Archive:HDP na regionální úrovni

Údaje z března 2014. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: červen 2015.

Tento článek je součástí no souboru statistických článků (v angličtině) opírajících se o publikaci regionální ročenky Eurostatu. Předkládá regionální analýzu hospodářského vývoje v Evropské unii (EU). Vychází především z analýzy hrubého domácího produktu (HDP), který je pokládán za jedno z hlavních měřítek pro zkoumání hospodářského rozvoje a růstu. Obsahuje též informace týkající se regionální produktivity práce a distribuce příjmů.

Důležité informace pro regionální analýzu hospodářství poskytují hospodářské účty. Tyto statistiky slouží rovněž jako základ pro přidělování výdajových prostředků v rámci politiky soudržnosti EU (více podrobností viz Politika soudržnosti — sladění se strategií Evropa 2020 v úvodním článku). Politika soudržnosti se vztahuje na všechny regiony EU: většina prostředků ze strukturálních fondů je však směřována do těch regionů NUTS 2, kde je HDP na obyvatele nižší než 75 % průměru EU-28 (přidělování prostředků z fondů soudržnosti vychází z rozhodnutí odkazujícího k průměrnému HDP na obyvatele během tříletého období od roku 2007 do roku 2009).

Hlavní statistické výsledky

Až do vypuknutí finanční a hospodářské krize se hospodářské rozdíly mezi evropskými regiony snižovaly, protože „chudší“ regiony se celkově přibližovaly „bohatším“ regionům prostřednictvím procesu konvergence. Finanční a hospodářská krize však měla dalekosáhlé důsledky pro mnoho regionů a v období po krizi máme důkazy o prohlubujících se rozdílech, zejména v některých oblastech, které krize zasáhla nejvážněji.

Statistické údaje předkládané v tomto článku týkající se regionálních hospodářských účtů jsou pro období do roku 2011 obecně uváděny na úrovni NUTS 2; u HDP na obyvatele jsou informace poskytovány na podrobnější úrovni NUTS 3. Údaje pro Švýcarsko jsou k dispozici pouze na celostátní úrovni a u statistik pro čtyři francouzské zámořské regiony se jedná o odhady.

Regionální HDP na 1 obyvatele

HDP je měřítkem celkové ekonomické aktivity, ať už se jedná o region, zemi nebo skupinu zemí; používá se ve velké míře při analýze hospodářské výkonnosti a cyklů (jako jsou recese, oživení a konjunktury). HDP se vypočítává nejprve v národních měnách a poté se převádí pomocí parit kupní síly (PPP), jež zohledňují různé cenové hladiny v jednotlivých členských státech EU, díky čemuž je možné smysluplné srovnání. Použití parit kupní síly (a nikoli tržních směnných kurzů) umožňuje převést tyto ukazatele na uměle vytvořenou společnou měnovou jednotku nazvanou standard kupní síly (PPS). Použití PPS umožňuje srovnat kupní sílu regionů členských států EU, jež používají různé měny a v nichž se liší cenové hladiny. Více informací o používání PPP naleznete níže v oddílu Zdroje a dostupnost údajů.

Průměrný HDP na obyvatele žádným způsobem nevypovídá o rozdělení bohatství mezi různé skupiny obyvatelstva v témže regionu, ani není ukazatelem příjmů, které mají k dispozici domácnosti v regionu, protože v důsledku dojíždění za prací mohou zaměstnanci přispívat k HDP jednoho regionu (kde pracují) a k příjmům domácnosti v jiném regionu (kde žijí).

Měření bohatství a příjmů podle místa bydliště, nebo podle místa pracoviště?

Porovnání úrovně ekonomické aktivity jednotlivých regionů lze provést poměřením regionálního HDP s počtem obyvatel příslušného regionu; zde je odlišení místa pracoviště a místa bydliště relevantní. HDP je ukazatelem ekonomické aktivity v rámci hranic státu či regionu bez ohledu na to, zda lze tuto aktivitu připsat rezidentům, či nerezidentům. Regionální HDP na obyvatele se tak počítá vydělením HDP vytvořeného v daném regionu ( které odráží místo pracoviště) počtem obyvatel téhož regionu (který odráží místo bydliště).

Tento nedostatek je nejzávažnější v případech jednosměrných toků pracovníků v určitém regionu, tj. v případech, kdy lidé buď z určitého regionu typicky vyjíždějí za prací, nebo do něj za prací dojíždějí. Oblasti, pro které je typický velký počet dojíždějících do zaměstnání, často vykazují regionální HDP na obyvatele, jež je extrémně vysoké (ve srovnání se sousedními regiony). To je zejména případ hospodářských středisek, jako jsou regiony London (Spojené království), Wien (Rakousko), Hamburg (Německo), Praha (Česká republika) nebo Luxembourg (Lucembursko). Vysoké úrovně HDP na obyvatele, jež zaznamenávají některé regiony s čistým přílivem dojíždějících pracovníků, nemusejí vzhledem k této anomálii vždy znamenat odpovídající vysoké úrovně příjmů osob, které v těchto regionech žijí.

Někdy má tedy větší smysl analyzovat měření, která se zaměřují na distribuci příjmů domácností, jinými slovy, zaujmout při zkoumání rozdělení bohatství rezidenční přístup. Stejně jako v případě údajů pro určení HDP na obyvatele jsou hodnoty pro stanovení příjmů na obyvatele upraveny tak, aby odrážely rozdíly cenové hladiny mezi zeměmi; tyto statistiky jsou prezentovány pomocí standardu kupní síly pro spotřebu (PPCS), umělé měnové jednotky získané převodem příjmů domácností pomocí standardů kupní síly pro výdaje na konečnou spotřebu. Je však třeba poznamenat, že tyto údaje poskytují pouze přibližný pohled na bohatství regionu, jelikož zatím nejsou žádným způsobem měřeny veřejné statky a služby, které mohou být v místě spotřeby zdarma nebo mohou být zčásti financovány místními nebo celostátními orgány veřejné správy.

