Archive:Statistika migrace a migrující populace
Extrakce údajů z databáze: květen 2020.
Plánovaná aktualizace článku: červenec 2021.
This Statistics Explained article has been archived on 2 April 2021.
Highlights
V roce 2018 se do EU-27 přistěhovalo 2,4 milionu osob ze zemí mimo EU-27.
Ke dni 1. ledna 2019 bylo ze 446,8 milionu osob žijících v EU-27 21,8 milionu (4,9 %) cizích státních příslušníků.
V roce 2018 udělily členské státy EU-27 občanství téměř 672 tisícům osob.
Přistěhovalci, 2018
V tomto článku je představena statistika Evropské unie (EU) týkající se mezinárodní migrace (toků), počtu obyvatel, pokud jde o státní příslušníky a cizí státní příslušníky („stavy“), a údaje týkající se nabývání státního občanství. Migraci ovlivňuje kombinace hospodářských, environmentálních, politických a sociálních faktorů: ať již v zemi původu migranta (faktory vedoucí k odchodu) nebo v zemi určení (faktory motivující k příchodu). Má se za to, že relativní hospodářská prosperita a politická stabilita EU byla v minulosti pro přistěhovalce velkým lákadlem.
V zemích určení lze mezinárodní migrace využít jako nástroje řešení konkrétních nedostatků na trhu práce. Migrace sama o sobě však téměř jistě nezvrátí aktuální trend stárnutí populace, který se projevuje v mnoha oblastech EU.
Full article
Migrační toky: počet přistěhovalců do EU-27 ze třetích zemí činil v roce 2018 celkem 2,4 milionu
Během roku 2018 se do některého z členských států EU-27 přistěhovalo celkem 3,9 milionu osob a nejméně 2,6 milionu vystěhovalců z některého z členských států EU-27 odešlo. Tato celková čísla však nezachycují migrační toky do a z EU-27 jako celku, protože zahrnují rovněž migraci mezi jednotlivými členskými státy EU-27. V roce 2018 se do EU-27 přistěhovalo odhadem 2,4 milionu osob ze zemí mimo EU-27 a přibližně 1,1 milionu osob se přestěhovalo z EU-27 do země mimo EU-27 – viz obrázek 1. Kromě toho se 1,4 milionu lidí, kteří dříve pobývali v jednom členském státě EU-27, přemístilo do jiného členského státu.
Německo: největší počet přistěhovalců a vystěhovalců
Nejvyšší počet přistěhovalců v roce 2018 vykázalo Německo (893,9 tisíce), za ním následuje Španělsko (643,7 tisíce), Francie (386,9 tisíce) a Itálie (332,3 tisíce). Německo zaznamenalo také nejvyšší počet vystěhovalců v roce 2018 (540,4 tisíce), za ním následuje Španělsko (309,5 tisíce), Francie (341,4 tisíce), Rumunsko (231,7 tisíce) a Polsko (189,8 tisíce). Celkem 22 členských států EU-27 hlásilo za rok 2018 vyšší míru přistěhování než vystěhování, avšak v Bulharsku, Chorvatsku, Lotyšsku, Litvě a Rumunsku počet vystěhovaných osob překročil počet přistěhovalců.
V poměru k počtu rezidentského obyvatelstva zaznamenala v roce 2018 nejvyšší míru přistěhovalectví Malta (55 přistěhovalců na 1 000 osob), po ní následovalo Lucembursko (41 přistěhovalců na 1 000 osob) — viz obrázek 2. Nejvyšší míru vystěhování v roce 2018 hlásilo Lucembursko (23 vystěhovalců na 1 000 osob), Malta (19 vystěhovalců na 1 000 osob), Kypr (18 vystěhovalců na 1 000 osob) a Rumunsko (12 vystěhovalců na 1 000 osob).
Nejvyšší podíl přistěhovalých státních příslušníků v Rumunsku, nejnižší v Lucembursku
Relativní podíl státních příslušníků daného státu mezi přistěhovalci (přistěhovalců se státním občanstvím členského státu EU-27, do kterého se přistěhovali) v rámci celkového počtu přistěhovalců byl v roce 2018 nejvyšší v Rumunsku (82 % of všech přistěhovalců), na Slovensku (60 %), v Litvě (57 %), Polsku (55 %) a Bulharsku (55 %). To byly jediné členské státy EU-27, které vykázaly, že přistěhovalectví jejich státních příslušníků představovalo více než polovinu celkového počtu přistěhovalců – viz obrázek 3. Naopak v Lucembursku přistěhovalectví jeho státních příslušníků nepředstavovalo v roce 2018 více než 5 % z celkového počtu přistěhovalců.
