Statistika migrace a migrující populace

Přejít na: navigace , hledání


Extrakce údajů z databáze: březen 2017. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: srpen 2018.
Tabulka 1: Přistěhování podle státního občanství, 2015
Zdroj: Eurostat (migr_imm1ctz)
Obrázek 1: Přistěhovalci, 2015
(na 1 000 obyvatel)
Zdroj: Eurostat (migr_imm1ctz) a (migr_pop1ctz)
Obrázek 2: Rozložení přistěhovalců podle státního občanství, 2015
(% všech přistěhovalců)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)
Tabulka 2: Přistěhování podle země narození, 2015
Zdroj: Eurostat (migr_imm3ctb)
Tabulka 3: Přistěhování podle předchozí země pobytu, 2015
Zdroj: Eurostat (migr_imm5prv)
Obrázek 3: Přistěhovalci podle pohlaví, 2015
(% všech přistěhovalců)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)
Obrázek 4: Věkové rozložení přistěhovalců podle státního občanství, EU, 2015
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)
Tabulka 4: Obyvatelstvo narozené v zahraničí podle země narození, 1. ledna 2016
Zdroj: Eurostat (migr_pop3ctb)
Tabulka 5: Cizí státní příslušníci podle skupin státního občanství, 1. ledna 2016
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)
Obrázek 5: Podíl cizích státních příslušníků v rezidentském obyvatelstvu, 1. ledna 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)
Tabulka 6: Nejčastější země státního občanství a narození cizích státních příslušníků / státních příslušníků narozených v zahraničí, 1. ledna 2016
(v absolutních číslech a jako procentní podíl celkového počtu cizích státních příslušníků / státních příslušníků narozených v zahraničí)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz) a (migr_pop3ctb)
Obrázek 6: Počet občanů EU, kteří jsou osobami s místem obvyklého pobytu ve zbytku EU ke dni 1. ledna 2016
(v milionech)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)
Obrázek 7: Věková struktura státních příslušníků a cizích státních příslušníků, EU-28, 1. ledna 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_pop2ctz)
Obrázek 8: Počet osob, jež nabyly státní občanství členského státu EU, EU-28, 2009–2015
(v tisících)
Zdroj: Eurostat (migr_acq)
Tabulka 7: Osoby, jež nabyly státní občanství vykazující země, 2015
Zdroj: Eurostat (migr_acq)
Obrázek 9: Míra naturalizace, 2015
(na 100 cizích státních příslušníků)
Zdroj: Eurostat (migr_acq) a (migr_pop1ctz)

V tomto článku je představena statistika Evropské unie (EU) týkající se mezinárodní migrace, stavu obyvatelstva, pokud jde o státní příslušníky a cizí státní příslušníky, a údaje týkající se nabývání státního občanství. Migraci ovlivňuje kombinace hospodářských, environmentálních, politických a sociálních faktorů: ať již v zemi původu migranta (faktory vedoucí k odchodu) nebo v zemi určení (faktory motivující k příchodu). Má se za to, že relativní hospodářská prosperita a politická stabilita EU byla v minulosti pro přistěhovalce velkým lákadlem.

V zemích určení lze mezinárodní migrace využít jako nástroje řešení konkrétních nedostatků na trhu práce. Migrace sama o sobě však téměř jistě nezvrátí aktuální trend stárnutí populace, který se projevuje v mnoha oblastech EU.

Hlavní statistické výsledky

Migrační toky

Během roku 2015 se do některého z členských států EU-28přistěhovalo celkem 4,7 milionu osob a nejméně 2,8 milionu emigrantů z některého z členských států EU odešlo. Tyto souhrnné údaje nezachycují migrační toky do a z EU jako celku, protože zahrnují rovněž migraci mezi jednotlivými členskými státy EU.

Odhaduje se, že z těchto 4,7 milionu přistěhovalců za rok 2015 představovali 2,4 milionu státní příslušníci třetích zemí, 1,4 milionu osob se státním občanstvím jiného členského státu EU, než byl stát, do nějž se přistěhovaly, asi 860 tisíc bylo lidí, kteří se přestěhovali do členského státu EU, jehož občanství již měli (například vracející se státní příslušníci nebo státní příslušníci narození v zahraničí), a asi 19 tisíc byly osoby bez státní příslušnosti.

