Archive:Vládní finanční statistika

Extrakce údajů z databáze: 24. dubna 2017. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a databáze. Plánovaná aktualizace článku: leden 2018. Anglická verze je aktuálnější.

Obrázek 1: Veřejné saldo, 2015 a 2016
(čisté půjčky nebo čisté výpůjčky sektoru vládních institucí, % HDP)
Zdroj: Eurostat (tec00127)

Tabulka 1: Veřejné saldo a dluh vládních institucí, 2013–2016
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (tec00127) a (tsdde410)

Obrázek 2: Dluh vládních institucí, 2015 a 2016
(konsolidovaný hrubý dluh vládních institucí, % HDP)
Zdroj: Eurostat (tsdde410)

Obrázek 3: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2006–2016
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 4: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2006–2016
(mld. EUR)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 5: Vládní příjmy a výdaje, 2016
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 6: Skladba celkových příjmů, 2015
(% z celkových příjmů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 7: Hlavní položky vládních příjmů, 2016
(% z celkových příjmů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 8: Skladba celkových výdajů, 2015
(% z celkových výdajů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 9: Hlavní položky vládních výdajů, 2016
(% z celkových výdajů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 10: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, EU-28, 2006–2016
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 11: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, 2016
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Tento článek analyzuje, jak se vyvíjely klíčové vládní finanční statistiky v Evropské unii (EU) a eurozóně (EZ-19). Konkrétně pojednává o veřejných (schodcích) vládních institucí, hrubém dluhu, příjmech a výdajích vládních institucí a rovněž o daních a sociálních příspěvcích, které jsou hlavními zdroji vládních příjmů.

Tyto statistiky jsou velmi důležitými ukazateli pro posouzení zdraví ekonomiky členských států EU. V kontextu podmínek Paktu o stabilitě a růstu EU se členské státy zavázaly udržovat své schodky a dluh pod určitou hranicí: vládní schodek členského státu nesmí překročit –3 % jeho hrubého domácího produktu (HDP) a vládní dluh nesmí překročit 60 % HDP. Pokud členský stát nesplňuje tyto limity, přistoupí se k tzv. postupu při nadměrném schodku. Tento postup zahrnuje několik kroků – včetně možnosti sankcí – s cílem podnítit dotyčný členský stát k přijetí příslušných nápravných opatření. Tytéž limity pro schodek a dluh jsou rovněž kritérii pro hospodářskou a měnovou unii (HMU), a tudíž pro vstup do eurozóny. Při poslední revizi integrovaných hlavních směrů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti (revidovaných jako součást strategie Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění) byl navíc mezi integrované hlavní směry zahrnut hlavní směr zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí.

Hlavní statistické výsledky

V roce 2016 se vládní schodek (čisté výpůjčky konsolidovaného sektoru vládních institucí, jako podíl na HDP) jak EU-28, tak eurozóny (EZ-19) ve srovnání s rokem 2015 snížil a také poměr dluhu vládních institucí k HDP klesl.

Vládní schodek

V EU-28 se poměr vládního schodku k HDP snížil z –2,4 % v roce 2015 na –1,7 % v roce 2016 a v EZ-19 klesl z –2,1 % na –1,5 %. Deset členských států EU — Lucembursko (+1,6 %), Malta (+1,0 %), Švédsko (+0,9 %), Německo (+0,8 %), Řecko (+0,7 %), Česká republika (+0,6 %), Kypr a Nizozemsko (obě země +0,4 %), Estonsko a Litva (obě země +0,3 %) — zaznamenaly v roce 2016 vládní přebytky. Bulharsko a Lotyšsko zaznamenaly jen velmi mírný přebytek ve výši 0,0 % HDP. V roce 2016 zaznamenalo 14 členských států EU, jmenovitě Irsko, Chorvatsko, Dánsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Finsko, Portugalsko, Polsko, Itálie, Belgie, Spojené království a Rumunsko, schodky, které byly nižší nebo dosáhly –3,0 % HDP (viz obrázek 1).

Francie zaznamenala schodek ve výši –3,4 % HDP a Španělsko –4,5 % HDP. Oba členské státy rovněž vykázaly, že jejich schodky (v poměru k HDP) překročily –3,0 % ve všech třech předchozích letech, tedy za celé sledované období zobrazené v tabulce 1.

