Statistika migrace a migrující populace

Přejít na: navigace , hledání


Extrakce údajů z databáze: březen 2018.

Plánovaná aktualizace článku: červenec 2019.

Anglická verze je aktuálnější.

Zaujalo nás
V roce 2016 imigrovaly do EU 2 miliony občanů zemí, které nejsou členy EU.
V roce 2016 udělily členské státy EU občanství téměř 1 milionu osob.

Immigrants, 2016

V tomto článku je představena statistika Evropské unie (EU) týkající se mezinárodní migrace (toků), počtu obyvatel, pokud jde o státní příslušníky a cizí státní příslušníky („stavy“), a údaje týkající se nabývání státního občanství. Migraci ovlivňuje kombinace hospodářských, environmentálních, politických a sociálních faktorů: ať již v zemi původu migranta (faktory vedoucí k odchodu) nebo v zemi určení (faktory motivující k příchodu). Má se za to, že relativní hospodářská prosperita a politická stabilita EU byla v minulosti pro přistěhovalce velkým lákadlem.

V zemích určení lze mezinárodní migrace využít jako nástroje řešení konkrétních nedostatků na trhu práce. Migrace sama o sobě však téměř jistě nezvrátí aktuální trend stárnutí populace, který se projevuje v mnoha oblastech EU.


Celý článek

Migrační toky: 2 miliony přistěhovalců ze zemí mimo EU

Během roku 2016 se do některého z členských států EU-28 přistěhovalo celkem 4,3 milionu osob a nejméně 3,0 milionu emigrantů z některého z členských států EU odešlo. Tato celková čísla však nezachycují migrační toky do a z EU celkově, protože zahrnují rovněž migraci mezi jednotlivými členskými státy EU.

Odhaduje se, že z těchto 4,3 milionu přistěhovalců za rok 2016 představovali 2,0 milionu státní příslušníci třetích zemí, 1,3 milionu osoby se státním občanstvím jiného členského státu EU, než byl stát, do nějž se přistěhovali, asi 929 000 bylo lidí, kteří se přestěhovali do členského státu EU, jehož občanství již měli (například vracející se státní příslušníci nebo státní příslušníci narození v zahraničí), a asi 16 000 osob bez státní příslušnosti.

Tabulka 1: Přistěhování podle státního občanství, 2016
Zdroj: Eurostat (migr_imm1ctz)

Německo: největší počet přistěhovalců a emigrantů

Nejvyšší počet přistěhovalců v roce 2016 vykázalo Německo (1 029,9 tisíce), za ním následuje Spojené království (589,0 tisíce), Španělsko (414,7 tisíce), Francie (378,1 tisíce) a Itálie (300,8 tisíce). Nejvyšší počet emigrantů v roce 2016 zaznamenalo rovněž Německo (533,8 tisíce), za ním následuje Spojené království (340,4 tisíce), Španělsko (327,3 tisíce), Francie (309,8 tisíce), Polsko (236,4 tisíce) a Rumunsko (207,6 tisíce). Celkem 21 členských států EU hlásí za rok 2016 vyšší míru přistěhování než vystěhování, avšak v Bulharsku, Chorvatsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, Portugalsku a Rumunsku počet vystěhovaných osob překročil počet přistěhovalců.

V poměru k počtu rezidentského obyvatelstva zaznamenalo v roce 2016 nejvyšší míru přistěhovalectví Lucembursko (39 přistěhovalců na 1 000 osob), po něm následovala Malta (38 přistěhovalců na 1 000 osob) – viz obrázek 1. Nejvyšší míru vystěhování v roce 2016 hlásilo Lucembursko (23 vystěhovalců na 1 000 osob), Malta, Litva a Kypr (u všech 18 vystěhovalců na 1 000 osob) a Irsko (13 vystěhovalců na 1 000 osob).

