Archive:Statistika cestovního ruchu

Údaje z ledna 2020.

Plánovaná aktualizace článku: březen 2021.

This Statistics Explained article has been archived on 6 April 2021.

Highlights

V roce 2018 polovina z celkového počtu přenocování nerezidentů v EU připadala na Španělsko, Itálii a Francii.

V roce 2018 bylo v případě osob cestujících mimo svou zemi nejčastější destinací výjezdového cestovního ruchu v EU Španělsko s 301 miliony přenocování v turistických ubytovacích zařízeních, což představuje 23 % celkového počtu přenocování v EU.

V roce 2018 uskutečnilo 64 % rezidentů EU alespoň jednu osobní turistickou cestu.

Destinace cestovního ruchu – přenocování v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu, 2018

V tomto článku jsou shrnuty aktuální statistiky týkající se cestovního ruchu v Evropské unii (EU). Cestovní ruch hraje v EU významnou roli, která spočívá v jeho potenciálu pro hospodářský rozvoj a zvýšení zaměstnanosti a rovněž v jeho dopadu na společnost a životní prostředí. Statistiky cestovního ruchu se nevyužívají jen ke sledování politik EU v oblasti cestovního ruchu, ale také regionální politiky a politiky udržitelného rozvoje.

V roce 2016 pocházel každý desátý podnik v evropské nefinanční podnikové ekonomice z odvětví cestovního ruchu. Těchto 2,4 milionu podniků zaměstnávalo zhruba 13,6 milionu osob. Na podniky v odvětvích zabývajících se činnostmi souvisejícími s cestovním ruchem připadlo 9,5 % osob zaměstnaných v celé nefinanční podnikové ekonomice a 21,7 % osob zaměstnaných v sektoru služeb. Podíly odvětví cestovního ruchu na celkovém obratu a přidané hodnotě v nákladech na výrobní činitele byly relativně nižší. Na odvětví cestovního ruchu připadalo 3,9 % obratu a 5,8 % přidané hodnoty nefinanční podnikové ekonomiky.

Full article

Počet lůžek v EU-27: Itálie a Francie mají převahu

V roce 2018 bylo 36 % všech lůžek v EU-27 soustředěno v Itálii a Francii

Odhaduje se, že v roce 2018 bylo aktivních v rámci EU-27 více než 600 000 ubytovacích zařízení cestovního ruchu a že dohromady poskytovaly téměř 28,3 milionu lůžek (viz tabulka 1). Více než třetina (36,1 %) všech lůžek v EU-27 se nacházela jen ve dvou členských státech EU, jmenovitě v Itálii (5,1 milionu lůžek) a Francii (5,1 milionu lůžek), za nimi následovalo Španělsko (3,6 milionu lůžek) a Německo (3,5 milionu lůžek).

Tabulka 1: Ubytovací zařízení cestovního ruchu, 2018
Zdroj: Eurostat (tour_cap_nat), (tour_occ_ninat) a (tour_occ_nim)

Počet přenocování nerezidentů v EU-27: Španělsko vede

Polovina z celkového počtu přenocování nerezidentů v EU-27 připadala na Španělsko, Itálii a Francii

Během uplynulých let vykazoval počet přenocování v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu obecně rostoucí tendenci (viz obrázek 1). V roce 2008 a 2009 však došlo v důsledku finanční a hospodářské krize ke krátkodobému poklesu počtu přenocování v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu: počet turistických přenocování poklesl v EU-27 v roce 2008 o 0,2 % a v roce 2009 o dalších 2,8 %. V roce 2010 však počet přenocování začal opět stoupat a vyvrcholil v roce 2018, kdy dosáhl 2,8 miliardy přenocování, což bylo o 2,7 % více než v roce 2017.

Obrázek 1: Tendence počtu přenocování v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu v EU-27, EU-27, 2005–2018
(index 2005=100)
Zdroj: Eurostat (tour_occ_ninat)

V roce 2018 bylo nejčastější turistickou destinací v EU pro nerezidenty (osoby cestující mimo svou zemi) Španělsko s 301 miliony přenocování v turistických ubytovacích zařízeních, což představuje 22,6 % celkového počtu přenocování v EU-27 (viz obrázek 2 a obrázek 3). Téměř 7 z 10 z těchto 301 milionů přenocování ve Španělsku se soustředilo do tří regionů: Canarias (Kanárské ostrovy), Illes Balears (Baleárské ostrovy) a Cataluña (Katalánsko), (viz též článek „Tourism statistics at regional level“ (v angličtině)).

Čtyřmi nejoblíbenějšími destinacemi nerezidentů byly Španělsko, Itálie (217 milionů přenocování), Francie (141 milionů přenocování) a Řecko (103 milionů přenocování), které dohromady poskytly více než polovinu (57,2 %) z celkového počtu přenocování nerezidentů v EU-27. Nejméně vyhledávanými destinacemi bylo Lucembursko, Litva a Lotyšsko; při interpretaci těchto hodnot je třeba zvážit vliv velikosti těchto členských států.

