ZASTOUPENÍ V ČESKÉ REPUBLICE

Migrace - historický přehled

Migrace - historický přehled

Tento informační materiál předkládá veřejnosti Zastoupení EK v ČR za účelem lepší orientace v problematice migrace.

Poslední aktualizace v něm obsažených údajů odpovídá stavu v prosinci 2016.

Vzhledem k rychlému vývoji událostí doporučujeme čtenářům průběžně sledovat sekci "Novinky" na webu Zastoupení EK, případně odebírat náš Týdeník, kde vám přinášíme vždy ty nejaktuálnější informace.

Pokud se nevyznáte v pojmech, které se týkají migrace, připravili jsme glosář těch nejdůležitějších z nich.

Pro lepší orientaci v klíčových pojmech týkajících se terorismu doporučujeme glosář.

O historii boje proti terorismu na evropské úrovni si můžete přečíst zde.

Mapa Evropy s různobarevnými postavičkami ©EU

Migrační krize se stala jedním z hlavních mediálních, politických a společenských témat. Na této stránce proto mapujeme faktický vývoj a opatření na evropské úrovni od počátku nového tisíciletí..

MIGRAČNÍ POLITIKA EU PO ROCE 2000

V roce 2001, kdy měla EU 15 členských států, požádalo o azyl v EU více jak 424 tisíc migrantů, mj. v důsledku bojů v Kosovu. Ač se postupně počet žádostí snižoval a v roce 2006 jich bylo 197 tisíc, EU se tomuto problému aktivně věnovala. Její pozornost se soustředila jak do oblasti legální, tak nelegální migrace, problematiky azylu či ochrany schengenské hranice.

V roce 1999 vstoupila v platnost Amsterodamská smlouva, která přenesla záležitosti azylu a migrace do kompetence Evropské unie (do tzv. prvního pilíře), a začal vznikat Společný evropský azylový systém.

V roce 2001 byl zřízen IT systém Eurodac pro porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl. Ten měl pomoct v uplatňování tzv. Dublinské úmluvy z roku 1997, která určovala stát odpovědný za posouzení žádosti o azyl podané v jednom z členských států EU. V roce 2003 byla tato úmluva přepracována pomocí Dublinu IIKromě určení státu odpovědného za vyřízení žádosti o azyl nastavuje Dublin II i zásady, aby nedocházelo k tomu, že se žadatel o azyl účastní azylového řízení ve více státech nebo naopak k tomu, že se žádný stát nehodlá jeho žádostí zaobírat.

Evropská komise se zároveň soustředila na vedení dialogů se třetími zeměmi. V roce 2005 představila tzv. regionální programy ochrany se záměrem posílit ochranné kapacity dotčených regionů a lépe chránit tam žijící uprchlíky, a předejít tak jejich dalšímu přesunu.

Jako jeden z nástrojů pro boj s nelegální migrací začal v roce 1999 fungovat EUROPOL. V roce 2001 vstoupila v platnost směrnice o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí. Rok poté začala platit směrnice, která definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu na území EU. Na jejím základě měly členské státy uvést v platnost účinnější restriktivní opatření, která by odradila případné pachatele.

V roce 2004 byli na základě nařízení Rady do třetích zemí vyslání styční důstojníci pro přistěhovalectví. Jejich úkolem je prostřednictvím spolupráce s domácími úřady pomáhat předcházet nedovolené migraci a navracení ilegálních přistěhovalců do zemí původu. Zároveň bylo vydáno rozhodnutí o zřízení informační sítě ICONet pro výměnu informací o nelegální migraci mezi členskými státy. Pro lepší řízení ochrany a spolupráce na vnější schengenské hranici byla v roce 2004 zřízena Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie FRONTEX. Od té doby koordinoval FRONTEX několik desítek pohraničních a pobřežních operací, např. Poseidon, Minerva či Triton ve Středomoří.

Ani integrace nezůstala mimo debatu o migraci. V roce 2005 vznikla společná agenda pro integraci, v rámci níž státy, regiony i města EU sdílejí zkušenosti a doporučení s integračními programy.

MIGRACE PO ROCE 2006

Od roku 2006 můžeme ve státech EU pozorovat stabilní nárůst žádostí o azyl. V reakci na to a v souladu s rozvojem Společného evropského azylového systému byl pro období 2007 až 2013 spuštěn Evropskou komisí rámcový program Solidarita a řízení migračních toků. V jeho rámci byl zřízen Fond pro vnější hranice, z něhož členské státy obdržely finanční podporu ve výši 1820 milionů eur na zajištění kvalitní ochrany vnější hranice a účinné řízení přeshraničních toků osob a jejich kontroly. Zároveň bylo mezi pravomoci FRONTEXu nově zařazeno i řízení mechanismu pro vytvoření pohraničních jednotek rychlé reakce (Rapid Border Interventions Team, tzv. RABIT). O jejich nasazení mohou agenturu požádat členské státy v případě mimořádné situace na jejich hranicích, například v případě zvýšeného přísunu nelegálních migrantů. K prvnímu nasazení tak došlo např. v roce 2010 na řecko-turecké hranici.

