Archive:HDP na regionální úrovni

Údaje z března 2011. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze.

Hrubý domácí produkt (HDP) je základním měřítkem hospodářského rozvoje a růstu země. Tento článek pojednává o hospodářském růstu v regionech v členských státech Evropské unie (EU) a v kandidátských zemích, v Chorvatsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonii. Ukazuje se, že rozdíly mezi členskými státy jsou dosti velké, nicméně se zmenšují.

Hospodářský růst je vyjádřen v paritách kupní síly (PPP), které zohledňují rozdílné cenové úrovně v jednotlivých členských státech a umožňují tak náležitější srovnání. Použitím parit kupní síly jako přepočítacího koeficientu se HDP převede na uměle vytvořenou společnou měnu nazvanou standard kupní síly (PPS), což umožní srovnání kupní síly v zemích, které používají různé národní měny.

V článku se také posuzuje úroveň hospodářské dynamiky v členských státech a kandidátských zemích a dochází se k závěru, že proces dohánění se ve 12 nových členských státech, které přistoupily v roce 2004 a v roce 2007, významně zrychlil.

Mapa 1: Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele, ve standardu kupní síly (PPS), podle NUTS 2
Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)

Hlavní statistické výsledky

Regionální HDP na 1 obyvatele v roce 2008

Mapa 1 zobrazuje HDP na obyvatele (jako procento z průměru za EU-27 ve výši 25 100 PPS) v Evropské unii, Chorvatsku, Bývalé jugoslávské republice Makedonii a Turecku, které po delším přerušení opět poskytlo údaje (za sledované roky 2004–2006) v souladu s programem předávání údajů v rámci Evropského systému národních a regionálních účtů (ESA95).

Nejvyšší HDP na obyvatele mají regiony v jižním Německu, na jihu Spojeného království, v severní Itálii a Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Rakousku, Irsku a Skandinávii. Do této kategorie spadají rovněž regiony kolem některých hlavních města, jako je Madrid, Paříž, Praha a Bratislava. Slabší regiony se nacházejí na jižním, jihozápadním a jihovýchodním okraji Unie, ve východním Německu a v nových členských státech, v Chorvatsku, Bývalé jugoslávské republice Makedonii a Turecku.

Do podrobné analýzy údajů v této kapitole nebylo zahrnuto Turecko, jelikož dostupné údaje tvoří časové řady až od roku 2006, tj. o dva sledované roky méně než za ostatní země.

HDP na obyvatele se v Evropské unii pohybuje v rozmezí od 28 % průměru za EU-27 (6 500 PPS) v regionu Severozapaden v Bulharsku do 343 % (85 800 PPS) v regionu hlavního města Spojeného království Inner London.

Poměr mezi krajními hodnotami rozdělení je tudíž 13,2:1. Luxembourg s 280 % (70 000 PPS) a Brussels se 216 % (54 100 PPS) jsou na místě druhém a třetím, následované regiony Groningen (Nizozemsko) se 198 % (49 700 PPS), Hamburg se 188 % (47 100 PPS) a Praha se 173 % (43 200 PPS) na místě čtvrtém, pátém a šestém. Praha (Česká republika) tak zůstává regionem s nejvyšší hodnotou HDP na obyvatele v nových členských státech; následuje Bratislavský kraj (Slovensko) se 167 % (41 800 PPS) na devátém místě ze 275 statistických oblastí (známých jako regiony NUTS 2 v posuzovaných zemích — 271 regionů v EU plus tři regiony v Chorvatsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonii). Na regiony Praha a Bratislavský kraj je však nutné pohlížet jako na výjimky, pokud jde o regiony v nových členských státech. Další z nejvíce prosperujících regionů v nových členských státech za nimi hodně zaostávají: Bucureşti - Ilfov v Rumunsku se 113 % (28 300 PPS) na 74. místě, Zahodna Slovenija (Slovinsko) se 109 % (27 300 PPS) na 87. místě, Közép-Magyarország (Maďarsko) se 107 % (26 800 PPS) na 96. místě a Kypr se 97 % (24 400 PPS) na 129. místě.

