Statistika zaměstnanosti

Přejít na: navigace , hledání


Extrakce údajů z databáze: června 2017. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a databáze. Plánovaná aktualizace článku: červen 2019.

Tento článek popisuje poslední statistiky Evropské unie (EU) v oblasti zaměstnanosti, včetně analýzy založené na socioekonomických aspektech: ve statistice zaměstnanosti se objevují značné rozdíly, pokud jde o pohlaví, věk a úroveň dosaženého vzdělání. Existují také velké rozdíly na trhu práce mezi jednotlivými členskými státy EU.

Statistiky trhu práce zaujímají důležité místo v mnoha politikách EU, a to poté, co byla v roce 1997 do Amsterodamské smlouvy začleněna kapitola o zaměstnanosti. Míra zaměstnanosti, neboli podíl obyvatel v produktivním věku, kteří mají zaměstnání, je považována za klíčový sociální ukazatel pro účely analýz při zkoumání vývoje na trhu práce.

Mapa 1: Míra zaměstnanosti, věková skupina 20–64, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (lfsi_emp_a)
Obrázek 1: Míra zaměstnanosti podle pohlaví, věková skupina 20–64, 1993–2016
(%)
Zdroj: Eurostat (lfsi_emp_a)
Obrázek 2: Míra zaměstnanosti podle věkové skupiny, 1993–2016
(%)
Zdroj: Eurostat (lfsi_emp_a)
Obrázek 3: Míra zaměstnanosti podle úrovně dosaženého vzdělání, věková skupina 25–64, 1993–2016
(%)
Zdroj: Eurostat (lfsa_ergaed)
Obrázek 4: Zaměstnanost na částečný úvazek jako procento celkové zaměstnanosti podle pohlaví, věková skupina 20–64, 1993–2016
(%)
Zdroj: Eurostat (lfsa_eppga)
Obrázek 5: Osoby v zaměstnání, které mají druhé zaměstnání, podle úrovně dosaženého vzdělání, věková skupina 15–74, 1993–2016
(% všech zaměstnaných osob)
Zdroj: Eurostat (lfsa_e2ged) a (lfsa_egaed)
Obrázek 6: Osoby v zaměstnání podle profese, věková skupina 15–74, EU-28, 2016
(% všech zaměstnaných osob)
Zdroj: Eurostat (lfsa_esegp)
Obrázek 7: Podíl zaměstnanců, kteří mají smlouvy na dobu určitou, podle profesní skupiny, věková skupina 15–74, 2016
(% všech zaměstnaných osob)
Zdroj: Eurostat (lfsa_esegt)

Hlavní statistické výsledky

Míra zaměstnanosti podle pohlaví, věku a úrovně dosaženého vzdělání

V roce 2016 činila míra zaměstnanosti v EU-28 u osob ve věku 20 až 64 let, měřená na základě šetření pracovních sil EU (EU LFS), 71,1 %, což je dosud nejvyšší zaznamenaný roční průměr pro EU. Nicméně za touto průměrnou hodnotou lze nalézt velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi (viz mapa 1). Jediným členským státem s mírou převyšující 80 % je Švédsko (81,2 %). Totéž platí pro státy ESVO Island (87,8 %) a Švýcarsko (83,3 %).

Skupina zemí s mírou 70–80 % zahrnuje Spojené království, Francii a Německo. Tato oblast sahá od Irska na západě až po Maďarsko na východě a zahrnuje také tři pobaltské státy, Finsko a Portugalsko. Země s mírou 60–70 % tvoří dva klastry: jeden zahrnuje západní Středomoří / Jadran (Španělsko, Itálie a Chorvatsko) a druhý na východní hranici EU sahá od jižního pobřeží Baltského moře až po jihozápadní pobřeží Černého moře (Polsko, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko). Kromě toho zahrnuje tato skupina zemí také Belgii. A nakonec skupina jižní Balkán / Kavkaz s mírou nižší než 60 % (Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Řecko a Turecko).