Obrázek 1: Přistěhovalci, 2016
(na 1 000 obyvatel)
Zdroj: Eurostat (migr_imm1ctz) a (migr_pop1ctz)

Nejvyšší podíl přistěhovalých státních příslušníků v Rumunsku, nejnižší v Lucembursku

Relativní podíl státních příslušníků daného státu mezi přistěhovalci, jinými slovy přistěhovalců se státním občanstvím členského státu EU, do kterého se přistěhovali, v rámci celkového počtu přistěhovalců byl v roce 2016 nejvyšší v Rumunsku (87 % všech přistěhovalců), Litvě (71 %), Lotyšsku (59 %), Maďarsku (56 %), Chorvatsku (55 %) a na Slovensku (53 %). To byly jediné členské státy EU, které vykázaly, že přistěhovalectví jejich státních příslušníků představovalo více než polovinu celkového počtu přistěhovalců – viz obrázek 2. Naopak v Lucembursku přistěhovalectví jeho státních příslušníků nepředstavovalo v roce 2016 více než 6 % z celkového počtu přistěhovalců.

Obrázek 2: Rozložení přistěhovalců podle státního občanství, 2016
(% všech přistěhovalců)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)

Informace o státním občanství se často používají ke studiu přistěhovalců, kteří jsou původem cizinci. Nicméně vzhledem k tomu, že státní občanství se může v průběhu života změnit, je užitečné analyzovat rovněž informace podle země narození. Relativní podíl přistěhovalců narozených v dané zemi na celkovém počtu přistěhovalců byl největší v Rumunsku (66 % všech přistěhovalců), dále pak v Polsku (58 %) a Litvě (57 %). Naopak Lucembursko a Rakousko vykázaly poměrně malý podíl přistěhovalců narozených v dané zemi, a sice méně než 6 % všech přistěhovalců v roce 2016.

Tabulka 2: Přistěhování podle země narození, 2016
Zdroj: Eurostat (migr_imm3ctb)

Polovina přistěhovalců byla mladší 28 let

Pokud jde o rozčlenění přistěhovalců do členských států EU podle pohlaví, v roce 2016 lehce převažovali muži nad ženami (55 % muži, 45 % ženy). Nejvyšší podíl přistěhovalců – mužů hlásí Slovinsko (63 %); naopak nejvyšší podíl žen mezi přistěhovalci je hlášen z Francie (51 %).

Obrázek 3: Přistěhovalci podle pohlaví, 2016
(% všech přistěhovalců)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)

Osoby, jež se v roce 2016 přistěhovaly do členských států EU, byly v průměru o mnoho mladší než celková rezidentská populace cílové země. K 1. lednu 2017 činil věkový medián celkové populace EU-28 42,9 let, zatímco v roce 2016 činil věkový medián přistěhovalců do EU-28 27,9 let.

Obrázek 4: Věkové rozložení přistěhovalců podle státního občanství, EU, 2016
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)

Předchozí místo pobytu: v roce 2016 se do EU přistěhovalo 2,4 milionu osob

V roce 2016 se do EU-28 přistěhovalo odhadem 2,4 milionu osob ze třetích zemí. Kromě toho se 1,8 milionu lidí, kteří dříve pobývali v jednom členském státě EU, přemístilo do jiného členského státu.

V rámci analýzy podle předchozího místa pobytu vykázalo největší podíl přistěhovalců z jiných členských států EU Lucembursko (93 všech přistěhovalců v roce 2016), následovalo Slovensko (80 %) a Rumunsko (74 %); relativně malý podíl hlásilo Švédsko (24 % všech přistěhovalců) a také Itálie (25 %) – viz tabulka 3.

Tabulka 3: Přistěhování podle předchozí země pobytu, 2016
Zdroj: Eurostat (migr_imm5prv)

Migrující populace: v EU žije téměř 22 milionů občanů třetích zemí

Ke dni 1. ledna 2017 činil počet osob pobývajících v některém z členských států EU, které měly státní občanství některé třetí země, 21,6 milionu, což představuje 4,2 % obyvatel EU-28. Kromě toho žilo ke dni 1. ledna 2017 v členských státech EU 16,9 milionu osob, které měly státní občanství jiného členského státu EU.