Informace o státním občanství se často používají ke studiu přistěhovalců, kteří jsou původem cizinci. Nicméně vzhledem k tomu, že státní občanství se může v průběhu života změnit, je užitečné analyzovat rovněž informace podle země narození. Relativní podíl přistěhovalců narozených v dané zemi na celkovém počtu přistěhovalců byl největší v Bulharsku a Litvě (v obou zemích 51 % všech přistěhovalců), dále pak v Rumunsku (43 %) a Estonsku (40 %). Naopak Lucembursko vykázalo poměrně malý podíl přistěhovalců narozených v dané zemi, a sice méně než 5 % všech přistěhovalců v roce 2018.
Předchozí místo pobytu: v roce 2018 se do EU-27 přistěhovalo 2,4 milionu osob
V rámci analýzy podle předchozího místa pobytu vykázalo největší podíl přistěhovalců z jiných členských států EU-27 Lucembursko (93 % všech přistěhovalců v roce 2018), následovalo Slovensko (65 %) a Rakousko (62 %); relativně malý podíl hlásilo Španělsko (19 % všech přistěhovalců) a také Itálie a Slovinsko (obě země 20 %) – viz tabulka 3.
Pokud jde o rozčlenění přistěhovalců do členských států EU-27 podle pohlaví, v roce 2018 lehce převažovali muži nad ženami (54 % muži, 46 % ženy). Nejvyšší podíl přistěhovalců – mužů hlásí Chorvatsko (75 %); naopak nejvyšší podíl žen mezi přistěhovalci je hlášen z Portugalska (53 %).
Polovina přistěhovalců byla mladší 29 let
Osoby, jež se v roce 2018 přistěhovaly do členských států EU-27, byly v průměru o mnoho mladší než celková rezidentská populace cílové země. K 1. lednu 2019 činil věkový medián celkové populace EU-27 43,7 let, zatímco v roce 2018 činil věkový medián přistěhovalců do EU-27 29,2 let.
Migrující populace: ke dni 1. ledna 2019 žilo v EU-27 21,8 milionu občanů třetích zemí
Ke dni 1. ledna 2019 činil počet osob pobývajících v některém z členských států EU, které měly státní občanství některé třetí země, 21,8 milionu, což představuje 4,9 % obyvatel EU-27. Kromě toho žilo ke dni 1. ledna 2019 v členských státech EU-27 13,3 milionu osob, které měly státní občanství jiného členského státu EU-27.
Nejvyšší počet cizích státních příslušníků žijících v členských státech EU-27 ke dni 1. ledna 2019 v absolutních číslech byl zjištěn v Německu (10,1 milionu osob), Itálii (5,3 milionu), Francii (4,9 milionu) a Španělsku (4,8 milionu). V těchto čtyřech členských státech žilo 71 % všech cizích státních příslušníků žijících ve všech členských státech EU-27. Podíl obyvatel těchto čtyř členských států na celkovém počtu obyvatel v EU-27 činil v téže době 58 %.
Ve většině členských států EU-27 pocházeli cizí státní příslušníci ze zemí mimo EU-27
Ke dni 1. ledna 2019 byly Belgie, Irsko, Lucembursko, Rakousko a Slovensko jedinými členskými státy EU-27, v nichž byli cizí státní příslušníci převážně občany jiného členského státu EU-27. To znamená, že ve většině členských států EU-27 pocházela většina cizích státních příslušníků ze zemí mimo EU-27 (viz tabulka 5). V případě Lotyšska a Estonska je podíl občanů třetích zemí obzvláště vysoký vzhledem k vysokému počtu uznaných neobčanů (zejména občanů bývalého Sovětského svazu, kteří jsou trvalými rezidenty těchto zemí, avšak nenabyli žádného jiného občanství).
