Azylové statistiky

Přejít na: navigace , hledání


Extrakce údajů z databáze: 16. března 2017 a

18. dubna 2018 (část o konečných rozhodnutích).

Plánovaná aktualizace článku: září 2019.

Zaujalo nás
V roce 2017 požádalo 650 tisíc osob, které poprvé žádaly o azyl, o mezinárodní ochranu v členských státech EU.
538 000 žadatelů o azyl byl v roce 2017 v členských státech EU udělen status ochrany.
V roce 2017 vedla téměř polovina (46 %) prvoinstančních rozhodnutí o udělení azylu v EU k pozitivním výsledkům.

Asylum applications (non-EU) in the EU-28 Member States, 2006–2017

Tento článek popisuje aktuální vývoj v oblasti počtu žadatelů o azyl a rozhodnutí o žádostech o azyl v Evropské unii (EU). Azyl je jedna z forem mezinárodní ochrany, kterou poskytuje stát na svém území. Poskytuje se osobě, která nemůže požádat o ochranu ve své zemi státního občanství a/nebo pobytu, a to zejména z obavy z pronásledování na základě rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě nebo politických názorů.


Celý článek


Počet žadatelů o azyl: pokles v roce 2017

Po vrcholech v roce 1992 (672 tisíce žádostí v EU-15), kdy členské státy EU přijaly mnoho žadatelů o azyl z bývalé Jugoslávie, a znovu v roce 2001 (424 tisíce žádostí v EU-27), klesl počet žádostí o azyl v EU-27 do roku 2006 těsně pod 200 tisíc.

Pokud se zaměříme pouze na žádosti od občanů nečlenských zemí (viz obrázek 1), došlo k postupnému zvyšování počtu žádostí o azyl v EU-27 a později EU-28 do roku 2012, po kterém se počet žadatelů o azyl zvyšoval rychlejším tempem: v roce 2013 to bylo 431 tisíc žádostí, v roce 2014 627 tisíc žádostí a v letech 2015 a 2016 zhruba 1,3 milionu žádostí. Počet žádostí o azyl v EU-28 byl v letech 2015 a 2016 přibližně dvojnásobný oproti počtu zaznamenanému v EU-15 v průběhu předchozího relativního vrcholu v roce 1992. V roce 2017 požádalo téměř 705 tisíc žadatelů o azyl o mezinárodní ochranu v členských státech Evropské unie (EU). To bylo něco přes polovinu počtu zaznamenaného v roce 2016, kdy bylo zaregistrováno téměř 1,3 milionu žadatelů o azyl. Tento údaj je srovnatelný s úrovní zaznamenanou v roce 2014, tedy před prudkým nárůstem v letech 2015 a 2016.

Obrázek 1: Žádosti o azyl (ze zemí mimo EU) v EU-28, 2006–2017
(tisíce)
Zdroj: Eurostat (migr_asyctz) a (migr_asyappctza)

Osoby žádající o azyl poprvé: v roce 2017 o 560 tisíc méně

Počet osob žádajících o azyl poprvé v EU-28 [1] v roce 2017 to bylo 650 tisíc, což je o 55 tisíc (asi 8 %) méně než celkový počet žadatelů. Osoba žádající poprvé o mezinárodní ochranu je osoba, která podala žádost o azyl v daném členském státě EU poprvé, a tudíž jsou vyloučeni ti, kteří (v daném členském státě) žádají opakovaně, takže počet přesněji odráží počet nově příchozích osob, které žádají o mezinárodní ochranu ve vykazujícím členském státě.

Tento nejnovější číselný údaj pro rok 2017 ukazuje, že v porovnání s předchozím rokem došlo u osob žádajících o azyl poprvé v celé EU-28 k poklesu o 560 tisíc, neboť počet osob žádajících o azyl poprvé klesl z téměř 1,2 milionu v roce 2016 na 650 tisíc v roce 2017. To následovalo po mírném snížení o 50 tisíc osob žádajících o azyl poprvé mezi roky 2015 a 2016. K poklesu došlo především v důsledku nižšího počtu žadatelů ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku (viz obrázek 2).