Saldo veřejných financí (v poměru k HDP) se v roce 2016 v porovnání s rokem 2015 ve 24 členských státech EU zlepšilo, přičemž největšího zlepšení salda (více než 2 procentní body HDP) dosáhlo Řecko (+6,7 procentního bodu HDP), Chorvatsko (+2,6 procentního bodu HDP), Nizozemsko (+2,5 procentního bodu HDP), Malta a Portugalsko (obě země +2,3 procentního bodu HDP). V České republice, Řecku, na Kypru, v Litvě, na Maltě a v Nizozemsku se schodek zaznamenaný v roce 2015 změnil v roce 2016 v přebytek. Německo, Estonsko, Lucembursko a Švédsko zaznamenaly v roce 2016 vyšší přebytek než v roce 2015. Bulharsko a Lotyšsko zaznamenaly v roce 2015 schodek a v roce 2016 dosáhly vyrovnaného rozpočtu. Belgie, Maďarsko, Rakousko a Rumunsko zaznamenaly v roce 2016 větší schodek než v roce 2015.

Vládní dluh

V EU-28 se poměr vládního dluhu k HDP snížil z 84,9 % na konci roku 2015 na 83,5 % na konci roku 2016 a v EZ-19 klesl z 90,3 % na 89,2 % (viz obrázek 2). Celkem 16 členských států EU vykázalo ke konci roku 2016 poměr dluhu nad 60 % HDP: nejvyšší z nich vykázalo Řecko (179,0 %), následovaly Itálie (132,6 %), Portugalsko (130,4 %), Kypr (107,8 %) a Belgie (105,8 %). Nejnižší poměr vládního dluhu k HDP byl zaznamenán v Estonsku (9,5 %), Lucembursku (20,0 %) a Bulharsku (29,5 %).

Poměr vládního dluhu k HDP ke konci roku 2016 vzrostl ve srovnání s koncem roku 2015 v devíti členských státech EU, zatímco v 19 členských státech tento poměr klesl, zejména pak ve Slovinsku (–3,5 procentního bodu HDP), Irsku (–3,3 procentního bodu HDP) a České republice (–3,1 procentního bodu HDP). Nejvyšší přírůstek poměru dluhu k HDP od konce roku 2015 do konce roku 2016 byl zjištěn v Lotyšku (3,6 procentního bodu), Bulharsku (3,5 procentního bodu) a v Polsku (3,3 procentního bodu).

Vládní příjmy a výdaje

Význam sektoru vládních institucí v hospodářství lze měřit podílem celkových příjmů a výdajů vládních institucí na HDP v %. V EU-28 dosáhly v roce 2016 celkové vládní příjmy 44,9 % HDP (žádná změna oproti 44,9 % v roce 2015) a výdaje 46,6 % HDP (pokles ze 47,2 % v roce 2015). V EZ-19 dosáhly v roce 2016 celkové výdaje vládních institucí 47,7 % HDP (pokles ze 48,5 % v roce 2015) a celkové příjmy 46,2 % HDP (pokles ze 46,4 % v roce 2015) — viz obrázek 3.

Podíl celkových výdajů EU-28 a EZ-19 na HDP v % se v letech 2006 až 2007 snížil a poté v letech 2007 až 2009 prudce vzrostl a v roce 2009 dosáhl 50,1 % HDP v EU-28 a 50,7 % HDP v EZ-19. Celkové výdaje jako podíl HDP v obou oblastech v letech 2009 až 2011 klesly, v roce 2012 se zvýšily a do roku 2016 následně klesaly.

V absolutním vyjádření se celkové výdaje vládních institucí v období od roku 2006 do roku 2015 pomalým tempem zvyšovaly, a to jak v EU-28, tak v EZ-19 (s výjimkou mírného poklesu v EZ-19 v období 2010 až 2011; viz obrázek 4). Celkové výdaje v EU-28 (v mld. EUR) se v letech 2015 a 2016 snížily zejména v důsledku vlivu měny (pokles hodnoty britské libry šterlinků). Příjmy v EU-28 i EA-19 rostly poněkud rychleji než výdaje v období let 2009 až 2016, což vedlo ke snížení schodku.

