Statistika migrace a migrující populace

Přejít na: navigace , hledání
Extrakce údajů z databáze: květen 2015. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: září 2016.
Tabulka 1: Přistěhování podle státního občanství, 2013
Zdroj: Eurostat (migr_imm1ctz)
Obrázek 1: Přistěhovalci, 2013 (1)
(na 1 000 obyvatel)
Zdroj: Eurostat (migr_imm1ctz) a (migr_pop1ctz)
Obrázek 2: Rozložení přistěhovalců podle státního občanství, 2013
(% všech přistěhovalců)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)
Tabulka 2: Přistěhovalectví podle země narození, 2013 (1)
Zdroj: Eurostat (migr_imm3ctb)
Tabulka 3: Přistěhovalectví podle předchozí země pobytu, 2013 (1)
Zdroj: Eurostat (migr_imm5prv)
Obrázek 3: Přsitěhovalci podle pohlaví, 2013
(% všech přistěhovalců)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)
Obrázek 4: Věkové rozložení přistěhovalců podle státního občanství, EU-28, 2013 (¹)
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)
Tabulka 4: Cizí státní příslušníci podle skupin občanství, 1. ledna 2014 (1)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)
Tabulka 5: Obyvatelstvo narozené v zahraničí podle země narození, 1. ledna 2014 (1)
Zdroj: Eurostat (migr_pop3ctb)
Obrázek 5: Podíl cizích státních příslušníků v rezidentském obyvatelstvu, 1. ledna 2014
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)
Tabulka 6: Nejčastější země státního občanství a narození cizích státních příslušníků / státních příslušníků narozených v zahraničí, 1. ledna 2014 (1)
(v absolutních číslech a jako procentní podíl celkového počtu cizích státních příslušníků / státních příslušníků narozených v zahraničí)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz) a (migr_pop3ctb)
Obrázek 6: Věková struktura státních příslušníků a cizích státních příslušníků, EU-28, 1. ledna 2014
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_pop2ctz)
Obrázek 7: Počet osob, jež nabyly občanství členského státu EU, EU-28, 2009–13
(v tisících)
Zdroj: Eurostat (migr_acq)
Tabulka 7: Osoby, jež nabyly občanství vykazující země, 2013 (1)
Zdroj: Eurostat (migr_acq)
Obrázek 8: Míra naturalizace, 2013 (1)
(na 100 cizích státních příslušníků)
Zdroj: Eurostat (migr_acq) a (migr_pop1ctz)
Tabulka 8: Revize týkající se obyvatelstva a migrace provedené po sčítání lidu v roce 2011 předané Eurostatu, situace k polovině května 2015
Zdroj: Eurostat (migr_acq) a (migr_pop1ctz)

V tomto článku je představena statistika Evropské unie (EU) týkající se mezinárodní migrace, stavu obyvatelstva, pokud jde o státní příslušníky a cizince (cizí státní příslušníky), a údaje týkající se nabývání státního občanství. Migraci ovlivňuje kombinace hospodářských, politických a sociálních faktorů: ať již v zemi původu migranta (faktory vedoucí k odchodu), nebo v cílové zemi (faktory motivující k příchodu). Má se za to, že relativní hospodářská prosperita a politická stabilita EU byla v minulosti pro přistěhovalce velkým lákadlem.

V cílových zemích lze mezinárodní migrace využít jako nástroje řešení konkrétních nedostatků na trhu práce. Migrace sama o sobě však téměř jistě nezvrátí aktuální trend stárnutí populace, který se projevuje v mnoha oblastech EU.

Hlavní statistické výsledky

Migrační toky

Během roku 2013 se do některého z členských států EU-28 přistěhovalo celkem 3,4 milionu osob a nejméně 2,8 milionu emigrantů z některého z členských států EU odešlo. Tato celková čísla nezachycují migrační toky do a z EU celkově, protože zahrnují rovněž migraci mezi jednotlivými členskými státy EU.

Odhaduje se, že z těchto 3,4 milionu přistěhovalců za rok 2013 představovali 1,4 milionu státní příslušníci třetích zemí, 1,2 milionu osoby se státní příslušností jiného členského státu EU, než byl stát, do nějž se přistěhovali, asi 830 000 bylo lidí, kteří se přestěhovali do členského státu EU, jehož občanství již měli (například vracející se státní příslušníci nebo státní příslušníci narození v zahraničí), a asi 6 100 osob bez státní příslušnosti.

