Statistics Explained

Archive:HDP na regionální úrovni

This Statistics Explained article is outdated and has been archived - for recent articles on regions and cities see here.

Extrakce údajů z databáze: březen 2016. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: listopad 2017.

Mapy lze prohlížet v interaktivním prostředí za použití Eurostat’s Statistical Atlas (viz uživatelská příručka (v angličtině)).

Mapa 1: Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly (PPS) ve vztahu k průměru EU-28, podle regionů NUTS 2, 2014 (1)
(% průměru EU-28, EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2gdp) a (nama_10_pc)
Obrázek 1: Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly (PPS) ve vztahu k průměru EU-28, podle regionů NUTS 2, 2014
(% průměru EU-28, EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2gdp) a (nama_10_pc)
Mapa 2: Změna hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele ve standardu kupní síly (PPS) ve vztahu k průměru EU-28, podle regionů NUTS 2, 2008–14 (1)
(rozdíl mezi roky 2008 a 2014 vyjádřený v procentních bodech)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2gdp) a (nama_10_pc)
Mapa 3: Hrubá přidaná hodnota na zaměstnanou osobu ve vztahu k průměru EU-28, podle regionů NUTS 2, 2014 (1)
(% průměru EU-28, EU-28 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_3gva), (nama_10r_3empers), (nama_10_a10) a (nama_10_a10_e)
Mapa 4: Prvotní důchody soukromých domácností v poměru k počtu obyvatel, podle regionů NUTS 2, 2013
(standard kupní síly odvozené od konečné spotřeby (PPCS) na obyvatele)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2hhinc)
Obrázek 2: Disponibilní důchod soukromých domácností v poměru k počtu obyvatel, podle regionů NUTS 2, 2013
(standard kupní síly odvozené od konečné spotřeby (PPCS) na obyvatele)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2hhinc)
Mapa 5: Změna disponibilního důchodu soukromých domácností v poměru k počtu obyvatel, podle regionů NUTS 2, 2008–13 (1)
(celkový rozdíl ve standardu kupní síly odvozené od konečné spotřeby (PPCS) na obyvatele mezi roky 2008 a 2013)
Zdroj: Eurostat (nama_10r_2hhinc)

Tento článek je součástí souboru statistických článků opírajících se o publikaci regionální ročenky Eurostatu. K analýze hospodářského rozvoje v Evropské unii (EU) využívá soubor regionálních hospodářských účtů: první oddíl vychází z hrubého domácího produktu (HDP), což je hlavní souhrnný ukazatel pro měření hospodářského rozvoje/růstu; v druhém oddíle je uvedena stručná analýza produktivity práce (zde definovaná jako hrubá přidaná hodnota na zaměstnanou osobu); a v závěru článku je uvedena regionální analýza důchodů soukromých domácností a disponibilního důchodu.

Regionální účty slouží jako základ pro přidělování výdajů v rámci politiky soudržnosti EU. Politika soudržnosti se týká všech regionů EU: většina prostředků ze strukturálních fondů je však směřována do těch regionů na úrovni NUTS 2, kde je HDP na obyvatele nižší než 75 % průměru EU-28. Přidělování prostředků z fondu soudržnosti v současné době vychází z rozhodnutí odkazujícího k průměrnému HDP na hlavu během tříletého období od roku 2007 do roku 2009. Během roku 2016 se provádí přezkum přidělelných prostředků politiky soudržnosti v polovině období, jehož výsledkem budou nejspíše změny v systému – další informace jsou uvedeny v článku na téma regionální politiky a Evropa 2020.

Hlavní statistické výsledky

V roce 2014 byl HDP v EU-28 v tržních cenách odhadován na 14,0 bilionů EUR, což odpovídá průměrné úrovni přibližně 27,5 tisíc standardů kupní síly (PPS) na obyvatele.

Regionální HDP na obyvatele

Mapa 1 zobrazuje HDP na obyvatele v roce 2014 v regionech na úrovni NUTS 2, přičemž hodnota u každého regionu je nejprve vypočítaná ve standarech kupních síly (PPS) a poté je vyjádřena jako procento průměru EU-28 (stanoveného na 100 %). Ukazuje tak relativně „bohaté“ regiony (vyobrazeny modře), kde byl HDP na obyvatele vyšší než průměr EU-28, a relativně „chudé“ regiony (vyobrazeny purpurově). Použití PPS umožňuje porovnat kupní sílu regionů členských států EU, jež používají různé měny a v nichž se liší cenové hladiny. Z mapy vyplývá jasný rozdíl mezi východem a západem. Není však tak výrazný, jako tomu bylo před více než deseti lety, kdy došlo s přistoupením 10 nových členských států k největšímu rozšíření EU. Podíl na tom mají především dva faktory:

  • postupný proces hospodářské konvergence, který je výsledkem poměrně rychlého růstu méně rozvinutých regionů,
  • finanční a hospodářská krize, která měla značný dopad na hospodářskou výkonnost většiny členských států EU.

Ve východních částech EU skutečně vzrostl HDP na obyvatele (očištěný o rozdíly v cenové úrovni) v absolutním vyjádření a také v poměru k průměru EU-28 v řadě regionů, zejména v regionech hlavních měst. A naopak v důsledku finanční a hospodářské krize klesl HDP na obyvatele v roce 2014 pod průměr EU-28 v několika regionech úrovně NUTS 2, ve kterých byl dříve (v roce 2008) nad tímto průměrem: bylo tomu tak v případě čtyř britských regionů, tří nizozemských regionů, vždy dvou regionů v Řecku, Itálii a Finsku a jednoho regionu ve Španělsku, na Kypru (který je jedním regionem na této úrovni členění), ve Slovinsku a Švédsku. Naopak tři regiony v Německu a jeden region ve Francii a také v Polsku se v roce 2014 přesunuly z pozice pod průměrem EU-28 v roce 2008 na pozici nad tímto průměrem.

