chevron-down chevron-left chevron-right chevron-up home circle comment double-caret-left double-caret-right like like2 twitter epale-arrow-up text-bubble cloud stop caret-down caret-up caret-left caret-right file-text

EPALE

Elektronická platforma pro vzdělávání dospělých v Evropě

 
 

Blog

Globální občanské vzdělávání: přiznání důležitosti příležitostem pro neformální vzdělávání

31/05/2019
by Kristýna Fantová
Jazyk: CS
Document available also in: EN FR PL HU FI

/epale/cs/file/global-citizenship-educationGlobal Citizenship Education

Global Citizenship Education

Jak mohou vzdělavatelé nejlépe rozvíjet vyvážené globální občanské vzdělávání? Výzkumnice Madeleine Le Bourdon ve svém blogu nechává nahlédnout do svého probíhajícího výzkumu a poukazuje na důležitost neformálních příležitostí pro občanské vzdělávání, oblasti, která je výzkumem opomíjená. Nabízí také pět doporučení na témata globálního občanství pro vyučující v praxi.

Koncept globálního občanského vzdělávání není nový. Od Diogena přes Kanta k současným vědcům jako je Kwame Appiah, je globální občanství téma, které je v akademické obci široce diskutováno a interpretováno.

Když se dostaneme k jádru, je ovšem porozumění globálnímu občanství ovlivněno splýváním lokálního a globálního a zaujímáním kosmopolitního světonázoru. Pro účely tohoto blogového příspěvku chápeme globální občanství jako osobní celoživotní proces změny, díky kterému získáváme pocit solidarity s těmi, se kterými jsme svázáni kulturně a geograficky. Vzdělávání, což je cílené strukturované učení, je nahlíženo jako klíč k výchově budoucí generace globálních občanů.

Experimentální učení je klíč ke globálnímu občanskému vzdělávání

Jak tedy jako vzdělavatelé přistoupíme k rozvíjení tohoto procesu změny, zvláště v době, kdy jsou vzdělávací politiky stále více zaměřeny na cíle, výsledky a hodnocení? Mnoho vědců, kteří studují globální občanské vzdělávání vznáší tu stejnou otázku, což pomohlo vybudovat rámec dobré praxe. Baillie Smith zdůrazňuje potřebu rozvíjet znalé a kriticky uvažující studenty, kteří jsou lépe vědí ‚o příčinách spíše než důsledcích globální chudoby a spravedlnosti‘. Andreotti také poukazuje na potřebu zajistit, aby studenti zaujímali kritický postoj k tomu, kde a jak získávají informace prostřednictvím diverzifikace hlasů, které okolo témat zaznívají, což odráží hlasy, které volají po de-kolonizaci mainstreamových učebních osnov. Další zdůrazňují důležitost vytvoření otevřeného a bezpečného prostředí pro učení. Někteří vidí roli vzdělavatelů jako facilitátorů – těch, kteří poskytnou spolehlivé zdroje a informace, které pocházejí z širšího spektra zdrojů, ale přitom jsou prostě účastníky, a ne vedoucími diskuse. Shrnuto, experimentální učení je viděno jako klíč ke všeobecnému uznání vzdělávání.

Dobrá praxe pro vzdělavatele 

Ve svém článku z roku 2018 soustředím zejména na neformální místa mezi strukturovaným vzděláváním, kde jsou jednotlivci opravdově v kontaktu, bez stresu a zábran, které mohou zažívat ve třídě. Jak ve formálním vzdělávání (školy, univerzity), tak v neformálním (vzdělávací programy pořádané různými institucemi vzdělávání dospělých a nevládními organizacemi), zůstávají tato neformální místa neprozkoumána. Je to překvapivé, když vezmeme v úvahu, že globální občanské vzdělávání je vnímáno jako cesta celoživotního vzdělávání. Prostřednictvím vlastního výzkumu jsem zjistila, že globální občanské vzdělávání se odehrává v prostorech mezi strukturovaným učením, kde si mohou studenti vyzkoušet dovednosti v praxi, rozšiřovat znalosti a stát se nezávislými studujícími. Ve své chystané kapitole pro Bloomsburyho knihu o mezinárodních pohledech na globální vzdělávání (editor Douglas Bourn) se těmto prostorům věnuji detailněji.