Nejvyšší počet přistěhovalců v roce 2013 vykázalo Německo (692 700), za ním následuje Spojené království (526 000), Francie (332 600), Itálie (307 500) a Španělsko (280 800). Nejvyšší počet emigrantů v roce 2013 zaznamenalo Španělsko (532 300), za ním následuje Spojené království (316 900), Francie (300 800), Polsko (276 400) a Německo (259 300). Celkem 16 členských států EU hlásí za rok 2013 vyšší míru přistěhování než vystěhování, avšak v Bulharsku, Irsku, Řecku, Španělsku, Chorvatsku, na Kypru, v Polsku, Portugalsku, Rumunsku a třech pobaltských členských státech počet vystěhovaných osob překročil počet přistěhovalců.

V poměru k počtu rezidentského obyvatelstva zaznamenalo v roce 2013 nejvyšší míru přistěhovalectví Lucembursko (39 přistěhovalců na 1 000 osob), po něm následovala Malta (20 přistěhovalců na 1 000 osob) a Kypr (15 přistěhovalců na 1 000 osob) – viz obrázek 1. Nejvyšší míru vystěhování v roce 2013 hlásil Kypr (29 vystěhovalců na 1 000 osob) a Lucembursko (20 vystěhovalců na 1 000 osob).

Relativní podíl státních příslušníků daného státu mezi přistěhovalci, jinými slovy přistěhovalců se státním občanstvím členského státu, do kterého se přistěhovali, v rámci celkového počtu přistěhovalců byl v roce 2013 nejvyšší v Rumunsku (90 % všech přistěhovalců), Litvě (86 %), Portugalsku (69 %), Estonsku, Polsku (v obou těchto státech 60 %), Lotyšsku (58 %) a na Slovensku (52 %). To byly jediné členské státy EU, které vykázaly, že přistěhovalectví jejich státních příslušníků představovalo podíl větší než 50 % – viz obrázek 2. Naopak Itálie, Rakousko a Lucembursko vykázaly poměrně malý podíl, jelikož přistěhovalectví jejich státních příslušníků představovalo v roce 2013 méně než 10 % z celkového počtu.

Informace o státním občanství se často používají ke studiu přistěhovalců, kteří jsou původem cizinci. Nicméně vzhledem k tomu, že občanství se může v průběhu života změnit, je užitečné předložit rovněž informace podle země narození. Relativní podíl přistěhovalců narozených v dané zemi na celkovém počtu přistěhovalců byl největší v Rumunsku (78 % všech přistěhovalců), pak v Litvě (77 %), Portugalsku (56 %), Lotyšsku (52 %) a Polsku (51 %). Naopak Lucembursko, Španělsko, Itálie, Rakousko a Německo vykázaly poměrně malý podíl přistěhovalců narozených v dané zemi, a sice méně než 10 % všech přistěhovalců v roce 2013.

Počet přistěhovalců do EU-28 ze třetích zemí činil v roce 2013 celkem 1,7 milionu

V roce 2013 se do EU přistěhovalo odhadem 1,7 milionu osob ze třetích zemí. Kromě toho se 1,7 milionu lidí, kteří dříve pobývali v jednom členském státě EU, přemístilo do jiného členského státu.

V rámci analýzy podle předchozího místa pobytu v roce 2013 vykázalo největší podíl přistěhovalců z jiných členských států EU Lucembursko (91 % všech přistěhovalců), následovalo Rumunsko (81 %) a Slovensko (79 %); relativně malý podíl hlásilo Bulharsko (22 % všech přistěhovalců) a Chorvatsko (25 %) – viz tabulka 3.

Pokud jde o rozčlenění přistěhovalců do členských států EU podle pohlaví, v roce 2013 lehce převažovali muži nad ženami (53 % muži, 47 % ženy). Nejvyšší podíl přistěhovalců – mužů hlásí Slovinsko (61 %); naopak nejvyšší podíl žen mezi přistěhovalci je hlášen z Irska (52 %).

Osoby, jež se v roce 2013 přistěhovaly do členských států EU, byly v průměru o mnoho mladší než rezidentská populace cílové země. Věkový medián obyvatel EU-28 ke dni 1. ledna 2014 činil 42 let. Naproti tomu věkový medián přistěhovalců do EU-28 v roce 2013 byl 28 let.