Obrázek 2: Země státního občanství žadatelů o azyl (ze zemí mimo EU) v EU-28, 2016 a 2017
(tisíce osob žádajících o azyl poprvé)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Státní občanství osob žádajících o azyl poprvé: většinou ze Sýrie a Iráku

Nejčastější zemí státního občanství žadatelů o azyl v členských státech EU v roce 2017 byla Sýrie. Tuto pozici si udržuje od roku 2013. V roce 2017 počet Syřanů žádajících poprvé o azyl v EU-28 poklesl z 335 tisíc v roce 2016 na 102 tisíce, přičemž celkově se podíl Syřanů v EU-28 snížil z 27,8 % na 15,8 %. I přes tento pokles byla Sýrie hlavní zemí státního občanství ve čtrnácti členských státech EU.

Iráčané činili 7 % celkového počtu osob žádajících o azyl poprvé, Afghánci 7 %, Nigerijci představovali 6 % a Pákistánci 5 %.

Mezi nejpočetnějšími skupinami státních občanství osob poprvé žádajících o azyl v EU-28 v roce 2017 zaznamenali největší relativní nárůst ve srovnání s rokem 2016 Nigerijci (zvýšení podílu o 2,2 procentního bodu) a Bangladéšané a Guinejci (u obou skupin zvýšení o 1,6 procentního bodu). Došlo rovněž k relativně výraznému růstu počtu žadatelů z Turecka, Venezuely, Pobřeží slonoviny , jakož i z Eritreje a Albánie. Největší relativní pokles počtu žadatelů mezi nejběžnějšími zeměmi státního občanství žadatelů o azyl v roce 2017 (s výjimkou Sýrie) byl zaznamenán v případě Afghánistánu, Iráku a Íránu [2].

Cílové země: hlavně Německo, Itálie a Francie

Se 198 tisíci žadatelů zaregistrovaných v roce 2017 připadalo na Německo 31 % všech osob žádajících poprvé o azyl v EU-28. Následovaly Itálie (127 tisíc, nebo 20 %), Francie (91 tisíc, nebo 14 %), Řecko (57 tisíc, nebo 9 %), Spojené království (33 tisíc, nebo 5 %) a Španělsko (30 tisíc, nebo 5%).

Mezi členskými státy, kde v roce 2017 požádalo poprvé o azyl více než pět tisíc osob, došlo k relativně největšímu nárůstu počtu žadatelů v porovnání s předchozím rokem ve Španělsku (+96 %, nebo o 15 tisíc osob žádajících o azyl poprvé více v roce 2017 než v roce 2016), Francii (+19 %, nebo o 14 tisíc více), Řecku (+14 %, nebo o 7 tisíc více) a Itálii (+4 %, nebo o 5 tisíc více). Naopak největší relativní pokles byl zaznamenán v Německu (-73 %, nebo o 520 tisíc osob žádajících poprvé o azyl méně v roce 2017 než v roce 2016), Rakousku (-44 %, nebo o 18 tisíc méně), Nizozemsku (-17 %, nebo o 3 tisíce méně) a Spojeném království (-15 %, nebo o 6 tisíc méně) (viz obrázek 3).

Obrázek 3: Počet žadatelů o azyl (ze zemí mimo EU) v členských státech EU a ESVO, 2016 a 2017
(tisíce osob žádajících o azyl poprvé)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)


Tabulka 1 podává přehled pěti největších skupin osob žádajících o azyl poprvé (dle státního občanství) v jednotlivých členských státech EU. Syřané představovali největší počet žadatelů ve 14 z 28 členských států EU, včetně 49 tisíc žadatelů v Německu (nejvyšší počet žadatelů z jedné země v jednom z členských států EU v roce 2017) a 16 tisíc v Řecku. Asi 22 tisíc Iráčanů požádalo o ochranu v Německu a 8 tisíc v Řecku a 16 tisíc afghánských žadatelů bylo zaznamenáno v Německu a asi 7 tisíc v Řecku a ve Francii. Dalšími členskými státy s vysokým počtem žadatelů jednoho státního občanství v roce 2017 byly Itálie s 25 tisíci žadatelů z Nigérie a 12 tisíci z Bangladéše, Francie s 11 tisíci z Albánie a Španělsko s 10 tisíci z Venezuely.

