Current portal location

Website content

Časté dotazy

Other linguistic versions available via language menu

Transatlantické obchodní a investiční partnerství je název obchodní dohody, která se sjednává mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými. Cílem těchto jednání je odstranit překážky obchodu (cla, právní předpisy, jež nejsou nezbytné, omezení investic atd.) v široké řadě hospodářských odvětví, aby byl prodej a nákup zboží a služeb mezi EU a USA snazší. Unie i Spojené státy si také přejí usnadnit svým společnostem investovat do partnerského hospodářství.

Nápad uzavřít obchodní dohodu mezi EU a USA zdaleka není nový. Vlády, obchodní subjekty a členové akademické sféry o ní hovoří už dlouho. V posledních letech však EU a USA dospěly k závěru, že nastává pravý čas tuto myšlenku realizovat.

Dříve než v roce 2011 rozhodly o zahájení jednání, ustavily Unie a USA pracovní skupinu vládních odborníků, která zkoumala, jaký typ obchodní a investiční dohody by mezi těmito dvěma ekonomikami mohl být uzavřen. Skupině společně předsedali komisař EU pro obchod a představitel USA pro obchodní záležitosti. Pracovní skupina EU-USA na vysoké úrovni pro zaměstnanost a růst, jak zní její název, se podrobně zabývala možnostmi a potenciálními problémy budoucí dohody. Došla k závěru, že komplexní dohoda zahrnující všechna odvětví by měla nesmírně pozitivní dopad, otevřela by obchod a poskytla by vítaný impuls hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst na obou březích Atlantiku. Doporučila proto, aby byla jednání zahájena.

Rozhodnutí začít s jednáním vyplynulo do značné míry z přetrvávající hospodářské krize a ze skutečnosti, že vícestranná obchodní jednání ve Světové obchodní organizaci, tzv. rozvojový program z Dohá, byla pozastavena. Reforma společné zemědělské politiky EU a vysoké ceny komodit navíc obě strany motivovaly k diskusi o zemědělství a otevření trhů.

Obchodní a investiční dohoda mezi dvěma největšími ekonomikami světa bude příležitostí, jak podnítit růst a tvorbu pracovních příležitostí na obou stranách.

Dříve než EU přijala rozhodnutí, že začne o obchodní dohodě jednat, provedla jako vždy posouzení možných dopadů dohody. Při něm zkoumala nejen potenciální ekonomický, ale i možný sociální dopad a dopad na životní prostředí. Také se zajímala o to, co by mohly způsobit rozdíly v liberalizaci obchodu mezi EU a USA. V každém případě byl celkový výsledek pro EU pozitivní a jasně se ukázalo, že čím je liberalizace větší, tím lepší je celkový výsledek.

Jednou ze studií, na nichž bylo založeno posouzení dopadů provedené Komisí, byla nezávislá zpráva, kterou pro EU vypracovalo londýnské Centrum pro výzkum hospodářské politiky (CEPR). Studie s názvem „Odstranit překážky transatlantickému obchodu“ nastiňuje hospodářské důsledky transatlantického obchodního a investičního partnerství jak pro EU, tak pro USA.

Uvádí, že hospodářství EU by mohlo mít z dohody prospěch vyčíslitelný 119 miliardami EUR za rok, což odpovídá 545 eurům pro každou průměrnou domácnost v Unii. Hospodářství Spojených států by podle této studie získalo 95 miliard EUR za rok, což činí 655 EUR na americkou rodinu. Tyto výhody by se daly pořídit velmi levně, protože by v podstatě vyplynuly z odstranění cel a zrušení zbytečných předpisů a byrokratických překážek, které nákup a prodej přes oceán komplikují. Z většího hospodářského růstu, který by byl dle očekávání výsledkem partnerství, by měli prospěch všichni. Podpora obchodu je dobrý způsob, jak nastartovat ekonomiku, protože dojde k růstu nabídky a poptávky, aniž by se musely navýšit veřejné investice či zadlužení. Obchodní a investiční partnerství by bylo tím nejméně nákladným impulsem, jaký si lze představit.

