Statistics Explained

Archive:Statistika migrace a migrující populace

Revision as of 19:12, 5 August 2020 by EXT-S-Allen (talk | contribs)


Extrakce údajů z databáze: květen 2020.

Plánovaná aktualizace článku: červenec 2021.

Highlights

V roce 2018 se do EU-27 přistěhovalo 2,4 milionu osob ze zemí mimo EU-27.

Ke dni 1. ledna 2019 bylo ze 446,8 milionu osob žijících v EU-27 21,8 milionu (4,9 %) cizích státních příslušníků.

V roce 2018 udělily členské státy EU-27 občanství téměř 672 tisícům osob.

[[File:Migration_and_migrant_population_statistics-interactive_FP2020-CS.XLSX]]

Přistěhovalci, 2018

V tomto článku je představena statistika Evropské unie (EU) týkající se mezinárodní migrace (toků), počtu obyvatel, pokud jde o státní příslušníky a cizí státní příslušníky („stavy“), a údaje týkající se nabývání státního občanství. Migraci ovlivňuje kombinace hospodářských, environmentálních, politických a sociálních faktorů: ať již v zemi původu migranta (faktory vedoucí k odchodu) nebo v zemi určení (faktory motivující k příchodu). Má se za to, že relativní hospodářská prosperita a politická stabilita EU byla v minulosti pro přistěhovalce velkým lákadlem.

V zemích určení lze mezinárodní migrace využít jako nástroje řešení konkrétních nedostatků na trhu práce. Migrace sama o sobě však téměř jistě nezvrátí aktuální trend stárnutí populace, který se projevuje v mnoha oblastech EU.

Full article

Migrační toky: počet přistěhovalců do EU-27 ze třetích zemí činil v roce 2018 celkem 2,4 milionu

Během roku 2018 se do některého z členských států EU-27 přistěhovalo celkem 3,9 milionu osob a nejméně 2,6 milionu vystěhovalců z některého z členských států EU-27 odešlo. Tato celková čísla však nezachycují migrační toky do a z EU-27 jako celku, protože zahrnují rovněž migraci mezi jednotlivými členskými státy EU-27. V roce 2018 se do EU-27 přistěhovalo odhadem 2,4 milionu osob ze zemí mimo EU-27 a přibližně 1,1 milionu osob se přestěhovalo z EU-27 do země mimo EU-27 – viz obrázek 1. Kromě toho se 1,4 milionu lidí, kteří dříve pobývali v jednom členském státě EU-27, přemístilo do jiného členského státu.

Obrázek 1: Přistěhovalci ze zemí mimo EU-27 a vystěhovalci do zemí mimo EU-27, EU-27, 2013–2018
(v milionech)
Zdroj: Eurostat (migr_imm12prv) a (migr_emi5nxt)

Německo: největší počet přistěhovalců a vystěhovalců

Nejvyšší počet přistěhovalců v roce 2018 vykázalo Německo (893,9 tisíce), za ním následuje Španělsko (643,7 tisíce), Francie (386,9 tisíce) a Itálie (332,3 tisíce). Německo zaznamenalo také nejvyšší počet vystěhovalců v roce 2018 (540,4 tisíce), za ním následuje Španělsko (309,5 tisíce), Francie (341,4 tisíce), Rumunsko (231,7 tisíce) a Polsko (189,8 tisíce). Celkem 22 členských států EU-27 hlásilo za rok 2018 vyšší míru přistěhování než vystěhování, avšak v Bulharsku, Chorvatsku, Lotyšsku, Litvě a Rumunsku počet vystěhovaných osob překročil počet přistěhovalců.

Tabulka 1: Přistěhování podle státního občanství, 2018
Zdroj: Eurostat (migr_imm1ctz)

V poměru k počtu rezidentského obyvatelstva zaznamenala v roce 2018 nejvyšší míru přistěhovalectví Malta (55 přistěhovalců na 1 000 osob), po ní následovalo Lucembursko (41 přistěhovalců na 1 000 osob) — viz obrázek 2. Nejvyšší míru vystěhování v roce 2018 hlásilo Lucembursko (23 vystěhovalců na 1 000 osob), Malta (19 vystěhovalců na 1 000 osob), Kypr (18 vystěhovalců na 1 000 osob) a Rumunsko (12 vystěhovalců na 1 000 osob).