Tabulka 1: Pět hlavních státních občanství žadatelů o azyl (ze zemí mimo EU), 2017
(počet osob žádajících o azyl poprvé, zaokrouhleno)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Věk a pohlaví osob žádajících o azyl poprvé

Více než čtyři z pěti (82 %) osob žádajících o azyl poprvé v EU-28 v roce 2017 byly mladší 35 let (viz obrázek 4); žadatelé ve věkové kategorii 18–34 let představovali o něco více než polovinu (51 %) celkového počtu žadatelů, zatímco téměř jedna třetina (31 %) z celkového počtu osob žádajících o azyl poprvé byly nezletilé osoby mladší 18 let.

Toto věkové rozložení žadatelů o azyl bylo stejné v téměř všech členských státech EU, přičemž největší podíl žadatelů tvořily osoby ve věku 18–34 let. Došlo však k několika výjimkám z tohoto trendu: Rakousko, Maďarsko, Polsko a Německo zaznamenaly vyšší podíl žadatelů o azyl mladších 18 let (vyšší než 45 %).

Obrázek 4: Věková skladba osob žádajících o azyl poprvé (ze zemí mimo EU) v členských státech EU a ESVO, 2017
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Rozdělení osob žádajících o azyl poprvé dle pohlaví ukazuje, že o azyl žádalo více mužů než žen. V nejmladší věkové skupině (0–13 let) představovali v roce 2017 chlapci 52 % celkového počtu žadatelů. U žadatelů o azyl ve věku 14–17 nebo 18–34 let, kde zhruba tři čtvrtiny osob žádajících o azyl poprvé byly mužského pohlaví, byla vyšší míra nerovnosti žen a mužů, přičemž u věkové skupiny 35–64 let byl tento podíl nižší a jen mírně přesahoval tři pětiny. V celé EU-28 převyšoval počet žadatelek počet žadatelů mužského pohlaví v roce 2017 u žadatelů o azyl ve věku 65 let a více, ačkoli tato skupina byla relativně malá a představovala pouze 0,6 % celkového počtu osob žádajících o azyl poprvé.

Obrázek 5: Podíl osob žádajících o azyl poprvé (ze zemí mimo EU) mužského pohlaví v EU-28, podle věkových skupin, 2017
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza)

Žádosti nezletilých osob bez doprovodu

Nezletilou osobou bez doprovodu je osoba mladší 18 let, jež vstupuje na území členského státu EU bez doprovodu dospělé osoby, která za ni odpovídá, nebo nezletilá osoba, jež je ponechána bez doprovodu po vstupu na území členského státu. V roce 2017 bylo v EU-28 31,8 tisíce žádostí od nezletilých osob bez doprovodu; 13 % všech nezletilých osob bylo bez doprovodu (viz obrázek 6). Podíl nezletilých osob bez doprovodu mezi nezletilými osobami, které požádaly o azyl, byl v roce 2017 ve všech členských státech EU menší než polovina.

Obrázek 6: Rozdělení dle statusu žadatelů o azyl (ze zemí mimo EU) v členských státech EU a ESVO, kteří jsou nezletilými osobami, 2017
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asyappctza) a (migr_asyunaa)

Prvoinstanční rozhodnutí o žádostech o azyl

Údaje o rozhodnutích o žádostech o azyl jsou k dispozici pro dvě instanční úrovně, totiž pro prvoinstanční rozhodnutí a konečná rozhodnutí přijatá v odvolacím nebo přezkumném řízení. 28 členských států EU udělilo v roce 2017 status ochrany 538 000 žadatelů o azyl, to je v porovnání s rokem 2016 snížení o téměř 25%.

V roce 2017 byl ve všech členských státech EU vydán téměř 1 milion prvoinstančních rozhodnutí, což je o něco méně než v roce 2016 (1,1 milionu). Zdaleka největší počet rozhodnutí byl vydán v Německu (viz obrázek 7) a činí více než polovinu (54 %) všech prvoinstančních rozhodnutí v EU-28 v roce 2017.