Ačkoli jsou cla mezi EU a USA již nyní nízká (průměrně 4 %), společný rozsah těchto dvou ekonomik a obchodu mezi nimi jasně naznačuje, že zrušení cel bude pro pracovní místa a růst prospěšné. Tato jednání by mohla přinést podnikům reálné úspory a spotřebitelům větší užitek a také přispět k tvorbě pracovních příležitostí tím, že povedou k odstranění pravidel či předpisů, jež nejsou nezbytné. Jedná se o tzv. necelní překážky obchodu. Ty jsou důsledkem rozdílných předpisů a norem. Jejich odstranění může být složité, protože i když mají EU i USA dobře fungující systémy zajištění bezpečnosti a ochrany spotřebitele, často k dosažení téhož cíle postupují jinak. Vyhovět dvěma různým souborům pravidel může být drahé a časově náročné.

Vyřizování zbytečných byrokratických postupů může cenu zboží navýšit o 10 až 20 %, čímž se smaže výhoda plynoucí z nízkých cel. Tuto vyšší cenu zaplatí samozřejmě zákazník. V nezávislé studii londýnského Centra pro výzkum hospodářské politiky (CEPR) s názvem „Odstranit překážky transatlantickému obchodu“ se vypočítává, že až 80 % ekonomických výhod obchodního a investičního partnerství by plynulo z úspor nákladů na byrokracii a dodržování předpisů a také z liberalizace obchodu službami a veřejných zakázek. Z praktických příkladů jmenujme tyto:

  • Jak EU, tak USA mají velmi přísné bezpečnostní normy, pokud jde o automobily. Partnerství by oběma umožňovalo uznat vzájemně své normy, takže automobily, jejichž bezpečnost byla schválena k prodeji na jedné straně oceánu, by se mohly prodávat i na druhém břehu, aniž by musely projít dalším zkoušením nebo být přizpůsobeny tak, aby plnily další specifikace.
  • Pokud by se veřejné zakázky v USA otevřely pro evropské stavební firmy, mohly by se tam ucházet o velké stavební zakázky a projekty veřejné dopravy.

Z otevřenějšího trhu USA by měly evropské společnosti, pracovníci i občané obrovský prospěch. V EU máme řadu vysoce konkurenceschopných firem vyrábějících produkty či poskytujících služby špičkové kvality. Některé z nich patří ke světových leaderům a uznávaným značkám. Například v oblasti zemědělství zakazují předpisy Spojených států týkající se zdraví rostlin prodej evropských jablek a pravidla bezpečnosti potravin zase nedovolují dovážet řadu evropských sýrů. Pokud bychom zrušili cla a další překážky obchodu, mohli by evropští výrobci více prodávat do USA. Prospělo by to obchodu i tvorbě pracovních míst. Odstranění překážek, jež EU klade do cesty výrobkům a investicím pocházejícím ze Spojených států, přinese Evropanům větší výběr a nižší ceny. Jisté je, že z otevření trhů obchodu a investicím budou mít prospěch obě strany. Situace tedy bude oboustranně výhodná.

Obchodování s Evropou je pro naše partnery v USA obrovskou příležitostí, a to i v současné době, kdy se eurozóna vzpamatovává z hospodářské krize. Evropská unie je největší ekonomikou na světě: průměrný příjem na každého z 500 milionů jejích obyvatel činí 25 000 EUR.

Z toho také plyne, že EU je největším světovým trhem. Je největším dovozcem vyrobeného zboží a služeb, má nejvyšší stav investic v zahraničí a je na světě největším hostitelem investic pocházejících ze zahraničních společností.

EU je největším investorem v USA (v roce 2011), druhou největší destinací exportu zboží ze Spojených států (v roce 2012) a největším trhem pro vývoz služeb z USA (v roce 2010).