Nejvyšší počet přistěhovalců v roce 2015 vykázalo Německo (1 543,8 tisíce), za ním následuje Spojené království (631,5 tisíce), Francie (363,9 tisíce), Španělsko (342,1 tisíce) a Itálie (280,1 tisíce). Nejvyšší počet emigrantů v roce 2015 zaznamenalo Německo (347,2 tisíc), za ním následuje Španělsko (343,9 tisíce), Spojené království (299,2 tisíce), Francie (298 tisíc) a Polsko (258,8 tisíce). Celkem 17 členských států EU hlásí za rok 2015 vyšší míru přistěhování než vystěhování, avšak v Bulharsku, Irsku, Řecku, Španělsku, Chorvatsku, na Kypru, v Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Lotyšsku a Litvě počet vystěhovaných osob překročil počet přistěhovalců.

V poměru k počtu rezidentského obyvatelstva zaznamenalo v roce 2015 nejvyšší míru přistěhovalectví Lucembursko (42 přistěhovalců na 1 000 osob), po něm následovala Malta (30 přistěhovalců na 1 000 osob), Rakousko a Německo (obě země 19 přistěhovalců na 1 000 osob) – viz obrázek 1. Nejvyšší míru vystěhování v roce 2015 hlásilo Lucembursko (22 vystěhovalců na 1 000 osob), Kypr (20 vystěhovalců na 1 000 osob) a Malta (20 vystěhovalců na 1 000 osob).

Relativní podíl státních příslušníků daného státu mezi přistěhovalci, jinými slovy přistěhovalců se státním občanstvím členského státu EU, do kterého se přistěhovali, v rámci celkového počtu přistěhovalců byl v roce 2015 nejvyšší v Rumunsku (87 % všech přistěhovalců), Litvě (83 %), Maďarsku (56 %), Chorvatsku (55 %), Lotyšsku (52 %), Estonsku (52 %) a Portugalsku (50 %). To byly jediné členské státy EU, které vykázaly, že přistěhovalectví jejich státních příslušníků představovalo více než polovinu celkového počtu přistěhovalců – viz obrázek 2. Naopak Lucembursko, Německo a Rakousko vykázaly poměrně malý podíl, jelikož přistěhovalectví jejich státních příslušníků nepředstavovalo v roce 2015 více než 5 nebo 6 % z celkového počtu přistěhovalců.

Informace o státním občanství se často používají ke studiu přistěhovalců, kteří jsou původem cizinci. Nicméně vzhledem k tomu, že státní občanství se může v průběhu života změnit, je užitečné analyzovat rovněž informace podle země narození. Relativní podíl přistěhovalců narozených v dané zemi na celkovém počtu přistěhovalců byl největší v Litvě (74 % všech přistěhovalců), dále pak v Rumunsku (66 %) a Polsku (50 %). Naopak Itálie, Španělsko, Lucembursko, Rakousko a Německo vykázaly poměrně malý podíl přistěhovalců narozených v dané zemi, a sice méně než 10 % všech přistěhovalců v roce 2015.

Počet přistěhovalců do EU-28 ze třetích zemí činil v roce 2015 celkem 2,7 milionu

V roce 2015 se do EU přistěhovalo odhadem 2,7 milionu osob ze třetích zemí. Kromě toho se 1,9 milionu lidí, kteří dříve pobývali v jednom členském státě EU, přemístilo do jiného členského státu.

V rámci analýzy podle předchozího místa pobytu vykázalo největší podíl přistěhovalců z jiných členských států EU Lucembursko (91 % všech přistěhovalců v roce 2015), následovalo Slovensko (80 %) a Rumunsko (71 %); relativně malý podíl hlásila Itálie (26 % všech přistěhovalců), a také Bulharsko, Slovinsko a Švédsko (všechny země 28 %) – viz tabulka 3.

Pokud jde o rozčlenění přistěhovalců do členských států EU podle pohlaví, v roce 2014 lehce převažovali muži nad ženami (56 % muži, 44 % ženy). Nejvyšší podíl přistěhovalců – mužů hlásí Německo (63 %); naopak nejvyšší podíl žen mezi přistěhovalci je hlášen z Kypru (57 %).

