HDP na obyvatele, spotřeba na obyvatele a indexy cenové hladiny
- Údaje z prosince 2011. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Anglická verze je aktuálnější.
Tento článek se zaměřuje především na hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele v 27 členských státech Evropské unie (EU), ale zabývá se také úrovní skutečné individuální spotřeby (AIC) na obyvatele a indexy cenové hladiny v jednotlivých zemích. Analýza se týká 27 členských států EU, členských států ESVO (Island, Norsko a Švýcarsko) a také čtyř kandidátských zemí EU (Chorvatsko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora a Turecko) a tří potenciálních kandidátských zemí západního Balkánu (Albánie, Bosna a Hercegovina a Srbsko).
Hlavní statistické výsledky
V roce 2010 zaznamenalo Bulharsko, s méně než polovinou průměru EU, nejnižší úroveň HDP na obyvatele ve srovnání s ostatními členskými státy EU. Nizozemsko dosáhlo úrovně o 33 % vyšší než průměr EU a bylo předstiženo pouze Lucemburskem. Úrovně skutečné individuální spotřeby byly poněkud homogennější, přesto vykazovaly velmi značné rozdíly mezi členskými státy EU. Dánsko mělo stejně jako v předchozích letech nejvyšší cenovou hladinu v EU.
Relativní objemy HDP na obyvatele
Objemové indexy HDP na obyvatele v jednotlivých zemích jsou znázorněny v levé části tabulky 1 (objemové indexy na obyvatele jsou vysvětleny v oddíle Zdroje a dostupnost údajů).
Rozptyl HDP na obyvatele mezi členskými státy EU je stále dost značný. Stejně jako v předchozích letech má Lucembursko vůbec nejvyšší HDP na obyvatele ze všech 37 zemí zahrnutých do této analýzy a jeho HDP na obyvatele je více než dva a půlkrát vyšší než průměr EU-27 a asi šestkrát vyšší ve srovnání s Bulharskem, které je podle tohoto ukazatele nejchudším členským státem EU. Jedním z konkrétních rysů lucemburské ekonomiky, který do určité míry vysvětluje velmi vysoký HDP na obyvatele této země, je skutečnost, že v této zemi je zaměstnán velký počet osob, které jsou rezidenty v okolních zemích a které takto přispívají k jeho HDP, ale nejsou přitom zahrnuty do rezidentského obyvatelstva.
Na druhém místě v rámci členských států EU je Nizozemsko s HDP na obyvatele o 33 % vyšším, než je průměr EU-27, ale předstihují jej členské státy ESVO Norsko a Švýcarsko. Irsko si zachovává svou pozici mezi nejbohatšími členskými státy EU, avšak v letech 2008 až 2010 vykázalo jasný sestupný trend. Tuto skutečnost lze vysvětlit především vývojem jeho nominálního HDP, který v uvedeném období klesl o více než 13 %.
Dalšími členskými státy s HDP na obyvatele přesahujícím v roce 2010 úroveň EU o 20 a více procent jsou Dánsko, Rakousko a Švédsko. Belgie a Německo jsou na zhruba stejné úrovni, následuje Finsko a Spojené království, zatímco Francie má značný náskok před Itálií a Španělskem, které byly několik let na podobné úrovni.
Kypr s HDP na obyvatele mírně pod průměrem EU-27 v roce 2010 je stále před Řeckem, které utrpělo hospodářskou krizí v roce 2010. Slovinsko, Malta, Portugalsko a Česká republika jsou seskupeny kolem 20 % pod průměrem EU-27 se značným předstihem před Slovenskem, Maďarskem, Estonskem, Polskem a Chorvatskem (jedna z kandidátských zemí EU), které dosahují úrovně přibližně 40 % pod průměrem EU-27. Polsko vykazuje jasné zlepšení svého relativního postavení, zatímco Litva a Lotyšsko naopak vykazují v letech 2008 až 2010 pokles HDP na obyvatele.
