Statistika příjmového rozdělení

Přejít na: navigace , hledání
Extrakce údajů z databáze: února 2016. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: červen 2017.
Obrázek 1: Míra a hranice ohrožení chudobou, 2014
Zdroj: Eurostat (ilc_li01) a (ilc_li02)
Obrázek 2: Míra ohrožení chudobou po sociálních transferech, 2014
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li02)
Tabulka 1: Míra ohrožení chudobou po sociálních transferech podle převažující ekonomické aktivity, 2014(1)
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li04)
Obrázek 3: Míra ohrožení chudobou podle typu domácnosti, domácnosti bez závislých dětí, 2014 (1)
(% stanovené populace)
Zdroj: Eurostat (ilc_li03)
Obrázek 4: Míra ohrožení chudobou podle typu domácnosti, domácnosti se závislými dětmi, 2014 (1)
(% stanovené populace)
Zdroj: Eurostat (ilc_li03)
Obrázek 5: Míra ohrožení chudobou před sociálními transfery a po sociálních transferech, 2014 (1)
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li02) a (ilc_li10)
Obrázek 6: Nerovnost příjmového rozdělení, 2014
(koeficient příjmové nerovnosti)
Zdroj: Eurostat (ilc_di11)
Obrázek 7: Vzájemný poměr příjmů – medián, 2014
(poměr mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu osob starších 65 let k mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu osob mladších 65 let)
Zdroj: Eurostat (ilc_pnp2)
Obrázek 8: Relativní propad příjmů, 2014
(%)
Zdroj: Eurostat (ilc_li11)

Tento článek přináší analýzu nejnovějších statistik o příjmové chudobě a příjmové nerovnosti v Evropské unii (EU). Srovnání životní úrovně mezi zeměmi často vychází z hrubého domácího produktu (HDP) na 1 obyvatele, což v peněžním vyjádření ukazuje, jak bohatá je určitá země ve srovnání s jinou zemí. Tento hlavní ukazatel však vypovídá velmi málo o rozdělení příjmů v rámci jedné země a rovněž neposkytuje informace ohledně nepeněžních faktorů, které mohou hrát významnou roli při určování kvality života konkrétní populace. Na jedné straně může nerovnost příjmového rozdělení podněcovat lidi k tomu, aby zlepšili svou situaci prací, inovacemi nebo získáním nových dovedností. Na druhé straně bývá taková příjmová nerovnost často spojována s trestnou činností, chudobou a sociálním vyloučením.

Hlavní statistické výsledky

Míra a hranice ohrožení chudobou

Míra ohrožení chudobou (po sociálních transferech) v EU-28 byla v letech 2011 až 2013 téměř stabilní, poklesla z 16,9 % na 16,7 %. V období mezi rokem 2013 a 2014, se míra ohrožení chudobou zvýšila o 0,5 procentního bodu a dosáhla 17,2 %. Tento podíl, vypočítaný jako vážený průměr národních výsledků, skrývá značné variace mezi členskými státy EU (viz obrázek 1). V šesti členských státech, jmenovitě v Rumunsku (25,4 %), Španělsku (22,2 %), Řecku (22,1 %), Bulharsku (21,8 %), Estonsku (21,8 %) a Lotyšsku (21,2 %), byla nejméně jedna pětina populace považována za ohroženou chudobou; stejně tak tomu bylo v Srbsku (25,4 %) a v Bývalé jugoslávské republice Makedonii (22,1 %). Mezi členskými státy byly nejnižší podíly osob ohrožených chudobou pozorovány v Nizozemsku (11,6 %) a České republice (9,7 %). Relativně nízké podíly obyvatel ohrožených chudobou vykázaly také Norsko (10,9 %) a Island (7,9 %).

Hranice ohrožení chudobou (též viz obrázek 1) je stanovena na úrovni 60 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu. Často se vyjadřuje ve standardech kupní síly (PPS), aby se zohlednily rozdíly mezi životními náklady v jednotlivých zemích. Tato hranice se v roce 2014 mezi členskými státy EU značně lišila, pohybovala se od 2,4 tisíce PPS v Rumunsku do 13,0 tisíce PPS v Rakousku, přičemž hranice v Lucembursku (17,0 tisíce PPS) toto rozpětí přesahovala; hranice chudoby byla rovněž relativně nízká v Bývalé jugoslávské republice Makedonii (2,5 tisíce PPS) a Srbsku (2,7 tisíce PPS) a relativně vysoká ve Švýcarsku (15,4 tisíce PPS) a v Norsku (16,7 tisíce PPS).