Zatímco v EU-28 se výdaje vládních institucí v letech 2009 až 2016 celkově zvýšily o 747 mld. EUR, příjmy vládních institucí v EU-28 se zvýšily o 1 310 mld. EUR. V letech 2015 a 2016 poklesly výdaje vládních institucí o 51 mld. EUR, zatímco příjmy vládních institucí se zvýšily o 48 mld. EUR. V EZ-19 se výdaje vládních institucí během období 2009 až 2016 zvýšily o 427 mld. EUR a příjmy o 842 mld. EUR.

Úroveň výdajů a příjmů vládních institucí se v jednotlivých členských státech EU značně liší (viz obrázek 5). V roce 2016 měly z členských států nejvyšší úroveň výdajů a příjmů vládních institucí dohromady jako podíl na HDP (převyšující 100 %) Finsko, Francie, Dánsko, Belgie, Švédsko a Rakousko; Norsko rovněž zaznamenalo míru přesahující 100 %. Sedm členských států – Irsko, Rumunsko, Litva, Bulharsko, Lotyšsko, Malta a Kypr– vykázalo v roce 2016 relativně nízký kombinovaný poměr (méně než 80 % of HDP), stejně jako Švýcarsko.

V EU-28 jsou hlavními položkami celkových příjmů vládních institucí daně a čisté sociální příspěvky (viz obrázek 6). Daně se v roce 2016 podílely 59,5 % na celkových příjmech v EU-28 a 56,2 % v EZ-19 a čisté sociální příspěvky představovaly 29,8 % celkových příjmů v EU-28 a 33,2 % v EZ-19. Tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití a platby za netržní produkci („prodej/poplatky“ a tvorba kapitálu ve vlastní režii) se podílely 6,9 % na celkových příjmech v EU-28 a stejným podílem na celkových příjmech v EZ-19. Důchod z vlastnictví (hlavně úroky, dividendy a renta) činil 1,8 % celkových příjmů v EU-28 a 1,6 % v EZ-19.

V jednotlivých členských státech EU byla relativní významnost jednotlivých kategorií příjmů značně rozdílná. Daně se například podílely v roce 2016 na Slovensku a v České republice na vládních příjmech méně než 50 %, ale v Dánsku se na celkových příjmech vládních institucí podílely 87,4 % a 80,5 % ve Švédsku (viz obrázek 7).

Největší poměrná část vládních výdajů EU-28 v roce 2016 se týkala přerozdělení důchodů v podobě peněžitých nebo naturálních sociálních transferů (viz obrázky 8 a 9). Sociální transfery (sociální dávky a naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce) tvořily 45,1 % celkových výdajů v EU-28 a 47,8 % v EZ-19. Na náhrady zaměstnancům připadlo 21,6 % vládních výdajů v EU-28 a 21,0 % v EZ-19. Mezispotřeba představovala 12,7 % celkových výdajů v EU-28 a 10,9 % celkových výdajů v EZ-19. Důchod z vlastnictví výdajový – jehož převážnou většinu tvoří platby úroků – se na vládních výdajích v EU-28 i v EZ-19 podílel 4,6 %. Na tvorbu hrubého fixního kapitálu (především investic) připadlo 5,8 % celkových výdajů v EU-28 a 5,3 % v EZ-19.

Hlavními druhy vládních příjmů jsou běžné daně z důchodů, jmění a jiné, daně z výroby a z dovozu a čisté sociální příspěvky. V roce 2016 v EU-28 dosáhly daně z výroby a z dovozu ekvivalentu 13,4 % HDP, běžné daně z důchodů, jmění a jiné 13,0 % HDP a čisté sociální příspěvky 13,4 % HDP. Relativní podíl příjmů z daní z výroby a z dovozu na HDP se v EU-28 během období 2009–2013 zvyšoval, přičemž tento podíl v poměru k HDP vzrostl o 0,9 procentního bodu (viz obrázek 10). V letech 2013 až 2016 zůstaly daně z výroby a z dovozu v poměru k HDP beze změny. Běžné daně z důchodů, jmění a jiné dosáhly – v poměru k HDP – nejnižší úrovně 12,1 % HDP v roce 2010, a poté se v roce 2015 zvýšily na 13,0 % HDP. V letech 2015 a 2016 zůstal poměr k HDP beze změny. Čisté sociální příspěvky zůstaly v letech 2012 až 2014 v EU-28 beze změny na úrovni 13,4 % HDP, v roce 2015 klesly na 13,2 % HDP a v roce 2016 opět dosáhly 13,4 % HDP.