Pokud jde o zemi narození, ke dni 1. ledna 2017 žilo v některém z členských států EU 36,9 milionu osob narozených mimo EU-28 a 20,4 milionu osob, které se narodily v jiném členském státě EU, než je členský stát, ve kterém pobývaly. Pouze v Maďarsku, Irsku, Lucembursku, na Slovensku a Kypru byl počet osob narozených v jiných členských státech EU vyšší než počet osob narozených mimo státy EU-28.

Tabulka 4: Obyvatelstvo narozené v zahraničí podle země narození, 1. ledna 2017
Zdroj: Eurostat (migr_pop3ctb)

Největší podíl cizinců na obyvatelstvu v Lucembursku, nejnižší v Polsku

Nejvyšší počet cizích státních příslušníků žijících v členských státech EU ke dni 1. ledna 2017 v absolutních číslech byl zjištěn v Německu (9,2 milionu osob), Spojeném království (6,1 milionu), Itálii (5,0 milionu), Francii (4,6 milionu) a Španělsku (4,4 milionu). V těchto pěti členských státech žilo 76 % všech cizích státních příslušníků žijících ve všech členských státech EU. Podíl obyvatel těchto pěti členských států na celkovém počtu obyvatel v EU-28 činil v téže době 63 %.

Členským státem EU s poměrně nejvyšším počtem cizích státních příslušníků žijících na jeho území bylo Lucembursko, kde jejich podíl činil 48 % celkové populace. Velký podíl cizích státních příslušníků (10 % rezidentského obyvatelstva nebo více) byl zjištěn také na Kypru, v Rakousku, Estonsku, Lotyšsku, Belgii, Irsku, na Maltě a v Německu. Naopak cizí státní příslušníci představovali méně než 1 % obyvatel v Polsku a v Rumunsku (v obou zemích 0,6 %) a v Litvě (0,7 %).

Obrázek 5: Podíl cizích státních příslušníků v rezidentském obyvatelstvu, 1. ledna 2017
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)

Ve většině členských států pocházeli cizí státní příslušníci ze zemí mimo EU

Belgie, Irsko, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Slovensko a Spojené království byly v roce 2016 jedinými členskými státy EU, v nichž byli cizí státní příslušníci převážně občany jiného členského státu. To znamená, že ve většině členských států EU pocházela většina cizích státních příslušníků ze zemí mimo EU (viz tabulka 5). V případě Lotyšska a Estonska je podíl občanů třetích zemí obzvláště vysoký vzhledem k vysokému počtu uznaných neobčanů (zejména občanů bývalého Sovětského svazu, kteří jsou trvalými rezidenty těchto zemí, avšak nenabyli žádného jiného občanství).

Tabulka 5: Cizí státní příslušníci podle skupin státního občanství, 1. ledna 2017
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)

Tabulka 6 obsahuje přehled pěti hlavních skupin cizích státních příslušníků a státních příslušníků narozených v zahraničí a žijících v jednotlivých členských státech EU a ESVO (pokud jsou pro ně k dispozici údaje).

Tabulka 6: Nejčastější země státního občanství a narození cizích státních příslušníků / státních příslušníků narozených v zahraničí, 1. ledna 2017
(v absolutních číslech a jako procentní podíl celkového počtu cizích státních příslušníků / státních příslušníků narozených v zahraničí)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz) a (migr_pop3ctb)

Pěti největšími skupinami cizích státních příslušníků z EU žijících v jiných členských státech EU byli v roce 2017 Rumuni, Poláci, Italové, Portugalci a Němci (viz obrázek 6).