Hospodářská činnost — definice HDP

HDP je základním měřítkem národních účtů, které souhrnně vyjadřuje hospodářské postavení země nebo regionu. Lze ho vypočítat pomocí různých metod: výrobní metody; výdajové metody a důchodové metody.

HDP se používá k analýze hospodářské výkonnosti a cyklů (jako jsou recese, oživení a konjunktury). Údaje v různých měnách lze převést na společnou měnu za účelem snazšího porovnávání – například převodem na eura či dolary. Směnné kurzy však neodrážejí všechny rozdíly v cenových hladinách mezi zeměmi či regiony. To lze napravit tak, že se HDP přepočte pomocí přepočítacích koeficientů, které se nazývají parity kupní síly (PPP). Použitím parit kupní síly (místo tržních směnných kurzů) se tyto ukazatele převedou na uměle vytvořenou společnou měnovou jednotku nazvanou standard kupní síly (PPS). Použití PPS umožňuje porovnat kupní sílu regionů členských států EU, jež používají různé měny a v nichž se liší cenové hladiny.

Obecně řečeno, použití řad v PPS místo řad na bázi eura má vyrovnávací účinek, jelikož regiony s velmi vysokým HDP na obyvatele vyjádřeným v eurech mívají také dosti vysoké cenové hladiny (například životní náklady v centru Paříže nebo Londýna jsou obecně vyšší než životní náklady ve venkovských oblastech Bulharska či Rumunska).

Nejvyšší úroveň HDP na obyvatele byla v EU zaznamenána v regionu Inner London - West

V pěti regionech činil HDP na obyvatele v roce 2014 více než dvojnásobek průměru EU-28: Inner London - West, Luxembourg (jeden region na této úrovni analýzy), Région de Bruxelles-Capitale/Brussels Hoofdstedelijk Gewest, Hamburg a Inner London - East. Všech těchto pět regionů s nejvyššími úrovněmi HDP na obyvatele v roce 2014 se vyznačovalo vysokým přílivem dojíždějících pracovníků: například do středu Londýna dojíždí každý den za prací mnoho lidí ze vzdálených míst; Région de Bruxelles-Capitale/Brussels Hoofdstedelijk Gewest je region poměrně malý rozlohou (jen něco více než 160 km²), ale také do něj za prací dojíždí mnoho lidí z okolních regionů. Nejvyšší absolutní počty dojíždějících byly většinou zaznamenány v případě vnitrostátních toků do regionů, ve kterých se nacházejí některé z největších měst v Evropě. Je však také zajímavé, že některé regiony měly relativně vysoký podíl osob dojíždějících ze zahraničí. Například značný podíl těch, kdo pracují v Lucembursku, překračuje při své cestě za prací státní hranice ze sousední Belgie, Německa či Francie.

Pro více informací: viz článek o způsobech dojíždění.

Měřit bohatství a příjmy podle místa bydliště, nebo podle místa pracoviště?'

Průměrný HDP na obyvatele nijak nevypovídá o rozdělení bohatství mezi různými skupinami obyvatelstva v témže regionu, ani není ukazatelem příjmů, které mají k dispozici domácnosti v regionu, protože v důsledku dojíždění za prací mohou zaměstnanci přispívat k HDP jednoho regionu (kde pracují) a k příjmům domácností v jiném regionu (kde žijí).

Tento nedostatek je nejzávažnější v případech významných čistých toků dojíždějících pracovníků do určitého regionu nebo z něj. Oblasti, pro které je typický velký počet osob dojíždějících do zaměstnání, často vykazují extrémně vysoký (ve srovnání se sousedními regiony) regionální HDP na obyvatele. Tak je tomu v EU v mnoha regionech velkých měst, ale především v hlavních městech. Vysoké úrovně HDP na obyvatele, jež zaznamenávají některé regiony s čistým přílivem dojíždějících pracovníků, nemusí vzhledem k této anomálii vždy znamenat odpovídající vysoké úrovně příjmů osob, které v těchto regionech žijí.

V roce 2014 přibližně 15 % z 276 regionů úrovně NUTS 2, o nichž jsou údaje k dispozici (viz mapa 1), vykázalo alespoň o 25 % vyšší HDP na obyvatele, než byl průměr EU-28; jsou vyznačeny nejtmavším modrým odstínem. V mnoha případech se jednalo o regiony hlavních měst nebo klastr regionů, jež s regionem hlavního města sousedí, avšak velká většina těch zbývajících se nachází v těsném shluku ve středu mapy a zahrnuje západní a jižní Německo, západní Rakousko, severní Itálii a Švýcarsko. Zbývajícími regiony byly finský ostrovní region Åland a dva regiony spojené s těžbou ropy a zemního plynu v Severním moři, konkrétně Groningen v Nizozemsku a North Eastern Scotland ve Spojeném království. Přestože mělo Německo největší počet regionů s HDP na obyvatele vyšším nejméně o 25 %, než je průměr EU-28, region hlavního města, Berlin, k nim nepatřil.

Téměř všech 21 regionů EU s HDP na obyvatele nižším než polovina průměru EU-28 se nacházelo ve východní Evropě

Regiony, do nichž směřuje nejvíce pomoci z fondů soudržnosti, mají průměrný HDP na obyvatele nižší než 75 % průměru EU-28. Na mapě 1 jsou tyto regiony vyznačeny tmavě purpurovou barvou. V roce 2014 spadalo do této kategorie celkem 78 regionů úrovně NUTS 2. Je třeba poznamenat, že základ financování pro programové období 2014–2020 byl stanoven s ohledem na průměrný HDP na obyvatele za tříleté období od roku 2007 do roku 2009.