Osoby, jež se v roce 2015 přistěhovaly do členských států EU, byly v průměru o mnoho mladší než celková rezidentská populace cílové země. Věkový medián všech obyvatel EU-28 ke dni 1. ledna 2016 činil 42,6 let. Naproti tomu věkový medián přistěhovalců do EU-28 v roce 2015 byl 27,5 roku.

Migrující populace

Ke dni 1. ledna 2016 žilo v některém z členských států EU 35,1 milionu osob narozených mimo EU-28 a 19,3 milionu osob, které se narodily v jiném členském státě EU, než je stát, ve kterém pobývaly. Pouze v Maďarsku, Irsku, Lucembursku, na Slovensku a Kypru byl počet osob narozených v jiných členských státech EU vyšší než počet osob narozených mimo státy EU-28.

Dne 1. ledna 2016 činil počet osob žijících v EU-28, které byly státními příslušníky třetích zemí, 20,7 milionu a počet osob žijících v EU-28, které se narodily mimo EU, činil 35,1 milionu

Ke dni 1. ledna 2016 činil počet osob pobývajících v některém z členských států EU, které měly státní občanství některé třetí země, 20,7 milionu, což představuje 4,1 % obyvatel EU-28. Kromě toho žilo ke dni 1. ledna 2016 v členských státech EU 16 milionů osob, které měly státní občanství jiného členského státu EU.

Nejvyšší počet cizích státních příslušníků žijících v členských státech EU ke dni 1. ledna 2016 v absolutních číslech byl zjištěn v Německu (8,7 milionu osob), Spojeném království (5,6 milionu), Itálii (5 milionů), Španělsku (4,4 milionu) a Francii (4,4 milionu). V těchto pěti členských státech žilo 76 % všech cizích státních příslušníků žijících ve všech členských státech EU. Podíl obyvatel těchto pěti členských států na celkovém počtu obyvatel v EU-28 činil v téže době 63 %.

Členským státem EU s poměrně nejvyšším počtem cizích státních příslušníků žijících na jeho území bylo Lucembursko, kde jejich podíl činil 47 % celkové populace. Velký podíl cizích státních příslušníků (10 % rezidentského obyvatelstva nebo více) byl zjištěn také na Kypru, v Estonsku, Lotyšsku, Rakousku, Irsku, Belgii a Německu.

Ve většině členských států EU pocházela většina cizích státních příslušníků ze zemí mimo EU (viz tabulka 5). Opak platí pouze pro Belgii, Irsko, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Maltu, Nizozemsko, Slovensko a Spojené království. V případě Lotyšska a Estonska je podíl občanů třetích zemí obzvláště vysoký vzhledem k vysokému počtu uznaných neobčanů (zejména občanů bývalého Sovětského svazu, kteří jsou trvalými rezidenty těchto zemí, avšak nenabyli žádného jiného státního občanství).

Ve všech členských státech EU s výjimkou České republiky, Estonska, Lotyšska a Lucemburska byl počet osob narozených v třetí zemi vyšší než počet osob se státním občanstvím třetí země.

Tabulka 6 obsahuje přehled pěti hlavních skupin cizích státních příslušníků a státních příslušníků narozených v zahraničí a žijících v jednotlivých členských státech EU a zemích ESVO (pokud jsou pro ně k dispozici podrobné údaje).

Pěti největšími skupinami cizích státních příslušníků z EU žijících v jiných členských státech EU byli v roce 2016 Rumuni, Poláci, Italové, Portugalci a Britové (viz obrázek 6).

Z analýzy věkové struktury obyvatelstva vyplývá, že v celé EU-28 byli cizí státní příslušníci v průměru mladší než domácí. Rozčlenění cizích státních příslušníků podle věku ukazuje, že ve srovnání s místním obyvatelstvem je u nich silněji zastoupena věková skupina relativně mladých dospělých osob v produktivním věku. Věkový medián státních příslušníků EU-28 k 1. lednu 2016 činil 44 let, zatímco věkový medián cizích státních příslušníků žijících v EU činil 36 let.

Nabytí státního občanství

Počet nabytých státních občanství se v roce 2015 snížil o 5 %

V roce 2015 získalo státní občanství některého členského státu EU 841,2 tisíce osob, což odpovídá poklesu ve výši 5 % v porovnání s rokem 2014. K tomuto poklesu došlo po dalším roce, kdy byl zaznamenán pokles.

