HDP a účty domácností na regionální úrovni

This Statistics Explained article is outdated and has been archived - for recent articles on regional GDP see here.

Údaje z března 2012. Nejnovější údaje: Další informace z Eurostatu, hlavní tabulky a databáze.

Hrubý domácí produkt (HDP) je základním měřítkem hospodářského rozvoje a růstu: první část tohoto článku se zabývá regionální analýzou HDP Evropské unie (EU), na základě úrovně HDP na 1 obyvatele, a také uvádí, jak se tento ukazatel v nedávné době změnil. Ekonomické účty poskytují důležité informace, které lze použít při regionální analýze hospodářství. Tyto statistiky (které jsou k dispozici jen vyjádřené v běžných cenách) se rovněž používají při přidělování výdajů v rámci politiky soudržnosti EU. Politika soudržnosti se vztahuje na všechny regiony v EU: avšak většina strukturálních fondů směřuje do regionů úrovně NUTS 2, jejichž HDP na obyvatele je nižší než 75 % průměru za EU-27 (na základě tříletého průměru).

Druhá část tohoto článku je věnována důchodu domácností na úrovni regionů (údaje jsou rovněž k dispozici pouze vyjádřené v běžných cenách). Poskytuje informace týkající se prvotního důchodu (například důchod z práce), a také disponibilního důchodu, který je výsledkem přerozdělení (daně, sociální dávky a ostatní transfery) státem. Je třeba poznamenat, že údaje o příjmech domácností na úrovni regionů jsou za rok 2008, kdežto analýza HDP vychází ze sledovaného roku 2009.

Mapa 1: Hrubý domácí produkt (HDP) na 1 obyvatele, ve standardu kupní síly (PPS), podle regionů NUTS 2, 2009
(v % průměru za EU-27, EU-27=100) - Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)
Mapa 2: Hrubý domácí produkt (HDP) na 1 obyvatele, ve standardu kupní síly (PPS), podle regionů NUTS 3, 2009 (1)
(v % průměru za EU-27, EU-27=100) - Zdroj: Eurostat (nama_r_e3gdp)
Obrázek 1: Hrubý domácí produkt (HDP) na 1 obyvatele, ve standardu kupní síly (PPS), podle regionů NUTS 3, 2009 (1)
(v % průměru za EU-27, EU-27=100) - Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)
Mapa 3: Změna hrubého domácího produktu (HDP) na 1 obyvatele, ve standardu kupní síly (PPS), podle regionů NUTS 2, 2000–2009 (1)
(rozdíl mezi rokem 2009 a 2000 v procentních bodech); ve vztahu k průměru EU-27) – Zdroj: Eurostat (nama_r_e2gdp)
Tabulka 1: Rozptyl HDP, podle regionů NUTS 2, 2000 a 2009
(%) – Zdroj: Eurostat (nama_r_e0digdp), (nama_r_e2gdp) a (demo_r_d3avg)
Mapa 4: Prvotní důchod soukromých domácností na 1 obyvatele, ve standardu kupní síly (v PPCS), podle regionů NUTS 2, 2008 (1)
(v % průměru za EU-27, EU-27=100) - Zdroj: Eurostat (nama_r_ehh2inc)
Obrázek 2: Disponibilní důchod soukromých domácností, podle regionů NUTS 2, 2008 (1)
(v PPCS na obyvatele) - Zdroj: Eurostat (nama_r_ehh2inc)

Hlavní statistické výsledky

HDP a příjmy domácností jsou nejprve vypočítány v národních měnách a poté jsou přepočítány paritami kupní síly (PPP), které zohledňují rozdílné cenové úrovně v jednotlivých členských státech a umožňují tak přesnější porovnání. Pro HDP se používá obecná parita, zatímco pro důchod domácností se používá specifická parita kupní síly pro výdaje na konečnou spotřebu.

Pomocí PPP (spíše než tržních směnných kurzů) se tyto ukazatele převedou na uměle vytvořenou společnou měnu nazvanou standard kupní síly (PPS), či v případě důchodu domácností standard kupní síly odvozené od konečné spotřeby (PPCS – purchasing power consumption standard). Použití PPS a PPCS umožňuje srovnání kupní síly v jednotlivých regionech členských států, které používají různé měny a které mají rozdílné cenové úrovně. Více informací o použití PPP naleznete níže v oddíle Zdroje a dostupnost údajů.

