Statistiky terciárního vzdělávání

Přejít na: navigace , hledání


Údaje extrahované z databáze: září 2018.

Plánovaná aktualizace článku: březen 2020.

Zaujalo nás
V roce 2016 studovalo v zemích EU 19,6 milionu studentů terciárního vzdělávání, z toho 61 % navštěvovalo bakalářské studium.

V roce 2016 představovaly ženy 54 % všech studentů terciárního vzdělávání v zemích EU. Pouze u doktorských studií tvořili většinu studujících muži.

V roce 2016 studovala v zemích EU téměř třetina studentů terciárního vzdělávání společenské vědy, žurnalistiku, informace, obchod, administrativu nebo právo.

Poměr studujících k akademickým pracovníkům v terciárním vzdělávání, 2016

V tomto článku jsou představeny statistiky terciárního vzdělávání (úrovně ISCED 5–8) v Evropské unii (EU). Tyto statistiky jsou součástí online publikace o vzdělávání a odborné přípravě v EU. Terciární vzdělávání – poskytované na univerzitách a jiných vysokoškolských institucích – je úroveň navazující na středoškolské vzdělávání. Ve společnosti hraje zásadní úlohu, neboť podporuje inovace, posiluje hospodářský rozvoj a růst a v obecnějším měřítku zvyšuje blahobyt občanů. Některé evropské vysoké školy patří k nejprestižnějším na světě.

Podle mnoha komentátorů dojde v nadcházejících letech ke zvýšení poptávky po vysoce kvalifikovaných pracovnících; již nyní v některých členských státech EU není dostatek odborných pracovníků. V důsledku digitálních technologií se pracovní místa stávají flexibilnější a složitější. To vedlo k tomu, že stále více zaměstnavatelů hledá pracovníky s nezbytnými schopnostmi k zvládání složitých informací, kteří by mysleli samostatně, byli kreativní, využívali zdroje inteligentním a efektivním způsobem a kteří by účinně komunikovali.

Relativně velký počet studentů terciárního vzdělávání je mezinárodně mobilní a studuje v zahraničí: tento jev je analyzován v samostatném článku (v angličtině).

Celý článek

Účast

Tabulka 1 poskytuje údaje o počtu studujících v každé ze čtyř úrovní terciárního vzdělávání. Zatímco bakalářská, magisterská a doktorská úroveň terciárního vzdělávání je nabízena ve všech členských státech EU, krátké cykly terciárního vzdělávání, které jsou obvykle prakticky zaměřené a specifické pro konkrétní zaměstnání, aby připravily studenty pro trh práce, nejsou součástí vzdělávacího systému v Bulharsku, Estonsku, Řecku, Litvě, Rumunsku a Finsku, ani v Lichtenštejnsku, Severní Makedonii nebo Srbsku. Nejsou příliš běžné ani v některých dalších zemích, například v České republice, Německu, Chorvatsku, Polsku nebo Portugalsku.

Účast podle úrovně

V roce 2016 studovalo v zemích EU-28 19,6 milionu studentů terciárního vzdělávání (viz tabulka 1), z toho 7,3 % navštěvovalo krátké cykly terciárního vzdělávání, 61,3 % bakalářské studium, 27,6 % magisterské studium a 3,9 % doktorské studium.

V roce 2016 mělo Německo, nejlidnatější členský stát v EU, 3,0 milionu studentů terciárního vzdělávání, což byl nejvyšší počet v EU odpovídající 15,5 % celkového počtu v EU-28. Dalšími zeměmi s největším počtem studentů terciárního vzdělávání byly Francie (12,7 % celkového počtu), Spojené království (12,2 %), Španělsko (10,0 %), Itálie (9,3 %) a Polsko (8,2 %), následované Nizozemskem, kde studovalo 4,3 % vysokoškolských studentů zemí EU-28.

Krátké cykly terciárního vzdělávání byly nejběžnější ve Francii, kde se těchto kurzů účastnila více než pětina (20,0 %) všech studentů terciárního vzdělávání; poměrně běžné byly rovněž ve Španělsku, Lotyšsku, Rakousku a na Maltě, kde jejich podíl činil 19 % až 15 %. Krátké cykly terciárního vzdělávání byly dokonce ještě rozšířenější v Turecku; v těchto kurzech byla zapsána více než jedna třetina (34,2 %) všech studentů terciárního vzdělávání.