Ve více než čtvrtině (21 regionů) z těchto 78 regionů s relativně nízkým HDP na obyvatele dosahovala ekonomická produkce na hlavu méně než poloviny průměru EU-28. Z těchto 21 regionů se jich 19 nacházelo ve čtyřech členských státech EU ve východní Evropě, a sice po pěti regionech v Bulharsku, Polsku a Rumunsku a čtyři v Maďarsku. Dvěma zbývajícími regiony byly francouzský zámořský region Mayotte a řecký region Anatoliki Makedonia, Thraki. Nejnižší průměrný HDP na obyvatele v EU zaznamenaly dva bulharské regiony – Severozapaden a Yuzhen tsentralen a francouzský ostrovní region Mayotte. Ekonomická produkce na hlavu v každém z těchto tří regionů dosáhla méně než jedné třetiny průměru EU-28.

V regionu Inner London - West byl HDP na obyvatele 18krát vyšší než v regionu Severozapaden

V roce 2014 byl v regionu Inner London - West průměrný HDP na obyvatele (539 % průměru EU-28) 18krát vyšší – vezmou-li se v úvahu rozdíly v cenové úrovni – než v regionu Severozapaden (Bulharsko), který zaznamenal nejnižší průměrný HDP na obyvatele (30 % průměru EU-28).

V Norsku byl HDP na obyvatele vyšší než průměr EU-28 ve všech regionech

Ve všech členských státech EU s více regiony byl alespoň jeden region úrovně NUTS 2, jehož průměrná úroveň HDP na obyvatele byla v roce 2014 nižší, než činil průměr EU-28. Jinak tomu bylo v případě regionů úrovně NUTS 2 v Norsku, jelikož všech sedm regionů zaznamenalo hodnoty nad průměrem EU-28. HDP na obyvatele byl vyšší než průměr EU-28 pouze v jednom z členských států EU, které jsou jediným regionem na této úrovni analýzy, jmenovitě v Lucembursku. Stejně tak tomu bylo v případě Islandu a Švýcarska (v jehož případě jsou k dispozici pouze celostátní údaje).

V České republice, Irsku, Maďarsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku a na Slovensku byl region hlavního města jediným regionem, ve kterém byl HDP na obyvatele vyšší než průměr EU-28. Bulharsko, Řecko, Chorvatsko a Slovinsko byly jedinými členskými státy EU s více regiony, ve kterých byl ve všech regionech úrovně NUTS 2 průměrný HDP na obyvatele nižší než průměr EU-28. HDP na obyvatele byl nižší než průměr EU-28 také v dalších pěti členských státech EU, které jsou jediným regionem na této úrovni analýzy: v pobaltských členských státech, na Kypru a Maltě. Stejně tak tomu bylo v případě Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a také Albánie a Srbska (v případě těchto dvou zemí jsou k dispozici pouze celostátní údaje).

Regiony hlavních měst obecně patřily ve většině členských států k regionům s nejvyšším průměrným HDP na obyvatele

Na obrázku 1 je zobrazena alternativní analýza regionálního rozdělení HDP na obyvatele v roce 2014. Ukazuje, že ve většině členských států EU s více regiony měly regiony hlavních měst obecně nejvyšší průměrný HDP na obyvatele. Jedinými výjimkami z tohoto pravidla byly Německo, Itálie a Nizozemsko. V Německu zaznamenal nejvyšší průměrný HDP na obyvatele region Hamburg, zatímco Berlin byl jediný region hlavního města, který měl HDP na obyvatele nižší než celostátní průměr. Italský region hlavního města Lazio měl z italských regionů šestou nejvyšší úroveň HDP na obyvatele, vyšší úrovně byly zaznamenány ve většině severnějších regionů, nejvyšší potom v regionu Provincia Autonoma di Bolzano/Bozen. V Nizozemsku byl Groningen jediným regionem s vyšším průměrným HDP na obyvatele než region hlavního města Noord-Holland.

Regiony hlavních měst Bulharska, České republiky, Dánska, Irska, Francie, Chorvatska, Portugalska, Slovinska, Slovenska a Švédska byly jedinými regiony v těchto členských státech EU, kde HDP na obyvatele v roce 2014 přesáhl celostátní průměr.

Z analýzy členských států EU, jež mají více než dva regiony, vyplývá, že největší rozdíly v tvorbě bohatství mezi regiony stejné země byly zaznamenány ve Spojeném království, kde byl HDP na obyvatele v regionu Inner London - West téměř osmkrát vyšší než v regionu West Wales and the Valleys. Výrazné rozdíly ve výši HDP na obyvatele byly rovněž mezi regiony Francie, Rumunska a Slovenska. Tvorba bohatství byla naproti tomu poměrně rovnoměrně rozložena v Chorvatsku, Slovinsku, severských členských státech, Portugalsku, Irsku, Nizozemsku, Rakousku, Španělsku a Řecku. V žádném z těchto členských států EU nedosahoval průměrný HDP na obyvatele v regionu s nejvyšší hodnotou více než dvojnásobku zaznamenaného v regionu s nejnižší hodnotou; stejně tak tomu bylo i v případě Norska.

