Statistika trestné činnosti

Údaje z ledna 2014. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: září 2016. Anglická verze je aktuálnější.
Obrázek 1: Zaznamenaná kriminalita, EU-28, 2002–2012 (1)
(v milionech) – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Obrázek 2: Trestné činy zaznamenané policií, EU-28, 2007–2012 (1)
(2007 = 100) – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Tabulka 1: Trestné činy zaznamenané policií, 2002–2012 – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Tabulka 2: Násilné trestné činy zaznamenané policií, 2002–2012 – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Tabulka 3: Trestné činy proti životu zaznamenané policií, 2002–2012 – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Obrázek 3: Průměrný počet vražd za rok, 2007–2009 a 2010–2012
(na 100 000 obyvatel) – Zdroj: Eurostat (crim_gen), (demo_pjan) a (demo_r_d2jan)
Tabulka 4: Loupeže zaznamenané policií, 2002–2012 – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Tabulka 5: Vloupání do domů a bytů zaznamenaná policií, 2002–2012 – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Tabulka 6: Krádeže motorových vozidel zaznamenané policií, 2002–2012 – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Tabulka 7: Obchod s drogami zaznamenaný policií, 2002–2012 – Zdroj: Eurostat (crim_gen)
Tabulka 8: Policisté, 2002-2012 – Zdroj: Eurostat (crim_plce)
Obrázek 4: Policisté, roční průměr, 2007–2009 a 2010–2012
(na 100 000 obyvatel) – Zdroj: Eurostat (crim_plce), (demo_pjan) a (demo_r_d2jan)
Tabulka 9: Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody , 2002–2012 – Zdroj: Eurostat (crim_pris)
Obrázek 5: Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, roční průměr, 2007–2009 a 2010–2012
(na 100 000 obyvatel) – Zdroj: Eurostat (crim_pris), (demo_pjan) a (demo_r_d2jan)

Tento článek přibližuje nejnovější statistiky o kriminalitě a trestní spravedlnosti v Evropské unii (EU). Ve statistice, která je v současnosti k dispozici, se odráží různorodost v pojetí policejní činnosti a právních systémech v EU. Z tohoto důvodu by se srovnání statistiky kriminality mezi jednotlivými členskými státy měla zaměřit na sledování trendů v čase, a ne tolik na přímé srovnávání míry kriminality v jednotlivých zemích v konkrétním roce. Údaje totiž mohou být ovlivněny řadou faktorů, například různými úrovněmi trestnosti, výkonností systémů trestního soudnictví a postupy policie při vyšetřování. Policie navíc neeviduje veškerou kriminalitu.

Hlavní statistické výsledky

Trestné činy zaznamenané policií

Tento článek obsahuje statistiky, které uvádějí přečiny zaznamenané policií v členských státech EU a některých dalších evropských zemích. Účelem těchto údajů není popsat veškerou kriminalitu v Evropě: některé trestné činy se nepodaří zaznamenat a změny v objemu konkrétní kriminality mohou být ovlivněny novým způsobem práce policie nebo změnami metodiky.

Obvykle nelze bezprostředně porovnávat druhy kriminality a její míru v různých zemích, poněvadž jejich trestněprávní systémy pracují s odlišnými definicemi trestných činů [1] metodika vykazování, zaznamenávání a počítání trestných činů a míra zaznamenané a nezaznamenané kriminality viz oddíl Zdroje a dostupnost údajů.

Údaje od jednotlivých států byly shrnuty, aby bylo možné získat odhady pro celou EU, a identifikovat tak celkové trendy. Při vyvozování závěrů týkajících se EU nebo členských států by se mělo vycházet z vývoje trendů v průběhu času.

Zaznamenaná kriminalita celkem

Údaje o celkové zjištěné kriminalitě uvádějí pouze činy, které jsou trestné podle trestního zákoníku; méně závažná kriminalita (přestupky) není zahrnuta. Počet trestných činů zaznamenaných v EU-28 od roku 2003 stále klesá (viz obrázek 1), konkrétně v roce 2012 bylo v EU-28 evidováno o 12 % méně trestných činů než v roce 2003. Je třeba poznamenat, že tyto údaje o celkovém počtu zaznamenaných trestných činů zahrnují širší škálu činů, nejen ty, které jsou rozvedeny v níže uvedených analýzách – jmenovitě u některých typů násilné kriminality, vražd, loupeží, majetkové kriminality a drogových trestných činů – a úhrn těchto vybraných trestných činů proto neodpovídá celkovému počtu zaznamenaných trestných činů.