Různé skupiny ve společnosti jsou více či méně vystaveny riziku příjmové chudoby. V roce 2014 byl rozdíl v míře ohrožení chudobou (po sociálních transferech) mezi muži a ženami v EU-28 relativně malý: podle posledních údajů činila tato míra u mužů 16,7 % oproti poněkud vyšší míře u žen (17,7 %) (viz obrázek 2). Největší rozdíly mezi muži a ženami byly v roce 2014 (3,2 procentního bodu) pozorovány v Estonsku. Lotyšsko, Kypr, Litva, Švédsko a Itálie také vykázaly míry ohrožení chudobou u žen, které byly o 2,0 či více procentních bodů vyšší než u mužů, a stejně tak tomu bylo v případě Švýcarska a Norska. Naproti tomu byla v sedmi členských státech EU, jmenovitě v Dánsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Španělsku, Řecku a na Slovensku, míra ohrožení chudobou u mužů o něco vyšší než u žen, a stejně tak tomu bylo v Srbsku, na Islandu a v Bývalé jugoslávské republice Makedonii.

Rozdíly v míře chudoby byly větší při členění populace podle ekonomické aktivity (viz tabulka 1). Zvláště zranitelnou skupinou jsou nezaměstnaní: v roce 2014 byla téměř polovina (47,2 %) všech nezaměstnaných v EU-28 ohrožena chudobou, přičemž zdaleka nejvyšší míru vykazovalo Německo (67,4 %). Osm dalších členských států EU (tři pobaltské členské státy, Spojené království, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Lucembursko) vykázaly, že v roce 2014 byla ohrožena chudobou nejméně polovina nezaměstnaných.

V roce 2014 byl v EU-28 ohrožen chudobou přibližně každý osmý důchodce (12,7 %); míra alespoň dvakrát vyšší než průměr EU-28 byla zaznamenána v Estonsku (35,6 %) a Lotyšsku (29,4 %).

U osob, které byly zaměstnané, byla mnohem nižší pravděpodobnost ohrožení chudobou (v průměru 9,5 % napříč celou EU-28). Relativně vysoký podíl zaměstnaných osob ohrožených chudobou mělo Rumunsko (19,6 %) a o něco nižší Řecko (13,4 %), Španělsko (12,5 %) a Estonsko (11,8 %), zatímco Lucembursko, Itálie, Portugalsko a Polsko vykázaly, že ohrožena chudobou byla v roce 2014 více než 1 z 10 osob tvořících pracovní sílu.

Míra ohrožení chudobou není rovnoměrně rozdělena mezi domácnostmi s různým složením členů, dospělých a závislých dětí. V případě domácností bez závislých dětí (viz obrázek 3) byly nejpravděpodobněji ohroženy chudobou samostatně žijící osoby. V této situaci se nacházelo v roce 2014 celkem 25,1 % domácností jednotlivců. Naproti tomu byla míra ohrožení chudobou u domácností se dvěma či více dospělými méně než poloviční a činila 11,2 %. V případě domácností se dvěma dospělými, z nichž alespoň jeden byl ve věku 65 let a více, byla míra ohrožení chudobou o něco nižší (10,2 %).

Většina členských států EU vykázala podobný trend. Nejvyšší míru ohrožení chudobou měly v případě domácností bez závislých dětí domácnosti jednotlivců, a to ve všech členských státech s výjimkou Malty, kde měly vyšší míru ohrožení chudobou domácnosti se dvěma dospělými, z nichž alespoň jeden byl ve věku 65 let a více. Podobná situace jako na Maltě byla pozorována ve Švýcarsku (údaje za rok 2013) a v Bývalé jugoslávské republice Makedonii. Míra ohrožení chudobou byla u domácností se dvěma dospělými, z nichž alespoň jeden byl ve věku 65 let a více, obecně nižší než u širší kategorie všech domácností se dvěma či více dospělými, ačkoli v případě Lotyšska, Spojeného království, Rakouska, Bulharska, Belgie, Chorvatska, Kypru a Malty tomu tak nebylo.

