Archive:Produkce a dovoz energie

Údaje ze září 2011. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze.

Závislost Evropské unie (EU) na dovozu energie, zejména ropy a v poslední době i zemního plynu, je důvodem, proč se politiky zaměřují na řešení otázky bezpečnosti dodávek energie. Tento článek se zabývá otázkami produkce primární energie v EU a zvyšující se závislosti na dovozu energie z nečlenských zemí v důsledku schodku mezi produkcí a spotřebou. Skutečností je, že v roce 2009 více než polovina (53,9 %) hrubé domácí spotřeby energie EU pocházela z dovezených zdrojů.

Tabulka 1: Produkce energie, 1999 a 2009
(miliony tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat (ten00076), (ten00080), (ten00077), (ten00079), (ten00078) a (ten00081)

Obrázek 1: Produkce primární energie, EU-27, 2009
(% z celkové produkce, na základě tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat (ten00080), (ten00077), (ten00079), (ten00078), (ten00081) a (ten00082)

Obrázek 2: Vývoj produkce primární energie (podle druhu paliva), EU-27, 1999–2009
(1999=100, na základě tun ropného ekvivalentu) - Zdroj: Eurostat, (ten00076), (ten00081), (ten00080), (ten00079), (ten00078) a (ten00077)

Tabulka 2: Čistý dovoz primární energie, 2001–2009 - Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (tps00001)

Tabulka 3: Hlavní původ dovozu primární energie, EU-27, 2001–2009
(podíl dovozu ze zemí mimo EU-27 v %) - Zdroj: Eurostat (nrg_122a), (nrg_123a) a (nrg_124a)

Tabulka 4: Míra energetické závislosti, EU-27, 1999–2009
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu) – Zdroj: Eurostat (nrg_100a), (nrg_101a), (nrg_102a) a (nrg_103a)

Obrázek 3: Míra energetické závislosti – všechny produkty, 2009
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu) – Zdroj: Eurostat (tsdcc310) a (nrg_100a)

Hlavní statistické výsledky

Primární produkce

Produkce primární energie v EU-27 dosáhla v roce 2009 celkem 812,2 milionů tun ropného ekvivalentu (toe). Pokračoval tedy obecně klesající trend produkce v EU-27 v důsledku vyčerpávání surovin a/nebo názoru producentů, kteří považují využívání omezených zdrojů za neekonomické. Nejvyšší produkci vykázalo Spojené království s podílem na celkové produkci EU-27 ve výši 19.2 %, nicméně to znamenalo podstatné snížení ve srovnání s produkcí před deseti lety (podíl na celkové produkci EU-27 ve výši 29,3 % v roce 1999). Největšími producenty primární energie byly v roce 2009 Spojené království, Francie a Německo, následované Polskem a Nizozemskem (viz tabulka 1). Spojené království zaznamenalo zdaleka největší snížení produkce primární energie (v období let 1999 až 2009 produkce klesla o 122,2 mil. toe); další nejvyšší pokles zaznamenalo Polsko (16,2 mil. toe) a Německo (9,7 mil. toe). K největšímu nárůstu produkce primární energie během desetiletého období 1999–2009 došlo v Nizozemsku (3,7 mil. toe), Francii (2,6 mil. toe) a České republice (2,4 mil. toe).

Produkce primární energie v EU-27 byla v roce 2009 rozložena na řadu různých energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším byla jaderná energie (28,4 % z celkové produkce); významnost jaderného paliva byla obzvláště vysoká v Belgii, Francii, Litvě a na Slovensku – na národní produkci primární energie se podílela více než polovinou. Přibližně pětinou se na celkové produkci primární energie EU-27 podílela tuhá paliva (20,4 %, převážně uhlí), zemní plyn (18,8 %) a obnovitelné zdroje energie (18,3 %), zatímco surová ropa se na celkové produkci podílela (12,8 %) (viz obrázek 1).

Růst primární produkce z obnovitelných zdrojů energie byl vyšší než ze všech ostatních druhů energie a zvláště silný je od roku 2002 (viz obrázek 2). Skutečně se zdá, že v tomto roce nastal určitý předěl, kdy došlo ke zrychlení produkce obnovitelné energie, jež se v období let 2002 až 2009 zvýšila o 52,4 % a v období od 1999 až 2009 celkově o 60,2 %. Naopak úroveň produkce z ostatních primárních zdrojů energie v letech 1999 až 2009 obecně klesla. Nejvyšší pokles produkce primární energie byl zaznamenán u surové ropy (–42,3 %), tuhých paliv (–26,1 %) a zemního plynu (–24,6 %), k mírnějšímu poklesu, o 5,2 %, došlo u jaderné energie.