V roce 2016 studovalo ve všech členských státech EU v bakalářském studiu více studentů než na jakékoli jiné úrovni terciárního vzdělávání. Francie, Rakousko a Lucembursko byly jedinými členskými státy, kde bylo v bakalářském studiu zapsáno méně než 50 % všech studentů terciárního vzdělávání. Oproti tomu byly v Irsku (75,2 %), Nizozemsku (76,0 %) a Litvě (76,6 %) v bakalářském studiu zapsány více než tři čtvrtiny studentů terciárního vzdělávání a tento podíl vzrostl na téměř devět desetin v Řecku (87,2 %), přičemž vysoké podíly byly zaznamenány rovněž v Srbsku (79,9 %) a Severní Makedonii (94,6 %).

V roce 2016 byla zapsána k magisterskému studiu méně než jedna pětina všech studentů terciárního vzdělávání v Nizozemsku, Belgii, Spojeném království, Španělsku a Irsku (a také v Srbsku), v Řecku tento podíl klesl dokonce pod jednu desetinu (stejně tak v Turecku a Severní Makedonii). Oproti tomu byla v Portugalsku, České republice, Francii, Lucembursku, Chorvatsku, na Kypru, Slovensku a v Itálii zapsána k magisterskému studiu více než jedna třetina studentů terciárního vzdělávání.

V roce 2016 mělo ze všech členských států EU největší podíl studujících v doktorském studiu Lucembursko (8,8 %). Vyšší podíl byl zaznamenán v Lichtenštejnsku (18,3 %) — viz tabulka 1. Vedle těchto poměrně malých zemí byly další nejvyšší podíly v členských státech EU zaznamenány ve Finsku (6,6 %), České republice a Německu (v obou zemích 6,5 %). Z nečlenských zemí uvedených v tabulce 1 dosáhlo podílu 8,3 % Švýcarsko. V rámci EU byl nejnižší podíl doktorandů z celkového počtu studentů terciárního vzdělávání zaznamenán na Maltě (0,9 %), kde vysokoškolské instituce vznikly poměrně nedávno a teprve se rozvíjejí; o něco nižší podíl byl zaznamenán v Severní Makedonii (0,7 %).

Účast mužů a žen na terciárním vzdělávání

V roce 2016 představovaly ženy 54,1 % všech studentů terciárního vzdělávání v zemích EU-28. Podíl studentek terciárního vzdělávání byl o něco vyšší u magisterského studia (57,1 %), o něco nižší u bakalářského studia (53,2 %), následované krátkými cykly terciárního vzdělávání (52,1 %). U doktorských studií však tvořili většinu (52,2 %) studujících muži.

V roce 2016 tvořily ženy téměř tři pětiny všech studentů terciárního vzdělávání ve Švédsku, na Slovensku, v pobaltských členských státech a Polsku. Ženy byly rovněž ve většině mezi studenty terciárního vzdělávání ve všech dalších členských státech EU s výjimkou Řecka (kde podíl studentek činil 48,5 %) a Německa (48,2 %). Ve Švýcarsku, Turecku a Lichtenštejnsku byly studentky terciárního vzdělávání rovněž v menšině.

Pokud jde o studenty bakalářského studia, byly Řecko (podíl žen 47,8 %) a Německo (45,9 %) jedinými členskými státy EU, kde v roce 2016 studovalo více mužů než žen; tak tomu bylo rovněž v případě Švýcarska, Turecka a Lichtenštejnska. Největší podíl studentek bakalářského studia byl zaznamenán ve Švédsku (63,2 %). U magisterského studia byly studentky ve všech členských státech EU ve většině, naopak v Turecku a Lichtenštejnsku v menšině. Největší podíl studentek byl zaznamenán v pobaltských členských státech, Polsku, na Kypru, ve Slovinsku, v Chorvatsku a na Slovensku, kde ženy tvořily více než 60 % všech studentů v magisterském studiu.

Ve dvou úrovních terciárního vzdělávání s menším počtem studentů byla situace různorodější. V krátkých cyklech studovalo v osmi z 22 členských států, pro které byly k dispozici údaje, více mužů než žen, zatímco v případě doktorského studia byli muži ve většině v polovině členských států EU (ve 14 z 28) a ženy v druhé polovině.

