Statistiky obnovitelných zdrojů energie

Přejít na: navigace , hledání


Extrakce údajů z databáze: leden 2018. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, Hlavní tabulky a Databáze. Plánovaná aktualizace článku: červenec 2019.
Obrázek 1: Podíl energie z obnovitelných zdrojů, 2004 a 2016
(v % hrubé konečné spotřeby energie)
Zdroj: Eurostat (t2020_31)
Obrázek 2: Podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě, 2016
(v % hrubé konečné spotřeby energie)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_335a)
Obrázek 3: Primární produkce energie z obnovitelných zdrojů, EU-28, 1990–2016
(Mtoe)
Zdroj: Eurostat (nrg_110a)
Obrázek 4: Hrubá domácí spotřeba energie z obnovitelných zdrojů, EU-28, 1990–2016
(Mtoe)
Zdroj: Eurostat (nrg_110a)
Tabulka 1: Podíl obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě energie, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (nrg_107a)
Tabulka 2: Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie, 2004–2016
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_335a)
Obrázek 5: Hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, EU-28, 1990–2016
(TWh)
Zdroj: Eurostat (nrg_105a)
Tabulka 3: Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny, 2004–2016
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_335a)
Tabulka 4: Podíl obnovitelných zdrojů energie na vytápění a chlazení, 2004–2016
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_335a)
Tabulka 5: Podíl obnovitelných zdrojů energie v dopravě, 2004–2016
(%)
Zdroj: Eurostat (nrg_ind_335a)
Obrázek 6: Primární produkce kapalných biopaliv, EU-28, 1990–2016
(Mtoe)
Zdroj: Eurostat (nrg_110a)

V tomto článku jsou uvedeny nejnovější statistiky o obnovitelných zdrojích energie v Evropské unii (EU). Obnovitelné zdroje energie zahrnují větrnou energii, solární energii (termickou, fotovoltaickou a koncentrovanou), vodní energii, přílivovou energii, geotermální energii, biopaliva a obnovitelnou částodpadu.

Využívání energie z obnovitelných zdrojů má mnoho potenciálních výhod, včetně snižování emisí skleníkových plynů, diverzifikace dodávek energie a nižší závislosti na trzích s fosilními palivy (zejména s ropou a zemním plynem). Růst obnovitelných zdrojů energie také může stimulovat zaměstnanost v EU, a to vytvářením pracovních míst v oblasti nových „zelených“ technologií.

Hlavní statistické výsledky

Podíl energie z obnovitelných zdrojů se v EU v uplynulých letech značně zvýšil. Ještě konkrétněji: podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie se v posledních letech téměř zdvojnásobil, vzrostl z přibližně 8,5 % v roce 2004 na 17,0 % v roce 2016.

Tento pozitivní vývoj byl podnícen právně závaznými cíli v oblasti zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů, které byly ustanoveny směrnicí 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Evropská unie jako celek je na dobré cestě ke splnění svých cílů stanovených do roku 2020, některé členské státy však budou muset vynakládat více úsilí, aby dostály svým závazkům, pokud jde o dva hlavní cíle: celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie (viz obrázek 1) a specifický podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě (viz obrázek 2).

Primární produkce energie z obnovitelných zdrojů

Primární produkce energie z obnovitelných zdrojů v rámci EU-28 v roce 2016 dosáhla 211 milionů tun ropného ekvivalentu (toe). Množství energie vyrobené z obnovitelných zdrojů se v rámci EU-28 v období let 2006 až 2016 celkově zvýšilo o 66,6 %, což se rovná průměrnému přírůstku ve výši 5,3 % ročně.