Regionální HDP na 1 obyvatele

Mapa 1 zobrazuje HDP na obyvatele v každém regionu úrovně NUTS 2 jako procento průměru EU-27, jenž v roce 2009 představoval v absolutním vyjádření 23 500 PPS, tedy pokles z 25 000 PPS v roce 2008. HDP na obyvatele se v regionech úrovně NUTS 2 pohyboval od 6 400 PPS (27 % průměru EU-27) v regionu Severozapaden v Bulharsku do 78 000 PPS (332 % průměru EU-27) v regionu hlavního města Inner London ve Spojeném království; poměr mezi krajními hodnotami rozdělení byl 12,2:1. Region Luxembourg (266 % průměru EU-27), belgický region hlavního města (223 %) a německý region Hamburg (188 %) zaujaly druhé až čtvrté místo žebříčku regionů podle nejvyššího HDP na obyvatele, za nimi následovaly slovenský (178 %), francouzský (177 %) a český region hlavního města (175 %). Řada regionů s vysokým HDP na obyvatele byly regiony hlavních měst nebo sousedící regiony – tak tomu bylo v případě Belgie, České republiky, Dánska, Irska, Španělska, Francie, Lucemburska (které je tvořeno jen jedním regionem), Nizozemska, Rakouska, Slovenska, Finska, Švédska a Spojeného království. Kromě toho průměrný HDP na obyvatele přesahoval o 25 % průměr EU-27 v několika regionech na jihu Německa, kolem velkých měst na západě Německa, na severu Španělska a Itálie, na západě Rakouska, v několika regionech Nizozemska a také v belgickém regionu kolem Antwerpen, ostrovním regionu Åland (Finsko) a regionu North Eastern Scotland (Spojené království). Slovenský region hlavního města Bratislavský kraj a český region hlavního města Praha se jako jediné dva regiony z členských států, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007, zařadily mezi 39 regionů, v nichž HDP na obyvatele přesahoval o 25 % průměr EU-27. Další z nejvíce prosperujících regionů (podle tohoto ukazatele) v členských státech, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007, region Bucuresti - Ilfov v Rumunsku s 111 % průměru EU-27 za nimi značně zaostával. Slovinský region Zahodna Slovenija a maďarský region Közép-Magyarország byly jedinými dvěma ostatními regiony v členských státech, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007, v nichž průměrný HDP na obyvatele (v PPS) přesahoval průměr EU-27.

V 68 regionech byl průměrný HDP na obyvatele o 25 % či více nižší než průměr EU-27. Celkem 20 regionů bylo soustředěno v šesti členských státech EU-15: Itálii (pět jižních regionů), Francii (čtyři zámořské regiony), Řecku (čtyři regiony), Portugalsku (čtyři regiony), Spojeném království (dva regiony) a Španělsku (region Extremadura). Zbývajících 48 regionů bylo v členských státech, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007: ve všech těchto 12 členských státech byl alespoň jeden region pod touto úrovní, s výjimkou Kypru a Malty. Ve 22 z těchto regionů dosahoval průměrný HDP na obyvatele maximálně poloviny průměru EU-27 a tyto regiony se nacházely v Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a na Slovensku. V uvedených 22 regionech, jejichž HDP na obyvatele v PPS činil 50 % či méně průměru EU-27, žilo přibližně 38,5 milionu obyvatel, což se rovná 7,7 % obyvatel EU-27.

Obecně nižší průměrný HDP na obyvatele byl rovněž zaznamenán v Bývalé jugoslávské republice Makedonii a v Chorvatsku, i když region Sjeverozapadna Hrvatska (region hlavního města Chorvatska) zaznamenal úroveň ve výši 78 % průměru EU-27.

Tabulka 1 nabízí analýzu podílu obyvatelstva v roce 2009 žijícího v regionech s HDP na obyvatele (v PPS) nižšího než 75 % průměru EU-27 a podílu nad 125 % průměru. V roce 2009 činil podíl obyvatel žijících v regionech s HDP na obyvatele nižším než 75 % průměru EU-27 23,3 %, zatímco podíl obyvatel žijících v regionech, kde tato hodnota přesahovala 125 % průměru EU-27, činil 19,0 %; podíl obyvatel ve středu tohoto rozpětí (HDP na obyvatele mezi 75 % a 125 %) dosáhl 57,7 %. Ve třech pobaltských členských státech, které mají pouze po jednom regionu úrovně NUTS 2, všichni obyvatelé žili v regionech s průměrným HDP na obyvatele nižším než 75 % průměru EU-27; stejně tak tomu bylo i v případě Bývalé jugoslávské republiky Makedonie (rovněž pouze jeden region). V Rumunsku, na Slovensku, v Polsku, České republice, Bulharsku, Maďarsku, Portugalsku a Slovinsku žila více než polovina obyvatel v regionech s průměrným HDP na obyvatele nižším než 75 % průměru EU-27; stejně tak tomu bylo i v případě Chorvatska.

Naopak v Lucembursku (jeden region úrovně NUTS 2) všichni obyvatelé žili v regionu s průměrným HDP na obyvatele vyšším než 125 % průměru EU-27; v Irsku, Nizozemsku a Finsku žila v takových regionech více než polovina obyvatel. Ve dvou ostrovních členských státech, na Kypru a na Maltě (každý pouze s jedním regionem úrovně NUTS 2) žilo veškeré obyvatelstvo v regionech s průměrným HDP na obyvatele ve středu rozpětí (mezi 75 % a 125 % průměru EU-27), stejně jako většina obyvatel ve Spojeném království (86,8 %), Francii (78,8 %), Švédsku (78,5 %), Řecku (78,3 %), Španělsku (77,9 %), Německu (70,5 %), Dánsku (69,7 %), Belgii (64,0 %) a Rakousku (60,6 %).

