Produkce a dovoz energie

Přejít na: navigace , hledání


Extrakce údajů z databáze: červenec 2018.

Plánovaná aktualizace článku: prosinec 2019.

Zaujalo nás
Produkce primární energie v EU byla v roce 2016 o 15 % nižší než o deset let dříve.
V roce 2016 bylo hlavním dodavatelem ropy, zemního plynu a tuhých paliv do EU Rusko.

Development of the production of primary energy (by fuel type), EU-28, 2006-2016


Závislost Evropské unie (EU) na dovozu energie, zejména ropy a v poslední době i zemního plynu, je důvodem, proč se politiky zaměřují na řešení otázky bezpečnosti dodávek energie. Tento článek se zabývá otázkami produkce primární energie v EU a zvyšující se závislosti EU na dovozu energie z nečlenských zemí v důsledku schodku mezi produkcí a spotřebou. Skutečností je, že v roce 2016 více než polovina (53,6 %) hrubé domácí spotřeby energie EU-28 pocházela z dovezených zdrojů.

Celý článek

Produkce primární energie se v letech 2006 až 2016 snížila

Produkce primární energie v EU-28 dosáhla v roce 2016 celkem 755 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe) – viz tabulka 1. To bylo o 1,6 % méně než v předešlém roce a pokračovala tak obecně sestupná tendence, k níž za poslední roky dochází, přičemž výjimkou byl rok 2010, kdy se produkce po relativně výrazném poklesu produkce energie v roce 2009, k němuž došlo v době celosvětové finanční a hospodářské krize, zvýšila. Ze srovnání za delší období vyplývá, že produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2016 o 14,7 % nižší než o deset let dříve. Obecně sestupnou tendenci produkce primární energie v EU-28 lze alespoň částečně přičíst vyčerpávání surovin a/nebo názoru producentů, kteří považují využívání omezených zdrojů za neekonomické.

Z členských států EU dosahovala v roce 2016 nejvyšší úrovně produkce primární energie Francie, a to 17,3 % z celkového objemu EU-28, následovalo Spojené království (15,8 %) a Německo (15,3 %). Ve srovnání s předchozím desetiletím byl nejvýraznější změnou pokles podílu Spojeného království o 5,1 procentního bodu a Dánska o 1,3 procentního bodu a nárůst podílu Francie o 2,1 procentního bodu a Itálie o 1,1 procentního bodu; relativní podíly ostatních členských států se nelišily o více než +/–1,0 procentního bodu. Kromě Spojeného království a Dánska byly jedinými dalšími členskými státy, jejichž podíly v uvedeném období poklesly, Nizozemsko, Německo, Řecko, Česká republika a Litva.

V absolutním vyjádření byl nárůst úrovně produkce primární energie během jedenáctiletého období do roku 2016 zaznamenán v 15 členských státech EU-28. Největší přírůstek produkce byl zaznamenán v Itálii (nárůst o 3,7 Mtoe), následovalo Španělsko (2,8 Mtoe), Irsko (2,5 Mtoe), Rakousko (2,4 Mtoe) a Švédsko (2,3 Mtoe). Naopak produkce primární energie ve Spojeném království poklesla až o 66,0 Mtoe a Německo (–22,8 Mtoe), Nizozemsko (–15,3 Mtoe), Dánsko (–14,4 Mtoe) a Polsko (–10,4 Mtoe) rovněž vykázaly pokles přesahující 10 Mtoe.

Tabulka 1: Produkce energie, 2006 a 2016
(miliony tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a)

Produkce primární energie v EU-28 byla v roce 2016 rozložena na řadu různých energetických zdrojů, z nichž nejdůležitějším, pokud jde o její podíl, byla jaderná energie (28,7 % z celkové produkce). Význam jaderné energie byl obzvláště vysoký ve Francii, kde na ni připadalo téměř 80 % národní produkce primární energie; v Belgii se podílela přesně třemi čtvrtinami a na Slovensku více než třemi pětinami (62,3 %); jinde byl podíl jaderné energie na primární produkci nižší než polovina celkové produkce, přičemž v polovině členských států EU neměla jaderná enenrgie žádný podíl; německá vláda oznámila, že do roku 2022 hodlá uzavřít všechny své jaderné reaktory.