Obrázek 2: Přistěhovalci, 2018
(na 1 000 obyvatel)
Zdroj: Eurostat (migr_imm1ctz) a (migr_pop1ctz)

Nejvyšší podíl přistěhovalých státních příslušníků v Rumunsku, nejnižší v Lucembursku

Relativní podíl státních příslušníků daného státu mezi přistěhovalci (přistěhovalců se státním občanstvím členského státu EU-27, do kterého se přistěhovali) v rámci celkového počtu přistěhovalců byl v roce 2018 nejvyšší v Rumunsku (82 % of všech přistěhovalců), na Slovensku (60 %), v Litvě (57 %), Polsku (55 %) a Bulharsku (55 %). To byly jediné členské státy EU-27, které vykázaly, že přistěhovalectví jejich státních příslušníků představovalo více než polovinu celkového počtu přistěhovalců – viz obrázek 3. Naopak v Lucembursku přistěhovalectví jeho státních příslušníků nepředstavovalo v roce 2018 více než 5 % z celkového počtu přistěhovalců.

Obrázek 3: Rozložení přistěhovalců podle státního občanství, 2018
(% všech přistěhovalců)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)

Informace o státním občanství se často používají ke studiu přistěhovalců, kteří jsou původem cizinci. Nicméně vzhledem k tomu, že státní občanství se může v průběhu života změnit, je užitečné analyzovat rovněž informace podle země narození. Relativní podíl přistěhovalců narozených v dané zemi na celkovém počtu přistěhovalců byl největší v Bulharsku a Litvě (v obou zemích 51 % všech přistěhovalců), dále pak v Rumunsku (43 %) a Estonsku (40 %). Naopak Lucembursko vykázalo poměrně malý podíl přistěhovalců narozených v dané zemi, a sice méně než 5 % všech přistěhovalců v roce 2018.

Tabulka 2: Přistěhování podle země narození, 2018
Zdroj: Eurostat (migr_imm3ctb)

Předchozí místo pobytu: v roce 2018 se do EU-27 přistěhovalo 2,4 milionu osob

V rámci analýzy podle předchozího místa pobytu vykázalo největší podíl přistěhovalců z jiných členských států EU-27 Lucembursko (93 % všech přistěhovalců v roce 2018), následovalo Slovensko (65 %) a Rakousko (62 %); relativně malý podíl hlásilo Španělsko (19 % všech přistěhovalců) a také Itálie a Slovinsko (obě země 20 %) – viz tabulka 3.

Tabulka 3: Přistěhování podle předchozí země pobytu, 2018
Zdroj: Eurostat (migr_imm5prv)

Pokud jde o rozčlenění přistěhovalců do členských států EU-27 podle pohlaví, v roce 2018 lehce převažovali muži nad ženami (54 % muži, 46 % ženy). Nejvyšší podíl přistěhovalců – mužů hlásí Chorvatsko (75 %); naopak nejvyšší podíl žen mezi přistěhovalci je hlášen z Portugalska (53 %).

Obrázek 4: Přistěhovalci podle pohlaví, 2018
(% všech přistěhovalců)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)

Polovina přistěhovalců byla mladší 29 let

Osoby, jež se v roce 2018 přistěhovaly do členských států EU-27, byly v průměru o mnoho mladší než celková rezidentská populace cílové země. K 1. lednu 2019 činil věkový medián celkové populace EU-27 43,7 let, zatímco v roce 2018 činil věkový medián přistěhovalců do EU-27 29,2 let.

Obrázek 5: Věkové rozložení přistěhovalců podle státního občanství, EU, 2018
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_imm2ctz)

Migrující populace: ke dni 1. ledna 2019 žilo v EU-27 21,8 milionu občanů třetích zemí

Ke dni 1. ledna 2019 činil počet osob pobývajících v některém z členských států EU, které měly státní občanství některé třetí země, 21,8 milionu, což představuje 4,9 % obyvatel EU-27. Kromě toho žilo ke dni 1. ledna 2019 v členských státech EU-27 13,3 milionu osob, které měly státní občanství jiného členského státu EU-27.

