Archive:Vládní finanční statistika

Extrakce údajů z databáze: 21. dubna 2016. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: červenec 2017. Anglická verze je aktuálnější.

Obrázek 1: Veřejné saldo, 2014 a 2015 (¹)
(čisté půjčky nebo čisté výpůjčky konsolidovaného sektoru vládních institucí, % HDP)
Zdroj: Eurostat (tec00127)

Tabulka 1: Veřejné saldo a dluh vládních institucí, 2012–15 (¹)
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (tec00127) a (tsdde410)

Obrázek 2: Dluh vládních institucí, 2014 a 2015 (¹)
(konsolidovaný hrubý dluh vládních institucí, % HDP)
Zdroj: Eurostat (tsdde410)

Obrázek 3: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2005–15 (¹)
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 4: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2005–15 (¹)
(mld. EUR)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 5: Vládní příjmy a výdaje, 2015 (¹)
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 6: Skladba celkových příjmů, 2015 (¹)
(% z celkových příjmů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 7: Hlavní položky vládních příjmů, 2015 (¹)
(% z celkových příjmů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 8: Skladba celkových výdajů, 2015 (¹)
(% z celkových výdajů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 9: Hlavní položky vládních výdajů, 2015 (¹)
(% z celkových výdajů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 10: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, EU-28, 2005–15 (¹)
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Obrázek 11: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, 2015 (¹)
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)

Tento článek analyzuje, jak se vyvíjely klíčové ukazatele vládních financí v Evropské unii (EU) a eurozóně. Konkrétně pojednává o veřejných (schodcích) vládních institucí, hrubém dluhu vládních institucí, příjmech a výdajích vládních institucí a rovněž o daních a sociálních příspěvcích, které jsou hlavními zdroji vládních příjmů.

Tyto statistiky jsou velmi důležitými ukazateli pro posouzení zdraví ekonomiky členských států EU. V kontextu podmínek Paktu o stabilitě a růstu EU se členské státy zavázaly udržovat své schodky a dluh pod určitou hranicí: vládní schodek členského státu nesmí překročit –3 % jeho hrubého domácího produktu (HDP) a vládní dluh nesmí překročit 60 % HDP. Pokud členský stát nesplňuje tyto limity, přistoupí se k tzv. postupu při nadměrném schodku). Tento postup zahrnuje několik kroků – včetně možnosti sankcí – s cílem podnítit dotyčný členský stát k přijetí příslušných nápravných opatření. Tytéž limity pro schodek a dluh jsou rovněž kritérii pro hospodářskou a měnovou unii (HMU), a tudíž pro vstup do eurozóny. Při poslední revizi integrovaných hlavních směrů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti (revidovaných jako součást strategie Evropa 2020 – strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění) byl navíc mezi integrované hlavní směry zahrnut hlavní směr zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí.

Hlavní statistické výsledky

V roce 2015 se vládní schodek (čisté výpůjčky konsolidovaného sektoru vládních institucí, jako podíl na HDP) jak EU-28, tak eurozóny (EZ-19) ve srovnání s rokem 2014 snížil a také poměr dluhu vládních institucí k HDP klesl.

Vládní schodek

V EU-28 se poměr vládního schodku k HDP snížil z –3,0 % v roce 2014 na –2,4 % v roce 2015 a v EZ-19 klesl z –2,6 % na –2,1 %. Tři členské státy – Lucembursko, Německo a Estonsko – zaznamenaly v roce 2015 vládní přebytky. Švédsko vykázalo saldo bez přebytku i bez schodku (0,0 %). V roce 2015 zaznamenalo 17 členských států EU, jmenovitě Litva, Česká republika, Rumunsko, Kypr, Rakousko, Lotyšsko, Malta, Nizozemsko, Maďarsko, Bulharsko, Dánsko, Irsko, Belgie, Itálie, Polsko, Finsko a Slovinsko schodky, které byly nižší než –3,0 % HDP (viz obrázek 1).

