Archive:Národní účty a HDP

Extrakce údajů z databáze: červenec 2018.

Plánovaná aktualizace článku: prosinec 2019.

Highlights

HDP v roce 2017 v EU vykázal již pátým rokem v řadě růst a čtvrtým rokem po sobě v eurozóně.

Divergentní strukturální vývoj v uplynulých deseti letech v EU: podíl stavebnictví na celkové přidané hodnotě klesl, podíl podnikatelských služeb vzrostl.

V roce 2017 zaznamenalo hospodářství EU již čtvrtý po sobě následující roční růst investic.

Real GDP growth, 2007-2017

Národní účty jsou zdrojem celé řady všeobecně známých hospodářských ukazatelů, o kterých pojednává tento článek. Hrubý domácí produkt (HDP) je nejčastěji používaným měřítkem celkové velikosti hospodářství, zatímco odvozené ukazatele, jako je HDP na obyvatele, – například v eurech nebo po úpravě o rozdíly v cenové úrovni (při vyjádření ve standardech kupní síly, PPS) – jsou široce používány pro porovnání životní úrovně či pro monitorování hospodářské konvergence nebo divergence v rámci celé Evropské unie (EU).

Kromě toho vývoj specifických složek HDP a souvisejících ukazatelů, např. pro ekonomický výkon, dovoz a vývoz, domácí (soukromou a veřejnou) spotřebu nebo investice, stejně jako údaje o rozdělení důchodů a úspor, poskytují cenné informace o hlavních hnacích silách ekonomické činnosti, a slouží tudíž jako východisko pro koncipování, monitorování a hodnocení konkrétních politik EU.

Full article

Vývoj HDP v EU: od roku 2013 roste

Globální finanční a hospodářská krize vyvolala v roce 2009 v EU vážnou recesi (viz obrázek 1), po níž následovalo v roce 2010 oživení. V Japonsku a ve Spojených státech začala krize dříve. Záporné roční míry změny HDP (v reálném vyjádření) byly zaznamenány již v roce 2008, v roce 2009 se pokles prohloubil a v roce 2010 došlo opět k vzestupu. Naopak ekonomický výkon v Číně se během krize nadále zvyšoval relativně rychlým tempem (každoročně téměř 10 %), v dalších letech se tempo o něco zpomalilo, nicméně bylo i nadále podstatně vyšší než v kterémkoli jiném hospodářství zobrazeném na obrázku 1.

Začátek krize byl v EU-28 patrný již v roce 2008, kdy došlo ke značnému zpomalení tempa přírůstku HDP, po kterém v roce 2009 následoval pokles reálného HDP ve výši 4,3 %. V důsledku oživení došlo v EU-28 v roce 2010 k přírůstku indexu HDP (na základě zřetězených objemů) o 2,1 % a o dalších 1,8 % v roce 2011. Následně došlo v roce 2012 k poklesu HDP o 0,4 %, ale poté již byly zaznamenávány progresivně vyšší kladné míry změny, a to v roce 2013 (0,3 %), v roce 2014 (1,7 %) a v roce 2015 (2,3 %). V roce 2016 růst pokračoval, i když pomalejším tempem (1,9 %), a v roce 2017 se předchozí série navrátila a HDP vzrostl o 2,4 %, což byla nejvyšší roční míra změny od vypuknutí krize.

V eurozóně (EZ-19) byly příslušné míry změny obdobné jako v EU-28 až do roku 2010, růst zaznamenaný v roce 2011 byl o něco slabší (1,6 %) a snížení v roce 2012 bylo výraznější (–0,9 %) a setrvalo i v roce 2013 (–0,2 %). Během období let 2014 až 2016 byl růst reálného HDP v eurozóně poněkud slabší než v EU-28 jako celku. V roce 2017 došlo ke změně tohoto trendu a oba agregáty dosahovaly stejné míry změny.

Obrázek 1: Růst reálného HDP, 2007–2017
(změna oproti předchozímu roku v %)
Zdroj: Eurostat (naida_10_gdp) a OECD

Růst reálného HDP byl v rámci EU značně odlišný, a to jak v čase, tak v jednotlivých členských státech EU (viz tabulka 1). Po snížení ve všech členských státech EU s výjimkou Polska v roce 2009 došlo v roce 2010 ve 23 členských státech k obnovení hospodářského růstu (a ve Španělsku zůstal beze změny) a v roce 2011 byl růst zaznamenán ve 14 členských státech. V roce 2012 se však tento vývoj změnil; polovina (14) členských států vykázala hospodářský rozmach, v Bulharsku se míra hospodářské aktivity nezměnila a ve zbývajících státech výkon klesal. V roce 2013 zaznamenala většina členských států opět růst, přičemž v roce 2013 bylo kladné míry změny dosaženo v 17 z nich a tento počet se zvýšil v roce 2014 na 25 a v roce 2015 a 2016 na 27 a v roce 2017 zaznamenalo všech 28 členských států kladnou míru změny (stalo se tak poprvé od roku 2007). Jediným členským státem se zápornou mírou změny v roce 2015 a 2016 bylo Řecko, které zaznamenalo pokles o 0,3 % a o 0,2 %, který následoval po 0,7% růstu v roce 2014 a šesti po sobě následujících poklesech ekonomického výkonu během období let 2008 až 2013.