HDP v EU-28 byl v roce 2011 odhadován na 12 712 miliard EUR, což odpovídá průměrné úrovni 25 100 PPS na obyvatele. Mapa 1 ukazuje HDP na obyvatele v každém regionu NUTS 2 jako procento průměru EU-28 (EU-28 = 100), přičemž hodnoty nad tuto úroveň značí relativně „bohaté“ regiony a hodnoty pod touto úrovní relativně „chudé“ regiony.

HDP na obyvatele byl v roce 2011 více než 11krát vyšší v regionu Inner London než v rumunském regionu Nord-Est

Mezi regiony NUTS 2 se v roce 2011 HDP na obyvatele vyjádřený v PPS pohyboval od nejvyšších 321 % průměru EU-28 v regionu Inner London až po pouhých 29 % v rumunském regionu Nord-Est. HDP na obyvatele v regionu Inner London byl tudíž o něco vyšší než jedenáctinásobek HDP rumunského regionu Nord-Est (s přihlédnutím k rozdílům v cenových hladinách). Jak bylo uvedeno výše, tyto údaje by měly být vykládány obezřetně, jelikož HDP na obyvatele mohou ovlivňovat toky pendlujících pracovníků a v regionech, jako je Inner London, tlačí množství dojíždějících pracovníků úroveň ekonomické aktivity vysoko nad úroveň, které by mohli dosáhnout místní obyvatelé.

Mezi 10 regiony NUTS 2, které zaznamenaly nejvyšší úrovně HDP na obyvatele, bylo sedm regionů hlavních měst

Mezi deseti regiony v EU-28 s nejvyššími úrovněmi HDP na obyvatele bylo sedm regionů hlavních měst: kromě Inner London to byl Luxembourg (na této úrovni analýzy je celá země chápána jako jeden region) a regiony hlavních měst Belgie, Slovenska, Francie, Švédska a České republiky. Každý z těchto regionů pravděpodobně vykazuje úroveň HDP na obyvatele zvýšenou v důsledku čistého přílivu dojíždějících pracovníků, jelikož v regionech hlavních měst mají například často hlavní sídlo velké podniky a finanční služby. Jako převážně městské oblasti lze charakterizovat i dva ze tří zbývajících regionů v tomto žebříčku 10 nejvýše umístěných regionů: Hamburg a Oberbayern (do něhož patří i město Mnichov) v Německu, přičemž třetím byl Groningen (relativně malé univerzitní město na severovýchodě Nizozemska; tento region má dva poměrně velké námořní přístavy a pobřežní ložiska plynu a specializuje se na výrobu energie a chemických látek).

Mapa 1: Hrubý domácí produkt
(HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly
(PPS), podle regionů NUTS 2, 2011 (1)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100) - Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp) a (nama_r_e3popgdp)

Mnohé z regionů s poměrně vysokým průměrným HDP na obyvatele (jak ukazuje nejtmavší odstín na mapě 1) byly regiony hlavních měst nebo regiony sousedící s regiony hlavních měst. Zbývající regiony, kde HDP na obyvatele přesahoval průměr EU-28 alespoň o 25,00 %, se často nacházely v pásu začínajícím v zemích Beneluxu a procházejícím Německem do západního Rakouska a následně do severní Itálie, ačkoli se našlo i několik izolovaných regionů s relativně vysokým HDP na obyvatele, například País Vasco v severním Španělsku, ostrovní region Åland ve Finsku, Övre Norrland na dalekém švédském severu a North Eastern Scotland (ve Spojeném království).

V letech 2010 až 2011 vypadl ze skupiny 10 nejlépe umístěných regionů region rakouského hlavního města

V porovnání s regionálním žebříčkem HDP na obyvatele v roce 2010 se jediné změny týkaly regionu Oberbayern, který se dostal do skupiny 10 nejlépe umístěných regionů, a regionu rakouského hlavního města Wien, který z této skupiny vypadl (na 11. místo). Na opačném konci tohoto žebříčku byl regionem s nejnižším HDP na obyvatele v roce 2010 Severozapaden v Bulharsku; v roce 2011 zaznamenal druhou nejnižší úroveň HDP na obyvatele, přičemž na posledním místě byl rumunský region Nord-Est.

Hlavními příjemci prostředků z fondů soudržnosti jsou regiony s průměrným HDP na obyvatele nižším než 75,00 % průměru EU

Z fondů soudržnosti těží nejvíce regiony, které mají průměrný HDP na obyvatele nižší než 75,00 % průměru EU-28. V roce 2011 spadalo do této kategorie celkem 76 regionů NUTS 2; je třeba poznamenat, že základ financování pro programové období 2014–2020 byl stanoven s ohledem na průměrný HDP na obyvatele během tříletého období od roku 2007 do roku 2009. Z těchto 76 regionů o něco více než čtvrtina (20 regionů) zaznamenala v roce 2011 průměrný HDP na obyvatele, který byl nižší než 50,00 % průměru EU-28. Nacházely se ve čtyřech členských státech EU ve východní Evropě, a sice šest regionů v Rumunsku, po pěti v Bulharsku a Polsku a čtyři v Maďarsku.

V zemích ESVO (u Švýcarska jsou k dispozici pouze celostátní údaje a u Lichtenštejnska schází údaje úplně) regionální úroveň HDP na obyvatele ve všech případech převyšovala průměr EU-28, a sahala od 103 % průměru EU-28 v regionu Hedmark og Oppland po 189 % v regionu Oslo og Akershus (oba v Norsku). Ještě další dva regiony v Norsku (Agder og Rogaland a Vestlandet) měly HDP na obyvatele převyšující průměr EU-28 o více než 25,00 %, a ve Švýcarsku činil celostátní průměr HDP na obyvatele 155 % průměru EU-28. HDP na obyvatele byl obecně mnohem nižší v kandidátských zemích (chybí zcela údaje pro Černou Horu a Srbsko), přičemž činil 36 % průměru EU-28 v Bývalé jugoslávské republice Makedonii, a v Turecku se pohyboval od pouhých 20 % v jihovýchodním regionu Van, Muş, Bitlis, Hakkari až po 80 % v İstanbulu.