Slovensko zaznamenalo v roce 2015 schodek –3,0 % HDP. V roce 2015 byly poměry schodků vyšší než –3,0 % HDP v šesti členských státech EU: v Řecku (–7,2 %), Španělsku (–5,1 %), Spojeném království, Portugalsku (oba –4,4 %), Francii (–3,5 %) a Chorvatsku (–3,2 %). Všech šest členských států s poměry schodků převyšujícími –3,0 % HDP také vykázalo schodky převyšující –3,0 % ve všech třech předchozích letech, tedy za celé sledované období zobrazené v tabulce 1.

Schodky vládních institucí (ve vztahu k HDP) se v roce 2015 snížily ve srovnání s rokem 2014 v 21 členských státech EU. Ve Švédsku se schodek zaznamenaný v roce 2014 změnil v roce 2015 na nulové saldo. Německo zaznamenalo v roce 2015 vyšší přebytek než v roce 2014. Lucembursko a Estonsko zaznamenalo v roce 2015 nižší přebytky než v roce 2014. Dánsko zaznamenalo v roce 2014 přebytek a v roce 2015 schodek. Dva zbývající členské státy – Řecko a Slovensko – zaznamenaly větší schodky v roce 2015 než v roce 2014.

Vládní dluh

V EU-28 se poměr vládního dluhu k HDP snížil z 86,8 % na konci roku 2014 na 85,2 % na konci roku 2015 a v EZ-19 z 92,0 % na 90,7 % (viz obrázek 2). Celkem 17 členských států EU vykázalo v roce 2015 poměr dluhu nad 60 % HDP. Ke konci roku 2015 byl největší poměr dluhu k HDP zaznamenán v Řecku (176,9 %), Itálii (132,7 %), Portugalsku (129,0 %), na Kypru (108,9 %) a v Belgii (106,0 %) a nejnižší poměr vládního dluhu k HDP byl zaznamenán v Estonsku (9,7 %), Lucembursku (21,4 %) a Bulharsku (26,7 %).

Poměr vládního dluhu k HDP v roce 2015 vzrostl ve srovnání s rokem 2014 v 10 členských státech EU a v 18 členských státech tento poměr klesl, zejména pak v Irsku (–13,7 procentního bodu HDP), Dánsku (–4,6 procentního bodu HDP) a Lotyšsku (–4,4 procentního bodu HDP). Nejvyšší přírůstek poměru dluhu k HDP mezi roky 2014 a 2015 byl zjištěn ve Finsku (3,8 procentního bodu), Slovinsku (2,2 procentního bodu) a v Litvě (2,0 procentního bodu).

Vládní příjmy a výdaje

Význam sektoru vládních institucí v hospodářství lze měřit podílem celkových příjmů a výdajů vládních institucí na HDP v %. V EU-28 dosáhly v roce 2015 celkové vládní příjmy 45,0& % HDP (pokles ze 45,2 % v roce 2014) a výdaje 47,4 % HDP (pokles ze 48,2 % v roce 2014). V EZ-19 dosáhly v roce 2015 celkové výdaje vládních institucí 48,6& % HDP (pokles ze 49,3 % v roce 2014) a celkové příjmy 46,6 % HDP (pokles ze 46,8 % v roce 2014) — viz obrázek 3.

Podíl celkových výdajů EU-28 a EZ-19 na HDP v % se v letech 2004 až 2007 snížil a poté v letech 2007 až 2009 prudce vzrostl a v roce 2009 dosáhl 50,3 % HDP v EU-28 a 50,7 % HDP v EZ-19. Celkové výdaje v obou oblastech v letech 2009 až 2011 klesly, v roce 2012 se zvýšily a do roku 2015 mírně klesaly.

V absolutním vyjádření se celkové výdaje vládních institucí v období od roku 2005 do roku 2015 pomalým tempem zvyšovaly, a to jak v EU-28, tak v EZ-19 (s výjimkou mírného poklesu v EZ-19 v období 2010 až 2011; viz obrázek 4). Příjmy rostly plynulejším tempem po celé období od roku 2009 do roku 2015, což vedlo ke snížení schodku. Avšak v letech 2008 až 2009 příjmy vládních institucí v obou oblastech klesly.