Analýza regionálního hospodářského rozvoje v čase

Během finanční a hospodářské krize byla nejvyšší hodnota HDP na obyvatele v EU-28 zaznamenána v roce 2008 a činila 26,0 tisíc PPS. V roce 2009 došlo k prudkému poklesu aktivity a průměrná úroveň HDP na obyvatele se vrátila (mírně) nad vrchol před krizí až v roce 2011. Tempo, kterým se HDP na obyvatele zvyšoval, se v období let 2012 a 2013 zpomalilo, kdy průměrný HDP na obyvatele dosáhl 26,7 tisíc PPS, a v roce 2014 se opět zrychlilo a HDP na obyvatele vzrostl na 27,5 tisíc PPS.

HDP na obyvatele se zvyšoval rychlým tempem v několika polských, německých a rakouských regionech, v Litvě a Lucembursku

Na mapě 2 jsou zobrazeny důsledky finanční a hospodářské krize s podrobným uvedením regionální výkonnosti regionů úrovně NUTS 2 mezi lety 2008 a 2014. Regiony rozvíjející se rychlým tempem (zobrazeny nejtmavším odstínem modré) se nacházely především v Polsku (7 z 16 polských regionů), Rakousku (tři z devíti rakouských regionů), Německu (12 z 38 německých regionů), Litvě a Lucembursku (obě země na této úrovni podrobnosti představují jediný region). HDP na obyvatele vzrostl také o více než 10,0 procentních bodů (vyjádřeno v % průměru v EU-28) v regionech Nyugat-Dunántúl (Maďarsko), Sud-Est (Rumunsko), Bratislavský kraj (Slovensko) a Inner London - East.

REGIONY ZBLÍZKA

Mazowieckie, Polsko

Warsaw-center-free-license-CC0.jpg

Nejrychleji rostoucím regionem (měřeno změnou HDP na obyvatele během období let 2008–14) byl region Mazowieckie (polský region hlavního města). Tento region také zaznamenal v rámci regionů úrovně NUTS 2 nejvyšší přírůstek disponibilního důchodu na obyvatele v letech 2008 až 2013.

©: skitterphoto.com

V letech 2008–14 zaznamenal mezi regiony úrovně NUTS 2 v EU nejrychlejší hospodářský růst v poměru k průměru EU-28 polský region Mazowieckie, do nějž patří hlavní město Varšava. HDP na obyvatele byl v tomto regionu v roce 2008 o 17,1 % nižší než průměr EU-28, avšak do roku 2014 vzrostl natolik, že průměr EU-28 přesáhl o 8,4 %.

Na opačném konci žebříčku se nacházelo celkem 38 regionů, které v letech 2008 až 2014 zaznamenaly pokles HDP na obyvatele v poměru k průměru EU-28 nejméně o 10,0 procentních bodů (na mapě 2 jsou znázorněny nejtmavším purpurovým odstínem). Dopad finanční a hospodářské krize na řeckou a španělsku ekonomiku byl rozsáhlý, 12 z těchto regionů bylo řeckých a 14 španělských. Do této skupiny regionů se zařadil rovněž Kypr (jediný region na této úrovni analýzy) a také sedm hlavně severoitalských regionů, dva nizozemské regiony a po jednom regionu z Finska (region hlavního města) a Spojeného království (Bedfordshire and Hertfordshire). V rámci regionů úrovně NUTS 2 byl nejrychlejší hospodářský pokles v poměru k průměru EU-28 v období let 2008–14 zaznamenán ve třech řeckých regionech (Attiki, Notio Aigaio a Ionia Nisia), ve kterých HDP na obyvatele poklesl o více než 26,0 procentních bodů v poměru k průměru EU-28. Například v regionu hlavního města Attiki klesl z 25,4 % nad průměrem EU-28 na 1,2 % pod tímto průměrem.

Jmění národního hospodářství zjevně hraje významnou roli při určování regionální hospodářské výkonnosti, a to spolu s všeobecným růstem v několika východoevropských členských státech

Lze říci, že navzdory velkým rozdílům v průměrných úrovních HDP na obyvatele mezi regiony v některých členských státech EU byl vzorec změn v ekonomické činnosti v období 2008 až 2014 poměrně jednotný. V rámci členských států EU s více regiony rostl HDP na obyvatele rychlejším tempem než průměr EU-28 v každém regionu Bulharska, Maďarska, Polska, Rumunska a Slovenska, ve všech regionech s výjimkou regionů hlavních měst v Belgii, České republice a Rakousku a až na jednu výjimkou (nejde o region hlavního města) v každém regionu v Dánsku a Německu. Naproti tomu ve všech regionech v Řecku, Španělsku, Chorvatsku, Itálii, Nizozemsku, Slovinsku, ve Finsku (s výjimkou regionu Åland) a Švédsku rostl průměrný HDP na obyvatele pomaleji než průměr EU-28 (většinou tomu tak bylo v důsledku pomalého růstu, a ne absolutního poklesu HDP na obyvatele). V Irsku byl v jednom regionu zaznamenán růst rychlejší než průměr EU-28 a v jednom regionu pomalejší a pouze ve Francii, Portugalsku a ve Spojeném království byla situace různorodější, přičemž většina regionů rostla pomaleji než průměr EU-28.

Produktivita práce

V regionálních účtech je produktivita práce definována jako hrubá přidaná hodnota v eurech v základních cenách na zaměstnanou osobu. Mapa 3 zobrazuje tento ukazatel pro regiony úrovně NUTS 2 v roce 2014, přičemž výsledky jsou vyjádřeny v procentech v poměru k průměru EU-28. Regionální produktivita práce by v ideálním případě odrážela celkový počet odpracovaných hodin (a ne prostý počet zaměstnaných osob), v současnosti jsou však tyto ukazatele u řady členských států EU neúplné.