Největší podíl cizinců na obyvatelstvu mělo Lucembursko, nejnižší Rumunsko
Členským státem EU-27 s poměrně nejvyšším počtem cizích státních příslušníků žijících na jeho území bylo Lucembursko, kde jejich podíl činil 47 % celkové populace. Velký podíl cizích státních příslušníků (10 % rezidentského obyvatelstva nebo více) byl zjištěn také na Kypru, Maltě, v Rakousku, Estonsku, Lotyšsku, Irsku, Belgii, Německu a Španělsku. Naopak cizí státní příslušníci představovali méně než 1 % obyvatel v Polsku (0,8 %) a v Rumunsku (0,6 %). Relativní podíl státních příslušníků narozených v zahraničí na celkové populaci byl největší v Lucembursku (47 % rezidentského obyvatelstva), dále pak na Kypru (21 %) a na Maltě (20 %). Naopak nízký podíl státních příslušníků narozených v zahraničí vykázalo Polsko, 2 % celkové populace ke dni 1. ledna 2019, dále pak Bulharsko (2,5 %), Rumunsko (3,2 %) a Slovensko (3,6 %).
Tabulka 6 obsahuje přehled pěti hlavních skupin cizích státních příslušníků a státních příslušníků narozených v zahraničí a žijících v jednotlivých členských státech EU-27, Spojeném království a zemích ESVO (pokud jsou pro ně k dispozici údaje).
Čtyřmi největšími skupinami občanů EU-27 žijících v jiných členských státech EU-27 byli v roce 2019 Rumuni, Poláci, Italové a Portugalci (viz obrázek 7).
Cizí státní příslušníci jsou mladší než domácí
Z analýzy věkové struktury obyvatelstva vyplývá, že v celé EU-27 byli cizí státní příslušníci v průměru mladší než domácí. Rozčlenění cizinců podle věku ukazuje, že ve srovnání s místním obyvatelstvem je u nich silněji zastoupena věková skupina relativně mladých dospělých osob v produktivním věku. K 1. lednu 2019 činil věkový medián státních příslušníků EU-27 45 let, zatímco věkový medián cizích státních příslušníků žijících v EU-27 činil 36 let.
Nabytí státního občanství: V roce 2018 udělily členské státy EU-27 občanství 672 tisícům osob
Počet nabytých státních občanství se v roce 2018 snížil o 4 %
V roce 2018 získalo občanství některého členského státu EU-27 672,3 tisíce osob, což v porovnání s rokem 2017 odpovídá poklesu o 4 %. V roce 2018 získalo nejvíce osob občanství v Německu, a to 116,8 (což je 17 % celkového počtu v EU-27). Na následujících místech v žebříčku, pokud jde o nabývání občanství, byly Itálie (112,5 tisíce), Francie (110,0 tisíce), Španělsko (90,8 tisíce) a Švédsko (63,8 tisíce).
V absolutních číslech došlo k největšímu poklesu ve srovnání s rokem 2017 v Itálii, jelikož italské občanství získalo o 34 100 občanů méně, následuje Řecko (–6 400), Švédsko (–5 100), Dánsko (–4 400) a Francie (–4 300). Naopak k největšímu nárůstu v absolutních číslech došlo ve Španělsku (španělské občanství získalo o 24 300 osob více než v roce 2017), následuje Portugalsko (+3 300) a Lucembursko (+2 000).
V roce 2018 nabylo státní občanství EU-27 přibližně 566,1 občanů třetích zemí pobývajících v některém členském státě EU-27, což ve srovnání s rokem 2017 představuje pokles o 5 %. Občané třetích zemí jako takoví představovali 84 % všech osob, které v roce 2018 nabyly občanství některého členského státu EU-27. Tito noví občané EU-27 pocházeli zejména z Afriky (28 % celkového počtu nabytých státních občanství), evropských zemí mimo EU-27 (25 %), Asie (16 %) a Severní a Jižní Ameriky (14 %). Počet občanů členských států EU-27, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU-27, činil 89 600 osob, tj. 13 % celkového počtu. V absolutních číslech patří mezi hlavní skupiny občanů EU-27, kteří nabyli státní občanství jiného členského státu EU-27, Rumuni, kteří se stali občany Itálie (6,5 tisíce osob) nebo Německa (4,3 tisíce osob), Poláci, z nichž zhruba polovina se stala občany Německa (6,2 tisíce osob), a Italové, z nichž polovina se stala občany Německa (4,0 tisíce osob).
V Lucembursku a Maďarsku byla většina nových občanství udělena občanům jiného členského státu EU-27. V případě Lucemburska připadal největší podíl na portugalské občany, za kterými následovali francouzští, italští a belgičtí občané, zatímco v Maďarsku byli státními příslušníky EU-27, kteří získali jeho občanství, téměř výlučně Rumuni.