Tabulka 1: Růst reálného HDP, 2007–2017
(změna oproti předchozímu roku v %; % ročně)
Zdroj: Eurostat (naida_10_gdp) a Světová banka

V roce 2017 byla zaznamenána nejvyšší roční tempa růstu reálného HDP v Irsku (7,2 %), Rumunsku (6,9 %), na Maltě (6,4 %) a ve Slovinsku (5,0 %), zatímco nejnižší míry změny byly registrovány v Belgii a ve Spojeném království (v obou zemích 1,7 %), v Itálii (1,5 %) a Řecku (1,4 %).

Průměrný roční růst HDP byl v uplynulém desetiletí v EU a v eurozóně nižší než 1 %

Polsko zaznamenávalo kladné míry změny po celé období zobrazené v tabulce 1, stejně tomu bylo v případě zobrazených nečlenských zemí u Albánie, Kosova (rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244; údaje za období let 2009 až 2016) a Číny (poslední údaje také za rok 2016). Belgie, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Francie, Litva, Malta, Slovensko a Spojené království zaznamenaly v roce 2017 osmou po sobě jdoucí kladnou roční míru změny; stejně tomu bylo v případě Norska, Švýcarska a Spojených států, a Turecko zaznamenalo v roce 2016 sedmou po sobě jdoucí kladnou míru změny.

Z analýzy za uplynulé desetiletí vyplývá, že celková výkonnost hospodářství členských států EU v důsledku celosvětové finanční a hospodářské krize klesla. V období let 2007 až 2017 dosahovalo průměrné roční tempo růstu EU-28 0,8 % a eurozóny (EZ-19) 0,6 % (viz tabulka 1). Nejvyšší růst v letech 2007 až 2017 podle tohoto měřítka byl z členských států zaznamenán na Maltě (průměrné roční tempo růstu 4,2 %), následovalo Irsko (4,1 %) a Polsko (3,3 %). Naopak v Řecku, Itálii, Chorvatsku a Portugalsku byl celkový vývoj reálného HDP během období let 2007 až 2017 záporný.

V roce 2017 připadala na Německo přibližně pětina HDP EU-28 vyjádřeného v PPS

Porovnání mezi zeměmi se často provádějí použitím standardů kupní síly (PPS), které upravují hodnoty tak, aby zohledňovaly rozdíly v cenové úrovni v jednotlivých zemích. Údaje uvedené na obrázku 2, na obrázku 3 a v tabulce 2 jsou vyjádřené v běžných cenách a neměly by se používat k porovnáním v čase z důvodu inflace a fluktuace směnných kurzů. V roce 2017 dosáhl HDP v EU-28 15,3 bilionu PPS (15 300 miliard) — poznamenáváme, že v případě EU-28 se 1 PPS rovná jednomu euru; HDP EU-28 vyjádřený v PPS byl tak vyšší než HDP Spojených států amerických během každého roku, který byl zahrnut do předkládané analýzy. Za povšimnutí stojí, že Čína mívala historicky nižší úroveň ekonomického výkonu než EU-28 i než Spojené státy, tato situace se však změnila v důsledku rychlé transformace a pokračující expanze čínské ekonomiky. Čínský HDP v PPS byl v roce 2013 poprvé vyšší, než byla úroveň zaznamenaná ve Spojených státech, a v roce 2015 dosáhl čínský ekonomický výkon úrovně, která byla vyšší, než jaká byla zaznamenána v EU-28 (a bylo tomu tak i v roce 2016 a 2017).

Obrázek 2: HDP v běžných tržních cenách, 2007–2017
(mld. PPS)
Zdroj: Eurostat (prc_ppp_ind) a Světová banka

Eurozóna (EZ-19) se na HDP EU-28 v roce 2017 podílela 70,7 % (měřeno v PPS), což je pokles oproti 72,6 % v roce 2007. V roce 2017 součet za pět největších ekonomik členských států EU (Německo, Francie, Spojené království, Itálie a Španělsko) představoval o něco více než dvě třetiny (66,8 %) HDP EU-28, což bylo o 1,8 procentního bodu méně, než kolik činil jejich podíl před deseti lety (v roce 2007).

V roce 2017 dosahoval HDP na obyvatele v celé EU-28 v průměru 29 900 EUR

Pro hodnocení životní úrovně se obvykle používá HDP na obyvatele, jinými slovy, upravený tak, aby zohledňoval velikost ekonomiky vyjádřené počtem obyvatel. V roce 2017 činil průměrný HDP na obyvatele za EU-28 (vyjádřený v běžných cenách) 29,9 tisíce EUR. Hodnoty vyjádřené v PPS byly upraveny o rozdíly v cenové úrovni v jednotlivých zemích. Relativní postavení jednotlivých zemí lze vyjádřit porovnáním s průměrem EU-28, jenž je stanoven jako roven 100 (viz tabulka 2). Na základě tohoto měřítka byla nejvyšší hodnota v rámci členských států EU zaznamenána v Lucembursku, kde HDP na obyvatele v PPS byl v roce 2017 přibližně 2,5krát vyšší než průměr EU-28 (což lze částečně vysvětlit významností přeshraničních pracovníků z Belgie, Francie a Německa). Na druhé straně v Bulharsku dosahoval HDP na obyvatele v PPS o něco méně než poloviny průměru EU-28.