Z obnovitelných zdrojů energie byly v EU-28 nejdůležitějším zdrojem dřevo a ostatní pevná biopaliva, a také obnovitelný odpad, na které v roce 2016 připadalo 49,4 % primární produkce z obnovitelných zdrojů (viz obrázek 3). Druhý největší podíl ve skladbě obnovitelných zdrojů energie měla vodní energie (14,3 %) následovaná větrnou energií (12,4 %). Úroveň jejich produkce byla sice stále relativně nízká, avšak velmi rychle se rozšířila produkce z větrné a solární energie. V roce 2016 se solární energie podílela v EU-28 na energii z obnovitelných zdrojů 6,3 % a na geotermální energii připadaly 3,2 % z celkové produkce. Podíl přílivové, vlnové a oceánské energie na celkové produkci je v současné době velmi nízký. Tyto technologie se používají hlavně ve Francii a ve Spojeném království.

Spotřeba energie z obnovitelných zdrojů

V roce 2016 se obnovitelné zdroje energie podílely 13,2 % na hrubé domácí spotřebě energie v EU-28. Největší podíl ve skladbě obnovitelných zdrojů energie má i nadále dřevo a ostatní pevná biomasa. Podíl vodní energie a dřeva činil 91,5 % již v roce 1990. Tempo přírůstku však bylo od té doby mnohem pomalejší než u jiných zdrojů. V důsledku toho klesl jejich společný podíl v roce 2016 na 59,3 %. Vývoj hrubé domácí spotřeby energie z obnovitelných zdrojů je graficky znázorněn na obrázku 4 (kde výroba elektřiny není normalizovaná).

Podíl obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě (viz tabulka 1) byl relativně vysoký v Dánsku (28,7 %), Rakousku (29,6 %) a Finsku (30,7 %) a byl vyšší než jedna třetina domácí spotřeby v Lotyšsku (37,2 %) a Švédsku (37,1 %) a také na Islandu (82,7 %).

Podíl obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě by se neměl zaměňovat s podílem obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie (hrubá konečná spotřeba energie je oficiální ukazatel pro monitorování cílů do roku 2020 stanovených ve směrnici 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů). Přesné definice hrubé domácí spotřeby a hrubé konečné spotřeby energie jsou uvedeny v sekci Zdroje a dostupnost údajů.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie

EU usiluje o to, aby do roku 2020 dosáhl podíl hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů 20 %; tento cíl je rozdělen mezi členské státy EU v rámci jejich národních akčních plánů (v angličtině), ve kterých je vytyčena cesta k rozvoji obnovitelných zdrojů energie v každém členském státě. Na obrázku 1 jsou uvedeny nejnovější dostupné údaje týkající se podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie a cíle, které byly stanoveny na rok 2020. V roce 2016 dosahoval v EU-28 podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie 17,0 % oproti 8,5 % v roce 2004.

S více než polovinou (53,9 %) energie z obnovitelných zdrojů v hrubé konečné spotřebě energie mělo Švédsko v roce 2016 zdaleka nejvyšší podíl ze všech členských států EU před Finskem (38,7 %), Lotyšskem (37,2 %), Rakouskem (33,5 %) a Dánskem (32,2 %). Na druhém konci žebříčku byly nejnižší podíly obnovitelných zdrojů zaznamenány v Lucembursku (5,4 %), na Maltě a v Nizozemsku (v obou zemích 6,0 %), v Belgii (8,7 %) a Spojeném království a na Kypru (v obou zemích 9,3 %). Ze srovnání s nejnovějšími údaji dostupnými za rok 2016 vyplývá, že cíle stanovené pro Francii, Nizozemsko a Irsko vyžadují, aby každý z těchto členských států zvýšil svůj podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie nejméně o 6,0 procentního bodu. Naopak jedenáct členských států již překročilo svůj cíl pro rok 2020. Míra, v jaké byly tyto cíle překročeny, byla obzvláště vysoká v Chorvatsku, Švédsku a Estonsku. Některé údaje týkající se podílu Řecka v roce 2016 byly odhadnuty Eurostatem.

