Statistika trestné činnosti

Údaje ze srpna 2012. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Anglická verze je aktuálnější.

Tabulka 1: Policisté, 1999–2009 - Zdroj: Eurostat (crim_plce), (demo_pjan) a (demo_r_d2jan) a odbor pro ekonomické a sociální otázky Organizace spojených národů (World Population Prospects: revize z roku 2010)

Tabulka 2: Zločiny zaznamenané policií, 1999–2009
(1 000) - Zdroj: Eurostat (crim_gen)

Obrázek 1: Přečiny zaznamenané policií, EU-27, 2005–2009 (1)
(2005=100) - Zdroj: Eurostat (crim_gen)

Obrázek 2: Vraždy, roční průměr, 2007–2009
(na 100 000 obyvatel) - Zdroj: Eurostat (crim_gen), (demo_pjan) a (demo_r_d2jan) a odbor pro ekonomické a sociální otázky Organizace spojených národů (World Population Prospects: revize z roku 2010)

Tabulka 3: Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, 1999–2009 - Zdroj: Eurostat (crim_pris), (demo_pjan) a (demo_r_d2jan) a odbor pro ekonomické a sociální otázky Organizace spojených národů (World Population Prospects: revize z roku 2010)

V současné době dostupné statistiky Evropské unie (EU) týkající se trestné činnosti a trestního soudnictví odrážejí rozmanitost policejní práce a právních systémů v EU. Srovnání statistiky trestné činnosti mezi jednotlivými členskými státy by se měla zaměřit na sledování trendů v čase, a ne tolik na přímé srovnávání úrovní kriminality v jednotlivých zemích v konkrétním roce. Údaje totiž mohou být ovlivněny řadou faktorů, například různými úrovněmi trestnosti, výkonností systémů trestního soudnictví a postupy policie při vyšetřování. Je také pravděpodobné, že poměrně velká část trestných činů není nikdy hlášena. Pracuje se také na lepší srovnatelnosti statistiky trestné činnosti napříč členskými státy EU.

Hlavní statistické výsledky

V roce 2009 bylo v EU-27 1,7 milionu policistů. Ve srovnání se situací o čtyři roky dříve tedy došlo k celkovému zvýšení jejich počtu o 2,7 % (do srovnání nejsou zahrnuty Belgie a Bulharsko) – viz tabulka 1. Mezi lety 1999 a 2009 došlo k několika poměrně rychlým změnám ve velikosti národních policejních složek - ve všech pobaltských členských státech a v Severním Irsku byly policejní složky zredukovány o více než 10 %; v Rumunsku, Německu, České republice a Rakousku bylo snižování stavu méně výrazné. Všechny ostatní členské státy naopak zaznamenaly navýšení počtu zaměstnanců v řadách policie.

Relativní míru velikosti jednotlivých policejních složek lze zjistit analýzou počtu policistů na 100 000 obyvatel. V roce 2009 bylo v EU-27 v průměru 338 policistů na 100 000 obyvatel. Na Kypru byla tato průměrná míra téměř dvojnásobná: v průměru tam bylo 672 policistů na 100 000 obyvatel. Druhou nejvyšší míru vykázalo Španělsko (506). Na opačném konci žebříčku jsou s nejnižším počtem policistů na 100 000 obyvatel Finsko (156), Dánsko (197) a Švédsko (207).

V roce 2009 bylo v EU-27 hlášeno přibližně 28 milionů trestných činů (viz tabulka 2). Od roku 2000 se počet trestných činů hlášených v EU-27 zvyšoval, až dosáhl v letech 2002 a 2003 maxima a poté až do roku 2009 každoročně klesal. O více než 10 % poklesl jejich počet mezi lety 2003 a 2009 na Maltě, ve Spojeném království, Polsku, Řecku a Francii.