Obrázek 7: Počet prvoinstančních a konečných rozhodnutí o žádostech o azyl (ze zemí mimo EU), 2017
(tisíce)
Zdroj: Eurostat (migr_asydcfsta) a (migr_asydcfina)

Obrázek 8 poskytuje analýzu výsledků prvoinstančních rozhodnutí. Ačkoli postavení uprchlíka a status doplňkové ochrany jsou definovány v právu EU, humanitární důvody jsou upraveny vnitrostátními právními předpisy a v některých členských státech EU nejsou použitelné.

V roce 2017 téměř polovina (46 %) [3] prvoinstančních rozhodnutí o udělení azylu EU-28 vedla k pozitivním výsledkům, tj. přiznání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany či povolení k pobytu z humanitárních důvodů (viz obrázek 8). V roce 2017 vedlo u prvoinstančních rozhodnutí zhruba 50 % všech kladných rozhodnutí v EU-28 k přiznáním postavení uprchlíka.

Obrázek 8: Rozdělení prvoinstančních rozhodnutí o žádostech o azyl (ze zemí mimo EU), 2017
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asydcfsta)

Postavení uprchlíka bylo v roce 2017 v EU-28 v první instanci přiznáno celkem 222 tisícům osob, 159 tisícům byl poskytnut status doplňkové ochrany a 63 tisícům bylo poskytnuto povolení k pobytu z humanitárních důvodů.

V roce 2017 byly největší podíly kladných prvoinstančních rozhodnutí o udělení azylu zaznamenány v Irsku (89 %), Litvě (78 %) a Lotyšsku (74 %). Naopak Česká republika, Polsko a Francie zaznamenaly míry prvoinstančních zamítnutí nad 70 %.

Konečná rozhodnutí přijatá v odvolacím řízení

Podíl kladných konečných rozhodnutí na základě odvolacího nebo přezkumného řízení (36 %; viz obrázek 9) byl v roce 2017 v EU-28 mírně nižší než v případě prvoinstančních rozhodnutí (45 %; viz obrázek 8). Zhruba 95,2 tisíce osob v EU-28 obdrželo v roce 2017 kladná konečná rozhodnutí na základě odvolacího nebo přezkumného řízení, z čehož 49,6 tisíce osob bylo přiznáno postavení uprchlíka, 31,1 tisíce osob doplňková ochrana a dalším 14,6 tisíce osob humanitární status.

Obrázek 9: Rozdělení konečných rozhodnutí o žádostech o azyl (ze zemí mimo EU), 2017
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_asydcfina)

Pouze ve čtyřech členských státech EU byla v roce 2017 více než polovina konečných rozhodnutí o udělení azylu kladná: Finsko (65 %), Nizozemsko (59 %), Spojené království (57 %) a Rakousko (56 %).

Nejvyšší podíly konečných zamítnutí byly zaznamenány na Slovensku, ve Slovinsku a Estonsku, kde byla všechna konečná rozhodnutí zamítavá.

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Eurostat vytváří statistiky týkající se řady témat souvisejících s mezinárodní migrací. Mezi lety 1986 a 2007 byly údaje o azylu shromažďovány na základě neformální dohody. Od roku 2008 jsou údaje Eurostatu poskytovány podle ustanovení článku 4 nařízení (ES) 862/2007; většina statistických údajů předkládaných v tomto článku byla shromážděna v tomto regulačním rámci.

Údaje jsou Eurostatu poskytovány s měsíční periodicitou (pro statistiky o žádostech o azyl), čtvrtletní periodicitou (pro prvoinstanční rozhodnutí) nebo roční periodicitou (pro konečná rozhodnutí na základě odvolacího nebo přezkumného řízení, přesídlení a nezletilé osoby bez doprovodu). Statistiky jsou založeny na administrativních zdrojích a Eurostatu jsou předkládány statistickými úřady, ministerstvy vnitra nebo příslušnými imigračními úřady v členských státech EU.