Zatímco v EU-28 se výdaje vládních institucí v letech 2009 až 2015 celkově snížily o 776 mld. EUR, příjmy vládních institucí v EU-28 se zvýšily o 1 244 mld. EUR. Obdobně se v EZ-19 výdaje vládních institucí během stejného období zvýšily o 358 mld. EUR a příjmy o 724 mld.

Úroveň výdajů a příjmů vládních institucí se v jednotlivých členských státech EU značně liší (viz obrázek 5). V roce 2015 měly z členských států nejvyšší úroveň výdajů a příjmů vládních institucí dohromady jako podíl na HDP (převyšující 100 %) Finsko, Francie, Dánsko, Belgie, Řecko, Rakousko a Švédsko; Norsko rovněž zaznamenalo míru přesahující 100 %. Sedm členských států – Irsko, Litva, Rumunsko, Lotyšsko, Bulharsko, Kypr a Estonsko – vykázalo relativně nízký kombinovaný poměr (méně než 80 % of HDP), stejně jako Švýcarsko.

V EU-28 jsou hlavními položkami celkových příjmů vládních institucí daně a čisté sociální příspěvky (viz obrázek 6). Daně se v roce 2015 podílely 59,2& % na celkových příjmech v EU-28 a 55,9 % v EZ-19 a čisté sociální příspěvky představovaly 29,4 % celkových příjmů v EU-28 a 33,0 % v EZ-19. Tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití a platby za netržní produkci („prodej/poplatky“ a tvorba kapitálu ve vlastní režii) se podílely 6,9 % na celkových příjmech v EU-28 a 7,0 % na celkových příjmech v EZ-19. Důchod z vlastnictví (hlavně úroky, dividendy a renta) činil 2,0 % celkových příjmů v EU-28 a 1,8 % v EZ-19.

V jednotlivých členských státech EU byla relativní významnost jednotlivých kategorií příjmů značně rozdílná. Daně se například podílely v roce 2015 na Slovensku, v České republice, Slovinsku a Litvě na vládních příjmech méně než 50 %, ale v Dánsku se na celkových příjmech vládních institucí podílely 87,2 % a 80,0 % ve Švédsku (viz obrázek 7).

Největší poměrná část vládních výdajů EU-28 v roce 2015 se týkala přerozdělení důchodů v podobě peněžitých nebo naturálních sociálních transferů (viz obrázek 8 a 9). Sociální transfery (sociální dávky a naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce) tvořily 43,6 % celkových výdajů v EU-28 a 47,2 % v EZ-19. Na náhrady zaměstnancům připadlo 21,4 % vládních výdajů v EU-28 a 20,9 % v EZ-19. Mezispotřeba představovala 13,7 % celkových výdajů v EU-28 a 10,8 % celkových výdajů v EZ-19. Důchod z vlastnictví výdajový – jehož převážnou většinu tvoří platby úroků – se na vládních výdajích v EU-28 podílel 4,8 % a v EZ-19 5,0 %. Na tvorbu hrubého fixního kapitálu (především investic) připadlo 6,2 % celkových výdajů v EU-28 a 5,6 % v EZ-19.

Hlavními druhy vládních příjmů jsou běžné daně z důchodů, jmění a jiné, daně z výroby a z dovozu a čisté sociální příspěvky. V roce 2015 v EU-28 dosáhly daně z výroby a z dovozu ekvivalentu 13,5 % HDP, běžné daně z důchodů, jmění a jiné 12,9 % HDP a čisté sociální příspěvky 13,3 % HDP. Relativní podíl příjmů z běžných daní z důchodů, jmění a jiných, jakož i daní z výroby a z dovozu, na HDP se v EU-28 během období 2010–15 zvyšoval, přičemž největší přírůstek zaznamenaly běžné daně z důchodů, jmění a jiné (viz obrázek 10). Během hospodářské a finanční krize však tato kategorie zaznamenala rovněž nejsilnější pokles. Naopak příjmy z čistých sociálních příspěvků se během krize (v poměru k HDP) zvýšily a v posledních letech byly poměrně stabilní.