V posledních několika letech bylo možné pozorovat sestupnou tendenci co do objemu zaznamenané kriminality: jak je patrné z obrázku 2, došlo v letech 2007 až 2012 v rámci EU-28 k poklesu u většiny typů trestných činů, které policie zaznamenala. Kriminalita související s obchodem s drogami, loupeže a násilná kriminalita poklesly mezi roky 2007 a 2012 o 4 % až 10 %, zatímco počet krádeží motorových vozidel se za stejné období snižoval o poznání rychleji (-37 %), čímž se potvrdil dlouhodobější trend. Naproti tomu trestný čin vloupání do rodinných domů a bytů vykazuje v EU-28 vzestupný trend: v roce 2012 bylo zaznamenáno o 14 % více případů tohoto trestného činu než v roce 2007.

Z tabulky 1 je patrné, že v deseti členských státech EU počet trestných činů za období 2007 až 2012 vzrostl (u Irska a Francie nejsou časové řady k dispozici). V 16 zbývajících členských státech EU naopak celkový počet zaznamenaných trestných činů poklesl, přičemž největší změna byla patrná v Řecku (-54 %), některých částech Spojeného království (-25 % v Anglii a ve Walesu a -29 % ve Skotsku), v Estonsku (-19 %) a na Slovensku (-18 %); stojí za povšimnutí, že u Řecka je časová řada přerušena, čímž lze do jisté míry vysvětlit zmíněný výrazný pokles.

Ke klesajícímu trendu v rámci EU-28 v tomto období nejvíce přispěly Anglie a Wales, kde došlo k největšímu poklesu počtu zaznamenaných trestných činů – v roce 2012 o 1,2 milionů méně než v roce 2007. U třetích zemí uvedených v tabulce 1 se v období 2007 až 2012 celkový počet trestných činů, které policie zaznamenala v Turecku, zvýšil o 96 %.

Násilná kriminalita

Údaje o násilné kriminalitě zahrnují násilí vůči osobám (například fyzické útoky), loupeže (krádež za použití síly nebo pod pohrůžkou použití síly) a sexuální delikty (včetně znásilnění a sexuálních útoků). Vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy EU používají standardní definici tohoto trestného činu, je těžké tuto kategorii podrobně analyzovat. U Francie navíc údaje o násilné kriminalitě za rok 2012 nezahrnují trestné činy zaznamenané četnictvem (přerušení časové řady), porovnání s celkovou násilnou kriminalitou zaznamenanou v referenčním roce 2011 by tak bylo zkreslující.

Obecný trend v počtu násilných trestných činů zaznamenaných v EU-28 v letech 2007 až 2012 nicméně vykazuje zhruba 10 % pokles. Tento celkový pokles výrazně ovlivnily údaje z Anglie a Walesu, kde počet zaznamenaných násilných trestných činů v období 2007 až 2012 poklesl o 166 000 (tabulka 2). Při pohledu na situaci v ostatních členských státech EU za období 2007 až 2012 se naskýtá různorodý obrázek: jednak výrazný nárůst v Lucembursku (38 %), Maďarsku (26 %) a Dánsku (23 %), a naopak výrazný pokles v Litvě (-42 %), Chorvatsku (-33 %), Skotsku (-32 %), Lotyšsku a na Slovensku (v obou posledně jmenovaných zemích -30 %) a na Maltě (-27 %).

Trestné činy proti životu

Pod definici trestných činů proti životu se řadí úmyslné usmrcení člověka, včetně vraždy, zabití, euthanasie a usmrcení novorozence. Tato definice nezahrnuje nebezpečné řízení vozidla, přerušení těhotenství a asistovanou sebevraždu. Údaje o vraždách jsou předávány poměrně důsledně a rovněž definice se v jednotlivých zemích liší méně než u jiných typů trestných činů. Do uvedených výsledků jsou zahrnuty dokonané trestné činy proti životu, kromě Lotyšska, jehož údaje zahrnují i pokusy o trestný čin proti životu. V některých zemích policie jako vraždu eviduje veškerá úmrtí, která nelze bezprostředně připsat jiné příčině; je tudíž možné, že u této položky dochází k nadměrnému vykazování.

Počet trestných činů proti životu zaznamenaný v jednotlivých zemích je uveden v tabulce 3. Porovnáme-li období 2007–2009 s údaji za období 2010–2012, vykazuje míra trestných činů proti životu na 100 000 obyvatel (viz obrázek 3) sestupný trend: lze říci, že k poklesu došlo ve všech zemích kromě Řecka, Malty a Rakouska. Přestože míra trestných činů proti životu ve třechpobaltských členských státech poklesla, počet trestných činů proti životu na 100 000 obyvatel zůstal v těchto zemích vyšší než ve všech ostatních členských státech.