Nejvyšší počet cizích státních příslušníků žijících v členských státech EU-27 ke dni 1. ledna 2019 v absolutních číslech byl zjištěn v Německu (10,1 milionu osob), Itálii (5,3 milionu), Francii (4,9 milionu) a Španělsku (4,8 milionu). V těchto čtyřech členských státech žilo 71 % všech cizích státních příslušníků žijících ve všech členských státech EU-27. Podíl obyvatel těchto čtyř členských států na celkovém počtu obyvatel v EU-27 činil v téže době 58 %.

Tabulka 4: Cizí státní příslušníci podle skupin státního občanství, 1. ledna 2019
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)

Ve většině členských států EU-27 pocházeli cizí státní příslušníci ze zemí mimo EU-27

Ke dni 1. ledna 2019 byly Belgie, Irsko, Lucembursko, Rakousko a Slovensko jedinými členskými státy EU-27, v nichž byli cizí státní příslušníci převážně občany jiného členského státu EU-27. To znamená, že ve většině členských států EU-27 pocházela většina cizích státních příslušníků ze zemí mimo EU-27 (viz tabulka 5). V případě Lotyšska a Estonska je podíl občanů třetích zemí obzvláště vysoký vzhledem k vysokému počtu uznaných neobčanů (zejména občanů bývalého Sovětského svazu, kteří jsou trvalými rezidenty těchto zemí, avšak nenabyli žádného jiného občanství).

Obrázek 6: Podíl cizích státních příslušníků v rezidentském obyvatelstvu, 1. ledna 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)

Největší podíl cizinců na obyvatelstvu mělo Lucembursko, nejnižší Rumunsko

Členským státem EU-27 s poměrně nejvyšším počtem cizích státních příslušníků žijících na jeho území bylo Lucembursko, kde jejich podíl činil 47 % celkové populace. Velký podíl cizích státních příslušníků (10 % rezidentského obyvatelstva nebo více) byl zjištěn také na Kypru, Maltě, v Rakousku, Estonsku, Lotyšsku, Irsku, Belgii, Německu a Španělsku. Naopak cizí státní příslušníci představovali méně než 1 % obyvatel v Polsku (0,8 %) a v Rumunsku (0,6 %). Relativní podíl státních příslušníků narozených v zahraničí na celkové populaci byl největší v Lucembursku (47 % rezidentského obyvatelstva), dále pak na Kypru (21 %) a na Maltě (20 %). Naopak nízký podíl státních příslušníků narozených v zahraničí vykázalo Polsko, 2 % celkové populace ke dni 1. ledna 2019, dále pak Bulharsko (2,5 %), Rumunsko (3,2 %) a Slovensko (3,6 %).

Tabulka 5: Obyvatelstvo narozené v zahraničí podle země narození, 1. ledna 2019
Zdroj: Eurostat (migr_pop3ctb)

Tabulka 6 obsahuje přehled pěti hlavních skupin cizích státních příslušníků a státních příslušníků narozených v zahraničí a žijících v jednotlivých členských státech EU-27, Spojeném království a zemích ESVO (pokud jsou pro ně k dispozici údaje).

Tabulka 6: Nejčastější země státního občanství a narození cizích státních příslušníků / státních příslušníků narozených v zahraničí, 1. ledna 2019
(v absolutních číslech a jako procentní podíl celkového počtu cizích státních příslušníků / státních příslušníků narozených v zahraničí)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz) a (migr_pop3ctb)

Čtyřmi největšími skupinami občanů EU-27 žijících v jiných členských státech EU-27 byli v roce 2019 Rumuni, Poláci, Italové a Portugalci (viz obrázek 7).

Obrázek 7: Počet občanů EU-27, kteří jsou osobami s místem obvyklého pobytu ve zbytku EU-27 k 1. lednu 2019
(v milionech)
Zdroj: Eurostat (migr_pop1ctz)

Cizí státní příslušníci jsou mladší než domácí

Z analýzy věkové struktury obyvatelstva vyplývá, že v celé EU-27 byli cizí státní příslušníci v průměru mladší než domácí. Rozčlenění cizinců podle věku ukazuje, že ve srovnání s místním obyvatelstvem je u nich silněji zastoupena věková skupina relativně mladých dospělých osob v produktivním věku. K 1. lednu 2019 činil věkový medián státních příslušníků EU-27 45 let, zatímco věkový medián cizích státních příslušníků žijících v EU-27 činil 36 let.