REGIONY ZBLÍZKA

Lucemburk, Lucembursko

Kirchberg Luxembourg.jpg

V roce 2014 zaznamenalo Lucembursko nejvyšší úroveň hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu v rámci regionů úrovně NUTS 2 v EU a jeho produktivita práce byla dvakrát vyšší než průměr EU-28. Lucembursko zaznamenalo také druhou nejvyšší úroveň HDP na obyvatele (po regionu Inner London - West). Je třeba poznamenat, že HDP na obyvatele nemusí nutně poskytovat jednoznačnou výpověď ohledně důchodů, které mají soukromé domácnosti k dispozici, jelikož v důsledku dojíždění za prací mohou zaměstnanci přispívat k HDP jednoho regionu (kde pracují) a k důchodům domácností v jiném regionu (kde žijí).

©: nicrob 77

Pokud mezi regiony dochází k významným tokům osob dojíždějících za prací, je pravděpodobné, že regiony charakterizované jako regiony s čistým přílivem osob dojíždějících za prací budou vykazovat nižší úrovně hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu, než jsou jejich odpovídající míry HDP na hlavu, pokud se údaje o zaměstnanosti týkají regionu zaměstnání, a nikoli bydliště. Jinými slovy, rozdíly mezi regiony mohou být při analýze produktivity práce menší, než analyzuje-li se HDP na obyvatele. V tomto ohledu byla nejvyšší úroveň hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu v roce 2014 zaznamenána v Lucembursku, které mělo jednu z nejvyšších úrovní HDP na obyvatele; je třeba poznamenat, že údaje za Londýn nejsou k dispozici.

Poměrně vysoké úrovně produktivity práce mohou být spojeny s efektivním využíváním práce (bez používání více vstupů) nebo mohou být výsledkem kombinace aktivit, které tvoří konkrétní ekonomiku (jelikož některé aktivity mají vyšší úrovně produktivity práce než jiné). Například sektor finančních služeb hraje v ekonomice regionu Luxembourg zvláště důležitou roli, přičemž pro tuto aktivitu jsou charakteristické zvláště vysoké úrovně produktivity. Mezi první trojici regionů s nejvyšší produktivitou práce se zařadil také region Southern and Eastern Ireland (který zahrnuje Dublin), který se rovněž specializuje na finanční služby. Do první desítky regionů dále patřily tři belgické regiony (region hlavního města a sousední regiony), regiony hlavních měst v Dánsku, Francii a Švédsku, a také dva regiony spojené s těžbou ropy a zemního plynu v Severním moři (v jejichž případě již bylo uvedeno, že mají vysoký HDP na obyvatele), jmenovitě Groningen a North Eastern Scotland.

Produktivita práce byla nižší v těch členských státech EU, jež přistoupily k EU v roce 2004 nebo později

V žádném regionu v členských státech, jež přistoupily k EU v roce 2004 nebo později, nepřekročila úroveň hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu průměr EU-28 v roce 2014. Nejvyšší úrovně hrubé přidané hodnoty na zaměstnanou osobu mezi regiony úrovně NUTS 2 z těchto 13 členských států (podle dostupných údajů) dosáhl slovenský region hlavního města Bratislavský kraj – bylo to o něco více než 80 % průměru EU-28.

V 64 regionech úrovně NUTS 2 činila v roce 2014 hrubá přidaná hodnota na zaměstnanou osobu méně než tři čtvrtiny průměru EU-28 (na mapě 3 zobrazeno nejtmavším odstínem purpurové). Z toho ve 46 regionech byl tento poměr nižší než polovina průměru EU-28. Nacházely se ve dvou pobaltských členských státech (v Litvě a Lotyšsku, přičemž každá z těchto zemí představuje jediný region na této úrovni podrobnosti) a ve východních regionech EU, přičemž nízký poměr produktivity práce byl zaznamenán v každém regionu Bulharska, Chorvatska a Maďarska, s výjimkou dvou regionů ve všech regionech v České republice a v Polsku, s výjimkou jednoho regionu ve všech regionech v Rumunsku a v jednom regionu na Slovensku. Jediným jižním regionem s produktivitou práce nižší než polovina průměru EU-28 byl v roce 2014 region Norte v Portugalsku.

Prvotní důchody domácností

V posledních letech se stále více diskutuje o kvalitě života v Evropě, přičemž mnoho lidí je toho názoru, že se jejich celková životní úroveň od propuknutí finanční a hospodářské krize zhoršila, především pak v důsledku klesajících reálných mezd, rostoucí nezaměstnanosti, dalšího zatížení ve formě daní nebo příspěvků na sociální zabezpečení, nižších dávek nebo rychle rostoucích cen.

Mapa 4 poskytuje přehled prvotních důchodů v přepočtu na 1 obyvatele v regionech úrovně NUTS 2 ve 26 členských státech EU; údaje za Lucembursko a Maltu nejsou k dispozici. Údaje jsou vyjádřeny ve standarech kupní síly odvozené o konečné spotřeby (PPCS), které očišťují o rozdíly v cenové úrovni. V roce 2013 se prvotní důchody pohybovaly od 51,2 tisíc PPCS na obyvatele v regionu Inner London - West do 4,8 tisíc PPCS v regionu Severozapaden, tedy v poměru 10,6 ku 1. Nejvyšší a nejnižší hodnoty byly zaznamenány ve stejných regionech, které vykázaly nejvyšší a nejnižší úrovně HDP na obyvatele.

