Vládní finanční statistika

Přejít na: navigace , hledání


Extrakce údajů z databáze: 23. dubna 2018.

Plánovaná aktualizace článku: říjen 2019.

Anglická verze je aktuálnější.

Zaujalo nás


V EU-28 se poměr vládního schodku k HDP snížil z –1,6 % v roce 2016 na –1,0 % v roce 2017.

V EU-28 se poměr vládního dluhu k HDP snížil z 83,3 % na konci roku 2016 na 81,6 % na konci roku 2017.

Poměr vládního dluhu k HDP se na konci roku 2017 pohyboval od 9,0 % v Estonsku po 178,6 % v Řecku.

General government debt, 2017

Tento článek analyzuje, jak se vyvíjely klíčové vládní finanční statistiky v Evropské unii (EU) a eurozóně (EZ-19). Konkrétně pojednává o veřejných schodcích vládních institucí, hrubém dluhu, celkových příjmech a celkových výdajích vládních institucí a rovněž o daních a sociálních příspěvcích, které jsou hlavními zdroji vládních příjmů.

Celý článek


Úvod

Vládní finanční statistiky jsou velmi důležitými ukazateli pro posouzení zdraví ekonomiky členských států EU. V kontextu podmínek Paktu o stabilitě a růstu EU se členské státy zavázaly udržovat své schodky a dluh pod určitou hranicí: vládní schodek členského státu nesmí překročit 3 % jeho hrubého domácího produktu (HDP) a vládní dluh nesmí překročit 60 % HDP. Pokud členský stát nesplňuje tyto limity, přistoupí se k tzv. postupu při nadměrném schodku. Tento postup zahrnuje několik kroků – včetně možnosti sankcí – s cílem podnítit dotyčný členský stát k přijetí příslušných nápravných opatření. Tytéž limity pro schodek a dluh jsou rovněž kritérii pro hospodářskou a měnovou unii (HMU), a tudíž pro vstup do eurozóny. Při poslední revizi integrovaných hlavních směrů hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti (revidovaných jako součást strategie Evropa 2020: strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění) byl navíc mezi integrované hlavní směry zahrnut hlavní směr zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí.

V roce 2017 se vládní schodek (čisté výpůjčky konsolidovaného sektoru vládních institucí, jako podíl na HDP) jak EU-28, tak eurozóny (EZ-19) ve srovnání s rokem 2016 snížil. Také poměr dluhu vládních institucí k HDP klesl.

Přebytek/deficit veřejných financí

V EU-28 se poměr vládního schodku k HDP snížil z –1,6 % v roce 2016 na –1,0 % v roce 2017 a v EZ-19 klesl z –1,5 % na –0,9 %. 12 členských států EU – Malta (+3,9 %), Kypr (+1,8 %), Česká republika (+1,6 %), Lucembursko (+1,5 %), Švédsko a Německo (obě země +1,3 %), Nizozemsko (+1,1 %), Dánsko (+1,0 %), Bulharsko (+0,9 %), Řecko a Chorvatsko (obě země +0,8 %) a Litva (+0,5 %) – zaznamenalo v roce 2017 vládní přebytky.

Slovinsko zaznamenalo saldo veřejných financí ve výši 0,0 % HDP.

V roce 2017 zaznamenalo 13 členských států EU, jmenovitě Estonsko, Irsko, Lotyšsko, Finsko, Rakousko, Belgie, Slovensko, Polsko, Spojené království, Maďarsko, Itálie, Francie a Rumunsko, schodky, které byly nižší nebo dosáhly 3,0 % HDP. Nejnižší vládní schodky (jako procento z HDP) byly zaznamenány v Estonsku a Irsku (obě země –0,3 %), v Lotyšsku (–0,5 %) a ve Finsku (–0,6 %).

Dva členské státy měly schodky, které byly vyšší nebo dosáhly 3 % HDP: Španělsko (–3,1 %) a Portugalsko (–3,0 %) (viz obrázek 1).