Obrázek 8: Věková struktura státních příslušníků a cizích státních příslušníků, EU-27, 1. ledna 2019
(%)
Zdroj: Eurostat (migr_pop2ctz)

Nabytí státního občanství: V roce 2018 udělily členské státy EU-27 občanství 672 tisícům osob

Počet nabytých státních občanství se v roce 2018 snížil o 4 %

V roce 2018 získalo občanství některého členského státu EU-27 672,3 tisíce osob, což v porovnání s rokem 2017 odpovídá poklesu o 4 %. V roce 2018 získalo nejvíce osob občanství v Německu, a to 116,8 (což je 17 % celkového počtu v EU-27). Na následujících místech v žebříčku, pokud jde o nabývání občanství, byly Itálie (112,5 tisíce), Francie (110,0 tisíce), Španělsko (90,8 tisíce) a Švédsko (63,8 tisíce).

Obrázek 9: Počet osob, jež nabyly státní občanství členského státu EU, EU-27, 2009–2018
(v tisících) Zdroj: Eurostat (migr_acq)

V absolutních číslech došlo k největšímu poklesu ve srovnání s rokem 2017 v Itálii, jelikož italské občanství získalo o 34 100 občanů méně, následuje Řecko (–6 400), Švédsko (–5 100), Dánsko (–4 400) a Francie (–4 300). Naopak k největšímu nárůstu v absolutních číslech došlo ve Španělsku (španělské občanství získalo o 24 300 osob více než v roce 2017), následuje Portugalsko (+3 300) a Lucembursko (+2 000).

Tabulka 7: Nabytí státního občanství podle skupin předchozího občanství, 2018
Zdroj: Eurostat (migr_acq)

V roce 2018 nabylo státní občanství EU-27 přibližně 566,1 občanů třetích zemí pobývajících v některém členském státě EU-27, což ve srovnání s rokem 2017 představuje pokles o 5 %. Občané třetích zemí jako takoví představovali 84 % všech osob, které v roce 2018 nabyly občanství některého členského státu EU-27. Tito noví občané EU-27 pocházeli zejména z Afriky (28 % celkového počtu nabytých státních občanství), evropských zemí mimo EU-27 (25 %), Asie (16 %) a Severní a Jižní Ameriky (14 %). Počet občanů členských států EU-27, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU-27, činil 89 600 osob, tj. 13 % celkového počtu. V absolutních číslech patří mezi hlavní skupiny občanů EU-27, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU-27, Rumuni, kteří se stali občany Itálie (6,5 tisíce osob) nebo Německa (4,3 tisíce osob), Poláci, z nichž zhruba polovina se stala občany Německa (6,2 tisíce osob), a Italové, z nichž polovina se stala občany Německa (4,0 tisíce osob).

V Lucembursku a Maďarsku byla většina nových občanství udělena občanům jiného členského státu EU-27. V případě Lucemburska připadal největší podíl na portugalské občany, za kterými následovali francouzští, italští a belgičtí občané, zatímco v Maďarsku byli státními příslušníky EU-27, kteří získali jeho občanství, téměř výlučně Rumuni.

Stejně jako v předchozích letech tvořili v roce 2018 největší skupinu nových občanů členských států EU-27 občané Maroka (67,2 tisíce, tj. 10 % všech udělených státních občanství), následovali občané Albánie (47,4 tisíce, tj. 7,1 %), Turecka (28,4 tisíce, tj. 4,2 %) a Brazílie (23,1 tisíce, tj. 3,4 %). Ve srovnání s rokem 2017 se počet občanů Maroka, kteří získali občanství některého členského státu EU-27, snížil o 2 %. Největší podíl marockých žadatelů získal nové státní občanství ve Španělsku (38 %), Itálii (23 %) nebo Francii (23 %), zatímco většina albánských žadatelů získala státní občanství v Řecku (51 %) nebo v Itálii (46 %). Většina tureckých žadatelů (59 %) získala německé občanství a zhruba polovina brazilských žadatelů získala italské občanství (46 %).

Nejvyšší míru naturalizace mělo Švédsko a Rumunsko

Jedním z běžně používaných ukazatelů je „míra naturalizace“, která je zde definována jako poměr mezi celkovým počtem udělených státních občanství a počtem cizích státních příslušníků na začátku téhož roku. Nejvyšší míru naturalizace mělo mezi členskými státy EU-27 v roce 2018 Švédsko (7,2 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků), po němž následují Rumunsko (5,6 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků) a Portugalsko (5,1 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků).