Obrázek 6: Počet občanů EU, kteří jsou osobami s místem obvyklého pobytu ve zbytku EU ke dni 1. ledna 2017
(v milionech)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)

Cizí státní příslušníci jsou mladší než domácí

Z analýzy věkové struktury obyvatelstva vyplývá, že v celé EU-28 byli cizí státní příslušníci v průměru mladší než domácí. Rozčlenění cizinců podle věku ukazuje, že ve srovnání s místním obyvatelstvem je u nich silněji zastoupena věková skupina relativně mladých dospělých osob v produktivním věku. K 1. lednu 2017 činil věkový medián státních příslušníků EU-28 44 let, zatímco věkový medián cizích státních příslušníků žijících v EU činil 36 let.

Obrázek 7: Věková struktura státních příslušníků a cizích státních příslušníků, EU-28, 1. ledna 2017
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_pop2ctz)

Nabytí občanství: v roce 2016 udělily členské státy EU občanství téměř 1 milionu osob

V roce 2016 získalo občanství některého členského státu EU 994 800 osob, což odpovídá nárůstu ve výši 18 % v porovnání s rokem 2015.

Obrázek 8: Počet osob, jež nabyly státní občanství členského státu EU, EU-28, 2009–2016
(v tisících)
Zdroj: Eurostat (migr_acq)

V roce 2016 získalo nejvíce osob občanství v Itálii, a to 201 600 (což je 20 % celkového počtu v EU-28). Na následujících místech v žebříčku, pokud jde o nabývání občanství, byly Španělsko (150,9 tisíce), Spojené království (149,4 tisíce), Francie (119,2 tisíce) a Německo (112,8 tisíce).

Tabulka 7: Osoby, jež nabyly státní občanství vykazující země, 2016
Zdroj: Eurostat (migr_acq)

V absolutních číslech došlo k největšímu nárůstu ve srovnání s rokem 2015 ve Španělsku, jelikož španělské občanství získalo o 36 600 občanů více, následuje Spojené království (31,4 tisíce), Itálie (23 600), Řecko (19 300) a Švédsko (12 300). Naopak k největšímu poklesu v absolutních číslech došlo v Irsku (irské občanství získalo o 3 500 osob méně než v roce 2015) a Polsku (300).

Nejvyšší míru naturalizace mělo Chorvatsko, Švédsko a Portugalsko

Jedním z běžně používaných ukazatelů je „míra naturalizace“, která je zde definována jako poměr mezi celkovým počtem udělených státních občanství a počtem cizích státních příslušníků na začátku téhož roku. Nejvyšší míru naturalizace mělo mezi členskými státy EU v roce 2016 Chorvatsko (9,7 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků), po němž následují Švédsko (7,9) a Portugalsko (6,5 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků).

Obrázek 9: Míra naturalizace, 2016
(na 100 cizích státních příslušníků)
Zdroj: Eurostat (migr_acq) a (migr_pop1ctz)

Hlavními příjemci byli občané Maroka, Albánie a Indie

Pokud jde o původní občanství, stejně jako v předchozích letech tvořili největší skupinu občané Maroka (101 300, tj. 10,2 % všech udělených občanství), následovali občané Albánie (67 500, nebo 6,8 %), Indie (41 700, nebo 4,2 %), Pákistánu (32 900, nebo 3,3 %) a Turecka (32 800, nebo 3,3 %). Ve srovnání s rokem 2015 se počet občanů Maroka, kteří získali občanství některého členského státu EU, zvýšil o 17,7 %. Většina marockých žadatelů získala státní občanství ve Španělsku (37 %), Itálii (35 %) nebo Francii (18 %), zatímco většina albánských žadatelů získala státní občanství v Itálii (55 %) nebo v Řecku (42 %). Velká většina indických žadatelů (59 %) získala britské občanství, zhruba polovina pákistánských žadatelů získala britské občanství (51 %) a polovina tureckých žadatelů získala německé občanství (50 %).

15 % byli bývalí občané jiného členského státu EU

V roce 2016 nabylo státní občanství EU přibližně 863 300 občanů třetích zemí pobývajících v některém členském státě EU, což představuje 19 % nárůst ve srovnání s rokem 2015. Občané třetích zemí jako takoví představovali 87 % všech osob, které nabyly občanství některého členského státu EU v roce 2016. Tito noví občané EU-28 pocházeli zejména z Afriky 30 % celkového počtu nabytých státních občanství), Asie (21 %), evropských zemí mimo EU-28 (20 %) a Severní a Jižní Ameriky (15 %).