V roce 2015 získalo nejvíce osob státní občanství v Itálii, a to 178,0 tisíce (což je 21 % celkového počtu v EU-28). Na následujících místech v žebříčku, pokud jde o nabývání občanství, byly Spojené království (118,0 tisíce), Španělsko (114,4 tisíce), Francie (113,6 tisíce) a Německo (110,1 tisíce).

V absolutních číslech došlo k největšímu nárůstu ve srovnání s rokem 2014 v Itálii, kde získalo státní občanství o 48 100 více rezidentů, následuje Belgie (8,3 tisíce) a Francie (8,0 tisíce). Naopak k největšímu poklesu v absolutních číslech došlo ve Španělsku (španělské státní občanství získalo o 91,5 tisíce lidí méně než v roce 2014), Irsku (7,5 tisíce) a Řecku (7,0 tisíce).

Jedním z běžně používaných ukazatelů je „míra naturalizace“, která je zde definována jako poměr mezi celkovým počtem udělených státních občanství a počtem cizích státních příslušníků pobývajících v daném státě na začátku téhož roku. Nejvyšší míru naturalizace mělo mezi členskými státy EU v roce 2015 Švédsko (6,7 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků), po němž následují Portugalsko (5,2) a Polsko (3,7 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků).

V roce 2015 nabylo státní občanství EU přibližně 727,2 tisíce občanů třetích zemí pobývajících v některém členském státě EU, což představuje 8% pokles ve srovnání s rokem 2014. Občané třetích zemí jako takoví představovali 86 % všech osob, které nabyly státní občanství některého členského státu EU v roce 2015. Tito noví občané EU-28 pocházeli zejména z Afriky (31 % celkového počtu nabytých státních občanství), Severní a Jižní Ameriky (14 %), Asie (21 %) a z evropských zemí mimo EU-28 (20 %). Počet občanů členských států EU, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU, činil 104,9 tisíce osob, tj. 12 % celkového počtu. V absolutních číslech patří mezi hlavní skupiny občanů EU-28, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU, Rumuni, kteří se stali občany Itálie (14,4 tisíce osob) nebo Německa (3,0 tisíce osob), Poláci, kteří se stali občany Německa (5,9 tisíce osob), Spojeného království (3,8 tisíce osob), Italové, kteří se stali občany Německa (3,4 tisíce osob) nebo Belgie (1,1 tisíce osob), Portugalci, kteří se stali občany Francie (3,1 tisíce osob) nebo Lucemburska (1,2 tisíce osob), Bulhaři, kteří se stali občany Německa (1,7 tisíce osob) nebo Itálie (1,1 tisíce osob), Řekové, kteří se stali občany Německa (3,0 tisíce osob), a Chorvati, kteří se stali občany Německa (3,3 tisíce osob).

V Lucembursku a Maďarsku byla většina nových občanství udělena občanům jiného členského státu EU. V případě Lucemburska připadal největší podíl na portugalské občany, za kterými následovali francouzští, italští, němečtí a belgičtí občané, zatímco v Maďarsku byli státními příslušníky EU, kteří získali jeho občanství, téměř výlučně Rumuni.

Stejně jako v předchozích letech tvořili v roce 2014 největší skupinu nových občanů členských států EU občané Maroka (86,1 tisíce, tj. 10,2 % všech udělených státních občanství), následovali občané Albánie (48,4 tisíce, tj. 5,7 %), Turecka (35,0 tisíce, tj. 4,2 %), Indie (31,0 tisíce, tj. 3,7 %) a Pákistánu (26,3 tisíce, tj. 3,1 %). Ve srovnání s rokem 2014 se počet občanů Maroka, kteří získali občanství některého členského státu EU, zvýšil o 7,1 %. Nejvíce marockých žadatelů získalo státní občanství v Itálii (38 %), Španělsku (28 %) nebo Francii (22 %).

Zdroje a dostupnost údajů

Vystěhování je fenomén, který lze těžko změřit; je těžší spočítat osoby, které zemi opouštějí, než osoby, které do země přijíždějí. Analýza údajů členských států EU týkajících se vystěhování a přistěhování z roku 2015 (zrcadlové statistiky) potvrdila, že tomu tak je v mnoha zemích. Z toho důvodu se tento článek soustředí na údaje o přistěhovalectví.

