátní průměr. Italský region hlavního města Lazio měl z italských regionů šestou nejvyšší úroveň HDP na hlavu. Vyšší úrovně byly zaznamenány ve většině severnějších regionů, nejvyšší potom v regionu Provincia Autonoma di Bolzano / Bozen. V Nizozemsku byl Groningen jediným regionem s vyšším průměrným HDP na hlavu než region hlavního města Noord-Holland.

Regiony hlavních měst České republiky, Irska, Maďarska, Polska, Portugalska, Rumunska a Slovenska byly jedinými regiony v těchto členských státech EU, kde HDP na hlavu v roce 2013 přesáhl průměr EU-28.

V regionu Inner London byl HDP na hlavu téměř 11krát vyšší než v regionu Severozapaden

V roce 2013 byl v regionu Inner London průměrný HDP na hlavu (325 % průměru EU-28) téměř 11krát vyšší – vezmeme-li v úvahu rozdíly v cenové úrovni – než v regionu Severozapaden (Bulharsko), který zaznamenal nejnižší průměrný HDP na hlavu (30 % průměru EU-28). Toto vydání regionální ročenky Eurostatu vychází z členění NUTS z roku 2010, a nezahrnuje tudíž informace o Mayotte (francouzské zámořské území, jež se stalo součástí regionální klasifikace NUTS v roce 2013). Eurostat již obdržel první regionální účty pro Mayotte, z nichž vyplývá, že HDP na hlavu zde v roce 2013 činil 27 % průměru EU-28 (o trochu méně než v regionu Severozapaden).

Z analýzy členských států EU, jež mají více než dva regiony, vyplývá, že největší rozdíly ve vytváření bohatství mezi regiony stejné země panují ve Spojeném království, kde je HDP na hlavu v regionu Inner London téměř pětkrát vyšší než v regionu West Wales and the Valleys. Výrazné rozdíly panovaly rovněž v Rumunsku (poměr 3,9 mezi regionem hlavního města Bucuresti-Ilfov a regionem Nord-Est), na Slovensku (poměr 3,6 mezi regionem hlavního města Bratislavský kraj a regionem Východné Slovensko) a ve Francii (poměr 3,3 mezi regionem hlavního města Île de France a zámořským jihoamerickým regionem Guyane).

Ve Švédsku byl HDP na hlavu vyšší než průměr EU-28 ve všech regionech

Vytváření bohatství bylo naproti tomu poměrně rovnoměrně rozloženo v severských členských státech, Rakousku, Španělsku, Portugalsku a Řecku. V žádném z těchto členských států EU nečinil průměrný HDP na hlavu v regionu hlavního města více než dvojnásobek oproti regionu s nejnižším HDP na hlavu. Stejně tomu bylo také v Norsku. Švédsko bylo jediným členským státem EU o více regionech, který vykázal za všechny své regiony NUTS 2 v roce 2013 průměrnou úroveň HDP na hlavu vyšší než průměr EU-28; stejně tomu bylo u regionů úrovně 2 v Norsku.

Všech 19 regionů EU s HDP na hlavu nižším než polovina průměru EU-28 se nacházelo ve východní Evropě

Regiony, do nichž směřuje nejvíce pomoci z fondu soudržnosti, mají průměrný HDP na hlavu nižší než 75 % průměru EU-28. Na mapě 1 jsou tyto regiony vyznačeny tmavě červenou barvou. V roce 2013 spadalo do této kategorie celkem 80 regionů NUTS 2. Je třeba poznamenat, že základ financování pro programové období 2014–2020 byl stanoven s ohledem na průměrný HDP na hlavu za tříleté období od roku 2007 do roku 2009.