Tabulka 2: HDP v běžných tržních cenách, 2006 a 2015–2017
Zdroj: Eurostat (prc_ppp_ind) a Světová banka

Ačkoli by se údaje v PPS v zásadě měly používat pro srovnání mezi zeměmi v jednotlivém roce a ne v průběhu času, vývoj těchto údajů během uplynulého desetiletí naznačuje, že došlo k jisté konvergenci v životní úrovni. Většina členských států, jež přistoupily k EU v roce 2004, 2007 či 2013, se v roce 2017 posunula z pozice poněkud pod průměrem EU-28 v roce 2007 na pozici, která se blíží průměru EU-28, a to i přes určité zhoršení během celosvětové finanční a hospodářské krize. Výjimkou bylo Slovinsko a Kypr; Slovinsko se v daném období o trochu více posunulo pod průměr EU-28, stejně jako Řecko a Portugalsko v rámci členských států EU-15 (viz obrázek 3). Kypr se přesunul z pozice nad průměrem EU-28 na pozici pod tímto průměrem, a stejně tomu bylo v případě Itálie a Španělska. Zatímco Irsko, Německo, Rakousko a Dánsko ještě výrazněji překročily průměr EU-28 (při porovnání stavu v roce 2017 s rokem 2007), několik dalších členských států EU-15, jmenovitě Lucembursko, Finsko, Nizozemsko, Spojené království, Švédsko a Francie, se v roce 2017 posunulo z pozice nad průměrem EU-28 v roce 2007 na pozici blížící se (ale stále ještě nad ním) průměru EU-28. Během téhož období nezaznamenaly Belgie a Chorvatsko vzhledem k průměru EU-28 žádnou změnu své úrovně HDP na obyvatele v PPS.

Obrázek 3: HDP na obyvatele v běžných tržních cenách, 2007 a 2017
(EU-28 = 100; na základě PPS na obyvatele)
Zdroj: Eurostat (prc_ppp_ind), OECD a Světová banka

Hrubá přidaná hodnota v EU podle ekonomické činnosti

Přibližně tři čtvrtiny celkové přidané hodnoty EU-28 v roce 2017 byly vytvořeny v sektoru služeb

Pokud jde o HDP z pohledu produkce, uvádí tabulka 3 přehled relativní významnosti deseti ekonomických činností (podle NACE Rev. 2) z hlediska jejich podílu na celkové hrubé přidané hodnotě v základních cenách. V období let 2007 až 2017 se podíl průmyslu na přidané hodnotě EU-28 snížil o 0,5 procentního bodu na 19,6 %, nicméně byl i nadále o něco větší než v případě obchodu, dopravy, ubytovacích a stravovacích služeb, jejichž podíl na celkové hrubé přidané hodnotě byl v roce 2007 a 2017 stejný (19,0 %). Oproti tomu podíl veřejné správy, vzdělávání a zdravotní péče vzrostl o 0,8 procentního bodu a v roce 2017 dosáhl 18,6 %. Na dalším místě v pořadí činností byly v roce 2017 – měřeno hrubou přidanou hodnotou – činnosti v oblasti nemovitostí (11,3 %) a dále následovaly profesní, vědecké a technické, administrativní a podpůrné služby (dále jen „služby pro podnikání“) (11,2 %, jejichž podíl se v období let 2007 až 2017 zvýšil o 1,0 bodu), stavebnictví (5,4 %, jehož podíl se za stejné období snížil o 1,0 bodu), informační a komunikační služby (5,0 %) a finanční a pojišťovací služby (4,9 %). Nejmenší podíl měly kulturní, zábavní a ostatní služby (3,5 %) a zemědělství, lesnictví a rybářství (1,6 %).

Tabulka 3: Hrubá přidaná hodnota v základních cenách, 2007 a 2017
(podíl na celkové hrubé přidané hodnotě v %)
Zdroj: Eurostat (nama_10_a10)

Podíl služeb na celkové hrubé přidané hodnotě EU-28 v roce 2017 činil 73,5 % ve srovnání se 71,9 % v roce 2007. Relativní významnost služeb byla obzvláště vysoká v Lucembursku, na Kypru, Maltě, ve Spojeném království, Řecku, Francii, Nizozemsku, Belgii, Dánsku a Portugalsku. Připadaly na ně nejméně tři čtvrtiny celkové přidané hodnoty. Naopak podíl služeb se blížil třem pětinám v České republice a Irsku.