Stejně jako v předchozích letech tvořili v roce 2018 největší skupinu nových občanů členských států EU-27 občané Maroka (67,2 tisíce, tj. 10 % všech udělených státních občanství), následovali občané Albánie (47,4 tisíce, tj. 7,1 %), Turecka (28,4 tisíce, tj. 4,2 %) a Brazílie (23,1 tisíce, tj. 3,4 %). Ve srovnání s rokem 2017 se počet občanů Maroka, kteří získali občanství některého členského státu EU-27, snížil o 2 %. Největší podíl marockých žadatelů získal nové státní občanství ve Španělsku (38 %), Itálii (23 %) nebo Francii (23 %), zatímco většina albánských žadatelů získala státní občanství v Řecku (51 %) nebo v Itálii (46 %). Většina tureckých žadatelů (59 %) získala německé občanství a zhruba polovina brazilských žadatelů získala italské občanství (46 %).
Nejvyšší míru naturalizace mělo Švédsko a Rumunsko
Jedním z běžně používaných ukazatelů je „míra naturalizace“, která je zde definována jako poměr mezi celkovým počtem udělených státních občanství a počtem cizích státních příslušníků na začátku téhož roku. Nejvyšší míru naturalizace mělo mezi členskými státy EU-27 v roce 2018 Švédsko (7,2 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků), po němž následují Rumunsko (5,6 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků) a Portugalsko (5,1 nabytí státního občanství na 100 cizích státních příslušníků).
Zdrojové údaje pro tabulky a grafy
Zdroje údajů
Vystěhování je fenomén, který lze těžko změřit. Je těžší spočítat osoby, které zemi opouštějí, než osoby, které do země přijíždějí, protože migranti musí velmi často ohledně přestěhování jednat spíše s úřady přijímající země, než s úřady země, kterou opouštějí. Analýza údajů členských států EU-27 týkajících se vystěhování a přistěhování z roku 2018 (zrcadlové statistiky) potvrdila, že tomu tak je v mnoha zemích. Z toho důvodu se tento článek soustředí na údaje o přistěhovalectví.
Eurostat vytváří statistiky týkající se řady témat souvisejících s mezinárodními migračními toky, počtem cizích státních příslušníků v jednotlivých státech a nabytím státního občanství. Údaje se shromažďují každoročně a Eurostatu je poskytují vnitrostání statistické orgány členských států EU.
Právní zdroje
Od roku 2008 se sběr údajů o migraci a mezinárodní ochraně zakládá na nařízení (ES) č. 862/2007 a analýza a složení skupin států EU, ESVO a kandidátských zemí k 1. lednu referenčního roku jsou uvedeny v prováděcím nařízení (EU) č. 351/2010. V tomto nařízení je definován základní soubor statistik týkajících se mezinárodních migračních toků, počtu cizích státních příslušníků v jednotlivých členských státech, nabytí státního občanství, povolení k pobytu, azylu a opatření proti nedovolenému vstupu a pobytu. Ačkoli mohou členské státy EU nadále používat jakékoli vhodné zdroje údajů v souladu s vnitrostátní dostupností a praxí, statistiky shromažďované podle uvedeného nařízení musí vycházet ze společných definic a konceptů. Většina členských států EU své statistiky zakládá na zdrojích administrativních údajů, jako jsou evidence obyvatelstva, evidence cizích státních příslušníků, evidence povolení k pobytu nebo pracovních povolení, evidence zdravotního pojištění a daňová evidence. Některé země používají k tvorbě statistik migrace zrcadlové statistiky, výběrová zjišťování nebo metody odhadu. Očekává se, že díky provádění tohoto nařízení se zlepší dostupnost a srovnatelnost statistik migrace.
Jak je uvedeno v čl. 2 odst. 1 písm. a), b) a c) nařízení (ES) č. 862/2007, jsou vyčísleni přistěhovalci, kteří pobývají (nebo se očekává, že budou pobývat) na území některého členského státu EU po dobu nejméně 12 měsíců, stejně jako vystěhovalci, kteří pobývají v zahraničí déle než 12 měsíců. Proto se údaje shromážděné Eurostatem týkají migrace po dobu 12 měsíců nebo déle: mezi migranty tedy patří lidé, kteří se přesunuli na dobu jednoho roku nebo déle, jakož i osoby, které se přesunuly trvale. Údaje o nabývání státního občanství shromažďuje Eurostat podle ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 862/2007, které zní: „Členské státy předkládají Komisi (Eurostatu) statistiky o počtech (...) osob, které mají své místo obvyklého pobytu na území členského státu a v období referenčního roku získaly státní občanství tohoto členského státu (...), a to v členění podle (...) dřívějšího státního občanství dotčených osob a podle toho, zda osoby byly dříve bez státní příslušnosti.“
Definice
Souhrnné údaje za EU-27 o nabývání státního občanství za roky 2012, 2011 a 2010 zahrnují rumunské údaje za rok 2009.