Migrující populace

Ke dni 1. ledna 2014 žilo v některém z členských států EU 33,5 milionu osob narozených mimo EU-28 a 17,9 milionu osob, které se narodily v jiném členském státě EU, než je stát, ve kterém pobývaly. Pouze v Irsku, Maďarsku, na Slovensku, v Lucembursku a na Kypru byl počet osob narozených v jiných členských státech EU vyšší než počet osob narozených mimo státy EU-28.

Dne 1. ledna 2014 činil počet osob žijících v EU-28, které byly státními příslušníky třetích zemí, 19,6 milionu a počet osob žijících v EU-28, které se narodily mimo EU, činil 33,5 milionu

Počet osob pobývajících v některém z členských států EU, které měly státní občanství některé třetí země, ke dni 1. ledna 2014 činil 19,6 milionu, což představuje 3,9 % obyvatel EU-28. Kromě toho žilo ke dni 1. ledna 2014 v členských státech EU 14,3 milionu osob, které měly státní občanství jiného členského státu EU.

Nejvyšší počet cizích státních příslušníků žijících v členských státech EU ke dni 1. ledna 2014 v absolutních číslech byl zjištěn v Německu (7,0 milionu osob), Spojeném království (5,0 milionu), Itálii (4,9 milionu), Španělsku (4,7 milionu) a Francii (4,2 milionu). V těchto pěti členských státech žilo 76 % všech cizích státních příslušníků žijících ve všech členských státech EU. Podíl obyvatel těchto pěti členských států na celkovém počtu obyvatel v EU činil v téže době 63 %.

Členským státem EU s poměrně nejvyšším počtem cizích státních příslušníků žijících na jeho území bylo Lucembursko, kde jejich podíl činil 45 % celkové populace. Velký podíl cizích státních příslušníků (10 % rezidentského obyvatelstva nebo více) byl zjištěn také na Kypru, v Lotyšsku, Estonsku, Rakousku, Irsku, Belgii a Španělsku.

Ve většině členských států EU pocházela většina cizích státních příslušníků ze zemí mimo EU (viz tabulka 4). Opak platí pouze pro Lucembursko, Slovensko, Kypr, Irsko, Belgii, Maďarsko, Nizozemsko, Maltu a Spojené království. V případě Lotyšska a Estonska je podíl občanů třetích zemí obzvláště vysoký vzhledem k vysokému počtu uznaných neobčanů (zejména občanů bývalého Sovětského svazu, kteří jsou trvalými rezidenty těchto zemí, avšak nenabyli žádného jiného občanství).

Ve všech členských státech EU s výjimkou Estonska, České republiky a Lotyšska byl počet osob narozených ve třetí zemi vyšší než počet osob se státním občanstvím třetí země.

Tabulka 6 obsahuje přehled pěti nejčastějších cizích státních příslušností a cizích zemí narození pro členské státy EU-28 a ESVO, pro něž jsou k dispozici podrobné údaje.

Z analýzy věkové struktury obyvatelstva vyplývá, že v celé EU-28 byli cizí státní příslušníci v průměru mladší než domácí. Rozčlenění cizích státních příslušníků podle věku ukazuje, že ve srovnání s místním obyvatelstvem je u nich silněji zastoupena věková skupina relativně mladých dospělých osob v produktivním věku. V roce 2013 činil věkový medián státních příslušníků EU-28 43 let, zatímco věkový medián cizích státních příslušníků žijících v EU činil 35 let.

Nabytí občanství

Počet nabytých občanství se v roce 2013 zvýšil o 20 %

V roce 2013 získalo občanství některého členského státu EU 984 800 osob, což odpovídá nárůstu ve výši 20 % v porovnání s rokem 2012. V roce 2013 nabylo občanství některého členského státu EU více lidí než v jakémkoli jiném roce v období 2002–2012.

V roce 2013 získalo nejvíce osob občanství ve Španělsku, a to 225 800 (což je 23 % celkového počtu v EU-28). Na následujících místech v žebříčku, pokud jde o nabývání občanství, se nachází Spojené království (207 500), Německo (115 100), Itálie (100 700) a Francie (97 300);

V absolutních číslech došlo k největšímu nárůstu ve srovnání s rokem 2012 ve Španělsku, jelikož španělské občanství získalo o 131 700 občanů více (tento výsledek je částečně způsoben změnou zdroje informací, koncepce a referenční doby), následuje Itálie (35 300), Spojené království (13 600) a Řecko (9 200). Naopak k největšímu poklesu v absolutních číslech došlo v Maďarsku (maďarské občanství získalo o 9 200 osob méně než v roce 2012) a Nizozemsku (5 000).