Obrázek 1 znázorňuje vývoj míry zaměstnanosti u žen a mužů od roku 1993. Nejnápadnějším aspektem je snížení rozdílu v míře zaměstnanosti mezi ženami a muži. Ve většině případů je to způsobeno zvýšením míry zaměstnanosti u žen (například ve Španělsku a Nizozemsku), existují však i případy, kdy je menší rozdíl především důsledkem snížení míry zaměstnanosti u mužů (Řecko a Kypr). V další skupině zemí se vyvíjela míra zaměstnanosti u žen a mužů rovnoměrně, takže rozdíl v míře zaměstnanosti podle pohlaví zůstával stabilní. Taková situace například nastala v České republice (rozdíl 19,1 procentního bodu (pp) v roce 1998 a 16,0 pp v roce 2016) a ve Švédsku (2,9 pp v roce 1996 a 3,8 pp v roce 2016). Míra zaměstnanosti je ve všech letech ve všech zemích nižší u žen než u mužů, s výjimkou dvou zemí, Lotyšska a Litvy, kde v roce 2010 došlo k výraznému snížení míry zaměstnanosti u mužů a mnohem mírnějšímu snížení míry u žen.

Z obrázku 1 rovněž vyplývá, že se situace na trhu práce v období, pro které má Eurostat k dispozici údaje, v jednotlivých zemích vyvíjela odlišně. Největší skupina zemí zaznamenala mírný, ale stabilní nárůst míry zaměstnanosti (Belgie, Německo, Francie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Turecko). V jiných zemích zůstala křivka poměrně přímá, jinými slovy, míra zaměstnanosti zůstala stabilní (Dánsko, Itálie, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Norsko a Švýcarsko). V další početné skupině došlo ke značným výkyvům. Přitom byla míra v roce 2016 vyšší než na počátku příslušných období sledování (Bulharsko, Estonsko, Irsko, Španělsko, Lotyšsko, Litva a Polsko).

Z obrázku 2 lze jasně vyčíst, že míra zaměstnanosti v zemích EU-28 u osob ve věku 25–54 let zůstala od roku 2001 prakticky stejná, zatímco u starších osob (ve věku 55–64 let) se značně zvýšila a u mladších osob (ve věku 15–24 let) se snížila.

Míra zaměstnanosti se také značně liší v závislosti na úrovni dosaženého vzdělání (viz obrázek 3). Míra analyzovaná podle úrovně dosaženého vzdělání se udává pro věkovou skupinu 25–64 let, neboť mladší osoby mohou být ještě ve vzdělávání, zejména v terciárním vzdělávání, což se může odrazit v míře zaměstnanosti. Míra zaměstnanosti osob ve věku 25–64 let, které dokončily terciární vzdělávání (krátký cyklus terciárního vzdělávání, bakalářská, magisterská nebo doktorská úroveň vzdělávání (nebo odpovídající úroveň)), v roce 2016 v EU-28 dosáhla 84,8 % a byla mnohem vyšší než míra (54,3 %) zaměstnanosti osob, které dosáhly nejvýše primárního či nižšího sekundárního vzdělání. Míra zaměstnanosti osob s maximálně vyšším sekundárním nebo postsekundárním neterciárním vzděláním v EU-28 činila 74,8 %. Osoby, které dosáhly maximálně nižšího sekundárního vzdělání, měly (ze skupin s touto úrovní vzdělání) nejen nejmenší pravděpodobnost najít si práci, ale byly rovněž tvrdě zasaženy krizí: míra zaměstnanosti v této skupině klesla v letech 2007–2013 o 5,1 procentního bodu, přičemž u osob se středním vzděláním poklesla o 1,7 pp a u osob s vysokoškolským vzděláním o 1,8 pp. Obrázek 3 znázorňuje, že při hledání zaměstnání v Belgii, Bulharsku, České republice, Litvě, Polsku a na Slovensku má zásadní význam mít přinejmenším střední vzdělání, zatímco v Dánsku, Estonsku, Řecku, na Kypru a v Lucembursku na tom záleží méně.

Částečný pracovní úvazek

Podíl pracovníků v EU-28 ve věkové skupině 20–64 let, kteří uvádějí, že jejich hlavní zaměstnání je na částečný úvazek, pomalu ale soustavně vzrůstal, a sice z 14,9 % v roce 2002 na 19,0 % v roce 2015, a poté nepatrně klesl na 18,9 % v roce 2016. Zdaleka nejvyšší podíl pracovníků s částečným pracovním úvazkem byl v roce 2016 zjištěn v Nizozemsku (46,6& nbsp;%), na další místo se zařadily Rakousko, Německo, Belgie, Spojené království, Švédsko, Dánsko a Irsko, kde pracovníci s částečným úvazkem představovali v každé z těchto zemí více než pětinu zaměstnaných osob. Naopak méně běžný je částečný pracovní úvazek v Bulharsku (1,9 % zaměstnaných osob), a také v Maďarsku, Chorvatsku, České republice a na Slovensku (od 4,8 % do 5,7 %) — viz obrázek 4.