Regiony zblízka:

Luxembourg (LU00), Lucembursko

Lucemburk, Lucembursko
Celé území Lucemburska tvoří jediný region NUTS 2 — region hlavního města Luxembourg. V roce 2011 měl jednu z nejvyšších úrovní HDP na obyvatele, zhruba 266 % průměru EU-28.
Na tento údaj je třeba pohlížet obezřetně, protože ačkoli je Lucembursko obecně považováno za jednu z nejbohatších zemí na světě (na obyvatele), velkou část jeho pracovních vstupů poskytují osoby dojíždějící z okolních zemí — Belgie, Německa a Francie. Část bohatství vytvořeného v Lucembursku je tak odvážena zpět do těchto zemí, kde dojíždějící pravděpodobně utratí část svého disponibilního příjmu.
© Fotografie: Marcin Szala

Německý region Berlin byl jediným z regionů hlavních měst, který zaznamenal úroveň HDP na obyvatele nižší než celostátní průměr

Obrázek 1 znázorňuje rozložení HDP na obyvatele v roce 2011. Ukazuje, že ve většině členských států EU o více regionech měly regiony hlavních měst obecně nejvyšší průměrný HDP na obyvatele; jedinými výjimkami z tohoto pravidla byly Německo, Španělsko, Itálie a Nizozemsko. Z nich byl Berlin jediným regionem hlavního města, který zaznamenal úroveň HDP na obyvatele nižší než celostátní průměr. Ve Španělsku měl vyšší úroveň průměrného HDP na obyvatele než Comunidad de Madrid pouze region País Vasco. V Itálii měl region hlavního města Lazio z italských regionů NUTS 2 až sedmou nejvyšší úroveň HDP na obyvatele. V Nizozemsku zaznamenaly vyšší průměrný HDP na obyvatele než region hlavního města Noord-Holland regiony Groningen a Utrecht.

Obrázek 1: Regionální rozdíly v hrubém domácím produktu
(HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly
(PPS), podle regionů NUTS 2, 2011 (1)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100) - Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)

Naproti tomu regiony hlavních měst České republiky, Irska, Řecka, Maďarska, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovinska a Slovenska byly jedinými regiony v těchto členských státech EU, kde HDP na obyvatele v roce 2011 přesáhl průměr EU-28; v Bulharsku byla průměrná úroveň HDP na obyvatele nižší než průměr EU-28 v každém regionu, včetně regionu hlavního města.

Švédsko bylo jediným členským státem o více regionech, který vykázal, že všechny jeho regiony měly HDP na obyvatele vyšší než průměr EU-28

Jediným členským státem o více regionech, který vykázal, že každý z jeho regionů NUTS 2 měl v roce 2011 průměrnou úroveň HDP na obyvatele vyšší než průměr EU-28, bylo Švédsko; totéž platilo o regionech úrovně 2 v Norsku. V Dánsku, Irsku (kde jsou pouze dva regiony na úrovni NUTS 2), Rakousku a Finsku byl pouze jeden region, kde průměrný HDP na obyvatele klesl pod průměr EU-28.

Většina regionů ve Francii a Spojeném království zaznamenala v roce 2011 průměrné úrovně HDP na obyvatele, které byly nižší než průměr EU-28, přestože relativně vysoké hodnoty v regionech obou hlavních měst zvyšovaly v obou zemích celostátní průměr. Například průměrná úroveň HDP na obyvatele v regionu Inner London byla 2,2krát vyšší než v Berkshire, Buckinghamshire a Oxfordshire (region s druhou nejvyšší úrovní HDP na obyvatele ve Spojeném království). Ještě větší (relativně) byly tyto rozdíly mezi regionem hlavního města a regionem s druhou nejvyšší úrovní HDP na obyvatele na Slovensku a v České republice — průměr v regionu Bratislavský kraj byl 2,6krát vyšší než průměr v regionu Západné Slovensko a průměr v Praze 2,3krát vyšší než v regionu Jihovýchod.

Podrobnější regionální analýza: HDP na obyvatele pro regiony NUTS 3

Bohatství regionů hlavního města je ještě markantnější na podrobnější úrovni analýzy

Mapa 2: Hrubý domácí produkt
(HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly
(PPS), podle regionů NUTS 3, 2011 (1)
(procento průměru EU-28, průměr EU-28 = 100) - Zdroj: Eurostat (nama_r_e3gdp) a (nama_r_e3popgdp)

Mapa 2 ukazuje informace o HDP na obyvatele pro rok 2011 na podrobnější úrovni NUTS 3; je pochopitelné, že celkové rozložení je obdobné jako v případě regionů NUTS 2 na mapě 1. Řada regionů NUTS 3 nicméně ve vztahu k regionům vyšší úrovně (NUTS 2), jejichž jsou součástí, vykázala hodnoty HDP na obyvatele, které byly atypické. Tyto rozdíly jsou často důsledkem dojíždění za prací z okolních oblastí do centrálních regionů NUTS 3, které charakterizuje koncentrace ekonomické aktivity do nejvíce zastavěných oblastí. Například v rámci polského regionu NUTS 2 Mazowieckie, v němž se nachází hlavní město, zaznamenala Varšava (Miasto Warszawa, NUTS 3) průměrný HDP na obyvatele (v PPS) představující téměř dvojnásobek průměru EU-28, zatímco žádný z ostatních regionů NUTS 3 v rámci tohoto regionu NUTS 2 úroveň nad průměrem EU-28 nezaznamenal.