Obrázek 10: Míra naturalizace (nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků), 2018
Zdroj: Eurostat (migr_acq)a (migr_pop1ctz)

Zdrojové údaje pro tabulky a grafy

Zdroje údajů

Vystěhování je fenomén, který lze těžko změřit. Je těžší spočítat osoby, které zemi opouštějí, než osoby, které do země přijíždějí, protože migranti musí velmi často ohledně přestěhování jednat spíše s úřady přijímající země, než s úřady země, kterou opouštějí. Analýza údajů členských států EU-27 týkajících se vystěhování a přistěhování z roku 2018 (zrcadlové statistiky) potvrdila, že tomu tak je v mnoha zemích. Z toho důvodu se tento článek soustředí na údaje o přistěhovalectví.

Eurostat vytváří statistiky týkající se řady témat souvisejících s mezinárodními migračními toky, počtem cizích státních příslušníků v jednotlivých státech a nabytím státního občanství. Údaje se shromažďují každoročně a Eurostatu je poskytují vnitrostání statistické orgány členských států EU.

Právní zdroje

Od roku 2008 se sběr údajů o migraci a mezinárodní ochraně zakládá na nařízení (ES) č. 862/2007 a analýza a složení skupin států EU, ESVO a kandidátských zemí k 1. lednu referenčního roku jsou uvedeny v prováděcím nařízení (EU) č. 351/2010. V tomto nařízení je definován základní soubor statistik týkajících se mezinárodních migračních toků, počtu cizích státních příslušníků v jednotlivých členských státech, nabytí státního občanství, povolení k pobytu, azylu a opatření proti nedovolenému vstupu a pobytu. Ačkoli mohou členské státy EU nadále používat jakékoli vhodné zdroje údajů v souladu s vnitrostátní dostupností a praxí, statistiky shromažďované podle uvedeného nařízení musí vycházet ze společných definic a konceptů. Většina členských států EU své statistiky zakládá na zdrojích administrativních údajů, jako jsou evidence obyvatelstva, evidence cizích státních příslušníků, evidence povolení k pobytu nebo pracovních povolení, evidence zdravotního pojištění a daňová evidence. Některé země používají k tvorbě statistik migrace zrcadlové statistiky, výběrová zjišťování nebo metody odhadu. Očekává se, že díky provádění tohoto nařízení se zlepší dostupnost a srovnatelnost statistik migrace.

Jak je uvedeno v čl. 2 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení (ES) č. 862/2007, jsou vyčísleni přistěhovalci, kteří pobývají (nebo se očekává, že budou pobývat) na území některého členského státu EU po dobu nejméně 12 měsíců, stejně jako vystěhovalci, kteří pobývají v zahraničí déle než 12 měsíců. Proto se údaje shromážděné Eurostatem týkají migrace po dobu 12 měsíců nebo déle: mezi migranty tedy patří lidé, kteří se přesunuli na dobu jednoho roku nebo déle, jakož i osoby, které se přesunuly trvale. Údaje o nabývání státního občanství shromažďuje Eurostat podle ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 862/2007, které zní: „Členské státy předkládají Komisi (Eurostatu) statistiky o počtech (...) osob, které mají své místo obvyklého pobytu na území členského státu a v období referenčního roku získaly státní občanství tohoto členského státu (...), a to v členění podle (...) dřívějšího státního občanství dotčených osob a podle toho, zda osoby byly dříve bez státní příslušnosti.“

Definice

Souhrnné údaje za EU-27 o nabývání státního občanství za roky 2012, 2011 a 2010 zahrnují rumunské údaje za rok 2009.

Údaje o nabytí státního občanství jsou v případě Německa za rok 2018 předběžně zaokrouhlené na nejbližší násobek čísla 5.

Údaje o nabytí státního občanství podle dřívějšího státního občanství nejsou v případě Rumunska k dispozici pro roky 2017 a 2018.

Souhrnné údaje za EU-27 o přistěhovalectví podle zemí předchozího pobytu za období 2013–2018 zahrnují Spojené království, protože v údajích za EU-27 nejsou k dispozici údaje za Kypr.