S výjimkou čtyř dalších regionů (Mazowieckie v Polsku, Sjeverozapadna Hrvatska v Chorvatsku, Malta a Vzhodna Slovenija ve Slovinsku) dosahuje HDP na obyvatele vyjádřený v PPS ve všech ostatních regionech v nových členských státech, Chorvatsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonii méně než 75 % průměru za EU-27.

V důsledku toho v roce 2008 dosahoval HDP v 67 regionech méně než 75 % průměru za EU-27. V těchto 67 regionech žije přibližně 24,4 % obyvatel EU, Chorvatska a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie. Pouze čtvrtina z těchto regionů se nachází v zemích EU-15, tři čtvrtiny z nich jsou v nových členských státech, Chorvatsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonii.

Na horním konci spektra ve 40 regionech dosahuje HDP na obyvatele více než 125 % průměru za EU-27; v těchto regionech žije 19,4 % obyvatel. V regionech, v nichž se HDP na obyvatele pohybuje v rozmezí od 75 % do 125 % průměru za EU-27, žije 56 % obyvatel, což je převážná většina obyvatelstva z 29 posuzovaných zemí (EU-27, Chorvatsko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie). Přibližně 9,3 % obyvatel žije v 27 regionech s HDP na obyvatele nižším než 50 % průměru za EU-27. Až na francouzský zámořský departement Guayne se všechny uvedené regiony nacházejí v nových členských státech, Chorvatsku nebo Bývalé jugoslávské republice Makedonii.

Významné regionální rozdíly i v rámci jednotlivých zemí

Obrázek 1: Hrubý domácí produkt (HDP) na 1 obyvatele, ve standardu kupní síly (PPS), region na úrovni NUTS 2 s nejvyšší a nejnižší hodnotou v jednotlivých zemích, v roce 2008 (v % průměru za EU, EU-27=100)
Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)

Jak je vidět z Obrázek 1, i v samotných zemích existují podstatné regionální rozdíly. V roce 2008 byla hodnota nejvyššího HDP na obyvatele více než dvojnásobkem nejnižší hodnoty ve 13 z 23 posuzovaných zemí s několika regiony NUTS 2. Do této skupiny patří sedm z devíti nových členských států / kandidátských zemí, avšak pouze šest ze 14 členských států EU-15.

Největší regionální rozdíly jsou v Turecku, kde koeficient mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou činí 4,9, a ve Spojeném království (koeficient 4,8) a v Rumunsku (koeficient 3,9). Nejmenší rozdíly jsou ve Slovinsku (koeficient 1,4), Irsku (koeficient 1,6) a Švédsku (koeficient 1,6). Nevelké regionální rozdíly v HDP na obyvatele (tj. koeficient rozdílu mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou nižší než 2) se nacházejí pouze v členských státech EU-15, a dále ve Slovinsku a Chorvatsku.

Ve všech nových členských státech, v Chorvatsku a v řadě členských států EU-15 je podstatná část ekonomické aktivity soustředěna v regionech, jejichž součástí je hlavní město. V 18 z 23 zahrnutých zemích, které mají několik regionů na úrovni NUTS 2, patří tyto regiony také k těm, které mají nejvyšší HDP na obyvatele. Například na Mapě 1 je zřetelně vidět přední postavení regionů Brussels (Belgie), Sofia (Bulharsko), Praha (Česká republika), Athina (Řecko), Madrid (Španělsko), Paris (Francie) a Lisboa (Portugalsko) a také regionů Budapest (Maďarsko), Bratislava (Slovensko), London (Spojené království), Warszawa (Polsko) a Bucureşti (Rumunsko).

Ze srovnání extrémních hodnot v roce 2000 a 2008 však vyplývá, že v EU-15 byl vývoj zcela jiný než v nových členských státech. Zatímco rozestup mezi regionálními extrémními hodnotami v nových členských státech a Chorvatsku ve většině případů roste, v každé druhé zemi EU-15 se zmenšuje.