Mezi regiony NUTS 3 se HDP na obyvatele pohyboval od 612 % průměru EU-28 v regionu Inner London - West (Spojené království) do 21 % průměru EU-28 v regionu Vaslui (Rumunsko); mezi těmito krajními hodnotami byl v roce 2011 tedy poměr téměř 30:1 (který byl o něco vyšší než o rok dříve, v roce 2010, jelikož v regionu Inner London - West rostl HDP na obyvatele rychleji.)

V žebříčku HDP na obyvatele na úrovni NUTS 3 dominovaly německé regiony

28 regionů NUTS 3 zaznamenalo v roce 2011 průměrný HDP na obyvatele, který byl nejméně dvojnásobkem průměru EU-28. Vedl region Inner London - West (který měl 3,5krát vyšší průměrnou úroveň HDP na obyvatele než region Inner London - East), následovaný regionem Wolfsburg, Kreisfreie Stadt (kde má sídlo skupina Volkswagen), kde byl průměrný HDP na obyvatele více než čtyřikrát vyšší než průměr EU-28. Z těchto 28 regionů, kde HDP na obyvatele představoval nejméně dvojnásobek průměru EU-28, se převážná část — 21 regionů — nacházela v Německu, avšak patřily sem i regiony hlavních měst Belgie, Francie, Lucemburska (na této úrovni analýzy jej tvoří celá země), Nizozemska a Spojeného království a rovněž francouzský region Hauts-de-Seine (sousedící s Paříží) a nizozemský region Overig Groningen.

Pokud jde o druhý konec škály, HDP na obyvatele byl nižší než 30 % průměru EU-28 ve 24 regionech NUTS 3. Kromě regionu Nógrád v severním Maďarsku se všechny tyto regiony nacházely v Bulharsku (15 regionů) nebo Rumunsku (8 regionů).

Změny HDP na obyvatele, 2008–2011

Během finanční a hospodářské krize HDP na obyvatele v EU-28 klesl z 25 000 PPS v roce 2008 na 23 500 PPS v roce 2009, poté došlo v roce 2010 k částečnému oživení na 24 400 PPS a následně se v roce 2011 HDP na obyvatele dostal na úroveň, která byla mírně vyšší než vrchol před krizí, a sice na 25 100 PPS. Ty regiony, které expandovaly relativně rychle, jejichž HDP na obyvatele se v porovnání s průměrem EU-28 zvýšil o více než 5,0 procentních bodů, jsou na mapě 3, která ukazuje míru, do jaké se HDP na obyvatele změnil v období od roku 2008 do roku 2011 (vyjádřeno ve vztahu k průměru EU-28), vyznačeny nejtmavším odstínem.

Mapa 3: Změna hrubého domácího produktu
(HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly
(PPS), podle regionů NUTS 2, 2008–2011 (1)
(rozdíl mezi roky 2011 a 2008 vyjádřený v procentních bodech ve vztahu k průměru EU-28) - Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)

Zdá se, že pro regionální hospodářskou výkonnost má určující význam národní ekonomické bohatství

Je zajímavé, že navzdory velkým rozdílům v průměrných úrovních HDP na obyvatele mezi regiony v některých členských státechů EU byl vzorec změn v ekonomické aktivitě v období 2008 až 2011 poměrně jednotný. Pokud jde o členské státy EU o více regionech, rostl HDP na obyvatele rychleji než průměr EU-28 ve všech regionech Belgie, Bulharska, Německa, Maďarska, Rakouska, Polska a Slovenska (kromě jednoho regionu, kde HDP na obyvatele rostl stejnou rychlostí jako v EU); HDP na obyvatele rostl též ve většině regionů ve Francii (v porovnání s průměrem EU-28). Naopak ve všech regionech Irska, Řecka, Španělska, Chorvatska, Nizozemska, Portugalska, Slovinska a Spojeného království HDP na obyvatele soustavně klesal (v porovnání s průměrem EU-28); kromě regionů Abruzzo a Provincia Autonoma di Bolzano/Bozen zaznamenaly pokles úrovně HDP na obyvatele (ve vztahu k průměru EU-28) i všechny regiony v Itálii.

Regionální hospodářský růst byl nejrychlejší v hlavních městech Slovenska a Polska a na jihozápadě Německa

Nejvyšší míry růstu HDP na obyvatele v letech 2008 až 2011 ve vztahu k průměru EU-28 byly zaznamenány v regionech hlavních měst Slovenska a Polska, když Bratislavský kraj a region Mazowieckie vykázaly růst o 18,9, respektive o 17,3 procentního bodu. V devíti dalších regionech vzrostl HDP na obyvatele nejméně o 10,0 procentních bodů více než průměr EU-28: osm z nich se nacházelo v Německu (většina v jižním regionu Bayern) a jeden v Polsku — region Dolnośląskie, který leží na jihozápadě země a jehož největším městem je Wroclaw.

Pokud jde o druhý konec žebříčku, celkem 69 regionů zaznamenalo v letech 2008 až 2011 pokles HDP na obyvatele nejméně o 5,0 procentních bodů (ve vztahu k průměru EU-28). Mezi nimi bylo 20 regionů, které vykázaly snížení nejméně o 10,0 procentních bodů: jednalo se o regiony nacházející se převážně v Řecku (10 regionů) a ve Spojeném království (8 regionů), ačkoli ke značnému poklesu aktivity došlo i v regionech Illes Balears (Španělsko) a Groningen (Nizozemsko).

Produktivita práce

V regionálních účtech je produktivita práce definována jako hrubá přidaná hodnota v eurech v základních cenách na zaměstnanou osobu; mapa 4 zobrazuje tento ukazatel pro regiony NUTS 2 v roce 2011, přičemž výsledky jsou vyjádřeny ve vztahu k průměru EU-28. Pokud mezi regiony dochází k významným tokům osob dojíždějících za prací, je pravděpodobné, že regiony charakterizované jako regiony s čistým přílivem osob dojíždějících za prací budou vykazovat nižší úrovně hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu, než jsou jejich odpovídající míry HDP na obyvatele — jinými slovy, rozdíly mezi regiony se při analýze produktivity práce pravděpodobně sníží. Ukazatele regionální produktivity práce by v ideálním případě odrážely úhrnný počet odpracovaných hodin (spíše než prostý součet zaměstnaných osob), v současnosti jsou však tyto ukazatele u řady členských států EU neúplné.