Téměř ve čtvrtině (v 19) z těchto 80 regionů s poměrně nízkým HDP na hlavu dosahuje ekonomická produkce na hlavu méně než poloviny průměru EU-28. Všechny tyto regiony se nacházely ve čtyřech členských státech EU ve východní Evropě, a sice po pěti regionech v Bulharsku, Polsku a Rumunsku a čtyři v Maďarsku. Nejnižší průměrný HDP na hlavu v EU zaznamenaly tři bulharské regiony – Severozapaden, Severen tsentralen a Yuzhen tsentralen. Ekonomická produkce na hlavu v každém z těchto tří regionů dosáhla méně než jedné třetiny průměru EU-28. Je třeba vzít v potaz, že údaje uváděné v tomto vydání regionální ročenky Eurostatu vycházejí z klasifikace NUTS z roku 2010. Máme však již k dispozici údaje z některých regionů podle revidované klasifikace (NUTS 2013), z nichž vyplývá, že ve francouzském zámořském regionu Mayotte (v Indickém oceánu) činilo v roce 2013 HDP na hlavu 27 % průměru EU-28. Mayotte se stal nejvzdálenějším regionem EU od 1. ledna 2014.

V Bulharsku, Řecku, Chorvatsku a ve Slovinsku byla průměrná úroveň HDP na hlavu nižší než průměr EU-28 v každém regionu, včetně regionů hlavních měst. HDP na hlavu byl pod průměrem EU-28 rovněž v pěti členských státech EU, které tvoří na této úrovni analýzy jediný region: v pobaltských členských státech, na Kypru a Maltě. Stejně tomu bylo také v Bývalé jugoslávské republice Makedonii a v Srbsku (z těchto zemí nejsou v současnosti žádné regionální statistiky k dispozici).

Analýza regionálního hospodářského rozvoje v čase

Během finanční a hospodářské krize byla nejvyšší hodnota HDP na hlavu v EU-28 zaznamenána v roce 2008 a činila 25,9 tisíc PPS. V roce 2009 došlo k prudkému poklesu aktivity a průměrná úroveň HDP na hlavu se vrátila (mírně) nad vrchol před krizí až v roce 2011. Tempo růstu HDP na hlavu se v roce 2012 zpomalilo a tato tendence se nezměnila ani v roce 2013, kdy bylo vytvořeno průměrně 26,6 tisíc PPS HDP na hlavu.

HDP na hlavu se prudce zvýšilo v Polsku

Na mapě 2 jsou zobrazeny důsledky finanční a hospodářské krize s podrobným uvedením regionální výkonnosti regionů úrovně NUTS 2 mezi lety 2008 a 2013 (více informací o rozsahu informací viz poznámky pod čarou k mapě). Regiony rozvíjející se rychlým tempem (zobrazeny nejtmavším odstínem zelené) se nacházely převážně v Polsku (z 16 polských regionů všechny kromě tří). HDP na hlavu se jakožto procento průměru EU-28 zvýšilo o více než osm procentních bodů rovněž v Litvě (na této úrovni analýzy jediný region), v regionech Groningen (Nizozemsko), Burgenland a Salzburg (Rakousko), v regionech hlavních měst Bucureşti - Ilfov (Rumunsko) a Bratislavský kraj (Slovensko) a na souostroví Åland (Finsko).

Zdá se, že pro regionální hospodářskou výkonnost má určující význam národní ekonomické bohatství

Je zajímavé, že navzdory velkým rozdílům v průměrných úrovních HDP na hlavu mezi regiony v některých členských státech EU byl vzorec změn v ekonomické aktivitě v období 2008 až 2013 poměrně jednotný. Pokud jde o členské státy EU o více regionech, rostl HDP na hlavu rychleji než průměr EU-28 ve všech regionech Dánska, Německa (kromě regionů Berlin a Hamburg), Maďarska, Rakouska (kromě regionu Wien), Polska, Rumunska a Slovenska; růst zaznamenaly rovněž všechny norské regiony a také Švýcarsko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie a Srbsko. Naproti tomu ve všech regionech v Řecku, Španělsku, Chorvatsku, Itálii (kromě regionu Provincia Autonoma di Bolzano / Bozen), ve Slovinsku, ve Finsku (s výjimkou regionu Åland) a ve Spojeném království rostl HDP na hlavu pomaleji než průměr EU-28 (většinou tomu tak bylo v důsledku pomalého růstu, spíše než absolutního poklesu HDP na hlavu).