Jedním běžně používaným ukazatelem je „míra naturalizace“, která je definována jako poměr mezi celkovým počtem udělených občanství a počtem cizích státních příslušníků na začátku roku. Nejvyšší míru naturalizace mělo mezi členskými státy EU v roce 2013 Švédsko (7,6 nabytí občanství na 100 cizích státních příslušníků), po němž následují Maďarsko (6,5) a Portugalsko (5,9 nabytí občanství na 100 cizích státních příslušníků).

V roce 2013 nabylo státní občanství EU přibližně 871 300 občanů třetích zemí pobývajících v některém členském státě EU, což představuje 21% nárůst ve srovnání s rokem 2012. Občané třetích zemí jako takoví představovali 89 % všech osob, které nabyly občanství některého členského státu EU v roce 2013. Tito noví občané EU-28 pocházeli zejména z Afriky (26 % celkového počtu nabytých státních občanství), Asie (23 %), Severní a Jižní Ameriky (22 %) a z evropských zemí mimo EU-28 (17 %). Počet občanů členských států EU, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU, činil 98 500 osob, tj. 10 % celkového počtu. V absolutních číslech patří mezi hlavní skupiny občanů EU-28, kteří nabyli občanství jiného členského státu EU, Rumuni, kteří se stali občany Maďarska (7 000 osob) nebo Itálie (4 400 osob), Poláci, kteří se stali občany Spojeného království (6 000 osob) nebo Německa (5 500 osob), Italové, kteří se stali občany Německa (2 800 osob) nebo Belgie (1 900 osob), Řekové, kteří se stali občany Francie (3 900 osob), a Portugalci, kteří se stali občany Spojeného království (1 900 osob).

V Lucembursku a Maďarsku byla většina nových občanství udělena občanům jiného členského státu EU. V případě Lucemburska připadal největší podíl na portugalské občany, za kterými následovali italští, francouzští, belgičtí a němečtí občané, zatímco v Maďarsku byli státními příslušníky EU, kteří získali jeho občanství, téměř výlučně Rumuni.

Stejně jako v předchozích letech tvořili v roce 2013 největší skupinu nových občanů členských států EU dřívější občané Maroka (86 500, tj. 8,8 % všech udělených občanství), následovali občané Indie (48 300, tj. 4,9 % všech udělených občanství), Turecka (46 500, tj. 4,7 %), Kolumbie (42 000, tj. 4,3 %), Albánie (41 700, tj. 4,2 %) a Ekvádoru (40 400, tj. 4,1 %). Ve srovnání s rokem 2012 se počet občanů Maroka, kteří získali občanství některého členského státu EU, zvýšil o 46 %. Nejvíce marockých žadatelů získalo občanství ve Španělsku (35 %), Itálii (29 %) nebo Francii (19 %).

Zdroje a dostupnost údajů

Vystěhování je fenomén, který lze těžko změřit; je těžší spočítat osoby, které zemi opouštějí, než osoby, které do země přijíždějí. Analýza údajů členských států EU týkajících se vystěhování a přistěhování z roku 2013 (zrcadlové statistiky) potvrdila, že tomu tak je v mnoha zemích. Proto se tento článek zaměřuje především na údaje o přistěhovalectví.

Eurostat vytváří statistiky týkající se řady témat souvisejících s mezinárodními migračními toky, počtem cizích státních příslušníků v jednotlivých státech a nabytím státního občanství. Údaje se shromažďují každoročně a Eurostatu je poskytují národní statistické úřady členských států EU.

Země, které revidovaly své řady týkající se obyvatelstva po sčítání lidu z roku 2011, měly do konce roku 2013 zaslat Eurostatu výsledky revidované po sčítání lidu podle věku, pohlaví, státní příslušnosti nebo země narození za celé období mezi sčítáními lidu nebo za kratší období. Eurostat byl informován o problému, který mělo několik zemí s dodržením termínu 31. prosince 2013 pro předání údajů po sčítání v roce 2011. V době práce na znění tohoto textu se s tímto problémem potýká již jen Německo, které hodlá poskytnout revidované údaje nejpozději v první polovině roku 2015.

Tato revize údajů bude mít dopad na údaje o míře naturalizace.