Mapa 4: Hrubá přidaná hodnota
(HPH) v základních cenách na zaměstnanou osobu, podle regionů NUTS 2, 2011 (1)
(procento průměru EU-28, EU-28 = 100) - Zdroj: Eurostat (nama_r_e3vab95r2), (nama_gdp_c) a (nama_r_e2em95hr2)

Nejvyšší produktivitu práce vykazují finanční centra

Nejvyšší úroveň hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu v roce 2011 byla zaznamenána v regionu Inner London (tentýž region, který měl nejvyšší úroveň HDP na obyvatele). Poměrně vysoké úrovně produktivity práce mohou být spojeny s efektivním využíváním práce (bez používání více vstupů) nebo mohou být výsledkem kombinace aktivit, které tvoří konkrétní ekonomiku (jelikož některé aktivity mají vyšší úrovně produktivity než jiné). Například odvětví finančních služeb hraje v ekonomice Londýna zvláště důležitou roli, přičemž pro tuto aktivitu jsou charakteristické zvláště vysoké úrovně produktivity. Mezi deseti regiony s nejvyšší produktivitou práce bylo i Lucembursko (na této úrovni analýzy tvoří celá země jediný region) a Southern and Eastern Ireland (který zahrnuje Dublin) — oba regiony se specializují na finanční služby. Zbývajícími regiony z těchto deseti nejvýše umístěných byly čtyři nizozemské regiony (mezi nimi i region Noord-Holland, v němž se nachází hlavní město, a nejvíce konkurenceschopný region v EU — Utrecht — a dále regiony Groningen a Zeeland) a regiony hlavních měst Île de France, Région de Bruxelles-Capitale / Brussels Hoofdstedelijk Gewest a Stockholm.

Produktivita práce byla nižší v těch členských státech, které do EU vstoupily v roce 2004 nebo později

V členských státech, které do EU vstoupily v roce 2004 nebo později nebyl ani jeden region, kde by úroveň hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu překročila průměr EU-28. Nejvyšší úrovně hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu mezi regiony NUTS 2 z těchto 13 členských států, které odpovídaly přibližně 80 % průměru EU-28, byly v roce 2011 zaznamenány na Kypru (na této úrovni analýzy tvoří celá země jediný region) a v regionech hlavních měst Bratislavský kraj a Praha.

Ve 45 regionech NUTS 2 byla v roce 2011 hrubá přidaná hodnota na zaměstnanou osobu nižší než polovina průměru EU-28. Šlo převážně o regiony ve východní a severní Evropě, s výjimkou portugalského regionu Centro. Všechny bulharské a maďarské regiony, tři pobaltské členské státy (každý je na této úrovni analýzy jediným regionem), všechny polské a rumunské regiony kromě regionů hlavních měst Mazowieckie a Bucureşti - Ilfov, čtyři regiony České republiky a dva slovenské regiony zaznamenaly produktivitu práce, která byla nižší než 50 % průměru EU-28 (viz nejsvětlejší odstín na mapě 4).

Primární příjem domácnosti

V posledních letech probíhá stále větší diskuse o kvalitě života v Evropě, přičemž mnoho lidí je toho názoru, že se jejich celková životní úroveň od propuknutí finanční a hospodářské krize zhoršila, především pak v důsledku klesajících reálných mezd, rostoucí nezaměstnanosti, dalšího zatížení ve formě daní nebo příspěvků na sociální zabezpečení, nižších dávek nebo rychle rostoucích cen (například za produkty spojené se spotřebou energie)

Mapa 5 poskytuje přehled primárního příjmu na obyvatele v regionech NUTS 2 ve 26 členských státech EU; údaje pro Chorvatsko a Maltu nejsou k dispozici. V roce 2011 se primární příjem pohyboval od nejvyšších 32 600 PPCS na obyvatele v regionu Inner London (Spojené království) po nejnižší 3 200 PPCS v rumunském regionu Nord-Est, což znamená poměr 10,2:1. Nejvyšší a nejnižší hodnoty byly tak zaznamenány v týchž regionech jako nejvyšší a nejnižší úrovně HDP na obyvatele.

Mapa 5: Primární příjem domácností ve standardu kupní síly pro spotřebu
(PPCS), podle regionů NUTS 2, 2011 (1)
(PPCS na obyvatele) - Zdroj: Eurostat (nama_r_ehh2inc) a (nama_inc_c)

Vysoké úrovně primárního příjmu jsou v jižním Německu a obecněji v hlavních městech a jejich okolí

Třináct regionů v roce 2011 zaznamenalo primární příjem na obyvatele nejméně 25 000 PPCS. Většina (osm) z těchto 13 regionů se nacházela v Německu, včetně regionu s druhou nejvyšší hodnotou, regionu Oberbayern (jediný region, který vykázal primární příjem na obyvatele vyšší než 30 000 PPCS). Zbývajících sedm německých regionů se nacházelo převážně na jihu země, s výjimkou regionu Hamburg. Kromě regionu Inner London patřily mezi čtyři zbývající neněmecké regiony s primárním příjmem na obyvatele ve výši nejméně 25 000 PPCS oba regiony, které obklopují hlavní město Belgie (Prov. Vlaams-Brabant a Prov. Brabant Wallon), a regiony hlavních měst Île de France (který měl třetí nejvyšší úroveň primárního příjmu na obyvatele) a Luxembourg (na této úrovni analýzy celá země tvoří jediný region). Stejně jako v případě výše uvedených informací týkajících se HDP na obyvatele je jednou z nejvýraznějších charakteristik mapy 5 relativně vysoká úroveň primárního příjmu na obyvatele zjištěná v regionech, v nichž se nachází hlavní město nebo které hlavní město obklopují.