Vysoká uroveň prvotních důchodů v řadě německých regionů a obecněji v hlavních městech a jejich okolí

V roce 2013 zaznamenalo prvotní důchody na obyvatele ve výši alespoň 22,5 tisíc PPCS celkem 52 regionů. Většina (27) z nich se nacházela v Německu, včetně regionů na druhém, třetím a čtvrtém místě v pořadí, tj. Oberbayern, Stuttgart a Hamburg. Z britských regionů se do této skupiny zařadilo vedle regionu Inner London - West dalších sedm regionů, převážně v jihovýchodní části Anglie a jeden region ve Skotsku (North Eastern Scotland). Dalšími členskými státy s více regiony byly v této skupině Rakousko (pět regionů), Belgie (čtyři regiony, obklopující, avšak nezahrnující region hlavního města), Itálie, Nizozemsko a Finsko (po dvou regionech v každé zemi) a Francie a Švédsko s jedním regionem. Jak již vyplynulo z informací o HDP na obyvatele, jedním z nejpozoruhodnějších rysů mapy 4 je relativně vysoká úroveň prvotních důchodů na obyvatele, jež je zaznamenaná v regionech hlavních měst či regionech kolem nich.

Na opačném konci žebříčku se nachází 36 regionů úrovně NUTS 2, které vykázaly prvotní důchody na obyvatele nižší než 10 tisíc PPCS. Tyto regiony se nacházely především v Lotyšsku (jediný region na této úrovni podrobnosti), Řecku a ve východních členských státech EU, konkrétně v Bulharsku (všech šest regionů), Chorvatsku (oba regiony), Maďarsku (šest ze sedmi regionů), Rumunsku (šest z osmi regionů), Polsku (8 z 16 regionů) a na Slovensku (jeden ze čtyř regionů); jeden region se nacházel ve Francii.

Disponibilní důchod

Obrázek 2 a mapa 5 obsahují informace o disponibilních důchodech soukromých domácností, jinými slovy příjmech, které lidé skutečně obdrží a které mohou utratit nebo uspořit (poté, co zaplatili daně a příspěvky na sociální zabezpečení a poté, co jim byly vyplaceny sociální dávky). Nejvyšší disponibilní důchod v přepočtu na jednoho obyvatele byl v roce 2013 zaznamenán v regionu Inner London - West (37,9 tisíce PPCS); údaje za Lucembursko a Maltu nejsou k dispozici. Všech dalších devět z deseti předních regionů se nacházelo v Německu, přičemž nejvyšší úroveň disponibilního důchodu byla zaznamenána v bavorském regionu Oberbayern (jehož součástí je München).

Nejvyšší úroveň disponibilního důchodu na obyvatele v regionu Inner London - West byla 7,7krát vyšší než úroveň ve francouzském zámořském regionu Mayotte (4,9 tisíce PPCS). Ve srovnání se stejným poměrem v případě prvotních důchodů (10,6 ku 1) se rozpětí mezi nejvyšším a nejnižším regionem značně zúžilo. Disponibilní důchod na obyvatele většiny regionů je obvykle nižší než odpovídající výše prvotních důchodů v přepočtu na 1 obyvatele v důsledku intervence státu (přerozdělení). To platí zejména v případě regionů, v nichž výdělky patří k nejvyšším (často regiony hlavního města), jelikož daně a příspěvky na sociální zabezpečení obvykle rostou v závislosti na výši příjmu.

Obrázek 2 ukazuje, že regiony hlavních měst často vykazovaly nejvyšší úrovně disponibilního důchodu, ačkoli toto pravidlo bylo méně zjevné v několika členských státech EU, které měly nejvyšší úrovně disponibilního důchodu: v Belgii, Německu a Rakousku byl disponibilní důchod přepočtený na 1 obyvatele v regionu hlavního města nižší než celostátní průměr. Regiony hlavních měst Španělska, Itálie, Maďarska a Finska zaznamenaly disponibilní důchod na obyvatele, který byl vyšší než jejich příslušný národní průměr, ačkoli v každém z těchto členských států EU byl nejméně jeden další region, který zaznamenal ještě vyšší úroveň disponibilního důchodu na obyvatele.

S výjimkou regionů hlavních měst bylo rozdělení disponibilního důchodu mezi regiony ve většině členských států EU relativně rovnoměrné

Kromě regionů hlavních měst byl disponibilní důchod na obyvatele rozdělen ve všech zbývajících regionech ve většině členských států EU často v relativně úzkém rozpětí. To platilo zejména pro Dánsko, Švédsko a Rakousko, které vykázaly poměrně jednotné rozložení. Naproti tomu, a opět vyjma regionů hlavních měst, největší rozdíly v disponibilním důchodu na obyvatele mezi regiony téhož členského státu EU byly zaznamenány v Itálii, ve Francii a Španělsku; ve Francii to bylo z větší části kvůli relativně nízkým hodnotám v některých jejích zámořských regionech, zatímco v Itálii a ve Španělsku rozdíly odrážely propast mezi severem a jihem (s vyšší úrovní disponibilního důchodu v severních regionech.

Ačkoli většina regionů úrovně NUTS 2 vykázala disponibilní důchod na obyvatele nižší než prvotní důchod na obyvatele, ve 46 regionech byl přínos sociálních dávek a ostatních transferů tak vysoký, že jejich disponibilní důchod na obyvatele byl vyšší než jejich prvotní důchod. Taková situace nastala v 10 z 13 řeckých regionů, ve všech šesti bulharských regionech, v pěti z osmi rumunských regionů, v pěti ze sedmi portugalských regionů, ve čtyřech ze sedmi maďarských regionů, ve třech regionech ve Španělsku, Itálii a Spojeném království, ve dvou regionech v Polsku a vždy v jednom regionu v Německu, Francii, Chorvatsku a na Slovensku, a také na Kypru (jenž je jediným regionem na této úrovni podrobnosti).