Ze srovnání průměru za období let 2015–2016 s orientačním plánem stanoveným ve směrnici o energii z obnovitelných zdrojů vyplývá, že Francie, Lucembursko, Nizozemsko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie dosahovaly hodnot nižších, než jsou hodnoty druhého orientačního plánu, zatímco všechny ostatní země dosahovaly hodnot vyšších.

V tabulce 2 jsou uvedeny údaje za všechny členské státy a také hodnoty orientačního plánu.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů se dělí na tři různé složky (podíl na výrobě elektřiny, podíl na vytápění a chlazení a podíl v dopravě).

Podíl energie z obnovitelných zdrojů – elektřina

V roce 2016 se výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů podílela na celkové hrubé spotřebě elektřiny v EU-28 více než jednou čtvrtinou (29,6 %). Nejdůležitějším zdrojem je vodní energie a těsně za ní větrná energie (viz obrázek 5). Je třeba zohlednit, že pravidla započítávání ve směrnici 2009/28/ES stanoví, že elektřina vyrobená z vodní energie a větrné energie musí být normalizována, aby se zohlednily roční výkyvy počasí (vodní energie se normalizuje posledních 15 let a větrná energie posledních 5 let). Růst podílu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie během období let 2006 až 2016 ve velké míře odráží rozšíření tří obnovitelných zdrojů energie v celé EU, především větrné energie, ale také solární energie a pevných biopaliv (včetně obnovitelného odpadu). Vodní energie byla v roce 2016 v EU-28 i nadále vůbec největším zdrojem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (36,9 % z celkového množství), přičemž množství elektřiny vyrobené tímto způsobem bylo relativně srovnatelné s úrovní zaznamenanou před deseti lety, jelikož se výroba celkově zvýšila o 10,8 %. Naopak množství elektřiny vyrobené v EU-28 ze solární energie a z větrných turbín bylo 44,4krát, resp. 3,7krát vyšší v roce 2016, než tomu bylo v roce 2006; v důsledku toho v roce 2016 vzrostl podíl větrné energie a solární energie na celkovém množství elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na 31,8 %, resp. 11,6 %. Růst elektřiny ze solární energie byl velmi výrazný, z pouhých 2,5 TWh v roce 2006 rostla tak, že v roce 2008 předehnala geotermální energii a v roce 2016 dosáhla úrovně 110,8 TWh. Během tohoto desetiletého období se podíl solární energie na celkovém množství elektřiny vyrobené v EU-28 z obnovitelných zdrojů energie zvýšil z 0,3 % na 11,6 %. Přílivová, vlnová a oceánská energie se na celkovém množství elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie v EU-28 v roce 2016 podílela pouze přibližně 0,05 %.

Mezi jednotlivými členskými státy EU existují významné rozdíly. V Rakousku (72,6 %) a Švédsku (64,9 %) byly alespoň tři pětiny spotřebované elektřiny vyrobeny z obnovitelných zdrojů energie – především z vodní energie a pevných biopaliv –, zatímco v Portugalsku (54,1 %), Dánsku (53,7 %) a Lotyšsku (51,3 %) pocházela z obnovitelných zdrojů energie více než polovina spotřebované elektřiny. Na druhé straně na Kypru, v Maďarsku, Lucembursku a na Maltě byl podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů nižší než 10 % (viz tabulka 3).

Podíl energie z obnovitelných zdrojů – vytápění a chlazení

V roce 2016 připadalo na energii z obnovitelných zdrojů 19,1 % celkové spotřeby energie na vytápění a chlazení v EU-28. Jedná se o významný nárůst ve srovnání s 10,3 % v roce 2004. K tomuto růstu přispěl nárůst v průmyslových odvětvích, službách a domácnostech (stavebnictví). Aerotermální, geotermální a hydrotermální energie zachycená tepelnými čerpadly se zohledňuje v rozsahu, v jakém je vykázána členskými státy. Podíl energie z obnovitelných zdrojů na vytápění a chlazení uvádí tabulka 4.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů – doprava

Evropská unie se dohodla na stanovení společného cíle dosáhnout do roku 2020 v sektoru dopravy 10% podílu energie z obnovitelných zdrojů (včetně kapalných biosložek (kapalných biopaliv), vodíku, biomethanu či „zelené“ elektřiny atd.).