Na druhém konci žebříčku bylo 40 regionů NUTS 2, které hlásily primární příjem na obyvatele nižší než 10 000 PPCS (nejnovější údaje pro francouzský zámořský region Guyane jsou za rok 2009). Devět z deseti regionů s nejnižšími úrovněmi primárního příjmu na obyvatele v EU v roce 2011 se nacházelo v Bulharsku a Rumunsku; zbývajícím regionem bylo Lotyšsko (jediný region na této úrovni analýzy). Mezi ostatních 30 regionů s primárním příjmem na obyvatele nižším než 10 000 PPCS patřily zbývající dva pobaltské členské státy (také jediné regiony), další regiony v Bulharsku a Rumunsku a rovněž několik regionů v Maďarsku a Polsku a jeden region na Slovensku. Do této skupiny patřily i dva regiony v Řecku a dva regiony v Portugalsku, jelikož příjmy v těchto zemích se značně snížily v důsledku finanční a hospodářské krize.

Disponibilní příjem

Obrázek 2 znázorňuje údaje o disponibilním příjmu domácností, tj. příjmu, který lidé skutečně obdrží a který mohou utratit nebo uspořit (poté, co zaplatili daně a příspěvky na sociální zabezpečení a poté, co jim byly vyplaceny sociální dávky). Nejvyšší disponibilní příjem na obyvatele v roce 2011 byl zaznamenán v Lucembursku (na této úrovni analýzy tvoří celá země jediný region), a sice ve výši 23 800 PPCS. Tato částka jen mírně převyšovala úrovně zaznamenané v regionech Oberbayern (Německo) a Inner London (Spojené království); tyto tři regiony byly jedinými regiony v EU, které v roce 2011 zaznamenaly disponibilní příjem na obyvatele převyšující 23 000 PPCS.

Lucembursko zaznamenalo v roce 2011 nejvyšší úroveň disponibilního příjmu

Nejvyšší úroveň disponibilního příjmu na obyvatele zaznamenaná v Lucembursku se rovnala 5,5násobku úrovně zjištěné v rumunském regionu Nord-Est (4 300 PPCS); v porovnání s poměrem pro primární příjem byly nerovnosti tudíž téměř poloviční, jelikož rozdíl mezi regiony s nejvyšším a nejnižším primárním příjmem na obyvatele odpovídal poměru 10,2:1. Ve skutečnosti je disponibilní příjem na obyvatele ve většině regionů v důsledku státního zásahu (přerozdělování) obecně nižší než uváděný primární příjem na obyvatele. To platí zejména v regionech, v nichž výdělky patří k nejvyšším (často regiony hlavního města), jelikož daně a příspěvky na sociální zabezpečení obvykle rostou v závislosti na výši příjmu.

Obrázek 2: Disponibilní příjem domácností ve standardu kupní síly pro spotřebu
(PPCS), podle regionů NUTS 2, 2011 (1)
(PPCS na obyvatele) - Zdroj: Eurostat (nama_r_ehh2inc)

Obrázek 2 ukazuje, že regiony hlavních měst často vykazovaly nejvyšší úrovně disponibilního příjmu, ačkoli toto pravidlo bylo méně zjevné v členských státech EU, které měly nejvyšší úrovně disponibilního příjmu. V Belgii a Německu byl disponibilní příjem na obyvatele v regionu hlavního města nižší než celostátní průměr, zatímco v Rakousku byl na podobné úrovni jako celostátní průměr. Regiony hlavních měst Španělska, Itálie, Nizozemska a Finska zaznamenaly disponibilní příjem na obyvatele, který byl vyšší než jejich příslušný národní průměr, ačkoli v každé z těchto zemí byl nejméně jeden další region, který zaznamenal ještě vyšší úroveň disponibilního příjmu na obyvatele.

S výjimkou regionů hlavních měst byl ve většině členských států EU disponibilní příjem mezi regiony rozložen relativně rovnoměrně

Kromě regionů hlavních měst se disponibilní příjem na obyvatele ve všech regionech téhož členského státu EU často pohyboval v rámci poměrně úzkého rozpětí. To platilo zejména v Rakousku a v severských členských státech, které vykázaly poměrně jednotné rozložení. Naproti tomu, a opět vyjma regionů hlavních měst, největší rozdíly v disponibilním příjmu na obyvatele mezi regiony téhož členského státu byly zaznamenány ve Francii a v Itálii; ve Francii to bylo, alespoň zčásti, kvůli relativně nízkým hodnotám v jejích zámořských regionech, a v Itálii kvůli značným rozdílům v příjmech mezi severem a jihem země.

Srovnání mezi primárním příjmem a disponibilním příjmem ukazuje vyrovnávací účinek, který státní zásahy často mají, při němž dochází ke konvergenci disponibilního příjmu na obyvatele mezi „bohatými“ a „chudými“ regiony. Například v Belgii se takto primární příjem na obyvatele v poměrně bohatém regionu Prov. Vlaams-Brabant snížil o 7 100 PPCS, zatímco primární příjem obyvatel regionu Prov. Hainaut (bývalá bašta průmyslové výroby, která se specializovala na těžbu uhlí a výrobu železa a oceli) se v průměru zvýšil o 1 900 PPCS. Stejným způsobem docházelo též k transferu příjmů ze severních do jižních regionů Itálie a zjevné byly i obdobné transfery do převážně venkovských oblastí středního a západního Španělska, do bývalých průmyslových center a odlehlých západních regionů Spojeného království a do východních regionů Německa, Maďarska a Polska.

Ačkoli většina regionů NUTS 2 uváděla, že disponibilní příjem na obyvatele byl nižší než primární příjem na obyvatele, 51 regionů těžilo ze sociálních dávek a dalších transferů do takové míry, že jejich disponibilní příjem na obyvatele byl vyšší než jejich primární příjem. Taková situace nastala až na jeden ve všech třinácti regionech v Řecku (zmíněnou výjimkou byl region Notio Aigaio), v sedmi regionech ve Spojeném království, v šesti v Polsku, po pěti v Bulharsku, Portugalsku a Rumunsku, ve čtyřech v Maďarsku, dvou v Německu a po jednom v Irsku, Španělsku, Francii, Itálii a na Slovensku.