Regionální hospodářský růst byl v letech 2008–13 nejrychlejší v regionech hlavních měst Slovenska a Polska

Nejvyšší růst HDP na hlavu ve vztahu k průměru EU-28 byl v letech 2008 až 2013 zaznamenán v regionech hlavních měst Polska a Slovenska – region Mazowieckie vykázal nárůst o 24,0 a Bratislavský kraj o 18,8 procentního bodu. V osmi dalších regionech vzrostl HDP na hlavu nejméně o 10,0 procentních bodů více než průměr EU-28: šest z nich se nacházelo v Polsku, dalším byla Litva (na této úrovni analýzy jediný region) a Groningen (Nizozemsko; míra růstu tohoto regionu vychází z období 2010–2013).

Všechny řecké regiony byly silně zasaženy finanční a hospodářskou krizí

Na opačném konci žebříčku se nachází 36 regionů, které v letech 2008 až 2013 zaznamenaly pokles HDP na hlavu vzhledem k průměru EU-28 nejméně o osm procentních bodů (na mapě 2 jsou znázorněny nejtmavším červeným odstínem). Finanční a hospodářská krize měla dopad na celou řeckou ekonomiku – 12 ze 14 nejnižších hodnot tempa růstu připadá na řecké regiony; podobně pomalé tempo zaznamenaly už pouze Kypr (na této úrovni analýzy jediný region) a region Bedfordshire and Hertfordshire (ve Spojeném království).

Hrubá přidaná hodnota podle odvětví

Mapy 3–7 zobrazují regionální analýzu hrubé přidané hodnoty podle činností (definovaných podle NACE). Každá mapa ukazuje míru relativní specializace v roce 2012 ve vztahu k průměru EU (stanovenému na 100 %). Mezi tím, jak jednotlivé činnosti přispívají k regionálním hospodářským výsledkům, panují značné rozdíly.

REGIONY ZBLÍZKA

Severozapaden, Bulharsko

Ve většině regionů EU poměrný význam zemědělství, lesnictví a rybářství v rámci celkové hospodářské činnosti v posledních desetiletích pomalu klesal. V mnoha venkovských oblastech jsou však tyto činnosti nadále zásadní součástí místní ekonomiky. V bulharském regionu Severozapaden byl podíl zemědělství, lesnictví a rybářství na celkové hrubé hodnotě 7,5krát vyšší než jejich průměrný podíl v EU-28.

©: Moni84 / Shutterstock.com

Bulharské a maďarské regiony byly výrazně zaměřeny na zemědělství, lesnictví a rybářství

Dle očekávání je poměrný přínos zemědělství, lesnictví a rybářství (sekce A NACE) k celkové hrubé přidané hodnotě regionálních ekonomik vyšší ve venkovských oblastech než ve více zastavěných oblastech, jako jsou města či předměstí. Na mapě 3 je patrné, že ve většině venkovských oblastí byl podíl zemědělství, lesnictví a rybářství na celkové hrubé přidané hodnotě poměrně vysoký, zatímco v regionech hlavních měst a jiných hustě osídlených oblastech (např. v členských státech Beneluxu, v Německu a ve Spojeném království) se tato odvětví na celkové činnosti podílejí jen z malé části. Přínos zemědělství, lesnictví a rybářství k celkové hrubé přidané hodnotě ekonomik regionů Inner London, Berlin a Région de Bruxelles-Capitale / Brussels Hoofdstedelijk Gewest byl nižší než 1 % průměrného podílu v celé EU-28. Oproti tomu v maďarských regionech Észak-Alföld, Dél-Dunántúl a Dél-Alföld a v bulharském regionu Severen tsentralen byl podíl těchto činností na celkové hrubé přidané hodnotě 6–7krát vyšší, než kolik činil průměr EU-28, a v bulharském regionu Severozapaden byl tento podíl dokonce 7,5krát vyšší.

Kromě regionu hlavního města Praha vykázaly všechny zbývající české regiony vysoký stupeň průmyslové specializace