Tabulka 1: Počet studentů terciárního vzdělávání podle úrovně vzdělávání a pohlaví, 2016
(v tisících)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_enrt01)

Studijní obory

V roce 2016 v zemích EU-28 studovala téměř třetina (32,0 %) všech studentů terciárního vzdělávání společenské vědy, žurnalistiku, informace, obchod, administrativu nebo právo (předkládané informace v případě Nizozemska obsahují údaje za rok 2015). Podíl žen v těchto oborech vzdělávání (v angličtině) činil 57,6 % všech studujících — viz obrázek 1. Druhým nejčastěji voleným oborem byla studia související s technickými vědami, výrobou a stavebnictvím, v nichž bylo zapsáno 15,7 % všech studentů terciárního vzdělávání. V této oblasti byli téměř tři čtvrtiny (74,1 %) všech studujících muži. Třetí největší oblastí studia bylo zdravotnictví a sociální péče s podílem 13,4 % všech studentů terciárního vzdělávání. V této oblasti byly téměř tři čtvrtiny (71,2 %) z celkového počtu studentů terciárního vzdělávání ženy. V ostatních oborech uvedených na obrázku 1 byl největší podíl studentek zaznamenán v oboru vzdělávání (kde 78,0 % všech studujících byly ženy) a v oboru umění a humanitní vědy, kde podíl žen činil téměř dvě třetiny (64,5 %) všech studentů terciárního vzdělávání. Naopak v oborech přírodní vědy, matematika a statistika a informační a komunikační technologie činil podíl mužů na celkovém počtu studentů terciárního vzdělávání 61,1 %.

Obrázek 1: Rozdělení studentů terciárního vzdělávání podle oboru a pohlaví, EU-28, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_enrt03)

Absolventi

V roce 2016 ukončilo v zemích EU-28 vysokoškolské studium přibližně 4,7 milionu studujících. Je třeba vzít v úvahu, že tento údaj vychází z nejnovějších dostupných informací pro jednotlivé členské státy EU, včetně údajů za rok 2015 v případě Nizozemska. Největší počet absolventů terciárního vzdělávání měla v roce 2016 Francie (773 tisíc), následuje Spojené království (754 tisíc), s určitým odstupem následuje Německo (557 tisíc; uvedené číselné údaje nezahrnují absolventy odborných akademií) a Polsko (488 tisíc). Je třeba vzít také v úvahu, že důvodem poměrně vysokého počtu absolventů ve Spojeném království a Francii může, alespoň do určité míry, být v průměru kratší doba studia; např. Francie měla v porovnání s ostatními členskými státy EU nejvyšší podíl studentů, kteří navštěvovali krátký cyklus terciárního vzdělávání.

Tabulka 2: Počet absolventů terciárního vzdělávání podle oboru, 2016
(v tisících)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_grad02)

Z analýzy počtu absolventů v EU-28 podle oboru vyplývá, že v roce 2016 (pro Nizozemsko údaje za rok 2015) více než jedna třetina (34,1 %) všech studentů terciárního vzdělávání ukončila studium v oboru společenské vědy, žurnalistika, informace, obchod, administrativa nebo právo. Tento podíl byl vyšší než odpovídající podíl (32,0 %) studentů terciárního vzdělávání, kteří byli v roce 2016 v těchto oborech zapsáni, což svědčí o tom, že v posledních letech zahájilo tento typ studia méně studujících nebo že se buď zvýšila míra předčasného ukončování studia, nebo průměrná délka studia v jiných oborech. Podobná situace byla zaznamenána v oboru zdravotnictví a sociální péče, ve kterém bylo 13,7 % absolventů oproti 13,4 % studujících, jakož i v oboru vzdělávání (9,0 % absolventů v porovnání se 7,4 % studujících) a služeb (3,7 % absolventů v porovnání s 3,5 % studujících). Opačná situace byla pozorována v některých jiných oborech vzdělávání: u oborů souvisejících s technickými vědami, výrobou a stavebnictvím (14,8 % absolventů a 15,7 % studujících); u přírodních věd, matematiky a statistiky; u informačních a komunikačních technologií (11,0 % absolventů a 12,3 % studujících); u oboru umění a humanitní vědy (11,0 % absolventů a 12,2 % studujících); u zemědělství, lesnictví, rybářství a veterinářství (1,7 % absolventů a 1,9 % studujících).