Daně z výroby a z dovozu se v letech 2009 až 2015 zvýšily o 1,0 procentního bodu HDP a běžné daně z důchodů, jmění a jiné se v letech 2010 až 2015 zvýšily o 0,8 procentního bodu HDP. Čisté sociální příspěvky se v letech 2013 až 2015 snížily o 0,2 procentního bodu HDP.

Struktura příjmů z daní vykazovala v roce 2015 mezi členskými státy EU značnou variaci (viz obrázek 11). Podle očekávání ty členské státy, které vykazovaly relativně vysoké úrovně výdajů, byly zpravidla i zeměmi, které také vybraly pro vládní instituce více daní (jako podíl na HDP). Například v roce 2015 byl nejvyšší podíl výnosů na HDP z hlavních kategorií daní a sociálních příspěvků zaznamenán v Dánsku (47,4& %), za ním následovala Francie s podílem ve výši 47,2 % a Belgie se 46,1 %. V pěti členských státech EU (Rumunsko, Irsko, Bulharsko, Lotyšsko a Litva) a ve Švýcarsku byl podíl HDP u těchto příjmů nižší než 30& %.

Zdroje a dostupnost údajů

Podle podmínek postupu při nadměrném schodku mají členské státy EU povinnost každoročně poskytovat Evropské komisi statistické údaje o svém vládním schodku a dluhu, a to přede dnem 1. dubna a 1. října. Kromě toho Eurostat shromažďuje podrobnější údaje o vládních financích v rámci programu pro předávání údajů, kdy dochází k poskytování údajů národních účtů. Hlavní souhrny shromážděné za vládní instituce jsou poskytovány Eurostatu dvakrát ročně, zatímco statistiky týkající se funkcí vládních institucí (COFOG) by měly být předány do jednoho roku po skončení sledovaného období a statistiky týkající se podrobného členění příjmů z daní a sociálních příspěvků by měly být předány do devíti měsíců po skončení sledovaného období.

Údaje popisované v tomto článku odpovídají zhruba hlavním ukazatelům sektoru vládních institucí, jež jsou sestavovány na bázi národních účtů (ESA 2010).

Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými výdaji – včetně kapitálových výdajů (zejména tvorby hrubého fixního kapitálu) – se rovná čistým půjčkám / čistým výpůjčkám sektoru vládních institucí, což je také jedna z vyrovnávacích položek nefinančních účtů vládních institucí.

Vymezení sektoru vládních institucí

Sektor vládních institucí zahrnuje institucionální jednotky, které jsou netržními výrobci, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a rovněž institucionální jednotky, které se převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a bohatství (ESA 2010, odstavec 2.111). Sektor vládních institucí je rozdělen do čtyř subsektorů: ústřední vládní instituce, (případně) národní vládní instituce, místní vládní instituce a (případně) fondy sociálního zabezpečení.

Definice hlavních ukazatelů

Veřejným saldem se rozumí čisté výpůjčky / čisté půjčky sektoru vládních institucí oznámené v rámci postupu při nadměrném schodku a vyjadřuje se ve vztahu k HDP. Podle Protokolu o postupu při nadměrném schodku se veřejným dluhem rozumí hrubé závazky v oběživu a vkladech, dluhových cenných papírech a půjčkách v jejich nominální hodnotě nesplacené na konci roku a konsolidované.

Hlavní příjmy vládních institucí zahrnují daně, sociální příspěvky, příjmy z prodeje a důchod z vlastnictví. Jsou vymezeny v ESA 2010 odkazem na seznam kategorií: tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití, platby za netržní produkci, daně z výroby a z dovozu, ostatní dotace na výrobu, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, čisté sociální příspěvky, ostatní běžné příjmy a kapitálové transfery.