Údaje o nabytí státního občanství jsou v případě Německa za rok 2018 předběžně zaokrouhlené na nejbližší násobek čísla 5.
Údaje o nabytí státního občanství podle dřívějšího státního občanství nejsou v případě Rumunska k dispozici pro roky 2017 a 2018.
Souhrnné údaje za EU-27 o přistěhovalectví podle zemí předchozího pobytu za období 2013–2018 zahrnují Spojené království, protože v údajích za EU-27 nejsou k dispozici údaje za Kypr.
Souhrnné údaje za EU-27 o obyvatelstvu podle státního občanství k 1. lednu 2019 zahrnují Spojené království, protože v údajích za EU-27 nejsou k dispozici údaje za Kypr a Maltu.
Věk:
Zaměříme-li se na definici věku u migračních toků, je třeba mít na paměti, že údaje z roku 2018 zachycují dosažený věk respondentů nebo věk na konci referenčního roku, a to ve všech členských státech EU-27 s výjimkou Irska, Řecka, Rakouska, Malty, Rumunska a Slovinska. V těchto zemích, jakož i ve Spojeném království údaje o věku uvádějí dosažený věk respondenta nebo věk dosažený v den posledních narozenin. Zaměříme-li se na definici věku u nabytí státního občanství, je třeba mít na paměti, že údaje z roku 2018 zachycují dosažený věk respondentů nebo věk na konci referenčního roku, a to ve všech členských státech EU-27 s výjimkou Německa, Řecka, Irska, Rakouska, Litvy, Malty, Rumunska, a Slovinska. V těchto zemích, jakož i ve Spojeném království údaje o věku uvádějí dosažený věk respondenta nebo věk dosažený v den posledních narozenin.
Členské státy a země ESVO podle zahrnutí/nezahrnutí žadatelů o azyl a uprchlíků do údajů o obyvatelstvu hlášených Eurostatu v rámci jednotného demografického sběru údajů (Unified Demographic data collection), referenční rok 2018
Obyvatelstvo k 1. 1. 2019 | Zahrnuto | Nezahrnuto |
---|---|---|
Žadatelé o azyl s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců | Belgie, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Spojené království, Norsko, Švýcarsko | Bulharsko, Česko, Dánsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko |
Uprchlíci s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců | Belgie, Bulharsko, Česko, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko |
Poznámka: Norsko (zahrnuti nejsou žadatelé o azyl a uprchlíci bez povolení k pobytu)
Členské státy a země ESVO podle zahrnutí/nezahrnutí žadatelů o azyl a uprchlíků do údajů o migraci hlášených Eurostatu v rámci jednotného demografického sběru údajů (Unified Demographic data collection), referenční rok 2018
Migrace za rok 2018 | Zahrnuto | Nezahrnuto |
---|---|---|
Žadatelé o azyl s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců | Belgie, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Spojené království, Švýcarsko, Norsko | Bulharsko, Česko, Dánsko, Irsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Island, Lichtenštejnsko |
Uprchlíci s místem obvyklého pobytu po dobu nejméně 12 měsíců | Belgie, Bulharsko, Česko, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko |
Poznámka: Norsko (zahrnuti nejsou žadatelé o azyl a uprchlíci bez povolení k pobytu); Irsko (zahrnuti nejsou uprchlíci, kteří nežijí v soukromé domácnosti)
Uprchlík: Tento pojem neodkazuje pouze na osoby, kterým byl udělen status uprchlíka (podle definice v čl. 2 písm. e) směrnice 2011/95/ES ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967), nýbrž také na osoby, kterým byla poskytnuta doplňková ochrana (podle definice v čl. 2 písm. g) směrnice 2011/95/ES), a osoby, na které se vztahuje rozhodnutí o povolení k pobytu z humanitárních důvodů podle vnitrostátního práva upravujícího mezinárodní ochranu.