Podrobnější regionální analýza

Zatímco mapa 1 se zaměřuje na regiony úrovně NUTS 2, které jsou zvláště důležité z hlediska vymezení způsobilosti pro čerpání strukturálních fondů, mapa 2 poskytuje podrobnější analýzu regionálních ekonomik podle regionů úrovně NUTS 3. Celková analýza je pochopitelně podobná analýze za regiony úrovně NUTS 2, i když řada regionů úrovně NUTS 3 se v rámci vyšší úrovně regionů (úroveň NUTS 2), do nichž spadají, vymyká. Tento fenomén může být mnohdy důsledkem dojíždění do centrálních regionů úrovně NUTS 3 z okolních oblastí, jehož výsledkem je soustředění ekonomické aktivity v nejvíce zastavěných oblastech. Například v bulharském regionu hlavního města, regionu úrovně NUTS 2, Yugozapaden průměrný HDP na obyvatele (v PPS) dosáhl 75 % průměru EU-27, ale při podrobnějším členění na úroveň NUTS 3 zaznamenal region Sofia (stolitsa) u tohoto ukazatele hodnotu 104,3 %, zatímco zbývající čtyři regiony úrovně NUTS 3 méně než 50 %. Obdobná situace nastala v polském regionu hlavního města, regionu úrovně NUTS 2, Mazowieckie, kde regiony úrovně NUTS 3 Ostrolecko-siedlecki a Radomski zaznamenaly průměrný HDP na obyvatele (v PPS) o více než o polovinu nižší než region Mazowieckie, jenž těží z relativně vysoké výkonnosti dosahované v regionu úrovně NUTS 3 Miasto Warszawa.

V rámci německého regionu Oberbayern (úroveň NUTS 2) dosahoval tento ukazatel velmi rozdílných hodnot za jednotlivé regiony úrovně NUTS 3: Region Fürstenfeldbruck zaznamenal průměrný HDP na obyvatele (v PPS) ve výši 79,6 % průměru EU-27, zatímco v regionu München Landkreis činil tento poměr 330,2 %. Obdobně v regionu Rheinhessen-Pfalz (úroveň NUTS 2) region úrovně NUTS 3 Südwestpfalz zaznamenal průměrný HDP na obyvatele (v PPS), jenž se rovnal 52,3 % průměru EU-27, zatímco Ludwigshafen am Rhein (Kreisfreie Stadt) dosahoval hodnoty 215,3 %. Německé regiony úrovně NUTS 3 Regensburg, Schweinfurt, Wolfsburg, Düsseldorf a Koblenz (všechny Kreisfreie Städte) vykazovaly průměrný HDP na obyvatele více než dvojnásobně vyšší než činil průměr za regiony úrovně NUTS 2, jichž jsou součástí, jmenovitě Oberpfalz, Unterfranken, Braunschweig, Düsseldorf a Koblenz. V podobném duchu v nizozemském regionu úrovně NUTS 3 Oost-Groningen dosahoval průměrný HDP na obyvatele (v PPS) 72,8 % průměru EU-27, což bylo o více než o polovinu méně než v regionu Groningen (úroveň NUTS 2) jako celku (170 %).

Významné regionální rozdíly v rámci jednotlivých zemí

Zatímco mapa 2 zvýrazňuje řadu případů, kde byly velké rozdíly v HDP na obyvatele mezi regiony úrovně NUTS 3 v rámci téhož regionu úrovně NUTS 2, obrázek 1 poskytuje analýzu podstatných regionálních rozdílů v rámci jednotlivých zemí. Poznámka: Kypr i Lucembursko sestávají pouze z jednoho regionu na úrovni NUTS 3.

V roce 2009 dosahoval nejvyšší regionální průměrný HDP na obyvatele méně než dvojnásobku nejnižší úrovně v Dánsku, na Maltě a ve Švédsku, zatímco ve zbývajících zemích zobrazených na obrázku 1 byl rozdíl větší, vyšší než poměr 5:1 v Německu, Francii, Polsku a Rumunsku a ve Spojeném království dosáhl poměru 10,5:1.