V roce 2016 se téměř čtvrtinou na celkové produkci primární energie EU-28 podílely obnovitelné zdroje energie (27,9 %), zatímco tuhá paliva (17,5 , převážně uhlí) se podílela necelou pětinou a podíl zemního plynu byl poněkud nižší (14,2 %). Jediným dalším významným zdrojem produkce primární energie byla ropa (9,8 %) (viz obrázek 1).

Obrázek 1: Produkce primární energie, EU-28, 2016
(% z celkové produkce, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (nrg_107a)

Růst primární produkce z obnovitelných zdrojů energie v EU-28 byl vyšší než v případě všech ostatních druhů energie; tento růst byl během období 2006–2016 poměrně rovnoměrný, s malým poklesem produkce v roce 2011 (viz obrázek 2). Za uvedených jedenáct let se produkce energie z obnovitelných zdrojů zvýšila o 66,5 % a do určité míry nahradila produkci jiných zdrojů energie. Naproti tomu úroveň produkce jiných zdrojů poklesla, přičemž největší snížení bylo zaznamenáno u zemního plynu (–41,2 %), ropy (–39,0 %) a tuhých paliv (–30,8 %). Jaderná energie poklesla méně, jen o 15,2 %.

Obrázek 2: Vývoj produkce primární energie (podle druhu paliva), EU-28, 2006–2016
(2006 = 100, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a)

EU a její členské státy jsou čistými dovozci energie

V důsledku útlumu primární produkce černého uhlí, lignitu, ropy, zemního plynu a v nedávné době jaderné energie se EU ocitla v situaci, kdy stále více závisí na dovozu primární energie, aby uspokojila svou poptávku, přestože se tato situace po celosvětové finanční a hospodářské krizi stabilizovala. Dovoz primární energie zemí EU-28 v roce 2016 převýšil vývoz o téměř 904 Mtoe. Největšími čistými dovozci primární energie byly obecně nejlidnatější členské státy EU, s výjimkou Polska (které stále má vlastní zásoby uhlí). V roce 2006 bylo z členských států EU čistým vývozcem primární energie pouze Dánsko. V roce 2013 však dánský dovoz energie převýšil vývoz, a tak již žádný členský stát nebyl čistým vývozcem energie (viz tabulka 2). V poměru k počtu obyvatel byly v roce 2016 největšími čistými dovozci Lucembursko, Malta a Belgie.

Tabulka 2: Čistý dovoz primární energie, 2006–2016
Zdroj: Eurostat (nrg_100a) a (demo_pjan)

V posledních letech se poněkud změnil původ dovozu energie do EU-28, přestože si Rusko udrželo své postavení hlavního dodavatele ropy a zemního plynu (i když se jeho podíl poněkud snížil) a stalo se také největším dodavatelem tuhých paliv (viz tabulka 3).

Tabulka 3: Hlavní původ dovozu primární energie, EU-28, 2006–2016
(podíl dovozu ze zemí mimo EU-28 v %)
Zdroj: Eurostat (nrg_122a), (nrg_123a) a (nrg_124a)

V roce 2016 pocházelo přibližně 30,2 % dovozu ropy do EU-28 z Ruska: Rusko se v roce 2006 stalo hlavním dodavatelem tuhých paliv, čímž předstihlo Jižní Afriku. Podíl Ruska na dovozu tuhých paliv do EU-28 postupně stoupal a dosáhl prvního relativního vrcholu 30,0 % v roce 2009, v roce 2010 se však rychle snižoval, a poté se v roce 2013 opět zvýšil na 28,8 %; v následujících dvou letech pak jeho podíl zůstal téměř nezměněn a v roce 2016 dosáhl vrcholu. V letech 2006 až 2016 se podíl dovozu tuhých paliv do EU-28 z Kolumbie zdvojnásobil; vzrostl z 11,7 % na 23,4 % celkového objemu. Naopak, v roce 2006 byla hlavním dodavatelem tuhých paliv do EU-28 Jižní Afrika (23,1 % celkového objemu), ale její podíl klesl v roce 2016 na 5,1 %.