Divergentní vývoj ekonomických činností v uplynulém desetiletí

Strukturální změna je do určité míry výsledkem takových jevů, jako jsou technologické změny, vývoj relativních cen, outsourcing a globalizace, často vedoucí k přesunu výrobních činností a některých služeb (těch, které lze poskytovat na dálku, jako jsou telefonická centra) do regionů s nižšími náklady práce, a to v rámci EU i mimo EU. Navíc některé činnosti byly obzvláště ovlivněny celosvětovou finanční a hospodářskou krizí a jejími následky. Průmysl zažil největší pokles v letech 2007 až 2009, přidaná hodnota v EU-28 poklesla celkem o 12,5 % (v objemovém vyjádření); průmyslová produkce EU-28 v období mezi rokem 2011 a 2013 poklesla o další 2,3 %, v roce 2014, 2015 a 2017 rostla poměrně rychlým tempem (s ročními přírůstky 2,7 % v roce 2014, 3,2 % v roce 2015 a 3,2 % v roce 2017) a pomalejším tempem (1,9 %) v roce 2016. Stavebnictví zaznamenalo nejhlubší a nejdelší pokles, jeho produkce mezi rokem 2007 a 2013 poklesla o 19,0 %, přičemž produkce klesala v každém roce tohoto období: přírůstek 1,3 % zaznamenaný u stavebnictví v roce 2014 byl prvním ročním růstem za sedm let, po kterém následoval růst ve výši 2,0 % v roce 2015, 1,5 % v roce 2016 a 4,2 % v roce 2017. Služby pro podnikání a obchod, doprava, ubytovací a stravovací služby rovněž zaznamenaly relativně velký pokles přidané hodnoty v roce 2009, a to –6,9 % a –5,9 %, v následujícím období až do roku 2017 však každý rok vykázaly kladnou roční míru změny (s výjimkou mírného poklesu ve výši 0,1 % v případě obchodu, dopravy, ubytovacích a stravovacích služeb v roce 2013). Po relativní stabilitě (žádná změna) v roce 2009 se produkce ze zemědělství, lesnictví a rybářství snížila o 3,6 % v roce 2010 a dále o 5,5 % v roce 2012; po růstu 3,7 %, 3,0 % a 1,5 % v letech 2013, 2014 a 2015 produkce ze zemědělství, lesnictví a rybářství v roce 2016 klesla o 1,1 %, načež v roce 2017 znovu stoupla o 1,0 %. Dvě z činností uvedených na obrázku 4 a 5 nezaznamenaly během sledovaného období roční pokles přidané hodnoty v žádném roce: činnosti v oblasti nemovitostí; veřejná správa, obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče.

V roce 2017 vykázaly všechny činnosti – s výjimkou zemědělství, lesnictví a rybářství – ve srovnání s rokem 2016 růst hrubé přidané hodnoty. K činnostem s nejsilnějším růstem patřily informační a komunikační služby (4,6 %), stavebnictví (4,2 %) a služby pro podnikání (4,1 %).

Obrázek 4: Vývojové trendy reálné hrubé přidané hodnoty, EU-28, 2007–2017
(2005 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10_a10)

Obrázek 5: Vývojové trendy reálné hrubé přidané hodnoty, EU-28, 2007–2017
(2005 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10_a10)

Produktivita práce

Aby se vyloučil vliv inflace, lze produktivitu práce na zaměstnanou osobu vypočítat použitím údajů upravených o cenové vlivy. Analýza produktivity práce na zaměstnanou osobu v reálném vyjádření (na základě změn zřetězených objemů) během desetiletého období od roku 2007 do roku 2017 vykazuje přírůstek u většiny ekonomických činností, přičemž nejvyšší růst produktivity byl zaznamenán u zemědělství, lesnictví a rybářství (celkem o 28,9 %), informačních a komunikačních služeb (20,0 %) a průmyslu (13,7 %) – viz obrázek 6. Poznámka: Přesné porovnání úrovně produktivity práce mezi činnostmi je možné analyzovat pouze pro referenční rok 2010 kvůli nesčitatelnosti zřetězených objemů. V roce 2010 byla nejvyšší úroveň produktivity práce pozorována u finančních a pojišťovacích služeb, těsně následovaly informační a komunikační služby a naopak zdaleka nejnižší úroveň byla zaznamenána v případě zemědělství, lesnictví a rybářství.

Obrázek 6: Reálná produktivita práce, EU-28, 2007, 2012 a 2017
(1 000 EUR na zaměstnanou osobu)
Zdroj: Eurostat (nama_10_a10) a (nama_10_a10e)

Další údaje o vývoji reálné produktivity práce měřené podle zaměstnaných osob nebo odpracovaných hodin jsou uvedeny v tabulce 4. Produktivita práce na zaměstnanou osobu se v reálném vyjádření zvýšila mezi roky 2007 a 2017 téměř ve všech členských státech EU; pokles zaznamenaly Lucembursko, Řecko a Finsko (údaje za Maltu nejsou k dispozici a Rakousko bylo beze změny). Produktivita práce na odpracovanou hodinu se ve stejném období let 2007 až 2017 zvýšila ve všech členských státech EU s výjimkou Lucemburska a Řecka (údaje za Maltu nejsou k dispozici). Pokud ponecháme stranou ty členské státy, u kterých došlo k přerušení řady, pak největší přírůstky (v procentním vyjádření) reálné produktivity práce podle obou těchto měřítek byly zaznamenány v Bulharsku, Lotyšsku, Litvě, na Slovensku, ve Španělsku a v České republice.