Obrázek 2: Destinace cestovního ruchu – přenocování v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu, 2018
(v milionech přenocování nerezidentů v zemi)
Zdroj: Eurostat (tour_occ_ninat)

Obrázek 3: Podíl počtu přenocování turistů, kteří cestují mimo zemi svého bydliště, v turistických ubytovacích zařízeních v EU-27, 2018
(% všech přenocování v turistických ubytovacích zařízeních v EU-27)
Zdroj: Eurostat (tour_occ_ninat)

Pravdivější obrázek o počtu přenocování (rezidentů i nerezidentů) získáme, pokud jej srovnáme s počtem obyvatel jednotlivých zemí, čímž získáme ukazatel intenzity cestovního ruchu. Použijeme-li tento ukazatel, byly v roce 2018 nejpopulárnější středozemní destinace Chorvatsko, Malta a Kypr s 22, 21 a 20 přenocováními na 1 obyvatele (viz obrázek 4), následovalo Rakousko (14 přenocování na 1 obyvatele), Řecko (11 přenocování na 1 obyvatele) a Španělsko (10 přenocování na 1 obyvatele).

Obrázek 4: Intenzita cestovního ruchu, 2018
(přenocování rezidentů a nerezidentů v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu na 1 obyvatele)
Zdroj: Eurostat (tour_occ_ninat)

Účast v cestovním ruchu: Cestovního ruchu se účastnilo více než devět z deseti rezidentů Finska

V roce 2018 uskutečnilo 64 % rezidentů EU alespoň jednu osobní cestu

Odhaduje se, že se v roce 2018 na cestovním ruchu za soukromým účelem podílelo přibližně 64,1 % obyvatel EU-27 ve věku 15 a více let, jinými slovy během daného roku uskutečnili alespoň jednu turistickou cestu za soukromým účelem. Opět lze pozorovat značné rozdíly mezi členskými státy EU: tato míra účasti se pohybovala od 27,0 % obyvatel v Rumunsku do 91,0 % ve Finsku (viz obrázek 5).

Obrázek 5: Podíl populace účastnící se cestovního ruchu, 2018
(% populace ve věku 15 a více let)
Zdroj: Eurostat (tour_dem_tttot)

Turistické cesty: Rezidenti Lucemburska, Belgie, Malty a Slovinska uskutečnili více cest do zahraničí než v tuzemsku

Sedm z deseti cest rezidentů EU se uskutečnily v jejich vlastní zemi

V roce 2018 podnikli rezidenti z EU-27 (ve věku 15 a více let) 1,1 miliardy turistických cest za soukromým či služebním účelem. Více než polovinu (54,8 %) celkového počtu uskutečněných cest tvořily kratší cesty v délce jedné až tří nocí (viz tabulka 2) a 70,5 % všech cest měly za cíl domácí destinaci, ostatní směřovaly do zahraničí.

Tabulka 2: Turistické cesty rezidentů
(ve věku 15 a více let), 2018
Zdroj: Eurostat (tour_dem_tttot) a (tour_dem_totot)

Ve čtyřech členských státech EU vedla v roce 2018 více než polovina celkového počtu turistických cest do zahraničních destinací; bylo tomu tak v případě Lucemburska (98 %), Belgie (78 %), Malty (72 %) a Slovinska (61 %). Naopak do zahraniční směřovala méně než jedna z pěti cest uskutečněných rezidenty Rumunska (6 %), Španělska (11 %), Portugalska (12 %), Řecka (13 %) a Bulharska (18 %). Je zřejmé, že tato čísla ovlivňuje jednak velikost členských států a jejich zeměpisná poloha (menší a severněji ležící země většinou vykazují vyšší sklon svých rezidentů k cestám do zahraničí).

Rezidenti EU dávali přednost cestování v letních měsících, téměř jedna ze čtyř jejich cest se uskutečnila v červenci či srpnu (viz též článek „Seasonality in tourism demand“ (v angličtině)).

Přenocování rezidentů EU-27 v zahraničí: V počtu přenocování na 1 obyvatele vede Lucembursko

V roce 2018 připadala na rezidenty Německa a Francie více než polovina celkového počtu přenocování rezidentů EU-27 v zahraničí

Rezidenti EU-27 strávili v roce 2018 v zahraničí při turistických cestách podle odhadu 2,6 miliardy nocí (viz obrázek 6). V roce 2018 strávili němečtí rezidenti 911 milionů nocí při cestách mimo Německo a rezidenti Francie strávili v zahraničí 400 milionů nocí; na rezidenty těchto dvou členských států EU připadá více než polovina (51,0 %) všech přenocování rezidentů EU-27 v zahraničí.