V řadě členských států měly regiony hlavních měst (na úrovni NUTS 3) nejvyšší HDP na obyvatele (v PPS): bylo tomu tak v Belgii, Bulharsku, České republice, Dánsku, Estonsku, Irsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Polsku, Portugalsku, Slovinsku, na Slovensku, ve Švédsku a ve Spojeném království (poznámka: hlavní město Spojeného království je tvořeno dvěma regiony úrovně NUTS 3), a stejně tak v Chorvatsku a v Bývalé jugoslávské republice Makedonii. Regiony hlavních měst měly nejvyšší průměrný HDP na obyvatele ve všech členských státech, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007, kromě Rumunska, kde byl nejvyšší v regionu, jenž obklopuje region hlavního města. Obdobně je tomu ve Francii, kde regionem úrovně NUTS 3 s nejvyšším průměrným HDP na obyvatele byl region sousedící s regionem hlavního města. Německo bylo jediným členským státem, ve kterém měl region hlavního města úrovně NUTS 3 nižší průměrný HDP na obyvatele než celostátní průměr.

Konvergence

Mapa 3 zobrazuje míru změny HDP na obyvatele mezi rokem 2000 a rokem 2009, v porovnání k průměru za EU-27 (vyjádřenou v procentních bodech průměru EU-27). Je třeba upozornit, že analyzované období zahrnuje několik let, v nichž EU jako celek zaznamenala relativně silný růst, po němž následoval počátek finanční a hospodářské krize. Kromě toho, jelikož analýza vychází z porovnání s průměrem EU, negativní hodnota za jednotlivý region může přesto znamenat faktický růst, třebaže nižší než průměr EU-27, kde byl během tohoto období vykazován (v běžných cenách) růst ve výši 23,0 %. Analýza srovnává stav ve dvou letech a neodráží pohyby za jednotlivé roky mezi začátkem a koncem, ale zobrazuje celkový výsledek za tyto roky dohromady. Tento celkový výsledek může odrážet období, kdy míra změny HDP na obyvatele byla v regionu pozitivní (přírůstek), spolu s obdobími, kdy míra změny byla negativní (pokles).

Regiony, které rostly relativně rychle, tj. jejichž HDP na obyvatele se zvýšil o více než 10 procentních bodů ve srovnání s průměrem EU-27, jsou zobrazeny nejtmavším odstínem fialové. Naopak regiony, které zaznamenaly nejnižší míru růstu či dokonce pokles (regiony s poklesem převyšujícím 10 procentních bodů v HDP na obyvatele ve srovnání s průměrem EU-27) jsou zobrazeny nejsvětlejším odstínem fialové.

Několik regionů hlavních měst zaznamenalo velký přírůstek, zejména z členských států, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007. Nejvyšší relativní tempa růstu oproti průměru EU-27 byla zaznamenána v regionech hlavních měst na Slovensku (+69 procentních bodů), v Rumunsku (+55), Bulharsku (+38) a České republice (+36), dále pak v regionech hlavních měst v Řecku (+29) a ve Spojeném království (+28). Regiony hlavních měst rovněž zaujaly první dvě místa na opačném konci rozpětí. Belgický region hlavního města (Région de Bruxelles-Capitale/Brussels Hoofdstedelijk Gewest) zaznamenal relativní pokles o 33 procentních bodů oproti průměru EU-27, za ním následoval rakouský region Wien (-25 procentních bodů).

Z mapy vyplývá, že tento ukazatel ekonomické výkonnosti byl vyšší než průměr EU-27 v jihozápadních a východních okrajových oblastech EU, zejména v regionech v pobaltských členských státech, v Polsku, České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Řecku a na Kypru na východě a na západě ve Španělsku. Kromě Španělska a Řecka patřily k dalším členským státům EU-15, jež měly jeden region s relativním růstem vyšším než 10 procentních bodů oproti průměru EU-27, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Finsko a Spojené království.

V období let 2000 až 2009 každý region v Bulharsku, České republice, Polsku, Rumunsku, Slovinsku a na Slovensku dosáhl růstu HDP na obyvatele (v PPS) převyšujícího tempo růstu průměru EU-27; stejně tak tomu bylo i v případě pobaltských členských států, Kypru a Lucemburska, které jsou všechny tvořeny pouze jedním regionem úrovně NUTS 2.

Naproti tomu každý region v Dánsku, Irsku, Itálii, Rakousku a Švédsku zaznamenal nižší přírůstek HDP na obyvatele (v PPS), než bylo tempo růstu průměru EU-27, což byl případ Malty (již tvoří jen jeden region). V 53 regionech dosáhl relativní pokles HDP na obyvatele 10 procentních bodů či více oproti průměru EU-27, přičemž žádný z nich nebyl v členských státech, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007. Uvedené regiony se nacházely hlavně ve Spojeném království (16 regionů), Francii nebo Itálii (obě země po 11 regionech), zatímco ve Švédsku byly čtyři takové regiony, po třech jich bylo v Belgii a Německu a po jednom v Dánsku, Řecku, Španělsku, Nizozemsku a Rakousku.