Tabulka 3: Rozdělení absolventů terciárního vzdělávání podle oboru, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_grad02)

V členských státech EU existuje několik oborů, v nichž v roce 2016 – v porovnání s průměrem EU – ukončil studium obzvláště velký počet nebo obzvláště malý počet studentů terciárního vzdělávání. Podíl absolventů v oborech společenské vědy, žurnalistika, informace, obchod, administrativa nebo právo byl poměrně nízký ve Finsku a Španělsku. V roce 2016 na ně připadala o něco více než jedna čtvrtina všech absolventů. Mnohem větší podíl byl zaznamenán v Lucembursku (51,7 % všech absolventů) a Bulharsku (49,0 %). Podobná analýza oboru technické vědy, výroba a stavebnictví ukázala, že v této oblasti byl podíl absolventů poměrně nízký v Lucembursku, v Nizozemsku (údaje za rok 2015), na Maltě a ve Spojeném království, zatímco poměrně vysoký podíl byl zaznamenán v Rakousku (20,5 %), Portugalsku (21,3 %) a především v Německu (22,0 %). Podíl absolventů v oborech přírodní vědy, matematika, statistika a informační a komunikační technologie byl poměrně nízký v Belgii, na Kypru, v Litvě a Bulharsku, zatímco obzvláště vysoký byl v Německu (14,0 %), Irsku (15,0 %) a ve Spojeném království (17,2 %). Podíl absolventů v oboru zdravotnictví a sociální péče byl poměrně nízký v Lucembursku, Bulharsku, Německu, Rakousku a na Kypru, zatímco poměrně vysoký byl ve Finsku (19,7 %), Dánsku (20,3 %), Švédsku (22,2 %) a zejména v Belgii (26,5 %). A konečně podíl absolventů v oboru vzdělávání byl poměrně nízký v Itálii, Francii a Rumunsku, zatímco obzvláště vysoký byl ve Španělsku (16,5 %), Maďarsku (16,6 %), na Kypru (17,0 %) a na Maltě (18,0 %).

V zemích EU-28 byly téměř tři pětiny (57,6 %) všech absolventů v roce 2016 ženy. Analýza podle zaměření programu v EU-28 (včetně údajů za rok 2015 v případě Nizozemska) ukazuje, že tento podíl byl o něco vyšší (60,7 %) u oborů společenské vědy, žurnalistika, informace, obchod, administrativa a právo, vzrostl na více než dvě třetiny u oboru umění a humanitní vědy (66,9 %), přiblížil se téměř třem čtvrtinám u oboru zdravotnictví a sociální péče (73,9 %) a dosáhl maxima více než čtyř pětin (80,4 %) u oboru vzdělávání (viz obrázek 2). Téměř tři pětiny (57,5 %) celkového počtu absolventů v oborech přírodní vědy, matematika, statistika a informační a komunikační technologie a téměř tři čtvrtiny (72,3 %) celkového počtu absolventů v oborech souvisejících s technickými vědami, výrobou a stavebnictvím tvořili muži. Ve dvou menších oblastech — zemědělství, lesnictví, rybářství a veterinářství a služby — byl počet absolventů a absolventek téměř stejný.

Obrázek 2: Rozdělení absolventů terciárního vzdělávání podle oboru a pohlaví, EU-28, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_grad02)

V poměru k počtu obyvatel ve věku 20–29 let se počet absolventů terciárního vzdělávání v oborech přírodní vědy, matematika, statistika a informační a komunikační technologie v posledních letech zvýšil. Obrázek 3 ukazuje rozdíl v počtu absolventů a absolventek v těchto oborech v roce 2016, přičemž v zemích EU-28 byl počet absolventů téměř dvakrát vyšší než počet absolventek. Rozdíl v počtu mužů a žen absolvujících studium v oborech přírodní vědy, matematika, statistika a informační a komunikační technologie (v poměru k počtu obyvatel) byl nejvýraznější v Rakousku, kde byl počet absolventů 2,7 krát vyšší než počet absolventek; poměrně velké rozdíly byly zaznamenány také v Belgii, Finsku, Nizozemsku (údaje za rok 2015), na Maltě, v Lucembursku, Irsku a Německu. Naopak na Kypru, v Rumunsku a Polsku byl počet absolventů v oborech přírodní vědy, matematika, statistika a informační a komunikační technologie (v poměru k počtu obyvatel) o téměř 40 % vyšší než počet absolventek.