Obrázek 6: Podíl počtu přenocování Evropanů na dovolené v zahraničí podle země bydliště turistů, 2018
(% přenocování rezidentů EU-27 v zahraničí)
Zdroj: Eurostat (tour_dem_tntot)

Přihlédneme-li k počtu obyvatel jednotlivých států, pak členským státem EU s největším počtem přenocování rezidentů v zahraničí na 1 obyvatele bylo Lucembursko (průměrně 31,3 přenocování v roce 2018), následovalo Švédsko (17,2 přenocování) a Kypr (16,5 přenocování). Na opačném konci spektra byli rezidenti Rumunska, Řecka, Bulharska a Portugalska, kteří v roce 2018 strávili v průměru méně než dvě noci v zahraničí (viz obrázek 7).

Obrázek 7: Země původu turistických cest do zahraničí, 2018
(průměrný počet přenocování v zahraničí na obyvatele ve věku 15 a více let)
Zdroj: Eurostat (tour_dem_tntot) a (demo_pjanbroad)

Výdaje za cestovní ruch: Nejvíce peněz utratili rezidenti Německa

V roce 2018 vynaložili Němci na cesty do zahraničí nejvíce peněz v celkové výši 80,9 miliardy EUR

Hospodářský význam mezinárodního cestovního ruchu lze měřit poměrem příjmů z mezinárodního cestovního ruchu ve vztahu k HDP; tyto údaje pocházejí ze statistik platební bilance a zahrnují jak služební, tak rekreační cesty. V roce 2018 byl poměr příjmů z cestovního ruchu k HDP v členských státech EU nejvyšší v Chorvatsku (18,4 %), na Kypru (13,9 %) a na Maltě (12,7 %), což potvrdilo význam cestovního ruchu pro tyto země (viz tabulka 3). V absolutním vyjádření byly nejvyšší příjmy z mezinárodního cestovního ruchu zaznamenány v roce 2018 ve Španělsku (69,0 miliardy EUR) a ve Francii (55,5 miliardy EUR), za nimiž následovaly Itálie (41,7 miliardy EUR) a Německo (36,4 miliardy EUR).

Tabulka 3: Příjmy z cestovního ruchu a výdaje na cestovní ruch v platební bilanci, 2013–2018
Zdroj: Eurostat (bop_c6_q), (bop_eu6_q) a (nama_10_gdp)

Německo zaznamenalo v roce 2018 nejvyšší výdaje na mezinárodní cestovní ruch v celkové výši 80,9 miliardy EUR, následovala Francie (40,5 miliardy EUR), Itálie (25,5 miliardy EUR) a Španělsko (22,7 miliardy EUR).

V roce 2018 mělo z členských států EU nejvyšší úroveň čistých příjmů z cestovního ruchu Španělsko (46,3 miliardy EUR), zatímco Německo zaznamenalo největší deficit (–44,5 miliardy EUR).

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Tourism statistics: tables and figures (v angličtině)

Zdroje údajů

Statistika chápe cestovní ruch jako činnost návštěvníků, kteří se zúčastní cesty na místo určení mimo své obvyklé prostředí, a to na dobu kratší jednoho roku. Tyto cesty mohou být za jakýmkoli hlavním účelem, včetně služebního účelu, využití volného času nebo jiného soukromého účelu, jiným, než je zaměstnání u osoby, v domácnosti či podniku se sídlem v navštěvovaném místě.

V červenci 2011 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie nové nařízení (EU) č. 692/2011 o evropské statistice cestovního ruchu a o zrušení směrnice Rady 95/57/ES, které vstoupilo v platnost v referenčním roce 2012 a ukládá členským státům EU, aby pravidelně poskytovaly soubor srovnatelných statistik cestovního ruchu.

Statistika cestovního ruchu v EU se skládá ze dvou hlavních složek: statistik týkajících se kapacity a obsazenosti hromadných turistických ubytovacích zařízení na jedné straně a statistik týkajících se poptávky v cestovním ruchu na straně druhé. Ve většině členských států EU se prvně zmíněné statistiky shromažďují na základě šetření, jež vyplňují ubytovací zařízení. Statistiky o poptávce se shromažďují na základě šetření u cestujících na hraničních přechodech nebo prostřednictvím šetření v domácnostech.

Statistiky o kapacitě hromadných turistických ubytovacích zařízení zahrnují počet zařízení, počet pokojů a počet lůžek. Tyto statistiky se sestavují každoročně a jsou k dispozici podle typu zařízení nebo regionů. Statistiky o obsazenosti hromadných turistických ubytovacích zařízení dávají přehled o počtu příjezdů (do ubytovacích zařízení) a počtu přenocování rezidentů a nerezidentů podle typu zařízení nebo regionu; k dispozici jsou roční a měsíční statistické řady. Kromě toho se sestavují rovněž statistiky využití pokojů a využití lůžek (obsazenost).