Pokud jde o domácnosti se závislými dětmi (viz obrázek 4), byla nejvyšší míra ohrožení chudobou v EU-28 zaznamenána u jednotlivců se závislými dětmi; blížila se jedné třetině (32,5 %). U domácností se dvěma dospělými byla míra u těch, které měly pouze jedno závislé dítě (13,6 %), přibližně poloviční ve srovnání s domácnostmi se třemi či více závislými dětmi (26,9 %). Ze tří typů domácností zobrazených na obrázku 4 byla podle všech členských států EU nejnižší pravděpodobnost ohrožení chudobou u domácností složených ze dvou dospělých a jednoho dítěte. Většina členských států také vykázala, že míra ohrožení chudobou byla nejvyšší u jednotlivců se závislými dětmi, i když se vyskytla řada výjimek, kdy byla tato míra vyšší u domácností složených ze dvou dospělých se třemi či více dětmi, zejména v případě Rumunska a Bulharska a v menší míře v případě Polska a Řecka, a také ve Spojeném království, Španělsku, v Maďarsku a Chorvatsku. Tato situace nastala také v Bývalé jugoslávské republice Makedonii a v menší míře v Srbsku.

Opatření v oblasti sociální ochrany mohou sloužit jako prostředek ke snižování chudoby a sociálního vyloučení. Toho lze dosáhnout například přidělováním dávek. Jedním ze způsobů, jak vyhodnotit úspěšnost opatření v oblasti sociální ochrany, je porovnání ukazatelů ohrožení chudobou před sociálními transfery a po nich (viz obrázek 5). V roce 2014 snížily sociální transfery míru ohrožení chudobou u obyvatelstva EU-28 z 26,1 % před transfery na 17,2 % po transferech, čímž se téměř 8,9 % osob, které by jinak byly ohroženy chudobou, dostalo nad hranici chudoby. Srovnáme-li míry ohrožení chudobou před transfery a po nich, pak byl relativní dopad sociálních dávek nejnižší v Rumunsku, Řecku, Itálii, Bulharsku, Lotyšsku, Polsku a Estonsku a rovněž v Bývalé jugoslávské republice Makedonii. Naopak, nejméně polovina všech osob ohrožených chudobou v Irsku, Dánsku a Finsku se v důsledku sociálních transferů dostala nad hranici chudoby; stejně tak tomu bylo i v případě Islandu a Norska.

Příjmová nerovnost

Vlády, tvůrci politik a společnost obecně nemohou bojovat proti chudobě a sociálnímu vyloučení, aniž by analyzovali nerovnosti ve společnosti, ať už jsou ekonomické nebo sociální povahy. Údaje o ekonomické nerovnosti jsou zejména důležité pro odhad relativní chudoby, jelikož rozdělení ekonomických zdrojů může mít přímý vliv na rozsah a hloubku chudoby. V roce 2014 existovala značná nerovnost příjmového rozdělení: populací vážený průměr národních hodnot každého jednotlivého členského státu EU ukazuje, že horních 20 % obyvatel (s nejvyššími ekvivalizovanými disponibilními příjmy) mělo 5,2krát vyšší příjmy než dolních 20 % (s nejnižšími ekvivalizovanými disponibilními příjmy) (viz obrázek 6). Tento koeficient se v jednotlivých členských státech EU značně lišil, pohyboval se od 3,5 v České republice, přes více než 6,0 v Litvě, Portugalsku, Lotyšsku, Řecku, Estonsku, Španělsku a Bulharsku až po nejvyšší 7,2 v Rumunsku. Z nečlenských zemí uvedených na obrázku 6 vykázaly obzvláště nízké koeficienty Island (3,1) a Norsko (3,4), zatímco v Bývalé jugoslávské republice Makedonii (7,2) byl tento koeficient stejně vysoký jako v Rumunsku a ještě vyšší byl v Srbsku (9,8).