HDP na obyvatele v Rumunsku a Bulharsku dosahuje úrovně těsně pod 50 % průměru EU-27. Turecko, kandidátská země EU, předčilo Rumunsko a Bulharsko.
V pěti zemích je HDP na obyvatele o nejméně 60 % nižší než průměr EU-27. Těmito zeměmi jsou dvě kandidátské země EU Černá Hora a Bývalá jugoslávská republika Makedonie a tři západobalkánské země Srbsko, Bosna a Hercegovina a Albánie. Relativní postavení těchto západobalkánských zemí se v letech 2008 až 2010 nijak podstatně nezměnilo.
Relativní objemy spotřeby na obyvatele
Zatímco HDP na obyvatele často slouží jako ukazatel blahobytu země, není nezbytně vhodným ukazatelem skutečné životní úrovně domácností. Pro tento účel může být lepším ukazatelem skutečná individuální spotřeba (AIC) na obyvatele.
V národních účtech se výdaji na konečnou spotřebu domácností (HFCE) rozumí výdaje na výrobky a služby, které jsou nakoupeny a uhrazeny domácnostmi. Na druhé straně skutečná individuální spotřeba zahrnuje výrobky a služby spotřebované jednotlivci bez ohledu na to, zda tyto výrobky a služby byly nakoupeny a uhrazeny domácnostmi, vládními institucemi nebo neziskovými institucemi. Při mezinárodních objemových srovnáních je skutečná individuální spotřeba upřednostňovaným měřítkem, jelikož není ovlivněna skutečností, že se organizace určitých důležitých služeb spotřebovaných domácnostmi, jako je zdravotní péče a vzdělávání, výrazně mezi zeměmi liší. Například pokud je stomatologická péče hrazena v jedné zemi vládními institucemi a v jiné zemi domácnostmi, mezinárodní srovnání na bázi výdajů na konečnou spotřebu domácností by neporovnávalo podobné veličiny, zatímco srovnání na bázi skutečné individuální spotřeby ano.
Objemové indexy skutečné individuální spotřeby na obyvatele jsou uvedeny na pravé straně tabulky 1.
Obecně jsou úrovně skutečné individuální spotřeby na obyvatele homogennější než HDP, nicméně stále existují podstatné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy EU. Například v roce 2010 bylo třináct zemí seskupeno v rozpětí od 95 do 121 % průměru EU, zatímco úroveň HDP na obyvatele se v těchto zemích pohybovala od 90 do 133 %.
Lucembursko si udržuje své postavení jako země s nejvyšší úrovní skutečné individuální spotřeby na obyvatele v EU, 50 % nad průměrem 27 členských států EU. Avšak i když lze říci, že Lucembursko patří do samostatné kategorie z hlediska HDP, neplatí to až tak z hlediska skutečné individuální spotřeby. Jedním z důvodů je skutečnost, že se výdaje na spotřebu zahraničních rezidentů pracujících v Lucembursku zaznamenávají v národních účtech jejich rezidentské země.
Členským státem EU s druhou nejvyšší skutečnou individuální spotřebou na obyvatele je Spojené království s 21 % nad průměrem, zatímco jeho HDP na obyvatele byl 12 % nad průměrem EU. Naopak irská skutečná individuální spotřeba na obyvatele jen mírně přesáhla průměr EU, zatímco HDP na obyvatele byl o 28 % vyšší než průměr. Irsko, tři pobaltské země a Island jsou země, které v období let 2008 až 2010 zaznamenaly velmi podstatný pokles svého relativního postavení.
Cenové hladiny v Evropě
Koeficienty vyrovnání cenových hladin použité k odvození objemových indexů v tabulce 1 lze rovněž uplatnit při analýze cenových hladin jednotlivých zemí. V tabulce 2 jsou na pravé straně uvedeny indexy cenové hladiny zemí, přičemž průměr EU-27 je 100, pouze pro skutečnou individuální spotřebu. Rovněž jsou zde uvedeny směnné kurzy použité pro výpočet indexů cenové hladiny. Dále jsou diskutovány pouze indexy cenové hladiny skutečné individuální spotřeby, jelikož spíše odpovídají pojetí cenových hladin, se kterým je většina lidí obeznámena, než ukazatel cenové hladiny na bázi HDP.