S nelegální migrací však EU chtěla bojovat i postihem těch, kteří nelegálně imigranty zaměstnávají. Evropská komise proto v roce 2007 předložila směrnici o sankcích pro zaměstnavatele. Otevřením legálních řízených cest pro vstup do EU za účelem zaměstnání byla zavedena tzv. Blue Card (2009) či jednotné povolení k pobytu pro určité kategorie, jako jsou např. výzkumní pracovníci.

V roce 2008 začala platit směrnice o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. S navracením nelegálních přistěhovalců však nastává zpravidla problém při jednání s jejich zeměmi původu.

Arabské revoluční jaro 2011 a následné události zvedly vlnu přistěhovalců pocházejících ze zemí jižního Středomoří, kteří protiprávně vstupovali na území EU přes italské a maltské pobřeží. EU v reakci na tuto situaci přijala nouzová opatření. Tyto události však odhalily limity možností EU v otázkách migrace a potřebu větší solidarity mezi členskými státy v této oblasti. Břímě ochrany vnějších hranic i azylová politika EU totiž velkou měrou leží na bedrech těch zemích, které se nacházejí na geografické hranici EU.

Vzhledem k významnému nárůstu migračních toků byl pro období 2014-2020 zřízen nový fond pro azyl, migraci a integraci. V jeho rámci by mělo být členským státům přerozděleno přes tři miliardy eur určených například na řízení návratové politiky. V roce 2011 byla posílena pozice agentury FRONTEX a od stejného roku funguje další evropská agentura Evropský podpůrný azylový úřad (EASO).

V roce 2013 byl zpřísněn dublinský systém pomocí nařízení Evropské komise známého jako Dublin III a byla přijata nová strategie pro boj s pašeráky.   

Během roku 2014 výrazně stoupl počet žádostí o azyl a také počet nelegálních překročení hranic, otázce se proto pravidelně na svých zasedáních věnovali ministři vnitra zemí EU. Po nástupu do funkce v roce 2014 pověřil nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker komisaře odpovědného za problematiku migrace, aby ve spolupráci s prvním místopředsedou Timmermansem vypracoval návrh nové politiky v oblasti migrace.

MIGRAČNÍ A UPRCHLICKÁ KRIZE 2015

Již na jaře roku 2015 silný nárůst migračních toků a tragédie ve Středomoří upřely pozornost veřejnosti i evropských lídrů k nutnosti rázně řešit aktuální situaci. Na základě návrhu Komise se proto členské státy v dubnu zavázaly přijmout rychlá opatření k záchraně životů a ke zvýšení aktivity EU v oblasti migrace, např. ztrojnásobením rozpočtu pro námořní operaci Triton. Několik dnů poté bylo přijato i usnesení Evropského parlamentu. V květnu 2015 pak předložila Komise evropský program pro migraci  a první balíček prováděcích pravidel, který mimo jiné obsahoval návrhy týkající se relokace a přesídlení, zřízení tzv. ohniskových přístupů (hotspotů) a také akční plán EU proti převaděčům migrantů.

V létě pokračovaly intenzivní diskuse mezi členskými zeměmi EU nad navrženými opatřeními a současně proudil směrem k EU bezprecedentní počet migrantů a uprchlíků. Hraniční členské státy tak byly vystaveny mimořádné situaci a apelovaly na solidaritu ostatních zemí a institucí EU. Byl spuštěn mechanismus krizové pomoci, materiální i finanční, např. pro Itálii, Maďarsko, Řecko a později i Slovinsko a další.

V září pak Komise předložila další komplexní balíček prováděcích pravidel, který mj. obsahoval návrh mimořádně relokovat 120 tisíc lidí, kteří jednoznačně potřebují mezinárodní ochranu, z nejvíce zasažených zemí (Řecko, Itálie a Maďarsko) do ostatních členských zemí EU. K dalším návrhům patří Společný evropský seznam bezpečných zemí původu, akční plán pro efektivní návratovou politiku, Svěřenecký fond pro Afriku a také revize dublinského nařízení vnášející více rovnováhy pro sdílení břemene mezi členskými státy ve vyřizování žádostí o azyl.

Na konci listopadu se EU dohodla na užší spolupráci při hledání řešení migrační krize s africkými zeměmi a Tureckem a v prosinci Komise přijala návrhy důležitých opatření ke správě vnějších hranic EU a k ochraně schengenského prostoru. Mezi hlavní body patří např. návrh na vytvoření evropské pohraniční a pobřežní stráže.