Dovoz

V důsledku útlumu primární produkce černého uhlí, lignitu, surové ropy, zemního plynu a v nedávné době jaderné energie se EU ocitla v situaci, kdy stále více závisí na dovozu primární energie, aby uspokojila poptávku. Dovoz primární energie zemí EU-27 v roce 2009 převýšil vývoz o přibližně 943,6 mil. toe. Největšími čistými dovozci primární energie byly obecně nejlidnatější členské státy, s výjimkou Spojeného království a Polska (které stále mají vlastní zásoby ropy/zemního plynu a uhlí). Od roku 2004 bylo z členských států EU pouze Dánsko čistým vývozcem primární energie (viz tabulka 2).

V posledních letech se prudce změnil původ dovozu energie EU-27, jelikož Rusko si udrželo své postavení hlavního dodavatele surové ropy a zemního plynu a stalo se největším dodavatelem černého uhlí (viz tabulka 3). V roce 2009 přibližně 33,1 % dovozu surové ropy do EU-27 pocházelo z Ruska; znamenalo to návrat k podílům, které mělo v roce 2006 a 2007, v roce 2008 se tento podíl snížil na 31,4 %. Rusko se v roce 2006 stalo hlavním dodavatelem černého uhlí, čímž předběhlo Jižní Afriku, Austrálii předběhlo v roce 2004 a Kolumbii v roce 2002; podíl Ruska na dovozu černého uhlí do EU-27 stoupl z 11,5 % v roce 2001 na 30,2 % v roce 2009, čímž výrazně převýšilo druhý nejvyšší podíl zaznamenaný Kolumbií (17,6 %). Naopak podíl Ruska na dovozu zemního plynu do EU-27 se v letech 2001 až 2009 snížil z 47,7 % na 34,2 %, zatímco podíl Norska vzrostl z 22,8 % na 30,7 %.

Zabezpečení dodávek primární energie do EU může být ohroženo, pokud se vysoký podíl dovozu soustředí na relativně malý počet partnerů. Téměř čtyři pětiny (79,1 %) dovozu zemního plynu do EU-27 v roce 2009 pocházelo z Ruska, Norska či Alžírska. Z podobné analýzy vyplývá, že 57,3 % dovozu surové ropy do EU-27 pocházelo z Ruska, Norska a Libye, zatímco 77,5 % dovozu černého uhlí pocházelo z Ruska, Kolumbie, Jižní Afriky a USA. Existují náznaky o spojení se s novými partnerskými zeměmi v letech 2001 až 2009, i když objem dovozu z nich je stále relativně malý. To je zejména případ dovozu černého uhlí z Indonésie, dovozu surové ropy z Kazachstánu a Ázerbájdžánu či dovozu zemního plynu z Kataru, Libye a Trinidadu a Tobaga.

Závislost EU-27 na dovozu energie se zvýšila z necelých 40 % hrubé spotřeby energie v osmdesátých letech 20. století na 45,1 % v roce 1999 a do roku 2009 vzrostla na 53,9 % (viz tabulka 4). Nejvyšší míra energetické závislosti byla zaznamenána u surové ropy (84,1 %) a zemního plynu (64,2 %). Závislost na dodávkách tuhých paliv a zemního plynu z nečlenských zemích rostla v uplynulém desetiletí rychleji než závislost u surové ropy (která již byla na vysoké úrovni). Od roku 2004 je čistý dovoz energie do EU-27 vyšší než její primární produkce; jinými slovy, více než polovina hrubé domácí spotřeby energie byla zajištěna čistým dovozem.

Dánsko, jakožto čistý vývozce, bylo v roce 2009 jediným členským státem EU-27 se zápornou mírou závislosti (viz obrázek 3). Z ostatních členských států vykazovalo nejnižší míru závislosti Rumunsko, Estonsko, Spojené království a Česká republika (jediné další země, které vykázaly závislost nižší než 30 %); ve stejném období byly Malta, Lucembursko a Kypr téměř zcela závislé na dovozu primární energie.

Zdroje a dostupnost údajů

Energetické komodity těžené nebo dobývané přímo z přírodních zdrojů se nazývají primární energetické zdroje, zatímco energetické komodity, které se vyrábějí z primárních energetických zdrojů v transformačních zařízeních, se nazývají odvozené produkty. Produkce primární energie zahrnuje domácí produkci primárních energetických zdrojů a dochází k ní v případě využití přírodních zdrojů například v uhelných dolech, ropných polích, hydroelektrárnách či při výrobě biosložek. Jakmile spotřeba převýší primární produkci, je nutné tento deficit pokrýt dovozem primárních nebo odvozených produktů.