Celkové posílení konvergence v rámci EU

Regionální konvergenci HDP na obyvatele (v PPS) lze posuzovat různými způsoby. Nejjednodušším metodou je změřit poměr mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou. Podle této metody se rozdíl mezi regiony EU-27 zmenšil z koeficientu 17,1 v roce 2000 na 12,2 v roce 2009, a to zejména v důsledku rychlejšího růstu v Bulharsku a Rumunsku. Tato metoda však pracuje pouze s mezními hodnotami a nezohledňuje velkou většinu regionů. Komplexní hodnocení regionálního sbližování poskytuje ukazatel rozptylu regionálního HDP: více informací o této metodě výpočtu je uvedeno níže v oddíle Zdroje a dostupnost údajů. Tato míra zohledňuje odklon v HDP na obyvatele v každém regionu úrovně NUTS 2 od národního průměru váženého regionálním obyvatelstvem. Tabulka 1 srovnává národní hodnoty rozptylu (sestavené z údajů za úroveň NUTS 2) za rok 2000 s hodnotami za rok 2009. V roce 2009 měla většina členských států EU-15 nižší úroveň rozptylu než členské státy, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007, avšak nebylo tomu tak v případě Slovinska či Polska. V období let 2000 až 2009 se navíc v členských státech, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007, úroveň rozptylu obecně zvýšila: vůbec nejvyšší přírůstek byl zaznamenán v Bulharsku a nejnižší přírůstky byly zaznamenány ve Slovinsku a v Polsku. Z tohoto důvodu se zdá, že proces ekonomického dohánění probíhající v mnoha členských státech, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007, byl doprovázen rostoucími regionálními rozdíly.

Situace v členských státech EU-15 byla mnohem méně jednoznačná. V Řecku úroveň rozptylu značně vzrostla, zatímco ve Švédsku, Spojeném království, Francii, Irsku a Portugalsku byly přírůstky menší. Úroveň rozptylu v letech 2000 až 2009 klesla v Rakousku (odhad Eurostatu), Finsku, Španělsku, Itálii (rovněž odhad Eurostatu), Německu, Belgii a Dánsku, zatímco v Nizozemsku se nezměnila (a byla nízká).

Celkově vzato, rostoucí konvergence v rámci několika členských států EU-15 a rostoucí konvergence mezi členskými státy vyvážila rostoucí divergenci v rámci jiných členských států. Z odhadu Eurostatu proto vyplývá, že došlo k nárůstu regionální konvergence za EU-27 jako celek.

Ze srovnání údajů za rok 2000 a rok 2009 vyplývá, že šesti regionům, které byly pod hranicí 75 %, což je hranice používaná pro účely strukturálních fondů, se za toto období podařilo hranice 75 % dosáhnout či ji přesáhnout. Jsou to regiony: Yugozapaden (Bulharsko), Voreio Aigaio (Řecko), Andalucía (Španělsko), Mazowieckie (Polsko), the Região Autónoma dos Açores (Portugalsko) a Bucuresti – Ilfov (Rumunsko). Uvedené regiony byly v roce 2009 domovem 18,2 milionů lidí, tj. přibližně 3,6 % obyvatel EU-27. Zároveň však klesl HDP na obyvatele (v PPS) v regionu West Wales and The Valleys (Spojené království) ze 75 % průměru EU-27 pod tuto hranici, zatímco v jihoitalském regionu Puglia se úroveň tohoto ukazatele snížila z pozice nad 75 % průměru EU-27 na úroveň pod touto hranicí.

Důchod soukromých domácností: výsledky za rok 2008

V tržních ekonomikách se státním mechanismem přerozdělování se rozlišuje mezi dvěma fázemi rozdělení důchodů. Prvotní rozdělení souvisí s důchodem soukromých domácností vytvářeným přímo z tržních transakcí, jinými slovy z nákupu a prodeje výrobních činitelů a zboží. Konkrétně se sem zahrnují důchod z placené práce a ze samostatné výdělečné činnosti a důchod ve formě úroku, dividend a renty. Úroky a renta (pachtovné) placené se zaznamenávají jako záporné položky a saldo všech těchto transakcí se nazývá prvotním důchodem soukromých domácností.

Druhým pojmem je disponibilní důchod, který se odvozuje od prvotního důchodu připočtením všech sociálních dávek a peněžních transferů (ze státního přerozdělení) a odečtením daní z důchodů a jmění a rovněž sociálních příspěvků a podobných transferů – jako takový představuje získaný důchod, který mohou lidé utratit nebo uspořit.

Mapa 4 poskytuje přehled prvotního důchodu na obyvatele v regionech úrovně NUTS 2 za 24 členských států: údaje o důchodu domácností nejsou, na rozdíl od HDP, k dispozici na úrovni NUTS 3. V roce 2008 činil průměrný prvotní důchod na obyvatele v EU-27 17 200 PPCS. Prvotní důchod se pohyboval od nejvyšší hodnoty 36 800 PPCS na obyvatele v regionu Inner London (Spojené království) do nejnižší hodnoty 3 600 PPCS v regionu Severozapaden (Bulharsko), poměr 10,2 ku 1.