Obrázek 3: Počet absolventů terciárního vzdělávání v oborech přírodní vědy, matematika, výpočetní technika, technické vědy, výroba a stavebnictví, 2016
(počet na 1 000 obyvatel ve věku 20–29 let)
Zdroj: Eurostat (educ_grad04)

Pedagogičtí pracovníci a poměry studujících k akademickým pracovníkům

V roce 2016 v zemích EU-28 vyučovalo 1,5 milionu akademických pracovníků (včetně údajů za rok 2015 v případě Dánska a Irska) (viz tabulka 4), přičemž malá menšina — asi 100 tisíc — poskytovala krátké cykly terciárního vzdělávání. Více než čtvrtina (27,1 %) akademických pracovníků v EU-28 působila v Německu a o něco více než jedna desetina ve Španělsku (11,1 %) a ve Spojeném království (10,2 %).

Tabulka 4: Pedagogičtí pracovníci v terciárním vzdělávání podle úrovně vzdělávání a pohlaví, 2016
(v tisících)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_perp01)

Na rozdíl od učitelů v základním a středním vzdělávání, kde byly ve většině ženy, byla většina pedagogických pracovníků v terciárním vzdělávání muži. V roce 2016 byli téměř tři pětiny (57,4 %) akademických pracovníků EU-28 muži; v Řecku se tento podíl přiblížil ke dvěma třetinám (66,2 %) a 60 % překročil také v Lucembursku, na Maltě, v Itálii, České republice a Německu. Naopak mezi akademickými pracovníky byly ženy ve většině ve Finsku (51,7 %), Lotyšsku (55,3 %) a Litvě (56,5 %).

V roce 2016 dosáhl poměr studujících k akademickým pracovníkům v terciárním vzdělávání v zemích EU-28 průměru 15,0. Mezi členskými státy EU byl nejvyšší poměr studujících k akademickým pracovníkům zaznamenán v Řecku (39,6), přičemž poměr vyšší než 20 studentů na jednoho akademického pracovníka byl zaznamenán také v Belgii a Itálii. Naopak poměr studujících k akademickým pracovníkům se pohyboval řádově v jednotkách v Lucembursku (7,6 studenta na jednoho akademického pracovníka) a na Maltě (9,7) a poměrně nízký byl rovněž ve Švédsku a Dánsku (údaje za rok 2015).

Tabulka 5: Poměry studujících k akademickým pracovníkům v terciárním vzdělávání, 2016
(počet studujících na akademického pracovníka)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_perp04)

Financování

Údaje týkající se veřejných výdajů na terciární vzdělávání ve vztahu k hrubému domácímu produktu (HDP) jsou k dispozici pro 27 členských států EU — viz obrázek 4. Tento poměr dosahoval v roce 2015 od 0,5 % v Lucembursku a 0,7 % v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Řecku až po 1,8 % v Rakousku a 1,9 % ve Švédsku a Finsku a maximum 2,4 % v Dánsku (údaje za rok 2014). Průměr pro EU-28 činil 1,2 %.

Obrázek 4: Veřejné výdaje na terciární vzdělávání v poměru k HDP, 2015
(%)
Zdroj: Eurostat (educ_uoe_fine06)

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Zdroj

Standardy pro mezinárodní statistiky vzdělávání stanovují tři mezinárodní organizace:

Zdrojem údajů použitých v tomto článku je společný sběr údajů UNESCO/OECD/Eurostat (UOE) o statistice v oblasti vzdělávání, který je základem pro hlavní složky databáze Eurostatu pro statistiku v oblasti vzdělávání; v kombinaci se společným sběrem údajů Eurostat rovněž shromažďuje údaje o zapsaných studentech na regionální úrovni a o studiu cizích jazyků.

Nařízení (ES) č. 452/2008 ze dne 23 dubna 2008 stanoví právní základ pro tvorbu a rozvoj statistik o vzdělávání a celoživotním učení. K provádění sběru údajů o vzdělávání a odborné přípravě přijala Evropská komise dvě nařízení. První, nařízení Komise (EU) č. 88/2011 ze dne 2. února 2011, se týkalo údajů pro školní roky 2010/2011 a 2011/2012 a druhé, nařízení Komise (EU) č. 912/2013 ze dne 23. září 2013, platí pro údaje od školního roku 2012/2013.

Další informace o společném sběru údajů obsahuje článek Metodika UOE (v angličtině).