Hlavním dodavatelem ropy do EU-28 bylo také Rusko. Jeho podíl v roce 2006 činil 33,8 % a kolísal mezi 34,8 % (v roce 2011, kdy byla zanamenána nejvyšší hodnota) a 29,1 % (nejnižší hodnota, zaznamenaná v roce 2015). V roce 2016 jeho podíl činil 31,9 %. Během stejného období došlo poměrně pomalu k poklesu podílu dovozu ropy do EU-28 z Norska, přičemž jeho podíl klesl z 15,4 % v roce 2006 na 12,4 % v roce 2016. Poměrné podíly dodávek ropy do EU-28 z Iráku (2,8násobně), Ázerbájdžánu (2,0násobně) a Nigérie (1,6násobně) se v letech 2006 až 2016 rychlým tempem zvyšovaly.

Naopak podíl Ruska na dovozu zemního plynu do EU-28 se v letech 2006 až 2010 snížil z 39,3 % na 31,9 %, avšak tento trend se otočil a v roce 2013 byla zaznamenána maximální hodnota 41,1 %; poté se tento podíl o něco snížil na necelých 40,0 %. Během jedenácti let znázorněných v tabulce 3 zůstalo Norsko druhým největším dodavatelem zemního plynu do EU, jeho podíl pomalu klesal z více než jedné čtvrtiny (25,9 % v roce 2006) na méně než jednu čtvrtinu (24,8 % v roce 2016). Podíl dodávek zemního plynu do EU-28 pocházejících z Nigérie a Libye se v letech 2006 až 2016 snížil na polovinu, zatímco podíl Kataru vzrostl (3,2násobně).

Zabezpečení dodávek primární energie do EU může být ohroženo, pokud se vysoký podíl dovozu soustředí na relativně malý počet partnerů. Více než tři čtvrtiny (77,1 %) dovozu zemního plynu do EU-28 pocházelo v roce 2016 z Ruska, Norska či Alžírska. Z podobné analýzy vyplývá, že více než dvě třetiny (68,2 %) dovozu tuhých paliv do EU-28 pocházelo z Ruska, Kolumbie a Austrálie, zatímco dovoz ropy byl poněkud méně rozložen mezi hlavní dodavatele, neboť na Rusko, Norsko a Irák připadalo 52,6 % dovozu do EU-28.

Více než polovinu energetických potřeb EU-28 pokrývá dovoz

Závislost EU-28 na dovozu energie se od devadesátých let 20. století, kdy činila o něco více než 40 % hrubé spotřeby energie, zvyšovala a v roce 2016 dosáhla 53,6 % (viz obrázek 3). Od roku 2004 je čistý dovoz energie do EU-28 vyšší než její primární produkce; jinými slovy, více než polovina hrubé domácí spotřeby energie v EU-28 byla zajištěna čistým dovozem a míra závislosti překročila 50,0 %.

V roce 2016 zůstala míra energetické závislosti na stejné úrovni jako v roce 2006 (53,6 %). Během tohoto období byly zaznamenány určité rozdíly: relativní vrchol 54,5 % byl zaznamenán v roce 2008, zatímco nejnižší míra závislosti 52,7 % byla zaznamenána v roce 2010. Podíváme-li se podrobněji, nejvyšší míry byly v roce 2016 zaznamenány u ropy (87,8 %) a zemního plynu (70,4 %), zatímco nejnovější dostupné údaje uvádějí u tuhých paliv míru 40,2 %.

0brázek 3: Míra energetické závislosti, EU-28, 2006–2016
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (nrg_100a), (nrg_102a) a (nrg_103a)

V letech 2006 až 2016 rostla závislost EU na dodávkách zemního plynu (o 11,1 procentního bodu) z nečlenských zemí rychleji, než tomu bylo u ropy (o 3,9 procentního bodu). Závislost na dodávkách tuhých paliv v témže období klesla o 1,4 procentního bodu.