Jedním z nejpozoruhodnějších rysů mapy 4 je relativně vysoká úroveň důchodu na obyvatele, jež je zaznamenaná v regionech kolem hlavních měst. Nejvyšší úroveň důchodu na obyvatele v České republice, Dánsku, Irsku, Řecku, Francii, Maďarsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Slovinsku, na Slovensku, ve Švédsku a Spojeném království byla zaznamenána v regionu úrovně NUTS 2, jehož součástí je hlavní město; je třeba poznamenat, že šest dalších členských států nemá k dispozici žádné regionální členění na úrovni regionů úrovně NUTS 2. Lisboa (Portugalsko) a Berlin (Německo) byly jedinými regiony, jejichž součástí je hlavní město, z EU-15, které vykázaly prvotní důchod na obyvatele nižší než průměr EU-27, zatímco Bratislavský kraj (Slovensko) byl jediným regionem hlavního města, v rámci členských států, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007, jenž vykázal prvotní důchod na obyvatele vyšší než průměr EU-27.

Z 51 regionů úrovně NUTS 2, jež v roce 2008 vykázaly prvotní důchod na obyvatele o více než 25 % vyšší než průměr EU-27, jich 19 bylo v Německu, po sedmi v Itálii a ve Spojeném království, šest v Rakousku, čtyři v Belgii, po třech ve Španělsku a v Nizozemsku a po jednom ve Francii a Švédsku. Centra s vysokým průměrným důchodem na obyvatele byly zřejmé v celém Rakousku, v jižní Anglii a v regionu North Eastern Scotland ve Spojeném království a také v severovýchodním Španělsku. Kromě toho byl v Itálii zjevný jasný předěl mezi severem a jihem (vyšší důchod na severu) a v Německu a Nizozemsku předěl mezi východem a západem (vyšší důchod na západě).

Ve 28 regionech úrovně NUTS 2 dosahoval prvotní důchod na obyvatele nejvýše 50 % průměru EU-27 – všechny tyto regiony ležely v těch členských státech, které přistoupily k EU v roce 2004 nebo v roce 2007 - deset z nich bylo v Polsku, sedm v Rumunsku (všechny kromě regionu hlavního města Bucuresti – Ilfov), šest v Bulharsku (každý bulharský region), čtyři v Maďarsku a jeden na Slovensku.

Prvotní důchod EU-27 se snížil o 13,3 % v důsledku státní intervence (přerozdělení) a v roce 2008 tak průměrný disponibilní důchod na obyvatele činil 14 900 PPCS. Region Inner London (26 600 PPCS na obyvatele) měl nejvyšší úroveň disponibilního důchodu na obyvatele (stejně jako v případě prvotního důchodu), zatímco region Severozapaden (Bulharsko) vykázal úroveň nejnižší (3 800 PPCS). Poměr mezi nejvyšší a nejnižší regionální úrovní tak činil 6,9 ku 1 (ve srovnání s 10,2 ku 1 u prvotního důchodu).

Srovnání mezi prvotním důchodem a disponibilním důchodem ukazuje na vyrovnávací vliv, který má obecně státní intervence. Výsledkem přerozdělení byl podstatně vyšší relativní důchod v jižní Itálii, západním Španělsku a na západě Spojeného království a také ve východních regionech Bulharska, Německa, Maďarska, Polska a Rumunska. Ačkoliv většina regionů úrovně NUTS 2 vykázala disponibilní důchod na obyvatele nižší než prvotní důchod na obyvatele, 30 regionů mělo nicméně prospěch ze sociálních dávek a jiných transferů do té míry, že jejich disponibilní důchod na obyvatele byl vyšší; sedm z těchto regionů bylo v Polsku, po pěti v Portugalsku a Rumunsku, po čtyřech v Řecku a ve Spojeném království, tři v Bulharsku a po jednom v Německu a Itálii.

Obrázek 2 ukazuje variaci v disponibilním důchodu na obyvatele v jednotlivých členských státech EU v roce 2008 a v Norsku v roce 2007. Většina regionů hlavních měst vykázala v rámci regionů ve své zemi nejvyšší úroveň disponibilního důchodu na obyvatele. Bylo tak tomu ve 14 z 21 členských států, které mají více než jeden region úrovně NUTS 2. Ve zbývajících sedmi členských státech s více regiony (Belgie, Německo, Španělsko, Itálie, Nizozemsko, Rakousko a Finsko) obecně zůstával disponibilní důchod na obyvatele za region hlavního města nad národním průměrem; nebylo tomu tak však v případě Région de Bruxelles-Capitale/Brussels Hoofdstedelijk Gewest (Belgie) či Berlin (Německo).