Dynamický proces dohánění v nových členských státech

Mapa 2: Změna hrubého domácího produktu (HDP) na 1 obyvatele, ve standardu kupní síly (PPS), podle regionů NUTS 2, v roce 2008 oproti roku 2000 (v procentních bodech průměru za EU-27)
Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)

Mapa 2 zobrazuje míru změny HDP na obyvatele mezi rokem 2000 a rokem 2008 ve vztahu k průměru za EU-27 (vyjádřenou v procentních bodech průměru za EU-27). Hospodářsky dynamické regiony, jejichž HDP na obyvatele se zvýšil o více než 3 procentní body ve vztahu k průměru za EU, jsou vybarveny zeleně. Naproti tomu méně dynamické regiony (s poklesem HDP na obyvatele o více než 3 procentní body ve vztahu k průměru EU-27) mají oranžovou a červenou barvu. Rozpětí je od + 58 procentních bodů za Bratislavský kraj (Slovensko) do –40 procentních bodů za Brusel (Belgie).

Z mapy je vidět, že hospodářská dynamika značně převyšuje průměr v jihozápadních, východních a severních okrajových oblastech EU, a to nejen v zemích EU-15, ale zejména v nových členských státech, Chorvatsku a v některých regionech Turecka.

Z členských států EU-15 vykazuje silný růst zejména Španělsko, části Nizozemska a Řecka a rovněž sever Finska a Švédska. Na druhé straně v několika zemích EU-15 přetrvává slabý růst, který začal před několika lety. Výrazně zasaženy byly zejména Itálie a Francie. Průměrného tempa růstu z osmiletého období let 2000–2008 nedosáhl ani jeden region EU-27. Výkonnost byla rovněž slabá v řadě regionů Německa, Portugalska, Švédska a Spojeného království. Zvláštním případem je Irsko. Během roku 2008 se oba regiony NUTS 2 v důsledku hospodářské a finanční krize propadly na úrovně z roku 2001, tj. o 15 procentních bodů.

Z nových členských států kromě velmi dynamických regionů hlavních měst, zaznamenaly výrazně nadprůměrný růst pobaltské státy, Rumunsko, Slovensko, Česká republika a většina regionů Polska. V osmiletém období let 2000–2008 dosahovaly nadprůměrného hospodářského růstu rovněž Chorvatsko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie.

Z bližší analýzy nejdynamičtějších regionů vyplývá, že 41 regionů EU-27 dosahovalo výkonnosti vyšší než průměr EU o více než 10 procentních bodů; 24 z těchto regionů se nachází v nových členských státech.

Deset nejrychleji rostoucích regionů je rozprostřeno v devíti členských státech EU. Pět z těchto deseti regionů jsou regiony hlavních měst v nových členských státech. Tři regiony v zemích EU-15 z uvedené skupiny nejlepších deseti regionů (Luxembourg, Groningen v Nizozemsku a Inner London) lze považovat za zvláštní případy.

Region, jehož součástí není hlavní město, s nejsilnějším růstem v nových členských státech byl region Vest (Rumunsko), ve kterém se HDP na obyvatele (v PPS) zvýšil o 23,8 procentních bodů ve srovnání s průměrem EU-27 za období let 2000–2008.

Na spodním konci křivky rozdělení je jasná koncentrace: z 34 regionů, ve kterých HDP na obyvatele poklesl o více než 10 procentních bodů pod průměr EU-27, je jich 13 v Itálii, šest ve Francii, pět ve Spojeném království a čtyři v Německu.

Při bližším zkoumání nových členských států se dochází k příjemnému zjištění, že v letech 2000–2008 došlo k poklesu ve srovnání s průměrem EU-27 pouze v jednom regionu (Malta s – 5,8 procentními body).