Obrázek 1 znázorňuje vývoj počtu hlášených trestných činů v EU-27 v letech 2005 až 2009, pokud jde o přečiny: z hlášených trestných činů za uvedené období nejvíce poklesly krádeže motorových vozidel ( 26 %), ale k výraznému snížení došlo také v počtu vražd a krádeží, jež byly policii hlášeny. Na druhou stranu však mírně vzrostl počet vloupání (3 %) a případů pašování drog (1 %).

Obrázek 2 podrobněji znázorňuje počet vražd, jež policie členských států vyšetřovaly. Tyto údaje se týkají průměru za roky 2007–2009. V celé EU-27 došlo k 1,3 vražd na 100 000 obyvatel – nejvyšší míra této zločinnosti byla zaznamenána v Litvě (8,3) a sousedním Estonsku (6,1) a nejnižší naopak ve Španělsku, Německu, Slovinsku a Rakousku (méně než 1).

Údaje týkající se vězňů zahrnují všechny typy věznic, včetně zařízení pro dospělé a mladistvé a vazebních věznic, avšak nikoli osoby zadržené z administrativních důvodů, jako je probíhající šetření jejich přistěhovaleckého statusu. V roce 2009 bylo v EU-27 více než 630 000 vězňů, což činilo přibližně 127 vězňů na 100 000 obyvatel. Nejvyšší počet vězňů (více než 200 na 100 000 obyvatel) vykázaly pobaltské státy a Polsko. Nejméně jich naopak bylo ve skandinávských zemích (Dánsku, Finsku a Švédsku a také na Islandu a v Norsku), které v roce 2009 vykazovaly méně než 80 vězňů na 100 000 obyvatel. Podobnou míru uvádí rovněž Slovinsko a Irsko a z nečlenských zemí také Švýcarsko – viz tabulka 3.

Zdroje a dostupnost údajů

Eurostat zveřejňuje statistiky trestné činnosti a systémů trestního soudnictví od roku 1950, pokud jde o celkový počet hlášených trestných činů, a od roku 1993, pokud jde o řadu konkrétních deliktů. V databázi se od roku 1987 ukládají rovněž statistiky počtu osob ve výkonu trestu odnětí svobody a od roku 1993 počty policistů.

Údaje ze Spojeného království jsou hlášeny zvlášť pro jurisdikce Anglie a Walesu, Skotska a Severního Irska.

Obecně platí, že by se srovnání mělo provádět na základě trendů, a nikoli na základě aktuální úrovně. Předpokládá se totiž, že hlavní rysy systému vyšetřování trestných činů zůstávají v jednotlivých zemích v průběhu času více méně stejné. Dochází však k různým změnám metodiky či definic a k častému přerušení časových řad.

Srovnání statistiky trestné činnosti mezi jednotlivými zeměmi může ovlivnit řada faktorů, například:

rozdíly v právních řádech a systémech trestního soudnictví;
míra, v níž jsou trestné činy udávány policii a policií vyšetřovány;
rozdíly v časovém průběhu vyšetřování trestného činu (např. kdy byl trestný čin policii oznámen, kdy byl zjištěn podezřelý atd.);
různá pravidla pro záznam několikanásobných trestných činů pro účely statistiky;
různé druhy přečinů, jež jsou ve statistice vedeny v celkovém počtu trestných činů.

Proto by se měly předkládané informace analyzovat s přihlédnutím k těmto nedostatkům.

Rovněž údaje o počtu osob ve věznicích mohou být ovlivněny celou řadou faktorů, například:

počtem případů, o nichž jednají soudy;
procentem odsouzených pachatelů, kterým bylo uloženo ochranné opatření omezující osobní svobodu;
délkou uložených trestů;
počtem osob ve vyšetřovací vazbě;
datem, k němuž byly údaje sebrány (zejména v případech, kdy došlo k amnestii nebo jiným opatřením předčasného propuštění).

Počet osob ve věznicích je celkovým počtem dospělých a mladistvých vězňů (včetně osob ve vyšetřovací vazbě) k 1. září každého roku. Údaje zahrnují delikventy v zařízeních vězeňské správy, nápravných zařízeních pro mladistvé, zařízeních pro drogově závislé a v psychiatrických a jiných léčebnách.

