Azylové statistiky – Statistics Explained
    

Azylové statistiky

Přejít na: navigace , hledání


Extrakce údajů z databáze: 16. března 2020 a 26. května 2020 (části týkající se žádostí nezletilých osob bez doprovodu a rozhodnutí o žádostech o azyl).

Plánovaná aktualizace článku: červenec 2021.

Zaujalo nás
V roce 2019 požádalo v členských státech EU-27 o mezinárodní ochranu 612 700 osob, které žádaly o azyl poprvé.
Nejčastějšími zeměmi státního občanství žadatelů o azyl v EU-27 byly v roce 2019 Sýrie, Afghánistán a Venezuela.
V roce 2019 vedlo 38 % prvoinstančních rozhodnutí o udělení azylu v EU-27 k pozitivním výsledkům.

Počet žadatelů o azyl (ze zemí mimo EU-27), EU-27, 2008–2019

Tento článek popisuje aktuální vývoj v oblasti počtu žadatelů o azyl a rozhodnutí o žádostech o azyl v Evropské unii (EU). Azyl je jedna z forem mezinárodní ochrany, kterou poskytuje stát na svém území. Poskytuje se osobě, která nemůže požádat o ochranu ve své zemi státního občanství a/nebo pobytu, a to zejména z obavy z pronásledování na základě rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě nebo politických názorů.

Celý článek


Počet žadatelů o azyl se v roce 2019 zvýšil

Nutnost hledat mezinárodní ochranu je jedním z hlavních důvodů, které nutí lidi opustit svou zemi. Jak znázorňuje obrázek 1, v letech 2008 až 2012 se počet žádostí o azyl v EU-27 postupně zvyšoval a v dalších letech pak rostl rychlejším tempem (400 500 žádostí v roce 2013, 594 200 v roce 2014 a zhruba 1,3 milionu v roce 2015). V roce 2016 se počet ustálil na přibližně 1,2 milionu. V roce 2017 se počet žádostí o azyl ve srovnání s rokem 2016 výrazně snížil o 44,5 % a i v roce 2018 sestupný trend pokračoval.

V roce 2019 požádalo 676 300 žadatelů o azyl v jednom z 27 současných členských států Evropské unie (EU-27) o mezinárodní ochranu, což ve srovnání s rokem 2018 představuje nárůst o 11,2 %. Počet žádostí o azyl se tak poprvé od roku 2015 meziročně opět zvýšil.

Obrázek 1: Počet žadatelů o azyl (ze zemí mimo EU-27), EU-27, 2008-2019
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Počet osob žádajících o azyl poprvé: 612 700 v roce 2019

Počet osob žádajících o azyl poprvé v EU-27 [1] v roce 2019 dosáhl 612 700. Osoba žádající poprvé o mezinárodní ochranu je osoba, která podala žádost o azyl v daném členském státě EU poprvé, a tudíž jsou vyloučeni ti, kteří (v daném členském státě) žádají opakovaně, takže počet přesněji odráží počet nově příchozích osob, které žádají o mezinárodní ochranu ve vykazujícím členském státě. Osob, které v EU-27 v roce 2019 žádaly opakovaně (osob, které podaly více než jednu žádost), bylo 63 600, což představuje 9,4 % z celkového počtu žadatelů.

Tento nejnovější číselný údaj pro rok 2019 ukazuje, že v porovnání s předchozím rokem došlo u osob žádajících o azyl poprvé v celé EU-27 k nárůstu o 63 700 (z 549 000 v roce 2018 na 612 700 v roce 2019). K tomuto nárůstu došlo především v důsledku vyššího počtu žadatelů z Venezuely, Kolumbie a Afghánistánu (viz obrázek 2).

Obrázek 2: Státní občanství osob žádajících o azyl poprvé (ze zemí mimo EU-27), EU-27, 2018 a 2019
(v tisících)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Státní občanství osob žádajících o azyl poprvé: největší počet ze Sýrie, Afghánistánu a Venezuely

Od roku 2013 zůstává nejčastější zemí státního občanství žadatelů o azyl v EU-27 Sýrie. V roce 2019 počet Syřanů žádajících poprvé o azyl v EU-27 poklesl z 80 000 v roce 2018 na 74 400, přičemž se podíl Syřanů na celkovém počtu žádostí v EU-27 snížil z 14,6 % na 12,1 %.