MIGRAČNÍ A UPRCHLICKÁ KRIZE 2016

Evropská komise předložila v březnu 2016  plán pro obnovu fungování schengenského prostoru.

Jedním z úkolů tohoto plánu bylo spustit evropské pohraniční a pobřežní stráže do konce roku 2016. To se podařilo. Svou činnost zahájily v říjnu 2016. Sestávají z agentury FRONTEX a vnitrostátních orgánů odpovědných za správu hranic.  K jejím hlavním úkolům patří provádět společné operace a zásahy rychlé reakce na hranicích za účelem posílit schopnost členských států EU ochránit vnější hranice. Do roku 2020 má mít 1000 zaměstnanců a k dispozici mají 1500 expertů, kteří mohou být nasazeni v krizových situacích během 3 dnů. 

V říjnu Komise doporučila prodloužení mimořádných ochranných opatření na vnitřních hranicích Schengenu na další tři měsíce.

Za účelem rychlejšího řešení humanitárních krizí uvnitř EU Komise kromě plánu pro obnovení Schengenu navrhla také nový nástroj mimořádné pomoci. Takový mechanismus Unie doposud postrádala a na jeho potřebu upozornila právě probíhající migrační krize. Nový nástroj umožní mnohem rychlejší poskytnutí pomoci státům EU, jejichž vlastní kapacity jsou zahlceny urgentními a výjimečnými událostmi jako například náhlý příliv uprchlíků. Neprodleně poskytne základní potřeby, jako jídlo, přístřeší či léky pro velké počty lidí. Na jeho realizaci Komise vyčlenila 700 milionů eur na následující tři roky.

Řešení migrační krize bylo také hlavním bodem programu společného summitu EU-Turecko, který se konal 7. března. Zde se evropští lídři s Ankarou předběžně dohodli na přelomovém plánu, jehož cílem je narušení kriminálního byznysového modelu pašeráků. Dohoda byla stvrzena o deset dní později na dalším jednání Evropské rady. Podle dojednaného plánu má být na území Turecka vrácen každý migrant, který odtud přijde do Řecka. Země EU se výměnou za to zavázaly, že za každého syrského uprchlíka vráceného do Turecka přijmou jednoho Syřana přímo z tureckého území. Představitelé EU rovněž přistoupili na urychlení vízové liberalizace s Tureckem a přístupových jednáních.

Díky dohodě se výrazně snížil počet lidí podnikajících riskantní cestu přes Egejské moře. Zatímco  během osmi měsíců před uzavřením dohody EU-Turecko dorazilo na řecké ostrovy více než 800 000 nelegálních migrantů, bylo to za osm měsíců po uzavření dohody pouze přes 22 000. Počet mrtvých a nezvěstných osob na východní středomořské cestě se snížil o 90 %. 

Díky tomu, že řecká vláda úspěšně odstraňuje nedostatky ve svém azylovém systému, doporučila Komise postupné obnovování dublinského systému. Obnovení dublinského systému bylo dalším bodem plánu pro obnovu Schengenu.

Řešení migrace vyžaduje komplexní postup na vícero frontách zejména v oblasti ostrahy hranic, a tak Komise v dubnu navázala s návrhem na zřízení systému automatizované evidence vstupů a výstupů na a z území EU tzv. Entry/Exit SystemTen má výrazně napomoci kontrole hranic a využit moderních technologií, kterými již mnohé státy jako USA či Austrálie disponují, a registrovat otisky prstů cizinců vstupujících a vystupujících do EU. Návrh nyní projednávají vlády členských států.

S cílem v nejbližší době vytvořit férový evropský azylový systém Komise v dubnu dále představila sérii nápravných praktických i legislativních opatření v pravidlech fungování azylového systému. Kromě změny kritériích pro udělování azylu, přiblížení procedur mezi jednotlivými zeměmi či návrhům v legální řízené migraci Komise představila i dvě varianty na reformu tzv. dublinského nařízení. První možnost počítá s doplněním současného dublinského systému (za zpracování žádosti o azyl je odpovědná první země vstupu) o zavedení krizového mechanismu, podle kterého by se v případě nadměrného migračního tlaku měly ostatní státy EU s dotčenou zemí o velký počet běženců podělit. Druhá varianta dublinský systém zcela nahrazuje – členské země by se automaticky dělily o každého migranta, který do EU přijde. 