Průměrný podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě se zvýšil z 1,4 % v roce 2004 na 7,1 % v roce 2016. V členských státech EU se relativní podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě pohonných hmot pohyboval od nejvyšších hodnot 30,3 % ve Švédsku a 10,6 % v Rakousku až po méně než 2,0 % v Chorvatsku, Řecku, Slovinsku a Estonsku (viz obrázek 2).

V některých členských státech EU došlo k rychlému nárůstu využívání energie z obnovitelných zdrojů jako pohonných hmot. To platilo zejména pro Irsko, Řecko, Lucembursko a Finsko.

Více podrobností o podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě uvádí tabulka 5.

Pokud jde o používání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě, jsou nejpoužívanějšími zdroji energie kapalné biosložky, jež se většinou přimíchávají do fosilních paliv. Na obrázku 6 je zobrazen vývoj výroby kapalných biosložek v Evropské unii v uplynulých letech.

Díky závaznému cíli na rok 2020 se výroba kapalných biosložek v EU významně zvýšila, přičemž nejrozšířenější je výroba biosložek do motorové nafty, na dalším místě jsou pak biosložky do motorového benzinu a ostatní kapalné biosložky.

Zdroje a dostupnost údajů

Metodika

Statistiky uvedené v tomto článku vycházejí z údajů sestavených v souladu s pravidly započítávání stanovenými ve směrnici 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a vypočítanými na základě energetických statistik, na které se vztahuje nařízení (ES) č. 1099/2008 o energetické statistice naposledy pozměněné v listopadu 2017 nařízením (EU) 2017/2010.

Nejnovější dostupné údaje o podílu energie z obnovitelných zdrojů se týkají referenčního roku 2016. Údaje jsou k dispozici za všechny členské státy EU (s výjimkou některých údajů za Řecko za rok 2016, které Eurostat odhadl), země Evropského hospodářského prostoru Island a Norsko a také za Albánii, Černou Horu a Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii. Údaje jsou obecně úplné, aktuální a srovnatelné mezi zeměmi. Pokud jde o všeobecné údaje o obnovitelné energii, může se seznam zemí a dalších dostupných údajů mírně lišit, jelikož ke zveřejnění tohoto článku dochází ještě před zveřejněním oficiálních energetických bilancí za rok 2016 Eurostatem. Informace dostupné v tomto článku budou doplněny a aktualizovány (v případě potřeby) po oficiálním uvolnění bilancí Eurostatu za rok 2016 začátkem února. Kromě toho většina aktualizovaných údajů byla extrahována z interní produkční databáze (která je dostupná pouze v rámci Eurostatu). V odkazech na oficiální zdroje údajů ve veřejné databázi Eurostatu, se proto nezobrazí aktualizované údaje, dokud nedojde počátkem února k její oficiální aktualizaci.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie je klíčovým ukazatelem měření pokroku v rámci strategie EU 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Tento ukazatel lze považovat za odhad pro účely monitorování směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, avšak v některých zemích dosud nejsou statistické systémy plně rozvinuty tak, aby splňovaly požadavky této směrnice, pokud jde o specifické technologie v oblasti obnovitelných zdrojů; řada zemí například nevykazuje tepelnou energii okolního prostředí v případě tepelných čerpadel.