Evropská unie má dobré postavení při vyjednávání dohod o volném obchodu. Například složité a komplexní dohody o volném obchodu s Jižní Koreou a Singapurem byly ujednány poměrně rychle - jen za čtyři roky. Unie se velmi snaží otevřít pro sebe i další trhy prostřednictvím jednání s dalšími zeměmi, jako je Indie, Japonsko, Vietnam a Malajsie. Jakožto jedna z nejotevřenějších ekonomik světa je i nadále přesvědčena o přínosu volného obchodu.

Za EU a jejích 28 členských států vede jednání v oblasti obchodní politiky vždy Evropská komise: jeden hlas zastupující 500 milionů lidí má větší sílu, než kdyby se každý členský stát EU pokoušel vést jednání samostatně. Ani obchodní a investiční partnerství není výjimkou, proto bude Evropskou unii u jednacího stolu zastupovat Komise, konkrétně komisař EU pro obchod Karel De Gucht. Jednání Komise vede na základě pokynů schválených Radou, v níž zasedají vlády všech členských států EU. Praktické úkoly převzalo oddělení Evropské komise pro obchodní záležitosti, jež úzce spolupracuje s dalšími odděleními Komise, zejména s těmi, kterých se týkají oblasti, na něž je jednání zaměřeno. Seznam hlavních vyjednavačů za EU je veřejně přístupný.

Ze strany USA je hlavním vyjednavačem zvláštní zástupce Spojených států amerických pro obchod.

Po celou dobu vyjednávání Evropská komise o jeho průběhu informuje členské státy EU v Radě a Evropský parlament. Na závěr, až vyjednavači dospějí k dohodě, přezkoumá její konečnou verzi Rada společně s Evropským parlamentem a schválí ji, či zamítnou. U zaoceánského partnera je za schválení odpovědný Kongres USA

První kolo jednání proběhlo v červenci, přičemž další kola probíhají vždy po pár týdnech.

Obě strany se chtějí vyhnout mnohaletému vyjednávání. Zhruba se má za to, že by mělo být možné dospět k dohodě během několika málo let, ale důležitější je samozřejmě dobrý výsledek.

Pracovní skupina na vysoké úrovni, kterou EU a USA zřídily, aby přezkoumala případné důsledky obchodní a investiční dohody, vypracovala zprávu s řadou doporučení.

Od těch se vyjednavači budou moci při startu odrazit.

Do jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství bude spadat řada hospodářských odvětví, mimo jiné výroba, služby a zemědělství. Odstranění překážek obchodu bude impulsem pro hospodářský růst, tvorbu pracovních míst a snižování cen. Z nezávislé studie londýnského Centra pro výzkum hospodářské politiky (CEPR) vyplývá, že hospodářství EU by mohlo z partnerství vytěžit 119 miliard EUR ročně, což odpovídá 545 eurům pro každou průměrnou domácnost v Unii, a pro USA by se jednalo o zisk 95 miliard EUR za rok.

Očekává se zvýšený vývoz ze všech hospodářských odvětví, což by bylo dobré pro zaměstnanost. V některých odvětvích se vývoz možná zvýší více než v jiných. Předpokládá se, že např. vývoz motorových vozidel z EU do USA by mohl vzrůst o 149 %. Zde se zčásti odráží význam a rozsah dvoustranného obchodu s částmi a součástmi a očekávaná další integrace tohoto odvětví na obou stranách Atlantiku.

Neočekává se však nárůst jen v oblasti obchodu mezi EU a USA: v důsledku zvýšené poptávky po surovinách, součástech a dalších vstupech se předpokládá také zvýšení vývozu z EU do jiných zemí. Očekává se zvýšení vývozu kovodělných výrobků do zbytku světa o +12 %, zpracovaných potravin o +9 %, chemikálií o +9 %, dalších výrobků o +6 % a dalších dopravních zařízení o +6 %. Transatlantické obchodní a investiční partnerství bude představovat moderní obchodní dohodu pro 21. století: z většího objemu obchodování nebudou mít prospěch jen nadnárodní společnosti, ale také malé a střední podniky, a to buď díky přímému vývozu, nebo díky dodávkám pro větší společnosti.