Proces dohánění v nových členských státech dosahoval v letech 2000–2008 řádu 1,7 procentních bodů ročně ve srovnání s průměrem EU. HDP na obyvatele (v PPS) v těchto členských státech tak vzrostl z 45 % průměru EU-27 v roce 2000 na téměř 59 % v roce 2008. Výkonnost byla obzvláště silná v roce 2008 (2,7 procentních bodů). To lze vysvětlit částečně skutečností, že hospodářská a finanční krize zasáhla nejprve v členských státech EU-15, z nichž některé, jako Irsko, Itálie a Dánsko, již v roce 2008 byly v recesi. Na druhé straně z nových členských států v roce 2008 pouze Estonsko a Lotyšsko již dosahovaly negativního tempa růstu objemu a plné důsledky krize se projevily až v roce 2009. Prvotní údaje dostupné pro některé členské státy za roky 2009 a 2010 by nasvědčovaly, že recese postihla venkovské regiony a oblasti zaostávající z hlediska hospodářského rozvoje méně závažně než regiony s vysokým HDP na obyvatele nebo s vysokou úrovní závislosti na vývozu či cestovním ruchu.

Rozdílné tendence v rámci jednotlivých zemí

Obrázek 2: Rozptyl regionálního HDP na 1 obyvatele, v PPS, NUTS úroveň 2, r. 2000 a 2008 (v %)
Zdroj: Eurostat (nama_r_e0digdp))

Tabulka 1: Podíly rezidentských obyvatel EU-27, Chorvatska a Bývalé jugoslávské republiky Makedonie v hospodářsky silnějších a slabších regionech
Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)

Z podrobnější analýzy tendencí v rámci jednotlivých zemích v letech 2000–2008 vyplývá, že hospodářský rozvoj v regionech v jedné zemi může být téměř stejně rozličný jako mezi regiony v různých zemích.

Největší rozdíly se ukázaly v Nizozemsku, Rumunsku, na Slovensku a ve Spojeném království, kde rozdíly ve výkonnosti z hlediska HDP na obyvatele nejrychleji a nejpomaleji rostoucích regionů přesáhly 40 procentních bodů ve srovnání s průměrem EU. K zemím s nejmenšími rozdíly mezi regiony patřily Irsko, Slovinsko, Dánsko a Finsko, kde se rozdíly v regionální výkonnosti pohybovaly mezi 2 a 9 procentními body.

Jak v nových členských státech, tak v zemích EU15 byly význačně odlišné regionální tendence výsledkem zejména dynamického růstu v regionech hlavních měst. Jak však ukazují hodnoty za Slovinsko (6 procentních bodů) a Polsko (14 procentních bodů), dostupné údaje nepotvrzují předpoklad, že velké regionální rozdíly v růstu jsou charakteristickým rysem nových členských států.

Z údajů rovněž vyplývá, že regiony s nejnižší úrovní HDP na obyvatele učinily významný pokrok. V období let 2000 a 2008 se regiony Nord-Est a Sud - Muntenia (oba v Rumunsku) dotáhly o 11 a 18 procentních bodů a regionYuzhen tsentralen (Bulharsko) o 9 procentních bodů ve srovnání s průměrem EU-27.

Konvergence dělá pokrok

Tato část je věnována otázce, zda konvergence mezi regiony EU-27 v průběhu osmiletého období 2000–2008 pokročila. Regionální konvergenci HDP na obyvatele (v PPS) lze posuzovat různými způsoby na základě údajů poskytnutých Eurostatu národními statistickými úřady.

Nejjednodušším metodou je změřit rozdíl mezi největší a nejnižší hodnotou. Podle této metody se rozdíl snížil z koeficientu 17,2 v roce 2000 na 13,2 v roce 2008. Hlavním důvodem této jasné konvergence byl rychlejší hospodářský růst v Bulharsku a Rumunsku. Tento přístup však pracuje pouze s krajními hodnotami, proto je zřejmé, že většina posunů mezi regiony není zohledněna.