Ve všech výpočtech jsou zohledněna specifická ustanovení směrnice 2009/28/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513 ze dne 9. září 2015, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Významným aspektem, který je třeba zohlednit při interpretaci údajů, jsou statistické revize. Nejnovější údaje za rok 2005 vykazují ve srovnání s údaji dostupnými v době přípravy a přijímání uvedené směrnice v období let 2007–2008 nepatrné rozdíly. Změny jsou důsledkem revizí souborů údajů předaných členskými státy v rámci odpovědí na roční dotazník o energetice. V důsledku revize údajů o spotřebě biomasy v rezidenčním sektoru ukazují aktualizované údaje za Chorvatsko, že jeho spotřeba energie z obnovitelných zdrojů překračuje cíl Chorvatska do roku 2020 již od roku 2004 (první rok, za který jsou hodnoty k dispozici). Chorvatsko však není jediným případem. Je třeba zdůraznit, že v důsledku směrnice o energii z obnovitelných zdrojů monitorují země mnohem pozorněji toky obnovitelných energetických komodit ve svých hospodářstvích. Velmi významným případem je spotřeba biomasy, v jejímž případě zahajují země mnohem podrobnější zjišťování, které jim umožní pořizovat více údajů o konečné spotřebě energie z biomasy. Několik zemí v důsledku toho reviduje své údaje, což vede ke zvýšení jejich podílu energie z obnovitelných zdrojů (např. Chorvatsko, Francie, Litva a Maďarsko).

Hrubá domácí spotřeba energie představuje celkové množství zdrojů energie použité pro všechny účely.

Energie k dispozici pro konečnou spotřebu představuje celkové množství zdrojů energie, které je k dispozici pro spotřebitele (soukromé, komerční a průmyslové). Není zde zahrnuta energie použitá v transformačních procesech (například v elektrárnách, rafinériích paliv, vysokých pecích). Zahrnuje rovněž energetické produkty, které lze použít pro neenergetické účely (například v chemických procesech).

Hrubá konečná spotřeba energie je vymezena ve směrnici 2009/28/ES o obnovitelných zdrojích jako energetické komodity dodané k energetickým účelům pro průmysl, dopravu, domácnosti, služby (včetně veřejných služeb), zemědělství, lesnictví a rybolov, včetně elektřiny a tepla spotřebovaných odvětvím energetiky při výrobě elektřiny a tepla a včetně ztrát elektřiny a tepla v distribuci a přenosu.

Z podílu biomasy na vytápění a výrobě elektřiny byla odečtena produkce energie z neobnovitelných komunálních odpadů. Spotřeba pro potrubní dopravu byla zahrnuta do hrubé konečné spotřeby energie v souladu se sektorovou klasifikací podle nařízení o energetické statistice. Aby se zlepšila přesnost a konzistence s vnitrostátními statistikami, byla při výpočtu podílů obnovitelné energie použita místo standardní výhřevnosti národní výhřevnost, pokud byly tyto hodnoty k dispozici, pro převod množství všech energetických produktů na energetické jednotky.

Komise teprve nedávno stanovila konečné pokyny pro započítávání energie z tepelných čerpadel. Některé země dosud nezdokonalily svůj vnitrostátní statistický systém tak, aby byly plně zohledněny všechny obnovitelné zdroje energie (například obnovitelné zdroje energie s ohledem na tepelná čerpadla). Přestože v době shromažďování údajů nebyla k dispozici schválená statistická metodika, byl z důvodu úplnosti podíl obnovitelné energie z tepelných čerpadel zohledněn v případech, kdy členské státy poskytly dostatečné informace. Z uvedených důvodů existují určité malé rozdíly mezi údaji použitými při tomto zveřejnění a údaji zveřejněnými v energetických bilancích.

Energetické statistiky a energetické bilance, které jsou k dispozici od Eurostatu, nerozlišují mezi udržitelnými a neudržitelnými obnovitelnými zdroji energie. Toto rozdělení umožňuje nástroj pro započítávání (nástroj SHARES[1] (v angličtině)) vyvinutý Eurostatem, v případě kterého musí vykazující země poskytnout v tomto ohledu doplňující informace. Je proto třeba mít na paměti, že (pokud není výslovně uvedeno jinak) obnovitelné zdroje zahrnují všechny obnovitelné zdroje energie, tj. ty, které splňují kritéria udržitelnosti, i ty, které je nesplňují.