Z hospodářského růstu a zvýšené produktivity plynoucí z dohody budou mít prospěch pracovníci v EU i USA, a to ve formě celkových mezd nebo díky novým pracovním příležitostem pro osoby s vysokou, ale také s nízkou kvalifikací.

Jednání se pravděpodobně povedou pár let. Poté dohodu schválí na straně EU Evropský parlament a všechny členské státy EU a na straně Spojených států Kongres. Byli bychom rádi, kdyby se ihned po schválení dohody a jejím provedení do právních předpisů podařilo odstranit co největší množství cel a překážek obchodu. Čím dříve k tomu dojde, tím dříve začneme z dohody těžit. Některé změny však bude třeba zavádět postupně.

Obecně lze říci, že každý obyvatel EU by měl mít z partnerství prospěch, a to díky přibližně 545 eurům, které na každou průměrnou domácnost dle předpokladů vygeneruje. Tuto výhodu si vybereme formou levnějšího zboží a služeb. Ceny klesnou z důvodu zrušení dovozních cel na zboží z USA a odstranění zbytečných pravidel, jež vedou k vyšším nákladům na nákup a prodej mezi EU a USA. Prospěje nám však i dohoda o tom, že EU a USA budou vzájemně uznávat své technické normy v mnoha oblastech, takže namísto výroby zboží odpovídajícího dvěma rozdílným souborům specifikací se budou výrobci moci držet jen jedněch pravidel pro oba trhy - EU i USA. Omezení byrokratických požadavků sníží náklady, a tím také ceny.

Nikoli. O stávající úrovni ochrany se v zájmu uzavření dohody smlouvat nebude. Vysoká úroveň této ochrany, jíž se v Evropě těšíme, je požadavek, o němž nehodláme diskutovat. Nezapomínejme však, že také Spojené státy berou ochranu svých občanů velmi vážně. Vysoká úroveň ochrany občanů je cílem jak EU, tak USA, ale ubíráme se k němu různými cestami. EU se někdy více spoléhá na předpisy, USA radši ponechává rozhodnutí soudu. Oba přístupy mohou být účinné, ale žádný z nich není dokonalý. Stále se máme od sebe vzájemně co učit.

Nehodláme však z našich záruk slevit. Lepší vzájemné sladění našich předpisů neznamená, že se spokojíme s nejnižším společným jmenovatelem, ale spíše že se zaměříme na případy, kdy jsou naše přístupy zbytečně příliš odlišné. Pokud jde o bezpečnost, ochranu spotřebitele a ochranu životního prostředí, nepřistoupíme na žádný kompromis. Budeme však ochotni podívat se pragmaticky na to, zda některé věci nemůžeme dělat lépe a koordinovaněji. Každá strana si pochopitelně zachová právo regulovat oblast životního prostředí, bezpečnosti a zdraví tak, jak uznává za vhodné.

Jednání o partnerství se bude zabývat rovněž zemědělstvím. Otevření zemědělských trhů bude dvousměrnou cestou, kterou ke svému prospěchu využijí obě strany.

Spojené státy by rády udaly více zemědělských komodit, jako je pšenice či sója. Z EU se do USA vyváží především dražší potravinové výrobky, jako jsou alkoholické nápoje, víno, pivo a zpracované potraviny (sýry, šunka a čokoláda). Evropa má samozřejmě zájem prodávat do USA více potravin špičkové kvality ze své produkce. Za současných podmínek je prodej některých evropských potravin, jako jsou jablka a různé sýry, na trhu USA zakázán. Na jiné se vztahuje vysoké clo ze strany Spojených států: na maso ve výši 30 %, nápoje 22–23 % a mléčné výrobky dokonce až 139 %. Odstraníme-li tyto i jiné překážky, pomůžeme vývoz z EU do USA nastartovat.