Struktura příjmů z daní vykazovala v roce 2016 mezi členskými státy EU značnou variaci (viz obrázek 11). Podle očekávání ty členské státy, které vykazovaly relativně vysoké úrovně výdajů, byly zpravidla i zeměmi, které také vybraly pro vládní instituce více daní (jako podíl na HDP). Například v roce 2016 byl nejvyšší podíl výnosů na HDP z hlavních kategorií daní a sociálních příspěvků zaznamenán ve Francii (46,9 %), za ní následovalo s dalším nejvyšším podílem Dánsko (46,8 %). Ve třech členských státech (v Irsku, Rumunsku a Bulharsku, jakož i ve Švýcarsku) byl podíl HDP u těchto příjmů nižší než 30 % (údaje za rok 2015).

Zdroje a dostupnost údajů

Podle podmínek postupu při nadměrném schodku mají členské státy EU povinnost každoročně poskytovat Evropské komisi statistické údaje o svém vládním schodku a dluhu, a to přede dnem 1. dubna a 1. října. Kromě toho Eurostat shromažďuje podrobnější údaje o vládních finančních statistikách v rámci programu pro předávání údajů (v angličtině), kdy dochází k poskytování údajů národních účtů. Hlavní souhrny za vládní instituce jsou poskytovány Eurostatu dvakrát ročně, zatímco statistiky týkající se funkcí vládních institucí (COFOG) by měly být předány do jednoho roku po skončení sledovaného období a statistiky týkající se podrobného členění příjmů z daní a sociálních příspěvků by měly být předány do devíti měsíců po skončení sledovaného období. Čtvrtletní nefinanční a finanční účty, jakož i čtvrtletní hrubý veřejný dluh se poskytují čtyřikrát ročně.

Údaje popisované v tomto článku odpovídají zhruba hlavním ukazatelům sektoru vládních institucí, jež jsou sestavovány na bázi národních účtů (ESA 2010).

Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými výdaji – včetně kapitálových výdajů (zejména tvorby hrubého fixního kapitálu) – se rovná čistým půjčkám / čistým výpůjčkám sektoru vládních institucí, což je také jedna z vyrovnávacích položek nefinančních účtů vládních institucí.

Vymezení sektoru vládních institucí

Sektor vládních institucí zahrnuje institucionální jednotky, které jsou netržními výrobci, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a rovněž institucionální jednotky, které se převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a bohatství (ESA 2010, odstavec 2.111). Sektor vládních institucí je rozdělen do čtyř subsektorů: ústřední vládní instituce, (případně) národní vládní instituce, místní vládní instituce a (případně) fondy sociálního zabezpečení.

Definice hlavních ukazatelů

Veřejným saldem se rozumí čisté výpůjčky / čisté půjčky sektoru vládních institucí oznámené v rámci postupu při nadměrném schodku a vyjadřuje se ve vztahu k HDP. Podle Protokolu o postupu při nadměrném schodku se veřejným dluhem rozumí hrubé závazky v oběživu a vkladech, dluhových cenných papírech a půjčkách v jejich nominální hodnotě nesplacené na konci roku a konsolidované.

Hlavní příjmy vládních institucí zahrnují daně, sociální příspěvky, příjmy z prodeje a důchod z vlastnictví. Jsou vymezeny v ESA 2010 odkazem na seznam kategorií: tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití, platby za netržní produkci, daně z výroby a z dovozu, ostatní dotace na výrobu, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, čisté sociální příspěvky, ostatní běžné příjmy a kapitálové transfery.