Regiony zblízka:

Mazowieckie (PL12), Polsko

Zámecké náměstí, Varšava
Region hlavního města Polska vykázal v období od roku 2008 do roku 2011 nejvyšší růst disponibilního příjmu mezi regiony NUTS 2 EU-28. Disponibilní příjem každého obyvatele tohoto regionu vzrostl v průměru o 2 600 PPCS.
Mezi tři regiony EU s největším nárůstem disponibilního příjmu patřil i další polský region, Śląskie, přičemž ve všech 16 polských regionech NUTS 2 kromě dvou vzrostl příjem nejméně o 1 000 PPCS.
© Fotografie: Shalom Alechem

Nejvyšší přírůstky disponibilního příjmu byly zaznamenány v Německu a v Polsku

Mapa 6 ukazuje, jak se změnil disponibilní příjem na obyvatele v regionech NUTS 2 v letech 2008 až 2011; upozorňujeme, že nejsou k dispozici údaje pro Chorvatsko, Kypr, Maltu a francouzské zámořské regiony. Nejnápadnější tendencí na mapě jsou relativně vysoké přírůstky disponibilního příjmu v Německu a Polsku, dvou členských státech EU, které byly finanční a hospodářskou krizí postiženy nejméně. Nejvyšší nárůst disponibilního příjmu ze všech regionů NUTS 2, za které jsou údaje k dispozici, byl zaznamenán u regionu polského hlavního města Mazowieckie.

Mapa 6: Změna disponibilního příjmu domácností ve standardu kupní síly pro spotřebu
(PPCS), podle regionů NUTS 2, 2008–2011 (1)
(rozdíl v PPCS na obyvatele mezi roky 2008 a 2011) - Zdroj: Eurostat (nama_r_ehh2inc)

Kromě německých a polských regionů byly jedinými dalšími regiony s nárůstem disponibilního příjmu nejméně o 1 500 PPCS na obyvatele v období od roku 2008 do roku 2011 (viz nejtmavší odstín) bulharský region Yugoiztochen a regiony hlavních měst v Maďarsku, na Slovensku a ve Finsku.

Disponibilní příjem klesl až ve všech řeckých regionech vyjma jednoho o více než 1 000 PPCS

V EU-28 bylo 29 regionů, jejichž disponibilní příjem na obyvatele klesl v letech 2008 až 2011 o více než 1 000 PPCS (viz nejsvětlejší odstín na mapě 6). Největší pokles disponibilního příjmu zaznamenaly některé z členských států EU, které byly nejvíce postiženy finanční a hospodářskou krizí: téměř všechny řecké regiony (jedinou výjimkou byl opět region Notio Aigaio); jinak byl největší pokles zaznamenán ve Spojeném království (osm regionů včetně regionů Inner a Outer London), ve Španělsku (čtyři regiony) a v regionech hlavních měst v Irsku a Rumunsku.

Zdroje a dostupnost údajů

Evropský systém národních a regionálních účtů (ESA) poskytuje metodiku pro regionální účty v EU. Systém ESA 95 je zcela v souladu s celosvětově platnými pokyny pro národní účty — systémem národních účtů z roku 1993 (SNA 1993). V návaznosti na mezinárodní dohodu o přijetí nové verze SNA v roce 2008 proběhla rovněž revize ESA. Tyto revize se odrazily v nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (č. 549/2013). Další informace o přechodu z ESA 95 na ESA 2010 jsou uvedeny na internetové stránce Eurostatu Eurostat’s website (v angličtině).

Definice ukazatelů

Hrubý domácí produkt (HDP) je základním měřítkem národních účtů, které souhrnně vyjadřuje ekonomické postavení země nebo regionu. Lze ho vypočítat pomocí různých přístupů: výrobní metody; výdajové metody; a důchodové metody. Výdajovou metodu nicméně nelze použít na regionální úrovni, protože by vyžadovala měření regionálního vývozu a dovozu, což v členských státech EU není možné.

Primární příjem domácností je příjem vytvořený přímo z transakcí na trhu. Patří sem obecně příjem z placené práce a samostatné výdělečné činnosti a rovněž příjem přijatý ve formě úroků, dividend a nájmu; splatné úroky a nájem se zaznamenávají jako záporné položky.

Disponibilní příjem se odvozuje od primárního příjmu přičtením všech sociálních dávek a peněžních převodů (ze státního přerozdělování) a odečtením daní z příjmu a majetku a rovněž příspěvků na sociální zabezpečení a podobných převodů; vyjadřuje tudíž „skutečný“ příjem.

Parity kupní síly

Regionální HDP se vypočítává v místní měně příslušného regionu (a tudíž příslušné země). HDP lze přepočíst na společnou měnu za účelem snazšího porovnávání — například převodem na eura či dolary.

Směnné kurzy odrážejí řadu činitelů souvisejících s nabídkou a poptávkou na měnových trzích, jako je mezinárodní obchod, prognózy inflace a rozpětí úrokových sazeb. Směnné kurzy však neodrážejí všechny rozdíly v cenových hladinách mezi zeměmi. To lze napravit tak, že se HDP přepočte pomocí přepočítacích koeficientů, které se nazývají parity kupní síly (PPP), na uměle vytvořenou společnou měnovou jednotku nazvanou standard kupní síly (PPS); to umožňuje porovnávat kupní sílu jednotlivých národních měn. Dokonce i v rámci měnové unie, jako je eurozóna, vykazuje jednotná měna v jednotlivých zemích rozdílnou kupní sílu v závislosti na národních cenových hladinách.