Souhrnné údaje za EU-27 o obyvatelstvu podle státního občanství k 1. lednu 2019 zahrnují Spojené království, protože v údajích za EU-27 nejsou k dispozici údaje za Kypr a Maltu.

Věk:

Zaměříme-li se na definici věku u migračních toků, je třeba mít na paměti, že údaje z roku 2018 zachycují dosažený věk respondentů nebo věk na konci referenčního roku, a to ve všech členských státech EU-27 s výjimkou Irska, Řecka, Rakouska, Malty, Rumunska a Slovinska. V těchto zemích, jakož i ve Spojeném království údaje o věku uvádějí dosažený věk respondenta nebo věk dosažený v den posledních narozenin. Zaměříme-li se na definici věku u nabytí státního občanství, je třeba mít na paměti, že údaje z roku 2018 zachycují dosažený věk respondentů nebo věk na konci referenčního roku, a to ve všech členských státech EU-27 s výjimkou Německa, Řecka, Irska, Rakouska, Litvy, Malty, Rumunska, a Slovinska. V těchto zemích, jakož i ve Spojeném království údaje o věku uvádějí dosažený věk respondenta nebo věk dosažený v den posledních narozenin.

Členské státy a země ESVO podle zahrnutí/nezahrnutí žadatelů o azyl a uprchlíků do údajů o obyvatelstvu hlášených Eurostatu v rámci jednotného demografického sběru údajů (Unified Demographic data collection), referenční rok 2018

Obyvatelstvo k 1. 1. 2019 Zahrnuto Nezahrnuto
Žadatelé o azyl s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Spojené království, Norsko, Švýcarsko Bulharsko, Česko, Dánsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko
Uprchlíci s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Bulharsko, Česko, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko

Poznámka: Norsko (zahrnuti nejsou žadatelé o azyl a uprchlíci bez povolení k pobytu)


Členské státy a země ESVO podle zahrnutí/nezahrnutí žadatelů o azyl a uprchlíků do údajů o migraci hlášených Eurostatu v rámci jednotného demografického sběru údajů (Unified Demographic data collection), referenční rok 2018

Migrace za rok 2018 Zahrnuto Nezahrnuto
Žadatelé o azyl s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Spojené království, Švýcarsko, Norsko Bulharsko, Česko, Dánsko, Irsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko
Uprchlíci s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců Belgie, Bulharsko, Česko, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko

Poznámka: Norsko (zahrnuti nejsou žadatelé o azyl a uprchlíci bez povolení k pobytu); Irsko (zahrnuti nejsou uprchlíci, kteří nežijí v soukromé domácnosti)

Uprchlík: Tento pojem neodkazuje pouze na osoby, kterým byl udělen status uprchlíka (podle definice v čl. 2 písm. e) směrnice 2011/95/ES ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967), nýbrž také na osoby, kterým byla poskytnuta doplňková ochrana (podle definice v čl. 2 písm. g) směrnice 2011/95/ES), a osoby, na které se vztahuje rozhodnutí o povolení k pobytu z humanitárních důvodů podle vnitrostátního práva upravujícího mezinárodní ochranu.

Žadatel o azyl: první žádosti o azyl se v jednotlivých zemích liší a nejsou spojeny s žádnou lhůtou. Proto může žadatel požádat o azyl poprvé v jedné zemi a poté znovu jako žadatel, který předkládá žádost poprvé, v jakékoli jiné zemi. Pokud žadatel o azyl podá po jakékoli době ještě jednou žádost v téže zemi, není již považován za žadatele, který podává žádost poprvé.

Míra naturalizace: Pojem „míra naturalizace“ by se měl používat obezřetně, neboť čitatel zahrnuje všechny způsoby nabytí státního občanství, a nikoli pouze naturalizace způsobilých pobývajících cizinců, a jmenovatel zahrnuje všechny cizince, a nikoli jen ty cizince, kteří jsou způsobilí pro naturalizaci.

Kontext

Občané členských států EU mají svobodu cestování a volného pohybu v rámci vnitřních hranic EU. Migrační politiky EU ve vztahu k občanům třetích zemí se čím dál více zabývají tím, jak přitáhnout přistěhovalce s konkrétním profilem. Často je tomu tak ve snaze zaplnit na trhu práce nedostatek určitých kvalifikací. Výběr může být proveden na základě jazykových schopností, pracovních zkušeností, vzdělání a věku. Zaměstnavatelé si mohou pracovníky vybírat rovněž tak, aby měli migranti při příjezdu do země určení již zaměstnání.