Poměrně velký přínos průmyslových činností (sekce B–E NACE) k regionální hrubé přidané hodnotě se koncentroval převážně do některých regionů (na mapě 4 zobrazeny tmavě zelenou barvou) soustředěných do oblasti jižního Německa, celé České republiky (kromě regionu hlavního města), nahoru do Polska a dolů přes několik slovenských regionů do Rakouska, Maďarska a Slovinska; většina bulharských a rumunských regionů rovněž vykázala velmi vysoký stupeň průmyslové specializace. Kromě těchto dvou uskupení tvořily průmyslové činnosti poměrně značný podíl na regionální hrubé přidané hodnotě (alespoň o 50 % vyšší než průměr EU-28) v okrajových průmyslových hospodářstvích v regionech Border, Midland and Western (Irsko), Dytiki Makedonia (Řecko), Comunidad Foral de Navarra a La Rioja (Španělsko), Groningen (Nizozemsko), Övre Norrland (Švédsko) a North Eastern Scotland (Spojené království). V sedmi regionech činil přínos průmyslu k regionální hrubé přidané hodnotě více než dvojnásobek průměru EU-28: tři z nich se nacházejí v České republice (Střední Morava, Střední Čechy a Moravskoslezsko), dva v Maďarsku (Közép-Dunántúl a Nyugat-Dunántúl) a po jednom v Německu (Braunschweig) a Nizozemsku (Groningen). Naproti tomu v regionech hlavních měst byl podíl průmyslu na celkové hrubé přidané hodnotě poměrně nízký (hlavním faktorem vytváření bohatství jsou většinou služby). Stejně tomu bylo v řadě regionů, jež lze charakterizovat jako turistické cíle – nacházejí se zejména podél pobřeží Středozemního moře.

V Irsku a Řecku byl stále patrný dopad finanční a hospodářské krize na stavebnictví

Na mapě 5 jsou zobrazeny regiony poměrně výrazně zaměřené na stavebnictví (sekce F NACE). Dopad finanční a hospodářské krize byl ještě patrný v mnoha členských státech EU, kde splaskla bublina na trhu nemovitostí: nejpatrnější to bylo v Irsku – v obou regionech (Border, Midland and Western a Southern and Eastern) činil podíl stavebnictví na celkové hrubé přidané hodnotě méně než polovinu průměru EU-28; stejná situace byla také ve třech řeckých regionech (Attiki; Anatoliki Makedonia, Thraki a Kentriki Makedonia) a v regionech Hamburg (Německo) a Groningen (Nizozemsko). Také v řadě městských regionů se stavebnictví podílelo na hospodářských činnostech jen poměrně malou měrou. Lze to přičítat nedostatku volných stavebních míst či stavebních povolení pro nové projekty v již vysoce rozvinutých regionech. Ve třech regionech však podíl stavebnictví na celkové hrubé přidané hodnotě činil více než dvojnásobek průměru EU-28. Byly to regiony Sud-Est (Rumunsko), Stredné Slovensko a Východné Slovensko.

Mapy 6 a 7 obsahují podrobnou analýzu dvou skupin služeb. První skupina zahrnuje sekce G–N NACE: obchod, doprava, ubytování, stravování a pohostinství, informační a komunikační činnosti, peněžnictví a pojišťovnictví, služby v oblasti nemovitostí a služby pro podnikání (odborné, vědecké, technické, administrativní a podpůrné činnosti); tyto služby jsou dále uváděny jako tržní služby. Do druhé skupiny patří sekce O–U NACE, včetně veřejné správy a veřejných služeb, kulturních, zábavních a rekreačních činností, oprav zboží pro domácnost a jiných služeb, a dále se na ni odkazuje jako na veřejnou správu a jiné služby.

Tržní služby se soustředily v regionech hlavních měst a regionech charakterizovaných jako turistické cíle

V EU se vysoce rozvinutými tržními službami často vyznačovaly regiony hlavních měst (na mapě 6 vyznačeny tmavě zelenou). Bylo tomu tak v regionech Praha, Attiki, Comunidad de Madrid, Île de France, Luxembourg (na této úrovni členění jediný region), Noord-Holland a Inner London. Ostatní regiony, v nichž byl přínos tržních služeb k celkové hrubé přidané hodnotě mnohem vyšší než průměr EU-28, byly často charakterizovány jako turistické cíle. Jednalo se např. o regiony Algarve (v Portugalsku), Illes Balears (ve Španělsku) a dva řecké regiony Notio Aigaio (k nimž patří mimo jiné ostrovy Kos, Mykonos a Rhodos) a Ionia Nisia (zahrnující ostrov Korfu). Přínos tržních služeb k celkové hrubé přidané hodnotě byl alespoň o 25 % vyšší než průměr EU-28 ještě ve třech regionech: Provincie Vlaams-Brabant v Belgii, Hamburg v Německu a Berkshire, Buckinghamshire and Oxfordshire ve Spojeném království. Jediným regionem, v němž byl přínos tržních služeb k celkové hrubé přidané hodnotě nižší než polovina průměru EU-28, byl Groningen; důvodem je poměrně značný podíl činností spojených s těžbou plynu (v pobřežních vodách).