Počet občanů členských států EU, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU, činil 120 200 osob, tj. 12,1 % celkového počtu. V absolutních číslech patří mezi hlavní skupiny občanů EU-28, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU, Rumuni, kteří se stali občany Itálie (13,0 tisíce osob) nebo Německa (3,8 tisíce osob), Poláci, kteří se stali občany Německa (6,7 tisíce osob) nebo Spojeného království (4,4 tisíce osob), Italové, kteří se stali občany Německa (3,6 tisíce osob) nebo Spojeného království (1,3 tisíce osob), Bulhaři, kteří se stali občany Německa (1,7 tisíce osob) nebo Spojeného království (1,2 tisíce osob), Britové, kteří se stali občany Německa (2,7 tisíce osob) nebo Švédska (1,0 tisíce osob), a Portugalci, kteří se stali občany Francie (2,6 tisíce osob) nebo Lucemburska (1,1 tisíce osob).

V Lucembursku a Maďarsku byla většina nových občanství udělena občanům jiného členského státu EU. V případě Lucemburska připadal největší podíl na portugalské občany, za kterými následovali francouzští, italští, němečtí a belgičtí občané, zatímco v Maďarsku byli státními příslušníky EU, kteří získali jeho občanství, téměř výlučně Rumuni.

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Vystěhování je fenomén, který lze těžko změřit; je těžší spočítat osoby, které zemi opouštějí, než osoby, které do země přijíždějí. Analýza údajů členských států EU týkajících se vystěhování a přistěhování z roku 2016 (zrcadlové statistiky) potvrdila, že tomu tak je v mnoha zemích. Z toho důvodu se tento článek soustředí na údaje o přistěhovalectví.

Eurostat vytváří statistiky týkající se řady témat souvisejících s mezinárodními migračními toky, počtem cizích státních příslušníků v jednotlivých státech a nabytím státního občanství. Údaje se shromažďují každoročně a Eurostatu je poskytují národní statistické úřady členských států EU.

Základ pro sběr údajů

Od roku 2008 se sběr údajů o migraci, státním občanství a azylu zakládá na nařízení (ES) č. 862/2007; analýza a složení skupin států EU, ESVO a kandidátských zemí k 1. lednu referenčního roku jsou uvedeny v prováděcím nařízení (EU) č. 351/2010. V tomto nařízení je definován základní soubor statistik týkajících se mezinárodních migračních toků, počtu cizích státních příslušníků v jednotlivých členských státech, nabytí státního občanství, povolení k pobytu, azylu a opatření proti nedovolenému vstupu a pobytu. Ačkoli mohou členské státy EU nadále používat jakékoli vhodné dostupné údaje v souladu s vnitrostátními postupy, statistiky shromažďované podle uvedeného nařízení musí vycházet ze společných definic a konceptů. Většina členských států EU své statistiky zakládá na zdrojích administrativních údajů, jako jsou evidence obyvatelstva, evidence cizích státních příslušníků, evidence povolení k pobytu nebo pracovních povolení, evidence zdravotního pojištění a daňová evidence. Některé země používají k tvorbě statistik migrace zrcadlové statistiky, výběrová zjišťování nebo metody odhadu. Očekává se, že díky provádění tohoto nařízení se zlepší dostupnost a srovnatelnost statistik migrace a občanství.

Údaje o nabytí občanství se většinou čerpají ze správních systémů. Očekává se, že díky provádění tohoto nařízení se zlepší dostupnost a srovnatelnost statistik migrace a občanství.