Výskyt pracovních poměrů na částečný úvazek (definice viz Zdroje a dostupnost údajů) je velmi rozdílný u mužů a u žen. Téměř jedna třetina (31,4 %) zaměstnaných žen ve věku 20–64 let v EU-28 pracovala v roce 2016 na částečný úvazek, což je mnohem větší podíl než u mužů (8,2 %). V Nizozemsku pracovaly v roce 2016 na částečný úvazek téměř tři čtvrtiny (74,8 %) všech zaměstnaných žen, což je zdaleka největší podíl mezi členskými státy EU. Práce na částečný úvazek se v letech 1993 až 2016 výrazně rozšířila v Německu, Irsku, Itálii a Rakousku, zatímco na Islandu se výrazně snížila.

Osoby s více než jedním zaměstnáním

Z obrázku 5 vyplývá, že podíl osob, které mají více než jedno zaměstnání, je malý, a že druhé zaměstnání mají spíše osoby s vysokoškolským vzděláním, než osoby se střední nebo nízkou úrovní vzdělání. V zemích EU-28 byla tato situace ve všech letech, pro která jsou k dispozici údaje (2002–2016), velice stabilní. U vysokoškolsky vzdělaných osob činil podíl 5 % a u dvou dalších skupin 3 %. Nejvyšší úroveň zaznamenaná v členských státech činí 16,3 % (vysokoškolsky vzdělané osoby v Polsku v roce 2000) a nejnižší je 0,3 % (osoby se střední úrovní vzdělání, Bulharsko, 2010–2016). Další země, v nichž je vcelku obvyklé mít druhé zaměstnání, jsou Dánsko, Estonsko, Lotyšsko, Nizozemsko, Portugalsko, Švédsko, Island a Norsko.

Zaměstnání

Naprosto největší skupinou v EU-28 byly v roce 2016 zaměstnanci v oblasti osobních služeb a prodeje, kteří činili 9,5 % pracovních sil, což je 21,4 milionu osob (viz obrázek 6). Tento počet překračoval součet osob v osmi nejmenších skupinách zaměstnání, mezi něž patří například všichni zaměstnanci v zemědělství, pracovníci v potravinářském průmyslu a příslušníci ozbrojených sil. Po skupině zaměstnanců v oblasti osobních služeb a prodeje následovali úředníci a dále pracovníci v oblasti obchodu a správy.

Smlouvy na dobu určitou

V EU-28 dosáhl v roce 2016 podíl zaměstnanců ve věku 15–74 let s dočasnou pracovní smlouvou (pracovní poměr na dobu určitou) 14,2 %. Smlouvu na dobu určitou měl více než každý pátý zaměstnanec v Polsku (27,5 %), Španělsku (26,3 %), Chorvatsku, Portugalsku (v obou zemích 22,3 %) a Nizozemsku (20,8 %) (viz obrázek 7). Pokud jde o zbývající členské státy EU-28, podíl zaměstnanců se smlouvou na dobu určitou se pohyboval v rozmezí od 71,0 % ve Slovinsku až po 1,4 % v Rumunsku. Vedle rozdílů mezi zeměmi existují také rozdíly mezi povoláními, které podléhají určitému vzorci. Ve většině zemí jsou smlouvy s vedoucími pracovníky nejméně často uzavírány na dobu určitou, zatímco u níže postavených zaměstnanců je tomu naopak. Avšak i zde existují markantní rozdíly: zatímco v Polsku se v této situaci nachází 44,1 % zaměstnanců s nižším postavením, v Rumunsku tento počet činí pouze 3,2 %. Významné rozdíly v tendenci využívat smlouvy na dobu určitou v jednotlivých členských státech EU snad do určité míry odrážejí vnitrostátní praxi, nabídku a poptávku v oblasti práce, posouzení případného růstu či poklesu ze strany zaměstnavatele a snadnost, s jakou mohou zaměstnavatelé přijímat a propouštět pracovníky.

Zdroje a dostupnost údajů

Rozsah informací

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (pracovní síla) zahrnuje zaměstnané i nezaměstnané osoby. EU LFS označuje za zaměstnané všechny osoby ve věku 15 let a více, které v průběhu referenčního týdne vykonávaly nějakou práci, i kdyby se jednalo jen o jednu hodinu týdně, za výdělek, zisk nebo prospěch pro rodinu. Pracovní síla zahrnuje rovněž osoby, které právě nepracovaly, ale měly zaměstnání nebo byly samostatně výdělečně činné, ale dočasně se své práci nevěnovaly, například z důvodu nemoci, dovolené, pracovněprávních sporů, vzdělávání nebo odborné přípravy.