Disponibilní důchod na obyvatele byl v regionu Bucuresti – Ilfov 2,5krát vyšší než v rumunském regionu Nord-Est, což byl nejvyšší poměr mezi regiony uvnitř jedné země; relativně široké rozpětí mezi regiony, pokud jde o nejvyšší a nejnižší disponibilní důchod na obyvatele, bylo rovněž ve Francii, Řecku, Spojeném království a na Slovensku. Pokud jde o druhý konec rozpětí, disponibilní důchod na obyvatele byl celkem homogenní v Dánsku (kde nejvyšší průměrný regionální důchod byl 1,08krát vyšší než v regionu s nejnižším), Rakousku (1,09), Slovinsku (1,16) a Irsku (1,17).

Zdroje a dostupnost údajů

Evropský systém národních a regionálních účtů (ESA) poskytuje metodiku pro regionální účty v EU. ESA95 je zcela v souladu s celosvětově platnými pokyny pro národní účty, tj. se Systémem národních účtů z roku 1993 (1993 SNA). V návaznosti na mezinárodní dohodu o přijetí nové verze SNA v roce 2008 rovněž probíhá revize ESA.

HDP je základním měřítkem národních účtů, je souhrnným vyjádřením ekonomické pozice země nebo regionu. Lze jej vypočítat různými způsoby: produkční metodou; výdajovou metodou a důchodovou metodou.

Regionální údaje o příjmových kategoriích soukromých domácností se shromažďují pro účely regionálních účtů na úrovni NUTS 2. Údaje o důchodu soukromých domácností za rok 2008 v Bulharsku (a tudíž rovněž EU-27) je odhad.

Porovnání mezi místem, kde lidé pracují, a místem, kde bydlí

Regionální porovnání úrovně ekonomického výkonu lze provést porovnáním regionálního HDP s obyvatelstvem příslušného regionu; v tomto případě nabývá na významu rozlišení mezi místem výkonu práce a místem pobytu. HDP měří ekonomický výkon dosažený v rámci státních nebo regionálních hranic bez ohledu na to, zda je přisuzovatelný rezidentským nebo nerezidentským zaměstnancům. V důsledku toho je regionální HDP na obyvatele založen na čitateli, který odráží místo práce (HDP vytvořený v daném regionu), jenž se vydělí jmenovatelem, jehož hodnota odráží místo pobytu (obyvatelstvo bydlící v daném regionu). Tento nedostatek je relevantní zejména tam, kde jsou výrazné čisté dojížďkové/vyjížďkové toky do nebo z regionu. Oblasti, pro které je charakteristický příliv značného počtu dojíždějících, často vykazují regionální HDP na obyvatele, jenž je extrémně vysoký (ve srovnání se sousedícími regiony). To je zejména případ hospodářských středisek, jako jsou regiony London (Spojené království), Wien (Rakousko), Hamburg (Německo), Praha (Česká republika) nebo Luxembourg. Vysoké úrovně HDP na obyvatele, jež jsou zaznamenány u některých regionů s čistým přílivem dojíždějících, nemusí vždy z důvodu této anomálie znamenat, že obyvatelé žijící v témže regionu mají stejně tak vysoké úrovně důchodu.

Naproti tomu důchod soukromých domácností, bez rozdílu, zda je založen na prvotním, nebo disponibilním důchodu, odráží důchod obyvatel, již jsou rezidenty regionu. Důchod soukromých domácností jako takový lze přímo srovnávat s rezidentským obyvatelstvem v témže regionu. Kromě toků dojíždějících mohou skutečnost, že regionální rozdělení důchodu neodpovídá rozdělení HDP, způsobit rovněž další faktory, včetně důchodu z renty, úroků nebo dividend přijatých rezidenty určitého regionu, ale placených rezidenty z jiných regionů.

Parity kupní síly

Regionální HDP se vypočítává v místní měně příslušného regionu (a tudíž příslušné země). HDP může být přepočten na společnou měnu, aby byl snadněji porovnatelný – například na eura či dolary.

Směnné kurzy odrážejí řadu faktorů týkajících se nabídky a poptávky na měnových trzích, jako je mezinárodní obchod, prognózy inflace a úrokové diferenciály. Směnné kurzy však neodrážejí všechny rozdíly v cenových úrovních mezi zeměmi. V rámci vyrovnání lze HDP přepočítat pomocí přepočítacích koeficientů, kterým se říká parity kupní síly (PPP), na uměle vytvořenou společnou měnu nazvanou standard kupní síly (PPS); to umožňuje srovnávat kupní sílu jednotlivých národních měn. Dokonce i v rámci měnové unie, jako je eurozóna, jednotná měna nadále vykazuje rozdílnou kupní sílu v jednotlivých zemích v závislosti na národních cenových hladinách. Obecně řečeno, použití časových řad v PPS místo časových řad na bázi eura mívá vyrovnávací účinek, jelikož regiony s velmi vysokým HDP na obyvatele vyjádřeným v eurech obvykle rovněž mají relativně vysoké cenové hladiny (například životní náklady ve středu Paříže či Londýna jsou obecně vyšší než životní náklady ve venkovských oblastech Francie či Spojeného království).