Dánsko přestalo být čistým vývozcem, míra jeho energetické závislosti se v roce 2013 změnila a stala se pozitivní a pozitivní zůstala i v roce 2016, stejně jako tomu bylo u všech ostatních členských států EU (viz obrázek 4). V roce 2016 byla nejnižší míra energetické závislosti zaznamenána v Estonsku, Dánsku, Rumunsku a Polsku. Malta, Kypr a Lucembursko byly (téměř) zcela závislé na dovozu primární energie. Jejich míra závislosti překračovala 96,0 %.

Z analýzy vývoje v letech 2006 až 2016 vyplývá, že Dánsko, Spojené království, Litva, Nizozemsko a Polsko se z důvodu uspokojování své hrubé domácí spotřeby stávají stále závislejší na dovozu energie; tyto tendence lze z větší části přičítat poklesu produkce primární energie (spojené s vyčerpáváním surovin). Zvyšující se závislost, i když méně výrazná, byla zaznamenána rovněž v Belgii, České republice, Řecku, Německu a na Maltě. Všechny ostatní členské státy EU zaznamenaly v letech 2006 až 2016 snížení své míry energetické závislosti, přičemž nejrychleji došlo ke změnám v Estonsku, kde se míra závislosti snížila z 29,2 % na 6,8 %; míra závislosti rovněž poklesla o více než 10,0 procentních bodů v Irsku, Lotyšsku, Portugalsku a Rakousku, což bylo vyvoláno současně zvýšením energetické účinnosti a/nebo změnou skladby zdrojů energie ve prospěch primární produkce z obnovitelných zdrojů.

Obrázek 4: Míra energetické závislosti — všechny produkty, 2006 a 2016
(podíl čistého dovozu na hrubé domácí spotřebě a zásobnících v %, na základě tun ropného ekvivalentu)
Zdroj: Eurostat (t2020_rd320)

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Energetické komodity těžené nebo dobývané přímo z přírodních zdrojů se nazývají primární energetické zdroje, zatímco energetické komodity, které se vyrábějí z primárních energetických zdrojů v transformačních zařízeních, se nazývají odvozené produkty. Produkce primární energie zahrnuje domácí produkci primárních energetických zdrojů a dochází k ní v případě využití přírodních zdrojů například v uhelných dolech, ropných polích, hydroelektrárnách či při výrobě biopaliv. Jakmile spotřeba převýší primární produkci, je nutné tento deficit pokrýt dovozem primárních nebo odvozených produktů.

Teplo vyrobené v reaktoru při jaderném štěpení se považuje za primární produkci jaderného tepla, jinými slovy jaderné energie. Stanoví se buď na základě tepla skutečně vyrobeného, nebo na základě vykázané hrubé výroby elektřiny a stupně tepelného výkonu jaderné elektrárny. Primární produkce uhlí a lignitu představuje množství vytěžených nebo vyrobených paliv vypočítaná po všech úkonech, kterými se odstraní inertní složky.

Transformace energie z jedné formy do druhé, jako je výroba elektřiny nebo tepla v tepelných elektrárnách nebo výroba koksu v koksovnách, není považována za primární produkci.

Čistý dovoz se počítá jako objem dovozu minus ekvivalentní objem vývozu. Dovoz představuje všechny vstupy do tuzemska kromě objemu tranzitu (zejména prostřednictvím plynovodů a ropovodů); obdobně vývoz zahrnuje veškerá množství vyvážená z tuzemska.