Klasifikace

Základem mezinárodních statistik o vzdělávání je Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání (ISCED), která definuje různé úrovně vzdělávání; byla vypracována v roce 1976 organizací UNESCO a v letech 1997 a poté v roce 2011 přepracována. ISCED 2011 (v angličtině) rozlišuje devět úrovní vzdělávání: vzdělávání v raném dětství (úroveň 0); primární vzdělávání (úroveň 1); nižší sekundární vzdělávání (úroveň 2); vyšší sekundární vzdělávání (úroveň 3); postsekundární neterciární vzdělávání (úroveň 4); krátký cyklus terciárního vzdělávání (úroveň 5); bakalářská nebo jí odpovídající úroveň (úroveň 6); magisterská nebo jí odpovídající úroveň (úroveň 7); doktorská nebo jí odpovídající úroveň (úroveň 8). První výsledky vycházející z klasifikace ISCED 2011 byly zveřejněny v roce 2015 počínaje údaji o studentech a pedagogických pracovnících za referenční období 2013 a údaji o výdajích za referenční období 2012. Tato klasifikace je základem všech statistických informací, které jsou uvedeny v tomto článku.

Terciární vzdělávání navazuje na sekundární vzdělávání a poskytuje vzdělávací aktivity ve specializovaných oborech vzdělání. Terciární vzdělávání nezahrnuje pouze vzdělávání, které je běžně chápáno jako akademické, ale zahrnuje také další odborné nebo profesní vzdělávání. Obsah programů na terciární úrovni je složitější a pokročilejší než na nižších úrovních ISCED. Předpokladem pro účast v programech terciárního vzdělávání je úspěšné dokončení programů na úrovni ISCED 3, které umožňují přímý přístup k prvním programům terciárního vzdělávání (přístup může být možný také z programů úrovně ISCED 4). Kromě kvalifikačních požadavků může vstup do vzdělávacích programů na těchto úrovních záviset také na výběru předmětů a/nebo dosaženém ročníku. Další možnou podmínkou je účast a úspěch v přijímacím řízení.

Obvykle je hierarchie mezi kvalifikacemi udělenými z programů terciárního vzdělávání jasná. Přechod mezi programy na terciární úrovni není vždy jasně rozlišitelný, neboť je možné programy kombinovat a kredity přesouvat z jednoho programu do jiného. V některých případech je možné kredity z dříve ukončeného vzdělávacího programu využít k ukončení programu na vyšší úrovni ISCED. Takže pro vstup do úrovně ISCED 8 je obvykle vyžadováno úspěšné ukončení úrovně ISCED 7.

ISCED 1997 a ISCED 2011 rovněž popisovaly obory vzdělávání a odborné přípravy, které byly později nahrazeny klasifikací ISCED-F 2013 (v angličtině). Údaje Eurostatu podle oborů vzdělávání jsou až do roku 2015 klasifikovány podle klasifikace ISCED 1997 (obory vzdělávání odpovídají klasifikaci ISCED 2011). Od roku 2016 jsou údaje klasifikovány podle ISCED-F 2013. Obecnými skupinami oborů vzdělávání podle klasifikace ISCED 1997 jsou: všeobecné programy; vzdělání, humanitní vědy a umění; společenské vědy, obchod a právo; přírodní vědy, matematika a informatika; technické vědy, výroba a stavebnictví; zemědělství a veterinářství; zdravotnictví a sociální péče a služby.

Základní koncepce

Poměry studujících k akademickým pracovníkům se vypočítají vydělením počtu studujících na plný pracovní úvazek počtem akademických pracovníků na plný pracovní úvazek; tento poměr by neměl být zaměňován s průměrnou velikostí třídy, která se vztahuje k počtu studentů v daném kurzu nebo v určité třídě.

V tabulkách v tomto článku se používají tyto notace:
Hodnota vyznačenákurzívou     hodnota je předpokládaná, předběžná nebo odhadovaná a pravděpodobně se ještě změní;
: hodnota není k dispozici, důvěrná nebo nespolehlivá hodnota.
není relevantní.