Při analýze azylových statistik by měly být vzaty v úvahu dvě různé kategorie osob. První zahrnuje žadatele o azyl, kteří podali žádost (žádost o azyl) a jejichž žádost je posuzována příslušným orgánem. Druhou představují osoby, které byly po posouzení uznány za uprchlíky nebo jim byl přiznán jiný druh mezinárodní ochrany (doplňková ochrana), či přiznána ochrana na základě vnitrostátního práva souvisejícího s mezinárodní ochranou (povolení k pobytu z humanitárních důvodů) nebo jim byla odmítnuta jakákoli forma ochrany.

Od vstupu nařízení (ES) č. 862/2007 v platnost se staly dostupnými statistiky o rozhodnutích o udělení azylu pro různé fáze azylového řízení. Prvoinstanční rozhodnutí jsou rozhodnutí vydaná příslušným orgánem, který jedná jako první instance administrativního/soudního azylového řízení v přijímající zemi. Oproti tomu konečná rozhodnutí v odvolacím nebo přezkumném řízení se vztahují k rozhodnutím vydaným v konečné instanci administrativního/soudního azylového řízení, která jsou důsledkem odvolání podaného žadatelem o azyl odmítnutým v předchozím stupni. Jelikož azylová řízení a počet/úrovně rozhodovacích orgánů se mezi členskými státy EU liší, skutečnou konečnou instancí může být podle vnitrostátních právních předpisů a správních postupů rozhodnutí nejvyššího vnitrostátního soudu. Použitá metodika však stanoví, že by konečná rozhodnutí měla odkazovat na to, co je skutečně konečným rozhodnutím v naprosté většině případů: jinými slovy, jakmile byly vyčerpány všechny normální cesty odvolání a není možné odvolat se na věcnou stránku rozhodnutí, ale pouze z procesních důvodů.

Kontext

Úmluva o právním postavení uprchlíků podepsaná v roce 1951 v Ženevě (ve znění Newyorského protokolu z roku 1967) vymezuje již více než 60 let, kdo je uprchlík, a stanovila společný přístup k uprchlíkům, jenž je jedním ze základních kamenů pro vývoj společného azylového systému v EU. EU od roku 1999 pracovala na vytvoření společného evropského azylového systému v souladu s Ženevskou úmluvou a jinými příslušnými mezinárodními nástroji.

Haagský program byl přijat hlavami států a předsedy vlád dne 5. listopadu 2004. Program nastiňuje myšlenku společného evropského azylového systému (CEAS) (v angličtině), zejména vyzývá ke stanovení společného řízení a jednotného statusu pro ty, jimž je přiznán azyl nebo doplňková ochrana. V červnu 2008 byl Evropskou komisí předložen plán politiky pro azyl (KOM(2008) 360 v konečném znění), který zahrnoval tři pilíře na podporu rozvoje společného evropského azylového systému:

  • větší harmonizace úrovně ochrany prostřednictvím dalšího slaďování právních předpisů členských států EU upravujících azyl,
  • účinná, dostatečně zabezpečená praktická spolupráce,
  • zvýšená solidarita a odpovědnost mezi členskými státy EU a mezi EU a nečlenskými zeměmi.

Za tímto účelem navrhla Evropská komise v roce 2009 zřídit Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) (v angličtině). EASO podporuje členské státy EU v jejich úsilí provádět konzistentnější a spravedlivější azylovou politiku. Poskytuje členským státům, jež jsou vystaveny mimořádnému tlaku (jinými slovy, těm členským státům, které přijímají velké počty žadatelů o azyl), rovněž technickou a provozní podporu. EASO se stal plně funkčním v červnu 2011 a pracuje ve spolupráci s Evropskou komisí a Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) (v angličtině) na zvyšování své kapacity, aktivity a vlivu.

V květnu 2010 předložila Evropská komise akční plán pro nezletilé osoby bez doprovodu (KOM(2010) 213 v konečném znění), které jsou považovány za nejvíce ohrožené a zranitelné oběti migrace. Cílem tohoto plánu je zřídit koordinovaný přístup a plán zavazuje všechny členské státy EU poskytovat vysokou úroveň přijímání, ochrany a začlenění nezletilých osob bez doprovodu. Jako doplněk k tomuto akčnímu plánu vypracovala Evropská migrační síť (v angličtině) souhrnnou studii EU o politice přijímání, jakož i ujednáních o navracení a začlenění pro nezletilé osoby bez doprovodu (v angličtině).