Údaje za období let 2004–2010: Směrnice 2009/28/ES ještě neexistovala, nebo byla přijata teprve nedávno. Ve většině evropských zemí nebyla uzákoněna ve vnitrostátním právu. Hodnoty v těchto letech se při posuzování legislativního souladu s orientačním plánem vymezeným v části B přílohy I uvedené směrnice nepoužívají. Směrnice 2009/28/ES o energii z obnovitelných zdrojů stanoví, že do cílů se započítávají pouze biopaliva a biokapaliny, které splňují kritéria udržitelnosti. Bylo rozhodnuto, že za roky 2004–2010 budou všechny biopaliva a biokapaliny započítány do čitatele podílu energie z obnovitelných zdrojů.

Údaje od roku 2011: Soulad s článkem 17 (Kritéria udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny) musí být posuzován s ohledem na článek 18 (Ověřování souladu s kritérii udržitelnosti pro biopaliva a biokapaliny). Počínaje referenčním rokem 2011 mají země vykázat jako splňující kritéria pouze biopaliva a biokapaliny, jejichž soulad s články 17 a 18 lze plně prokázat. Do příslušných podílů obnovitelných zdrojů energie se započítávají pouze biopaliva a biokapaliny, které jsou vykázány jako splňující kritéria. V některých zemích nebyla spotřeba biopaliv a biokapalin v období let 2011–2015 potvrzena jako splňující kritéria (udržitelná) z důvodu pozdního provedení směrnice 2009/28/ES. Podíl energie z obnovitelných zdrojů jako celek od roku 2004 sice roste, ale její podíl v dopravě se v letech 2010 až 2011 snižoval. To lze zčásti připsat celkové absenci biopaliv splňujících kritéria vykázaných několika zeměmi EU (země sice vykázaly určité použití biopaliv, avšak žádné či jen malá část z nich splňovala v roce 2011 kritéria). Vzhledem k tomu, že některé země ještě plně neprovedly všechna ustanovení směrnice o obnovitelných zdrojích, nejsou některá biopaliva a biokapaliny v období let 2011–2015 započítána jako splňující kritéria (udržitelná).

Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je vymezen jako poměr mezi elektřinou vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie a hrubou vnitrostátní spotřebou elektřiny. Jak je stanoveno ve směrnici 2009/28/ES o obnovitelných zdrojích energie, je hrubou konečnou spotřebou elektřiny z obnovitelných zdrojů energie elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů energie. Patří sem jak vodní elektrárny (kromě elektřiny z vodní energie vyrobené v přečerpávacích elektrárnách z přečerpané vody), tak elektřina vyrobená z pevných biopaliv / odpadu a ve větrných, solárních a geotermálních zařízeních. Směrnice také požaduje, aby výroba elektřiny z vodní a větrné energie byla normalizována. Vzhledem k požadavku patnáctileté normalizace výroby elektřiny z vodní energie a dostupnosti energetických statistik (za EU-28, počínaje rokem 1990) není pro tento ukazatel dostupná dlouhodobá časová řada.

Pro účely výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů na vytápění a chlazení se konečnou spotřebou energie z obnovitelných zdrojů rozumí konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů v průmyslu, domácnostech, službách, zemědělství, lesnictví a rybolovu pro účely vytápění a chlazení plus energie pro ústřední vytápění vyrobená z obnovitelných zdrojů. Celkovou konečnou spotřebou energie pro vytápění a chlazení je konečná spotřeba všech energetických komodit, kromě elektřiny, pro jiné účely než dopravu, k níž se přičte spotřeba tepla pro vlastní použití v elektrárnách a teplárnách a tepelné ztráty v sítích. Podrobnější definice viz příručka k nástroji SHARES (v angličtině).