Loupeže

Loupež je specifickým druhem násilného trestného činu, který je definován jako krádež za použití síly nebo pod pohrůžkou použití síly. Do této kategorie patří přepadení (krádež tašky či kabelky) a krádež s použitím násilí. Protože údaje o loupežích ve Francii za rok 2012 nezahrnují trestné činy zaznamenané četnictvem (přerušení časové řady), bylo by porovnání s celkovými počty loupeží zaznamenaných v referenčním roce 2011 zkreslující.

Lze říci, že v rámci EU-28 zůstal počet loupeží poměrně stabilní – v období 2007 až 2012 klesl o 4 %. Přestože pobaltské členské státy vykázaly výrazný pokles v počtu loupeží (průměrně -46 % za období 2007–2012), stejně jako Skotsko (-40 %), v několika zemích byl zaznamenán velký nárůst. Počet loupeží se v období 2007 až 2012 více než zdvojnásobil na Kypru, v Dánsku a v Řecku (viz tabulka 4).

Majetková kriminalita

Majetková kriminalita zahrnuje krádež a poškození majetku. Údaje o vloupáních do rodinných domů a bytů a krádeže motorových vozidel jsou uvedeny v tabulkách 5 a 6 a vykazují odlišné trendy. Protože údaje o vloupáních do rodinných domů a bytů a krádežích motorových vozidel ve Francii za rok 2012 nezahrnují trestné činy zaznamenané četnictvem (přerušení časové řady), bylo by porovnání s celkovými počty vloupání do rodinných domů a bytů a krádeží motorových vozidel zaznamenaných v referenčním roce 2011 zkreslující.

Vloupání do rodinného domu nebo bytu je definováno jako obstarání si přístupu do obydlí silou za účelem krádeže majetku. V období 2007 až 2012 došlo v EU-28 k nárůstu o 14 % (obrázek 2). V členských státech EU, u nichž nebyla časová řada v tomto období přerušena, vzrostl počet zaznamenaných případů vloupání do rodinných domů a bytů nejvíce v Řecku (76 %), Španělsku (74 %), Itálii (42 %), Rumunsku (41 %) a Chorvatsku (40 %). Naopak nejvýraznější pokles za pětileté období, k němuž se index v tabulce  5 vztahuje, byl zaznamenán v Litvě (-36 %) a na Slovensku (-29 %); je třeba si povšimnout, že u Španělska je časová řada přerušena, čímž lze do jisté míry vysvětlit zmíněný výrazný nárůst.

Definice krádeže motorového vozidla zahrnuje krádež automobilu, motocyklu, autobusu a nákladního vozidla a rovněž stavebního a zemědělského vozidla. Počet krádeží motorových vozidel v EU v uplynulých letech setrvale klesal, a to částečně v důsledku technických vylepšení zabezpečení vozidel proti krádeži. Počet trestných činů zaznamenaných v této kategorii na území EU-28 poklesl v období 2007 až 2012 o 37 %, přičemž počet krádeží motorových vozidel v Anglii a ve Walesu se snížil o více než polovinu (v obou zemích -53 %), stejně jako ve Skotsku. V Řecku se počet krádeží motorových vozidel v období 2007 až 2012 zvýšil o 38 % (tabulka 6).

Drogové trestné činy

Obchod s drogami je podmnožinou širšího vymezení drogových trestných činů. Patří do něj nelegální držení, pěstování, výroba, zásobování, přeprava, dovoz, vývoz a financování činnosti související s drogami. Protože údaje o obchodu s drogami ve Francii za rok 2012 nezahrnují trestné činy zaznamenané četnictvem (přerušení časové řady), bylo by porovnání s celkovými počty pro obchod s drogami zaznamenanými v referenčním roce 2011 zkreslující.

Ve srovnání s trendy, které byly zaznamenány u několika jiných druhů kriminality, došlo za období 2007 až 2012 v EU-28 u trestných činů souvisejících s obchodem s drogami k relativně malému (-5 %) poklesu (viz obrázek 2). Výrazný pokles byl zaznamenán ve Skotsku (-48 %) a Estonsku (-40 %) – viz tabulka 7 – zatímco v některých velkých členských státech EU byl zaznamenán menší pokles, jmenovitě v Německu (-26 %); velmi výrazné snížení se projevilo v Maďarsku, z většiny jej lze nicméně přičíst na vrub přerušení časové řady. Většina členských států (18 členských států, a rovněž Severní Irsko, Anglie a Wales) ovšem v období 2007 až 2012 zaznamenala nárůst celkového počtu trestných činů souvisejících s obchodem s drogami, přičemž k největšímu nárůstu došlo v Litvě a ve Švédsku, kde se počet těchto trestných činů v uvedeném období více než zdvojnásobil. Navíc, pokud jde o třetí země uvedené v tabulce 7, se například v Turecku počet trestných činů souvisejících s obchodem s drogami v letech 2007 až 2012 více než ztrojnásobil.