O těchto variantách proběhla diskuze mezi ministry vnitra zemí EU a následně Komise v květnu předložila legislativní návrh v souladu s první variantou. Nový azylový systém založený na solidaritě má automaticky určit, zda se země EU potýká s nepřiměřeným počtem žádostí o azyl. V takovém případě mají být všichni noví žadatelé v dané zemi relokováni v rámci EU, dokud se počty nově příchozích neustálí. Členské státy mají mít možnost se přerozdělení žadatelů neúčastnit. V takovém případě ale zaplatí zemi, která za ně odpovědnost převezme, 250 tisíc eur. Návrh mimo jiné počítá také s posílením systému Eurodac a se zřízením nové agentury EU pro otázky azylu, která vznikne přeměnou současného úřadu EASO. Jedná se o první sérii návrhů, jejichž cílem je reforma Společného evropského azylového systému (CEAS). Návrh teď projednává Rada.

Začátkem června Komise představila plány nového partnerského rámce, v rámci kterého má EU s klíčovými třetími zeměmi uzavírat individuální „pakty“. Podoba jednotlivých dohod se odvíjí od toho, zda se jedná o zemi původu, tranzitu nebo o stát, který se potýká s vysokým počtem vysídlených osob. Vyjednávání s africkými státy přinášejí pozitivní výsledky.  Zatímco v květnu 2016 přecházelo například poušť v Nigeru 70 000 lidí, o půl roku později, v listopadu 2016, to bylo 1 500. Komise jedná také s Etiopií, Mali, Nigérií nebo Senegalem. V říjnu 2016 se Rada dohodla na cílené spolupráci s Libanonem a Jordánskem, mimo jiné i v oblasti migrace a uprchlíků.

U příležitosti Světového dne uprchlíků Evropská komise 20. června zahájila činnost Znalostního centra pro otázky migrace a demografie, které poskytuje analýzy nápomocné jak eurokomisařům, tak jednotlivým členským státům.

Na základě návrhu Komise schválily orgány EU v listopadu rozpočet na rok 2017. Ten zahrnuje 6 miliard eur navíc na řešení příčin migrace ve startovních a tranzitních zemích, na práci s uprchlíky, na ochranu vnějších hranic a na posílení bezpečnosti uvnitř i vně Unie.

V červenci Komise představila druhou sérii návrhů na dokončení reformy společného azylového systému (CEAS). Cílem je zkrátit azylové řízení, zlepšit vyhlídky na integraci azylantů a odradit žadatele od druhotného pohybu po EU, aby si nemohli vybírat cílovou destinaci pobytu. Na základě nových pravidel mají mít žadatelé o azyl například právo na osobní pohovor nebo bezplatnou právní pomoc a nejpozději pět dnů po podání žádosti má být nezletilým bez doprovodu dospělé osoby přidělen opatrovník. Nové povinnosti však vznikají také samotným žadatelům, kterým zároveň hrozí přísnější následky, pokud je nebudou plnit. Komise zde rovněž vyjasňuje pojem „bezpečná země“ a zavádí její povinné používání. Cíl zlepšit integraci azylantů má být dosažen například rychlejším přístupem na trh práce nebo poskytnutím některých druhů sociální pomoci pouze pod podmínkou účasti v integračních projektech. O dalších nově navržených pravidlech se můžete dočíst zde

Komise rovněž představila společný rámec EU pro přesídlování. Ten  doplňuje snahu o vytvoření společného azylového systému a vychází z již desetiletí používaného systému přesídlování UNHCR (Vysokého komisařství OSN pro uprchlíky). Jeho cílem je zajistit těm nejzranitelnějším uprchlíkům bezpečnou cestu do Evropy. Nový evropský rámec má nahradit současný systém individuálních postupů jednotlivých zemí EU a fungovat jako celek. Roční plány EU pro přesídlování mají stanovit maximální počet osob a prioritní oblasti, odkud mají být běženci přijímáni. Za každou přesídlenou osobu v rámci společného evropského rámce má Komise členskému státu poskytnout 10 tisíc eur z rozpočtu EU. Do prosince 2016 bylo do zemí EU přesídleno celkem 13 887 osob, z celkového počtu 22 504 osob schváleného v červenci 2015. 

V listopadu Komise schválila návrh na registrační systém pro cestující do EU tzv. ETIAS. Cestující ze zemí bez vízové povinnosti by se museli ještě před cestou zaregistrovat a získat  povolení ke vstupu, což umožní přehled o osobách mířících na území EU.

Dalším krokem je posílený Schengenský informační systém, který se používá při kontrolách na vnějších hranicích schengenského prostoru a obsahuje zhruba 70 milionů záznamů.  Obsahuje zejména informace o osobách, které nemají právo na vstup nebo jsou hledané v souvislosti s trestnou činností. V roce 2015 v něm bylo provedeno 2,9 miliardy vyhledávání. . Komise v prosinci schválila návrh na jeho posílení, mj. například tím, že bude dostupnější pro pracovníky v terénu.