V okrajových regionech tvořily značný podíl hospodářské činnosti často veřejná správa a další služby

Na mapě 7 je znatelný poměrně jasný rozdíl mezi východem a západem, pokud jde o hospodářský přínos veřejné správy a jiných služeb. V některých členských státech, jež do EU vstoupily v roce 2004 či později, byla úloha veřejné správy a jiných služeb často menší. Podíl veřejné správy a jiných služeb byl poměrně vysoký v mnoha regionech, jež se potýkaly s vysokou nezaměstnaností, což může být důsledkem toho, že veřejná správa nadále byla jedním z mála hlavních zaměstnavatelů; bylo tomu tak zejména v okrajových regionech, kde může být jedním z faktorů, jež podnikatele a soukromé podniky odrazují od zřízení podniku, nedostatečná blízkost zákazníků.

Ve 13 regionech EU úrovně NUTS 2 byl přínos veřejné správy a jiných služeb k celkové hrubé přidané hodnotě nejméně o 50 % vyšší než průměrně v EU-28. Nejvyšší podíl byl zaznamenán ve dvou autonomních španělských městech Ceuta a Melilla, dále ve čtyřech francouzských zámořských regionech, ve dvou belgických regionech (Province Luxembourg a Province Namur), dvou řeckých (Anatoliki Makedonia, Thraki a Voreio Aigaio), dvou francouzských (Limousin a Corse) a v jediném dánském regionu (Sjælland).

Podobnou analýzu vycházející z počtu osob zaměstnaných v různých činnostech v rámci regionálních hospodářství obsahuje článek o strukturální statistice podniků na regionální úrovni (v angličtině).

Produktivita práce

V regionálních účtech je produktivita práce definována jako hrubá přidaná hodnota v eurech v základních cenách na zaměstnanou osobu; mapa 8 zobrazuje tento ukazatel pro regiony NUTS 2 v roce 2013, přičemž výsledky jsou vyjádřeny ve vztahu k průměru EU-28. Regionální produktivita práce by v ideálním případě odrážela úhrnný počet odpracovaných hodin (spíše než prostý součet zaměstnaných osob), v současnosti jsou však tyto ukazatele u řady členských států EU neúplné.

Pokud mezi regiony dochází k významným tokům osob dojíždějících za prací, je pravděpodobné, že regiony charakterizované jako regiony s čistým přílivem osob dojíždějících za prací budou vykazovat nižší úrovně hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu, než jsou jejich odpovídající míry HDP na hlavu, pokud se údaje o zaměstnanosti týkají regionu zaměstnání, a nikoli bydliště. Jinými slovy, rozdíly mezi regiony při analýze produktivity práce mohou být menší, než analyzuje-li se HDP na hlavu. V tomto ohledu byla nejvyšší úroveň hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu v roce 2013 zaznamenána v regionu Inner London (tentýž region, který měl nejvyšší úroveň HDP na hlavu). Poměrně vysoké úrovně produktivity práce mohou být spojeny s efektivním využíváním práce (bez používání více vstupů) nebo mohou být výsledkem kombinace aktivit, které tvoří konkrétní ekonomiku (jelikož některé aktivity mají vyšší úrovně produktivity práce než jiné). Například odvětví finančních služeb hraje v ekonomice regionu Inner London zvláště důležitou roli, přičemž pro tuto aktivitu jsou charakteristické zvláště vysoké úrovně produktivity. Mezi deseti regiony s nejvyšší produktivitou práce byl také region Southern and Eastern Ireland (který zahrnuje Dublin), který se rovněž specializuje na finanční služby. Zbývajícími regiony z těchto deseti nejvýše umístěných byly čtyři belgické regiony (Région de Bruxelles-Capitale / Brussels Hoofdstedelijk Gewest; Provincie Antwerpen; Provincie Vlaams-Brabant; Province Brabant Wallon), dánský, francouzský a švédský region hlavního města a nizozemský region Groningen.