Tabulka 4: Reálná produktivita práce, 2007, 2012 a 2017
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp) a (nama_10_a10_e)

Výdaje na spotřebu

Z analýzy vývoje složek HDP z pohledu výdajů vyplývá, že výdaje na konečnou spotřebu v objemovém vyjádření v EU-28 v období let 2007 až 2017 vzrostly o 8,1 % (viz obrázek 7), a to i přes mírný pokles v roce 2009 a 2012. Výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí rostly poněkud rychleji, v období let 2007 až 2017 se zvýšily o 11,1 %. Tvorba hrubého kapitálu byla během téhož období poměrně nestálá: v roce 2009 došlo k rychlému poklesu a v období let 2010 až 2013 kolísala a poté do roku 2017 vykazovala vzestupný trend. Růst vývozu ve většině let převyšoval růst dovozu, s výjimkou roku 2009 a období let 2014–2016; během období let 2007 až 2017 se vývoz zvýšil celkem o 33,4 % a dovoz o 26,5 %.

Obrázek 7: Vývojové trendy reálných výdajů na spotřebu, tvorby hrubého kapitálu, vývozu a dovozu, EU-28, 2007–2017
(2005 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Výdaje na spotřebu domácností a neziskových institucí sloužících domácnostem po poklesu v roce 2009 znovu v roce 2010 vzrostly (o 0,8 % v objemovém vyjádření), v roce 2011 nevykázaly žádnou změnu (0,0 %), avšak v roce 2012 (–0,6 %) a v roce 2013 (–0,1 %) opět poklesly; v následujícíh čtyřech po sobě jdoucích letech se tyto výdaje zvyšovaly, vzrostly o 1,2 %, 2,1 %, 2,4 % a 1,9 %.

V roce 2010 se tempo růstu výdajů vládních institucí v objemovém vyjádření v EU-28 zpomalilo a tato míra změny zůstala mezi roky 2011 a 2013 relativně stabilní (v rozpětí od –0,1 % do 0,4 %), poté se navrátila k poněkud silnějšímu růst, a to o 1,1 % v roce 2014, 1,4 % v roce 2015, 1,6 % v roce 2016 a 1,0 % v roce 2017.

Investice

Tvorba hrubého fixního kapitálu EU-28 se přes přírůstek v roce 2011 (1,9 %) plně nezotavila z prudkého poklesu v roce 2009 (–11,8 %) a v roce 2012 a 2013 opět dosáhla záporné míry změny; během období let 2014 až 2017 však tvorba hrubého fixního kapitálu v EU-28 rostla, zvýšila se v příslušných letech o 2,8 %, 4,8 %, 2,9 % a 3,1 %.

Obrázek 8: Reálná roční míra změny ve výdajových složkách HDP, EU-28, 2007–2017
(%)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Podíl výdajů na spotřebu domácností a neziskových institucí sloužících domácnostem (v běžných cenách) na HDP EU-28 v roce 2017 dosáhl 55,7 %, podíl tvorby hrubého fixního kapitálu 20,5 % a podíl výdajů vládních institucí činil 20,1 % (viz obrázek 9).

Obrázek 9: Výdajové složky HDP v běžných tržních cenách, EU-28, 2017
(podíl na HDP v %)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp) nebo (tec00009), (tec00010), (tec00011) a (tec00110)

Míra investic vykazovala mezi členskými státy EU značnou variaci, což zřejmě do jisté míry odráží různý stupeň hospodářského rozvoje a rovněž dynamiku růstu v uplynulých letech (viz obrázek 10). Podíl tvorby hrubého fixního kapitálu (v běžných cenách) jako podíl na HDP v EU-28 v roce 2017 dosáhl 20,1 % a v eurozóně (EZ-19) 20,5 %. Nejvyšší byl ve Švédsku (24,9 %), České republice (24,7 %), Estonsku (23,7 %), Irsku a Rakousku (v obou zemích 23,5 %) a naopak nejnižší byl v Portugalsku (16,2 %) a Řecku (12,6 %).

Obrázek 10: Tvorba hrubého fixního kapitálu v běžných tržních cenách, 2017
(podíl na HDP v %)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Jak vyplývá z tabulky 5, převážná většina investic v EU-28 připadala na soukromý sektor: v roce 2017 se investice podniků a domácností podílely na HDP EU-28 17,9 % a investice veřejného sektoru 2,8 %. V relativním vyjádření mělo nejvyšší veřejné investice Maďarsko (6,6 % HDP) a Estonsko (4,8 %; údaje za rok 2016), investice podnikového sektoru byly nejvyšší v Irsku (27,2 %; údaje za rok 2016) a Švédsku (17,2 %) a investice domácností byly nejvyšší ve Finsku (6,5 %) a v Německu (6,0 %; údaje za rok 2016). Investice domácností (jako podíl na HDP) byly v roce 2016 výrazně nižší než v roce 2007 v Řecku, Irsku, na Kypru a ve Španělsku a výrazně vyšší v Rumunsku. Bulharsko, Litva a Německo byly jedinými dalšími členskými státy EU, které vykázaly přírůstek podílu investic domácností na HDP.