Výpočty HDP na obyvatele, jež jsou založeny na řadách v PPS a ne na řadách na bázi eura, mohou přinést značně rozdílné výsledky při stanovení pořadí regionů. Například švédský region Östra Mellansverige vykazoval v roce 2009 HDP na obyvatele 26 600 EUR a zařadil se před italský region Marche s 25 600 EUR. Avšak při vyjádření v PPS je Marche s 24 600 PPS na obyvatele před regionem Östra Mellansverige s 23 800 PPS.

Rozptyl regionálního HDP na 1 obyvatele

Eurostat od roku 2007 počítá odvozený ukazatel, jenž sumarizuje rozdíly v HDP na obyvatele mezi regiony uvnitř jedné země. Rozptyl „D“ regionálního HDP regionů na úrovni NUTS 2 je definován jako součet absolutních rozdílů mezi regionálním a národním HDP na 1 obyvatele, vážený podle regionálního podílu obyvatelstva a vyjádřený v procentech národního HDP na obyvatele:

Dispersion of regional GDP per inhabitant RYB2012.png







Ve výše uvedené rovnici:

  • yi je regionální HDP na 1 obyvatele regionu i;
  • Y je národní průměrný HDP na 1 obyvatele;
  • pi je počet obyvatel regionu i;
  • P je počet obyvatel země;
  • n je počet regionů v dané zemi.

Hodnota tohoto ukazatele rozptylu se rovná nule, pokud jsou hodnoty regionálního HDP na obyvatele shodné ve všech regionech země. Úroveň rozptylu roste, za jinak stejných okolností, pokud rostou rozdíly v HDP na obyvatele mezi regiony. Hodnotou 30 % se rozumí, že HDP na obyvatele každého regionu, vážený počtem obyvatel v regionech, se liší od národní hodnoty v průměru o 30 %.

Kontext

Hospodářský rozvoj se obvykle vyjadřuje hrubým domácím produktem, jenž lze v regionálním kontextu použít k měření makroekonomické aktivity a růstu, a také jako základ pro porovnávání mezi regiony. HDP je rovněž důležitým ukazatelem z hlediska politik, jelikož je velmi důležitý při rozhodování o míře, v jaké by každý členský stát měl přispívat do rozpočtu EU, a tříleté průměry HDP se používají při rozhodování, které z regionů jsou způsobilé pro získání podpory z programu strukturálních fondů EU.

HDP je rovněž považován za nepřímý (proxy) indikátor celkové životní úrovně. Vzhledem ke své konstrukci a účelu však není spolehlivým základem formování politických diskusí o všech otázkách. HDP neměří například udržitelnost životního prostředí nebo sociální začleňování, a tato omezení je nutné vzít v úvahu při používání HDP pro analýzy. Stále více se uznává, že k měření ekonomických, sociálních a environmentálních priorit by se neměl používat HDP jako jediné měřítko.

Této otázce je věnována řada mezinárodních iniciativ a Evropská komise přijala v srpnu 2009 sdělení s názvem „Překročit HDP: Měření pokroku v měnícím se světě“ (KOM(2009) 433 v konečném znění), které nastínilo řadu opatření, která by zlepšila měření HDP či ho doplnila. Evropská komise konstatovala, že je jednoznačně nezbytné doplnit HDP o statistiky týkající se ostatních hospodářských a sociálních otázek a otázek z oblasti životního prostředí, na kterých v rozhodující míře závisí blahobyt lidí. Ve sdělení bylo navrženo pět opatření k lepšímu měření pokroku v měnícím se světě:

  • Opatření 1: Doplnění HDP o ukazatele životního prostředí a sociální ukazatele (komplexní index životního prostředí, kvalita života a blahobyt);
  • Opatření 2: informace téměř v reálném čase určené pro přijímání rozhodnutí (včasnější ukazatele životního prostředí a včasnější sociální ukazatele);
  • Opatření 3: přesnější podávání zpráv o rozdělování a nerovnostech;
  • Opatření 4: vypracování evropské hodnotící tabulky udržitelného rozvoje (koordinované Generálním ředitelstvím pro životní prostředí);
  • Opatření 5: rozšíření národních účtů na otázky v oblasti životního prostředí a sociálních věcí.

Související články

Další informace z Eurostatu

Publikace

Hlavní tabulky

Regional economic accounts - ESA95 (t_reg_eco)
Disposable income of private households, by NUTS 2 regions (tgs00026)
Primary income of private households, by NUTS 2 regions (tgs00036)

Databáze

Regional economic accounts - ESA95 (reg_eco)
Household accounts - ESA95 (reg_ecohh)
Allocation of primary income account of households at NUTS level 2 (nama_r_ehh2p)
Secondary distribution of income account of households at NUTS level 2 (nama_r_ehh2s)
Income of households at NUTS level 2 (nama_r_ehh2inc)

Zvláštní sekce

Metodika/Metadata

Zdrojové údaje pro tabulky a obrázky (MS Excel)

Externí odkazy