Zaměstnanost lze měřit na základě počtu osob nebo pracovních míst v ekvivalentech plného pracovního úvazku nebo v odpracovaných hodinách. Všechny odhady uvedené v tomto článku používají počet osob. Informace o míře zaměstnanosti vycházejí rovněž z odhadů počtu osob. Statistiky zaměstnanosti se často vykazují jako míra zaměstnanosti, aby se odhlédlo od změn velikosti populace země v průběhu času a aby se zjednodušilo srovnávání mezi zeměmi o různé velikosti. Tyto míry se běžně zveřejňují za obyvatelstvo v produktivním věku, za které se obecně považují osoby ve věku 15–64 let, i když ve Španělsku a Spojeném království a také na Islandu se používá věkové rozmezí 16–64 let. Věková skupina 15–64 let je standardně využívána také dalšími mezinárodními statistickými organizacemi (i když někteří političtí činitelé přikládají stále větší význam věkové skupině 20–64 let, neboť rostoucí podíl populace EU pokračuje ve studiu na vysoké škole).

Hlavní pojmy

Mezi hlavní charakteristiky zaměstnanosti podle definic EU LFS patří:

  • zaměstnanci, jimiž se rozumí osoby pracující pro veřejného nebo soukromého zaměstnavatele, které dostávají odměnu za práci ve formě mezd, platů, plateb za úkolovou práci nebo náhrad v naturáliích; zahrnuti jsou také neodvedení příslušníci ozbrojených sil,
  • osoby samostatně výdělečně činné pracující ve svém vlastním podniku, hospodářství nebo odborné praxi. Osobou samostatně výdělečně činnou, která pracovala v referenčním týdnu, se rozumí osoba, která splňuje jedno z těchto kritérií: pracuje za účelem výdělku, provozuje podnikání, nebo v současné době zřizuje podnik,
  • rozlišení mezi plným a částečným pracovním úvazkem vychází ze spontánní odpovědi respondenta. Hlavními výjimkami jsou Nizozemsko a Island, kde se používá hranice 35 hodin, Švédsko, kde se používá hranice u samostatně výdělečných osob, a Norsko, kde jsou osoby pracující 32 až 36 hodin dotazovány, zda se jedná o plný nebo částečný úvazek,
  • ukazatele pro zaměstnané osoby, které mají druhé zaměstnání, se týkají pouze osob, které mají současně více než jedno zaměstnání; osoby, které během referenčního týdne zaměstnání změnily, se mezi osoby se dvěma zaměstnáními nezapočítávají,
  • zaměstnanec se považuje za zaměstnance s pracovní smlouvou na dobu určitou, pokud se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na ukončení smlouvy za objektivních podmínek, např. k určitému datu, po dokončení úkolu nebo po návratu zaměstnance, který byl dočasně zastupován. K typickým případům patří: osoby mající sezónní zaměstnání, osoby najaté agenturou nebo zprostředkovatelnou práce a poskytnuté třetí straně za účelem provedení konkrétního úkolu (pokud neexistuje písemná pracovní smlouva na dobu neurčitou), osoby se specifickými smlouvami o odborné přípravě.

Soubory údajů

Většina ukazatelů předkládaných v tomto článku je ze souborů údajů, které jsou součástí hlavních ukazatelů šetření pracovních sil (soubory údajů, které začínají písmeny lfsi). Tyto hlavní ukazatele se liší od souborů údajů s podrobnými ročními a čtvrtletními výsledky šetření (soubory údajů, které začínají písmeny lfsa a lfsq) v tom, že podrobné výsledky šetření jsou založeny výhradně na mikrodatech z šetření pracovních sil, přičemž hlavní ukazatele byly dodatečně upraveny. Nejběžnější dodatečnou úpravou jsou opravy hlavních přerušení časových řad a odhady chybějících hodnot. Tyto opravy vedou u některých roků k významným rozdílům mezi oběma soubory údajů.