Tabulka 5: Investice v běžných tržních cenách, 2007, 2012 a 2017
(podíl na HDP v %)
Zdroj: Eurostat (nasa_10_ki)

Důchody

Analýza HDP v EU-28 z pohledu důchodů ukazuje, že rozdělení mezi výrobními faktory důchodů vyplývajících z procesu produkce dominovaly náhrady zaměstnancům, které se v roce 2017 podílely na HDP v běžných tržních cenách 47,3 %. Podíl hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu činil 40,8 % HDP, zatímco podíl daní z výroby a z dovozu snížených o dotace představoval 11,9 % (viz obrázek 11). Irsko mělo nejnižší podíl náhrad zaměstnancům na HDP (29,4 %), po něm následovalo Řecko (33,6 %) a Rumunsko (36,0 %), zatímco podíl 50,0 % a více byl zaznamenán ve čtyřech členských státech EU, včetně Lucemburska, Německa a Dánska, ale vůbec nejvyšší podíl (52,2 %) vykázala Francie. V případě Irska to však souvisí s dopady globalizace (v angličtině).

Obrázek 11: Rozdělení důchodů v běžných tržních cenách, 2017
(podíl na HDP v %)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Obrázek 12 (který také vychází z údajů v běžných tržních cenách) ukazuje, že se v roce 2011 či 2012 již příslušné důchodové agregáty zotavily z předchozích ztrát, ke kterým došlo během finanční a hospodářské krize. Náhrady zaměstnancům v EU-28 v roce 2009 poklesly o 2,8 %, ale v roce 2017 již byly o 18,1 % vyšší než příslušná úroveň zaznamenaná v roce 2008.

Hrubý provozní přebytek a smíšený důchod vykazovaly v EU-28 v roce 2008 pouze omezený růst, po kterém v roce 2009 následoval pokles o 8,2 %; v roce 2012 se tento důchodový agregát opět ocitl na podobné úrovni předkrizového vrcholu (v roce 2008) a v roce 2017 již tuto nejvyšší úroveň přesáhl o 14,3 %.

Pokles daní z výroby a z dovozu snížených o dotace začal v EU-28 již v roce 2008 (–3,1 %) a v roce 2009 se zrychlil (–9,2 %); také u těchto ztrát došlo do roku 2011 k více než zotavení a tento důchodový agregát v roce 2016 přesáhl předkrizovou nejvyšší úroveň (v roce 2007) o 20,4 %%.

Obrázek 12: Vývoj důchodů v běžných tržních cenách, EU-28, 2007–2017
(2007 = 100)
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp)

Spotřeba domácností

Výdaje na spotřebu domácností se v přibližně dvou třetinách (19) členských států EU v roce 2017 podílely alespoň na polovině HDP (v běžných tržních cenách). Tento podíl byl nejvyšší na Kypru (67,7 %), v Řecku (66,6 %), Litvě (63,8 %), Portugalsku (63,1 %) a ve Spojeném království (63,0 %). Naopak nejnižší byl v Lucembursku (28,6 %), které však nicméně mělo zdaleka nejvyšší průměrné výdaje na spotřebu domácností na obyvatele (21 700 PPS) — viz tabulka 6 — a to i po úpravě o rozdíly v cenové úrovni v jednotlivých členských státech.

Tabulka 6: Výdaje na spotřebu domácností, 2007, 2012 a 2017
Zdroj: Eurostat (nama_10_gdp) a (nama_10_pc)

Kromě Lucemburska byly průměrné výdaje na spotřebu domácností na obyvatele v roce 2017 také relativně vysoké ve Spojeném království (19 800 PPS), v Rakousku (19 100 PPS) a Německu (18 900 PPS). Naproti tomu byly Maďarsko a Bulharsko jedinými členskými státy EU, které vykázaly průměrné výdaje na spotřebu domácností na obyvatele nižší než 10 000 PPS.

Analýza reálného vývoje průměrných výdajů na spotřebu na obyvatele v eurech (na základě zřetězeného objemového indexu) v období let 2012 až 2017 ukazuje, že nejrychlejší růst byl zaznamenán v pobaltských členských státech a Rumunsku. Rakousko bylo jediným členským státem EU, který vykázal pokles výdajů na spotřebu domácností, a to v průměru o 0,2 % ročně během sledovaného období, a Řecko nevykázalo žádnou změnu.

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

National accounts and GDP: tables and figures (v angličtině)

Zdroje údajů

Evropský systém národních a regionálních účtů (ESA) poskytuje metodiku pro národní účty v EU. Aktuální verze ESA 2010 (v angličtině) byla přijata v květnu 2013 a uplatňuje se od září 2014. Je zcela v souladu s celosvětově platnými pokyny pro národní účty SNA 2008 (v angličtině).

HDP a hlavní složky

Hlavní agregáty národních účtů se sestavují z údajů za institucionální jednotky, jmenovitě nefinanční podniky, finanční instituce, vládní instituce, domácnosti a neziskové instituce sloužící domácnostem.