Afghánci činili 8,6 % celkového počtu osob žádajících o azyl poprvé, Venezuelané 7,3 %, Kolumbijci 5,2 % a Iráčané 4,4 %.

U nejpočetnějších skupin státních příslušníků žádajících poprvé o azyl v EU-27 v roce 2019 byl nejvýraznější nárůst počtu žádostí ve srovnání s rokem 2018 zaznamenán u státních příslušníků Venezuely (o 22 600 žádostí více, tj. +101,9 %), poté následovali státní příslušníci Kolumbie (o 21 800 více, tj. +216,7 %) a Afghánistánu (o 13 600 více, tj. +34,8 %). Největší pokles počtu žadatelů byl zaznamenán u státních příslušníků Iráku (o 9 500 méně, tj. –26,2 %) a Sýrie (o 5 700 méně, tj. –7,1 %) [2].

Hlavní cílové země: Německo, Francie a Španělsko

V roce 2019 zaregistrovalo Německo 142 400 žadatelů, což činilo 23,3 % všech osob žádajících poprvé o azyl v EU-27. Následovaly Francie (119 900, tj. 19,6 %), Španělsko (115 200, tj. 18,8 %), poté Řecko (74 900, tj.12,2 %) a Itálie (35 000, tj. 5,7 %).

Mezi členskými státy, kde v roce 2019 požádalo poprvé o azyl více než 5 000 osob, došlo k největšímu relativnímu nárůstu počtu žadatelů v porovnání s předchozím rokem ve Španělsku (+118,4 %, tj. o 62 400 osob žádajících o azyl poprvé více v roce 2019 než v roce 2018), na Kypru (+66,8 %, tj. o 5 100 více), poté ve Švédsku (+27,9 %, tj. o 5 000 více), Belgii (+27,4 %, tj. o 5 000 více), Řecku (+15,3 %, tj. o 9 900 více), Nizozemsku (+9,9 %, tj. o 2 000 více) a Francii (+7,6 %, tj. o 8 500 více). Naopak největší relativní pokles byl zaznamenán v Itálii (–34,5 %, tj. o 18 400 méně), Německu (–12,0 %, tj. o 19 400 méně) a Rakousku (–7,0 %, tj. o 800 méně) (viz obrázek 3).

Obrázek 3: Počet osob žádajících o azyl poprvé (ze zemí mimo EU-27), 2018 a 2019
(v tisících)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Tabulka 1 podává přehled pěti největších skupin osob žádajících o azyl poprvé (dle státního občanství) v jednotlivých členských státech EU-27, Spojeném království a zemích ESVO. Syřané představovali největší skupinu žadatelů v sedmi z 27 členských států EU, včetně 39 300 žadatelů v Německu. Přibližně 40 300 Venezuelanů (nejvyšší počet žadatelů z jedné země do jednoho z členských států EU-27 v roce 2019) a 28 900 Kolumbijců požádalo o ochranu ve Španělsku, zatímco 23 700 Afghánců podalo žádost v Řecku. Další vysoký počet žadatelů jednoho státního občanství v roce 2019 byl zaznamenán také v Německu (13 700 žadatelů z Iráku a 10 800 z Turecka), Řecku (10 800 žadatelů ze Sýrie) a Francii (10 000 žadatelů z Afghánistánu).

Tabulka 1: Pět hlavních státních občanství osob žádajících o azyl poprvé (ze zemí mimo EU-27), 2019
(zaokrouhlený počet)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Věk a pohlaví osob žádajících o azyl poprvé

Více než tři čtvrtiny (77,3 %) osob žádajících o azyl poprvé v EU-27 v roce 2019 byly mladší 35 let (viz obrázek 4); žadatelé ve věkové kategorii 18–34 let představovali o něco méně než polovinu (47,0 %) celkového počtu osob žádajících o azyl poprvé, zatímco téměř jedna třetina (30,3 %) z celkového počtu osob žádajících o azyl poprvé byly nezletilé osoby mladší 18 let.