Základ pro sběr údajů

Od roku 2008 se sběr údajů o migraci, občanství a azylu zakládá na nařízení č. 862/2007; analýza a složení skupin států EU, ESVO a kandidátských zemí k 1. lednu referenčního roku jsou uvedeny v prováděcím nařízení č. 351/2010. V tomto nařízení je definován základní soubor statistik týkajících se mezinárodních migračních toků, počtu cizích státních příslušníků v jednotlivých členských státech, nabytí státního občanství, povolení k pobytu, azylu a opatření proti nedovolenému vstupu a pobytu. Ačkoli mohou členské státy EU nadále používat jakékoli vhodné dostupné údaje v souladu s vnitrostátními postupy, statistiky shromažďované podle uvedeného nařízení musí vycházet ze společných definic a konceptů. Většina členských států EU své statistiky zakládá na zdrojích administrativních údajů, jako jsou evidence obyvatelstva, evidence cizích státních příslušníků, evidence povolení k pobytu nebo pracovních povolení, evidence zdravotního pojištění a daňová evidence. Některé země používají k tvorbě statistik migrace zrcadlové statistiky, výběrová šetření nebo metody odhadu.

Údaje o nabytí občanství se většinou čerpají ze správních systémů. Očekává se, že díky provádění tohoto nařízení se zlepší dostupnost a srovnatelnost statistik migrace a občanství.

Jak je uvedeno v čl. 2 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení č. 862/2007, jsou vyčísleni přistěhovalci, kteří pobývají (nebo se očekává, že budou pobývat) na území některého členského státu EU po dobu nejméně 12 měsíců, stejně jako vystěhovalci, kteří pobývají v zahraničí déle než 12 měsíců. Proto se údaje shromážděné Eurostatem týkají migrace po dobu 12 měsíců nebo déle: mezi migranty tedy patří lidé, kteří se přesunuli na dobu jednoho roku nebo déle, jakož i osoby, které se přesunuly trvale.

Údaje o nabývání státního občanství shromažďuje Eurostat podle ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení č. 862/2007, které zní: „Členské státy předkládají Komisi (Eurostatu) statistiky o počtech (...) osob, které mají své místo obvyklého pobytu na území členského státu a v období referenčního roku získaly státní občanství tohoto členského státu (...), a to v členění podle (...) dřívějšího státního občanství dotčených osob a podle toho, zda osoby byly dříve bez státní příslušnosti.“

Ukazatel „míra naturalizace“ by se měl používat obezřetně, neboť čitatel zahrnuje všechny způsoby nabytí státního občanství, a nikoli pouze naturalizace způsobilých pobývající cizinců a jmenovatel zahrnuje všechny cizince, a nikoli příslušné obyvatelstvo, jinými slovy ty cizince, kteří jsou způsobilí pro naturalizaci.

Poznámky k dostupnosti hlavních údajů

Údaje v souhrnech o nabývání státního občanství za roky 2010, 2011 a 2012 pro EU-27 zahrnují i rumunské údaje za rok 2009.

Kontext

Občané členských států EU mají svobodu cestování a volného pohybu v rámci vnitřních hranic EU. Migrační politiky EU ve vztahu k občanům třetích zemí se čím dál více zabývají tím, jak přitáhnout přistěhovalce s konkrétním profilem. Často je tomu tak ve snaze zaplnit na trhu práce nedostatek určitých kvalifikací. Výběr může být proveden na základě jazykových schopností, pracovních zkušeností, vzdělání a věku. Zaměstnavatelé si mohou pracovníky vybírat rovněž tak, aby měli migranti při příjezdu do země určení již zaměstnání.

Kromě podpory náboru pracovních sil se politika přistěhovalectví často zaměřuje na dvě oblasti: předcházení ilegální migraci a nezákonnému zaměstnávání migrantů, kteří nemají pracovní povolení, a podporu integrace přistěhovalců do společnosti. EU zajistila značné finanční prostředky na boj proti převaděčství a obchodu s lidmi.