Údaje v oblasti národních účtů obsahují informace o složkách HDP, zaměstnanosti, agregátech konečné spotřeby a úsporách. Řada těchto proměnných se vypočítává na roční a měsíční bázi.

HDP je základním měřítkem národních účtů, je souhrnným vyjádřením ekonomického postavení země (nebo regionu). Lze ho vypočítat pomocí různých metod: výrobní metody; výdajové metody a důchodové metody.

Analýza HDP na obyvatele vylučuje vliv absolutní velikosti populace, což usnadňuje porovnávání mezi jednotlivými zeměmi. HDP na obyvatele je obecným ekonomickým ukazatelem životní úrovně. Místo používání tržních směnných kurzů je možné údaje o HDP v národních měnách přepočítat na standard kupní síly (PPS) použitím parit kupní síly (PPP), které odrážejí kupní sílu každé měny; tím dojde k vyloučení rozdílů v úrovních cen v jednotlivých zemích. Objemový index HDP na obyvatele v PPS se vyjadřuje ve vztahu k průměru EU-28 (stanovený na 100). Pokud je index určité země vyšší/nižší než 100, pak je úroveň HDP na obyvatele této země nad/pod průměrem EU-28. Tento index je určen především pro porovnání mezi zeměmi a ne pro časová porovnání.

Výpočet ročního tempa růstu HDP pomocí zřetězených objemových indexů (reálné změny) slouží k porovnání dynamiky hospodářského rozvoje v čase a mezi ekonomikami různých velikostí bez ohledu na úroveň cen.

Doplňující údaje

Ekonomickou produkci lze také analyzovat podle činností: na nejagregovanější úrovni je stanoveno deset okruhů NACE: zemědělství, lesnictví a rybářství; průmysl; stavebnictví; obchod, doprava, ubytovací a stravovací služby; informační a komunikační služby; peněžnictví a pojišťovnictví; činnosti v oblasti nemovitostí; odborné, vědecké, technické, administrativní a podpůrné služby; veřejná správa, obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče; kulturní, zábavní, rekreační a ostatní služby a činnosti domácností a činnosti exteritoriálních organizací a orgánů.

Analýzu produkce podle činností v čase lze usnadnit použitím objemového měření (reálné změny), tj. deflováním hodnoty produkce, aby se odstranil dopad změn cen; každá činnost se defluje individuálně, aby se zohlednily změny cen souvisejících produktů.

Další sada údajů národních účtů se používá v souvislosti s analýzami konkurenceschopnosti, jmenovitě ukazatele týkající se produktivity pracovní síly, jako jsou míry produktivity práce. Míry produktivity vyjádřené v PPS jsou užitečné zejména při porovnávání mezi zeměmi. HDP na zaměstnanou osobu slouží k získání celkového obrazu o produktivitě národních hospodářství. Je však nutné mít na paměti, že tato míra závisí na struktuře celkové zaměstnanosti. Může být například snížena změnou plného pracovního úvazku na částečný pracovní úvazek. HDP na odpracovanou hodinu poskytuje jasnější obrázek o produktivitě, jelikož míra zaměstnanosti na zkrácený pracovní úvazek se mezi zeměmi a činnostmi výrazně liší.

Roční informace o výdajích domácností jsou dostupné z národních účtů sestavených makroekonomickou metodou. Alternativním zdrojem analýzy výdajů domácností je šetření rodinných účtů (HBS): tyto informace jsou získávány na základě deníku, do kterých domácnosti zapisují svá vydání, a jsou mnohem podrobnější, pokud jde o pokrytí výrobků a služeb i typy socioekonomických analýz, které jsou k dispozici. HBS se provádí a zveřejňuje pouze jednou za pět let – posledním sledovaným rokem, za který jsou v současnosti údaje k dispozici, je rok 2015, nicméně stále ještě nejsou k dispozici údaje za všechny členské státy EU.

Kontext

Evropské orgány, vlády, centrální banky a další hospodářské a sociální instituce ve veřejném a soukromém sektoru potřebují srovnatelné a spolehlivé statistiky, o které se mohou opírat při rozhodování. Národní účty lze použít pro různé typy analýz a hodnocení. Použití mezinárodně přijatých pojetí a definic umožňuje provádět analýzy jednotlivých hospodářství, například vzájemné závislosti ekonomik členských států EU, nebo porovnání mezi EU a zeměmi, které nejsou členy EU.

Konjunkturální analýza a analýza makroekonomické politiky

Jedno z hlavních užití údajů národních účtů je spojeno s potřebou podpořit rozhodování o evropské hospodářské politice a dosahování cílů hospodářské a měnové unie (HMU) konjunkturálními statistikami vysoké kvality, které umožní monitorování makroekonomického vývoje a vyvození doporučení ohledně makroekonomické politiky. Například jedním ze základních a dlouhodobých účelů, k nimž použití národních účtů slouží, je výpočet tempa růstu hospodářství, jednoduše řečeno růstu HDP. Základní údaje národních účtů slouží zejména k vypracování a monitorování makroekonomických politik, zatímco podrobné údaje národních účtů lze rovněž použít při vypracování sektorových či odvětvových politik, zejména na základě analýzy input-output tabulek.