Teplo vyrobené v reaktoru při jaderném štěpení se považuje za primární produkci jaderného tepla, jinými slovy jaderné energie. Stanoví se buď na základě tepla skutečně vyrobeného nebo na základě vykázané hrubé výroby elektřiny a stupně tepelného výkonu jaderné elektrárny. Primární produkce uhlí a lignitu představuje množství vytěžených nebo vyrobených paliv vypočítaná po všech úkonech, kterými se odstraní inertní složky.

Transformace energie z jedné formy do druhé, jako je výroba elektřiny nebo tepla v tepelných elektrárnách nebo výroba koksu v koksovnách, není považována za primární produkci.

Čistý dovoz se počítá jako objem dovozu minus ekvivalentní objem vývozu. Dovoz představuje všechny vstupy do tuzemska včetně objemu tranzitu (zejména prostřednictvím plynovodů a ropovodů); obdobně vývoz zahrnuje veškerá množství vyvážená z tuzemska.

Kontext

Více než polovina energie EU-27 pochází ze zemí mimo EU – a tento podíl roste. Většina této energie pochází z Ruska, jehož spory s tranzitními zeměmi v nedávné době ohrozily plynulost dodávek – například v období od 6. do 20. ledna 2009 byla přerušena dodávka zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu.

Evropská komise přijala v listopadu 2008 druhý strategický přezkum energetické politiky. Zaměřil se na to, jak by mohla EU snížit svou závislost na dovážené energii, zlepšit tak bezpečnost dodávek a zároveň snížit emise skleníkových plynů. Na základě přezkumu byly členské státy vyzvány k energetické solidaritě, byl navržen akční plán pro zabezpečení udržitelných dodávek energie a přijat balíček návrhů týkajících se energetické účinnosti s cílem dosáhnout energetických úspor v klíčových oblastech, jako jsou budovy a elektrické spotřebiče.

V reakci na rusko-ukrajinskou plynovou krizi v lednu 2009 byl revidován legislativní rámec týkající se bezpečnosti dodávek a v září 2009 přijala Evropská rada Směrnici 2009/119/ES, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů. Účelem těchto opatření zaměřených na trh s ropou a zemním plynem bylo zajistit, aby všechny strany přijaly efektivní kroky k prevenci možného narušení dodávek a ke zmírnění jeho důsledků, a zároveň aby byl vytvořen mechanismus, v rámci kterého by členské státy spolupracovaly na účinném řešení jakýchkoli významných narušení dodávek ropy či zemního plynu, ke kterým by mohlo dojít; byl stanoven koordinační mechanismus s cílem umožnit členským státům reagovat v naléhavých případech jednotně a okamžitě.

Bohatá skladba zdrojů energie jakož i různorodost dodavatelů, přepravních tras a dopravních mechanismů mohou sehrát důležitou roli v zabezpečení dodávek energie. Vytváření spolehlivých partnerství s dodavatelskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi se považuje za způsob, jak snížit rizika spojená s energetickou závislostí, a v září 2011 přijala Evropská komise sdělení COM(2011) 539 final s názvem „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“.

V listopadu 2010 přijala Evropská komise iniciativu s názvem „Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii“ (COM(2010) 639 final). Tato strategie definuje energetické priority na období deseti let a stanoví akce, které mají být přijaty k řešení řady výzev, včetně vytvoření trhu s konkurenčními cenami a zabezpečenými dodávkami, posílení vedoucího postavení v technologické oblasti a účinného vyjednávání s mezinárodními partnery.

V témže měsíci přijala Evropská komise iniciativu s názvem „Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť“ (COM(2010) 677 final). Vymezuje prioritní koridory EU pro přenos elektřiny a přepravu zemního plynu a ropy. Byla rovněž navržena sada nástrojů s cílem usnadnit včasnou realizaci těchto prioritních infrastruktur.

V současné době se realizuje řada iniciativ zaměřených na výstavbu plynovodů mezi Evropou a jejími východními a jižními sousedy. Patří k nim plynovod Nord Stream (mezi Ruskem a EU přes Baltské moře), který měl být zprovozněn na podzim roku 2011, South Stream (mezi Ruskem a EU přes Černé moře), jehož dokončení je plánováno na rok 2015, a Nabucco (spojující oblast Kaspického moře a Střední východ s EU), jehož zprovoznění je plánováno na rok 2017.