Žadatel o azyl: první žádosti o azyl se v jednotlivých zemích liší a nejsou spojeny s žádnou lhůtou. Proto může žadatel požádat o azyl poprvé v jedné zemi a poté znovu jako žadatel, který předkládá žádost poprvé, v jakékoli jiné zemi. Pokud žadatel o azyl podá po jakékoli době ještě jednou žádost v téže zemi, není již považován za žadatele, který podává žádost poprvé.
Míra naturalizace: Pojem „míra naturalizace“ by se měl používat obezřetně, neboť čitatel zahrnuje všechny způsoby nabytí státního občanství, a nikoli pouze naturalizace způsobilých pobývajících cizinců, a jmenovatel zahrnuje všechny cizince, a nikoli jen ty cizince, kteří jsou způsobilí pro naturalizaci.
Kontext
Občané členských států EU mají svobodu cestování a volného pohybu v rámci vnitřních hranic EU. Migrační politiky EU ve vztahu k občanům třetích zemí se čím dál více zabývají tím, jak přitáhnout přistěhovalce s konkrétním profilem. Často je tomu tak ve snaze zaplnit na trhu práce nedostatek určitých kvalifikací. Výběr může být proveden na základě jazykových schopností, pracovních zkušeností, vzdělání a věku. Zaměstnavatelé si mohou pracovníky vybírat rovněž tak, aby měli migranti při příjezdu do země určení již zaměstnání.
Kromě podpory náboru pracovních sil se politika přistěhovalectví často zaměřuje na dvě oblasti: předcházení ilegální migraci a nezákonnému zaměstnávání migrantů, kteří nemají pracovní povolení, a podporu integrace přistěhovalců do společnosti. EU zajistila značné finanční prostředky na boj proti převaděčství a obchodu s lidmi.
V rámci Evropské komise je za záležitosti týkající se evropské migrační politiky odpovědné Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci. V roce 2005 Evropská komise opět zahájila prostřednictvím Zelené knihy o přístupu EU k řízení ekonomické migrace (KOM(2004) 811 v konečném znění) debatu o potřebě společných pravidel pro přijímání ekonomických migrantů. Výsledkem bylo na konci roku 2005 přijetí Plánu politiky v oblasti legální migrace (KOM(2005) 669 v konečném znění). V červenci 2006 přijala Evropská komise sdělení o prioritách boje proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí (KOM(2006) 402 v konečném znění), které se snaží zajistit rovnováhu mezi bezpečností a základními právy jednotlivců během všech fází procesu nelegálního přistěhovalectví. V září 2007 Evropská komise představila třetí výroční zprávu o migraci a integraci (KOM(2007) 512 v konečném znění). Sdělení, které Evropská komise přijala v říjnu 2008, kladlo důraz na význam posílení globálního přístupu k migraci: větší koordinaci a soudržnost s využitím synergií (KOM(2008) 611 v konečném znění), jakožto aspekt zahraniční a rozvojové politiky. Stockholmský program, který schválily hlavy států a vlád EU v prosinci 2009, stanovil na období 2010 až 2014 rámec a soubor zásad aktuálního rozvoje evropských politik v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí; ústředním bodem tohoto programu jsou otázky migrace. Evropská komise ve snaze provést změny, na nichž se zástupci států dohodli, v roce 2010 schválila Akční plán provádění Stockholmského programu – Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům (KOM(2010) 171 v konečném znění).
V květnu 2013 zveřejnila Evropská komise „Zprávu o občanství EU pro rok 2013“ (COM(2013) 269 final). V této zprávě se konstatovalo, že občanství EU přináší nová práva a příležitosti. Právem, které si občané nejvíce spojují s občanstvím EU, je právo volně se pohybovat a pobývat v EU. Vzhledem k moderním technologiím a jednodušším možnostem cestování volný pohyb Evropanům umožňuje rozšířit své obzory za hranice své země, na kratší či delší dobu svou zemi opustit, přijít do určité země EU a stěhovat se mezi zeměmi EU a vlastní zemí za účelem práce, studia nebo odborné přípravy, cestovat obchodně či za odpočinkem nebo nakupovat v zahraničí. Volný pohyb rozšiřuje sociální a kulturní vztahy v EU a vytváří mezi občany EU užší vazby. Mimoto přináší vzájemné hospodářské výhody pro podniky a spotřebitele, a to i pro ty, kteří zůstávají doma, jelikož se soustavně odstraňují vnitřní překážky.
Evropská komise dne 13. května 2015 představila evropský program pro migraci (COM(2015) 240 final), který uvádí bezprostřední opatření, která mají být přijata v reakci na krizovou situaci ve Středomoří, jakož i opatření, která mají být přijata v nadcházejících letech za účelem lepšího řízení migrace ve všech jejích aspektech.