Jedním z hlavních uživatelů národních účtů je od roku 1999 od počátku HMU Evropská centrální banka (ECB). Strategie ECB pro posuzování rizika ohrožujícího cenovou stabilitu se zakládá na dvou analytických perspektivách, kterým se říká „dva pilíře“: ekonomické analýze a měnové analýze. Dochází k hodnocení velkého počtu měnových a finančních ukazatelů ve vztahu k jiným relevantním údajům, které umožňují provádět kombinovanou měnovou, finanční a ekonomickou analýzu, patří sem například hlavní agregáty národních účtů. Měnové a finanční ukazatele lze tímto způsobem analyzovat v kontextu zbývající části ekonomiky.

Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti monitoruje hospodářský vývoj. EU má zavedený roční cyklus koordinace hospodářských politik, který se nazývá evropský semestr. Evropská komise provádí každoročně podrobnou analýzu plánů rozpočtových, makroekonomických a strukturálních reforem členských států EU a vydává doporučení pro jednotlivé země pro příštích 12–18 měsíců.

Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti také čtyřikrát ročně (na podzim, v zimě, na jaře a v létě) vypracovává makroekonomické prognózy (v angličtině) Evropské komise, které jsou koordinované s ročním cyklem evropského semestru. Tyto prognózy zahrnují všechny členské státy EU za účelem odvození prognózy pro eurozónu a EU a zahrnují i výhledy pro kandidátské země a některé země, které nejsou členy EU.

Analýza veřejných financí prostřednictvím národních účtů je další z dlouhodobě zavedených použití těchto statistik. V rámci EU bylo vyvinuto specifické uplatnění, pokud jde o kritéria konvergence pro HMU, z nichž dvě se týkají přímo veřejných financí. Tato kritéria byla vymezena podle údajů z národních účtů, jmenovitě vládního schodku a vládního dluhu v poměru k HDP. Další informace jsou uvedeny v článku o vládní finanční statistice.

Regionální, strukturální a sektorální politiky

Údaje evropských národních a regionálních účtů slouží kromě analýzy konjunkturální politiky a makroekonomické politiky i pro účely jiných politik, zejména v souvislosti s regionálními, strukturálními a sektorálními otázkami.

Přidělování výdajů v rámci strukturálních fondů vychází částečně z regionálních účtů. Regionální statistiky se navíc používají pro posuzování ex post výsledků regionální politiky a politiky soudržnosti.

Podporování vyššího růstu a zvýšení počtu pracovních příležitostí je strategickou prioritou EU i členských států a je součástí strategie Evropa 2020 (v angličtině). Na podporu těchto strategických priorit jsou ve všech sektorech ekonomiky EU realizovány společné politiky, zatímco členské státy zavádějí své vlastní národní strukturální reformy (v angličtině).

Evropská komise provádí ekonomické analýzy, které přispívají k rozvoji společné zemědělské politiky (SZP) tím, že hodnotí účinnost rozličných mechanismů podpory a předkládají dlouhodobý výhled. Patří sem výzkum, analýzy a posouzení dopadů týkající se témat souvisejících se zemědělstvím a hospodářstvím venkova v EU a v nečlenských zemích, přičemž se využívá souhrnný zemědělský účet.

Stanovení cílů, referenční srovnávání a příspěvky

Politiky v rámci EU stále častěji stanoví střednědobé či dlouhodobé cíle, ať už závazné či ne. Pro některé z nich se používá jako referenční jmenovatel úroveň HDP, například se stanoví cíl pro výdaje na výzkum a vývoj, které by měly dosáhnout 3,00 % HDP (což je jeden z cílů strategie Evropa 2020).

Národní účty se také používají pro určení zdrojů EU, přičemž základní pravidla jsou stanovena rozhodnutím Rady. Celková částka vlastních zdrojů potřebných k financování rozpočtu EU je stanovena jako rozdíl celkových výdajů a ostatních příjmů a maximální výše vlastních zdrojů je vázána na hrubý národní důchod EU.

Údaje národních účtů se kromě použití pro stanovení rozpočtových příspěvků v rámci EU také používají pro stanovení příspěvků jiným mezinárodním organizacím, jako je Organizace spojených národů (OSN). Příspěvky do rozpočtu OSN jsou založeny na hrubém národním důchodu s celou řadou úprav a omezení.

Analytici a prognostici

Rovněž analytici a výzkumní pracovníci široce využívají národní účty při posuzování hospodářské situace a rozvoje. Sociální partneři, jako jsou zástupci podnikatelů (například oborová sdružení) nebo zástupci pracujících (například odbory), rovněž používají národní účty, a to za účelem analýzy vývoje, který má dopad na pracovněprávní vztahy. Národní účty dále slouží výzkumným pracovníkům a analytikům ke konjunkturálním analýzám a k analýzám dlouhodobých hospodářských cyklů a jejich souvislosti s hospodářským, politickým či technologickým rozvojem.