Kontext

Více než polovina energie EU-28 pochází ze zemí mimo EU a tento podíl za poslední desetiletí obecně neustále roste (i když se objevují určité náznaky, že se míra závislosti v posledních letech ustálila). Většina energie dovážené do EU pochází z Ruska, jehož spory s tranzitními zeměmi v uplynulých letech ohrožovaly plynulost dodávek. Konflikt na Ukrajině obavy o bezpečnost dodávek energie z Ruska ještě vystupňoval. Účelem nových opatření zaměřených na trh s ropou a zemním plynem bylo zajistit, aby všechny strany přijaly efektivní kroky k prevenci možného narušení dodávek a ke zmírnění jeho důsledků a zároveň aby byl vytvořen mechanismus, v rámci kterého by členské státy EU spolupracovaly na účinném řešení jakýchkoli významných narušení dodávek ropy či zemního plynu, ke kterým by mohlo dojít; byl stanoven koordinační mechanismus, který členským státům umožní reagovat v naléhavých případech jednotně a okamžitě.

V listopadu 2010 přijala Evropská komise iniciativu s názvemEnergie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii (KOM(2010) 639 v konečném znění). Tato strategie stanoví energetické priority na období deseti let a navrhuje akce, které mohou být přijaty k řešení řady výzev, včetně vytvoření trhu s konkurenčními cenami a zabezpečenými dodávkami; posílení vedoucího postavení v technologické oblasti; a účinného vyjednávání s mezinárodními partnery (např. udržovat dobré vztahy s externími dodavateli energie do EU a tranzitními zeměmi). Tato činnost je dále rozvíjena prostřednictvím strategie Energie 2030 (v angličtině), která stanoví rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky, a energetického plánu do roku 2050 (v angličtině), který stanoví dlouhodobý cíl snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů v EU o 80–95 %.

Prostřednictvím Energetického společenství (v angličtině), vytvořeného v říjnu 2005, EU rovněž usiluje o integraci sousedních zemí na vnitřním trhu EU s energií. Bohatá skladba zdrojů energie a také různorodost dodavatelů, přepravních tras a dopravních mechanismů mohou sehrát důležitou roli v zabezpečení dodávek energie. V současné době se například realizuje řada iniciativ zaměřených na výstavbu plynovodů mezi Evropou a jejími východními a jižními sousedy. Patří k nim plynovod Nord Stream (mezi Ruskem a EU přes Baltské moře), který byl zprovozněn v listopadu roku 2011, a transjadranský plynovod (spojující Turecko a Itálii přes Řecko a Albánii pro přenos plynu z oblasti Kaspického moře do EU). Vytváření spolehlivých partnerství s dodavatelskými, tranzitními a odběratelskými zeměmi se považuje za způsob, jak snížit rizika spojená s energetickou závislostí EU. V září 2011 přijala Evropská komise sdělení Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi (KOM(2011) 539 v konečném znění).

V reakci na pokračující obavy týkající se závislosti EU na dovozu energie zveřejnila Evropská komise v květnu 2014 svou strategii energetické bezpečnosti (v angličtině) (COM(2014) 330 final), jejímž cílem je zajistit stabilní a dostatečnou dodávku energie. Strategie, stejně jako krátkodobá opatření zabývající se dopadem zastavení dovozu ruského plynu nebo přerušení dovozu přes Ukrajinu, řešila dlouhodobé problémy zabezpečení dodávek energie a navrhla opatření v pěti oblastech, mimo jiné: zvýšení výroby energie v EU a diverzifikaci dodavatelských zemí a tras a jednotné vystupování v rámci vnější energetické politiky. V roce 2015 vydala Evropská komise sdělení s názvem Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (COM(2015) 80 final), v němž se tvrdí, že jedním z důležitých prvků při zabezpečování dodávek energie (a zejména plynu) je zajištění plného souladu dohod o nákupu energie ze třetích zemí s právními předpisy EU. Poté v únoru 2016 Evropská komise navrhla nová pravidla pro zabezpečení dodávek plynu do EU (COM(2016) 52 final) a nová pravidla pro energetické dohody mezi EU a zeměmi mimo EU (COM(2016) 53 final).

Přímý přístup
Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Právní předpisy
Vizualizace
Externí odkazy






Energy statistics - quantities (t_nrg_quant)


Energy statistics - quantities, annual data (nrg_quant)
Energy statistics - supply, transformation and consumption (nrg_10)
Energy statistics - imports (nrg_12)
Energy statistics - exports (nrg_13)