V dubnu 2017 byla zveřejněna výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2016) (v angličtině) Evropské migrační sítě (v angličtině). Tato zpráva přináší přehled nejdůležitějšího právního a politického vývoje probíhajícího v EU jako celku i v jednotlivých zemích. Jedná se o komplexní dokument, který se zabývá všemi aspekty migrační a azylové politiky Generálního ředitelství pro migraci a vnitřní věci (v angličtině) a agentur EU.
Dne 15. listopadu 2017 aktualizovaný evropský program pro migraci (v angličtině) se zaměřil na uprchlickou krizi, společnou vízovou politiku a Schengen. Kromě toho se zabýval přesídlováním a relokacemi, finanční podporou Řecku a Itálii a zařízeními pro uprchlíky. Cílem je umožnit uprchlíkům dostat se do Evropy legální a bezpečnou cestou, zajistit spravedlivé rozdělení odpovědnosti za relokace mezi členské státy a integraci migrantů na místní a regionální úrovni.
Dne 4. prosince 2018 zveřejnila Komise zprávu o pokroku v provádění evropského programu pro migraci, která hodnotí dosažený pokrok a nedostatky v provádění evropského programu pro migraci. Zpráva se zaměřuje na to, jak změna klimatu, demografické a ekonomické faktory vytvářejí nové důvody, které lidi nutí k migraci, a potvrzuje, že příčiny migračního tlaku na Evropu jsou strukturální povahy; o to důležitější tedy je, aby se problematika řešila účinným a jednotným způsobem. Dne 16. října 2019 Komise zveřejnila zprávu o pokroku v provádění evropského programu pro migraci, jež se zaměřuje na klíčové kroky, které jsou zapotřebí pro opatření zejména na středomořských trasách a opatření ke konsolidaci souboru nástrojů EU v oblasti migrace, hranic a azylu.
Mezi nejdůležitější právní předpisy, které EU přijala v oblasti přistěhovalectví, patří:
- článek 20 Smlouvy o fungování Evropské unie právo Unie o občanství EU,
- článek 21 Smlouvy o fungování Evropské unie o občanech EU,
- článek 79 Smlouvy o fungování Evropské unie o kontrolách na hranicích, azylu a přistěhovalectví pro státní příslušníky třetích zemí,
- směrnice 2003/09/ES o podmínkách pro přijímání žadatelů o azyl,
- směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny,
- směrnice 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty,
- směrnice 2003/110/ES o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou,
- směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států,
- směrnice 2004/81/ES o obětech obchodování s lidmi,
- směrnice 2004/82/ES o povinnosti dopravců předávat údaje o cestujících,
- směrnice 2004/83/ES o minimálních normách,
- směrnice 2004/114/ES o přijímání studentů,
- směrnice 2005/71/ES pro usnadnění přijímání výzkumných pracovníků do EU,
- směrnice 2008/115/ES pro navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí,
- směrnice 2009/50/ES týkající se přijímání migrantů s vysokou kvalifikací,
- směrnice 2009/52/ES o sankcích vůči zaměstnavatelům,
- směrnice 2011/95/ES o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany,
- směrnice 2011/98/EU o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě,
- směrnice 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany,
- směrnice 2013/33/EU, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu,
- směrnice 2014/36/EU o sezónních pracovnících,
- směrnice 2014/54/EU o volném pohybu pracovníků,
- směrnice 2014/66/EU o osobách převedených v rámci společnosti,
- směrnice 2014/67/EU o vysílání pracovníků,
- směrnice 2016/801/EU o studentech a výzkumných pracovnících.