Toto věkové rozložení žadatelů o azyl bylo stejné v téměř všech členských státech EU-27, přičemž největší podíl žadatelů tvořily osoby ve věku 18–34 let. Došlo však k několika výjimkám z tohoto trendu: Německo, Estonsko, Litva, Maďarsko, Rakousko a Polsko oznámily vyšší podíl žadatelů o azyl mladších 18 let.

Obrázek 4: Rozložení osob žádajících o azyl poprvé (ze zemí mimo EU-27) podle věkových skupin, 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Rozložení osob žádajících o azyl poprvé podle pohlaví ukazuje, že o azyl žádalo více mužů (61,9 %) než žen (38,1 %). V nejmladší věkové skupině (0–13 let) představovali v roce 2019 chlapci 51,2 % celkového počtu žadatelů. Větší nerovnosti byly zaznamenány u žadatelů o azyl ve věkové skupině 14–17 let, kde bylo 67,9 % osob žádajících o azyl poprvé mužského pohlaví, a ve věkové skupině 18–34 let, kde jich bylo 69,0 %; u věkové skupiny 35–64 let tento podíl klesl na 58,0 %. V celé EU-27 převyšoval počet žadatelek počet žadatelů mužského pohlaví v roce 2019 u žadatelů o azyl ve věku 65 let a více, ačkoli tato skupina byla relativně malá a představovala pouze 0,8 % (0,5 % žen a 0,3 % mužů) celkového počtu osob žádajících o azyl poprvé.

Obrázek 5: Podíl mužů žádajících o azyl poprvé (ze zemí mimo EU-27) podle věkových skupin, EU-27, 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Žádosti nezletilých osob bez doprovodu

Nezletilou osobou bez doprovodu je osoba mladší 18 let, jež vstupuje na území členského státu EU-27 bez doprovodu dospělé osoby, která za ni odpovídá, nebo nezletilá osoba, jež je ponechána bez doprovodu po vstupu na území členského státu. V roce 2019 bylo 14 100 žádostí [3] v EU-27 podáno nezletilými osobami bez doprovodu; 7,1 % všech nezletilých osob bylo bez doprovodu (viz obrázek 6).

Ve většině členských států EU-27 byl podíl nezletilých osob bez doprovodu v roce 2019 nižší než 20 %. Vyšší míry zaznamenalo pouze pět členských států: Rumunsko (34,5 %), Kypr (46,9 %), Slovensko (69,8 %), Bulharsko (71,8 %) a Slovinsko (80,2 %).

Obrázek 6: Rozložení osob žádajících o azyl poprvé (ze zemí mimo EU-27) podle statusu, 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza) a (migr_asyunaa)

Rozhodnutí o žádostech o azyl

Údaje o rozhodnutích o žádostech o azyl jsou k dispozici pro dvě instanční úrovně, totiž pro prvoinstanční rozhodnutí a konečná rozhodnutí přijatá v odvolacím nebo přezkumném řízení.

V roce 2019 bylo v členských státech EU-27 přijato téměř 540 800 prvoinstančních rozhodnutí o žádostech o azyl a po odvolání dalších 296 600 konečných rozhodnutí. Status ochrany získalo na základě prvoinstančního rozhodnutí 206 000 osob a dalších 91 000 osob získalo status ochrany na základě odvolání.

Zdaleka největší počet rozhodnutí (jak prvoinstančních, tak konečných) byl vydán v Německu (viz obrázek 7) a v roce 2019 činil 28,5 % všech prvoinstančních rozhodnutí a 44,2 % všech konečných rozhodnutí v EU-27.