Obrázek 1: Veřejné saldo, 2016 a 2017
(čisté půjčky nebo čisté výpůjčky sektoru vládních institucí, % HDP)
Zdroj: Eurostat (tec00127)


V případě Španělska vykázané schodky (v poměru k HDP) překročily 3,0 % ve všech třech předchozích letech, tedy za celé sledované období zobrazené v tabulce 1, i když schodky vykazují klesající tendenci.

Tabulka 1: Veřejné saldo a dluh vládních institucí, 2014–2017
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (tec00127) a (tsdde410)


Saldo veřejných financí (v poměru k HDP) se v roce 2017 v porovnání s rokem 2016 ve 24 členských státech EU zlepšilo, přičemž největšího zlepšení salda (více než 2 procentní body HDP) dosáhla Malta (+2,9 procentního bodu HDP) a Slovinsko (+2,0 procentního bodu HDP). V Dánsku a Chorvatsku se schodek zaznamenaný v roce 2016 změnil v roce 2017 v přebytek. Bulharsko, Kypr, Česká republika, Německo, Řecko, Litva, Malta, Nizozemsko a Švédsko zaznamenaly v roce 2017 vyšší přebytek než v roce 2016. Lotyšsko zaznamenalo v roce 2016 přebytek a v roce 2017 schodek. Slovinsko zaznamenalo v roce 2016 schodek a v roce 2017 dosáhlo vyrovnaného rozpočtu. Maďarsko a Portugalsko zaznamenaly v roce 2017 větší schodek než v roce 2016, zatímco v Estonsku se poměr schodku k HDP mezi lety 2016 a 2017 nezměnil.

Vládní dluh

V EU-28 se poměr vládního dluhu k HDP snížil z 83,3 % na konci roku 2016 na 81,6 % na konci roku 2017, zatímco v EZ-19 klesl z 89,0 % na 86,7 % (viz obrázek 2).

Celkem 15 členských států EU vykázalo ke konci roku 2017 poměr dluhu nad 60 % HDP: nejvyšší byl zaznamenán v Řecku (178,6 %), následovaly Itálie (131,8 %), Portugalsko (125,7 %), Belgie (103,1 %) a Španělsko (98,3 %). Nejnižší poměr vládního dluhu k HDP byl zaznamenán v Estonsku (9,0 %), Lucembursku (23,0 %), Bulharsku (25,4 %), České republice (34,6 %), Rumunsku (35,0 %) a Dánsku (36,4 %).

Obrázek 2: Dluh vládních institucí, 2016 a 2017
(konsolidovaný hrubý dluh vládních institucí, % HDP)
Zdroj: Eurostat (tsdde410)


Poměr vládního dluhu k HDP ke konci roku 2017 vzrostl ve srovnání s koncem roku 2016 ve dvou členských státech EU, zatímco v 26 členských státech tento poměr klesl, zejména pak na Kypru (–9,1 procentního bodu HDP), Maltě (–5,4 procentního bodu HDP), v Rakousku (–5,1 procentního bodu HDP) a Nizozemsku (–5,0 procentního bodu). Přírůstky poměru dluhu k HDP od konce roku 2016 do konce roku 2017 byly zjištěny v Lucembursku (2,2 procentního bodu) a Francii (0,4 procentního bodu).

Vládní příjmy a výdaje

Význam sektoru vládních institucí v hospodářství lze měřit podílem celkových příjmů a výdajů vládních institucí na HDP v procentech. V EU-28 dosáhly v roce 2017 celkové vládní příjmy 44,9 % HDP (nárůst ze 44,7 % v roce 2016) a výdaje 45,8 % HDP (pokles ze 46,3 % v roce 2016). V EZ-19 dosáhly v roce 2017 celkové výdaje vládních institucí 47,1 % HDP (pokles ze 47,6 % v roce 2016) a celkové příjmy 46,2 % HDP (nárůst ze 46,1 % v roce 2016) — viz obrázek 3.