Eurostat vytváří statistiky týkající se řady témat souvisejících s mezinárodními migračními toky, počtem cizích státních příslušníků v jednotlivých státech a nabytím státního občanství. Údaje se shromažďují každoročně a Eurostatu je poskytují národní statistické úřady členských států EU.


Základ pro sběr údajů

Od roku 2008 se sběr údajů o migraci, státním občanství a azylu zakládá na nařízení (ES) č. 862/2007; analýza a složení skupin států EU, ESVO a kandidátských zemí k 1. lednu referenčního roku jsou uvedeny v prováděcím nařízení (EU) č. 351/2010. V tomto nařízení je definován základní soubor statistik týkajících se mezinárodních migračních toků, počtu cizích státních příslušníků v jednotlivých členských státech, nabytí státního občanství, povolení k pobytu, azylu a opatření proti nedovolenému vstupu a pobytu. Ačkoli mohou členské státy EU nadále používat jakékoli vhodné dostupné údaje v souladu s vnitrostátními postupy, statistiky shromažďované podle uvedeného nařízení musí vycházet ze společných definic a konceptů. Většina členských států EU své statistiky zakládá na zdrojích administrativních údajů, jako jsou evidence obyvatelstva, evidence cizích státních příslušníků, evidence povolení k pobytu nebo pracovních povolení, evidence zdravotního pojištění a daňová evidence. Některé země používají k tvorbě statistik migrace zrcadlové statistiky, výběrová šetření nebo metody odhadu. Očekává se, že díky provádění tohoto nařízení se zlepší dostupnost a srovnatelnost statistik migrace a státního občanství.

Údaje o nabytí státního občanství se většinou čerpají ze správních systémů. Očekává se, že díky provádění tohoto nařízení se zlepší dostupnost a srovnatelnost statistik migrace a státního občanství.

Jak je uvedeno v čl. 2 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení (ES) č. 862/2007, jsou vyčísleni přistěhovalci, kteří pobývají (nebo se očekává, že budou pobývat) na území některého členského státu EU po dobu nejméně 12 měsíců, stejně jako vystěhovalci, kteří pobývají v zahraničí déle než 12 měsíců. Proto se údaje shromážděné Eurostatem týkají migrace po dobu 12 měsíců nebo déle: mezi migranty tedy patří lidé, kteří se přesunuli na dobu jednoho roku nebo déle, jakož i osoby, které se přesunuly trvale.

Zaměříme-li se na definici věku u migračních toků, je třeba mít na paměti, že údaje z roku 2015 zachycují dosažený věk respondentů nebo věk na konci referenčního roku, a to ve všech členských státech EU s výjimkou Irska, Řecka, Rakouska, Rumunska, Slovinska a Spojeného království (v těchto zemích údaje o stáří uvádějí dosažený věk respondenta nebo věk dosažený v den posledních narozenin).

Členské státy a země ESVO podle zahrnutí/nezahrnutí žadatelů o azyl a uprchlíků do údajů o obyvatelstvu hlášených Eurostatu v rámci jednotného demografického sběru údajů (Unified Demographic data collection), referenční rok 2015

Obyvatelstvo ke dni 1. 1. 2016 Zahrnuto Nezahrnuto
Žadatelé o azyl s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Spojené království, Švýcarsko Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Dánsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko, Norsko
Uprchlíci s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko

Poznámka: Norsko (zahrnuti nejsou žadatelé o azyl a uprchlíci bez povolení k pobytu)


Členské státy a země ESVO podle zahrnutí/nezahrnutí žadatelů o azyl a uprchlíků do údajů o migraci hlášených Eurostatu v rámci jednotného demografického sběru údajů (Unified Demographic data collection), referenční rok 2015

Migrace pro rok 2015 Zahrnuto Nezahrnuto
Žadatelé o azyl s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Spojené království, Švýcarsko Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Irsko, Chorvatsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko, Norsko
Uprchlíci s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko Kypr

Poznámka: Norsko (zahrnuti nejsou žadatelé o azyl a uprchlíci bez povolení k pobytu)