Mnohem přesnější hodnocení regionální konvergence nabízí rozptyl regionálního HDP počítaný Eurostatem za EU-27 a Chorvatskem od roku 2007 (podrobné informace o této metodě viz níže, zdroje a dostupnost údajů, „Rozptyl regionálního HDP na 1 obyvatele“). Tato metoda zohledňuje odchylky od národního průměru ve všech regionech NUTS 2 za každou zemi, vážené regionálními podíly obyvatel. Obrázek 2 srovnává hodnoty rozptylu na regionální úrovni NUTS 2 v roce 2000 a v roce 2008; země jsou seřazeny podle pořadí hodnot z roku 2008. Především je zřejmá sestupná tendence, tj. pokles regionálního rozptylu za EU-27 jako celek. Zkoumání tendence v jednotlivých zemích odhalují jasné rozdíly mezi určitými skupinami členských států. Za prvé, většina zemí EU-15 má nižší rozptyl než nové členské státy. Navíc hodnoty v zemích EU-15 obvykle klesají, zatímco v některých nových členských státech výrazně rostou. Je tudíž zřejmé, že proces hospodářského dohánění v nových členských státech je doposud provázen rostoucími regionálními rozdíly.

Tento přístup, jenž je v současné době nejvíce používán, zahrnuje klasifikaci regionů podle HDP na obyvatele (v PPS) ve vztahu k průměru EU-27. To umožňuje stanovit podíl obyvatel bydlících ve více nebo méně prosperujících regionech, a jak se tento podíl mění v čase.

Tabulka 1 ukazuje zřetelný pokrok v hospodářské konvergenci mezi regiony v osmiletém období 2000–2008 v EU-27, Chorvatsku a Bývalé jugoslávské republice Makedonii: podíl obyvatel žijících v regionech, ve kterých HDP na obyvatele činí méně než 75 % průměru EU-27, klesl z 28,1 % na 24,4 %. Zároveň podíl obyvatel žijících v regionech, kde je tato hodnota vyšší než 125 %, klesl z 24,3 % to 19,4 %. Tyto posuny na horním a dolním konci rozdělení znamenaly, že se podíl obyvatelstva ve středu rozpětí (HDP na obyvatele dosahující 75–125 %) prudce zvýšil ze 47,6 % na 56,2 %. To odpovídá přírůstku přibližně 51 milionu obyvatel.

Ze srovnání údajů za rok 2000 a rok 2008 vyplývá, že se osmi regionům podařilo během tohoto období přesáhnout hranici 75 %. Těmito regiony byly dva regiony v Řecku a po jednom regionu ve Španělsku, Francii, Polsku, Rumunsku, Slovinsku a Chorvatsku. Uvedené regiony jsou domovem 19,6 milionů lidí, což je přibližně 3,9 % obyvatel 29 zde zkoumaných zemí. Avšak zároveň došlo v jednom italském regionu a v jednom regionu ve Spojeném království, čítajícím celkem 6 milionů obyvatel, tj. přibližně 1,2 % obyvatelstva EU, k opětovnému poklesu HDP pod hranici 75 %. S přihlédnutím k oběma trendům se v důsledku hospodářského rozvoje v letech 2000 až 2008 počet obyvatel žijících v regionech s HDP přesahujícím 75 % průměru EU-27 zvýšil o 13,6 milionů lidí.

Z podrobnější analýzy vyplývá, že kromě toho řada regionů s HDP nižším než 50 % průměru EU-27 dosáhla dosti významného pokroku. V období let 2000–2008 se počet obyvatel žijících v těchto regionech snížil o téměř třetinu, ze 14,8 % na 9,3 % 29 zde zkoumaných zemí, tj. klesl o více než 25 milionů. Ve stejném období pouze jeden region (francouzský zámořský departement Guyane) klesl pod hranici 50 %.

Navíc při bližším pohledu na 10 nejslabších regionů v roce 2000, ve kterých v té době žilo 4,8 % obyvatelstva, je vidět, že tato skupina učinila velký pokrok. HDP na obyvatele v těchto regionech v období let 2000–2008 vzrostl z 22,6 % na 36,4 % průměru EU-27. To ukazuje na probíhající intenzivní proces dohánění v Bulharsku a Rumunsku.

Zdroje a dostupnost údajů

Co je to regionální hrubý domácí produkt?

Hospodářský rozvoj regionu se zpravidla vyjadřuje jeho hrubým domácím produktem. Tento ukazatel se také často používá jako základ pro srovnávání regionů.