Produktivita práce byla nižší v těch členských státech, které do EU vstoupily v roce 2004 nebo později

V žádném regionu v členských státech, které do EU vstoupily v roce 2004 nebo později, nepřekročila úroveň hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu průměr EU-28. Nejvyšší úrovně hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu mezi regiony NUTS 2 z těchto 13 členských států (podle dostupných údajů) dosáhl slovenský region hlavního města Bratislavský kraj – bylo to lehce nad 80 % průměru EU-28.

Ve 43 regionech úrovně NUTS 2 činila v roce 2013 hrubá přidaná hodnota na zaměstnanou osobu méně než polovinu průměru EU-28 (na mapě 8 zobrazeno nejtmavším odstínem červené). Tyto regiony byly rozesety po celé východní části EU. Nízkou produktivitu práce vykázaly všechny bulharské regiony, všechny regiony České republiky kromě dvou (Střední Čechy a region hlavního města Praha), všechny polské regiony kromě dvou (Dolnośląskie a region hlavního města Mazowieckie), všechny rumunské regiony kromě jednoho (region hlavního města Bucureşti - Ilfov) a dva slovenské regiony (Stredné Slovensko a Východné Slovensko); méně než poloviny průměru EU-28 dosáhla produktivita práce rovněž ve dvou ze tří pobaltských členských států (Lotyšsko a Litva).

Zdroje a dostupnost údajů

ESA 2010

Evropský systém národních a regionálních účtů (ESA) poskytuje metodiku pro národní účty v EU. Nejnovější verze ESA 2010 (v angličtině) byla přijata v květnu 2013 a uplatňuje se od září 2014. Proto je toto první vydání regionální ročenky Eurostatu, jež vychází z ESA 2010. Je třeba poznamenat, že přechod na ESA 2010 byl součástí širší celosvětové iniciativy, neboť ESA 2010 je protějškem Systému národních účtů Organizace spojených národů z roku 2008 a je s ním plně v souladu (SNA 2008 (v angličtině)).

ESA 2010 obsahuje harmonizovanou metodiku, jež by se měla v EU využívat při vytváření národních a regionálních účtů. Zajišťuje, aby se ekonomické statistiky o hospodářství členských států EU sestavovaly konzistentně, srovnatelně, spolehlivě a aktuálně. Právním základem pro tyto statistiky je nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (č. 549/2013).

ESA 2010 byl revidován, aby zohlednil řadu změn, jež měly v nedávných letech vliv na hospodářský rozvoj, konkrétně jde o: zvyšující se význam informačních a komunikačních technologií; rostoucí význam nehmotných aktiv, produktů a služeb duševního vlastnictví a ekonomickou globalizaci. Nová metodika mimo jiné zohledňuje výdaje na zbraňové systémy (počítají se jako investice) a podrobněji analyzuje penzijní systémy. V mnoha případech je nejzásadnější změnou metodiky, pokud jde o dopad na základní ukazatel HDP, kapitalizace výdajů na výzkum a vývoj (VaV).

Na regionální úrovni rozlišujeme dva druhy účinků:

dopad změn na národní úrovni, jež nevedou ke konkrétním regionálním rozdílům – např. zahrnutí výdajů na zbraňové systémy vedlo ke změnám regionálního HDP, jež se projevily ve všech regionech stejně.
dopad změn, jež vedou k regionálním rozdílům – např. nakládání s výdaji na VaV jako s investicí, což pravděpodobně zvýší regionální rozdíly v HDP na hlavu, protože regiony s vysokou úrovní výdajů na VaV bývají poměrně „bohaté“.

Je třeba vzít na vědomí, že změny spojené s prováděním ESA 2010 neměly žádný dopad na přidělování strukturálních fondů podle víceletého finančního rámce na období 2014–2020; o těchto příspěvcích se rozhodlo již v roce 2012 na základě údajů o regionálním HDP v referenčním období 2007–2009.

Další informace o přechodu z ESA 95 na ESA 2010 jsou uvedeny na internetové stránce Eurostatu (v angličtině).