Hlavními výdajovými položkami jsou náhrady zaměstnancům (vládních institucí), sociální dávky (sociální dávky a naturální sociální transfery pro tržní produkci nakoupenou vládními institucemi a NISD), úroky z veřejného dluhu, dotace a tvorba hrubého fixního kapitálu. Celkové výdaje vládních institucí jsou vymezeny v ESA 2010 odkazem na seznam kategorií: mezispotřeba, tvorba hrubého kapitálu, náhrady zaměstnancům, ostatní daně z výroby, dotace, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, sociální dávky jiné než naturální sociální transfery, naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce, ostatní běžné transfery, úpravy o změny penzijních nároků, kapitálové transfery a transakce s nevyráběnými aktivy.

Údaje za sektor vládních institucí vykazované pro hlavní souhrny za vládní instituce v rámci ESA 2010 musí být pro určité transakce národních účtů konsolidovány, což znamená, že se specifické transakce mezi institucionálními jednotkami v sektoru vládních institucí – důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery – odstraní nebo zruší. Údaje za subsektory by měly být v případě těchto transakcí konsolidovány v rámci jednotlivých subsektorů, avšak nikoli mezi subsektory. Údaje na úrovni sektoru by se tudíž měly rovnat součtu údajů za subsektor, kromě položek důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery, které se konsolidují. Pro tyto položky a v důsledku toho pro celkové příjmy a celkové výdaje by měl součet za subsektory převýšit hodnotu za sektor.

Daně a sociální příspěvky odpovídají příjmům, které jsou vybírány (v penězích nebo v naturáliích) ústředními, národními a místními vládními institucemi a fondy sociálního zabezpečení. Tyto odvody (kterým se obvykle říká daně) jsou uspořádány do těchto tří hlavních vymezených oblastí:

daně z důchodů, jmění a jiné včetně všech povinných jednostranných plateb, které pravidelně vybírají vládní instituce z důchodů a jmění podniků a domácností;
daně z výroby a z dovozu včetně všech povinných jednostranných plateb, které vybírají vládní instituce ve vztahu k výrobě a dovozu zboží a služeb, k zaměstnávání pracovních sil, k vlastnictví nebo užívání půdy, budov nebo jiných aktiv používaných při výrobě;
čisté sociální příspěvky včetně všech skutečných sociálních příspěvků zaměstnavatelů a domácností, imputovaných sociálních příspěvků, jež představují protipoložku k sociálním dávkám, které zaměstnavatelé platí přímo, a rovněž dvou dalších imputovaných položek (doplňkové sociální příspěvky domácností a poplatky za služby programu sociálního pojištění).

Kontext

Mnoho evropský vlád se v důsledku globální finanční a hospodářské krize muselo potýkat z řadou závažných problémů. Hlavní obavy se týkaly schopnosti státní správy v členských státech financovat svůj dluh, přijmout nezbytné kroky, které zajistí, že budou mít své veřejné výdaje pod kontrolou, a současně budou usilovat o podporu hospodářského růstu.

Pakt o stabilitě a růstu by měl zajišťovat obecnou synchronizaci hospodářského vývoje v EU, a především v zemích eurozóny. Jeho účelem je také zabraňovat členským státům EU přijímat politická opatření, která by příliš zvýhodňovala jejich vlastní hospodářství na úkor ostatních států EU. Pro Pakt o stabilitě a růstu platí dvě klíčové zásady: jmenovitě že schodek (plánovaný nebo skutečný) nesmí překročit –3 % HDP a že poměr dluhu k HDP by neměl přesahovat (nebo by měl klesat k) 60 %. V roce 2011 došlo k podstatnému posílení Paktu o stabilitě a růstu a stejně tak obecně správy ekonomických záležitostí.

Členské státy EU každoročně předkládají Evropské komisi podrobné informace o svých hospodářských politikách a stavu svých veřejných financí. Země eurozóny tyto informace poskytují v rámci stabilizačních programů a ostatní členské státy v podobě konvergenčních programů. Evropská komise posuzuje, zda jsou tyto politiky v souladu s dohodnutými hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli, a může se rozhodnout vydat varování, pokud se domnívá, že schodek nadměrně roste. Tato akce může vést k tomu, že Rada dospěje k závěru, že existuje nadměrný schodek a že je nezbytné stanovit lhůtu pro jeho nápravu.