První kroky ke srovnatelnějšímu systému statistiky trestné činnosti a trestního soudnictví byly nastíněny ve sdělení Evropské komise nazvaném „Rozvoj komplexní a soudržné strategie EU k mapování trestné činnosti a trestního soudnictví: Akční plán EU na období let 2006–2010“ (KOM(2006) 437 v konečném znění). Krátkodobým cílem byl sběr údajů na úrovni členských států a posouzení jejich kvality. Dlouhodobým cílem Generálního ředitelství pro vnitřní věci (anglicky) Evropské komise však bylo vytvořit v úzké spolupráci s Eurostatem harmonizovanou metodiku pro sběr statistik z celé EU, jež umožní srovnání struktury a trendů trestné činnosti v jednotlivých členských státech. Na tuto snahu se navazuje v rámci Stockholmského programu z roku 20009 „Otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je“.

Kontext

Postupné rušení hraničních kontrol uvnitř EU Evropanům značně zjednodušilo volný pohyb, ale usnadnilo rovněž páchání trestné činnosti, zejména proto, že orgány činné v trestním řízení a systémy trestního soudnictví obvykle působí pouze v rámci státu.

S přijetím Amsterodamské smlouvy si EU vytyčila za cíl zajistit společný prostor svobody, bezpečnosti a práva. Tento cíl v roce 2004 dále rozvinul Haagský program, v němž bylo vytyčeno deset prioritních oblastí: posílení základních práv a občanství; protiteroristická opatření; vymezení vyváženého přístupu k migraci; rozvoj integrovaného řízení vnějších hranic EU; stanovení společného azylového řízení; maximalizace pozitivního dopadu migrace; nalezení patřičné rovnováhy mezi soukromím a bezpečností při sdílení informací; rozvoj strategického plánu pro boj proti organizovanému zločinu; vytvoření skutečného evropského prostoru spravedlnosti a sdílení odpovědnosti a solidarity.

Členské státy se dohodly, že v rámci harmonizace a rozvoje statistiky systémů evidence trestné činnosti a systémů trestního soudnictví sblíží své definice přečinu a výše trestů za určité typy přečinů. Dále je stanoveno, že rozhodnutí soudů jednotlivých členských států budou uznávána v ostatních členských státech, což je základ soudní spolupráce v trestních záležitostech. Byla rovněž vypracována celá řada nástrojů usnadňujících praktickou přeshraniční spolupráci.

Pokud jde o policejní spolupráci, EU se snaží umožnit orgánům činným v trestním řízení ve všech členských státech přístup k důležitým informacím (jako je DNA, otisky prstů, registrace motorových vozidel či databáze přistěhovalců) a zlepšit policejní spolupráci ve společném rámci ochrany osobních údajů. Přístup k informacím zajišťuje celá řada právních předpisů, mimo jiné směrnice 2006/24/ES o uchovávání údajů, rámcové rozhodnutí 2006/960/SVV na podnět Švédska, prümské rozhodnutí Rady 2008/615/SVV a nařízení 767/2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů mezi členskými státy.

Policejní spolupráci podnítily mimo jiné tyto právní předpisy: rámcové rozhodnutí 2002/465/SVV o společných vyšetřovacích týmech a rozhodnutí Rady 2008/617/SVV o zlepšení spolupráce mezi zvláštními zásahovými jednotkami. Byla rovněž zřízena řada organizací/subjektů, jež mají napomáhat spolupráci mezi různými donucovacími orgány. Jedná se například o Evropskou policejní akademii (CEPOL) (anglicky), Evropský policejní úřad (Europol) (anglicky) nebo Evropskou agenturu pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) (anglicky). EU rovněž podporuje řadu národních a nadnárodních projektů prostřednictvím programů, jako je „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“ (rozhodnutí Rady 2007/125/SVV).