Obrázek 3: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2007–2017
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


Podíl celkových výdajů EU-28 a EZ-19 na HDP v procentech v letech 2007 až 2009 prudce vzrostl a v roce 2009 dosáhl 50,1 % HDP v EU-28 a 50,7 % HDP v EZ-19. Celkové výdaje jako podíl HDP v obou oblastech v letech 2009 až 2011 klesly, v roce 2012 se zvýšily a do roku 2017 následně klesaly, s výjimkou toho, že souhrnné údaje za EZ-19 se od roku 2012 do roku 2013 nezměnily.

V absolutním vyjádření se celkové výdaje vládních institucí v období od roku 2007 do roku 2017 pomalým tempem zvyšovaly, a to jak v EU-28, tak v EZ-19 (s výjimkou mírného poklesu v EZ-19 v období let 2010 až 2011; viz obrázek 4). Celkové výdaje v EU-28 (v mld. EUR) se v letech 2015 a 2016 snížily zejména v důsledku vlivu měny (pokles hodnoty britské libry šterlinků). Příjmy v EU-28 i EZ-19 rostly poněkud rychleji než výdaje v období let 2009 až 2017, což vedlo ke snížení schodku.

Obrázek 4: Vývoj celkových výdajů a celkových příjmů, 2007–2017
(mld. EUR)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


Zatímco v EU-28 se výdaje vládních institucí v letech 2009 až 2017 celkově zvýšily o 857 mld. EUR, příjmy vládních institucí v EU-28 se zvýšily o 1 525 mld. EUR. V letech 2016 a 2017 se výdaje vládních institucí zvýšily o 118 mld. EUR, zatímco příjmy vládních institucí se zvýšily o 213 mld. EUR. V EZ-19 se výdaje vládních institucí během období let 2009 až 2017 zvýšily o 544 mld. EUR a příjmy o 1 026 mld. EUR.

Úroveň výdajů a příjmů vládních institucí se v jednotlivých členských státech EU značně liší (viz obrázek 5). V roce 2017 měly z členských států EU nejvyšší úroveň výdajů a příjmů vládních institucí dohromady jako podíl na HDP (převyšující 100 %) Francie, Finsko, Dánsko a Belgie; Norsko rovněž zaznamenalo míru přesahující 100 %. Deset členských států – Irsko, Rumunsko, Litva, Bulharsko, Lotyšsko, Malta, Kypr, Španělsko, Česká republika a Slovensko – vykázalo v roce 2017 relativně nízký kombinovaný poměr (méně než 80 % HDP).

Obrázek 5: Vládní příjmy a výdaje, 2017
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


V EU-28 jsou hlavními položkami celkových příjmů vládních institucí daně a čisté sociální příspěvky (viz obrázek 6). Daně se v roce 2017 podílely 59,8 % na celkových příjmech v EU-28 a 56,6 % v EZ-19 a čisté sociální příspěvky představovaly 29,7 % celkových příjmů v EU-28 a 33,1 % v EZ-19. Tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití a platby za netržní produkci („prodej/poplatky“ a tvorba kapitálu ve vlastní režii) se podílely 6,8 % na celkových příjmech v EU-28 a stejným podílem na celkových příjmech v EZ-19. Důchod z vlastnictví (hlavně úroky, dividendy a renta) činil 1,7 % celkových příjmů v EU-28 a 1,5 % v EZ-19.