Jak je uvedeno v čl. 2 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení (ES) č. 862/2007, jsou vyčísleni přistěhovalci, kteří pobývají (nebo se očekává, že budou pobývat) na území některého členského státu EU po dobu nejméně 12 měsíců, stejně jako vystěhovalci, kteří pobývají v zahraničí déle než 12 měsíců. Proto se údaje shromážděné Eurostatem týkají migrace po dobu 12 měsíců nebo déle: mezi migranty tedy patří lidé, kteří se přesunuli na dobu jednoho roku nebo déle, jakož i osoby, které se přesunuly trvale.

Zaměříme-li se na definici věku u migračních toků, je třeba mít na paměti, že údaje z roku 2016 zachycují dosažený věk respondentů nebo věk na konci referenčního roku, a to ve všech členských státech EU s výjimkou Irska, Řecka, Rakouska, Malty, Rumunska, Slovinska a Spojeného království (v těchto zemích údaje o stáří uvádějí dosažený věk respondenta nebo věk dosažený v den posledních narozenin).

Členské státy a země ESVO podle zahrnutí/nezahrnutí žadatelů o azyl a uprchlíků do údajů o obyvatelstvu hlášených Eurostatu v rámci jednotného demografického sběru údajů (Unified Demographic data collection), referenční rok 2016

Zahrnuto Nezahrnuto
Žadatelé o azyl s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Spojené království, Norsko, Švýcarsko Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko
Uprchlíci s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko

Poznámka: Norsko (zahrnuti nejsou žadatelé o azyl a uprchlíci bez povolení k pobytu)


Členské státy a země ESVO podle zahrnutí/nezahrnutí žadatelů o azyl a uprchlíků do údajů o migraci hlášených Eurostatu v rámci jednotného demografického sběru údajů (Unified Demographic data collection), referenční rok 2016

Migrace pro rok 2016 Zahrnuto Nezahrnuto
Žadatelé o azyl s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Spojené království, Švýcarsko, Norsko Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Irsko, Chorvatsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko
Uprchlíci s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko Kypr

Poznámka: Norsko (zahrnuti nejsou žadatelé o azyl a uprchlíci bez povolení k pobytu); Irsko (zahrnuti nejsou uprchlíci, kteří nežijí v soukromé domácnosti)

'Uprchlíkem' se neoznačují pouze osoby, kterým byl udělen status uprchlíka (podle definice v čl. 2 písm. e) směrnice 2011/95/ES ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967), nýbrž také osoby, kterým byla poskytnuta doplňková ochrana (podle definice v čl. 2 písm. g) směrnice 2011/95/ES), a osoby, na které se vztahuje rozhodnutí o povolení k pobytu z humanitárních důvodů podle vnitrostátního práva upravujícího mezinárodní ochranu.

Žadatel o azyl: první žádosti o azyl se v jednotlivých zemích liší a nejsou spojeny s žádnou lhůtou. Proto může žadatel požádat o azyl poprvé v jedné zemi a poté znovu jako žadatel, který předkládá žádost poprvé, v jakékoli jiné zemi. Pokud žadatel o azyl podá po jakékoli době znovu žádost v téže zemi, není již považován za žadatele, který podává žádost poprvé.

Údaje o nabývání státního občanství shromažďuje Eurostat podle ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 862/2007, které zní: „Členské státy předkládají Komisi (Eurostatu) statistiky o počtech (...) osob, které mají své místo obvyklého pobytu na území členského státu a v období referenčního roku získaly státní občanství tohoto členského státu (...), a to v členění podle (...) dřívějšího státního občanství dotčených osob a podle toho, zda osoby byly dříve bez státní příslušnosti.“

Zaměříme-li se na definici věku u nabytí státního občanství, je třeba mít na paměti, že údaje z roku 2015 zachycují dosažený věk respondentů nebo věk na konci referenčního roku, a to ve všech členských státech s výjimkou Německa, Irska, Rakouska, Litvy, Malty, Rumunska, Slovinska a Spojeného království (v těchto zemích údaje o stáří uvádějí dosažený věk respondenta nebo věk dosažený v den posledních narozenin).