Ne, nebude. Jednání se nebudou týkat základních právních předpisů, jež se vztahují na GMO nebo které jsme zavedli v zájmu ochrany lidských životů a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat nebo k ochraně životního prostředí či spotřebitele.

Podle právních předpisů EU lze již nyní v Unii prodávat geneticky modifikované organismy, jež byly schváleny pro použití jako potraviny, krmiva nebo osivo plodin. Žádosti o schválení posuzuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a poté se zasílají členským státům k vyjádření. Dosud bylo schváleno 52 geneticky modifikovaných organismů. Posuzování bezpečnosti, jež EFSA provádí před uvedením jakéhokoli GMO na trh, ani postup řízení rizik nebudou jednáním dotčeny.

EU a USA si již vyměňují informace o politikách, předpisech a technických otázkách, které se týkají GMO. Tato spolupráce pomůže minimalizovat dopady systémů obou zemí pro schvalování GMO na trh. Transatlantické obchodní a investiční partnerství považujeme za příležitost, jak tuto spolupráci ještě zlepšit.

Ne, nebudou. Jednání nemají za cíl ohrozit zdraví našich spotřebitelů výměnou za komerční zisk. Jednání se nepovedou kolem přísných právních předpisů EU, jako jsou ty vztahující se na hormony nebo jež jsme zavedli v zájmu ochrany lidských životů a zdraví, zdraví a dobrých životních podmínek zvířat nebo k ochraně životního prostředí či spotřebitele.

Nikoli.

Zaprvé, naše kina i televizní stanice již nyní uvádějí mnoho amerických filmů. Evropa se americkým filmům nebrání.

Zadruhé, dynamický evropský filmový průmysl nebude zlikvidován přílivem nových amerických filmů a televizních seriálů. V EU máme pravidla na ochranu evropské kulturní rozmanitosti, mimo jiné bohatství, jež pramení z mnoha jazyků, jimiž se na našem kontinentu dorozumíváme. Unie i členské státy mají zákony, jež chrání a podporují kulturní rozmanitost, právě například ve filmové tvorbě a tvorbě televizních programů. Jedná se o tzv. audiovizuální odvětví. EU nehodlá toto právo a schopnost chránit evropské kulturní dědictví nijak ohrozit.

Ve směrnicích pro jednání členské státy pro Komisi jasně uvedly, že audiovizuální odvětví není součástí jednání, která se budou zabývat službami a právem usazování.

Ne. Zákony a předpisy EU nebudou na základě partnerství automaticky zrušeny, odvolány či změněny. Jakékoli změny právních či správních předpisů a pravidel EU v zájmu liberalizace obchodu by musely schválit členské státy EU v Radě a Evropský parlament.

Obchodní dohoda mezi EU a USA bude mít důsledky také pro ostatní ekonomiky. Kupříkladu zvýšený objem obchodu mezi těmito dvěma ekonomickými giganty zvýší poptávku po surovinách, součástech a jiných vstupech vyrobených v jiných zemích. Očekávaný přínos světovému hospodářství lze vyčíslit na 100 miliard EUR, kromě vyššího objemu obchodu mezi EU a USA. K čím extenzivnější dohodě mezi EU a USA dojde, tím větší zisk z ní budou mít ostatní země.

Harmonizace technických norem EU a USA by se také mohla stát základem celosvětových standardů: objem transatlantického obchodu je tak obrovský, že pokud by se na něj uplatňoval jediný soubor pravidel, vyplatilo by se řídit se jím i jiným státům. Vyráběly by tak zboží pouze podle jediného souboru specifikací, což by celosvětový obchod zjednodušilo a zlevnilo.