'Uprchlíkem' se neoznačují pouze osoby, kterým byl udělen status uprchlíka (jak stanoví čl. 2 písm. e) směrnice 2011/95/ES ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967), nýbrž také osoby, kterým byla poskytnuta doplňková ochrana (podle definice v čl. 2 písm. g) směrnice 2011/95/ES), a osoby, na které se vztahuje rozhodnutí o povolení k pobytu z humanitárních důvodů podle vnitrostátního práva upravujícího mezinárodní ochranu

Žadatel o azyl: první žádosti o azyl se v jednotlivých zemích liší a nejsou spojeny s žádnou lhůtou. Proto může žadatel požádat o azyl poprvé v jedné zemi a poté znovu jako žadatel, který předkládá žádost poprvé, v jakékoli jiné zemi. Pokud žadatel o azyl podá po jakékoli době znovu žádost v téže zemi, není již považován za žadatele, který podává žádost poprvé.

Údaje o nabývání státního občanství shromažďuje Eurostat podle ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 862/2007, které zní: „Členské státy předkládají Komisi (Eurostatu) statistiky o počtech (...) osob, které mají své místo obvyklého pobytu na území členského státu a v období referenčního roku získaly státní občanství tohoto členského státu (...), a to v členění podle (...) dřívějšího státního občanství dotčených osob a podle toho, zda osoby byly dříve bez státní příslušnosti.“

Zaměříme-li se na definici věku u nabytí státního občanství, je třeba mít na paměti, že údaje z roku 2015 zachycují dosažený věk respondentů nebo věk na konci referenčního roku, a to ve všech členských státech s výjimkou Německa, Řecka, Rakouska, Polska, Rumunska, Slovinska a Spojeného království (v těchto zemích údaje o stáří uvádějí dosažený věk respondenta nebo věk dosažený v den posledních narozenin).

Ukazatel „míra naturalizace“ by se měl používat obezřetně, neboť čitatel zahrnuje všechny způsoby nabytí státního občanství, a nikoli pouze naturalizace způsobilých pobývajících cizinců, a jmenovatel zahrnuje všechny cizince, a nikoli jen ty cizince, kteří jsou způsobilí pro naturalizaci.

Kontext

Občané členských států EU mají svobodu cestování a volného pohybu v rámci vnitřních hranic EU. Migrační politiky EU ve vztahu k občanům třetích zemí se čím dál více zabývají tím, jak přitáhnout přistěhovalce s konkrétním profilem. Často je tomu tak ve snaze zaplnit na trhu práce nedostatek určitých kvalifikací. Výběr může být proveden na základě jazykových schopností, pracovních zkušeností, vzdělání a věku. Zaměstnavatelé si mohou pracovníky vybírat rovněž tak, aby měli migranti při příjezdu do země určení již zaměstnání.

Kromě podpory náboru pracovních sil se politika přistěhovalectví často zaměřuje na dvě oblasti: předcházení nedovolenému přistěhovalectví a nezákonnému zaměstnávání migrantů, kteří nemají pracovní povolení, a podporu integrace přistěhovalců do společnosti. EU zajistila značné finanční prostředky na boj proti převaděčství a obchodování s lidmi.

Mezi nejdůležitější právní předpisy, které EU přijala v oblasti přistěhovalectví, patří:

V rámci Evropské komise je za záležitosti týkající se evropské migrační politiky odpovědné Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci. V roce 2005 Evropská komise opět zahájila prostřednictvím Zelené knihy o přístupu EU k řízení ekonomické migrace (KOM(2004) 811 v konečném znění) debatu o potřebě společných pravidel pro přijímání ekonomických migrantů. Výsledkem bylo na konci roku 2005 přijetí Plánu politiky v oblasti legální migrace (KOM(2005) 669 v konečném znění). V červenci 2006 přijala Evropská komise sdělení o prioritách boje proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí (KOM(2006) 402 v konečném znění), které se snaží zajistit rovnováhu mezi bezpečností a základními právy jednotlivců během všech fází procesu ilegálního přistěhovalectví. V září 2007 Evropská komise představila třetí výroční zprávu o migraci a integraci (KOM(2007) 512 v konečném znění). Sdělení, které Evropská komise přijala v říjnu 2008, kladlo důraz na význam posílení globálního přístupu k migraci: větší koordinaci a soudržnost s využitím synergií (KOM(2008) 611 v konečném znění), jakožto aspekt zahraniční a rozvojové politiky. Stockholmský program, který schválily hlavy států a vlád EU v prosinci 2009, stanovil na období 2010 až 2014 rámec a soubor zásad aktuálního rozvoje evropských politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí; ústředním bodem tohoto programu jsou otázky migrace. Evropská komise schválila ve snaze provést změny, na nichž se zástupci států dohodli, v roce 2010 Akční plán provádění Stockholmského programu – Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům (KOM(2010) 171 v konečném znění).