Ukazatel „míra naturalizace“ by se měl používat obezřetně, neboť čitatel zahrnuje všechny způsoby nabytí státního občanství, a nikoli pouze naturalizace způsobilých pobývajících cizinců, a jmenovatel zahrnuje všechny cizince, a nikoli jen ty cizince, kteří jsou způsobilí pro naturalizaci.

Kontext

Občané členských států EU mají svobodu cestování a volného pohybu v rámci vnitřních hranic EU. Migrační politiky EU ve vztahu k občanům třetích zemí se čím dál více zabývají tím, jak přitáhnout přistěhovalce s konkrétním profilem. Často je tomu tak ve snaze zaplnit na trhu práce nedostatek určitých kvalifikací. Výběr může být proveden na základě jazykových schopností, pracovních zkušeností, vzdělání a věku. Zaměstnavatelé si mohou pracovníky vybírat rovněž tak, aby měli migranti při příjezdu do země určení již zaměstnání.

Kromě podpory náboru pracovních sil se politika přistěhovalectví často zaměřuje na dvě oblasti: předcházení ilegální migraci a nezákonnému zaměstnávání migrantů, kteří nemají pracovní povolení, a podporu integrace přistěhovalců do společnosti. EU zajistila značné finanční prostředky na boj proti převaděčství a obchodu s lidmi.

Mezi nejdůležitější právní předpisy, které EU přijala v oblasti přistěhovalectví, patří:

V rámci Evropské komise je za záležitosti týkající se evropské migrační politiky odpovědné Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci. V roce 2005 Evropská komise opět zahájila prostřednictvím Zelené knihy o přístupu EU k řízení ekonomické migrace (KOM(2004) 811 v konečném znění) debatu o potřebě společných pravidel pro přijímání ekonomických migrantů. Výsledkem bylo na konci roku 2005 přijetí Plánu politiky v oblasti legální migrace (KOM(2005) 669 v konečném znění). V červenci 2006 přijala Evropská komise sdělení o prioritách boje proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí (KOM(2006) 402 v konečném znění), které se snaží zajistit rovnováhu mezi bezpečností a základními právy jednotlivců během všech fází procesu ilegálního přistěhovalectví. V září 2007 Evropská komise představila třetí výroční zprávu o migraci a integraci (KOM(2007) 512 v konečném znění). Sdělení, které Evropská komise přijala v říjnu 2008, kladlo důraz na význam posílení globálního přístupu k migraci: větší koordinaci a soudržnost s využitím synergií (KOM(2008) 611 v konečném znění), jakožto aspekt zahraniční a rozvojové politiky. Stockholmský program, který schválily hlavy států a vlád EU v prosinci 2009, stanovil na období 2010 až 2014 rámec a soubor zásad aktuálního rozvoje evropských politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí; ústředním bodem tohoto programu jsou otázky migrace. Evropská komise schválila ve snaze provést změny, na nichž se zástupci států dohodli, v roce 2010 Akční plán provádění Stockholmského programu – Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům (KOM(2010) 171 v konečném znění).

V květnu 2013 zveřejnila Evropská komise „Zprávu o občanství EU pro rok 2013“ (COM(2013) 269 final). Tato zpráva konstatovala, že občanství EU přináší nová práva a příležitosti. Právem, které si občané nejvíce spojují s občanstvím EU, je právo volně se pohybovat a pobývat v EU. Vzhledem k moderním technologiím a jednodušším možnostem cestování volný pohyb Evropanům umožňuje rozšířit své obzory za hranice své země, na kratší či delší dobu svou zemi opustit, přijít do určité země EU a stěhovat se mezi zeměmi EU a vlastní zemí za účelem práce, studia nebo odborné přípravy, cestovat obchodně či za odpočinkem nebo nakupovat v zahraničí. Volný pohyb rozšiřuje sociální a kulturní vztahy v EU a vytváří mezi občany EU užší vazby. Mimoto přináší vzájemné hospodářské výhody pro podniky a spotřebitele, a to i pro ty, kteří zůstávají doma, jelikož se soustavně odstraňují vnitřní překážky.

