Postavit se odpadům

Juan Maneiro je zaměstnaný muž: každou chvíli bude 19 hodin a právě mu oznámili, že musí podepsat nařízení k provizornímu uzavření dvou námořních oblastí na severovýchodě Galicie, kde se loví měkkýši. „Preventivně“, vysvětluje ředitel Střediska pro kontrolu kvality mořského prostředí (Centro de control da calidade de medio mariño - CCCMM) a ukazuje nám příslušné oblasti na mapě. „Nejde o znečištění pohonnými látkami, ale o riziko biotoxicity, které odhalily odběry vzorků. Pokud budou zítra provedené důkladnější testy negativní, otevřeme alespoň tuto oblast, mezitím ovšem musíme upozornit příslušné zpracovatele.“ Od slov pak hned přechází k činům a odesílá výstražnou SMS zprávu stovce pěstitelů slávek, kterých se to týká. V Galicii se s mořem nežertuje. Formovalo identitu země a jejích obyvatel a celé oblasti regionálního hospodářství dosud závisí na primárním mořském sektoru: „Slávky jsou stále naší mořskou produkcí číslo jedna, protože 250 000 tun, které sklidíme každý rok, má hodnotu 120 milionů eur a zajišťuje 10 000 přímých pracovních míst, takže nepřipadá v úvahu, že bychom dozor zmírnili,“ zdůrazňuje Juan Maneiro. Zvláště se hlídají „rias“, tedy ústí řek na pobřeží této části Španělska, kde se soustřeďuje většina produkce slávek, ústřic a jiných mušlí, kterými je Gailicie tak proslulá. Na jihu oblasti se nachází ria de Vigo, jedna z nejkrásnějších a nejproduktivnějších, kde jsou tisíce prámů na lovení slávek, pokrývající místy takřka celou vodní hladinu. Na zdejším pobřeží, které je z této části Španělska nejprůmyslovější, ovšem také žije 1 milion lidí (třetina obyvatel Galicie), což na křehké životní prostředí vytváří velký tlak. Poté, co vstoupila v platnost směrnice EU zaměřená především na měkkýše1, byla v roce 1993 zahájena rozsáhlá operace „Úplné vyčištění ria de Vigo“. Investice přišla na 90 milionů euro, z čehož 80 % hradil Fond soudržnosti. Během deseti let bylo podél ústí řeky postaveno 10 čistících stanic, ale i mnoho malých jednotek, zabývající se předzpracováním; ty výše po proudu zachycují papír, plasty a další netekutý odpad, které čističky nemohou zpracovat. „Dřív šly veškeré odpadní vody do moře bez jakéhokoliv zpracování,“ vysvětluje Ignacio Niño Taboada, stavební inženýr pracující pro galicijskou vládu. „Dnes jsou tyto vody z 95 % vyčištěny“, dodává a chlubí se zlatými rybkami, které plavou v naprosto čisté vodě v poslední nádrži čistírny v Moaña, v této „ria“, nejnovější, jelikož funguje teprve od roku 2002. Právě v okamžiku, kdy se kvalita vod v Galicii díky asanačním operacím velkého rozsahu zlepšila, však 13. listopadu 2002 došlo ke ztroskotání tankeru Prestige na moři u města La Coruña. Většina 77 000 tun mazutu, který převážel, se vylila a způsobila jednu z největších zaznamenaných ropných skvrn. Jen spojením obrovské mobilizace dobrovolníků, vyčisťovací operace a jisté dávky štěstí se zabránilo nejhoršímu. „Zasaženo bylo hlavně severní pobřeží a provincie La Coruña,“ vysvětluje Juan Maneiro. „Tady na západním pobřeží totiž obrovské množství sladké vody, kterou přivádějí řeky, znemožnilo většině paliva dostat se do rias.“ A jaký závěr z toho ředitel CCCMM vyvozuje v červenci 2004? „Rok a půl po katastrofě už krátkodobé a střednědobé následky prakticky všude zmizely, ale nevíme, jaké se objeví za pět, deset nebo dvacet let...