Hlavními výdajovými položkami jsou náhrady zaměstnancům (vládních institucí), sociální dávky (sociální dávky a naturální sociální transfery pro tržní produkci nakoupenou vládními institucemi a NISD), úroky z veřejného dluhu, dotace a tvorba hrubého fixního kapitálu. Celkové výdaje vládních institucí jsou vymezeny v ESA 2010 odkazem na seznam kategorií: mezispotřeba, tvorba hrubého kapitálu, náhrady zaměstnancům, ostatní daně z výroby, dotace, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, sociální dávky jiné než naturální sociální transfery, naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce, ostatní běžné transfery, úpravy o změny penzijních nároků, kapitálové transfery a transakce s nevyráběnými aktivy.

Údaje za sektor vládních institucí vykazované pro hlavní souhrny za vládní instituce v rámci ESA 2010 musí být pro určité transakce národních účtů konsolidovány, což znamená, že se specifické transakce mezi institucionálními jednotkami v sektoru vládních institucí – důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery – odstraní nebo zruší. Údaje za subsektory by měly být v případě těchto transakcí konsolidovány v rámci jednotlivých subsektorů, avšak nikoli mezi subsektory. Údaje na úrovni sektoru by se tudíž měly rovnat součtu údajů za subsektor, kromě položek důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery, které se konsolidují. Pro tyto položky a v důsledku toho pro celkové příjmy a celkové výdaje by měl součet za subsektory převýšit hodnotu za sektor.

Daně a sociální příspěvky odpovídají příjmům, které jsou vybírány (v penězích nebo v naturáliích) ústředními, národními a místními vládními institucemi a fondy sociálního zabezpečení. Tyto odvody (kterým se obvykle říká daně) jsou uspořádány do těchto tří hlavních vymezených oblastí:

daně z důchodů, jmění a jiné včetně všech povinných jednostranných plateb, které pravidelně vybírají vládní instituce z důchodů a jmění podniků a domácností;
daně z výroby a z dovozu včetně všech povinných jednostranných plateb, které vybírají vládní instituce ve vztahu k výrobě a dovozu zboží a služeb, k zaměstnávání pracovních sil, k vlastnictví nebo užívání půdy, budov nebo jiných aktiv používaných při výrobě;
čisté sociální příspěvky včetně všech skutečných sociálních příspěvků zaměstnavatelů a domácností, imputovaných sociálních příspěvků, jež představují protipoložku k sociálním dávkám, které zaměstnavatelé platí přímo, a rovněž dvou dalších imputovaných položek (doplňkové sociální příspěvky domácností a poplatky za služby programu sociálního pojištění).

Kontext

Mnoho evropský vlád se v důsledku finanční a hospodářské krize muselo potýkat z řadou závažných problémů. Hlavní obavy se týkaly schopnosti státní správy v členských státech financovat svůj dluh, přijmout nezbytné kroky, které zajistí, že budou mít své veřejné výdaje pod kontrolou, a současně budou usilovat o podporu hospodářského růstu.

Pakt o stabilitě a růstu by měl zajišťovat obecnou synchronizaci hospodářského vývoje v EU, a především v zemích eurozóny. Jeho účelem je také zabraňovat členským státům EU přijímat politická opatření, která by příliš zvýhodňovala jejich vlastní hospodářství na úkor ostatních států EU. Pro Pakt o stabilitě a růstu platí dvě klíčové zásady: jmenovitě že schodek (plánovaný nebo skutečný) nesmí překročit –3 % HDP a že poměr dluhu k HDP by neměl přesahovat (nebo by měl klesat k) 60 %. V roce 2011 došlo k podstatnému posílení Paktu o stabilitě a růstu a stejně tak obecně správy ekonomických záležitostí.

Členské státy EU každoročně předkládají Evropské komisi podrobné informace o svých hospodářských politikách a stavu svých veřejných financí. Země eurozóny tyto informace poskytují v rámci stabilizačních programů a ostatní členské státy v podobě konvergenčních programů. Evropská komise posuzuje, zda jsou tyto politiky v souladu s dohodnutými hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli, a může se rozhodnout vydat varování, pokud se domnívá, že schodek nadměrně roste. Tato akce může vést k tomu, že Rada dospěje k závěru, že existuje nadměrný schodek a že je nezbytné stanovit lhůtu pro jeho nápravu.