Rozsah informací

Statistiky regionálních hospodářských účtů jsou většinou uváděny pro regiony úrovně NUTS 2. Z Německa jsou k dispozici pouze údaje o regionech úrovně NUTS 1, údaje ze Švýcarska máme k dispozici pouze na celostátní úrovni. O norských regionech máme poslední statistiky z roku 2012.

Je třeba mít na paměti, že úplné časové řady nejsou dostupné ze všech regionů: je třeba proto obezřetně přistupovat k analýze map, jež zobrazují vývoj v čase; v poznámkách pod čarou jsou uvedeny všechny odchylky od standardního rozsahu informací.

Definice ukazatelů

Hrubý domácí produkt (HDP)

HDP je základním ukazatelem celkového hospodářského zdraví země. Je to agregovaná míra produkce, jež se rovná celkové hrubé přidané hodnotě všech usazených institucionálních jednotek zapojených do produkce, plus veškeré daně a minus veškeré podpory týkající se produktů, jež nejsou započteny do hodnoty výstupů. Hrubá přidaná hodnota je rozdíl mezi výstupem a mezispotřebou.

HDP na zaměstnanou osobu slouží k získání celkového obrazu o konkurenceschopnosti a produktivitě národních /regionálních hospodářství. Závisí v určité míře na struktuře celkové zaměstnanosti. Může být například snížen změnou plného pracovního úvazku na částečný pracovní úvazek.

Hrubá přidaná hodnota

Hrubá přidaná hodnota v základních cenách je vyrovnávací položkou účtu výroby v rámci národních účtů. Je definována jako výstup v základních cenách minus mezispotřeba v kupních cenách. Základní cena je částka, kterou může výrobce obdržet od kupujícího za jednotku produktu minus veškeré daně plus veškeré podpory týkající se produktu.

Hrubou přidanou hodnotu můžeme rozčlenit podle činností: celková hrubá přidaná hodnota v základních cenách ze všech činností plus daně minus podpory týkající se produktu rovná se HDP. Na nejagregovanější úrovni analýzy je stanoveno deset okruhů NACE Rev. 2, ale pro účely tohoto článku byly tyto okruhy agregovány do následujících skupin:

zemědělství, myslivost, lesnictví a rybářství (sekce A NACE);
průmysl (sekce B–E NACE);
stavebnictví (sekce F NACE);
obchod, doprava, ubytování, stravování a pohostinství; informační a komunikační služby; peněžnictví a pojišťovnictví; činnosti v oblasti nemovitostí; odborné, vědecké a technické, administrativní a podpůrné služby (sekce G–N NACE), v tomto článku uváděné jako „tržní služby“;
veřejná správa, obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče; kulturní, zábavní, rekreační a ostatní služby a činnosti domácností a činnosti exteritoriálních organizací a orgánů (sekce O–U NACE), v tomto článku uváděné jako „veřejná správa a jiné služby“.

Kontext

Měření hospodářského rozvoje

Hospodářský rozvoj se obvykle vyjadřuje pomocí HDP, což je ukazatel, který lze v regionálním kontextu použít k měření makroekonomické aktivity a růstu a který může rovněž poskytnout základ pro porovnávání jednotlivých regionů. HDP je rovněž významným ukazatelem z hlediska politiky, neboť je zásadně důležitý při určování výše příspěvku každého členského státu EU do rozpočtu EU, a tříletý průměr HDP se používá pro rozhodování o tom, které regiony by měly mít nárok na podporu ze strukturálních fondů EU.

HDP na hlavu je často považován za zástupný (proxy) ukazatel celkové životní úrovně. Politické debaty by se však na něj neměly spoléhat jako na jediný zdroj informací, protože nebere v úvahu externality, jako je udržitelnost životního prostředí nebo sociální začleňování, které jsou v rostoucí míře pokládány za důležité aspekty kvality života.