Nejvyšší přírůstky disponibilního důchodu byly zaznamenány v mnoha regionech Německa, Polska a Rumunska

Mapa 5 zobrazuje, jak se disponibilní důchod na obyvatele v regionech úrovně NUTS 2 změnil v období let 2008 až 2013; je třeba poznamenat, že údaje za Španělsko se týkají změny v období let 2010 až 2013 a že pro Chorvatsko, Lucembursko a Maltu nejsou údaje k dispozici. Nejnápadnější tendencí na mapě jsou relativně vysoké přírůstky disponibilních důchodů v Německu, Polsku a Rumunsku během posuzovaného období. Nejvyšší přírůstek disponibilního důchodu ze všech regionů úrovně NUTS 2, za které jsou údaje k dispozici, byl zaznamenán u regionu polského hlavního města Mazowieckie a rumunského regionu Vest. Polské a rumunské regiony spolu se slovenským regionem hlavního města obsadily všech deset předních míst.

Disposponibilní důchod klesl ve všech řeckých regionech o více než jeden tisíc PPCS

K největšímu snížení disponibilního důchodu došlo v některých členských státech EU, které byly nejvíce postiženy finanční a hospodářskou krizí. V období let 2008 až 2013 v rámci EU-28 poklesl disponibilní důchod o více než jeden tisíc PPCS celkem v 38 regionech (na mapě 5 zobrazeno nejtmavším odstínem purpurové). Do této skupiny se zařadilo všech 13 řeckých regionů, přičemž všech devět regionů s největším poklesem v rámci celé EU-28 se nacházelo v Řecku a k úplně největšímu snížení došlo v řeckém regionu hlavního města (Attiki). Z ostatních zemí se do této skupiny 38 regionů dále zařadilo 11 regionů z Itálie, 10 ze Spojeného království a oba irské regiony, jeden ze dvou slovinských regionů a Kypr (jenž je jediným regionem na této úrovni podrobnosti).

Zdroje a dostupnost údajů

ESA 2010

Evropský systém národních a regionálních účtů (ESA) poskytuje metodiku pro národní účty v EU. Nejnovější verze ESA 2010 byla přijata v květnu 2013 a uplatňuje se od září 2014.

ESA 2010 obsahuje harmonizovanou metodiku, jež by se měla v EU využívat při sestavování národních a regionálních účtů. Zajišťuje, aby se ekonomické statistiky o hospodářství členských států EU sestavovaly konzistentně, srovnatelně, spolehlivě a aktuálně. Právním základem pro tyto statistiky je nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (č. 549/2013).

Další informace o přechodu z ESA 95 na ESA 2010 jsou uvedeny na internetové stránce Eurostatu.

NUTS

Údaje uvedené v tomto článku vycházejí výlučně z verze NUTS z roku 2013.

Pokrytí

Statistiky regionálních hospodářských účtů jsou většinou uváděny za regiony úrovně NUTS 2. Údaje Švýcarska, Albánie a Srbska jsou k dispozici pouze na celostátní úrovni. Nejnovější statistické údaje týkající se norských regionů jsou za rok 2013, za rok 2014 jsou k dispozic celostátní údaje.

Je třeba mít na paměti, že úplné časové řady nejsou dostupné za všechny regiony: je třeba proto obezřetně přistupovat k analýze map, jež zobrazují vývoj v čase; v poznámkách pod čarou jsou uvedeny všechny odchylky od standardního rozsahu.

Definice ukazatelů

Hrubý domácí produkt (HDP) je základním ukazatelem pro měření celkové ekonomické výkonnosti země. Je souhrnným měřítkem produkce, jež se rovná součtu hrubé přidané hodnoty všech rezidentských institucionálních jednotek zapojených do produkce plus daně z produktů a minus dotace na produkty, jež nejsou započteny do hodnoty jejich produkce. Hrubá přidaná hodnota je rozdíl mezi produkcí a mezispotřebou.

HDP na zaměstnanou osobu slouží k získání celkového obrazu o konkurenceschopnosti a produktivitě národních/regionálních hospodářství. Závisí v určité míře na struktuře celkové zaměstnanosti a může být například snížen změnou plného pracovního úvazku na částečný pracovní úvazek.

Hrubá přidaná hodnota v základních cenách je vyrovnávací položkou účtu výroby v rámci národních účtů. Je definována jako produkce v základních cenách minus mezispotřeba v kupních cenách. Základní cena je částka, kterou má výrobce dostat od kupujícího za jednotku produktu, minus daně z produktů plus dotace na produkty. Hrubou přidanou hodnotu lze rozčlenit podle činností: součet hrubé přidané hodnoty v základních cenách za všechny činnosti plus daně z produktů minus dotace na produkty se rovná HDP.

Prvotní důchody soukromých domácností jsou důchody generované přímo z tržních transakcí. Prvotní důchody obvykle zahrnují důchod z placené práce a ze samostatné výdělečné činosti a důchod ve formě úroku, dividend a renty; úroky a renta (pachtovné) placené se zaznamenávají jako záporné položky.

Disponibilní důchod se odvozuje od prvotního důchodu připočtením všech sociálních dávek a peněžních transferů (ze státního přerozdělení) a odečtením daní z důchodů a jmění a rovněž sociálních příspěvků a podobných transferů; jako takový představuje získaný důchod.

Kontext

Měření hospodářského rozvoje

Hospodářský rozvoj se obvykle vyjadřuje pomocí HDP, což je ukazatel, který lze v regionálním kontextu použít k měření makroekonomické aktivity a růstu a který může rovněž poskytnout základ pro porovnávání jednotlivých regionů. HDP je rovněž významným ukazatelem z hlediska politiky, neboť je zásadně důležitý při určování výše příspěvku každého členského státu EU do rozpočtu EU, a tříletý průměr HDP se používá pro rozhodování o tom, které regiony by měly mít nárok na podporu ze strukturálních fondů EU.