Nejvyšší cenová hladina je v Dánsku, a to 47 % nad průměrem EU, a Dánsko zůstává s velkým odstupem nejdražším členským státem EU. V roce 2010 však členské státy ESVO Norsko a Švýcarsko předběhly Dánsko s cenovými hladinami, které překročily celkovou úroveň EU o více než 50 %. K dalším zemím s cenovými hladinami o 20 % vyššími, než je průměr EU-27, patří Lucembursko, Švédsko, Irsko a Finsko. V Belgii, Francii, Rakousku, Nizozemsku, Itálii, Německu a Spojeném království převyšuje cenová hladina průměr až o 20 procent.
Zvláště zajímavý je případ Islandu, jelikož tato země bývala nejdražší v celé Evropě. Nejdůležitějším faktorem podílejícím se na tomto pozoruhodném vývoji je velmi silné znehodnocení islandské koruny v období do roku 2009. V roce 2010 cenové hladiny v důsledku posílení islandské koruny opět vzrostly.
Ve Španělsku, Řecku a na Kypru jsou cenové hladiny mírně pod průměrem EU, za nimi následuje Portugalsko a Slovinsko.
Na dolním konci tabulky se nachází několik zemí s cenovými hladinami pohybujícími se mezi 25 a 50 procenty pod průměrem EU: Malta, Česká republika, Estonsko, Slovensko, Lotyšsko a dvě kandidátské země Chorvatsko a Turecko. Do tohoto rozpětí spadá rovněž Litva, Maďarsko, Polsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina a Rumunsko.
Nejnižší cenové hladiny – méně než polovina průměru EU – jsou v Srbsku, Bulharsku, Albánii a Bývalé jugoslávské republice Makedonii.
Pro stanovení indexů cenové hladiny jsou zásadní směnné kurzy a v důsledku toho má pohyb směnných kurzů často velký dopad na vývoj cenových hladin v čase, jak jsme viděli v případě Islandu. Vlastně několik významných změn cenové hladiny zaznamenané v letech 2008 až 2010 lze alespoň částečně vysvětlit fluktuací měn jednotlivých zemí vůči euru. Tyto pohyby byly výraznější mezi rokem 2008 a 2009 než mezi rokem 2009 a 2010. V období 2008–2009 národní měny Islandu, Polska, Srbska, Rumunska, Turecka, Spojeného království, Maďarska a Švédska oslabily o více než 10 %. V období 2009–2010 měny téměř všech zemí mimo eurozónu vůči euru posílily, zejména pak ve Švédsku, Švýcarsku a Norsku. Výjimkou je Srbsko: dinár se v roce 2010 nadále znehodnocoval.
V posledních třech řádkách tabulky 2 jsou uvedeny variační koeficienty cenových hladin za tři skupiny zemí: eurozónu(EZ-16), 27 členských států EU a celou skupinu 37 zemí. Časovou řadu těchto koeficientů lze interpretovat jako základní ukazatel cenové konvergence.
Tyto číselné údaje vypovídají o dvou věcech. Za prvé, a není to překvapivé, cenový rozptyl je mnohem výraznější v EU jako celku a ve skupině 37 zemí než v eurozóně. Za druhé, zatímco cenové hladiny v rámci eurozóny mírně konvergují, zdá se, že tomu tak není v případě EU jako celku či v celé skupině 37 zemí.
Zdroje a dostupnost údajů
Údaje uvedené v tomto článku pocházejí z programu Eurostatu a OECD zaměřeného na parity kupní síly. Úplná metodika použitá v tomto programu je popsána v metodické příručce Eurostatu a OECD k paritám kupní síly.