Počet policistů zůstal stabilní

Tato kategorie zahrnuje kriminální policii, dopravní policii, pohraniční policii, četnictvo, uniformovanou policii, městské strážníky a příslušníky obecní policie; zahrnuti naopak nejsou občanští zaměstnanci, celníci, příslušníci daňové policie, vojenské policie, příslušníci tajných služeb, policejní zálohy se zvláštními úkoly, kadeti a justiční policie. Je však třeba poznamenat, že v jednotlivých právních systémech se tato definice liší.

Celkový počet policistů v EU-28 byl v uplynulých letech stabilní. Počet policistů v EU kromě Severního Irska a Bulharska se v letech 2007 až 2012 zvýšil o 2,3 % (viz tabulka 8). Z členských států EU měly v roce 2012 nejvyšší stavy policistů Itálie, Španělsko a Německo; společně tyto země představovaly 45 % z celkového počtu policistů v EU.

V přepočtu na obyvatele bylo v období 2010 až 2012 nejvíce policistů na Kypru (631 policistů na 100 tisíc obyvatel) a nejméně naopak ve Finsku (151 policistů na 100 tisíc obyvatel) – viz obrázek 4. V poměru k velikosti populace se v období 2007 až 2009 a 2010 až 2012 výrazně zvýšil počet policistů v Maďarsku a Estonsku (ačkoliv u obou zemí došlo v tomto období k přerušením časové řady) a rovněž v Belgii, Španělsku a Řecku. Naopak největší poklesy v počtu policistů na jednoho obyvatele zaznamenaly v tomto období Francie a Kypr.

Počet osob ve výkonu trestu odnětí svobody se stále zvyšuje

Do údajů o počtech osob ve výkonu trestu odnětí svobody jsou zahrnuti dospělí a mladiství vězni a osoby ve vazbě ve všech typech vězeňských zařízení. Osoby zadržované z administrativních důvodů (například šetření přistěhovaleckého statusu) zahrnuty nejsou.

V roce 2012 dosáhl v EU-28 (kromě Skotska) počet vězněných osob 643 000 a v období 2007 a 2012 tento celkový počet vězněných osob v EU-28 (opět kromě Skotska) vzrostl o 7 % (viz tabulka 9). Počet vězněných osob na Maltě se v tomto období zvýšil o více než polovinu (53 %), v Itálii a na Slovensku o více než třetinu (35 %, resp. 34 %). U třetích zemí uvedených v tabulce 9 došlo k velkému nárůstu (v relativním vyjádření) v Lichtenštejnsku (97 %), Černé Hoře (51 %) a v Turecku (41 % v období 2007 až 2011); je třeba si povšimnout přerušení časové řady, čímž lze částečně vysvětlit zmíněný velký nárůst v Černé Hoře.

Analýza počtu vězněných osob ve vztahu k celkovému počtu obyvatel je uvedena na obrázku 5 jako průměr za období 2007 až 2009 a 2010 až 2012. V těchto dvou obdobích byl nejvyšší počet vězněných osob v přepočtu na obyvatele zaznamenán ve třech pobaltských členských státech: při srovnání zmíněných dvou období zůstal uvedený počet stabilní v Lotyšsku, v Litvě vzrostl, zatímco v Estonsku poklesl. V EU-28, kromě Skotska, připadalo v období 2010 až 2012 průměrně 128 vězňů na 100 tisíc obyvatel, zatímco v období 2007 až 2009 činil tento údaj 125. Nejnižší míra byla v období 2010 až 2012 v severských členských státech a ve Slovinsku (60 až 72 vězňů na 100 tisíc obyvatel).

Zdroje a dostupnost údajů

Eurostat zveřejňuje statistiky kriminality a systémů trestního soudnictví od roku 1950, pokud jde o celkový počet zaznamenaných trestných činů, a od roku 1993, pokud jde o řadu konkrétních trestných činů. V databázi se od roku 1987 ukládají rovněž statistiky počtu osob ve výkonu trestu odnětí svobody a od roku 1993 počty policistů.

Údaje ze Spojeného království jsou hlášeny zvlášť pro jurisdikce Anglie a Walesu, Skotska a Severního Irska.