“ Na zemi i na moři Ať je tomu jakkoliv, snaha, kterou Galicie vykazuje v oblasti čištění vod, je přinejmenším stejně velká i co se týče zpracování domovního odpadu. V roce 1997 bylo v oblasti 300 neřízených a 3 000 ilegálních skládek odpadu. Regionální orgány se v rámci napravení tohoto stavu rozhodly do roku 2005 zahájit „Plan de Gestión de Residuos Sólidos Urbanos de Galicia“ (Plán Galicie na likvidaci městského pevného odpadu) a jeho provádění svěřit společnosti SOGAMA („Sociedade Galega do Medio Ambiente“ / Galicijská společnost životního prostředí), které dodala velkokapacitní zpracovatelskou továrnu. Tento „Environmentální komplex v Cercedě“ byl postaven v letech 1998-2000 a je schopen zpracovat více než 1 500 tun odpadu denně. Jeho služby využívá 221 z 315 obcí Galicie a 57 dalších se k tomu chystá. Domovní odpad od dvou miliónů obyvatel je nejprve shromážděn a roztříděn v 37 „shromaždištích“, které jsou rozmístěny po celém regionu, a vlak nebo kamion jej pak převeze do továrny v Cercedě, mezi městy Santiago de Compostela a La Coruña. Tam je 15 % recyklováno a 85 % končí ve spalovně, která produkuje 515 milionů kW/hod elektřiny ročně. „Pravděpodobně jde o nejmodernější spalovnu v Evropě,“ tvrdí Esther Campos Mosquera, vedoucí PR oddělení podniku. „Naše pec je v každém případě vzorem pro jiné země - funguje dle pískovému systému nazývaného ‘cirkulující fluidní lože‘, díky němuž nepotřebujeme neustále plyn, abychom udrželi v chodu spalování.“ Celková investice dosáhla částky 270 milionů euro, z čehož 72,21 milionů uhradil Fond soudržnosti. Komplex v Cercedě, který efektivně likviduje odpady, je navíc i největším místním zaměstnavatelem. „Bylo vytvořeno 375 přímých pracovních míst v celé řadě profesí, od nejméně po ty nejvíce kvalifikované“, vysvětluje personální ředitel závodu José Manuel Palias Reguro. Desátého září Pokud jde o likvidaci odpadů, donutila úřady Galicie k zařazení vyšší rychlosti vážná ekologická katastrofa. Dne 10. září 1996 se totiž následkem sesuvu půdy dostalo do moře 200 000 tun odpadků z hlavní skládky největšího města regionu La Coruña (450 000 obyvatel), která byla přímo na pobřeží. „Celkem se sesunulo 1,3 milionů tun odpadků - jako by to bylo zemětřesení!“, vzpomíná Mark Guscin, tiskový mluvčí radnice města. „Katastrofa vedla k tomu, že si La Coruña i celý region uvědomily význam životního prostředí. Od té chvíle figurovalo zpracování odpadu na čele seznamu krátko, středně i dlouhodobých priorit městská rady, která převzala novou filozofií, totiž udržitelnosti.“ Začalo se pochopitelně vyčištěním zasažené oblasti, což byla gigantická práce, ke které se spontánně připojilo mnoho podniků. V květnu 1997, osm měsíců po katastrofě, přijalo všech osm obcí využívajících skládku Plán městského odpadu. Základními body jsou uzavření a zajištění skládky, obnova místa a jeho přeměna na rekreační park, selektivní sběr odpadu a jeho recyklace. Ekologická regenerace a konverze inkriminovaného místa na rekreační účely začala v lednu 1998. Operace proběhla ve čtyřech etapách: odvoz odpadu a uzavření skládky, dekontaminace terénu, jeho přeměna na park (povrchové úpravy, vysázení stromů atd.) a konečně vybudování stezek a přístupových cest. Nový park Bens, který byl otevřen v červnu 2001, spojuje na ploše 60 ha příjemné s užitečným