Obrázek 7: Počet prvoinstančních a konečných rozhodnutí o žádostech o azyl (občanů ze zemí mimo EU), 2019
(tisíce)
Zdroj: Eurostat (migr_asydcfsta) a (migr_asydcfina)

Prvoinstanční rozhodnutí o žádostech o azyl

Obrázek 8 poskytuje analýzu výsledků prvoinstančních rozhodnutí. Ačkoli postavení uprchlíkastatus doplňkové ochrany jsou definovány v právu EU, humanitární důvody jsou upraveny vnitrostátními právními předpisy a v některých členských státech EU nejsou použitelné.

V roce 2019 vedlo 38,1 % prvoinstančních rozhodnutí o udělení azylu EU-27 k pozitivním výsledkům, tj. přiznání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany či povolení k pobytu z humanitárních důvodů. V roce 2019 vedlo u prvoinstančních rozhodnutí zhruba 52,9 % všech kladných rozhodnutí v EU-27 k přiznáním postavení uprchlíka.

Obrázek 8: Rozložení prvoinstančních rozhodnutí o žádostech o azyl (občanů ze zemí mimo EU-27) podle výsledku, 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asydcfsta)

Postavení uprchlíka bylo v roce 2019 v EU-27 v první instanci přiznáno v absolutních číslech celkem 109 000 osob, 52 000 osob byl poskytnut status doplňkové ochrany a 45 100 osob bylo poskytnuto povolení k pobytu z humanitárních důvodů.

V roce 2019 byly v členských státech EU-27 největší podíly kladných prvoinstančních rozhodnutí o udělení azylu z celkového počtu rozhodnutí v prvním stupni zaznamenány ve Španělsku (66,2 %), následovalo Lucembursko (56,7 %), Rakousko (53,5 %), Řecko (53,1 %), Irsko (52,1 %) a Dánsko (52,0 %). Naopak Itálie, Chorvatsko, Polsko, Česko a Maďarsko zaznamenaly podíl kladných rozhodnutí v prvním stupni mezi 19,7 % (Itálie) a 8,5 % (Maďarsko).

Konečná rozhodnutí přijatá v odvolacím řízení

Podíl kladných konečných rozhodnutí na základě odvolacího nebo přezkumného řízení (30,7 %; viz obrázek 9) byl v roce 2019 v EU-27 nižší než v případě prvoinstančních rozhodnutí (38,1 %); viz obrázek 8. Zhruba 91 000 osob v EU-27 obdrželo v roce 2019 kladná konečná rozhodnutí na základě odvolacího nebo přezkumného řízení, z čehož 33 200 osob bylo přiznáno postavení uprchlíka, 30 000 osob doplňková ochrana a dalším 27 900 osob humanitární status.

Obrázek 9: Rozložení konečných rozhodnutí o žádostech o azyl (občanů ze zemí mimo EU-27) podle výsledku, 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asydcfina)

V roce 2019 byly v členských státech EU-27 největší podíly kladných konečných rozhodnutí o udělení azylu z celkového počtu konečných rozhodnutí zaznamenány v Bulharsku (67,7 %), následovalo Rakousko (55,7 %), Irsko (48,9 %), Nizozemsko (48,0 %) a Finsko (44,9 %). Naproti tomu v Estonsku, Litvě a Portugalsku byla všechna konečná rozhodnutí záporná.

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Eurostat vytváří statistiky týkající se řady témat souvisejících s mezinárodní migrací. Mezi lety 1986 a 2007 byly údaje o azylu shromažďovány na základě neformální dohody. Od roku 2008 jsou údaje Eurostatu poskytovány podle ustanovení článku 4 nařízení (ES) 862/2007; většina statistických údajů předkládaných v tomto článku byla shromážděna v tomto regulačním rámci.

Údaje jsou Eurostatu poskytovány s měsíční periodicitou (pro statistiky o žádostech o azyl), čtvrtletní periodicitou (pro prvoinstanční rozhodnutí) nebo roční periodicitou (pro konečná rozhodnutí na základě odvolacího nebo přezkumného řízení, přesídlení a nezletilé osoby bez doprovodu). Statistiky jsou založeny na administrativních zdrojích a Eurostatu jsou předkládány statistickými úřady, ministerstvy vnitra nebo příslušnými imigračními úřady v členských státech EU.