Nikoli. ACTA, neboli Obchodní dohoda proti padělatelství, měla skoncovat s obchodem padělaným zbožím. Není třeba připomínat, že stanovisko Evropského parlamentu, který dohodu ACTA zamítl, bude plně respektováno. Nebude zde žádná „dohoda ACTA v rouše transatlantického artnerství“.

Partnerství je koncipováno jako mnohem širší dohoda vztahující se na mnoho hospodářských odvětví. Otázky práva duševního vlastnictví, kam patří také pravidla autorských práv a ochranných značek, jsou jen jedním z jeho prvků. Jak v EU, tak v USA již platí účinná pravidla na ochranu systémů práva duševního vlastnictví, ač tohoto cíle v některých případech dosahujeme rozdílnými prostředky. Nemáme v úmyslu zákony týkající se práva duševního vlastnictví mezi EU a USA harmonizovat. Partnerství by mohlo obchod mezi EU a USA zjednodušit, aniž by tato pravidla oslabilo, a to díky tomu, že se budeme moci zaměřit na malý počet důležitých otázek, jež s tímto právem souvisejí a zajímají obě strany.

Jak Evropská komise, tak členské státy EU a Evropský parlament jsou toho názoru, že řešení sporů mezi investorem a státem je důležitým nástrojem na ochranu investorů z EU v zahraničí.

Skutečnost, že má nějaká země silný právní systém, zahraničním investorům vždy adekvátní ochranu nezaručuje. Vláda by mohla investora vyvlastnit (např. znárodněním) nebo přijmout zákony, jež jeho investici znehodnocují, např. okamžitým zákazem zboží vyráběného v podniku, který vlastní zahraniční investor, aniž by byla vyplacena kompenzace, přičemž produkty vyráběné domácími společnostmi by zakázány nebyly. Pokud se investoři nemohou obrátit na místní soudy nebo pokud nejsou schopny spor účinně řešit, nemají se s žalobou o náhradu škody kam obrátit. Za těchto podmínek poskytuje ustanovení o řešení sporů mezi investorem a státem v rámci investiční dohody záruku pro investory, neboť jim zaručuje fórum, k němuž budou moci žalobu o náhradu škody podat.

Přestože patří EU a USA k rozvinutým ekonomikám, investoři se stále mohou potýkat s problémy, jež mají dopad na jejich investice a které soudní systémy v jejich zemích ne vždy dokážou efektivně vyřešit. Proto věříme, že začlenění ustanovení o ochraně investorů do transatlantického partnerství bude mít jasný přínos. A vzhledem k tomu, že se dohoda týká dvou největších světových ekonomik, bude příkladem také pro budoucí podobné iniciativy.

Zařazení opatření na ochranu investorů do dohody nebrání vládám, aby přijímaly právní předpisy, ani nemá vést k jejich zrušení. Může to vést maximálně k tomu, že bude vyplaceno odškodné. Členské státy EU přijímají právní předpisy v této oblasti již řadu let, přestože již bylo uzavřeno kolem 1 400 takových dohod. Osm členských států má se Spojenými státy dohody o investicích. Během jednání o přístupu k EU jim však tyto dohody nijak nebránily ve slaďování právních předpisů s acquis EU. Unie v každém případě pracuje na tom, aby bylo zřejmé, že kvalitní právní předpisy nelze zpochybnit.

Evropská komise uznává, že náš systém nabízí prostor pro zlepšení, a velmi aktivně se podílí na vývoji nových pravidel OSN pro transparentní řešení sporů mezi investorem a státem. V dvoustranných obchodních dohodách, které EU sjednává, se snaží dosáhnout vzniku lepších pravidel, např. pokud jde o veřejnou kontrolu rozhodců těchto sporů, jejich kodex chování atd.

