Výraz „prach“ nemá žádný přesný vědecky stanovený význam, ale obvykle se definuje jako pevná látka, jež se rozpadla na prášek či jemné částice. Pro stanovení nebezpečnosti prachu je důležitý jak jeho charakter, tak velikost jeho částic. Nejnebezpečnějším druhem prachu je zpravidla prach s velmi malými částicemi, jež se nedají postřehnout lidským okem, např. v případě jemných prášků. Takové částice jsou dost malé na to, aby je člověk vdechl, a zároveň dost velké na to, aby se usadily v plicní tkáni a nešly vydechnout. Některé látky (např.
azbest) na druhé straně produkují velmi hrubý prach s velkými částicemi, který může být také nebezpečný.
Pamatujte: látky mohou produkovat prach s částicemi různých velikostí – to, že vidíte pouze velké částice prachu nebo zrnka, neznamená, že nejsou přítomny i malé částice.1. Jaké existují druhy prachu?
Nanomateriály: nanomateriály využívá mnoho moderních procesů. Nanomateriály jsou obzvláště nebezpečné, protože mohou proniknout přímo do krevního oběhu kůží a při vdechnutí plicními membránami. Za nebezpečné pro zdraví je třeba je považovat bez ohledu na materiál, z něhož jsou vyrobeny.
Běžné ochranné prostředky vás v tomto případě dostatečně neochrání. Dříve než otevřete takový produkt nebo se pokusíte o odběr vzorků kontaktujte laboratoř.
Toxický prach: Ten obvykle vznikne při práci s látkami, které jsou samy o sobě toxické, např. chemikálie obsahující olovo, rtuť, chrom nebo toxické organické látky, jako je fentanyl a jeho analogy. Při vdechnutí mohou poškodit plíce nebo se dostat do krevního oběhu a následně se rozšířit do celého těla. Fentanyly a další syntetické opioidy mohou způsobit velmi rychlý útlum dýchání a sedaci, viz
kontrolované drogy.
Obtěžující prach: jedná se o prach, který může vznikat manipulací s materiály, jako jsou např.:
- mouka/zrní,
- smola,
- tabák,
- cukr,
- papír,
- sušené potraviny,
- cement,
- piliny,
- kávová zrna a čaj,
- saze (např. v tonerech do kopírek/tiskáren).
I když tento druh prachu zpravidla pouze dráždí, v koncentrované formě může být zdraví nebezpečný. Prach z tvrdého dřeva je karcinogenní (viz oddíl 7).
Někdy můžete během své práce narazit na prach z konopí (např. v oficiálním skladu). Má se za to, že tento druh prachu není nijak zvlášť nebezpečný, jelikož se nevstřebává snadno do těla a obvykle se vyskytuje v nízké koncentraci.
Hořlavý prach: hořlavý prach se pohybuje vzduchem v obláčcích a může se snadno vznítit a vyvolat mžikový požár nebo výbuch. Začít hořet může kvůli jiskře či otevřenému ohni nebo také proto, že se usadí na horkém povrchu. Když se hořlavý prach usadí a vznítí, může vzplanout plamenem nebo jen doutnat, a to dlouho po odstranění zdroje zapálení. Po výbuchu se hořlavý prach může rozlétnout do širokého okolí, čímž se zvyšuje riziko vážného požáru.
Je nepravděpodobné, že se s hořlavým prachem při své práci setkáte.
2. Kde se s nimi lze setkat?
S obtěžujícím prachem se můžete setkat téměř všude. Některé z jeho nejběžnějších druhů jsou:
- papírový prach v třídírnách pošty a papírnictvích,
- cementový prach na staveništích,
- různé druhy prachu v přístavech, vnitrozemských celních skladech a prostorách podniků,
- místnostech s kopírkami a tiskárnami.
Na toxický nebo hořlavý prach v nebezpečných koncentracích můžete narazit také v místech, kde se nakládá, vykládá nebo přemisťuje volně ložený náklad (např. zrní, kovové rudy, uhlí atd.).
3. Jaké škody může prach způsobit?
Prach zpravidla poškozuje plíce a dýchací ústrojí, ale některé druhy mohou způsobit i rakovinu. Hlavní nemoci související s vdechováním nebezpečného prachu jsou:
Benigní pneumokonióza (zaprášení plic). Nemoc, která vzniká při vdechování zdánlivě neškodného prachu, jenž se usazuje na plicích do té míry, že ho lze pozorovat na rentgenovém snímku. Nedochází k poškození plicní tkáně, proto tato nemoc nevede ke zdravotnímu postižení. Většinou je spojována s prachem z kovů, např. železa a cínu.
Pneumokonióza. Společné označení pro skupinu chronických onemocnění plic způsobených vdechováním určitých druhů anorganického prachu. Pojem se používá pro několik různých nemocí, jež jsou pojmenovány po prachu, který je způsobuje. Mezi nejznámější patří:
- azbestóza (způsobená prachem z azbestu) – viz azbest;
- silikóza (způsobená prachem oxidu křemičitého),
- talkóza (způsobená prachem z mastku).
Pneumonitida. Zánět plicní tkáně nebo průdušek způsobený hlavně vdechováním prachu určitých kovů. Příznaky jsou podobné jako u zápalu plic, ale liší se závažností v závislosti na tom, který kov je inhalován. Tato nemoc je nejčastěji způsobena prachem kadmia a berylia.
Pleurální mezoteliom. Nádor plic způsobený zejména expozicí azbestu (viz
azbest).
Rakovina plic. Může se rovněž vyvinout v důsledku expozice azbestu (viz
azbest).
4. Co lze udělat pro snížení rizika?
Pro většinu druhů prachu, včetně obtěžujícího prachu, byly v předpisech o bezpečnosti a ochraně zdraví stanoveny limitní hodnoty expozice. Informujte se o nich ve vašich vnitrostátních pokynech a právních předpisech EU.
Vzhledem k tomu, že ve většině případů máte pravděpodobně jen malou možnost kontroly nad zdrojem prachu, musíte přijmout veškerá nezbytná opatření ke snížení rizik. Měli byste:
- používat respirátor nebo ochrannou masku,
- pokud je to možné, zajistěte dobré větrání pracovního prostoru,
- pokud je k dispozici zařízení pro odsávání prachu, použijte ho,
- omezit svou expozici prachu,
- chodit pravidelně na zdravotní prohlídky,
- ihned opustit kontaminovaný prostor, pokud cítíte nějaké bezprostřední příznaky.
Pamatujte: v zaprášeném prostředí se zdržujte jen tak dlouho, abyste co nejrychleji vykonali práci, a to i v případě, že používáte prostředky pro ochranu dýchacích orgánů.Více informací naleznete v právních předpisech a pokynech vydaných správními orgány vaší země.