Při analýze azylových statistik by měly být vzaty v úvahu dvě různé kategorie osob. První zahrnuje žadatele o azyl, kteří podali žádost (žádost o azyl) a jejichž žádost je posuzována příslušným orgánem. Druhou představují osoby, které byly po posouzení uznány za uprchlíky nebo jim byl přiznán jiný druh mezinárodní ochrany (doplňková ochrana), či přiznána ochrana na základě vnitrostátního práva souvisejícího s mezinárodní ochranou (povolení k pobytu z humanitárních důvodů), nebo jim byla odmítnuta jakákoli forma ochrany.

Od vstupu nařízení (ES) č. 862/2007 v platnost se staly dostupnými statistiky o rozhodnutích o udělení azylu pro různé fáze azylového řízení. Prvoinstanční rozhodnutí jsou rozhodnutí vydaná příslušným orgánem, který jedná jako první instance administrativního/soudního azylového řízení v přijímající zemi. Oproti tomu konečná rozhodnutí v odvolacím nebo přezkumném řízení se vztahují k rozhodnutím vydaným v konečné instanci administrativního/soudního azylového řízení, která jsou důsledkem odvolání podaného žadatelem o azyl odmítnutým v předchozím stupni. Jelikož azylová řízení a počet/úrovně rozhodovacích orgánů se mezi členskými státy EU liší, skutečnou konečnou instancí může být podle vnitrostátních právních předpisů a správních postupů rozhodnutí nejvyššího vnitrostátního soudu. Použitá metodika však stanoví, že by konečná rozhodnutí měla odkazovat na to, co je skutečně konečným rozhodnutím v naprosté většině případů: jinými slovy, jakmile byly vyčerpány všechny normální cesty odvolání a není možné odvolat se na věcnou stránku rozhodnutí, ale pouze z procesních důvodů.

Kontext

Úmluva o právním postavení uprchlíků podepsaná v roce 1951 v Ženevě (ve znění Newyorského protokolu z roku 1967) vymezuje již téměř 70 let, kdo je uprchlík, a stanovila společný přístup k uprchlíkům, jenž je jedním ze základních kamenů pro vývoj společného azylového systému v EU. EU od roku 1999 pracovala na vytvoření společného evropského azylového systému v souladu s Ženevskou úmluvou a jinými příslušnými mezinárodními nástroji.

Haagský program byl přijat hlavami států a předsedy vlád dne 5. listopadu 2004. Program nastiňuje myšlenku společného evropského azylového systému (CEAS) (v angličtině), zejména vyzývá ke stanovení společného řízení a jednotného statusu pro ty, jimž je přiznán azyl nebo doplňková ochrana. V červnu 2008 byl Evropskou komisí předložen plán politiky pro azyl (KOM(2008) 360 v konečném znění), který zahrnoval tři pilíře na podporu rozvoje společného evropského azylového systému:

  • větší harmonizace úrovně ochrany prostřednictvím dalšího slaďování právních předpisů členských států EU upravujících azyl,
  • účinná, dostatečně zabezpečená praktická spolupráce,
  • zvýšená solidarita a odpovědnost mezi členskými státy EU a mezi EU a nečlenskými zeměmi.

Za tímto účelem navrhla Evropská komise v roce 2009 zřídit Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) (v angličtině). EASO podporuje členské státy EU v jejich úsilí provádět konzistentnější a spravedlivější azylovou politiku. Poskytuje členským státům, jež jsou vystaveny mimořádnému tlaku (jinými slovy, těm členským státům, které přijímají velké počty žadatelů o azyl), rovněž technickou a provozní podporu. EASO se stal plně funkčním v červnu 2011 a pracuje ve spolupráci s Evropskou komisí a Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) (v angličtině) na zvyšování své kapacity, aktivity a vlivu.