Nerovnost pociťovaná mnoha různými skupinami ve společnosti je předmětem zájmu politik. Jednou ze skupin hodných zvláštního zřetele je skupina starších osob, což částečně odráží rostoucí podíl obyvatel EU ve věku 65 let a více. Při řešení chudoby starších osob mohou sehrát důležitou roli penzijní systémy. V tomto ohledu je zajímavé srovnání příjmů starších osob se zbytkem populace. V EU-28 jako celku se v roce 2014 medián příjmů osob ve věku 65 a více let rovnal 94 % mediánu příjmů obyvatel ve věku do 65 let (viz obrázek 7). V šesti členských státech EU (Lucembursko, Maďarsko, Rumunsko, Španělsko, Francie a Řecko) byl medián příjmů starších osob stejný nebo vyšší než medián příjmů osob do 65 let, stejně tak tomu bylo i v případě Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Srbska. V Itálii, Polsku, Rakousku, Portugalsku, Irsku, Slovinsku, na Slovensku a v Německu dosahoval medián příjmů starších osob alespoň 90 % mediánu zaznamenaného u osob do 65 let věku a stejně tak tomu bylo i v Norsku a na Islandu. Medián příjmů nižší než 80 % byl zaznamenán ve Finsku, v Dánsku, na Maltě, v Belgii, Litvě, na Kypru, v Lotyšsku a Estonsku, a také ve Švýcarsku (údaje za rok 2013); tyto relativně nízké poměry mohou do značné míry odrážet nároky na důchod.

Hloubku chudoby, jež slouží k vyčíslení toho, do jaké míry jsou chudé osoby chudé, lze měřit relativním propadem příjmů. Medián příjmů osob ohrožených chudobou dosahoval v EU-28 v roce 2014 v průměru 24,6 % pod hranicí chudoby<(viz obrázek 8), která je stanovena na úrovni 60 % národního mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu všech osob. Z členských států EU byl největší relativní propad příjmů v Rumunsku (35,2 %) a Bulharsku (33,2 %). Propad vyšší než 25 % vykázaly také Španělsko, Řecko, Portugalsko, Slovensko, Itálie a Chorvatsko. V Srbsku (40,3 %) a Bývalé jugoslávské republice Makedonii (36,1 %) byl propad vyšší než ve všech členských státech. Nejnižší propad příjmů byl v členských státech zjištěn ve Finsku (13,9 %), dále pak v Lucembursku (16,3 %), Francii (16,6 %) a Nizozemsku (16,9 %).

Zdroje a dostupnost údajů

Tvorba statistik příjmů a životních podmínek EU (EU-SILC) byla zahájena v roce 2003 na základě gentlemanské dohody mezi Eurostatem, šesti členskými státy EU (Rakousko, Belgie, Dánsko, Řecko, Irsko, Lucembursko) a Norskem. Šetření EU-SILC bylo zavedeno s cílem poskytovat podkladové údaje pro ukazatele týkající se příjmů a životních podmínek – právním základem pro shromažďování údajů je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1177/2003. Shromažďování těchto statistik bylo formálně zahájeno v roce 2004 v 15 členských státech a v roce 2005 bylo rozšířeno i na všechny zbývající členské státy EU-25 spolu s Islandem a Norskem. Bulharsko a Turecko zahájily šetření EU-SILC v roce 2006, Rumunsko v roce 2007, Švýcarsko v roce 2008. Chorvatsko zavedlo šetření v roce 2010 (údaje Chorvatska za rok 2009 vycházejí z jiného zdroje údajů – jmenovitě z šetření rodinných účtů (HBS)). Údaje za Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii jsou dostupné od roku 2010 a za Srbsko od roku 2013. EU-SILC zahrnuje jak průřezový rozměr, tak i panelový rozměr.