Objemové indexy HDP a skutečné individuální spotřeby, uvedené v tabulce 1 a na obrázku 1, představují reálný objem HDP a skutečné individuální spotřeby na obyvatele. „Reálnými objemy“ se rozumí, že číselné údaje byly očištěny o rozdíly v cenové úrovni v jednotlivých zemích použitím parit kupní síly a jsou vyjádřeny v poměru k průměru Evropské unie (EU-27=100). Pokud je objemový index na obyvatele týkající se HDP (nebo skutečné individuální spotřeby) vyšší než 100, úroveň HDP (nebo skutečné individuální spotřeby) na obyvatele je v dané zemi vyšší, než je odpovídající úroveň v EU jako celku. Index je nutné interpretovat s jistou obezřetností, aby se zohlednila tolerance chyb. Například v roce 2010 byl objemový index HDP na obyvatele v Německu 118 a v Belgii 119. Ve skutečnosti z těchto údajů vyplývá, že HDP na obyvatele v těchto dvou zemích dosahuje obdobného rozsahu.
Indexy cenové hladiny popsané v tomto článku jsou poměry parit kupní síly ke směnným kurzům. Jsou měřítkem rozdílů cenových hladin mezi zeměmi tím, že určují pro danou skupinu výrobků počet jednotek společné měny potřebných k nákupu stejného objemu skupiny výrobků nebo souhrnu v každé zemi.
Indexy cenové hladiny (PLI) poskytují srovnání cenových hladin jednotlivých zemí vzhledem k průměru Evropské unie; pokud je PLI vyšší než 100, je dotčená země relativně dražší ve srovnání s průměrem EU a naopak. Průměr EU se vypočítá jako vážený průměr národních indexů cenové hladiny vážených výdaji upravenými o rozdíly cenových hladin. Indexy cenové hladiny nejsou určeny k striktnímu hodnocení zemí. Ve skutečnosti pouze udávají řádově velikost cenové hladiny v jedné zemi v poměru k ostatním zemím, zejména pokud jsou země seskupeny kolem velmi úzkého rozpětí výsledků. Míra nejistoty spojená se základními cenovými údaji a metody sestavování parit kupní síly mohou v takovém případě ovlivnit drobné rozdíly mezi indexy cenové hladiny a mohou vést k rozdílům v pořadí, jež nejsou statisticky či ekonomicky významné.
Kontext
Objemové indexy HDP na obyvatele (na úrovni regionů viz HDP a účty domácností na regionální úrovni) se používají při přidělování strukturálních fondů v rámci EU. Regiony, ve kterých je reálný HDP na obyvatele nižší než 75 % průměru EU (za období tří let) jsou způsobilé pro podporu ze strukturálních fondů. Kromě toho reálný HDP na obyvatele, cenové hladiny a cenová konvergence jsou tři klíčové „strukturální ukazatele“ publikované Evropskou komisí.
Eurostat úzce spolupracuje s dalšími mezinárodními institucemi při tvorbě a šíření parit kupní síly. Spolupracuje s OECD při tvorbě statistik PPP za země OECD a se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem (MMF) při tvorbě globálních údajů PPP. Viz níže externí odkazy.
Další informace z Eurostatu
Publikace
- GDP per capita varied by more than six to one across the EU in 2010 - Statistics in Focus 64/2011
Hlavní tabulky
- GDP per capita in Purchasing Power Standards (PPS)
- Comparative price levels
- Price convergence between EU Member States
Databáze
- Purchasing power parities (PPPs), price level indices and real expenditures for ESA95 aggregates (prc_ppp_ind)
- Price convergence indicator (coefficient of variation of comparative price level index for final household consumption in %) (prc_ppp_conv)
Zvláštní sekce
Metodika / Metadata
- GDP per capita in PPS (ESMS metadata file - tsieb010_esms)
- Purchasing power parities (ESMS metadata file - prc_ppp_esms)