a výborně zapadá do plánu zkrášlení města, který La Coruña chápala jako prioritu už několik let předtím. Kromě nákladů na celou operaci (15,3 milionů euro, z nichž 10,4 miliony zaplatil Fond regionálního rozvoje) si uzavírka skládky vyžádala i značné technické zásahy: muselo se převézt 750 000 m³ zeminy a učinit ji kompaktní, impregnovat plochu o rozloze 21 ha a uložit zde 14 km drenáží, jakož i 76 kolektorů propojených 4,5 km trubek, aby mohl odcházet plyn, který dosud vytvářejí uložené odpadky. „Všechno se to navíc zkomplikovalo tím, že při likvidaci staré skládky bylo třeba se postarat také o 185 000 tun domácího odpadu, který sem dál proudil až do otevření zpracovatelského závodu v září 2000,“ zdůrazňuje Luis Fernardo Roade Rodríguez, ředitel odboru životního prostředí města La Coruña. A to ještě zbývalo uskutečnit jednu významnou součást projektu, totiž výstavbu závodu na zpracování odpadu, která probíhala od října 1998 do prosince 2003 na kopci vedle parku. Zařízení v Nostiánu má tu zvláštnost, že ke své roční produkci 6 megawattů elektřiny používá jako palivo metan, vytvářený 40 % organických odpadků, které jsou do továrny dováženy, ale také plyn pocházející z podzemí parku (zbývajících 60 % odpadu je kompostováno). Náklady na infrastrukturu činily 59,5 milionů euro, z čehož 10,5 uhradil Fond soudržnosti. Spojování akcí „V Galicii již není žádná neřízená skládka. Teď, když polovinu odpadu zpracováváme nebo recyklujeme, je naše oblast v rámci Španělska na předním místě a dosáhli jsme i srovnatelné úrovně se zeměmi jako je Německo. Takový je konkrétní výsledek Fondu soudržnosti!“ prohlašuje Daniel Otero, ředitel závodu. „Naším cílem je teď zhodnotit 65 % toho, co je k nám dovezeno, ale zpracovatelská metoda, která by umožňovala dosáhnout nulového odpadu, neexistuje, alespoň podle dnešních znalostí. Řešení je třeba hledat v předcházející fázi, tedy v chování lidí: každý prostě musí omezit svůj vlastní odpad.“ Tak jako SOGAMA, která k tématu vysílá týdenní rozhlasové pořady, i zpracovatelský závod v Nostiánu je permanentně zapojen do akcí, jež mají za úkol vyburcovat veřejnost a vzdělávat ji v otázkách životního prostředí. Příslušné oddělení v La Coruña má dokonce k dispozici „Ekobus“, který jezdí po městě, a kampaně se pravidelně obracejí k 20 000 školákům. „Rozdali jsme odpadkové koše, které usnadňují třídění domácího odpadu - akce je třeba spojovat,“ říká Javier Ramirez, odborník na životní prostředí, který pracuje pro radnici. Požadavek integrovat kampaně zastává také zástupkyně ředitele Střediska pro kontrolu kvality mořského prostředí Galicie Covadongy Salgado. „Probouzení zájmu veřejnosti musí doprovázet fungování hlavní infrastruktury v oblasti životního prostředí, jako jsou ty, na jejichž financování se podílí Fond soudržnosti. K nim se ale mohou přidat i jiné, skromnější evropské projekty, které mají i exemplární charakter. Mám na mysli projekt LIFE, který je zaměřený na recyklování odpadu z ryb a na němž se podílíme ve Vilagarcia de Arousa. Tento projekt je významný z hlediska pedagogického, spíše než z ekologického: poučil nás, že řešit vhodně likvidaci odpadu znamená jej co nejméně produkovat.“ 1Směrnice Rady 91/492/CEE z 15. července 1991, stanovující hygienická pravidla, kterými se řídí produkce a prodej živých dvojchlopňových měkkýšů.