Pro tuto chvíli předkládám svá hlavní doporučení pro lidi z praxe a vzdělavatele na témata globálního občanského vzdělávání:

  • Dovolte studentům, aby spolu byli v kontaktu mimo situace v rámci strukturovaného vzdělávání a buďte si vědomi hodnoty těchto interakcí.
  • Pomozte vytvořit zážitky, které stimulují smysly studentů. Různí lidé se učí různými způsoby a takový holistický zážitek může zintenzivnit dopad učení. V praxi to může znamenat učení prostřednictvím hudby, tance, her, ochutnávání a výroby mezinárodní kuchyně, studijních návštěv, hostujících přednášejících z různých kultur, nebo, pokud je to možné, studijních výjezdů.  
  • Oceňujte projevy emocí, které se vyskytnou při objevování těchto témat, dejte prostor k projevení těchto emocí a respektujte je jak ve třídě, tak mimo ni.
  • Tím, že vytvoříte mezi studenty pocit sdílené komunity pomůžete tomu, že se z neznámého stane známé. Společné jídlo, společný úklid, společná hra, to všechno umožňuje lidem, aby navázali kontakt, a aby se pocity propojení, sounáležitosti a solidarity projevily.
  • Zpestřete vaše učební prostředí a povzbuďte studenty, aby to samé udělali mimo třídu. Může to znamenat například to, že budou číst zprávy z více zdrojů, na sociálních sítích budou sledovat široké spektrum lidí různého původu, a také, že se propojí a budou v kontaktu s různými lidmi a na různých místech ve svém bydlišti. Tyto návyky otevírají neformální příležitosti pro neustálé učení.

Je mnoho způsobů, jak neformální příležitosti mohou pomoci celoživotnímu procesu změny. Takže sem klidně přidejte vaše vlastní. Doufám, že ty, co jsem popsala já poskytnou dobrý začátek.


/epale/cs/file/madeleine-le-bourdonMadeleine Le Bourdon

Madeleine Le Bourdon

Madeleine Le Bourdon je studentkou oboru International Development na Northumbria University. Zaměřuje se na mezinárodní vzdělávání. Ve výzkumu se věnuje globálním občanským organizacím, které poskytují globální občanské vzdělávání a praktickým příkladům globálního občanství na mikro-úrovni. Pracovala také s několika mezinárodními nevládními organizacemi na školení lektorů a přípravě obsahu pro globální učení.

Sledujte Madeleine na Twitteru: @MLeBourdon

Share on Facebook Share on Twitter Epale SoundCloud Share on LinkedIn
Refresh comments Enable auto refresh

Zobrazuje se 1 - 3 ze 3
  • Obrázek uživatele Teodor GHITESCU
    Conceptul „cetățenie globală” utilizat în educație poate avea efecte extrem de negative, dacă se referă la dreptul juridic asupra „cetățeniei multiple”.
    Pe baza dreptului juridic la „cetățenia multiplă” grupuri ale crimei economice organizate, mută averile și afacerile  dintr-o țară în alta, producând polarizarea bogăției private, cauza fundamentală a degenerării evoluției omenirii spre autodistrugere (vezi concluziile comune ale celor două rapoarte cerute de Clubul de la Roma, asupra cauzelor disfuncțiilor omenirii pe perioada 1950-2020, celor mai reputați oameni de știință occidentali: „Limitele creșterii” -1972 și „Omenirea la răspântie” -1974). Din același motiv, guvernările țărilor în curs de dezvoltare pot fi constituite din persoane cu „cetățenie multiplă”, care nu acționează în interesul majorității populației, așa cum se întâmplă în România.
    A promova, prin „educația pentru cetățenie globală”, ideea juridică a multiplei cetățenii înseamnă o încălcare a legilor naturii privind autoreglarea speciilor gregare așa cum este și specia umană!
    Eu consider că educația pentru cetățenie globală trebuie înțeleasă ca o educație a cărei adevăruri și competențe dobândite să fie bazate exclusiv pe rezultatele științelor fundamentale (limba maternă, cunoașterea mai largă, matematică, fizică, chimie, biologie, științe inginerești și cele ale conducerii științifice) excluzând cunoașterea dogmatică de orice fel (mistică sau politică). 
    Științele unesc oamenii prin concluzii comune privind cunoașterea realităților și a deprinderilor de a produce bunuri și servicii în scopul creșterii bunăstării tuturor cetățenilor lumii, nu doar pentru dezvoltarea și consolidarea privilegiilor private. 
    Conform acestor adevăruri "cetățenia", din punct de vedere juridic, nu poate fi "multiplă" ori "globală", ci doar națională, iar libera circulație a persoanelor cu o singură cetățenie, drept universal a omului, să nu fie împiedicată de granițele statelor.
    În sprijinul clarificării educației pentru cetățenia globală, în sensul globalizării științifice, diferită de globalizarea politică, a apărut și s-a dezvoltat o nouă abordare a pedagogiei, pedagogia sistemică, a cărei sinteză poate fi accesată aici:
  • Obrázek uživatele Ivans Burenkovs
    I think the best thing a teacher can do to nurture global citizenship education is to make learners  aware of global issues, such as  human rights violations, inequality and poverty. Through that educators can help form such vital competences as critical reasoning skills, tolerance, empathy.
  • Obrázek uživatele Markus Palmén
    ...for your comment Ivans, I agree! How do you find the author´s tip list on how to create an effective informal setting for citizenship education?