V květnu 2010 předložila Evropská komise akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu (KOM(2010) 213 v konečném znění), které jsou považovány za nejvíce ohrožené a zranitelné oběti migrace. Cílem tohoto plánu je zřídit koordinovaný přístup a plán zavazuje všechny členské státy EU poskytovat vysokou úroveň přijímání, ochrany a začlenění nezletilých osob bez doprovodu. Jako doplněk k tomuto akčnímu plánu vypracovala Evropská migrační síť (v angličtině) souhrnnou studii EU o politice přijímání, jakož i ujednáních o navracení a začlenění pro nezletilé osoby bez doprovodu (v angličtině).

V této oblasti byla vypracována řada směrnic. Čtyři hlavní právní nástroje týkající se azylu — jež jsou všechny v současnosti předmětem návrhů na nahrazení nebo přepracování — jsou:

  • kvalifikační směrnice 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu,
  • směrnice o azylovém řízení 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany,
  • směrnice o podmínkách přijímání 2013/33/EU, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu,
  • dublinské nařízení (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států.

Členským státům při řešení migračních problémů velmi pomáhá operační a finanční podpora EU. Komise členským státům nabízí zejména trvalou finanční podporu v rámci Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) (v angličtině). AMIF účinně a úspěšně podporoval společnou reakci Unie na migrační krizi a zároveň byl vyjádřením solidarity s členskými státy čelícími největšímu náporu.

V dubnu 2016 přijala Evropská komise sdělení (v angličtině) (COM(2016)197 final) zahajující proces reformy společného evropského azylového systému. To zahrnovalo možnosti pro spravedlivý a udržitelný systém rozdělování žadatelů o azyl mezi členskými státy EU a další harmonizaci azylových řízení a norem pro vytvoření rovných podmínek pro všechny v celé EU, a tím snížení motivačních faktorů navozujících neoprávněný druhotný pohyb a posílení mandátu EASO.

V květnu 2016 předložila Evropská komise první balíček reforem, včetně návrhů na zřízení udržitelného a spravedlivého dublinského systému (COM(2016) 270 final), posílení systému Eurodac (COM(2016) 272 final) a zřízení Agentury Evropské unie pro azyl (COM(2016) 271 final).

V červenci 2016 předložila Evropská komise druhý soubor návrhů souvisejících s reformou společného evropského azylového systému, například zřízení rámce pro přesídlení pro EU (COM(2016) 468 final) a společného řízení pro mezinárodní ochranu (COM(2016) 467 final), jakož i přepracování právních předpisů o normách pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (COM(2016) 465 final).

V březnu 2019 Evropská komise informovala o pokroku dosaženém za poslední čtyři roky a vymezila kroky, které je ještě nutné podniknout ke zvládnutí bezprostředních i budoucích výzev v oblasti migrace (COM(2019) 126 final).

Přímý přístup
Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Právní předpisy
Vizualizace
Externí odkazy





Asylum and first time asylum applicants - monthly data (rounded) (tps00189)
Persons subject of asylum applications pending at the end of the month - monthly data (tps00190)
Asylum and first time asylum applicants - annual aggregated data (rounded) (tps00191)
First instance decisions on asylum applications by type of decision - annual aggregated data (tps00192)
Final decisions on asylum applications - annual data (tps00193)
Asylum applicants considered to be unaccompanied minors - annual data (tps00194)
Asylum and Dublin statistics (migr_asy)
Applications (migr_asyapp)
Decisions on applications and resettlement (migr_asydec)
’Dublin’ statistics (migr_dub)

Poznámky

  1. Celkový počet v EU se vypočte jako souhrn údajů za členské státy. Údaje členských států se týkají počtu osob, které žádají o azyl v daném členském státě poprvé. Jelikož však mohou osoby v daném referenčním roce zažádat o mezinárodní ochranu ve více než jednom členském státě, může celková hodnota pro EU obsahovat tyto vícenásobné žádosti.
  2. Pro účely této analýzy bylo hodnoceno pouze horních 30 zemí státního občanství z hlediska počtu žadatelů o azyl.
  3. Souhrn EU-27 obsahuje údaje za Španělsko za rok 2018.