Obecně řečeno, použití řad v PPS místo řad na bázi eura má větší vyrovnávací účinek, jelikož regiony s velmi vysokým HDP na obyvatele vyjádřeným v eurech mívají také dosti vysoké cenové hladiny (například životní náklady v centru Paříže nebo Londýna jsou obecně vyšší než životní náklady ve venkovských oblastech EU). Výpočty HDP na obyvatele, jež jsou založeny na řadách v PPS, a nikoliv na řadách na bázi eura, mohou vést při vytváření pořadí regionů ke značně rozdílným výsledkům.

Kontext

Měření hospodářského rozvoje

Hospodářský rozvoj se obvykle vyjadřuje pomocí HDP, což je ukazatel, který lze v regionálním kontextu použít k měření makroekonomické aktivity a růstu a který může rovněž poskytnout základ pro porovnávání jednotlivých regionů. HDP je rovněž významným ukazatelem z hlediska politiky, neboť je zásadně důležitý při určování výše příspěvku každého členského státu EU do rozpočtu EU, a tříletý průměr HDP se používá pro rozhodování o tom, které regiony by měly mít nárok na podporu ze strukturálních fondů EU.

HDP na obyvatele je často považován za zástupný (proxy) ukazatel celkové životní úrovně. Politické debaty by se však na něj neměly spoléhat jako na jediný zdroj informací, protože nebere v úvahu externality, jako je udržitelnost životního prostředí nebo sociální začleňování, které jsou v rostoucí míře pokládány za důležité aspekty kvality života.

Na tuto problematiku se zaměřila řada mezinárodních iniciativ a v srpnu 2009 přijala Evropská komise sdělení nazvané Překročit HDP: měření pokroku v měnícím se světě (KOM(2009) 433 v konečném znění), které nastínilo řadu opatření pro zlepšení a doplnění HDP jako ukazatele. Bylo konstatováno, že je jednoznačně nezbytné doplnit HDP o statistiky týkající se dalších ekonomických a sociálních otázek a otázek z oblasti životního prostředí, na kterých v zásadní míře závisí blahobyt lidí. Nedávný vývoj v oblasti těchto doplňujících ukazatelů je podrobně popsán v pracovním dokumentu Progress on ‘GDP and beyond’ actions (SWD(2013) 303 final) (v angličtině), v němž bylo potvrzeno, že využívání širších ukazatelů než HDP, a to i na regionální a místní úrovni, je ve veřejném zájmu.

Hospodářské politiky

Jak bylo uvedeno v úvodním článku, regionální politika EU je utvářena tak, aby podporovala solidaritu a soudržnost, tak aby každý region mohl naplnit svůj potenciál, a zároveň posilovala konkurenceschopnost a zaměstnanost a zvyšovala životní úroveň v „chudších“ regionech co nejrychleji na průměrnou úroveň EU.

Regionální nerovnosti mohou být způsobeny mnoha faktory, včetně geografické odlehlosti nebo řídkého zalidnění, sociálních a ekonomických změn nebo dědictví dřívějších ekonomických systémů. Tyto nerovnosti se mohou projevovat mimo jiné v podobě sociální deprivace, nízké kvality zdravotní péče nebo vzdělávání, vyšší míry nezaměstnanosti nebo nedostatečné infrastruktury.

Cílem regionální politiky EU je podpořit širší agendu strategie Evropa 2020, jíž je podpora udržitelného růstu a tvorba pracovních míst. EU pomocí regionálního financování investuje v souladu s cíli strategie Evropa 2020 do všech regionů EU. Je věnována velká pozornost podpoře celé řady iniciativ, které mají posilovat hospodářskou výkonnost, jako jsou: inovace a výzkum, udržitelný rozvoj a vytváření přátelského prostředí pro malé začínající podniky.

Více než jedna třetina rozpočtu EU je vyčleněna na politiku soudržnosti, jejímž cílem je odstranění ekonomických, sociálních a územních rozdílů v EU, například prostřednictvím restrukturalizace upadajících průmyslových oblastí nebo diverzifikace venkovských oblastí. Zároveň regionální politika EU usiluje o zvyšování konkurenceschopnosti regionů, neboť podporuje hospodářský růst a vytváří nová pracovní místa. Regionální politika EU je investiční politikou podporující tvorbu pracovních míst, konkurenceschopnost, hospodářský růst, lepší kvalitu života a udržitelný rozvoj. Tyto investice podporují plnění strategie Evropa 2020 a zároveň je regionální politika výrazem solidarity EU s méně rozvinutými zeměmi a regiony, jelikož finanční prostředky jsou soustředěny na země, regiony a ekonomická odvětví, v nichž mohou přinést největší změny.

Pro období 2014–2020 bylo zaměření politiky soudržnosti EU změněno — viz EU’s cohesion policy has been refocused (v angličtině) a jejím aktuálním cílem je dosáhnout maximálního dopadu na růst a pracovní místa. V období 2014–2020 bude EU investovat do evropských regionů celkem 351 miliard EUR. Investice budou pokračovat ve všech regionech, ale byly přijaty reformy politik, které mění úrovně podpory podle nově definovaných regionálních klasifikací:

méně rozvinuté regiony (HDP < 75 % průměru EU-27);
přechodové regiony (HDP 75 % – 90 % průměru EU-27); a
rozvinutější regiony (HDP > 90 % průměru EU-27).

Cílem regionální politiky EU je pomoci všem regionům naplnit jejich potenciál, a to zvyšováním konkurenceschopnosti a životní úrovně v nejchudších regionech tak, aby se přiblížily průměru EU (konvergence). Regionální hospodářská politika si klade za cíl povzbuzovat investice do regionů prostřednictvím lepší dostupnosti, poskytování kvalitních služeb a ochrany životního prostředí, což má podpořit inovace a podnikání a vytváření pracovních příležitostí a zároveň eliminovat nerovnosti, které se mohou projevovat v sociální deprivaci, špatných podmínkách bydlení a také v oblasti vzdělávání a zdravotní péče, ve vyšší nezaměstnanosti nebo v nedostatečné infrastruktuře.