Obrázek 6: Skladba celkových příjmů, 2017
(% z celkových příjmů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


V jednotlivých členských státech EU byla relativní významnost jednotlivých kategorií příjmů značně rozdílná. Daně se například podílely v roce 2017 na Slovensku a v České republice na vládních příjmech méně než 50 %, ale v Dánsku se na celkových příjmech vládních institucí podílely 87,6 % a 81,5 % ve Švédsku. Čisté sociální příspěvky představovaly nejvyšší podíl na celkových příjmech v Litvě a na Slovensku (v obou zemích 37,5 % celkových příjmů v roce 2017), v České republice a Německu (v obou zemích 37,2 %) a nejnižší podíl na celkových příjmech v Dánsku (1,7 %). Nejvyšší podíl na důchodu z vlastnictví byl zaznamenán v Norsku (22,1 %) (viz obrázek 7).

Obrázek 7: Hlavní položky vládních příjmů, 2017
(% z celkových příjmů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


Největší poměrná část vládních výdajů EU-28 v roce 2017 se týkala přerozdělení důchodů v podobě peněžitých nebo naturálních sociálních transferů (viz obrázek 8 a 9). Sociální transfery (sociální dávky a naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce) tvořily 45,1 % celkových výdajů v EU-28 a 47,9 % v EZ-19. Na náhrady zaměstnancům připadlo 21,7 % vládních výdajů v EU-28 a 20,9 % v EZ-19. Mezispotřeba představovala 12,6 % celkových výdajů v EU-28 a 10,9 % celkových výdajů v EZ-19. Důchod z vlastnictví výdajový – jehož převážnou většinu tvoří platby úroků – se na vládních výdajích v EU-28 podílel 4,3 % a v EZ-19 4,2 %. Na tvorbu hrubého fixního kapitálu (především investic) připadlo 6,0 % celkových výdajů v EU-28 a 5,5 % v EZ-19.

Obrázek 8: Skladba celkových výdajů, 2017
(% z celkových výdajů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


Obrázek 9: Hlavní položky vládních výdajů, 2017
(% z celkových výdajů)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


Hlavními druhy vládních příjmů jsou běžné daně z důchodů, jmění a jiné, daně z výroby a z dovozu a čisté sociální příspěvky. V roce 2017 v EU-28 dosáhly daně z výroby a z dovozu ekvivalentu 13,4 % HDP, běžné daně z důchodů, jmění a jiné 13,2 % HDP a čisté sociální příspěvky 13,3 % HDP. Relativní podíl příjmů z daní z výroby a z dovozu na HDP se v EU-28 během období let 2009–2014 zvyšoval, přičemž tento podíl v poměru k HDP vzrostl o 1,0 procentního bodu (viz obrázek 10). V letech 2014 až 2017 zůstaly daně z výroby a z dovozu v poměru k HDP beze změny. Běžné daně z důchodů, jmění a jiné dosáhly – v poměru k HDP – nejnižší úrovně 12,1 % HDP v roce 2010, a poté se zvyšovaly až na 13,2 % HDP v roce 2017. Čisté sociální příspěvky zůstaly v letech 2012 až 2014 v EU-28 téměř beze změny na úrovni 13,3 % HDP, v roce 2015 klesly na 13,1 % HDP a v roce 2016 opět dosáhly 13,3 % HDP. V letech 2016 až 2017 zůstaly čisté sociální příspěvky v poměru k HDP beze změny.

Obrázek 10: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, EU-28, 2007–2017
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


Struktura příjmů z daní vykazovala v roce 2017 mezi členskými státy EU značnou variaci (viz obrázek 11). Podle očekávání ty členské státy, které vykazovaly relativně vysoké úrovně výdajů, byly zpravidla i zeměmi, které také vybraly pro vládní instituce více daní (jako podíl na HDP). Například v roce 2017 byl nejvyšší podíl výnosů na HDP z hlavních kategorií daní a sociálních příspěvků zaznamenán ve Francii (48,0 %), za ní následovalo s dalším nejvyšším podílem Dánsko (47,0 %). Ve čtyřech členských státech (Irsko, Rumunsko, Bulharsko a Litva) byl podíl HDP u těchto příjmů nižší než 30 %.