Obecně platí, že by se srovnání statistik kriminality a systémů trestního soudnictví mělo provádět na základě trendů, a nikoli na základě aktuální úrovně. Předpokládá se totiž, že hlavní rysy systému zaznamenávání trestných činů zůstávají v jednotlivých zemích v průběhu času více méně stejné. Dochází však k různým změnám metodiky či definic a k častému přerušení časových řad.

Srovnání statistik kriminality mezi jednotlivými zeměmi může ovlivnit řada faktorů, například:

  • rozdíly v právních řádech a systémech trestního soudnictví;
  • míra, v níž jsou trestné činy oznamovány policii a policií zaznamenány;
  • rozdíly v časovém průběhu zaznamenání trestného činu (např. kdy byl trestný čin policii oznámen, kdy byl zjištěn podezřelý atd.);
  • různá pravidla pro záznam několikanásobných trestných činů pro účely statistiky;
  • různé druhy trestných činů, které jsou ve statistice vedeny v celkovém počtu trestných činů.

Proto by se měly předkládané informace analyzovat s přihlédnutím k těmto nedostatkům.

Rovněž údaje o počtu osob ve věznicích mohou být ovlivněny celou řadou faktorů, například:

  • počtem případů, o nichž jednají soudy;
  • podílem odsouzených pachatelů, kterým byl uložen trest odnětí svobody;
  • délkou uložených trestů;
  • počtem osob ve vyšetřovací vazbě;
  • datem, k němuž byly údaje zjišťovány (zejména v případech, kdy došlo k amnestii nebo jiným opatřením předčasného propuštění).

Počet osob ve věznicích je celkovým počtem dospělých a mladistvých vězňů (včetně osob ve vyšetřovací vazbě) k 1 září každého roku. Údaje zahrnují pachatele v zařízeních vězeňské správy, nápravných zařízeních pro mladistvé, zařízeních pro drogově závislé a v psychiatrických a jiných léčebnách.

Pracuje se také na lepší srovnatelnosti statistiky kriminality mezi členskými státy EU. První kroky ke srovnatelnějšímu systému statistiky kriminality a trestního soudnictví byly nastíněny ve sdělení Evropské komise nazvaném „Mapování kriminality v Evropské unii: Akční plán pro statistiku na období 2011–2015“ (KOM(2011) 713 v konečném znění).

Kontext

Postupné rušení pohraničních kontrol uvnitř EU Evropanům značně zjednodušilo volný pohyb, ale usnadnilo rovněž páchání trestné činnosti, zejména proto, že orgány činné v trestním řízení a systémy trestního soudnictví obvykle působí pouze v rámci státu.

S přijetím Amsterodamské smlouvy si EU vytyčila za cíl zajistit společný prostor svobody, bezpečnosti a práva. Tento cíl v roce 2004 dále rozvinul Haagský program, v němž bylo vytyčeno deset prioritních oblastí: posílení základních práv a občanství; protiteroristická opatření; vymezení vyváženého přístupu k migraci; rozvoj integrovaného řízení vnějších hranic EU; stanovení společného azylového řízení; maximalizace pozitivního dopadu migrace; nalezení patřičné rovnováhy mezi soukromím a bezpečností při sdílení informací; rozvoj strategického plánu pro boj proti organizovanému zločinu; vytvoření skutečného evropského prostoru spravedlnosti a sdílení odpovědnosti a solidarity.

Rozhodnutí soudů jednotlivých členských států budou uznávána v ostatních členských státech, což je základ soudní spolupráce v trestních záležitostech. Byla rovněž vypracována celá řada nástrojů usnadňujících praktickou přeshraniční spolupráci.

Členské státy se dohodly, že v rámci harmonizace a rozvoje statistiky systémů evidence kriminality a systémů trestního soudnictví sblíží své definice trestných činů a výše trestů za určité typy trestných činů.

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Databáze

Crimes recorded by the police (crim_gen)
Crimes recorded by the police - NUTS 3 regions (crim_gen_reg)
Crimes recorded by the police: homicide in cities (crim_hom_city)
Crimes recorded by the police: historical data (total crime) 1950-2000 (crim_hist)
Police officers (crim_plce)
Prison population (crim_pris)
Prison population: historical data 1987-2000 (crim_pris_hist)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Další informace

Externí odkazy


Reference

  1. Například v Řecku, na Kypru, v Lucembursku, na Islandu a v Lichtenštejnsku se nepoužívá kategorie „vloupání do domů a bytů“, a vloupání například do prodejen, garáží apod. se tak evidují souhrnně pod položkou vloupání. Údaje od těchto zemí proto není možné přímo porovnávat s údaji od zemí, které uvádějí pouze vloupání do obytných objektů.