Rozhodovací proces (Parlament a Rada)

Řádný legislativní postup

Většina právních předpisů EU se přijímá tzv. řádným legislativním postupem, při němž má Evropský parlament (jehož poslanci se volí přímo) a Rada EU (složená ze zástupců 28 zemí EU) stejnou váhu. Komise nejprve předloží legislativní návrh Evropskému parlamentu a Radě. Ti se pak musí na textu finálního předpisu shodnout. 

Jak to funguje

Parlament a Rada zkoumají a upravují znění textu návrhu zákona prostřednictvím několika čtení. Pokud se oba orgány na změnách shodnou, je legislativní návrh přijat. Jestliže se však dohodnout nemohou, přichází na řadu tzv. druhé čtení. Není-li shody dosaženo ani ve druhém čtení, je návrh předložen tzv. dohodovacímu výboru, který je složen ze stejného počtu zástupců Parlamentu a Rady. Tohoto jednání se účastní také zástupci Komise. Jakmile výbor dospěje k dohodě, je text zaslán Parlamentu a Radě ke třetímu čtení, takže návrh může být posléze přijat jako právní předpis. Ve výjimečných případech Parlament a Rada dohody nedosáhnou ani ve třetím čtení a právní předpis přijat není.

Další informace o úloze ParlamentuRady EU během standardního legislativního procesu

Zvláštní legislativní postupy

Tyto postupy se používají pouze v určitých případech, kdy je Rada EU obvykle jediným normotvůrcem a Evropský parlament pouze musí vyjádřit s legislativním návrhem souhlas nebo musí být konzultován. Ve vzácných případech může Evropský parlament přijímat právní akty sám (po konzultaci s Radou).

Rozhodovací proces (Komise)

Rada nebo Evropský parlament mohou Komisi zmocnit k přijímání dvou druhů nelegislativních aktů:

  • tzv. prováděcích aktů, kterými se zavádějí opatření k zajištění toho, aby se právní předpisy uplatňovaly stejným způsobem ve všech zemích Unie
  • a aktů v přenesené pravomoci, kterými se mění nebo doplňují stávající právní předpisy, zejména za účelem doplnění nových, méně podstatných pravidel. 

Prováděcí akty a akty v přenesené pravomoci

Změny smluv

Smlouvy EU, z nichž vycházejí veškeré právní předpisy EU, mohou být pozměněny v zájmu přizpůsobení právních předpisů a politik EU novým výzvám. Jakákoli změna smluv EU vyžaduje jednomyslnou shodu všech 28 zemí Unie.

Existují dva způsoby, jak smlouvy změnit: 

  • řádný postup, který se používá při přijímání nejdůležitějších změn ve smlouvách, jako je rozšíření nebo omezení pravomocí EU
  • zjednodušený postup, který lze použít pro změny týkající se vnitřních politik a činností EU (např. zemědělství a rybolovu, vnitřního trhu, hraničních kontrol, hospodářské a měnové politiky), a to pod podmínkou, že se tím nerozšíří pravomoci EU.

Úloha vnitrostátních parlamentů

Parlamenty členských zemí EU obdrží všechny legislativní návrhy Komise ve stejnou dobu jako Evropský parlament a Rada, což jim umožňuje vyjádřit k nim své stanovisko.

V oblastech, v nichž EU sdílí pravomoc s členskými státy, mohou vnitrostátní parlamenty ověřit, zda by příslušné opatření nebylo účinnější na vnitrostátní nebo regionální úrovni (tzv. zásada subsidiarity). Říká se tomu mechanismu pro kontrolu subsidiarity.