Obrázek 11: Hlavní kategorie daní a sociálních příspěvků, 2017
(% HDP)
Zdroj: Eurostat (gov_10a_main)


Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Podle podmínek postupu při nadměrném schodku mají členské státy EU povinnost každoročně poskytovat Evropské komisi statistické údaje o svém vládním schodku a dluhu, a to přede dnem 1. dubna a 1. října. Kromě toho Eurostat shromažďuje podrobnější údaje o vládní finanční statistice na základě programu předávání údajů (v angličtině), v rámci kterého se předávají údaje národních účtů. Hlavní souhrny za vládní instituce jsou poskytovány Eurostatu dvakrát ročně, zatímco statistiky týkající se funkcí vládních institucí (COFOG) by měly být předány do jednoho roku po skončení sledovaného období a statistiky týkající se podrobného členění příjmů z daní a sociálních příspěvků by měly být předány do devíti měsíců po skončení sledovaného období. Čtvrtletní nefinanční a finanční účty, jakož i čtvrtletní hrubý veřejný dluh se poskytují čtyřikrát ročně.

Údaje popisované v tomto článku odpovídají zhruba hlavním ukazatelům sektoru vládních institucí, jež jsou sestavovány na bázi národních účtů (ESA 2010).

Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými výdaji – včetně kapitálových výdajů (zejména tvorby hrubého fixního kapitálu) – se rovná čistým půjčkám / čistým výpůjčkám sektoru vládních institucí, což je také jedna z vyrovnávacích položek nefinančních účtů vládních institucí.

Vymezení sektoru vládních institucí

Sektor vládních institucí zahrnuje institucionální jednotky, které jsou netržními výrobci, jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu a které jsou financovány z povinných plateb jednotek patřících do jiných sektorů, a rovněž institucionální jednotky, které se převážně zabývají přerozdělováním národního důchodu a bohatství (ESA 2010, odstavec 2.111). Sektor vládních institucí je rozdělen do čtyř subsektorů: ústřední vládní instituce, (případně) národní vládní instituce, místní vládní instituce a (případně) fondy sociálního zabezpečení.

Definice hlavních ukazatelů

Veřejným saldem se rozumí čisté výpůjčky / čisté půjčky sektoru vládních institucí oznámené v rámci postupu při nadměrném schodku a vyjadřuje se ve vztahu k HDP. Podle Protokolu o postupu při nadměrném schodku se veřejným dluhem rozumí hrubé závazky v oběživu a vkladech, dluhových cenných papírech a půjčkách v jejich nominální hodnotě nesplacené na konci roku a konsolidované.

Hlavní příjmy vládních institucí zahrnují daně, sociální příspěvky, příjmy z prodeje a důchod z vlastnictví. Jsou vymezeny v ESA 2010 odkazem na seznam kategorií: tržní produkce, produkce pro vlastní konečné užití, platby za netržní produkci, daně z výroby a z dovozu, ostatní dotace na výrobu, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, čisté sociální příspěvky, ostatní běžné příjmy a kapitálové transfery.

Hlavními výdajovými položkami jsou náhrady zaměstnancům (vládních institucí), sociální dávky (sociální dávky a naturální sociální transfery pro tržní produkci nakoupenou vládními institucemi), úroky z veřejného dluhu, dotace a tvorba hrubého fixního kapitálu. Celkové výdaje vládních institucí jsou vymezeny v ESA 2010 odkazem na seznam kategorií: mezispotřeba, tvorba hrubého kapitálu, náhrady zaměstnancům, ostatní daně z výroby, dotace, důchod z vlastnictví, běžné daně z důchodů, jmění a jiné, sociální dávky jiné než naturální sociální transfery, naturální sociální transfery – nakoupená tržní produkce, ostatní běžné transfery, úpravy o změny penzijních nároků, kapitálové transfery a transakce s nevyráběnými aktivy.