Ale co přesně znamená a jak lze stanovit srovnatelnost mezi regiony různé velikosti a s různými měnami?

Smysluplné srovnání lze provést pouze srovnáním regionálního HDP s počtem obyvatel ve zkoumaném regionu. V tomto případě nabývá na významu rozlišení mezi místem výkonu práce a místem pobytu. HDP měří ekonomický výkon dosažený v rámci státních nebo regionálních hranic bez ohledu na to, zda je přisuzovatelný rezidentským nebo nerezidentským zaměstnancům. HDP na obyvatele je přímo použitelný pouze tehdy, pokud všechny zaměstnané osoby podílející se na tvorbě HDP jsou rovněž rezidenty zkoumaného regionu.

V oblastech s vysokým podílem dojíždějících pracovníků může být regionální HDP na obyvatele extrémně vysoký, zejména v ekonomických centrech, jako je London (Spojené království) nebo Wien (Rakousko), Hamburg (Německo), Praha (Česká republika) nebo Luxembourg, a relativně nízký v okolních regionech, přestože jsou prvotní důchody domácností v těchto regionech velmi vysoké. Regionální HDP na obyvatele by proto neměl být považován za totéž co regionální prvotní důchody.

Regionální HDP se vypočítává v měně dané země. Aby byl HDP srovnatelný mezi zeměmi, přepočítává se na eura pomocí oficiální průměrného směnného kurzu za daný kalendářní rok. Směnné kurzy však neodrážejí všechny rozdíly v cenových úrovních mezi zeměmi. V rámci vyrovnání se HDP přepočítává pomocí přepočítacích koeficientů, kterým se říká parity kupní síly (PPP), na uměle vytvořenou společnou měnu nazvanou standard kupní síly (PPS). To umožňuje srovnávat kupní sílu jednotlivých národních měn.

Parity kupní síly a mezinárodní srovnávání objemů

Mezinárodní rozdíly v hodnotách HDP, i po přepočtu pomocí směnných kurzů na společnou měnu, nelze přisuzovat výlučně odlišným objemům výrobků a služeb. Významným faktorem, který se na těchto rozdílech podílí, je také „cenová úroveň“. Směnné kurzy odrážejí řadu faktorů týkajících se nabídky a poptávky na měnových trzích, jako je mezinárodní obchod, prognózy inflace a úrokové diferenciály. Pro účely mezinárodních srovnání mají tudíž přepočty pomocí směnných kurzů pouze omezené použití. Pro získání přesnějšího srovnání je nezbytné použití zvláštních přepočítacích kurzů, které odstraňují vliv rozdílů v cenových hladinách mezi zeměmi. Parity kupní síly jsou přepočítací kurzy měn tohoto typu, které přepočítávají ekonomické údaje vyjádřené v národních měnách na umělou společnou měnu nazvanou standard kupní síly (PPS). PPP se proto používají pro převod HDP a jiných ekonomických souhrnů (např. výdajů na spotřebu určitých skupin výrobků) různých zemí na srovnatelné objemy výdajů vyjádřených v PPS.

Se zavedením eura je nyní poprvé možné provádět přímé srovnání cen mezi zeměmi eurozóny. Euro však má v různých zemích eurozóny různou kupní sílu v závislosti na národní cenové hladině. PPP se proto musí také nadále používat pro výpočet čistých objemových souhrnných ukazatelů v PPS u členských států v rámci eurozóny.