Vůbec ne. Skutečnost, že se EU a USA rozhodly zahájit dvoustranné jednání, neznamená, že už nás vícestranný přístup zahrnující co nejvíce zemí současně nezajímá. Samozřejmě jsme se usilovně snažili o úspěšný výsledek zasedání Světové obchodní organizace (WTO) na Bali, kde se 159 zemí dohodlo na opatřeních, jež budou pro světové hospodářství, a zejména pro rozvojové země, velmi prospěšná. Je velmi důležité, že dohoda z Bali představuje podporu WTO a vícestranného systému a pomůže znovu nastartovat vícestranné obchodní jednání WTO, tzv. rozvojové kolo z Dohá. Rovněž toto partnerství by mohlo ostatní inspirovat k tomu, aby se jednání ve WTO opět oživila. V neposlední řadě, pokud jsou EU a USA schopny harmonizovat mnohé své předpisy a normy, mohlo by to vést k vytvoření celosvětových pravidel, z čehož by plynuly úspory nákladů a hospodářský prospěch.

Aby obchodní dohody fungovaly a měly úspěch, je zapotřebí jistá míra důvěrnosti, jinak by to dopadlo, jako byste uprostřed karetní hry protihráči ukázali své karty.

Evropská komise však bude v průběhu jednání i nadále v kontaktu s odbory, spotřebitelskými organizacemi, průmyslem a jinými zástupci občanské společnosti.

Bude o něm také informovat členské státy EU v Radě a Evropský parlament. Po ukončení jednání tyto dva orgány, Rada, v níž zasedají vlády členských států, a přímo volený Evropský parlament, dohodu schválí, nebo zamítnou.

V posouzení dopadů provedeném Evropskou komisí se dospělo k závěru, že obecný dopad tohoto partnerství s USA na životní prostředí bude pravděpodobně jen mírný. I kdyby míra liberalizace byla vysoká, počítá se s jen velmi omezeným zvýšením celosvětových emisí CO2. Posouzení také naznačuje, že další možné negativní vedlejší účinky tohoto partnerství, jako je zvýšené množství odpadů, omezení biologické rozmanitosti a využívání přírodních zdrojů ve větší míře, by byly bohatě vyváženy výhodami plynoucími z rozšíření obchodu s ekologickým zbožím a službami.

Nyní, když jednání již začala, zahájí Evropská komise posouzení dopadů na udržitelnost obchodu. Toto posouzení se bude zabývat zejména potenciálními sociálními dopady tohoto partnerství a jeho dopady na životní prostředí. Bude vypracováno nezávislým smluvním subjektem a bude zahrnovat reprezentativní konzultace se zúčastněnými stranami a občanskou společností jak v EU, tak v USA. Bude to jedinečná příležitostí ke konzultacím, shromažďování informací a šíření výsledků.

Nikoli. Obě strany, EU a USA, si již dávno ujasnily, že přistupujeme k ochraně osobních údajů zcela rozdílně. Jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství však není tou správnou příležitostí k řešení těchto rozdílů. Vypracovali jsme již přijatelné postupy pro transatlantické toky údajů – máme například dohodu „Safe Harbour“ o jejich bezpečném ukládání. Kromě toho právě probíhají jednání s USA o přístupu donucovacích orgánů k údajům. Cílem je sjednat „zastřešující dohodu“ o ochraně údajů, a posílit tak naše společné úsilí v boji proti terorismu a závažné trestné činnosti. Na tato jednání nebude mít partnerství vliv.

Ne, takové slaďování není na pořadu dne. Obě strany mají řadu předpisů a norem. Jejich rozdíly mohou vést ke zvýšeným nákladům pro výrobce, kteří musí například provozovat dvě samostatné výrobní linky. Nakonec tyto náklady nese spotřebitel.
Účelem transatlantického obchodního a investičního partnerství není přesvědčit druhou stranu, aby svůj systém změnila, ale spíše najít způsob, jak by mohly naše systémy lépe fungovat. Nejvíce prostoru ke sladění právních předpisů ponechávají odvětví motorových vozidel, zdravotnických prostředků a léčivých přípravků.