Zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování

Jaká opatření EU v této oblasti přijala a proč?

Jak EU diskriminaci na pracovišti brání?

Rovnost je základní hodnotou EU – platí zde jeden z nejrozsáhlejších souborů antidiskriminačních zákonů na světě.

Zásada rovnosti existuje již od prvopočátků EU a jejím smyslem je zajišťovat spravedlivou hospodářskou soutěž a rovné zacházení na pracovišti. V Římské smlouvě z roku 1957 je zakotven požadavek na stejné odměňování mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci. První směrnice o rovnosti žen a mužů byly schváleny v 70. letech 20. století.

Výchozím textem pro podporu boje proti diskriminaci v Evropě je Amsterodamská smlouva, která byla podepsána v roce 1997. Kromě diskriminace na základě pohlaví uvádí dalších pět oblastí, ve kterých je EU oprávněna proti diskriminaci zakročit: rasový a etnický původ, náboženství či přesvědčení, zdravotní postižení, sexuální orientaci a věk.

Opatření EU namířená proti diskriminaci

V průběhu let přijala EU za účelem potírání diskriminace řadu právních předpisů. Zakazují diskriminaci na základě pohlaví, věku, náboženského vyznání nebo přesvědčení, rasového nebo etnického původu, zdravotního postižení nebo sexuální orientace.

Tímto právním rámcem EU implementovala zásadu rovného zacházení, čímž například:

  • chrání před nerovným zacházením uchazeče o zaměstnání
  • chrání na pracovišti před zneužíváním a obtěžováním, včetně šikany, nadávek a zesměšňování
  • chrání před blokováním kariérního postupu nebo odborné přípravy v důsledku diskriminace
  • chrání těhotné pracovnice a kojící matky, včetně práva na mateřskou a rodičovskou dovolenou a

Hlavní právní předpisy

  • Směrnice o rovném zacházení z roku 2000 zakazuje v zaměstnání diskriminaci kvůli vyznání/víře, zdravotnímu postižení, věku a sexuální orientaci.
  • Směrnicí o stejném odměňování z roku 1975 byla zrušena diskriminace na základě pohlaví týkající se veškerých aspektů odměňování.
  • Zákaz diskriminace na základě pohlaví je též předmětem směrnic z let 1979 (ve vztahu k sociálnímu zabezpečení), 2006 (ve vztahu k zaměstnání a povolání), 2010 (u OSVČ), 2010 (rodičovská dovolená – v roce 2019 bude nahrazena směrnicí o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem)
  • Směrnice o rasové rovnosti z roku 2000 zakazuje diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu v několika oblastech života, včetně zaměstnání, vzdělávání a sociálních služeb.

Všechny tyto právní předpisy EU platí pro na jednotlivce, podniky všech velikostí, sdružení, místní orgány, orgány veřejné moci a všechny ostatní organizace ve veřejném i soukromém sektoru.

Vztahují se na diskriminaci na základě charakteristik skutečných i vnímaných.

Existují však i situace, kdy rozdílné zacházení z některého z jinak zakázaných důvodů může být – za přísně stanovených podmínek – oprávněné. Tyto situace jsou uvedeny ve směrnicích EU. Je například možné ospravedlnit diskriminaci na základě věku, je-li cílem podpora zaměstnávání mladých pracovníků – například pokud vnitrostátní předpisy ukládají osobám, jež dosáhnou důchodového věku, povinnost odejít do důchodu.

Proč tato opatření EU přijímá?

Z průzkumů vyplývá, že přibližně každý osmý Evropan se považuje za příslušníka skupiny, jež jsou diskriminací ohroženy – protože patří k určité rasové či etnické menšině, má zdravotní postižení, nebo z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, náboženského vyznání či přesvědčení. Diskriminace menšin, útoky a projevy nenávisti však bohužel v Evropské unii zůstávají každodenní realitou.

Uvedené nástroje, které EU k potírání diskriminace uplatňuje, jsou správným řešením – chrání lidská práva a představují důležité hodnoty. Mají smysl i z ekonomického hlediska. Řada cílových skupin chráněných antidiskriminačními právními předpisy EU často představuje nevyužitý zdroj dovedností a talentu. Na pracovišti mohou podpořit celkovou rozmanitost, tvořivost a morálku. Mohou posílit pozitivní image společnosti mezi zaměstnanci, v místní komunitě i u zákazníků.

Sdílet tuto stránku