Na tuto problematiku se zaměřila řada mezinárodních iniciativ a v srpnu 2009 přijala Evropská komise sdělení nazvané Překročit HDP: měření pokroku v měnícím se světě (KOM(2009) 433 v konečném znění), které nastínilo řadu opatření pro zlepšení a doplnění HDP jako ukazatele. Bylo konstatováno, že je jednoznačně nezbytné doplnit HDP o statistiky týkající se dalších ekonomických a sociálních otázek a otázek z oblasti životního prostředí, na kterých v zásadní míře závisí blahobyt lidí. Nedávný vývoj v oblasti těchto doplňujících ukazatelů je podrobně popsán v pracovním dokumentu Progress on ‘GDP and beyond’ actions (SWD(2013) 303 final) (v angličtině), v němž bylo potvrzeno, že využívání širších ukazatelů než HDP, a to i na regionální a místní úrovni, je ve veřejném zájmu. Více informací o kvalitě života najdete v tomto článku (v angličtině).

Hospodářské politiky

Regionální nerovnosti mohou být způsobeny mnoha faktory, včetně geografické odlehlosti nebo řídkého zalidnění, sociálních a ekonomických změn nebo dědictví dřívějších ekonomických systémů. Tyto nerovnosti se mohou projevovat mimo jiné v podobě sociální deprivace, nízké kvality zdravotní péče nebo vzdělávání, vyšší míry nezaměstnanosti nebo nedostatečné infrastruktury.

Cílem regionální politiky EU je podpořit širší agendu strategie Evropa 2020. Regionální politika EU je utvářena tak, aby podporovala solidaritu a soudržnost, tak aby každý region mohl naplnit svůj potenciál, a zároveň posilovala konkurenceschopnost a zaměstnanost a zvyšovala životní úroveň v „chudších“ regionech co nejrychleji na průměrnou úroveň EU.

Politika soudržnosti

Více než jedna třetina rozpočtu EU je vyčleněna na politiku soudržnosti, jejímž cílem je odstranění ekonomických, sociálních a územních rozdílů v EU, například prostřednictvím restrukturalizace upadajících průmyslových oblastí nebo diverzifikace venkovských oblastí. Zároveň regionální politika EU usiluje o zvyšování konkurenceschopnosti regionů, podporu hospodářského růstu a vytváření nových pracovních míst. Regionální politika EU je investiční politikou podporující tvorbu pracovních míst, konkurenceschopnost, hospodářský růst, lepší kvalitu života a udržitelný rozvoj.

Pro období 2014–2020 bylo zaměření politiky soudržnosti EU změněno (v angličtině) a jejím aktuálním cílem je dosáhnout maximálního dopadu na růst a pracovní místa. V tomto období bude EU investovat do evropských regionů celkem 351 miliard EUR. Investice budou pokračovat ve všech regionech, ale byly přijaty reformy politik, které mění úrovně podpory podle této klasifikace:

méně rozvinuté regiony (HDP < 75 % průměru EU-27);
přechodové regiony (HDP 75 % – 90 % průměru EU-27) a
rozvinutější regiony (HDP > 90 % průměru EU-27).

Cílem regionální politiky EU je pomoci všem regionům naplnit jejich potenciál, a to zvyšováním konkurenceschopnosti a životní úrovně v nejchudších regionech tak, aby se přiblížily průměru EU (konvergence). Regionální hospodářská politika si klade za cíl povzbuzovat investice do regionů prostřednictvím lepší dostupnosti, poskytování kvalitních služeb a ochrany životního prostředí, což má podpořit inovace a podnikání a vytváření pracovních příležitostí a zároveň eliminovat nerovnosti, které se mohou projevovat v sociální deprivaci, špatných podmínkách bydlení a také v oblasti vzdělávání a zdravotní péče, ve vyšší nezaměstnanosti nebo v nedostatečné infrastruktuře.

Podpora pracovních míst, hospodářského růstu a investic

V roce 2014 stanovila Evropská komise podporu pracovních míst, hospodářského růstu a investic jako svou hlavní prioritu. Jedná se o významnou novou iniciativu, jež má uvolnit veřejné i soukromé investice a zaměří se na rozvoj infrastruktury, jako je širokopásmový internet, energetické sítě a doprava. Ve svém sdělení s názvem „Investiční plán pro Evropu“ (COM(2014) 0903 final) Evropská komise zdůrazňuje úlohu členských států a regionálních orgánů při co nejúčinnějším využití strukturálních fondů EU a celé škály finančních nástrojů ve formě úvěrů, kapitálu a záruk.