Primární a sekundární právo

Všechna opatření, která orgány EU přijmou, jsou založena na smlouvách. Tyto závazné dohody mezi členskými státy Unie stanovují cíle EU, pravidla pro fungování jejích orgánů, způsoby přijímání rozhodnutí a vztah mezi EU a jejími členy.

Smlouvy jsou výchozím prvkem právních předpisů EU a někdy se jim říká primární právo.

Soubor právních předpisů, které vycházejí ze zásad a cílů smluv, se označuje jako sekundární právo. Patří sem nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska.

Legislativní a nelegislativní akty

Legislativní akty se přijímají jedním ze dvou legislativních postupů, které jsou uvedeny ve smlouvách EU (řádným nebo zvláštním). U nelegislativních aktů se tyto postupy neuplatňují, a proto je mohou orgány EU přijímat podle zvláštních pravidel. 

Orgány EU mohou přijímat právní předpisy pouze v těch oblastech, ve kterých jim to členské státy prostřednictvím smluv EU povolily. 

Oblasti činnosti EU

Jak jsou přijímány právní předpisy EU

Typy právních aktů EU

Smlouvy EU

Smlouvy stanovují cíle Evropské unie, pravidla pro fungování jejích orgánů, způsoby přijímání rozhodnutí a vztah mezi EU a členskými zeměmi. Čas od času se smlouvy v důsledku reformy orgánů EU mění, aby se zohlednily nové oblasti působnosti institucí. Ke změnám dochází i při přijetí nové členské země.

Smlouvy sjednávají a schvalují všechny státy EU a poté je ratifikují národní parlamenty (někdy tomu předchází referendum).

Nařízení

Nařízení jsou právní akty, které se uplatňují automaticky a jednotně ve všech zemích Unie, a to okamžitě po jejich vstupu v platnost, aniž by se musely provádět do vnitrostátního práva. Jsou závazná v celém rozsahu pro všechny země EU.

Směrnice

Směrnice vyžadují, aby členské státy EU dosáhly určitého výsledku, ponechávají jim však svobodu volby v tom, jak to učiní. K dosažení cílů stanovených ve směrnici musí členské země přijmout opatření, aby mohly tuto směrnici začlenit do vnitrostátního práva (tzv. provedení). Vnitrostátní orgány musí o těchto opatřeních informovat Evropskou komisi.

Provedení do vnitrostátního práva se musí uskutečnit ve lhůtě stanovené při přijímání směrnice (obvykle do 2 let). Pokud některá země směrnici do svého práva neprovede, může Komise zahájit.

řízení o nesplnění povinnosti.

Uplatňování práva EU

Rozhodnutí

Rozhodnutí jsou závazné právní akty, které se vztahují na jednu nebo více zemí EU, podniky či jednotlivce. Dotčená strana musí obdržet oznámení a rozhodnutí nabývá účinku dnem doručení tohoto oznámení. Rozhodnutí není třeba provádět do vnitrostátních právních předpisů.

Doporučení

Prostřednictvím doporučení mohou orgány EU dát najevo svůj názor a navrhnout určité kroky, aniž by z nich vyvozovaly zákonnou povinnost pro toho, komu jsou určena. Doporučení nejsou právně závazná.

Stanoviska

Stanovisko je nástroj, který orgánům EU umožňuje učinit prohlášení, aniž by vyvozovaly jakékoli právní povinnosti týkající se tématu stanoviska. Stanoviska nejsou právně závazná.

Akty v přenesené pravomoci

Akty v přenesené pravomoci jsou právně závazné akty, které Komisi umožňují doplnit nebo změnit méně podstatné prvky legislativních aktů EU, například s cílem definovat prováděcí opatření.

Přijímá je Komise, a pokud Parlament ani Rada nevysloví námitky, vstoupí v platnost.

Prováděcí akty

Prováděcí akty jsou právně závazné akty, které pod dohledem výborů, jež se skládají ze zástupců členských států Unie, umožňují Komisi stanovit podmínky v zájmu jednotného uplatňování právních předpisů EU.

Smlouvy EU