Statistiky o poptávce v cestovním ruchu shromažďují údaje týkající se počtu uskutečněných turistických cest (a počtu přenocování během těchto cest) podle:

země určení,
účelu,
délky pobytu,
typu ubytování,
měsíce odjezdu,
druhu dopravy,
výdajů.

Údaje se rovněž analyzují podle sociodemografických charakteristik turistů:

pohlaví,
věkové skupiny,
úrovně dosaženého vzdělání (nepovinné),
příjmů domácností (nepovinné),
ekonomického statusu (nepovinné).

Statistiky cestovního ruchu se až do roku 2013 omezovaly na pobyty s alespoň jedním přenocováním; od referenčního roku 2014 jsou do oficiálních evropských statistik zahrnuty rovněž jednodenní návštěvy v rámci výjezdového cestovního ruchu.

Ke studiu cestovního ruchu lze použít údaje z řady jiných úředních zdrojů. Tyto statistiky zahrnují:

strukturální podnikové statistiky a krátkodobé podnikové statistiky, které lze použít pro získání dalších informací o tocích cestovního ruchu a hospodářské výkonnosti některých odvětví souvisejících s cestovním ruchem,
údaje o zaměstnanosti v odvětví turistického ubytování z šetření pracovních sil členěné podle pracovní doby (plný/částečný pracovní úvazek), pracovního postavení, věku, výše dosaženého vzdělání, pohlaví, nepřetržitosti a délky práce pro jednoho zaměstnavatele (roční a čtvrtletní údaje),
údaje o osobních příjmech a výdajích týkajících se cest z platební bilance,
statistiku dopravy (např. letecká osobní doprava).

Kontext

Podle publikace Světové organizace cestovního ruchu OSN (UNWTO) s názvem „International Tourism Highlights“ (v angličtině) patří EU k hlavním turistickým destinacím a čtyři její členské státy se řadí mezi deset nejoblíbenějších míst na světě. Cestovní ruch má potenciál přispívat k zaměstnanosti a hospodářskému růstu, rozvoji venkovských, okrajových či méně rozvinutých oblastí. Z tohoto důvodu je po spolehlivých a harmonizovaných statistikách poptávka nejen v této oblasti, ale také v rámci širšího kontextu regionálních politik a politiky udržitelného rozvoje.

Cestovní ruch může hrát významnou roli v rozvoji evropských regionů. Infrastruktura vybudovaná pro účely cestovního ruchu přispívá k místnímu rozvoji a pracovní místa, jež cestovní ruch vytváří či udržuje, mohou pomoci kompenzovat negativní důsledky úpadku průmyslové výroby a venkovských oblastí. Udržitelný cestovní ruch zahrnuje ochranu a podporu kulturního a přírodního dědictví, od umění po místní gastronomii či zachování biologické rozmanitosti.

V roce 2006 přijala Evropská komise sdělení s názvem „Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch“ (KOM(2006) 134 v konečném znění). Zabývalo se řadou otázek, jež budou ovlivňovat cestovní ruch v nadcházejících letech, včetně stárnutí evropské populace, zvyšující se externí hospodářské soutěže, poptávky spotřebitelů po specializovanější turistice a potřebě v cestovním ruchu rozvíjet udržitelnější a ekologičtější postupy. Uvádí se v něm, že konkurenceschopnější nabídka cestovního ruchu a udržitelnější destinace by pomohly zvýšit spokojenost turistů a zajistit Evropě postavení v čele světových turistických destinací. V říjnu 2007 na to navazovalo další sdělení s názvem „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“ (KOM(2007) 621 v konečném znění), které navrhlo kroky vedoucí k udržitelnému řízení destinací, zohlednění udržitelnosti podniky a povědomí turistů o udržitelnosti.

Lisabonská smlouva uznala význam cestovního ruchu, vytyčila zvláštní kompetence EU v této oblasti a umožnila, aby byla rozhodnutí přijímána kvalifikovanou většinou. Jeden z článků Smlouvy stanoví, že EU „doplňuje činnost členských států v odvětví cestovního ruchu, zejména podporou konkurenceschopnosti podniků Unie v tomto odvětví“. V červnu 2010 přijala Evropská komise sdělení s názvem „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (KOM(2010) 352 v konečném znění). Toto sdělení usiluje o podporu koordinovaného přístupu k iniciativám souvisejícím s cestovním ruchem a vytyčilo nový rámec opatření vedoucích ke zvýšení konkurenceschopnosti cestovního ruchu a jeho schopnosti udržitelného růstu. Navrhlo řadu evropských či nadnárodních iniciativ, včetně konsolidace socioekonomické znalostní základny cestovního ruchu, s cílem dosáhnout těchto cílů.