V této oblasti byla vypracována řada směrnic. Čtyři hlavní právní nástroje týkající se azylu — jež jsou všechny v současnosti předmětem návrhů na nahrazení nebo přepracování — jsou:

  • kvalifikační směrnice 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu,
  • směrnice o azylovém řízení 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany,
  • směrnice o podmínkách přijímání 2013/33/EU, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu,
  • dublinské nařízení (EU) 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států.

Migrační krize v průběhu větší části roků 2015 a 2016 vedla k tomu, že Evropská komise oznámila návrhy na nástroj nouzové pomoci v EU. Plán přiděluje zhruba 700 milionů EUR podpory (na dobu tří let) na pomoc předcházení humanitární krizi a umožnění rychlejšího poskytování jídla, přístřeší a zdravotní péče podle potřeb uprchlíků v EU.

V dubnu 2016 přijala Evropská komise sdělení (v angličtině) (COM(2016) 197 final) zahajující proces reformy společného evropského azylového systému. To zahrnovalo možnosti pro spravedlivý a udržitelný systém rozdělování žadatelů o azyl mezi členskými státy EU a další harmonizaci azylových řízení a norem pro vytvoření rovných podmínek pro všechny v celé EU, a tím snížení motivačních faktorů navozujících neoprávněný druhotný pohyb a posílení mandátu EASO.

V květnu 2016 předložila Evropská komise první balíček reforem, včetně návrhů na zřízení udržitelného a spravedlivého dublinského systému (COM(2016) 270 final), posílení systému Eurodac (COM(2016) 272 final) a zřízení Agentury Evropské unie pro azyl (COM(2016) 271 final).

V červenci 2016 předložila Evropská komise druhý soubor návrhů souvisejících s reformou společného evropského azylového systému, například zřízení rámce pro přesídlení pro EU (COM(2016) 468 final) a společného řízení pro mezinárodní ochranu (COM(2016) 467 final), jakož i přepracování právních předpisů o normách pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (COM(2016) 465 final).

Přímý přístup
Další články
Tabulky
Databáze
Tematické sekce
Publikace
Metodika
Právní předpisy
Vizualizace
Externí odkazy




Asylum and first time asylum applicants - monthly data (rounded) (tps00189)
Persons subject of asylum applications pending at the end of the month - monthly data (tps00190)
Asylum and first time asylum applicants - annual aggregated data (rounded) (tps00191)
First instance decisions on asylum applications by type of decision - annual aggregated data (tps00192)
Final decisions on asylum applications - annual data (tps00193)
Asylum applicants considered to be unaccompanied minors - annual data (tps00194)


Asylum and Dublin statistics (migr_asy)
Applications (migr_asyapp)
Decisions on applications and resettlement (migr_asydec)
’Dublin’ statistics (migr_dub)


Poznámky

  1. Celkový počet v EU se vypočte jako souhrn údajů za členské státy. Údaje členských států se týkají počtu osob, které žádají o azyl v daném členském státě poprvé. Osoby však mohou v daném referenčním roce zažádat o mezinárodní ochranu ve více než jednom členském státě. Celkový počet v EU může v důsledku toho zahrnovat takové vícenásobné žádosti. Na základě odhadu s využitím nejnovějších dostupných dublinských statistik požádalo asi 6 % žadatelů o azyl v EU v průběhu téhož roku o azyl ve více než jednom členském státě EU.
  2. Pro účely této analýzy bylo hodnoceno pouze horních 30 zemí státního občanství z hlediska počtu žadatelů o azyl.
  3. Od referenčního roku 2014 se žadatelé o azyl, kteří byli odmítnuti na základě toho, že jiný členský stát EU přejal příslušnost posoudit jejich žádost o azyl podle „dublinského“ nařízení (EU) č. 604/2013, nezahrnují do údajů o zamítavých rozhodnutích. To snížilo počet zamítnutí. V důsledku toho se odhaduje, že se podíl kladných rozhodnutí na celkovém počtu prvoinstančních rozhodnutí zvýšil o zhruba 5 procentních bodů.