Údaje za sektor vládních institucí vykazované pro hlavní souhrny za vládní instituce v rámci ESA 2010 musí být pro určité transakce národních účtů konsolidovány, což znamená, že se specifické transakce mezi institucionálními jednotkami v sektoru vládních institucí – důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery – odstraní nebo zruší. Údaje za subsektory by měly být v případě těchto transakcí konsolidovány v rámci jednotlivých subsektorů, avšak nikoli mezi subsektory. Údaje na úrovni sektoru by se tudíž měly rovnat součtu údajů za subsektor, kromě položek důchod z vlastnictví, ostatní běžné transfery a kapitálové transfery, které se konsolidují. Pro tyto položky a v důsledku toho pro celkové příjmy a celkové výdaje by měl součet za subsektory převýšit hodnotu za sektor.

Daně a sociální příspěvky odpovídají příjmům, které jsou vybírány (v penězích nebo v naturáliích) ústředními, národními a místními vládními institucemi a fondy sociálního zabezpečení. Tyto odvody (kterým se obvykle říká daně) jsou uspořádány do těchto tří hlavních vymezených oblastí:

  • daně z důchodů, jmění a jiné včetně všech povinných jednostranných plateb, které pravidelně vybírají vládní instituce z důchodů a jmění podniků a domácností;
  • daně z výroby a z dovozu včetně všech povinných jednostranných plateb, které vybírají vládní instituce ve vztahu k výrobě a dovozu zboží a služeb, k zaměstnávání pracovních sil, k vlastnictví nebo užívání půdy, budov nebo jiných aktiv používaných při výrobě;
  • čisté sociální příspěvky včetně všech skutečných sociálních příspěvků zaměstnavatelů a domácností, imputovaných sociálních příspěvků, jež představují protipoložku k sociálním dávkám, které zaměstnavatelé platí přímo, a rovněž dvou dalších imputovaných položek (doplňkové sociální příspěvky domácností a poplatky za služby programu sociálního pojištění).

Kontext

Mnoho evropských vlád se v důsledku globální finanční a hospodářské krize v letech 2007–2008 muselo potýkat z řadou závažných problémů. Hlavní obavy se týkaly schopnosti státní správy v členských státech financovat svůj dluh, přijmout nezbytné kroky, které zajistí, že budou mít své veřejné výdaje pod kontrolou, a současně budou usilovat o podporu hospodářského růstu.

Pakt o stabilitě a růstu by měl zajišťovat obecnou synchronizaci hospodářského vývoje v EU, a především v zemích eurozóny. Jeho účelem je také zabraňovat členským státům EU přijímat politická opatření, která by příliš zvýhodňovala jejich vlastní hospodářství na úkor ostatních států EU. Pro Pakt o stabilitě a růstu platí dvě klíčové zásady: jmenovitě že schodek (plánovaný nebo skutečný) nesmí překročit 3 % HDP a že poměr dluhu k HDP by neměl přesahovat (nebo by měl klesat k) 60 %. V roce 2011 došlo k podstatnému posílení Paktu o stabilitě a růstu a stejně tak obecně správy ekonomických záležitostí EU.

Členské státy EU každoročně předkládají Evropské komisi podrobné informace o svých hospodářských politikách a stavu svých veřejných financí. Země eurozóny tyto informace poskytují v rámci stabilizačních programů a ostatní členské státy v podobě konvergenčních programů. Evropská komise posuzuje, zda jsou tyto politiky v souladu s dohodnutými hospodářskými, sociálními a environmentálními cíli, a může se rozhodnout vydat varování, pokud se domnívá, že schodek nadměrně roste. Tato akce může vést k tomu, že Rada dospěje k závěru, že existuje nadměrný schodek a že je nezbytné stanovit lhůtu pro jeho nápravu.

Přímý přístup
Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Právní předpisy
Vizualizace
Externí odkazy







Government finance statistics (EDP and ESA2010) (t_gov_gfs10)


Government finance statistics (EDP and ESA2010) (gov_gfs10)
Government contingent liabilities and potential obligations (gov_cl)