Kromě podpory náboru pracovních sil se politika přistěhovalectví často zaměřuje na dvě oblasti: předcházení ilegální migraci a nezákonnému zaměstnávání migrantů, kteří nemají pracovní povolení, a podporu integrace přistěhovalců do společnosti. EU zajistila značné finanční prostředky na boj proti převaděčství a obchodu s lidmi.

V rámci Evropské komise je za záležitosti týkající se evropské migrační politiky odpovědné Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci. V roce 2005 Evropská komise opět zahájila prostřednictvím Zelené knihy o přístupu EU k řízení ekonomické migrace (KOM(2004) 811 v konečném znění) debatu o potřebě společných pravidel pro přijímání ekonomických migrantů. Výsledkem bylo na konci roku 2005 přijetí Plánu politiky v oblasti legální migrace (KOM(2005) 669 v konečném znění). V červenci 2006 přijala Evropská komise sdělení o prioritách boje proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí (KOM(2006) 402 v konečném znění), které se snaží zajistit rovnováhu mezi bezpečností a základními právy jednotlivců během všech fází procesu nelegálního přistěhovalectví. V září 2007 Evropská komise představila třetí výroční zprávu o migraci a integraci (KOM(2007) 512 v konečném znění). Sdělení, které Evropská komise přijala v říjnu 2008, kladlo důraz na význam posílení globálního přístupu k migraci: větší koordinaci a soudržnost s využitím synergií (KOM(2008) 611 v konečném znění), jakožto aspekt zahraniční a rozvojové politiky. Stockholmský program, který schválily hlavy států a vlád EU v prosinci 2009, stanovil na období 2010 až 2014 rámec a soubor zásad aktuálního rozvoje evropských politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí; ústředním bodem tohoto programu jsou otázky migrace. Evropská komise ve snaze provést změny, na nichž se zástupci států dohodli, v roce 2010 schválila Akční plán provádění Stockholmského programu – Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům (KOM(2010) 171 v konečném znění).

V květnu 2013 zveřejnila Evropská komise „Zprávu o občanství EU pro rok 2013“ (COM(2013) 269 final). V této zprávě se konstatovalo, že občanství EU přináší nová práva a příležitosti. Právem, které si občané nejvíce spojují s občanstvím EU, je právo volně se pohybovat a pobývat v EU. Vzhledem k moderním technologiím a jednodušším možnostem cestování volný pohyb Evropanům umožňuje rozšířit své obzory za hranice své země, na kratší či delší dobu svou zemi opustit, přijít do určité země EU a stěhovat se mezi zeměmi EU a vlastní zemí za účelem práce, studia nebo odborné přípravy, cestovat obchodně či za odpočinkem nebo nakupovat v zahraničí. Volný pohyb rozšiřuje sociální a kulturní vztahy v EU a vytváří mezi občany EU užší vazby. Mimoto přináší vzájemné hospodářské výhody pro podniky a spotřebitele, a to i pro ty, kteří zůstávají doma, jelikož se soustavně odstraňují vnitřní překážky.

Evropská komise dne 13. května 2015 představila evropský program pro migraci (COM(2015) 240 final), který uvádí bezprostřední opatření, která mají být přijata v reakci na krizovou situaci ve Středomoří, jakož i opatření, která mají být přijata v nadcházejících letech za účelem lepšího řízení migrace ve všech jejích aspektech.

V dubnu 2017 byla zveřejněna výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2016) (v angličtině) Evropské migrační sítě (v angličtině). Tato zpráva přináší přehled nejdůležitějšího právního a politického vývoje probíhajícího v EU jako celku i v jednotlivých zemích. Jedná se o komplexní dokument, který se zabývá všemi aspekty migrační a azylové politiky Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci (v angličtině) a agentur EU.

Dne 15. listopadu 2017 aktualizovaný evropský program pro migraci (v angličtině) se zaměřil na uprchlickou krizi, společnou vízovou politiku a Schengen. Kromě toho se zabýval přesídlováním a relokacemi, finanční podporou Řecku a Itálii a zařízeními pro uprchlíky. Cílem je umožnit uprchlíkům dostat se do Evropy legální a bezpečnou cestou, zajistit spravedlivé rozdělení odpovědnosti za relokace mezi členské státy a integraci migrantů na místní a regionální úrovni.