Legislativní dokumenty – Evropský program pro migraci (v angličtině)
Materiály pro tisk – European Agenda on Migration (v angličtině)
Direct access to
- Acquisition of citizenship statistics (v angličtině)
- Azylové statistiky
- Fertility statistics (v angličtině)
- Migrant integration statistics introduced (v angličtině)
- Population and population change statistics (v angličtině)
- Residence permits — statistics on first permits issued during the year
- Struktura a stárnutí obyvatelstva
- EU Member States granted citizenship to over 800 thousand persons in 2017 — News release 41/2019 (v angličtině)
- EU Member States granted citizenship to almost 1 million persons in 2016 — News release 59/2018 (v angličtině)
- EU Member States granted citizenship to fewer persons in 2015 — News release 66/2017 (v angličtině)
- Foreign citizens accounted for fewer than 7% of persons living in the EU Member States in 2014 — News release 230/2015 (v angličtině)
- People in the EU: who are we and how do we live? — Statistical books 2015 edition (v angličtině)
- EU Member States granted citizenship to almost 1 million persons in 2013 — News release on 119/2015 (v angličtině)
- [Population (Demography, Migration and Projections), (v angličtině), viz:
- Migration and acquisition of citizenship data
- International migration (t_migr_int)
- Population (t_demo_pop)
- Acquisition of citizenship (tps00024)
- Population (Demography, Migration and Projections), (v angličtině), viz:
- Migration and migrant population data
- Immigration (migr_immi)
- Immigration by age and sex (migr_imm8)
- Immigration by five year age group, sex, and citizenship (migr_imm1ctz)
- Immigration by five year age group, sex and country of birth (migr_imm3ctb)
- Immigration by age , sex and broad group of citizenship (migr_imm2ctz)
- Immigration by age, sex and broad group of country of birth (migr_imm4ctb)
- Immigration by sex, citizenship and broad group of country of birth (migr_imm6ctz)
- Immigration by sex, country of birth and broad group of citizenship (migr_imm7ctb)
- Immigration by five year age group, sex, and country of previous residence (migr_imm5prv)
- Immigration by age group, sex and level of human development of the country of citizenship (migr_imm9ctz)
- Immigration by age group, sex and level of human development of the country of birth (migr_imm10ctb)
- Immigration by age group, sex and level of human development of the country of previous residence (migr_imm11prv)
- Immigration by broad group of country of previous residence (migr_imm12prv)
- Emigration (migr_emi)
- Emigration by age and sex (migr_emi2)
- Emigration by five year age group, sex and citizenship (migr_emi1ctz)
- Emigration by five year age group, sex and country of birth (migr_emi4ctb)
- Emigration by five year age group, sex, and country of next usual residence (migr_emi3nxt)
- Emigration by broad group of country of next usual residence (migr_emi5nxt)
- Acquisition and loss of citizenship (migr_acqn)
- Acquisition of citizenship by sex, age group and former citizenship (migr_acq)
- Residents who acquired citizenship as a share of residents non-citizens by former citizenship and sex(%) (migr_acqs)
- Acquisition of citizenship by sex, age group and level of human development of former citizenship (migr_acq1ctz)
- Loss of citizenship by sex and new citizenship (migr_lct)
- Population (demo_pop)
- Population on 1 January by age, sex and broad group of citizenship (migr_pop2ctz)
- Population on 1 January by age group, sex and citizenship (migr_pop1ctz)
- Population on 1 January by age group, sex and country of birth (migr_pop3ctb)
- Population on 1 January by age, sex and broad group of country of birth (migr_pop4ctb)
- Population on 1 January by sex, citizenship and broad group of country of birth (migr_pop5ctz)
- Population on 1 January by sex, country of birth and broad group of citizenship (migr_pop6ctb)
- Population on 1 January by age group, sex and level of human development of the country of citizenship (migr_pop7ctz)
- Population on 1 January by age group, sex and level of human development of the country of birth (migr_pop8ctb)
- EU and EFTA citizens who are usual residents in another EU/EFTA country as of 1 January (migr_pop9ctz)
- Immigration (migr_immi)
- Population (Demography, Migration and Projections) (v angličtině)
- Acquisition and loss of citizenship (ESMS metadata file — migr_acqn_esms) (v angličtině)
- Population (ESMS metadata file — demo_pop_esms) (v angličtině)
- International migration statistics (ESMS metadata file — migr_immi_esms) (v angličtině)
- Knowledge Centre on Migration and Demography (v angličtině)
- European Commission — Migration and Home Affairs (v angličtině)
- Legislative documents — European agenda on migration (v angličtině)
- Press materials — European agenda on migration (v angličtině)
- Frontex
- Irregular migration and return (v angličtině)
- Common European Asylum System (v angličtině)
- European Asylum Support Office (v angličtině)
- Return policy (v angličtině)
- Legal migration (v angličtině)
- Global Citizenship Observatory (GLOBALCIT) (v angličtině)
- European Web Site on Integration (v angličtině)
- OECD — International migration (feed) (v angličtině)
- The CLANDESTINO project on irregular migration in the EU (v angličtině)
- Bridge-it (v angličtině)
- United Nations Development Programme (v angličtině)