V květnu 2013 zveřejnila Evropská komise „Zprávu o občanství EU pro rok 2013“ (COM(2013) 269 final). Tato zpráva konstatovala, že občanství EU přináší nová práva a příležitosti. Právem, které si občané nejvíce spojují s občanstvím EU, je právo volně se pohybovat a pobývat v EU. Vzhledem k moderním technologiím a jednodušším možnostem cestování volný pohyb Evropanům umožňuje rozšířit své obzory za hranice své země, na kratší či delší dobu svou zemi opustit, přijít do určité země EU a stěhovat se mezi zeměmi EU a vlastní zemí za účelem práce, studia nebo odborné přípravy, cestovat obchodně či za odpočinkem nebo nakupovat v zahraničí. Volný pohyb rozšiřuje sociální a kulturní vztahy v EU a vytváří mezi Evropany užší vazby. Mimoto přináší vzájemné hospodářské výhody pro podniky a občany, a to i pro ty, kteří zůstávají doma, jelikož se soustavně odstraňují vnitřní překážky.

Evropská komise představila dne 13. května 2015 Evropský program pro migraci (v angličtině) (COM(2015) 240 final), který uvádí bezprostřední opatření, která mají být přijata v reakci na krizovou situaci ve Středomoří, jakož i opatření, která mají být přijata v nadcházejících letech za účelem lepšího řízení migrace ve všech jejích aspektech.

V červnu 2016 byla zveřejněna Výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2015) (v angličtině) Evropské migrační sítě (v angličtině). Tato zpráva přináší přehled nejdůležitějšího právního a politického vývoje probíhajícího v EU jako celku i v jednotlivých zemích. Jedná se o komplexní dokument, který se zabývá všemi aspekty migrační a azylové politiky Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci (v angličtině) a agentur EU.

Legislativní dokumenty - Evropský program pro migraci (v angličtině)

Materiály pro tisk - European Agenda on Migration (v angličtině)

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Hlavní tabulky

Migration and citizenship data
International migration (t_migr_int)
Immigration (tps00176)
Emigration (tps00177)
Acquisition of citizenship (tps00024)
Population (t_demo_pop)
Population without the citizenship of the reporting country (tps00157)
Foreign-born population (tps00178)

Databáze

Migration and citizenship data
Immigration (migr_immi)
Immigration by age and sex (migr_imm8)
Immigration by five year age group, sex, and citizenship (migr_imm1ctz)
Immigration by five year age group, sex and country of birth (migr_imm3ctb)
Immigration by age , sex and broad group of citizenship (migr_imm2ctz)
Immigration by age, sex and broad group of country of birth (migr_imm4ctb)
Immigration by sex, citizenship and broad group of country of birth (migr_imm6ctz)
Immigration by sex, country of birth and broad group of citizenship (migr_imm7ctb)
Immigration by five year age group, sex, and country of previous residence (migr_imm5prv)
Immigration by age group, sex and level of human development of the country of citizenship (migr_imm9ctz)
Immigration by age group, sex and level of human development of the country of birth (migr_imm10ctb)
Immigration by age group, sex and level of human development of the country of previous residence (migr_imm11prv)
Emigration (migr_emi)
Emigration by age and sex (migr_emi2)
Emigration by five year age group, sex and citizenship (migr_emi1ctz)
Emigration by five year age group, sex and country of birth (migr_emi4ctb)
Emigration by five year age group, sex, and country of next usual residence (migr_emi3nxt)
Acquisition and loss of citizenship (migr_acqn)
Acquisition of citizenship by sex, age group and former citizenship (migr_acq)
Residents who acquired citizenship as a share of residents non-citizens by former citizenship and sex(%) (migr_acqs)
Acquisition of citizenship by sex, age group and level of human development of former citizenship (migr_acq1ctz)
Loss of citizenship by sex and new citizenship (migr_lct)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Externí odkazy