Podíl energie z obnovitelných zdrojů na pohonných hmotách spotřebovaných v sektoru dopravy se vypočítává na základě energetických statistik podle metodiky popsané ve směrnici 2009/28/ES. Podíl všech kapalných biosložek (kapalných biopaliv) je zahrnut do výpočtu tohoto ukazatele až do roku 2010. Od roku 2011 jsou údaje týkající se kapalných biosložek v dopravě omezeny pouze na kapalné biosložky, které jsou v souladu se směrnicí 2009/28/ES (jinými slovy splňující kritéria udržitelnosti).

Kontext

Evropská komise vypracovala několik energetických strategií pro bezpečnější, udržitelnější a nízkouhlíkové hospodářství. Používání obnovitelných zdrojů energie kromě toho, že přispívá k boji se změnou klimatu na základě snížení emisí skleníkových plynů, by mělo vést k větší bezpečnosti dodávek energie, větší rozmanitosti dodávek energie, menšímu znečištění ovzduší, ale také k možnosti vytvářet pracovní místa v environmentálním sektoru a sektoru energie z obnovitelných zdrojů.

Klimaticko-energetický balíček 2020 přijatý v prosinci 2008 se stal dalším podnětem k dosažení zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 20 % celkové spotřeby energie do roku 2020 a současně vyzval ke snížení jak spotřeby energie, tak emisí skleníkových plynů o 20 %. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů stanovila celkový cíl pro celou EU do roku 2020, aby 20 % spotřeby energie pocházelo z obnovitelných zdrojů a aby se obnovitelné zdroje energie podílely 10 % na pohonných hmotách použitých v sektoru dopravy. Směrnice mění právní rámec pro podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů, požaduje, aby se v národních akčních plánech (v angličtině) stanovilo, jak se budou obnovitelné zdroje energie v jednotlivých členských státech rozvíjet, vytváří mechanismus spolupráce a stanoví kritéria udržitelnosti pro kapalná biopaliva (v souvislosti s obavami z možných nepříznivých účinků na ceny plodin, dodávky potravin, ochranu lesů, biologickou rozmanitost, vodní a půdní zdroje). V červenci 2014 byla přijata zpráva o udržitelnosti pevných a plynných biopaliv využívaných v oblasti elektrické energie, vytápění a chlazení (SWD(2014) 259) (v angličtině).

Dne 6. června 2012 předložila Evropská komise sdělení „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“ (COM(2012) 271 final), ve kterém nastínila možnosti politiky v oblasti obnovitelných zdrojů energie v období po roce 2020. Sdělení rovněž vyzvalo k lepší koordinaci evropského přístupu k zavádění a reformám režimů podpory a k většímu využívání obchodu s obnovitelnými energiemi mezi členskými státy EU. V lednu 2014 předložila Evropská komise cíle v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 (v angličtině), aby se povzbudily soukromé investice do infrastruktury a nízkouhlíkových technologií. Jedním z klíčových navrhovaných cílů je, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů dosáhl do roku 2030 alespoň 27 %. Tyto cíle se považují za krok k dosažení cílů v oblasti emisí skleníkových plynů do roku 2050 předložených v plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (v angličtině) (COM (2011) 112 v konečném znění).

Jednou z 10 priorit Evropské komise představených v roce 2014 je energetická unie. Evropská energetická unie by měla zajistit bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii. V únoru 2015 předložila Evropská komise své plány na rámcovou strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu ve sdělení (COM(2015) 80 final). Navrhuje zde pět dimenzí strategie, z nichž jednou je dekarbonizace hospodářství.

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Hlavní tabulky

Energy statistics - main indicators (t_nrg_indic)
Energy statistics - quantities (t_nrg_quant)

Databáze

Energy statistics - quantities, annual data (nrg_quant)

Zvláštní sekce

Metodika / Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Externí odkazy

Reference

  1. SHARES tool