U souborů údajů získaných z hlavních ukazatelů šetření pracovních sil se jedná o nejucelenější a nejspolehlivější údaje o zaměstnanosti a nezaměstnanosti shromážděné v rámci šetření pracovních sil. Jelikož však nepodávají žádnou analýzu všech základních proměnných, je v některých případech nutné použít také podrobné výsledky šetření, jak tomu bylo i v tomto článku u údajů obsažených v tabulce 3 a části tabulky 4.

Kontext

Statistiku zaměstnanosti lze využít pro různé analýzy, včetně makroekonomických studií (zkoumání práce jako faktoru produkce), studií týkajících se produktivity nebo konkurenceschopnosti. Lze ji využít také ke zkoumání řady sociálních aspektů a aspektů týkajících se chování v souvislosti se situací jednotlivce, pokud jde o zaměstnání, jako je sociální integrace menšin nebo zaměstnání jako zdroj příjmu domácnosti.

Zaměstnanost je současně strukturálním i krátkodobým ukazatelem. Jako strukturální ukazatel může osvětlit strukturu pracovních trhů a ekonomických systémů, a sice měřením rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou v oblasti práce nebo kvality zaměstnání. Jako krátkodobý ukazatel sleduje zaměstnanost hospodářský cyklus. V tomto ohledu však má svá omezení, jelikož zaměstnanost se často uvádí jako zpožděný ukazatel.

Statistika zaměstnanosti zaujímá důležité místo v mnoha politikách EU. Evropská strategie zaměstnanosti byla zahájena na summitu o zaměstnanosti v Lucemburku v listopadu 1997 a v roce 2005 byla přepracována, aby se strategie zaměstnanosti EU lépe sladila se souborem revidovaných lisabonských cílů, a v červenci 2008 byly aktualizovány hlavní směry politik zaměstnanosti na období 2008–2010. V březnu 2010 zahájila Evropská komise strategii Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění; tato strategie byla v červnu 2010 formálně přijata Evropskou radou. Ta schválila pět hlavních cílů, přičemž prvním z nich je zvýšit do roku 2020 míru zaměstnanosti žen a mužů ve věku 20–64 let na 75 %. Členské státy EU mohou s ohledem na tyto hlavní cíle určit své vnitrostátní cíle a vytvořit své národní programy reforem, jež budou zahrnovat činnosti, které mají k provedení této strategie vést. Tato strategie může být realizována (přinejmenším částečně) díky podpoře pružných pracovních podmínek, což je například práce na částečný úvazek nebo práce z domova, jejichž účelem je zvýšit účast na trhu práce. Mezi iniciativy, které by mohly motivovat více lidí ke vstupu na trh práce, patří lepší dostupnost zařízení pro péči o děti, více možností pro celoživotní učení nebo usnadnění profesní mobility. Zásadní význam má otázka „flexikurity“: jedná se o politiky, které řeší flexibilitu trhů práce, organizaci práce a pracovněprávní vztahy a současně zohledňují sladění pracovního a soukromého života, jistotu zaměstnání a sociální ochranu. V souladu se strategií Evropa 2020 podporuje evropská strategie zaměstnanosti opatření, jež pomohou dosáhnout do roku 2020 tří hlavních cílů:

  • 75 % osob ve věku 20 až 64 let bude mít práci,
  • míra předčasného ukončování školní docházky bude nižší než 10 % a nejméně 40 % osob ve věku 30 až 34 let bude mít dokončené terciární vzdělání,
  • chudobou a sociálním vyloučením bude ohroženo nejméně o 20 milionů lidí méně.

Kvůli pomalému zotavování z finanční a hospodářské krize a vzrůstající nezaměstnanosti předložila Evropská komise 18. dubna 2012 řadu návrhů opatření, jež by měla prostřednictvím balíčku týkajícího se zaměstnanosti podnítit růst počtu pracovních míst. Návrhy se zaměřily mimo jiné na stranu poptávky trhu práce. Ukazují členským státům EU, jak mohou podpořit podniky, aby nabíraly zaměstnance. Možnými způsoby jsou snižování zdanění práce či podpora nově vznikajících podniků. Cílem těchto návrhů bylo také vytipovat hospodářské oblasti, v nichž by mohl vzniknout větší počet nových pracovních míst. Jedná se například o zelenou ekonomiku, zdravotní péči a informační a komunikační technologie.