Ve své nejjednodušší formě jsou parity kupní síly sadou poměrů cen, které zobrazují vztah mezi cenami stejného výrobku nebo služby v národní měně v jednotlivých zemích (například bochník chleba stojí ve Francii 1,78 EUR, v Německu 1,68 EUR, ve Spojeném království 1,45 GBP atd.). Pro cenová šetření se používá koš srovnatelných výrobků a služeb. Jsou vybírány tak, aby reprezentovali celou řadu výrobků a služeb, přičemž se přihlíží k rozdílné struktuře spotřeby v různých zemích. Prosté poměry cen na úrovni produktu se agregují na PPP za skupiny produktů, poté za celkovou spotřebu a nakonec za HDP. Aby byla k dispozici referenční hodnota pro výpočet parit kupní síly, obvykle se vybere jedna země a ta se použije jako referenční země a přiřadí se jí hodnota 1. Výběr jedné země jako základ se zdálo být pro Evropskou unii nevhodné. Proto je PPS umělá společná referenční měnová jednotka, která se používá v EU pro vyjádření objemu ekonomických souhrnných ukazatelů pro účely prostorových srovnávání v reálném vyjádření.

Vzhledem k nákladům však bohužel nebude v dohledné budoucnosti možné počítat regionální přepočítací kurzy měn. Pokud by takové regionální parity kupní síly byly k dispozici, byl by HDP ve standardu kupní síly u řady okrajových nebo venkovských regionů EU pravděpodobně vyšší, než HDP počítaný za použití národních parit kupní síly.

Provádění výpočtů ve standardu kupní síly místo v eurech může vést k rozdílům ve stanovení pořadí regionů. Například švédský region Östra Mellansverige vykazoval v roce 2008 HDP na obyvatele 30 800 EUR a zařadil se před italský region Marche s 26 700 EUR. Avšak v PPS je Marche s 26 500 PPS na obyvatele před regionem Östra Mellansverige s 26 200 PPS.

Pokud jde o rozdělení, vyrovnávací účinek má spíše použití PPS než eura, jelikož regiony s velmi vysokým HDP na obyvatele obvykle rovněž mají relativné vysoké cenové hladiny. Tím se snižuje rozpětí HDP na obyvatele v regionech NUTS 2 v EU z přibližně 85 300 EUR na přibližně 79 300 PPS.

HDP na obyvatele v PPS je klíčovou proměnnou pro určování způsobilosti regionů NUTS 2 podle strukturální politiky Evropské unie.

Rozptyl regionálního HDP na 1 obyvatele

Eurostat od roku 2007 počítá nový, odvozený ukazatel, který zaznamenává rozdíly mezi regionálním HDP na obyvatele a národním průměrem a činí je srovnatelnými mezi zeměmi. Tento ukazatel rozptylu se vypočítává na úrovni NUTS 2 a NUTS 3. Číselné údaje používané Eurostatem vycházejí z HDP ve standardu kupní síly (PPS).

Pro danou zemi je rozptyl „D“ regionálního HDP regionů na úrovni 2 definován jako součet absolutních rozdílů mezi regionálním a národním HDP na 1 obyvatele, vážený na základě regionálního podílu obyvatelstva a vyjádřený v procentech národního HDP na obyvatele:

                  n
D = 100   1   ∑│ (y_i – Y)│ (p_i/P)
              Y  i=1

Ve výše uvedené rovnici:

yi je regionální HDP na 1 obyvatele regionu i;
Y je národní průměrný HDP na 1 obyvatele;
pi je počet obyvatel regionu i;
P je počet obyvatel dané země;
n je počet regionů v dané zemi.

Hodnota rozptylu HDP na 1 obyvatele je nulová, pokud jsou hodnoty regionálních HDP na 1 obyvatele shodné ve všech regionech země nebo ekonomické oblasti (jako je EU nebo eurozóna), a roste, za jinak stejných okolností, pokud rozdíly mezi hodnotami HDP na 1 obyvatele mezi regiony rostou. Hodnota 30 % tudíž znamená, že HDP všech regionů dané země vážená počtem obyvatel v regionech se liší od národní hodnoty v průměru o 30 %.

Kontext

HDP je důležitým ukazatelem ekonomické aktivity a růstu v regionu. Používá se k porovnávání mezi členskými státy EU a je velmi důležitý při rozhodování o celé řadě politik, například o míře, v jaké by členský stát měl přispívat do rozpočtu EU.

Například tříleté průměry HDP jsou obzvláště důležité, jelikož se používají při rozhodování, které regiony jsou způsobilé získat podporu ze strukturálních fondů Evropské unie.