Disponibilní příjem domácnosti se stanoví sečtením všech peněžních příjmů získaných z jakéhokoli zdroje každým ze členů domácnosti (včetně příjmů z práce, investic a sociálních dávek) – a příjmů získaných na úrovni domácnosti – a odečtením zaplacených daní a příspěvků na sociální zabezpečení. S cílem zohlednit velikost domácnosti a její složení se tento součet dělí počtem „ekvivalentních dospělých“ použitím standardní stupnice (ekvivalence), tzv. „modifikované stupnice OECD“, která přiřazuje první dospělé osobě v domácnosti váhu 1,0, dalším členům domácnosti starším 14 let váhu 0,5 a členům domácnosti do 14 let váhu 0,3. Výsledná hodnota se nazývá ekvivalizovaný disponibilní příjem a přiřazuje se každému členu domácnosti. Pro účely ukazatelů chudoby se ekvivalizovaný disponibilní příjem vypočítává z celkového disponibilního příjmu každé domácnosti vyděleného ekvivalizovanou velikostí domácnosti; v důsledku toho se má za to, že každá osoba v domácnosti má stejný ekvivalizovaný příjem.

Sledovaným obdobím je pro příjmy pevně stanovené dvanáctiměsíční období (např. předchozí kalendářní nebo daňový rok) u všech zemí kromě Spojeného království, kde je sledovaným obdobím pro příjmy běžný rok šetření, a Irska, kde je šetření průběžné a příjem se zjišťuje za období 12 měsíců před šetřením.

Míra ohrožení chudobou se vymezuje jako podíl osob s ekvivalizovaným disponibilním příjmem, který je pod hranicí ohrožení chudobou (vyjádřenou ve standardu kupní síly – PPS) stanovenou na úrovni 60 % národního mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu. V souladu s rozhodnutím Evropské rady se míra ohrožení chudobou měří vztažená k situaci v jednotlivých členských státech EU a neuplatňuje se společná prahová hodnota. Míra ohrožení chudobou může být vyjádřena před sociálními transfery nebo po nich, přičemž rozdíl měří hypotetický dopad národních sociálních transferů na snížení rizika chudoby. Starobní a pozůstalostní důchody se počítají jako příjem před transfery a ne jako sociální transfery. Jsou dostupné různé analýzy tohoto ukazatele, například podle věku, pohlaví, ekonomické aktivity, typů domácností či úrovně vzdělání. Je třeba poznamenat, že uvedený ukazatel neměří bohatství, ale že je relativním měřítkem nízkého běžného příjmu (ve srovnání s ostatními obyvateli v téže zemi), což nemusí nutně znamenat nízkou životní úroveň. Souhrn za EU-28 je populací vážený průměr jednotlivých národních údajů.

Kontext

Na zasedání Evropské rady v Laekenu v prosinci 2001 hlavy států a předsedové vlád schválili první sadu společných statistických ukazatelů sociálního vyloučení a chudoby, jež jsou neustále zdokonalovány podskupinou pro ukazatele (ISG) Výboru pro sociální ochranu (SPC). Tyto ukazatele jsou základním prvkem otevřené metody koordinace pro monitorování pokroku dosaženého členskými státy EU při zmírňování chudoby a sociálního vyloučení.

Šetření EU-SILC je referenčním zdrojem statistik EU v oblasti příjmů a životních podmínek, a zejména ukazatelů týkajících se sociálního začleňování. V souvislosti se strategií Evropa 2020 přijala Evropská rada v červnu 2010 hlavní cíl pro sociální začleňování – konkrétně, že do roku 2020 by mělo být alespoň o 20 milionů méně osob v EU ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením, než tomu bylo v roce 2008. EU-SILC je zdrojem používaným pro monitorování pokroku při dosahování tohoto hlavního cíle, který se měří na základě ukazatele, jenž kombinuje míru ohrožení chudobou, míru silné materiální deprivace a podíl osob žijících v domácnostech s velmi nízkou pracovní intenzitou – další informace viz článek o statistice sociálního začleňování (v angličtině).

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Statistické publikace

Tiskové zprávy

Statistics in focus

Hlavní tabulky

Databáze

Income distribution and monetary poverty (ilc_ip)
Monetary poverty (ilc_li)
Monetary poverty for elderly people (ilc_pn)
In-work poverty (ilc_iw)
Distribution of income (ilc_di)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Další informace

  • Nařízení (ES) č. 1177/2003 ze dne 16. června 2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC)
  • Nařízení (ES) č. 1553/2005 ze dne 7. září 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1177/2003 o statistice Společenství v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC)
  • Nařízení (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006, kterým se z důvodu přistoupení Bulharska a Rumunska upravují některá nařízení a rozhodnutí v oblasti ... statistiky ...

Externí odkazy