HDP na obyvatele je často považován za zástupný (proxy) ukazatel celkové životní úrovně. Politické diskuse by se však na něj neměly spoléhat jako na jediný zdroj informací, protože nebere v úvahu externality, jako je udržitelnost životního prostředí nebo sociální začleňování, které jsou v rostoucí míře pokládány za důležité aspekty kvality života.

Na tuto problematiku se zaměřila řada mezinárodních iniciativ a v srpnu 2009 přijala Evropská komise sdělení nazvané Překročit HDP: měření pokroku v měnícím se světě (KOM(2009) 433 v konečném znění), které nastínilo řadu opatření pro zlepšení a doplnění HDP jako ukazatele. Bylo konstatováno, že je jednoznačně nezbytné doplnit HDP o statistiky týkající se dalších ekonomických a sociálních otázek a otázek z oblasti životního prostředí, na kterých v zásadní míře závisí blahobyt lidí. Nedávný vývoj v oblasti těchto doplňujících ukazatelů je podrobně popsán v pracovním dokumentu Progress on ‘GDP and beyond’ actions (SWD(2013) 303 final), v němž bylo potvrzeno, že využívání širších ukazatelů než HDP, a to i na regionální a místní úrovni, je ve veřejném zájmu.

Hospodářské politiky

Regionální nerovnosti mohou být způsobeny mnoha faktory, včetně geografické odlehlosti nebo řídkého zalidnění, sociálních a ekonomických změn nebo dědictví dřívějších ekonomických systémů. Tyto nerovnosti se mohou projevovat mimo jiné v podobě sociální deprivace, nízké kvality bydlení, zdravotní péče nebo vzdělávání, vyšší míry nezaměstnanosti nebo nedostatečné infrastruktury.

Cílem regionální politiky EU je podpořit širší agendu strategie Evropa 2020. Regionální politika EU je utvářena tak, aby podporovala solidaritu a soudržnost, tak aby každý region mohl naplnit svůj potenciál, a zároveň posilovala konkurenceschopnost a zaměstnanost a zvyšovala životní úroveň v „chudších“ regionech co nejrychleji na průměrnou úroveň EU.

Politika soudržnosti

Více než jedna třetina rozpočtu EU je vyčleněna na politiku soudržnosti, jejímž cílem je odstranění ekonomických, sociálních a územních rozdílů v EU, například prostřednictvím restrukturalizace upadajících průmyslových oblastí nebo diverzifikace venkovských oblastí. Zároveň regionální politika EU usiluje o zvyšování konkurenceschopnosti regionů, podporu hospodářského růstu a vytváření nových pracovních míst. Regionální politika EU je investiční politikou podporující tvorbu pracovních míst, konkurenceschopnost, hospodářský růst, lepší kvalitu života a udržitelný rozvoj.

Pro období 2014–2020 bylo zaměření politiky soudržnosti EU změněno a jejím aktuálním cílem je dosáhnout maximálního dopadu na růst a pracovní místa. V tomto období bude EU investovat do evropských regionů celkem 351 miliard EUR. Investice budou pokračovat ve všech regionech, ale byly přijaty reformy politik, které mění úrovně podpory podle této klasifikace:

  • méně rozvinuté regiony (HDP < 75 % průměru EU-27),
  • přechodové regiony (HDP 75 % – 90 % průměru EU-27) a
  • rozvinutější regiony (HDP > 90 % průměru EU-27).

Cílem regionální politiky EU je pomoci všem regionům naplnit jejich potenciál, a to zvyšováním konkurenceschopnosti a životní úrovně v nejchudších regionech tak, aby se přiblížily průměru EU (konvergence). Regionální hospodářská politika si klade za cíl povzbuzovat investice do regionů prostřednictvím lepší dostupnosti, poskytování kvalitních služeb a ochrany životního prostředí, což má podpořit inovace a podnikání a vytváření pracovních příležitostí a zároveň eliminovat nerovnosti, které se mohou projevovat v sociální deprivaci, špatných podmínkách bydlení a také v oblasti vzdělávání a zdravotní péče, ve vyšší nezaměstnanosti nebo v nedostatečné infrastruktuře.

Podpora pracovních míst, hospodářského růstu a investic

V roce 2014 stanovila Evropská komise podporu pracovních míst, hospodářského růstu a investic jako svou hlavní prioritu. Jedná se o významnou novou iniciativu, jež má uvolnit veřejné i soukromé investice a zaměří se na rozvoj infrastruktury, jako je širokopásmový internet, energetické sítě a doprava. Ve svém sdělení s názvem Investiční plán pro Evropu (COM(2014) 903 final) Evropská komise zdůraznila úlohu členských států a regionálních orgánů při co nejúčinnějším využití strukturálních fondů EU a celé škály finančních nástrojů ve formě úvěrů, kapitálu a záruk. V lednu 2015 přijala Evropská komise sdělení o optimálním využití flexibility v rámci současných pravidel Paktu o stabilitě a růstu (COM(2015) 12 final). Cílem tohoto sdělení je posílit spojení mezi investicemi, strukturálními reformami a fiskální odpovědností.

Související články

Další informace z Eurostatu

Vizualizace údajů

Publikace

Hlavní tabulky

Regional economic accounts — ESA2010 (t_nama_reg)

Databáze

Regional economic accounts — ESA2010 (reg_eco10)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro grafy a mapy (MS Excel)

Externí odkazy


Retrieved from "https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Archive:HDP_na_regionální_úrovni&oldid=366838"