Co je trestný čin proti životnímu prostředí?

Veškerá činnost, která porušuje environmentální právo a způsobuje vážné poškození nebo ohrožení životního prostředí či lidského zdraví, je považována za trestné činy proti životnímu prostředí.

Ve většině dobře zdokumentovaných případů jsou trestnými činy proti životnímu prostředí

  • nedovolená emise nebo vypuštění látek do vzduchu, vody nebo půdy
  • nezákonný obchod s volně žijícími druhy živočichů či planě rostoucími druhy rostlin
  • nelegální obchod s látkami, které poškozují ozonovou vrstvu
  • nelegální přeprava nebo ukládání odpadů

Trestní sankce za porušení environmentálního práva

Právo EU, konkrétně směrnice 2008/99/ES o ochraně životního prostředí prostřednictvím trestního práva, stanoví řadu trestných činů proti životnímu prostředí, jež je možné stíhat jako trestné činy ve všech zemích EU.

Mezi tato porušení právních předpisů patří všechny výše uvedené trestné činy proti životnímu prostředí, jakož i protiprávní provozování nebezpečných činností (včetně výroby a nakládání s jadernými materiály) a protiprávní zpracování odpadů.

Podle práva EU mají všechny členské státy povinnost ukládat účinné, přiměřené a odrazující trestní sankce za trestné činy proti životnímu prostředí, pokud k nim dochází záměrně nebo v důsledku hrubé nedbalosti. Jako trestný čin se taktéž trestá návod, pomoc a jiná forma účastenství na trestných činech proti životnímu prostředí.

Aarhuská úmluva

Aarhuskou úmluvu přijala Evropská hospodářská komise OSN. Veřejnosti přiznává řadu práv týkajících se životního prostředí. Jedná se o

  • právo každého občana na informace o životním prostředí, které jsou v držení orgánů veřejné moci
  • právo podílet se na rozhodování o otázkách životního prostředí
  • práva na přezkumná řízení, jimiž je možné napadnout rozhodnutí orgánů veřejné správy, k nimž došlo v rozporu s výše uvedenými právy či s environmentálním právem obecně

Aarhuská úmluva vstoupila v platnost v roce 2001 a ratifikovalo ji 47 smluvních stran, včetně EU a většiny evropských a středoasijských zemí.

Dokumenty

StáhnoutPDF - 50.1 KB