Kontext

Boloňský proces

Zavedením boloňského procesu (viz článek Education and training statistics introduced (v angličtině)) došlo k výraznému rozvoji systémů vysokých škol, který doprovázely rozsáhlé reformy struktury diplomů a systémů zajištění kvality. Finanční a hospodářská krize však ovlivnila vysokoškolské vzdělávání různými způsoby. Zatímco některé členské státy EU investovaly více, jiné své výdaje na terciární vzdělávání radikálně omezily. Roku 2018 zveřejnila Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (v angličtině) zprávu o provádění boloňského procesu s názvem The European Higher Education Area in 2018: Bologna Process Implementation Report (v angličtině).

Boloňský proces zahájil řadu reforem s cílem učinit evropské vysokoškolské vzdělávání kompatibilnější, srovnatelnější, konkurenceschopnější a atraktivnější pro studenty, je však jen jednou částí rozsáhlého úsilí v oblasti vysokých škol. Aby byly vytvořeny synergie mezi boloňským procesem a kodaňským procesem (pro posílenou evropskou spolupráci v oblasti odborného vzdělávání a přípravy), Evropská komise a členské státy EU zavedly evropský rámec kvalifikací pro celoživotní učení (EQF) (v angličtině).

Evropa 2020 a referenční úrovně ET 2020

Vysokoškolské instituce jsou důležitými partnery při uskutečňování strategie EU pro prosazování a udržení růstu: Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění stanovila cíl, že 40 % osob v EU ve věku 30–34 let by mělo mít do roku 2020 vysokoškolskou kvalifikaci. Zlepšení výkonnosti systémů vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních a zvýšení účasti v terciárním vzdělávání je rovněž jedním z integrovaných hlavních směrů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti, které byly přepracovány jako součást strategie Evropa 2020.

Aktualizovaný strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (známý jako ET 2020) byl přijat Radou v květnu 2009. Stanoví čtyři strategické cíle v oblasti vzdělávání a odborné přípravy v EU:

  • realizovat celoživotní učení a mobilitu v učení,
  • zlepšit kvalitu a efektivitu vzdělávání a odborné přípravy,
  • podporovat spravedlivost, sociální soudržnost a aktivní občanství a
  • zlepšit kreativitu a inovace, včetně podnikatelských schopností, na všech úrovních vzdělávání a odborné přípravy.

Strategie stanoví řadu referenčních úrovní, kterých má být dosaženo do roku 2020, včetně výše zmíněného cíle, že podíl osob ve věku 30–34 let s dokončeným terciárním vzděláním by měl činit minimálně 40 %. V listopadu 2011 přijala Rada dvě doplňující referenční úrovně týkající se mobility ve vzdělávání. První z nich stanoví cíl pro rok 2020, že by průměrně alespoň 20 % absolventů vysokoškolského vzdělávání v EU-28 mělo mít za sebou období studia či odborné přípravy související s vysokoškolským vzděláváním (včetně pracovních stáží) v zahraničí, a to v hodnotě alespoň 15 kreditů evropského systému přenosu a akumulace kreditů (ECTS) či v délce alespoň tří měsíců. V květnu 2012 byla přidána druhá referenční úroveň týkající se zaměstnatelnosti: konkrétně, že v EU-28 by v roce 2020 měl být podíl zaměstnaných absolventů ve věku 20–34 let, kteří ukončili vzdělávání nebo odbornou přípravu nejpozději tři roky před referenčním rokem, nejméně 82 %.

Erasmus+

Program Erasmus byl jedním z nejznámějších evropských programů a trval více než čtvrt století; v roce 2014 byl nahrazen programem EU pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport, nazvaným Erasmus+. V oblasti vysokoškolského vzdělávání umožňuje program Erasmus+ studentům a akademickým pracovníkům, aby rozvíjeli své dovednosti a zvyšovali své šance na pracovní uplatnění. Studenti mohou až 12 měsíců (v každém cyklu terciárního vzdělávání) studovat v zahraničí. Očekává se, že se programu Erasmus+ v období 2014–2020 zúčastní více než dva miliony vysokoškolských studentů, včetně odhadem 25 tisíc studentů ve společných magisterských programech.

V květnu 2018 přijala Evropská komise návrhy týkající programu Erasmus na období 2021–2027, v nichž se počítá se zdvojnásobením jeho rozpočtu na 30 miliard EUR, který by měl umožnit účast v programu 12 milionům lidí.

Přímý přístup
Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Právní předpisy
Vizualizace
Externí odkazy





Participation in education and training (educ_part)
Education personnel (educ_uoe_per)
Education finance (educ_uoe_fin)