Dne 4. prosince 2018 zveřejnila Komise zprávu o pokroku v provádění evropského programu pro migraci, která hodnotí dosažený pokrok a nedostatky v provádění evropského programu pro migraci. Zpráva se zaměřuje na to, jak změna klimatu, demografické a ekonomické faktory vytvářejí nové důvody, které lidi nutí k migraci, a potvrzuje, že příčiny migračního tlaku na Evropu jsou strukturální povahy; o to důležitější tedy je, aby se problematika řešila účinným a jednotným způsobem. Dne 16. října 2019 Komise zveřejnila zprávu o pokroku v provádění evropského programu pro migraci, jež se zaměřuje na klíčové kroky, které jsou zapotřebí pro opatření zejména na středomořských trasách a opatření ke konsolidaci souboru nástrojů EU v oblasti migrace, hranic a azylu.

Mezi nejdůležitější právní předpisy, které EU přijala v oblasti přistěhovalectví, patří:

Legislativní dokumenty – Evropský program pro migraci (v angličtině)

Materiály pro tisk – European Agenda on Migration (v angličtině)

Direct access to

Other articles
Tables
Database
Dedicated section
Publications
Methodology
Visualisations





Migration and acquisition of citizenship data
International migration (t_migr_int)
Immigration (tps00176)
Emigration (tps00177)
Acquisition of citizenship (tps00024)
Population (t_demo_pop)
Population without the citizenship of the reporting country (tps00157)
Foreign-born population (tps00178)
Acquisition of citizenship (tps00024)
Migration and migrant population data
Immigration (migr_immi)
Immigration by age and sex (migr_imm8)
Immigration by five year age group, sex, and citizenship (migr_imm1ctz)
Immigration by five year age group, sex and country of birth (migr_imm3ctb)
Immigration by age , sex and broad group of citizenship (migr_imm2ctz)
Immigration by age, sex and broad group of country of birth (migr_imm4ctb)
Immigration by sex, citizenship and broad group of country of birth (migr_imm6ctz)
Immigration by sex, country of birth and broad group of citizenship (migr_imm7ctb)
Immigration by five year age group, sex, and country of previous residence (migr_imm5prv)
Immigration by age group, sex and level of human development of the country of citizenship (migr_imm9ctz)
Immigration by age group, sex and level of human development of the country of birth (migr_imm10ctb)
Immigration by age group, sex and level of human development of the country of previous residence (migr_imm11prv)
Immigration by broad group of country of previous residence (migr_imm12prv)
Emigration (migr_emi)
Emigration by age and sex (migr_emi2)
Emigration by five year age group, sex and citizenship (migr_emi1ctz)
Emigration by five year age group, sex and country of birth (migr_emi4ctb)
Emigration by five year age group, sex, and country of next usual residence (migr_emi3nxt)
Emigration by broad group of country of next usual residence (migr_emi5nxt)
Acquisition and loss of citizenship (migr_acqn)
Acquisition of citizenship by sex, age group and former citizenship (migr_acq)
Residents who acquired citizenship as a share of residents non-citizens by former citizenship and sex(%) (migr_acqs)
Acquisition of citizenship by sex, age group and level of human development of former citizenship (migr_acq1ctz)
Loss of citizenship by sex and new citizenship (migr_lct)
Population (demo_pop)
Population on 1 January by age, sex and broad group of citizenship (migr_pop2ctz)
Population on 1 January by age group, sex and citizenship (migr_pop1ctz)
Population on 1 January by age group, sex and country of birth (migr_pop3ctb)
Population on 1 January by age, sex and broad group of country of birth (migr_pop4ctb)
Population on 1 January by sex, citizenship and broad group of country of birth (migr_pop5ctz)
Population on 1 January by sex, country of birth and broad group of citizenship (migr_pop6ctb)
Population on 1 January by age group, sex and level of human development of the country of citizenship (migr_pop7ctz)
Population on 1 January by age group, sex and level of human development of the country of birth (migr_pop8ctb)
EU and EFTA citizens who are usual residents in another EU/EFTA country as of 1 January (migr_pop9ctz)