Mezi nejdůležitější právní předpisy, které EU přijala v oblasti přistěhovalectví, patří:

V rámci Evropské komise je za záležitosti týkající se evropské migrační politiky odpovědné Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci. V roce 2005 Evropská komise opět zahájila prostřednictvím Zelené knihy o přístupu EU k řízení ekonomické migrace (v angličtině) (KOM(2004) 811 v konečném znění) debatu o potřebě společných pravidel pro přijímání ekonomických migrantů. Výsledkem bylo na konci roku 2005 přijetí sdělení (KOM(2005) 669 v konečném znění). V červenci 2006 přijala Evropská komise sdělení o prioritách boje proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí (KOM(2006) 402 v konečném znění), které se snaží zajistit rovnováhu mezi bezpečností a základními právy jednotlivců během všech fází procesu ilegálního přistěhovalectví. V září 2007 představila Evropská komise třetí výroční zprávu o migraci a integraci (KOM(2007) 512 v konečném znění). Sdělení, které Evropská komise přijala v říjnu 2008, kladlo důraz na význam posílení globálního přístupu k migraci: větší koordinaci a soudržnost s využitím synergií (KOM(2008) 611 v konečném znění), jakožto aspekt zahraniční a rozvojové politiky. Stockholmský program, který schválily hlavy států a vlád EU v prosinci 2009, stanovil na období 2010 až 2014 rámec a soubor zásad aktuálního rozvoje evropských politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí; ústředním bodem tohoto programu jsou otázky migrace. Evropská komise schválila ve snaze provést změny, na nichž se zástupci států dohodli, v roce 2010 Akční plán provádění Stockholmského programu – Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům (KOM(2010) 171 v konečném znění).

V květnu 2013 zveřejnila Evropská komise „Zprávu o občanství EU pro rok 2013“ (COM(2013) 269 final). Tato zpráva konstatovala, že občanství EU přináší nová práva a příležitosti. Právem, které si občané nejvíce spojují s občanstvím EU, je právo volně se pohybovat a pobývat v EU. Vzhledem k moderním technologiím a jednodušším možnostem cestování volný pohyb Evropanům umožňuje rozšířit své obzory za hranice své země, na kratší či delší dobu svou zemi opustit, přijít do určité země EU a stěhovat se mezi zeměmi EU a vlastní zemí za účelem práce, studia nebo odborné přípravy, cestovat obchodně či za odpočinkem nebo nakupovat v zahraničí. Volný pohyb rozšiřuje sociální a kulturní vztahy v EU a vytváří mezi Evropany užší vazby. Mimoto přináší vzájemné hospodářské výhody pro podniky a občany, a to i pro ty, kteří zůstávají doma, jelikož se soustavně odstraňují vnitřní překážky.

Evropská komise představila dne 13. května 2015 evropský program pro migraci (v angličtině), který uvádí bezprostřední opatření, která budou přijata v reakci na krizovou situaci ve Středomoří, jakož i opatření, která mají být přijata v nadcházejících letech za účelem lepšího řízení migrace ve všech jejích aspektech.

Výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2014, v angličtině) Evropské migrační sítě (v angličtině) byla zveřejněna dne 10. června 2015. Tato zpráva přináší přehled nejdůležitějšího právního a politického vývoje probíhajícího v EU jako celku i v jednotlivých zemích. Jedná se o komplexní dokument, který se zabývá všemi aspekty migrační a azylové politiky Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci a agentur EU.

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Hlavní tabulky

Migration and citizenship data
International migration (t_migr_int)
Immigration (tps00176)
Emigration (tps00177)
Acquisition of citizenship (tps00024)

Databáze

Migration and citizenship data
Immigration (migr_immi)
Immigration by five year age group, sex, and citizenship (migr_imm1ctz)
Immigration by five year age group, sex and country of birth (migr_imm3ctb)
Immigration by age , sex and broad group of citizenship (migr_imm2ctz)
Immigration by age, sex and broad group of country of birth (migr_imm4ctb)
Immigration by sex, citizenship and broad group of country of birth (migr_imm6ctz)
Immigration by sex, country of birth and broad group of citizenship (migr_imm7ctb)
Immigration by five year age group, sex, and country of previous residence (migr_imm5prv)
Emigration (migr_emi)
Emigration by age and sex (migr_emi2)
Emigration by five year age group, sex and citizenship (migr_emi1ctz)
Emigration by five year age group, sex and country of birth (migr_emi4ctb)
Emigration by five year age group, sex, and country of next usual residence (migr_emi3nxt)
Acquisition and loss of citizenship (migr_acqn)
Acquisition of citizenship by sex, age group and former citizenship (migr_acq)
Loss of citizenship by sex and new citizenship (migr_lct)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Externí odkazy