V prosinci 2012 v reakci na vysokou a stále stoupající nezaměstnanost mladých lidí v několika členských státech EU navrhla Evropská komise balíček týkající se zaměstnanosti mladých lidí (COM(2012) 727 final). Tento balíček navázal na opatření týkající se mládeže, které byly uvedeny v širším balíčku týkajícím se zaměstnanosti, a obsahuje řadu návrhů, například:

  • aby všichni mladí lidé do 25 let dostali kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovské přípravy nebo stáže do čtyř měsíců poté, co opustili systém formálního vzdělávání nebo se stali nezaměstnanými (záruka pro mladé lidi),
  • na zahájení konzultace s evropskými sociálními partnery o rámci pro kvalitu stáží, který by měl mladým lidem umožnit získat velmi kvalitní pracovní zkušenosti za jistých podmínek,
  • na vytvoření Evropské aliance pro učňovskou přípravu s cílem zlepšit kvalitu a nabídku programů učňovské přípravy a návrhu způsobů, jak omezit překážky mobility mladých lidí.

Úsilí o snížení nezaměstnanosti mladých lidí pokračovalo i v roce 2013, kdy Evropská komise předložila Iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí (COM(2013) 144 final) za účelem posílení a urychlení opatření nastíněných v balíčku týkajícím se zaměstnanosti mladých lidí. Zaměřila se zejména na mladé lidi, kteří nejsou ve vzdělávání, v zaměstnání nebo v profesní přípravě, v regionech, v nichž míra nezaměstnanosti mládeže přesahuje 25 %. Následně bylo předloženo další sdělení s názvem „Společně pro mladé lidi v Evropě – Výzva k řešení nezaměstnanosti mladých lidí“ (COM(2013) 447 final), které se zaměřilo na urychlení realizace záruk pro mladé lidi a poskytování pomoci členským státům EU a podnikům, aby mohly přijímat více mladých lidí.

Jednou z hlavních priorit sboru komisařů, kteří se ujali úřadu v roce 2014, je podpora pracovních míst, hospodářského růstu a investic s cílem snížit regulační zátěž, účelněji využívat stávající finanční zdroje a veřejné prostředky. V únoru 2015 zveřejnila Evropská komise sérii zpráv o jednotlivých zemích, které analyzují hospodářskou politiku členských států EU a obsahují informace o prioritách členských států EU v nadcházejícím roce, jež mají podpořit růst a vytváření pracovních míst. V témže měsíci také Evropská komise navrhla uvolnit v roce 2015 částku ve výši 1 miliardy EUR z Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, aby se až 30násobně navýšilo předběžné financování, které by členské státy EU mohly obdržet na podporu zaměstnanosti mladých lidí, s cílem pomoci až 650 000 mladých lidí získat práci.

V červnu 2016 přijala Evropská komise agendu dovedností pro Evropu (COM(2016) 381/2) pod názvem „Společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti“. Jejím účelem je zajistit, aby lidé rozvíjeli dovednosti potřebné nyní a v budoucnu a aby se podpořila zaměstnatelnost, konkurenceschopnost a růst v celé EU.

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Hlavní tabulky

LFS main indicators (t_lfsi)
Population, activity and inactivity - LFS adjusted series (t_lfsi_act)
Employment - LFS adjusted series (t_lfsi_emp)
Unemployment - LFS adjusted series (t_une)
LFS series - Detailed annual survey results (t_lfsa)
LFS series - Specific topics (t_lfst)

Databáze

LFS main indicators (lfsi)
Employment and activity - LFS adjusted series (lfsi_emp)
Unemployment - LFS adjusted series (une)
Labour market transitions - LFS longitudinal data (lfsi_long)
LFS series - Detailed quarterly survey results (from 1998 onwards) (lfsq)
LFS series - Detailed annual survey results (lfsa)
LFS series - Specific topics (lfst)
LFS ad-hoc modules (lfso)
2014. Migration and labour market (lfso_14)
2013. Accidents at work and other work-related health problems (lfso_13)
2012. Transition from work to retirement (lfso_12)
2011. Access to labour markets for disabled people (lfso_12)
2010. Reconciliation between work and family life (lfso_10)
2009. Entry of young people into the labour market (lfso_09)
2008. Labour market situation of migrants (lfso_08)
2007. Work related accidents, health problems and hazardous exposure (lfs_07)
2006. Transition from work into retirement (lfso_06)
2005. Reconciliation between work and family life (lfso_05)
2004. Work organisation and working time arrangements (lfso_04)
2003. Lifelong learning (lfso_03)
2002. Employment of disabled persons (lfso_02)
2000. Transition from school to working life (lfso_00)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Publikace

Soubory metadat ESMN a metodika EU-LFS

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Externí odkazy