Evropská komise představila dne 13. května 2015 evropský program pro migraci (COM(2015) 240 final), který uvádí bezprostřední opatření, která mají být přijata v reakci na krizovou situaci ve Středomoří, jakož i opatření, která mají být přijata v nadcházejících letech za účelem lepšího řízení migrace ve všech jejích aspektech.

V dubnu 2017 byla zveřejněna výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2016) (v angličtině) Evropské migrační sítě (v angličtině). Tato zpráva přináší přehled nejdůležitějšího právního a politického vývoje probíhajícího v EU jako celku i v jednotlivých zemích. Jedná se o komplexní dokument, který se zabývá všemi aspekty migrační a azylové politiky Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci (v angličtině) a agentur EU.

Legislativní dokumenty – evropský program pro migraci (v angličtině)

Materiály pro tisk – evropský program pro migraci (v angličtině)

Přímý přístup
Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Právní předpisy
Vizualizace
Externí odkazy





Migration and migrant population data
Immigration (migr_immi)
Immigration by age and sex (migr_imm8) (v angličtině)
Immigration by five year age group, sex, and citizenship (migr_imm1ctz) (v angličtině)
Immigration by five year age group, sex and country of birth (migr_imm3ctb) (v angličtině)
Immigration by age , sex and broad group of citizenship (migr_imm2ctz) (v angličtině)
Immigration by age, sex and broad group of country of birth (migr_imm4ctb) (v angličtině)
Immigration by sex, citizenship and broad group of country of birth (migr_imm6ctz) (v angličtině)
Immigration by sex, country of birth and broad group of citizenship (migr_imm7ctb) (v angličtině)
Immigration by five year age group, sex, and country of previous residence (migr_imm5prv) (v angličtině)
Immigration by age, sex and broad group of country of birth (migr_imm9ctz) (v angličtině)
Immigration by age group, sex and level of human development of the country of birth (migr_imm10ctb) (v angličtině)
Immigration by age group, sex and level of human development of the country of previous residence (migr_imm11prv) (v angličtině)
Emigration (migr_emi)
Emigration by age and sex (migr_emi2) (v angličtině)

title=Emigration by five year age group, sex and citizenship (migr_emi1ctz)}::}

Emigration by five year age group, sex and country of birth (migr_emi4ctb) (v angličtině)
Emigration by five year age group, sex, and country of next usual residence (migr_emi3nxt) (v angličtině)
Acquisition and loss of citizenship (migr_acqn)
Acquisition of citizenship by sex, age group and former citizenship (migr_acq) (v angličtině)
Residents who acquired citizenship as a share of residents non-citizens by former citizenship and sex(%) (migr_acqs) (v angličtině)
Acquisition of citizenship by sex, age group and level of human development of former citizenship (migr_acq1ctz) (v angličtině)
Loss of citizenship by sex and new citizenship (migr_lct) (v angličtině)
Population (demo_pop)
Population on 1 January by age, sex and broad group of citizenship (migr_pop2ctz) (v angličtině)
Population on 1 January by age group, sex and citizenship (migr_pop1ctz) (v angličtině)
Population on 1 January by age group, sex and country of birth (migr_pop3ctb) (v angličtině)
Population on 1 January by age, sex and broad group of country of birth (migr_pop4ctb) (v angličtině)
Population on 1 January by sex, citizenship and broad group of country of birth (migr_pop5ctz) (v angličtině)
Population on 1 January by sex, country of birth and broad group of citizenship (migr_pop6ctb) (v angličtině)
Population on 1 January by age group, sex and level of human development of the country of citizenship (migr_pop7ctz) (v angličtině)
Population on 1 January by age group, sex and level of human development of the country of birth (migr_pop8ctb) (v angličtině)
EU and EFTA citizens who are usual residents in another EU/EFTA country as of 1 January (migr_pop9ctz) (v angličtině)